SG: Sedm Stran - Dokončeno

[Dragon]

ano díl byl sepsán původně jako krátký díl, aby jste tak dlouho nečekaly, ale později to ztratilo smysl, protože jsem až nečekaně brzy dopsal díl další...takže v úterý tu máte další díl...tedy, když se nic nezvrtne a ten už bude delší (odhadem o 3 a půl stránky )
a jsem rád že se díl líbil

super ... tak přejmenuj topic, ať každej ví že je novej díl

[Dragon]

hups, díky na to jsem úplně zapomněl ještě jednou dík

poměrně zajímavé počteníčko...... už se těším na další díl. Na Sedm Stran se my líbý především jistá zvratovytost... nebo tak nějak....prostě od slova zvrat a popisy bitev, atd.

Toto je spoiler!!!:

není náhodou obrázek té lodě z babylon 5. Já jenom že ten design.....

[Dragon]

kdepak ten..sice jsem ten obrázek hledal pomocí googlu, ale z B5 není 100% , myslím že to bylo z nějaké hry

díl super...je škoda že byl tak krátkej ale když říkáš že v úterý bude další a delší tak se nemůžu dočkat...

Pěkný díl. Už se těším na pokračování.

[Dragon]

díky za příspěvky, zítra jak jsem slíbil tu bude díl další

a snad mohu prozradit že díl 30 bude mít stránek 7

můj odhad konce povídky je u dílu

Toto je spoiler!!!:

35-37

ale samozřejmě to není definitivní

Povídka opravena ( a že bylo co ) takže zítra ji tu hodí určitě

[Dragon]

Tak jak jsem slíbil a tentokrát rovnou i se souborem PDF

29


Zatím co na jiné planetě SG-1 bojovala o holé přežití tak Jack ležel ve své posteli otočen na svém pravém boku. Na jeho těle spočívala pouze lehká deka a jeho ruce se nacházely pod hlavou. když v tom se vedle něj z nenadaní objevil Daniel.
Daniel se nacházel za O'Neillovými zády. Chvíli si ho prohlížel a potom promluvil.
„Jacku?“ Jack, ale nereagoval.
Daniel na chvíli zavřel oči a v těsné blízkosti Jackovo chaty udeřil blesk.
Jack se s trhnutím na posteli otočil, přičemž vytáhl zbraň z pod polštáře a vystřelil na Daniela, ale kulka proletěla skrz něho přímo do jeho prádelníku, kde jistě nadělal více paseky, než-li by generál chtěl. Po chvíli se Jack podíval mírně omluvně na Daniela, ale Daniel byl rychlejší.
„Jacku, ty mě chceš snad zabít ne?“ Jack si opět lehnul a prohodil.
„Děláš jako bych měl šanci.“To Daniel přešel bez povšimnutí.
„Jacku, máme problém.“Na to se Jack otočil k Danielovi.
„Ó Bože Danieli je půlnoc! slušní lidi spí!“
„Jacku tohle je ale důležité.“ to už Jack nevydržel, vstal ze své postele a vydal se směrem k prádelníku, přičemž Danielovi odpověděl.
„Danieli mám pro tebe novinku....vždy je to důležité.“ Daniel se ale nedal tak snadno odbýt.
„Musíš projít hvězdnou bránou a zachránit....“ než ale domluvil, tak ho Jack přerušil.
„Ó ne tohle je špatný.“
„Jacku?“ zeptal se opatrně Daniel.
Jack se otočil směrem k Danielovi a rozložil před sebou trenýrky, které nyní připomínaly kus hadru.
„Jacku.“ pokračoval Daniel, který pomalu ztrácel trpělivost. „unesly SG-1“ na to Jack už slyšel.
„kdy?“
„právě teď“ odpověděl mu Daniel.
Jack se začal s rychlostí oblékat a přitom dál mluvil s Danielem.
„Sakra Danieli to jsi nemohl něco udělat?“
„Co?“ zeptal se pohotově Daniel.
„nevím!“ odpověděl Jack „Co třeba to co vždy?“
„vždy?“ ptal se nevěřícně Daniel.
„jo vždy! třeba nějak nasměrovat někomu mouchu do oka a podobně!“
Daniel i toto přešel bez přímé reakce a vrátil se ke svému plánu.
„unesli je na PG-350 musíš se tam vydat sám, neozbrojen a zachránit je.“ poté Daniel zmizel.

