Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Kdy bude ta následující je momentálně ve hvězdách
ale makám na tom 
Tak příjemné počteníčko.
část 9. – Síly se mění
„Ti kdo nás napadli poznají jaký hněv na sebe uvalili. Vojska Scianů zničí každého nepřítele, který byl tak pošetilý, že s nimy začal boj.
My se smrti nebojíme! My z ní nemáme strach! My jsme smrt!!!“
Válečný hymnus scianů
Galaxie Proximus Venatrix
Na orbitě mateřské planety je ve velkých docích ukotveno deset gigantických plavidel. Všechna vypadají naprosto identicky. Menší půlkulová příď je připevněná, jakýmsi krk připomínajícím tubusem, k nepoměrně mohutné a masivní zádi, která je zakončena gigantickými mezigalaktickými motory. Veškeré části jsou vybaveny nejsilnějšími zbraněmi jakými kdy venatoři disponovali. Vesmírem snad nikdy neplula taková mohutná a zničující síla.
Pro velikost lodí musely být doky rozšířeny o víc jak 50% a celé musely být přebudovány. Venatorské mateřské lodě jsou na orbitě mimo doky, jelikož už pro ně nebylo místo. Každá loď Velké flotily byla víc jak třikrát větší a nesrovnatelně silnější.
Vlajkovou lodí se prochází Arakten Sobaraq. Doprovod mu dělá hlavní technik, který má na starosti celé vylepšení lodí a u jeho boku se pohybuje podivné zvíře. Tvor je podobný vlku, ale je velmi velký a nesrovnatelně mohutnější a silnější. Navíc má srst modrošedé barvy, kolem hlavy hustou hnědou hřívu a z tlamy mu vyčnívá mnoho ostrých zubů. Je to osobní lovecký agvaraq Araktena Sobaraqa. Symbol jeho moci a postavení a také znamenitý ochránce.
„Jak jsme daleko s energetickým pláštěm?“ zeptal se Arakten a se zaujetím pozoroval venatorské dělníky jak připojují nejrůznější zařízení. Stejně tak s velkou zvědavostí vše pozoroval i jeho agvaraq.
„Pláště na ostatních lodích jsou z 90% hotovy. Vlajková loď Strafarqo je hotova z 75%. Dodatečné úpravy, které jste nařídil si vyžádají čas. Řešíme rozvod pohlcené energie zpět do jádra a poté k hlavním zbraním a štítům.“
Arakten pokýval hlavou a zamyšleně sledoval dění kolem. Chvilku mlčel a pak promluvil.
„V pořádku. Čas je na naší straně. Síly v Pegasu jsou rozmístěny dobře a základna je takřka nedobytná.“ Jeho agvaraq krátce zavrčel, ale Arakten ho pokynem ruky uklidnil. Pak vyzval technika aby pokračoval v hlášení o pokroku výstavby.
„Hlavní energetická neutrinová jádra jsou připojena a zvyšujeme jejich výkon. Zbraně jsou instalované z 96%. Hlavní pulzní děla jsou připravena a čekáme až výkony neutronových jader bezpečně dosáhnou plného výkonu k jejich testování.“
„Kdy?“ zněla stručná otázka.
„Nanejvýš 6 oběhů planety. Flotila bude plně připravena do 12 oběhů. Vlajková loď o tři oběhy později.“
„Takže flotila bude připravena k nasazení dříve než nadejde obětní čas.,“ řekl vůdce venatorů a v jeho očích se zajiskřilo. „Výborně! Náš bůh bude potěšen až mu pomocí Velké flotily přivedeme bezpočet obětí.“
Hlavní wraithská planeta
Na orbitě je shromážděna takřka celá stávající flotila. Většina lodí má jen minimální posádku. Pro úsporu a co nejmenší vyzařování energie je většina wraithských vojáků v hibernaci. Jen několik desítek křižníků a osmnáct hives se vydalo jako doprovod dvaceti zásobovacích lodí na sklizeň, která měla být totální. Nutnost použití všech wraithů a lodí ve válce, která nastala si žádala obrovské přísuny potravy.
