Destiny of Pegasus (díl 21. - 12.01.2012)

Dragon, Jakop: (Dragon za odpoveď a Jakop za vynaliezavosť.)
Som si stihol prečítať odpoveď od Icea
(Jakop, skús sladkosti)
P.S.: To, ako ideš na Icea.

Dragon Já rád riskuju. Víš jak je adrenalin navýkový??

Puk Nějak nechápu to s tou vynalézavostí?

EDIT: Dragon Jen dotaz, ty chrlíš oheň nebo jsi ledový drak? (vše zmrazíš)

takže za vše promluví toto:

Toto je spoiler!!!:

zapojil jsem ve větší míře Dragona, takže to bude zajímavé. Ice Dragon - svět spěje do záhuby

Ice Pro někoho zábuha, pro jiného ráj. Vše je jen otázka pohledu.

[Dragon]

Toto je spoiler!!!:

No zapojil....jistě tím myslíš už teď napsaných 12 stránek textu, či poradu ohledně děje...

jakop:
možná ráj to je otázka pohledu a jen tak mimochodem jsem ohniví drak a nalezl jsem s ledem výhody spolupráce a žijeme v míru a poklidu

To Jakop: Upresnil som to v hornom príspevku.

Tak děkuji všem příznivcům této povídky. Nejprve se chci omluvit za jisté spoždění s dalším dílem. Mam menší zdravotní problémy a větší autorskou krizi, takže datum uveřejnění dalšího dílu nevím a netuším.
Jinak abych trošku navnadil ta zde menší spoiler:

Toto je spoiler!!!:

V dalším dílu bude dořešen střet vojáků gardy a venatorských válečníků. Dále nastane jistý zlom v ději, který v podstatě posune povídku do druhé poloviny své délky. Samozřejmě že nebude nouze o boje jak na zemi tak ve vesmíru. Dále se zapojí i ti, kteří dosud byli zapojeni jen okrajově.

Po delší době, než jsem měl v plánu, přináším další díl. Přeji příjemné čtení.

část 13. – Akce a reakce

„Každý útok na naše území, bude stonásobně vrácen zpět, aby si útočník uvědomil svojí hloupost a chybu, kterou učinil. Po té bude rozdrcen a vyhlazen.“

Nápis nad vchodem do alterianské vojenské akademie

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Aeternus uhnul před úderem velké zubaté čepele a mávl vlastním mečem. Rána zasáhla Venatora. Meč projel skrz hrudní pancíř jako nůž máslem a zajel lovci pod žebra. Venator vydal strašlivý dravčí výkřik a s probodnutým srdcem se zhroutil na zem. Ještě než dopadl, tak Aeternus vytrhl zakrvácenou čepel z jeho hrudi.

[img][./images/thumbs/ranameem2_1268493527.jpg]http://img101.imageshack.us/img101/7417/ranameem2.jpg[/img]

Rychle přehlédl zuřící bitvu. Satelleská garda byla obklopena venatorskými válečníky, kteří se pustili do boje po boku necelé padesátky elitních zabijáku komanda Krvavé smrti. Aeternus po pravici uviděl Lancetuse , který právě svým mečem rozetnul ve dví hlavu dalšího Venatora. Gavenus a další dva vojáci gardy bojovali zády k sobě uprostřed hloučku Venatorů. Několik jich zabili, ale další je ihned nahradili.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=aJs6RCp5arA&feature=related