Zatím co Jack byl odhodlán poslechnout Daniela na slovo, ačkoliv mu to nedávalo žádný smysl, tak SG-1 na planetě byla přemístěna do jakési klece a veškeré osazenstvo bylo v bezvědomí a naprosto odzbrojeno.

Jako první se probral Teal’c, ale brzy ho následovali ostatní.
Nacházely se v jakési kleci jenž byla ze tří stran, zatím co ona čtvrtá byla zděná, na dohled od jejich vězení se nacházela jakási budova, podobná těm co stavěli lidé na svých Alfa, Delta a Gama základnách. Při bližším pohledu, ale bylo znatelné jakési silové pole, které onu budovu, ale i jejich celu obklopovalo.

V momentě kdy se Mitchel rozkoukal začal řvát a dožadovat se rozhovoru s velitelem, ale zpoza zdi se ozvalo:
„Šetři dechem člověče.“ To Mitchela zarazilo a svojí pozornost soustředil na dotyčného za zdí.
„A ty jsi jako kdo?“ Zeptal se Mitchel, ale místo odpovědi se zpoza zdi ozval jakýsi smích.
Členové SG-1 se na sebe nechápavě podívali, právě teď jim chyběl někdo kdo by se zeptal…
„promiňte, ale co je tu k smíchu?“ zeptala se po chvíli váhání Cartrová
„Myslím že vy Lidé tomu říkáte Déjà vu.“ Oznámil hlas za zdí, ale po chvíli pokračoval. „Je to již dávno co jsem vedl podobný rozhovor. Tehdy mi dal člověk jménem Sheppard jméno Tod.“
„Wraith“ pronesl s naprostým klidem Teal’c na což se už zpoza zdi nic neozývalo.


Jack mezi tím na zemi přijel do SGC a bez ohledu na veškeré dění vstoupil přímo do kontrolní místnosti ve své parádní uniformě a rozkázal.
„Seržante vytočte planetu PG-350“
Walter na nic nečekal a okamžitě začal s vytáčením, přičemž do rozhlasu oznamoval: “…chevron1 zadán…“
Což ovšem nemohl nepostřehnout veškerý personál a hlavně generál Landry, který nic podobného nenařídil. Během okamžiku již generál sbíhal schody a zařval svojí otázku.„Na čí rozkaz!?“
„Na můj Hanku“ odpověděl Jack „Věř mi“ dodal ještě pochvíli
Generál chtěl nechat vytáčení brány okamžitě i přes přítomnost Jacka stornovat, ale v hlavě uslyšel Danielův hlas, který mu radil opak, ba ho dokonce i ovlivňoval. Nakonec Generál jen přikývnul a Jack se vydal k bráně.

V okamžiku kdy vstoupil do červí díry byl již jeho osud zpečetěn.

Na Atlantis se zatím veškeří vědci snažili odvrátil blížící se katastrofu, která hrozila jak Atlantis, tak i celé planetě, ale ať kdokoliv dělal cokoliv, tak odpočet na hodinách se rychle a neúprosně blížil k nule.