Na povrchu planety je stále velmi zarostlá a pro oko skoro neviditelná loď královny matky. Ta sedí ve své komnatě na organickém trůnu a nervózně si prohlíží ostří své dýky. Najednou se ozval zvuk od dveří, který signalizoval, že si někdo přeje vstoupit. Královna pouhou myslí dveře otevřela a v očích se jí objevila nedočkavost.
Do místnosti vstoupil královnin osobní pobočník. Přišel před trůn, sklopil hlavu a poklekl.
„Vstaň. Co tě přivádí?“ ptala se královna, ale odpověď už dávno znala.
„Má paní, vše je připraveno. Čekáme jen na váš rozkaz.“
„Výborně,“ řekla královna stále stejným neutrálním hlasem. Vstala a pokynem naznačila aby ji pobočník následoval. Vyšli z královniny komnaty a úzkou chodbou dlouhou několik desítek metrů došli až na můstek lodi. Tam bylo několik wraithských důstojníků. Byly však jiní oproti ostatním z jiných lodí. Tito byly mohutnější a vyšší, ale hlavně místo černých plášťů měli na sobě těžká organická brnění a u pasu energetické zbraně s maximální ničivostí.
Když uviděli královnu, tak všichni poklekli. Královna si je všechny pozorně prohlédla a pak jim dovolila vstát.
„Náš čas nadešel. Jak jsme na tom?“ otázala se královna matka.
„Podsvětelné motory připraveny, zbraně připraveny. Energie na 100%,“ hlásili postupně wraithové od jednotlivých ovládacích konzolí.
„Výborně. Aktivujte loď!“ Rozkázala královna a přitom se pozorně dívala na holografickou projekci, která zobrazovala veškeré potřebné informace o stavu lodě.
„Systémy aktivované. Začínáme zvyšovat výkon,“ hlásil královnin pobočník, který se ujal hlavní ovládací konzole.
Celá loď se začala otřásat a s narůstávajícím výkonem narůstalo i otřásání. Na plášti lodě se začaly hroutit celé lesy a skály, které se na ní za staletí odpočinku vytvořily. Po několika minutách otřesy ustaly.
„Všechny systémy jsou na 100%,“ hlásil pobočník.
„Odstartujte a zaujměte pozici na stabilní orbitě!“ rozkázala královna matka.
Povrch planety se začal celý otřásat. Otřesy se pomalu změnily v obrovské ničivé zemětřesení a na místě, kde byla loď královny matky staletí ukotvena, se začala vířit mračna prachu. Trup lodi se pomalu začal zvedat od povrchu. Od jeho boků se začaly tvořit mohutné a hluboké průrvy až do nitra planety. Startující loď planetu doslova trhala na kusy.
„Loď je příliš silně vrostlá do planety, má královno,“ hlásil pobočník.
„Zvyšte výkon hlavních motorů na 60%. Pomocné startovací motory na 100%!“ rozkázala královna matka.
Po zvýšení výkonů se lodní organický trup odtrhl od okolí a celá loď začala pomalu stoupat. Vše bylo zastíněno velkým množstvím prachu a tak nikdo neviděl jak je vlastně loď velká.
„Jsme odtrženi od planety. Zvyšuji výkon hlavních motorů na 80% a zahajuji stoupání na stabilní orbitu,“ hlásil pobočník a královna jen přikývla na souhlas.
Lodní podsvětelné motory začaly obrovský kolos posouvat směrem k čekající flotile wraithských hives a dalších lodí. Teprve po pár minutách, kdy se mračna prachu rozptýlila byla vidět loď v celé své podivné kráse a velikosti. Byl to obrovský organický kolos, který svou mohutností zcela zastínil flotilu hives. Porovnání s ním snesly pouze bitevníky, ale i ty byly několikrát menší. Loď ale nebyla jen organická, ale na jejím plášti byly při bližším pohledu vidět i neorganické části a nástavby z různých slitin. Loď vypadal jako nějaký hybrid.