V tuto chvíli bylo velmi obtížné určit, jak boj dopadne, ale přesila Venatorů byla velká. Aeternus hledal velitele komanda Krvavé smrti. Snažil se přehlédnout celou bitvu, když si ho všiml. Velmistr bojoval s dvěma vojáky gardy.
Svým mečem vykryl úder jednoho vojáka, kterého odhodil stranou. Levým opancéřovaným předloktím zablokoval meč druhého útočníka. Rychlým pohybem vzad rukou, vytrhl útočníkovi meč. Okamžitě se mu v ruce zableskla dýka a našla si nekrytý krk. Voják gardy padl s rozříznutým hrdlem k zemi do kaluže své krve.
Velmistr provedl rychlý úkrok vpravo, čímž rozhodil druhého vojáka, který se opět snažil vyrazit mu meč z ruky. Chvilka nepozornosti si vyžádala nejvyšší daň. Velmistrův meč prosekl vojákovi gardy kyrys. Vystříkla sprška krve. Voják zalapal po dechu, ale než mohl cokoliv udělat, tak mu velmistrova dýka probodla boční spoj brnění a zasáhla z boku do jater. Vojákovi zpod přilby vytékala temně rudá krev. S chroptěním klesl na kolena. Voják v bolestech a ve smrtelných křečích hleděl svému katovi do očí. Velmistr mečem Rozsekl jeho lebku.
„Nééé!!!“ mohutně zakřičel Aeternus.
Velmistr se ohlédl. Uviděl vůdce svých nepřátel. Tu nejcennější kořist ze všech. Rudý plášť kapitána, povlávající v mírném větru, ukazoval jeho postavení a zároveň jeho nebojácnost, když tak na sebe upozorňoval. Velmistr rychle vrazil dalšímu umírajícímu vojákovi meč do zad. Přeťal mu páteř a ukončil tak jeho smrtelná muka.

Oba velitelé si začali klestit cestu davem bojujících válečníků. S nikým se nezdržovali. Vždy když jim někdo překážel, tak ho jen odhodili bokem a razili si cestu dál. Během pár chvil si oba vůdci hleděli do očí. Kroužili kolem sebe a odhadovali sílu svého protivníka. Stříbrná zbroj kapitána, sic potřísněná krví, kontrastovala s ebenově černou zbrojí velmistra. Rudý plášť povlával ve slabém vánku. Z jejich mečů odkapávala krev protivníků. Vyčkávali, kdo zaútočí první. Velmistr se velmi těšil, až mu hlava jeho protivníka bude zdobit nejčestnější místo mezi trofejemi.
Najednou na kapitána z boku zaútočil jiný Venator z komanda Krvavé smrti. Kapitán se na poslední chvíli uhnul a útočníka sekl přes záda. Rána byla tak silná a přesná že Venator s chroptěním padl k zemi k nohám velmistra. Ten se na ležícího ani nepodíval a svým mečem mu usekl hlavu.
„Není místa pro slabé,“ pomyslel si a zaútočil na kapitána Satelleské gardy.

Kdesi v hyperprostoru
Skupina tří wraithských zásobovacích lodí prchá z bitvy na souřadnice bývalého domovského světa. Ten po odletu hlavních sil zůstal opuštěn a na orbitě je pouze křižník čekající na zásobovací flotilu s dalšími rozkazy.
„Zatraceně, opravte přívody energie ke skladovým komorám! Pokud přiletíme bez dostatečných zásob tak trestu neunikneme!“ řval na své podřízené velitel jedné ze zásobovacích lodí.
„Pane, regenerace lodi je nutná k udržení integrity trupu. Pokud převedeme část energie do regenerace komor, tak se nemusíme ani dostat na místo.“
Wraithský velitel pohledem dal jasně najevo, že odmlouvání nestrpí.
„Ano pane. Ihned se do toho dáme,“ řekl druhý z podřízených Wraithů. Dali se do práce, ale jejich loď i ostatní dvě byly dosti poškozené. Nikdo nevěděl, jestli vůbec let hyperprostorem přežijí. Navíc Wraithové netušili, že jsou sledováni třemi křižníky a jednou mateřskou lodí Venatorů. Jejich senzory jsou v loveckém režimu a kořist jim neunikne.

Na venatorské mateřské lodi se vše připravovalo k zajetí wraithských plavidel ihned jak vystoupí z hyperprostoru.
„Veliteli, kořist s obtížemi drží rychlost a senzory podle dráhy vypočítaly předběžné místo výstupu. Zdá se, že míří do jednoho menšího solárního systému.“
„Dobře. Je možné, že letí ke své domovské planetě. Mohly by tam být další jejich válečné lodě. Připravte k vypuštění průzkumné plavidlo! Počkáme na jeho informace, než něco podnikneme.“
Během několika minut byla v hangáru mateřské lodi připravena malá průzkumná loď. Na její palubě byla posádka čtyř Venatorů.
„Vše připraveno, čekáme na váš rozkaz,“ hlásil veliteli důstojník.
„Proveďte rychlé vypuštění!“
Na to všechny čtyři lodě vyskočily z hyperprostou a ve zlomku vteřiny opět skočily do něj. Ta chvilka stačila na to, aby průzkumná loď opustila hangár mateřské lodi a aktivovala svůj hyperpohon. Posádka podle rozkazů aktivovala pohon a byla připravena vystoupit z hyperpohonu ve stejném okamžiku jako wraithské lodě. Tím se průzkumná loď vyhne odhalení v době, kdy na několik milisekund je bez maskování.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=rNHYWQYUln4&feature=related