V galaxii Ida
V síni velké rady Asgardů bylo neobvykle rušno, nic v novodobé historii, dokonce ani hrozba replikátorů nezpůsobilo takový rozruch, jako předmět, který ležel na zemi uprostřed síně rady a červeně blikal.
Asgardé ho s napětím sledovali a horlivě mezi sebou diskutovali, když v tom předmět zazářil modře a opět zhasnul.
Po této změně všichni Asgardé utichli. Během okamžiku celou síň naplnil hlas z předmětu.
„Já jsem Ódin. Ten jenž se nechal zachytit v tomto předmětu, aby dokázal že měl pravdu. Nyní můj čas nastává a já jakožto hlavní vůdce Asgardské říše se navracím.“
Po těchto slovech se z předmětu začalo vynořovat tělo mnoho desítek tisíc let starého Asgarda.
V momentě kdy se Asgard zhmotnil již méně zkresleným hlasem oslovil veškeré přihlížející.
„Vidím že naše rasa si toho za dobu mé nepřítomnosti mnoho vytrpěla, ale to není podstatné, neboť konec vesmíru tak jak ho známe přichází. Ano mluvím tu o ragnaroku, který přichází k našemu dómu, ale naše posvátná Valhalla zůstane nedotčena a každý kdo se mnou vyrazí do boje bude mít tu čest v ní spočinout na věky věků.“
Jeho slova působily na dav velmi silně, ale i tak se našlo mnoho pochybovačů.
„Tvé znovuzhmotnění nic nedokazuje.“ Oznámil jaký si člen rady, ale Ódin si to nenechal tak snadno odbít.
„Pokud mé znovuzhmotnění nic nedokazuje, tak otočte své zraky do pásma mrtvých galaxiích, pokud měl První a poslední pravdu tak se velikáni právě připravují na stáhnutí.“ Tyto slova vyvolaly další diskusi, ale i ty ustaly v momentě kdy Thor, jakožto dosavadní nejvyšší Asgard spolu s Lokim po své pravici předstoupil před Ódina, který měřil bezmála dva metry a jeho postava byla velice podobná té lidské.
„Jdeme s tebou. Veď nás a spolu se svými vojáky do Valhally…“ započal Thor, ale byl přerušen jiným Asgardem, který vtrhnul do síně a okamžitě vykřikl.
„Asgerdi…Asgerdi se vracejí!!“ Ódin se jen pousmál a pronesl.
„Přesně jak první a poslední předpověděl, jaký jiný důkaz chcete?“
Po těchto slovech do síně vkročil asgard v ochranném obleku.



„Ódine ty jsi nám Asgerdům byl vždy tím nejvyšším...“ při těchto slovech Asgard uvnitř obleku začal vystupovat „…a proto se dnes přidáváme k tvé armádě. Hlásíme se do bitev bez naděje, do bitev bez šance, hlásíme se ke svému osudu. Budeme bojovat a umírat při bojích ragnaroku.“ Ódinovi na obličeji přelétl letmý úsměv a navázal tam kde Asgerd skončil.
„Při bojích Ragnaroku není vítězství, ale přesto se Asgerdé hlásí, nechť jsou od nynějšího dne označováni jako praví Asgardové.“
Během několika dalších okamžiků se na Ódinovu stranu hlásilo čím dál tím více Asgardů.
Kostky byly vrženy a celé Asgardské Impérium se začalo připravovat na poslední bitvy dobra proti zlu.“


V galaxii Mléčná Dráha
Lodě Noxů se opět daly do pohybu, veškerá jejich plavidla směřovala k jednomu bodu v galaxii, k místu s nejmenším množstvím zbytkového světla. Do míst jenž se nalézala další destinace Noxů ze starých dob, místo kde byly uchovány veškeré vzácné dokumenty a artefakty ze starých dob.
Mezi Artefakty se nacházela i malá hliněná tabulka, tabulka jenž byla z obou stran dokonale hladká a jenž nešla nikterak rozbít.

V momentě kdy dorazilo i poslední plavidlo Noxů, ať už loď, či celé město, tak přímo ve středu největší tmy zaplála hvězda a následně se začaly objevovat i další planety.
Z jednoho jediného města vylétl jeden transport jenž měl jako posádku pouze svého pilota.

Během okamžiků transport dosedl na jednu z planet a Nox vystoupil. Posléze udělal jen pár kroků a natáhl svojí paži dlaní vzhůru. Během zlomku vteřiny se mu v ní objevila ona malá hliněná tabulka.
Nox tabulku odnesl dovnitř transportu a položil jí na podlahu do místa, které snímalo hned několik zařízení, která přenášela živý zvuk a obraz na ostatní lodě.

Nox si kleknul na kolena a ruce položil vedle tabulky.
„Ty jenž jsi byl Poslední, ty jenž jsi byl první. Dnes je den jenž jsi určil jako okamžik začátku konce. Konce ve kterém je nutno bojovat pro lepší budoucnost. Ukaž nám své informace prostřednictvím tabulky jenž jsi tu zanechal.“
Po těchto slovech tabulka několikrát modře zablikala a objevil se na ní nápis v jazyce, jaký žádny nox nikdy nespatřil. Ale dříve než se mohli dát do překládání tak se nad tabulkou objevil hologram postavy ve dlouhém plášti s kápí a holí.
“Mocní Noxové přichází vaše chvíle.
Je čas na vyvážení všech sil, čas vzpomínek. Asgardé budoucnost označují jako Ragnarok. Furlingové jako okamžik naplnění, Alteriani ho označili okamžikem pravdy, Lidé mu budou říkat začátek konců, ale pro vás je to okamžik jednoty, okamžik kdy ukážete svojí pravou tvář a sílu, okamžik konce se blíží. Buďte plně připraveni.“