„Loď je na stacionární orbitě. Čekáme na další rozkazy, má královno.“
„Výborně. Začněte nabíjet hybridní systémy včetně hyperpohonu a generátorů štítů. Překontrolujte veškeré systémy a poté zaujměte velitelskou pozici ve flotile!“ rozkázala královna matka a pohodlně se usadila v organickém křesle, které pro ni bylo i na můstku.
„Rozkaz má paní,“ řekl pobočník a začal udílet rozkazy dalším důstojníkům na můstku a ti zas svým podřízeným sekcím.
Po několika hodinách kontroly všech systémů a příprav na let hyperprostorem byla celá wraithská flotila připravena. Na ochranu planety nezůstalo žádné plavidlo. Když loď královny matky opustila planetu, tak už na povrchu nezůstalo nic co by bylo nutno chránit.
„Čekáme na váš rozkaz královno.“
„Dobře. Navažte spojení s velitelskými loděmi všech frakcí,“ rozkázala královna matka. Její pobočník jen přikývl a ihned se na podivné organické obrazovce objevily ostatní královny.
„Mé dcery, náš čas nadešel. Připravte své lodě, právě vám posíláme souřadnice místa určení. Letíme do Černé mlhoviny!“ řekla královna matka a na obličeji měla prapodivný úsměv. Ostatní královny se při zjištění místa určení zalekli, jelikož se do Černé mlhoviny báli i nejsilnější z wraithů. Nikdo se odtamtud nikdy nevrátil. Kdo se tam vydal byl navěky ztracen. Avšak ostatní královny své matce plně důvěřovali a tak jen přikývly na souhlas a rozkaz splnily.
„Aktivujte hypermotory! Směr Černá mlhovina!“ rozkázala královna matka. Celá wraithská flotila čítající desítku bitevníků, skoro stovku hives a nepočítaně křižníků obklopila velitelskou loď ze všech stran a poté celé uskupení skočilo do hyperprostoru. Na místě zůstal pouze jediný křižník, který měl za úkol informovat zásobovací flotilu a předat jí nové souřadnice místa setkání.
Alterianská galaxie
Hyperprostor opustilo poblíž černé díry uskupení 56 lodí pod velením admirála Korneliuse. Admirál vydal rozkaz k rozestupu do formace pro průlet super pohonem s chráněnými loděmi ve svém středu.
Krátce poté co se všechny lodě seřadily, tak se k nim přidala dvojice lodí, která se okamžitě zapojila do formace. Byly to očekávané Mimeros a Minetor. Poté všechny lodě aktivovaly svůj super pohon.
[img][./images/thumbs/vstupdosuperpohonu_1254921182.jpg]http://img225.imageshack.us/img225/9133/vstupdosuperpohonu.jpg[/img]
Jakmile flotila opustila superpohon v galaxii Pegas, tak se veškeré lodě okamžitě stáhly z dosahu gravitačního pole černé díry. Vyndexy se okamžitě rozmístily kolem černé díry v obranné formaci a Destructory jen několik délek svého vlastního trupu do podobné obrané formace za nimi.
Loď Mimeros se opět přiblížila k černé díře a začala postupně vypouštět nejrůznější miny a satelity. Od komunikačních, přes senzorové, až po ty se zbraňovými platformami. Každý satelit měl svůj vlastní stabilizační systém, který držel satelit na dané pozici a to i přes silné gravitační vlivy černé díry.
Mimerot okamžitě každý vypuštěný objekt svým paprskem, který byl obdobný tomu co se nacházel i na vesmírném doku, přemisťoval jeden objekt po druhém na svá místa podle předurčeného vzoru.