Atlantis
V řídící místnosti bylo rušno. Hlavní válečná flotila se odmlčela před několika hodinami a stále se nedařilo spojení s ní navázat.
„Zaznamenáváme na dálkových senzorech několik malých objektů blížících se k Atlantis ,“ hlásil technik obsluhující senzory.
„Bližší identifikace?“ zeptala se Helia.
„Senzory rozpoznaly identifikační sekvenci alterianských lodí, jedná se o záchranné moduly. Budou tu do několika minut.“
„Připravte se na přijetí záchranných modulů. Lékařské jednotky ať jsou v pohotovosti!“

Během několika málo minut, v soustavě s Atlantis, opustilo hyperprostor sedm záchranných modulů. Na první pohled byly viditelně dost poškozené a byl zázrak, že se dostaly až k Atlantis. Na pomoc jim ihned vyrazily dvě lodě alterianů, hlídajících město.
„Blížíme se k modulům. Vyzvednutí za dvě minuty,“ hlásil důstojník z jedné z lodí.
Helia chtěla odpovědět, když se ozval bojový poplach hlavních senzorů.
„Co se děje?“
„Senzory identifikovaly maskované plavidlo poblíž záchranných modulů. Jejich výstup z hyperprostoru musel narušit jeho maskování. Jedná se o plavidlo venatorů, podle velikosti zřejmě průzkumník,“ hlásila obsluha senzorů.
„Atlantis záchranným lodím. Poblíž pozice modulů jsme objevily plavidlo venatorů. Prioritním úkolem je toto plavidlo zničit!“
„Rozumím Atlantis, zničit vernatorské plavidlo,“ potvrdili příjem rozkazu kapitáni obou lodí.
Plavidla zvýšila podsvětelnou rychlost a nabíjela zbraně.
Venatorské průzkumné plavidlo, však bylo velmi rychlé. Když Venatoři zjistili své prozrazení, tak několika výstřely zničili všechny záchranné moduly a po odmaskování lodě ihned zmizeli v hyperprostoru. Jejich jedinečné lodní systémy rušily jejich stopu, takže je alterianské lodě nemohly sledovat.
„Atlantis, venatorské plavidlo uniklo. Nevíme kam. Záchranné moduly byly zničeny.“
Helia se jen nevěřícně dívala na senzorovou obrazovku. Záchranné moduly předznamenávaly ztráty lodí v bitevní flotile. Ba co víc. Mohlo to znamenat i její zničení. Atlantis byla nyní ve velkém ohrožení. K obraně měla jen tři alterianské lodě a další alterianské posily byly v nedohlednu.
„Vyhlaste maximální bojovou pohotovost! Kontaktuje pomocí brány naše pozemní útočné jednotky. Všichni ať se ihned vrátí na Atlantis!“
Helia doufala, že není pozdě, ale sama tomu moc nevěřila.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Na orbitě bylo plno trosek a venatorské válečné lodě začaly systematicky prohledávat okolní vesmír, jestli jim někdo neunikl a není poblíž. Stíhačky ničily větší kusy trosek, aby bylo jisté, že nikdo nepřežil. Na planetu byla poslána další výsadková plavidla s vojáky pro nutné zabezpečení povrchu. Flotila měla v plánu se na planetě chvíli zdržet a najít ukryté lidi a možná i některé přeživší Wraithy, kteří mohli ve zmatku boje uprchnout do okolních lesů a hor.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=_lYwcaJKiBA&feature=related

Blízko hvězdné brány stále probíhal brutální krvavý boj.
Kapitán Syndicus vykryl rychlý výpad venatorského velmistra. Ten uskočil před ostrou čepelí kapitána jen tak tak. Rychlým skokem se vzdálil od kapitána a cosi zařval.
Kapitán periferním viděním postřehl jakýsi stín, co se k němu velmi rychle blížil. Instinktivně se sehnul a nad ním něco proletělo. Když se zvedl a podíval, co to bylo, tak nevěřil vlastním očím.
Jen několik kroků před ním stálo obrovské zvíře. Větší než člověk. Barva srsti se mu měnila od černé do kovově modré, podle odlesku zapadajícího slunce. Dlouhé šavlovité zuby mu trčely z tlamy a odkapávaly po nich sliny. Kolem krku měl mohutný železný obojek.