V pásu mrtvých galaxií
na kraji samotného Vesmíru se nacházelo uskupení galaxií bez přirozeného života. Tomuto uskupení se nazývalo mezi členy velkého uskupení pásem mrtvých galaxií.
V jedné z galaxií, která se svým okrajem již téměř „dotýkala“ konce samotného Vesmíru, ale bylo živo. Byla to galaxie, kterou kolonizovali Furlingové…více než sto miliard žijících bytostí od jinud se usídlilo téměř na všech planetách jinak mrtvé galaxie.
Po milióny let si hleděli prioritně sami sebe a nevměšovali se, ale to vše se již změnilo v momentě kdy obdrželi signál ze své sondy. Od té doby se změnilo mnohé, ale asi nejvýraznější změnou procházela jediná ozbrojená Furlingská loď ve vesmíru, loď jež nyní procházela rozsáhlou inovací, aby mohla co nejdříve bránit Furlingské hranice.


V galaxii Mléčná Dráha
V okamžiku kdy Jack vystoupil z brány se mu naskytl pohled na planetu, jakých již viděl stovky, ne-li tisíce, ale i přesto narazil na jeden obrovský rozdíl, který nešel přehlédnout.
U brány se nacházel tucet lidí, kteří na něj mířili nejrůznějšími zbraněmi, jaké jen se v galaxii daly sehnat.
Jack po chvíli zvedl ruce a s úsměvem prohodil:
„Zdravím.“ Při čemž jim již zvednutou rukou zamával.
Během následujících okamžiků ho odvedli do klece ve které se již nacházela SG-1
„pane?“ zeptala se opatrně Cartrová a Mitchel současně, ale Jack jen spíš sám sobě oznámil:
„To se ti opravdu povedlo Danieli.“ A následně si sednul
„To jsem rád.“ ozval se hlas za ním.
Jack okamžitě nadskočil, jako by si sedl do mraveniště. A následně se otočil.
Přímo za ním stál Daniel, který následně prošel skrze mříže jako by tam vůbec nebyly.
„Potřeboval jsem aby jsi sem přišel, nemusím mít totiž dostatek času.“ Oznámil Daniel, nacož se na něj všichni nechápavě podívali, ale on v klidu pokračoval.
„Ostatní si myslí že jsem tady abych vás poprosil, aby jste světu oznámili pravdu o mém úmrtí.“ Načal, Daniel, ale do jeho symbolické pauzy mu vletěl Jack se svojí otázkou.
„A ta je?“
Daniel se na něj podíval a usoudil že pro dobro všech bude lepší mu odpovědět.
„Byl jsem otráven jedem Furlingů, který byl na tom medailonu…“ po těchto slovech se omluvně podíval směrem ke Cartrové a pokračoval. „…To Furling mi pomohl se povznést, ale kvůli tomu jsem sem nepřišel. Vaším úkolem je najít hlavní město Antiků Terreus Atlantis, V naší pozemské Literatuře též známé jako Terra Atlantis, či jen jako Kontinent Atlantis. S tímto městem získáte šanci na ochranu Země.“
„Počkej chceš jako říci že někde je ještě další město jako je Atlantis?“ zeptala se pohotově Cartrová, ale Daniel začal kroutit hlavou.
„Atlantis jak jí znáte je jen částí onoho města.“ Odpověděl Daniel.
V následujícím okamžiku se mu, ale zamotala hlava a on byl nucen se opřít o mříže aby se vůbec udržel na nohou. Ale dříve než ostatní nějak začali reagovat, tak je gestem ruky zastavil.
„Nemáme mnoho času.“ Oznámil Daniel „Ten medailon vložte do středu Stonehange v Salisbury, měla by se vám zpřístupnit cesta do Avalonu a do Artušovy hrobky kde kromě Excaliburu najdete i malou hliněnou tabulku na které jsou potřebné…“ Dál ale Daniel nedomluvil, on sám totiž zaslechl hlasy a myšlenky ostatních povznesených.
„Nemají naději, v okamžiku kdy tě zdoláme jim v hledání hrobky zabráníme…“
„Na to nemáte právo!“ zařval Daniel na což veškeré hlasy ustaly.
Hlas Daniela ale okamžitě strhnul pozornost únosců, kteří v nemalém počtu běželi k zadržovacím celám ochotni veškeré vězně postřílet, což samozřejmě Daniel jako povznesený věděl.
V momentě kdy ke kleci doběhli první únosci tak vykřikli svojí otázku, kterou již nemínili opakovat.
„Kdo Jsi a jak jsi se sem dostal?!!“ Daniel ale ve zdánlivém klidu prošel skrze mříže..
„Žádný Lucián na mě nebude mířit zbraní.“