„Jak dlouho to bude trvat?“ Zeptal se na palubě své lodě admirál Kornelius. Odpověď, kterou dostal, ho ale neuspokojila.
„Průběh rozmisťování má proměnlivé tempo, pohybuje se kolem několika hodin, ale jsou známy případy, kdy to trvalo i několik otočení hlavní planety kolem své osy,“ hlásil hlavní technik, který měl dané úkoly na starosti.
Kornelius se nevěřícně podíval na alteriana, který mu informace podával a zakroutil hlavou.
„Pošlete rychlíka na Atlantis s hlášením, že jsme dosáhly Pegaského rozhraní, a že jsme se podle rozkazů zapojily do zabezpečení výstupu. A přidejte odhadované časové rozmezí. Plus informace o našem stavu a vybavení.“
Krátce po tomto rozkazu z vlajkové lodi jeho flotily vystartovala malá loď. Tato loď během okamžiku, ba dokonce ještě pod ochranou štítu své mateřské lodě dosáhla své maximální rychlosti, která překonávala veškeré lodě Alterianské flotily. Když se rychlík dostal během okamžiku z pole působení černé díry, tak aktivoval hyperpohon a zmizel..
Atlantis
V hlavní kontrolní místnosti se spustil alarm a na senzorové obrazovce se objevila informace o detekování neznámé lodi v hyperprostoru.
„Co se děje?“ ptal se Merdin, který ihned přiběhl.
„Senzory zachytily neznámé malé plavidlo mířící naším směrem. Letí hyperprostorem, ale jeho rychlost je velmi vysoká,“ hlásil technik přítomný u senzorové konzole.
„Jak je rychlá ta loď?“
„Velmi. Dá se srovnat s rychlostí Fulgoruse.“
„Nemožné,“ řekl Merdin a chvíli přemýšlel. „Informujte admirála Urgeniuse a požádejte ho, aby se co nejrychleji dostavil.“
Technik rychle vyřídil příkazy.
Trvalo to jen pár okamžiků, když se před hvězdnou bránou aktivovaly transportní kruhy a objevil se alterianský admirál Urgenius. Rychle vyšel po schodech a přistoupil k Merdinovi, ke kterému se již přidala i Helia.
„Jsem tu jak nejrychleji to bylo možné. Co se děje?“
Merdin jen ukázal na senzorovou obrazovku. Admirál si chvilku prohlížel data a poté se pousmál. „To je rychlík. Nic jiného nemá takovou signaturu.“
„Rychlík?“ zeptala se Helia.
„Ano. Alterianské plavidlo určené jako mezihvězdný posel. Vysíláme ho jako posla, když není možné přímé spojení mezi našimi flotilami. Senzory Atlantis jsou výkonnější než na našich lodích, tak ho zaznamenali dříve. Prosím pošlete údaje ze senzorů na mou vlajkovou loď, ať mí lidé potvrdí mé domněnky. Každý rychlík má svou jedinečnou signaturu podle které ho alterianské senzory naprosto přesně identifikují.“ Merdin ihned zaslal veškeré informace na alterianské plavidlo. Za několik okamžiků se admirálovi ohlásil první důstojník.
„„Pane, také jsme to plavidlo před chvilkou zaznamenaly. Admirále potvrzuji identifikaci rychlíka. Jedná se o posla z lodi Rot, vlajkové lodi admirála Korneliuse. Dle senzorů by měl současnou rychlostí dorazit do několika desítek minut.“
„Děkuji,“ řekl stručně admirál a poté se otočil k Helie a pokračoval. „Tak vidíte. Posily už jsou na cestě, ale počkejme si až rychlík dorazí a podá nám veškeré informace, které má,“ řekl admirál a v klidu si sedl na volné křeslo.
V místnosti rady byla již celá rada. Otevřeli se dveře a do místnosti vstoupil Admirál Urgenius.
