04 – Návrat ztracených
„A to jen tak zmizel?“ vyhrkl ze sebe náhle jeden z posluchačů. Stařec se tedy odmlčel a několik okamžiků přemýšlel. Někteří posluchači si již mysleli že Stařec nemá slov a dostal se do úzkých. Tedy až do okamžiku kdy náhle a bez varování promluvil: „Ano. Daniel se ztratil Furlingům z očí a nechal je aby vše promysleli. Tehdy to byli jediní živí tvorové ve Velkém Prostoru a Daniel to velmi dobře věděl.“
„A to jsi dědku musel tak dlouho přemýšlet abys odpověděl?“ zeptal se náhle jiný posluchač.
Stařec, ale opět nereagoval. V místnosti již vznikl šum, z toho jak si všichni mezi sebou vyměňovali své názory, a neustále rostl. Stařec, však ve skutečnosti neváhal s odpovědí, jen poslouchal a čekal na vhodný okamžik k rozmluvě.
Do místnosti náhle vešla postarší postava oděna v parádní vojenské uniformě amerického letectva. Její hruď zdobilo mnoho vyznamenání a na ramennou se jí leskly 3 hvězdičky.
„Vítejte generále. Právě jsem na Vás čekal.“ Pronesl Stařec a přitom pomalým krokem vyrazil ke generálovi na což veškeří ozbrojenci pomalu šahali po spoušti svých zbraní zatímco civilisté letmými pohledy hledali vhodné místo pro vlastní ukrytí.
V okamžiku kdy Stařec došel ke generálovi natáhl ruku ve které držel hůl a následně ji pustil, ta se ihned začala nehybně vznášet ve vzduchu.
Nikdo nevěděl co čekat, ale Stařec natáhl svojí paži, kterou si právě uvolnil směrem ke generálovi, čímž se mu mírně vyhrnul rukáv. Jeho pokožka měla šedobílý nádech, a byla nesmírně zjizvená.
Generál chvíli váhal, ale nakonec opětoval podání ruky a potřásl si se Starcem.
„Jako by to bylo jen pár dní a nikoliv celé věky, kdy jsme stáli naposledy takto blízko…“ Začal Stařec, ale sám od sebe se zarazil a pokračoval až po malé pauze. „…Vidím že vaše nová vláda je díky mé přítomnosti neklidná, prosím vyřiďte jí že se není čeho obávat. Mé vyprávění sledují i samotní Furlingové. Opravdu nehrozí žádné nebezpečí.“ Následně Stařec opět uchopil svojí hůl a pomalu se vydal zpět ke křeslu. Jeho kroky zastavil až generálův hlas.
„Naše vláda by byla klidnější kdyby měla nějaké jistoty. Možná by jí stačilo znát vaše pravé jméno.“
„Když vám řeknu své jméno, k čemu vám to bude? Slova mají význam a jména moc, mimo jiné jsem znám pod mnoho jmény.“
„Možná by nám to bylo k ničemu, ale potřebujeme vědět zda vám můžeme věřit, potřebujeme nějakou jistototu.“ Reagoval okamžitě Generál na Starcovu otázku.
Stařec se na chvíli zamyslel a následně pokračoval ve svém úmyslu posadit se, až pak promluvil: „Mé jméno ti bystřejší z vás jistě tuší, ale pokud chcete nějakou jistototu, tak vám ji dám. Rasa, která toto město postavila, kdysi vyslala mnoho lodí bez posádky aby rozsévaly hvězdné brány a jiné aby za nimi cestovaly a sbíraly data. Z každé planety, kterou obývali vyslali jednu skupinu těchto lodí, vždy jiným směrem. Nyní se několik lidí z vaší planety nachází na jedné z lodí poslední skupiny, na lodi Fatm, mezi vámi nejvíce známou jako Destiny. Jsou na ní již dlouho a jejich vůle přežít se vytrácí od samého začátku, ale od doby kdy byl jejich kontakt s vámi přerušen…“ Stařec si dal symbolickou pauzu, během které krátce zakroutil hlavou a poté pokračoval. „Nyní jim dochází zásoby, loď se jim doslova rozpadá pod nohama a filtrace vzduchu opět selhává. Jsem ochoten vás zavést na místo kde se s Destiny potkáte a zachráníte tak její nedobrovolnou posádku. Do té doby přeruším své vyprávění.“
Po těchto slovech zavládlo v síni, ale i mimo ní, na několik okamžiků ticho které jako první přerušil generál.