Velmistr na zvíře podivně křikl. To se po něm ohlédlo a už se chystalo skočit na kapitána Syndicuse, když zvířeti cestu přehradil Lancetus.
„Aeternusi postarej se o toho jejich velitele. Tenhle kocourek je můj,“ křikl na kapitána Lancetus a v hlase bylo slyšet pobavení. Kapitán přikývl.
Zvíře připomínajícího nějaký velký druh kočkovité šelmy skočilo na Lancetuse. Ten se však obratně vyhnul a vzduchem se mihl jeho meč. Zvíře ještě ve skoku se však včas přetočilo a meč jen škrábl jeho kovový obojek. Mohutně se zajiskřilo. Zvíře dopadlo na zem a neuvěřitelně rychle se otočilo a zaútočilo znovu, tentokrát na Lancetusův krk. Lancetus se stihl částečně otočit a zvíře vší silou trefil do čenichu kovovou rukavicí. Úder zvíře vyvedl z rovnováhy, ale to se rychle vzpamatovalo. Ta chvilka však poskytla Lancetusovi čas. Natočil se trochu bokem a do svého úderu dal veškerou sílu. Ostrá čepel proťala břicho zvířete, které bylo opět ve skoku. Tvor s chrčením dopadl na Lancetuse. Oba spadli na zem. Mohutné trhnutí mečem rozdrtilo zvířeti žebra, až se čepel dostala k srdci, které rozsekla. Tvor padl na bok a z břicha se mu vyvalily teplé kouřící vnitřnosti. Lancetus těžce oddechoval a z krku mu stékala krev. Zvíře ho při skoku zasáhlo drápy, ale rána nebyla hluboká.

Kapitán pokračoval v boji se svým protivníkem. Ten po zjištění, že byl jeho čtyřnohý mazlíček zabit, byl ještě brutálnější a kapitán jeho mocné údery vykrýval s největším úsilím.
Lancetus chtěl pomoci svému veliteli, ale ten ho jasným gestem zastavil. Lancetus pochopil, že tento boj je jen pro dva, proto se přidal k ostatním gardistům. Těch už zbývala necelá dvacítka. Bojovali tvrdě a nekompromisně, ale přesile museli podlehnout. Začínali být unavení dlouhým bojem a i jejich údery byly pomalejší a slabší.

Kapitán uskočil před dalším úderem venatorského meče. Rychle se zapřel levou nohou. Meče se opět střetly a oba válečníci se začali přetlačovat. Kapitán musel chytit meč oběma rukama. Syrová brutální síla venatorského velmistra byla přeci jen větší než jeho. Velmistr cítil šanci svého nepřítele porazit, ale síla nepřítele ho překvapila. I když držel meč v obou rukách, tak neměl takovou převahu, jakou očekával.
Aeternus mečem odtlačil Venatora trochu bokem. Najednou povolil a Venator překvapen tímto činem, udělal několik rychlých nekontrolovaných kroků vpřed. Kapitán svou kovovou rukavicí vší silou udeřil Venatora do zad. Ten padl k zemi a upustil svou zbraň. Kapitánův meč se už chystal přetnout jeho páteř.
Čepel rozrazila vzduch a chystala se dopadnout. Velmistr se v posledním okamžiku otočil a do rány nastavil svou opancéřovanou ruku. Náraz byl mohutný, až kapitána zabolely ruce. Velmistr vydal dravčí výkřik. Meč se sice svezl po jeho zbroji, ale zvuk křupnutí prozradil, že mu náraz zlomil ruku. Ale i se zlomenou rukou a bez svého meče byl stále nebezpečný. V jeho očích byla vidět pouze touha po krvi. Nyní vypadal jako opravdový dravec, který je řízen jen instinktem zabíjet.
Na pravé ruce se mu objevily mohutné drápy. Venator s velkou mrštností skočil po kapitánovi a sekl po něm drápy. Úder trefil kapitána do obličeje. Přilba zajiskřila a objevilo se na ní několik velmi hlubokých škrábanců od drápů. Jeden dokonce prosekl kov skrz a z díry nad okem, která po něm zůstala, se vyřinula rudá krev. Kapitán byl částečně oslepen svou krví, která mu stékala přes oční kryt.
Aeternus však rychle levou rukou chytl velmistra za zlomenou ruku. Ten zachrčel, ale ve druhé ruce se mu objevila dýka. Rychlým pohybem sekl po kapitánově krku. Ten se uhnul, ale šlápl na mrtvé tělo na zemi a ztratil rovnováhu. Upadl na zem do změti vnitřností, krve a těl. Jeho meč dopadl o kus dál. Kapitán byl bez zbraně. Velmistr rychle přiskočil a chystal se souboj ukončit.