„Rychlík přistál. Pilot mi předal datový krystal.“
„Děkuji admirále. Prosím,“ řekla Helia a rukou pokynula k datové konzoly, do které admirál připojil krystal. Na holoobrazovce se objevila tvář admirála Korneliuse.
„Jsem Admirál Kornelius, velitel třetí alterianské flotily. Právě jsme vystoupili ze super pohonu a provádíme zabezpečení celé oblasti. Přikládám informace o přibližném časovém rozvrhu a také o celé flotile.“ Obraz se změnil a začali se objevovat nejrůznější údaje o nákladech jednotlivých lodí a i o složení flotily a její potenciální síle.
Pegaské rozhraní
Zatím co pilot rychlíku byl již na Atlantis a dokonce předal i veškeré údaje které měl, tak se v blízkosti černé díry stabilně držela padesátka lodí, připravená spustit nekompromisní palbu na každou anomálii na jejich jinak citlivých senzorech.
Uvnitř kruhu, který tyto lodě tvořily se držela šestice transportních lodí T2. Ale již v naprosté blízkosti černé díry se pohybovala transportní loď T7 Mimeros, která s co největší přesností postupně vypouštěla ze svého nákladního prostoru jednotlivé předměty, které loď Mimerot okamžitě rozmisťovala do přesného vzoru, který zaručoval maximální úspěšnost všech systémů.
Toto rozmisťování trvalo jedno celé otočení alterianské hlavní planety kolem své osy. Po tomto časově náročném úkonu obě dvě lodě jak Mimerot, tak Mimeros opět zamířily do superpohonu směr domovská galaxie a třetí flotila aktivovala hyperpohon směr Atlantis.
Atlantská soustava
Jakmile z hyper pohonu nad Atlantis vylétla třetí alterianská flotila, tak si obě dvě vlajkové lodě a Atlantis vyměnily své zdvořilostní pozdravy.
Nyní navíc všechny Alterianské lodě v galaxii zachytávaly komplexní signály, šifrované tím nejsložitějším kódem a to přímo od černé díry. Zprávy ze satelitů udávaly stav před černou dírou, ale nikoliv svojí polohu, stejně tak signál nebylo možno vystopovat a to ani pro Alteriany.
Tyto signály po příletu třetí flotily začala po nakalibrování svých senzorů zachytávat i Atlantis. Admirál Urgenius nechal hned po prvním přijatém signálu na Atlantis nahrát dekódovací vzorec.
Transportní lodě T2 až na jednu začaly postupně přistávat na Atlantis a vykládat svůj náklad, kterým bylo několik stovek upravených žlutých Dronů, potraviny, nějaké šatstvo, ruční zbraně, jednotlivé pláty slitin na opravu lodí a Atlantis, pár energetických jednotek nejrůznějších druhů pro lodě, energetické obvody a mnoho dalšího. Několik lodí třetí flotily začalo vykládat i svůj náklad v podobě vojáků, aby mohly lépe zabezpečit Atlantis.
Poslední Transportní loď začala rozmisťovat jaké si miny s detektory pohybu a nárazu. Tyto miny byly pokryté tmavým a pružným materiálem, který disponoval zajímavou vlastností a to špatnou senzorovou zachytitelností. Navíc miny byly vybavené maskovací technologií, které spolu s materiálem zaručovaly neviditelnost pro lodní senzory. Miny měly stejně jako ty u černé díry stabilizační motory, které miny držely v naprostém klidu. Každá z těchto min měla sílu jednoho sta giga tun. Kvůli této skutečnosti byly rozmisťovány dál od planety a dál od sebe. Navíc každá loď alterianů a lanteanů měla vzorec jejich rozmístění nahraný v palubním počítači. Min bylo celkem dvacet a měli za úkol odrazit první vlnu útočníků.