„Dobrá tedy, ale počkáme ještě na výrok naší vlády.“ Oznámil Generál a vyrazil rychlejší chůzí z místnosti. Stařec následně několikrát bouchl svojí holí o podlahu, čímž přerušil živé vysílaní do celého města. Poté udělal jen několik pohybů, po kterých se přestal hýbat úplně.
Vláda, samozřejmě poslouchala Starcovo vyprávění spolu s ostatními, a tak mohla již projednávat svůj postoj.
Stařec samozřejmě věděl, jak se vláda rozhodne, ale nedal to na sobě nikterak znát, jen prostě dál pokojně čekal na výrok. Dokonce na pohled nejevil ani žádné známky života. Pravda nikdo nevěděl jestli se na údajně povznesené bytosti dají vůbec nějaké najít, jako třeba vzdmívající se hruď při nádechu, tlukot srdce, nebo třeba jen mrknutí. Navíc Starci nikdo neviděl ani do tváře.
„Takové štěstí přece mít nemůžeme.“ Prohodil jeden z posledních přítomných civilistů směrem k nehybnému starci, těsně předtím než odešel.
„Co tím myslel?“ zeptal se jeden z vojáků, který již na jedné z laviček pomalu usínal. Velitel jeho počínání toleroval jen proto že byl jako dobrovolník, nikoliv jako přidělený člen týmu.
Na otázku, kterou voják položil se mu dostalo dvojí odpovědi. Jako první reagoval další z vojáků, který si přejel prstem po krku, zatím co jen o pár okamžiků později se ozval sám stařec: „Považoval za štěstí mojí smrt, ale já mu odpouštím, jelikož nic neví.“ ozval se Stařec.
Zatím co vláda jednala o dalším postupu a stařec očekával její verdikt, který již předem znal, tak ve městě i po tak dlouhé době nadále pokračovaly fyzické průzkumy dalších a dalších míst. Městem se neustále toulalo několik desítek průzkumných skupin. Jedna z těchto skupin, se dostala do míst, které v porovnání s Atlantis hostily jen laboratoře a jiné potrhlé místnosti, a proto zde nic nikdo neočekával, o to však bylo jejich překvapení větší.
Skupinka pěti vědců a jednoho lingvisty s doprovodem čtyř vojáků otevřela dveře, za nimiž se nacházela místnost, jakou již nikdo v tomto městě neočekával….Místnost s bránou.
[img][./images/thumbs/povidka03_1270455471.jpg]http://img405.imageshack.us/img405/8572/povidka03.jpg[/img]
Několik okamžiků všichni jen nevěřícně zírali a pomalu se vší opatrností vcházeli do samotné místnosti. Nikdo nepromluvil až do okamžiku, kdy se ozval výkřik.
„Támhle bude ovládání!“ řekl dotyčný a ukázal na jedno ze dvou přítomných oken.
Během několika okamžiků vyšla skupinka z místnosti do samotné řídící místnosti.
Řídící místnost byla spíše o mnoho širší chodba, která se lámala do tvaru „U“ kolem celé místnosti s bránou až k dalšímu sklu. Poblíž okna do místnosti s bránou, které sahalo od samotné podlahy až ke stropu, se nacházely po celé jeho délce kolem šesti metrů tři konzole.
Přítomní vědci se ihned pustili do práce, ale po chvíli usoudili že na to sami nestačí a budou si muset zavolat posilu. V celém městě byli jen dva přední odborníci na mimozemské technologie, a to doktoři Zelenka a Lee, po krátké úvaze jeden z vědců vzal svojí vysílačku, navolil správný kanál a spustil: „Doktore Lee, našli jsme něco neuvěřitelného a bude lepší, když se na to podíváte sám.“ Na což se takřka okamžitě ozval značně unavený a podrážděný hlas z vysílačky.
„Hned za vámi příjdu.“Během cesty, se k doktorovi připojil i jeden z kapitánů jménem Tarryas, který kdysi bojoval proti Ori, a během své služby prošel více jak polovinou lodí. Po několika minutách, kdy vědci doktora navigovali přes vyslíačku, konečně Lee s Tarryasem dorazil k samotné místnosti s bránou.