Najednou se otevřela červí díra. To velmistra vyvedlo z koncentrace. Aeternus se odkulil a mohutným kopem odhodil Venatora několik metrů daleko.
„Zde Atlantis. Toto je zpráva pro Satelleskou gardu a jejich kapitána. Pokud jste ještě někdo na živu, tak se co nejdříve dostaňte na Atlantis. Nastala nouzová situace.“
Kapitán vše slyšel dobře, ale vyčerpáním nedokázal odpovědět.
„Tady Lancetus. Co se děje?“
„Je toho moc co se stalo. Pokud to je ve vašich silách vraťte se na Atlantis. Je to nanejvýš nutné.“ Lancetus se chtěl ještě na něco zeptat, ale brána se uzavřela.
Lancetus chtěl křiknout na Aeternuse. Viděl ho však, jak se s maximální zuřivostí vrhl na venatorského velmistra. Ten na svou obranu použil dýku a drápy, jelikož meč měl stále na zemi mimo svůj dosah. Oba válečníci se srazili. Aeternusův meč probodl černou venatorskou zbroj. Čepel sice projela skrz, ale díky pečlivým tvarům zbroje se čepel smekla a zasáhla jinam. Venatora místo do středu trupu trefila jen do pravého boku, kde lovec utrpěl velkou řeznou ránu. Velmistr zavrávoral a padl na zem mezi směs krve a hlíny. Kapitán však nevyvázl bez újmy. Velmistrova dýka mu pronikla spojem ramenního krytu a hrudního kyrysu. Dlouhá ostrá zubatá čepel mu těžce zranila levé rameno a zůstala mu trčet v ráně.



„Kapitáne, musíme jít! Nemůžeme vyhrát a je nás třeba na Atlantis,“ volal na kapitána Lancetus. Kapitán dýchal velmi ztěžka a pomalým klopýtavým krokem šel k Lancetusovi. Kapitán byl ihned obklopen posledními členy gardy a pod jejich ochranou prošel bránou na Atlantis.

Pegas - Černá díra – alterianský superpohon
Nedaleko masivní černé díry se vynořila z hyperprostoru loď. Byl to těžce poškozený alterianský destructor. Okamžitě odeslal zprávu o průběhu bitvy s venatorskou flotilou. Satelity rozmístěné kolem, ji zachytily a ihned přeposlaly skrz černou díru do galaxie Alterianů.
Destructor se však vynořil moc blízko černé díry a díky svým poškozením se nemohl dostat z jejích gravitačních sil. Mohutná gravitace černé díry roztrhala destructor na kusy jen několik sekund po odeslání varovné zprávy. Tu naštěstí satelity přeposlaly správně a na druhé straně superpohonu ji čekal příjemce.

Kdesi v hyperprostoru
Wraithské zásobovací lodě se blížili ke svému cíly.
„Za jednu minutu vystoupíme z hyperprostoru. Senzory nezaznamenávají žádné lodě ani jinou aktivitu.“
„Jsou opatrní. Zajisté se skryli za menší měsíc. Jeho rušení znesnadní jejich odhalení,“ konstatoval wraithský velitel, spíš sám pro sebe než pro posádku.