Jak se zdálo, tak byla Atlantis velmi dobře opevněna, ale ze stínu vzdálené plynné planety celé dění kdosi pozoroval. Byla to průzkumná venatorská loď. Stále byla zamaskovaná a jen její senzory vykazovaly jakousi aktivitu a zaznamenávali veškeré dění kolem Atlantis.
„Ti kdo nás napadli poznají jaký hněv na sebe uvalili. Vojska Scianů zničí každého nepřítele, který byl tak pošetilý, že s nimy začal boj.
My se smrti nebojíme! My z ní nemáme strach! My jsme smrt!!!“
Válečný hymnus scianů
Kód: Vybrat vše
Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=gsB2KhAuTJ4&feature=relatedGalaxie Proximus Venatrix
Na orbitě mateřské planety je ve velkých docích ukotveno deset gigantických plavidel. Všechna vypadají naprosto identicky. Menší půlkulová příď je připevněná, jakýmsi krk připomínajícím tubusem, k nepoměrně mohutné a masivní zádi, která je zakončena gigantickými mezigalaktickými motory. Veškeré části jsou vybaveny nejsilnějšími zbraněmi jakými kdy venatoři disponovali. Vesmírem snad nikdy neplula taková mohutná a zničující síla.
Pro velikost lodí musely být doky rozšířeny o víc jak 50% a celé musely být přebudovány. Venatorské mateřské lodě jsou na orbitě mimo doky, jelikož už pro ně nebylo místo. Každá loď Velké flotily byla víc jak třikrát větší a nesrovnatelně silnější.
Vlajkovou lodí se prochází Arakten Sobaraq. Doprovod mu dělá hlavní technik, který má na starosti celé vylepšení lodí a u jeho boku se pohybuje podivné zvíře. Tvor je podobný vlku, ale je velmi velký a nesrovnatelně mohutnější a silnější. Navíc má srst modrošedé barvy, kolem hlavy hustou hnědou hřívu a z tlamy mu vyčnívá mnoho ostrých zubů. Je to osobní lovecký agvaraq Araktena Sobaraqa. Symbol jeho moci a postavení a také znamenitý ochránce.
„Jak jsme daleko s energetickým pláštěm?“ zeptal se Arakten a se zaujetím pozoroval venatorské dělníky jak připojují nejrůznější zařízení. Stejně tak s velkou zvědavostí vše pozoroval i jeho agvaraq.
„Pláště na ostatních lodích jsou z 90% hotovy. Vlajková loď Strafarqo je hotova z 75%. Dodatečné úpravy, které jste nařídil si vyžádají čas. Řešíme rozvod pohlcené energie zpět do jádra a poté k hlavním zbraním a štítům.“
Arakten pokýval hlavou a zamyšleně sledoval dění kolem. Chvilku mlčel a pak promluvil.
„V pořádku. Čas je na naší straně. Síly v Pegasu jsou rozmístěny dobře a základna je takřka nedobytná.“ Jeho agvaraq krátce zavrčel, ale Arakten ho pokynem ruky uklidnil. Pak vyzval technika aby pokračoval v hlášení o pokroku výstavby.
„Hlavní energetická neutrinová jádra jsou připojena a zvyšujeme jejich výkon. Zbraně jsou instalované z 96%. Hlavní pulzní děla jsou připravena a čekáme až výkony neutronových jader bezpečně dosáhnou plného výkonu k jejich testování.“
„Kdy?“ zněla stručná otázka.