Doktor se rozhodl nejprve porozhlédnout po okolí a až následně jít do řídící místnosti, a zároveň s tím ukázat kapitánovi Hvězdnou bránu, kterou doposud nikdy na vlastní oči neviděl.
V okamžiku, kdy vstoupli do místnosti po letmém shlédnutí místnosti utkvěl jejich zrak na bráně samotné.
[img][./images/thumbs/povidka04_1270455477.jpg]http://img97.imageshack.us/img97/5970/povidka04.jpg[/img]
Dr. Lee si bránu prohlížel s odborným zájmem, ale kapitán se od ní nemohl odpoutat, doslova si vychutnával každý okamžik, který v místnosti trávil.
Zatím co si Lee s Tarryasem vychutnávali pohled na bránu, tak v řídící místnosti již jeden vědec ztratil nervy z dlouhého čekání.
„Ti! Já snad pro něj budu muset dojít.“ Vyhrkl ze sebe vědec a rázným krokem si to vydal směrem ke dveřím z místnosti. Cestou ovšem strčil do jednoho z vojáků. Dotyčný voják, který nebyl na srážku s rozzuřeným vědcem připraven, zavrávoral a byl nucen se rukou opřít o jedu z konzol, čímž zmáčkl několik tlačítek.
Nikdo v tu chvíli už neřešil co se stalo v kontrolní místnosti, všichni jen okamžitě strnuli a nevěřícně koukali z okna. Přes ono okno zhruba ve chvíli kdy se voják dotkl jedné z konzol prolétla clona ze světla, která upoutala jejich pozornost. Celou atmosféru navíc podtrhovala skutečnost změny osvětlení v místnosti s bránou, kam nyní všichni upírali svůj zrak.
Místnost byla, až na bránu v kuželu světla, doteď rovnoměrné osvětlena. Z nenadání však poteměla a v šeru byla jediným zdrojem světla rudá koule o rozměrech fotbalového míče nehybně visící před bránou.
[img][./images/thumbs/povidka02_1270455542.jpg]http://img176.imageshack.us/img176/6882/povidka02.jpg[/img]
Během několik okamžiků se ona koule začala smršťovat přičemž neustále rostla teplota kolem koule a s tím i teplota v místnosti. Netrvalo dlouho a ona koule zmizela dočista, s čímž se teplota v prostoru brány okamžitě změnila na normální, a spolu s tím se k normálu vrátilo i osvětlení samotné. Jen po doktoru Leem, a ni po kapitánovi Tarryasovi již nebylo ani památky.
Někteří vědci dál nevěřícně koukali z okna a přemýšleli, jiní volali na pomoc Dr. Zelenku, který patřil mezi nejvytíženější lidi v celém městěMezitím vojáci doslova vyběhli z místnosti a začali Leeho hledat, přičemž sami volali přes vysílačky o pomoc při pátrání. Jen o kapitánově přítomnosti nikdo neměl ani nejmenší tušení, a tak se nehledal.
Vzhledem k situaci se uvolnil i Dr. Zelenka, který okamžitě začal zjišťovat co se vůbec stalo, ale jeho znalosti a schopnosti jednoduše nestačily. Zatímco vědci spolu s techniky zjišťovali co mohli, tak vojáci neustále pátrali po Dr. Leem, ale nikde po něm nebylo památky. Vědci měli sice několik teorií, jako že místnost s bránou je modifikovaná, pro pomoc k povznesení a tak se Dr. Lee povznesl, ať už úspěšně, či ne (což bylo pravděpodobnější), nebo že se propadl o několik pater. Dokonce se našli i tací co tvrdili a zastávali názor že Dr. Lee byl odvlečen nějakým monstrem které zde tajně žilo, jiní zas tvrdili že za to může Stařec. Vojáci si však dál stáli za svým, že se prostě někam zatoulal jak mají vědci ve zvykua následně zapomněl na všchno kolem.