Únosci, neboli členové Luciánské Aliance chtěli Daniela ztrestat nemalou dávkou svých střel, ale zabránila jim v tom jakási ohlušující rána.
„Sonický třesk.“ Oznámila Cartrová a hledala cosi na obloze.
Během zlomku vteřin nedaleko silového pole dopadl asteroid, ale během další vteřiny se celá planeta zahalila do naprosté tmy, jediným zdrojem světla byly ohnivé „ocasy“ stále častěji do atmosféry sestupujících asteroidů.
Lucáni již dál neváhali a rozhodli se postřílet vězně, ale cela již byla prázdná.

Místo neznámé:
Celá SG-1 s Jackem a Danilem se objevila v jaké si místnosti, která byla osvětlována jen velmi chabě světlem jenž proudilo skrze okna.
„Vítejte v hlavním městě…“ začal Daniel, ale dříve než mohl domluvit, tak skrze jeho postavu prolétlo několikrát několik desítek zářících bytostí. Během okamžiku celé světelné představení zmizelo.
V následující situaci nikdo nevěděl jak se zachovat a všichni si nějakou dobu vyměňovali vzájemné pohledy, když v tom se místností ve které se nacházeli ozval čísi hlas.
„Jackson byl anulován a toto místo se nyní stane místem vašeho věčného odpočinku, není cesty.“
Cartrová to tak snadno vzdát nechtěla, ale v okamžiku kdy se pořádně rozhlédla jí bylo jasné že nic nezmůže.
Nacházeli se totiž v místnosti, ve které nebylo nic kromě zdí, okna a jedné půlící přepážky. Zatím co dveře byly pernamentně uzavřeny.

Všichni se nějaký ten čas věnovaly aktivnímu přemýšlení o útěk, ale nakonec všichni odpadly.
Teal’c si sednul doprostřed jedné ze dvou místností a začal meditovat, Vala si na zemi zabrala místo s výhledem z okna, Mitchel se opíral o zeď naproti dveřím v naději že se otevřou. Zatímco Cartrová a O’Neill se uvelebili za přepážkou.
S narůstající dobou pobytu všichni začali pociťovat stéle větší chlad, což se rozhodli až na Teal’ca řešit vzájemným zahřívání…


V galaxii Ori
V Boji Termofila s Adrií došlo ke zlomovému bodu.
Adria svého protivníka přelstila a veškerou energii věřících převzala na sebe, s čímž Termofil nepočítal.
Adria svojí mocí okamžitě změnila místo bojiště na obydlenou planetu v galaxii Ori a svého protivníka dostala na zem. Termofil se na ní podíval:
„Dnes tě neporazím to vím již dlouho, dokonce jsem tě neporazil ani v minulosti, ale tvůj den nastane již brzy.“
Na tyto slova Adria nikterak nereagovala, a spolu s Termofilem se přenesla na naprosto jinou planetu s jakýmsi podivným strojem.
„Jistě tento stroj poznáváš?“ zeptala se Adria, zatím co vysíleného termofila poutala k části stroje, ale ten jen zavrtěl hlavou.
„Říkám mu Propast Prvních.“ Oznámila Adria „…jako jeden z mála přístrojů přímo ovlivňuje povznesené. Přesněji z nich čerpá energii a převádí jí mě.“
„Já věděl že s tebou prohraji, dokonce jsme věděl že mě nezabiješ, ale tento stroj je pro mě novinkou.“ Oznámil Termofil.
„Vynaložila jsem a stále i vynakládám spoustu sil aby toto místo bylo před všemi skryto, bylo vystavěno před více jak tisícem let a nikdo ho zatím neodhalil.“ Oznámila Adria a zapnula stroj.