Poblíž velké zalesněné planety se otevřela hyperprostorová okna. Z nich vyletěly tři wraithské zásobovací lodě. Těsně vedle nich se ve stejný okamžik vynořil i venatorský průzkumník, který se ve zlomku vteřiny zamaskoval. Venatoři sledovali veškerými senzory celé okolí planety a začali monitorovat i komunikaci mezi wraithskými loděmi.
Wraithové vyslali kódovaný signál a čekali. Během chvilky se zpoza menšího měsíce vynořil křižník a blížil se k nim. Mezi loděmi probíhala čilá komunikace. Venatoři sice všemu nerozuměli, ale to hlavní se jim podařilo zjistit. Jejich senzory zachytily veškerou komunikaci a z ní lovci rozpoznali místo, kde se nachází bitevní flotila wraithských lodí.
Venatorský velitel průzkumu ihned odeslal informace na svou mateřskou loď. Velitel byl velmi potěšen a útoku již nic nebránilo.
Wraithské lodě se připravovali na provedení nejnutnějších oprav, když senzory křižníku zaznamenali aktivitu hyperprostoru. Než však velitel stihl vydat nějaký rozkaz, tak se objevilo několik venatorských lodí. Ty zahájily mohutnou palbu a během chvilky z wraithských lodí nic nezůstalo.
„Výborně! Lodě zaujmou obrannou formaci. Proskenujte planetu a pošlete informace o hlavních silách nepřítele velkoadmirálovi Takerovi,“ rozkazoval venatorský velitel.

Planeta Inculta
Z průzkumného plavidla, které bylo objeveno v soustavě s Atlantis, přišla zašifrovaná zpráva.
„Planeta a město pouze s ochranou tří válečných lodí.“
Zprávu si pročítal velkomaršál Adek a byl ve spojení s maršálem Gartendaqem, velitelem první venatorské flotily v Pegasu.
„Je čas,“ řekl maršál Gartendaq.
„Ano. Připravte flotilu do akce. Jejich město je skoro nechráněné. Velkoadmirál Taker zničil jejich lodě. Připojí se k nám ihned, jak to bude možné. Vůdce Sobaraq chce město pokud možno neporušené. Bude třeba mnoho výsadkových plavidel a mnoho válečníků.“
„Ano. Má flotila zničí veškerý odpor a pak to bude na vašich pozemních jednotkách velkomaršále.“
Najednou k velkomaršálovi přiběhl posel. Velkomaršál na něj jen zlostně pohlédl.
„Mluv! A ať je to důležité!“
„Ano pane. Zpráva od velkoadmirála Takera. Zjistil, kde se nachází hlavní síly těch Wraithů. Žádá o podporu třetí flotily.“
Velkomaršálovi se zalesklo v očích. V takovou kořist nedoufal ani v nejlepších snech. Sice měl jasné rozkazy, aby nic nepodnikl proti hlavním silám nepřítele, ale nyní zvítězila chuť po lovu. Pokynul poslovi, aby odešel.
„Změna plánu maršále Gartendaqu. Taker zjistil pozici hlavních sil těch Wraithů. Připojíte se k němu a společně se svými flotilami je rozdrtíte! Souřadnice vám pošlu. Na město Lanteanů bude stačit má flotila,“ řekl a oba dva Venatoři se začali podivně smát.

Atlantis
Červí díra byla aktivní a všichni čekali, až přijdou vojáci Satelleské gardy a hlavně kolik jich bude. U brány bylo v pohotovosti deset vojáků gardy, kteří hlídali řídící místnost.
Bránou prošli první tři vojáci. Jejich brnění byla celá potřísněná od směsi různých krví, vnitřností a jiných tekutin. Měli na sobě různé šrámy a jejich zbroj byla dosti poškozená. Dál přicházeli další, až nakonec prošli i Gavenus s Lancetusem, kteří podpírali kapitána Syndicuse. Za ním zůstávala rudá krvavá stopa. Krev mu odkapávala z jeho ran. Brnění měl poškozené, místy promáčklé a s několika proseknutými dírami. Helmu měl celou od krve a jeho plášť byl velmi potrhaný. Z ramene mu stále trčel venatorský nůž.
Když to uviděla Helia, Merdin a i ostatní Lanteané, tak nevěřili svým očím. Kapitán pro ně byl ztělesněním síly a nyní byl zraněn a na nohou ho drželi jen jeho dva pobočníci.
Brána se chystala uzavřít, když těsně předtím skrz červí díru proběhlo pět venatorských vojáků. Ti překvapeni tím, co viděli, chvilku ztuhli na místě. To stačilo deseti vojákům gardy, kteří hlídali prostor brány, aby zasáhli. V mžiku měli v rukou své meče a jejich čepele rychle ukončily životy nevítaných vetřelců.