Během této mimořádné situace, v již tak pro lidstvo těžkých a mimořádných chvílích, se zmizením doktora Leeho, začala zabývat i samotná vláda. Na mysli všech samozřejmě spočinul takřka okamžitě Stařec, který se snažil vyprávět jakýsi příběh. Netrvalo dlouho a do komunikační místnosti vešel jakýsi plukovník, který byl doprovázen nemalou skupinkou vojáků v plné zbroji.
„Čekal jsem vás plukovníku.“ Pronesl Stařec, který doteď nejevil ani známku života. Plukovník se již chtěl ptát, ale Stařec byl rychlejší.
„Nenamáhejte se, vím proč jste tu. Má odpověď je, že v jejich smrti nemám prsty…. Ou vy vlastně nevíte nic o Jamesi Tarryasovi, tak prosím dovolte abych vám to objasnil….“ Všichni přítomní, což byli čistě vojáci, mlčky stáli či seděli a očekávali co se bude dít „…Kapitán James Tarryas, který sloužil celkem na šesti vesmírných, lidmi ovládaných lodí. Nikdy neviděl Hvězdnou bránu, a tak se připojil k Dr. Leemu. Oba se nacházeli v oné místnosti v okamžiku, kdy jeden z vědců strčil do jednoho z vojáků, který tak aktivoval jedno z bezpečnostních zařízení……..smrštění štítem.“ Během tohoto krátkého vyprávění se Stařec stále nehýbal.
Plukovník pomalu přistoupil ke starci a s naprostým klidem se ho zeptal: „Můžete to nějak podložit?“ Stařec se pod kápí, tak aby to nikdo neviděl, mírně pousmál.
„Mohu dokonce i více než to.“ Při těchto slovech se stařec konečně viditelně pohnul, a vstal. „Vidím velkou bitvu, bitvu ve které se účastní několik vašich lodí, proti nesmírné přesile. Vidím smrt, ale také naději. Vše je však skryto v husté mlze, avšak vidím kapitána Jamese Tarryase, který se ujme velení flotily v časech nejtěžších.“
Krátce poté co Stařec ukončil své proroctví se ho přítomný plukovník suše zeptal.
„Tarryase? Toho kapitána, kterého nemůžeme sehnat a podle tebe je spolu s Dr. Leem nějak smrštěn štítem? Ať už to znamená cokoliv. Tak jeho ty vidíš jak zachraňuje lidskou flotilu, kterou ani nemáme? A jinak jsi v pořádku?“ Stařec udělal krok dopředu, na což plukovník okamžitě couvnul a mírně klopýtnul, ale svojí pevnou a klidnou tvář si zachoval i nadále.
„Dejte mi svolení opustit tuto místnost a vše se dozvíte.“ Pronesl pokojně Stařec. Plukovník se jen pousmál a gestem ruky Starce vybídl, aby šel jako první, přitom neopomněl pronést, slova na které se tolik těšil: „Až po vás dědo.“ Ovšem v duchu zněla trochu jinak: [i]„Až po tobě dědku plesnivej“[i] Stařec, který tyto myšlenky samozřejmě zachytil, to přešel bez reakcí.
V okamžiku kdy vystoupil z komunikační místnosti se k jeho eskortě přidalo dalších padesát vojáků, plus ti co se nacházeli stále vně místnosti. Stařec se pod svojí kápí mírně pousmál a pokračoval dál ve své cestě k místnosti s bránou. Nešel ovšem nešel cestou, kterou znali lidé. Šel nejrůznějšími cestičkami a přes tři transportéry. Ve výsledku byl v místnosti s bránou pouze za poloviční čas.
Stařec se v místnosti krátce rozhlédl a poté směrem k plukovníkovi a vůbec ke všem přítomným pronesl: „Nelekněte se, bude to pouhopouhá simulace, toho co se stalo.“
Následně Stařec třikrát udeřil svojí holí o zem, na což se v místnosti objevily dvě postavy, které pravděpodobně znázorňovaly zmizelou dvojici pozemšťanů. Během několika chvil se náhle ze všech stran směrem k dvojici „rozletělo“ energetické pole, které kolem nich vytvořilo dokonalou kouli, která se začala kolem nich stahovat až do velikosti fotbalového míče přičemž se zbarvovala do ruda. Během tohoto procesu Stařec onu projekci ukončil a jen dodal: „Toto bylo, a tohle může býti.“
Následně se v místnosti objevila projekce velké exploze, která pohlcovala celé galaxie, nakonec i vesmíry, mnoho Furlingských lodí se snažilo najít spásu za okrajem Velkého Prostoru, ale exploze je dohnala i přes ty nejvýkonnější motory, kterými kdy Furling disponoval.