V galaxii Mléčná Dráha
Na úrovni povznesených se bouřlivě projednávala výhra, které dosáhla Adria a její možné následky. Když v tom se celé okolí mírně zatřáslo.
Nikdo z povznesených nechápal co se děje.
Po chvíli oznámila Morgan.
„Adria právě pomáhá se stavbou desítek lodí a oživuje mrtvé vojáky její síla neustále roste!“
toto sdělení ve všech vyvolalo vlnu zděšení.
„Tak jednejte!“ ozval se znenadání neznámý hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se Merlin hlasu.
„copak mě nepoznáváš?“ odpověděl hlas.
Merlin a ostatní již chtěl namítnout že nikoho nevidí, ale dříve než tak mohli učinit, tak se poblíž Merlina objevil Daniel Jackson, jehož tvář nyní měla blíže k tváři převorů.
„nedivte se to vy jste mi toto učinili.“ Oznámil Daniel a vkročil mezi ostatní.
Všichni se chtěli ptát jak je to možné, ale díky okolnostem se k této otázce nikdo nedostal…Vše se totiž opět zatřáslo jen mnohem mohutněji.
„Co to je?!“ zařval netrpělivě jeden z Antiků.
„To právě vaše milovaná Adria likviduje poslední uprchlíky Venátorské říše, jenž přežili Furlingský útok. A teď mě omluvte jdu zachránit své přátelé dokud není pozdě.“
Po těchto slovech nechal Daniel ostatní povznesené o samotě a kamsi zmizel

Daniel se jako první vrhnul na Atlantis a problém s generátorem během mžiku vyřešil tím nejjednodušším možným řešením…odstraněním problémového generátoru. Na což se Atlantis vrhla bez energie přímo do oceánu, ale Daniel jí svojí mocí podržel, zapojil ZPM a následně položil.
Posleźe svojí pozornost obrátil na hlavní město tehdejší Antické říše.
V řídící místnosti se na konzole začaly zadávat nejrůznější data a město se pomalu rozsvěcovalo. V okamžiku kdy celé město naběhlo začala fáze vynořování.
Otřesy, které nastaly vytrhly Teal’ca z meditací a Valu s Mitchlem probudily, zatím co Cartrová a O’Neill naprosto nereagovali.
Vala se nadně nahnula, ale již jen smutně a zaraženě mohla oznámit že jsou oba mrtví. Mezitím se město celé vynořilo a přeživším se objevil nebývalý pohled na město jenž se vynořilo
[img][./images/thumbs/terreusatlantisterraatlk_1260855544.png]http://img268.imageshack.us/img268/2706/terreusatlantisterraatlk.png[/img]

Korekci provedl St0rm děkuji

Soubor PDF vytvořil jakop Děkuji

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/3327503/sedm-stran-part-29-.pdf


mno...nevím co říct protože super je opradu málo... ....a tím že tě ukamenujeme si myslel smrt carterové a jacka??? protože ejstli jo tak mě napadá že je daniel může oživit stejně jako to dělá adria...ale nebudu ti do toho kafrat..každopádně fakt paráda a těším se na další

Pěkný díl, mám k tomu jen jednu věc, která se mi nelíbila, ale ta už tu byla řečena.

Daedalos304 JJ, tohle přesně si taky myslím. Smrt Jacka a Sam mě zrovna nepotěšila.

připravuju si už kameny

[Dragon]

jsem rád že se vám díl líbil, ale co těch dvou týče, tak mám...k tomu děj, ale mám problém s jeho vložením do povídky a velmi rád bych to tam dal, protože nechci mít, nebo popřípadě minimum nevysvětlených scén, momentů a podobně.

a jinak doporučuji kameny si schovat...včera krátce před tím než jsem na korekci odeslal díl 30 jsem si uvědomil že povídku (konkrétně u dílu 31, kterej pravděpodobně pošlu dnes) až nechutně natahuji a stává se z toho to co se mi občas hnusí třeba na SG....takže povídka bude mít již brzy konec...(ve smyslu ukončování a nikoliv natahování příběhové linie)...i když ty čísla ve spoileru pravděpodobně dodržím, ale nikoliv jako minimum, ale maximum...

pravda pravda .. nenatahovat a radši ukončit děj a případně navázat v další povídce ..

Kdy se můžem těšit na další díl? .. sliboval jsi že to bude do konce roku hotový, takže 30 by mohl bejt tak pozítří

parádní díl, prostě vše bylo skvělé a super