Černá mlhovina
První a třetí flotila pod velením velkoadmirála Takera se blíží k souřadnicím, kde by se měly nacházet hlavní wraithské síly. Necelá padesátka mateřských lodí, šest nosičů stíhačů a víc jak stovka křižníků.
„Blížíme se k souřadnicím, velkoadmirále. Senzory jsou rušeny nějakou hmotou v této části vesmíru. Určitě to bude rušit i naše maskování,“ hlásil první důstojník na vlajkové lodi.
„Nějaké kontakty?“ zeptal se velkoadmirál.
„Ne, pane.“
„Opustit hyperprostor!“ rozkázal velkoadmirál.
Lodním interkomem se ozvalo:
„Všichni na bojová stanoviště. Vystupujeme z hyperprostoru. Bojová pohotovost!“
Všechny venatroské lodě opustily hyperprostor. Zbraně připravené ihned k použití. Jejich senzory nic nezaznamenávaly a maskování nefungovalo.
„Nic tu není. Ani hvězdy.“ Podivil se velkoadmirál Taker.
Neměl však docela pravdu. Během okamžiku na venatorských senzorech začalo naskakovat obrovské množství objektů.
„Velkoadmirále nepřátelské lodě! Jsou všude kolem, obkličují nás!“ hlásil velmi nervózně první důstojník.
Taker zůstával klidný a jen se zeptal.
„Kolik?“
„Máme tři sta velkých kontaktů a stovky menších. Některé se přesouvají a další neustále přibývají.“
Oči všech se otočily na velkoadmirála.

zde povídka ve formátu PDF a dík patří jako vždy Jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/4263724/destiny-of-pegasus-part-13-.pdf

Oplatilo sa čakať. Poviedka je úchvatná.
Popis boja a celkový dej je jednoducho skvelý (čítal som veľa poviedok, ale táto a táto časť je asi jedna z najlepšie napísaných).

Rýchlo

není co mnoho dodat.

Z konce to vypadá, že Venatoři konečně dostanou na pr..el .
Už se těším, jak to uděláš.

[Dragon]

jsem rád že jsi to konečně vydal a to že jsem to asi 5 dní zdržoval já neberu v potaz, jelikož i po mé "konzultaci" jsi to u sebe chvíli držel

btw: opravdu povedený díl

Díky za vaše ohlasy a pochvaly. Budu se snažit v dalších dílech nezklamat, ale zas nemějte přehnané nároky
Jinak příspěvek s dílem č. 13 byl obohacen o odkaz ke stažení povídky ve formátu PDF. Díky Jakope

Ice Díl velmi pěkný.

Toto je spoiler!!!:

Osobně doufám, že Wraithové mají něco v rukávu protože jinak nemají šanci, sice jich je mnohonásobně víc, ale zase jsou pozadu, pokud jde o technologii štítů a zbraní.

V rukáve ako v rukáve. Teraz by sa hodilo ,,Pár lodí " ktoré by prišli cez čiernu dieru (a nakopali Venatorom ri*e) a aby povznesení pochopili, že sa nehrá o fazuľky a doplnili početný stav Satelskej gardy!!!
: Ak to rozumne (Víťazne) nevyriešiš, si ťa nájdem! (sa tomu hovorí kung pao alebo akosi podobne!)

P.S.: Pokračovanie bude zajtra?

Po delší odmlce jsem opět tu. Děkuji všem čtenářům za příspěvky chvály
Přináším jednu menší informaci, která vás asi moc nepotěší.
Bohužel tvorba dalšího dílu zamrzla kdesi ve vesmíru. Zkrátka a dobře, chci pro vás jisté velké dění napsat poutavě, přehledně, srozumitelně a hlavně akčně a momentálně se to z větší části nedaří. Také připravené hudební podklady, které jsem měl na netu byly bohužel nějak smazány, takže hledám náhradní. Pro tyto a další skutečnosti bude další díl s pořadovým čísle 14 pravděpodobně uveřejněn někdy v časovém rozmezí květen - červen. Věřím že delší čekání vám alespoň vynahradí to, že díl by měl vyjít asi jako dvojdíl.

Pro nedočkavé tu alespoň dám název nadcházejícího dílu:

Toto je spoiler!!!:

Boží trest

děkuji za pochopení