Všem v místnosti snad okamžitě povolily veškeré obličejové svaly, a jako důsledek toho měli všichni na konci projekce pootevřené ústa.
„Je jen na vás, jak se zachováte. Já znám mnoho možných variant a dokážu vás navést k té nejlepší, jak tomuto předejít, jen se musíte nechat vést.“ Oznámil Stařec a následně vyčkával.
To co jim Stařec ukázal zapůsobilo na mnohé, ale stále chyběl poslední impuls k důvěře a Stařec to moc dobře věděl.
„Vidím že stále máte pochybnosti. Dovolte, abych vás zkusil přesvědčit.“
Následně stařec pevně uchopil svojí hůl a namířil jí na řídící místnost kde se začaly spouštět různé systémy. Netrvalo dlouho a v místnosti se objevila jakási miska, která byla tvořena z energetického pole. Miska v sobě uchovávala jen pár kapiček krve.
Stařec svěsil svojí hůl, miska rozplynula a kapky krve dopadly na podlahu a rozprskly se. Stařec opět udeřil svou holí o zem čímž jí rozzářil. Hůl produkovala světlomodrou záři, která ve své intenzitě překonávala i umělé osvětlení v místnosti. Několik přítomných si dokonce začalo zakrývat oči.
Krátce po objevení záře se v místnosti začal nebývalou rychlostí točil vzduch, na což několik vojáků reagovalo tasením zbraní, přičemž vykřikovali své hrozby o zahájení palby, ale Stařec je ignoroval, jen si dál mlel své. Jediné co se měnilo byla hlasitost jeho hlasu.
„…stvořil jsem vás, tak jako stvořil Veliký mě, vy jste mé děti, stejně jako jsem já dítě Velikého, dal jsem vám život, stejně jako ho dal Veliký mě….“ Místností se již i začala ozývat střelba z mnoha zbraní, ale nikdo nevěděl na co přesně střílí, hlavně že střílí. Stařec onu situaci buď nepostřehl, nebo mu byla lhostejná. „…Nyní vám navracím tělo, jehož zbytky jste tu zanechali, navracím vám myšlenky, které nosím v sobě. Jste mojí součástí, stejně jako já jsem součástí Velikého, který stvořil mě, mé bratry a sestry. Jménem mým vám navracím ŽIVOT!“ poslední Větu Stařec již pomalu křičel a poslední slovo s nebývalým důrazem zařval. Téměř okamžitě jeho hůl pohasla a vítr ustal.
Na podleze se nalézalo mnoho krve. I vojáci měli na sobě krev a jejich oděv vykazoval mnohdy stopy po mnohonásobném průstřelu, ale nikoho toho si nikdo nevšímal, veškerou pozornost totiž upoutal střed místnosti.
„co…co…co……co se stalo?“ zakoktal vystrašeně kapitán Tarryas podpírající bledého Dr. Leeho, který vypadal že se každým okamžikem složí.
„To je, jak vy lidé rádi říkáte, dlouhý příběh.“ Oznámil Stařec a následně se otočil čelem k plukovníkovi, který stále nevěřícně zíral.
„Jsem více než tušíte, i Furling pouze tuší, ale doposud neví.“ Vysvětlil krátce Stařec.
„Ach, málem bych zapomněl“ dodal Stařec, přičemž dvakrát v intervalu asi deseti vteřin vší silou udeřil svou holí o podlahu. Město Terrus Atlantis bez varování vystoupilo z hyperprostoru a směna v kontrolní místnosti měla nyní plné ruce práce s hledáním závady, která neexistovala. Nikdo neměl tušení co se stalo, dokud...
...v blízkosti města se náhle oběvila loď. Loď s lidskou posádkou. Destiny.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Snad se vysvětlení, nebo upřesnění dočkám v dalším díle.
klidně se ptej a já pomohu k pochopení pomocí komentářů) a samozřejmě to bude mírně dovysvětleno. 
)