„Nanejvýš 6 oběhů planety. Flotila bude plně připravena do 12 oběhů. Vlajková loď o tři oběhy později.“
„Takže flotila bude připravena k nasazení dříve než nadejde obětní čas.,“ řekl vůdce venatorů a v jeho očích se zajiskřilo. „Výborně! Náš bůh bude potěšen až mu pomocí Velké flotily přivedeme bezpočet obětí.“
Kód: Vybrat vše
Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=GO53-KpGdkI&feature=rec-HM-fresh+div
Hlavní wraithská planeta
Na orbitě je shromážděna takřka celá stávající flotila. Většina lodí má jen minimální posádku. Pro úsporu a co nejmenší vyzařování energie je většina wraithských vojáků v hibernaci. Jen několik desítek křižníků a osmnáct hives se vydalo jako doprovod dvaceti zásobovacích lodí na sklizeň, která měla být totální. Nutnost použití všech wraithů a lodí ve válce, která nastala si žádala obrovské přísuny potravy.
Na povrchu planety je stále velmi zarostlá a pro oko skoro neviditelná loď královny matky. Ta sedí ve své komnatě na organickém trůnu a nervózně si prohlíží ostří své dýky. Najednou se ozval zvuk od dveří, který signalizoval, že si někdo přeje vstoupit. Královna pouhou myslí dveře otevřela a v očích se jí objevila nedočkavost.
Do místnosti vstoupil královnin osobní pobočník. Přišel před trůn, sklopil hlavu a poklekl.
„Vstaň. Co tě přivádí?“ ptala se královna, ale odpověď už dávno znala.
„Má paní, vše je připraveno. Čekáme jen na váš rozkaz.“
„Výborně,“ řekla královna stále stejným neutrálním hlasem. Vstala a pokynem naznačila aby ji pobočník následoval. Vyšli z královniny komnaty a úzkou chodbou dlouhou několik desítek metrů došli až na můstek lodi. Tam bylo několik wraithských důstojníků. Byly však jiní oproti ostatním z jiných lodí. Tito byly mohutnější a vyšší, ale hlavně místo černých plášťů měli na sobě těžká organická brnění a u pasu energetické zbraně s maximální ničivostí.
Když uviděli královnu, tak všichni poklekli. Královna si je všechny pozorně prohlédla a pak jim dovolila vstát.
„Náš čas nadešel. Jak jsme na tom?“ otázala se královna matka.
„Podsvětelné motory připraveny, zbraně připraveny. Energie na 100%,“ hlásili postupně wraithové od jednotlivých ovládacích konzolí.
„Výborně. Aktivujte loď!“ Rozkázala královna a přitom se pozorně dívala na holografickou projekci, která zobrazovala veškeré potřebné informace o stavu lodě.
„Systémy aktivované. Začínáme zvyšovat výkon,“ hlásil královnin pobočník, který se ujal hlavní ovládací konzole.
Celá loď se začala otřásat a s narůstávajícím výkonem narůstalo i otřásání. Na plášti lodě se začaly hroutit celé lesy a skály, které se na ní za staletí odpočinku vytvořily. Po několika minutách otřesy ustaly.
„Všechny systémy jsou na 100%,“ hlásil pobočník.
„Odstartujte a zaujměte pozici na stabilní orbitě!“ rozkázala královna matka.
Povrch planety se začal celý otřásat. Otřesy se pomalu změnily v obrovské ničivé zemětřesení a na místě, kde byla loď královny matky staletí ukotvena, se začala vířit mračna prachu. Trup lodi se pomalu začal zvedat od povrchu. Od jeho boků se začaly tvořit mohutné a hluboké průrvy až do nitra planety. Startující loď planetu doslova trhala na kusy.
„Loď je příliš silně vrostlá do planety, má královno,“ hlásil pobočník.
„Zvyšte výkon hlavních motorů na 60%. Pomocné startovací motory na 100%!“ rozkázala královna matka.
Po zvýšení výkonů se lodní organický trup odtrhl od okolí a celá loď začala pomalu stoupat. Vše bylo zastíněno velkým množstvím prachu a tak nikdo neviděl jak je vlastně loď velká.
„Jsme odtrženi od planety. Zvyšuji výkon hlavních motorů na 80% a zahajuji stoupání na stabilní orbitu,“ hlásil pobočník a královna jen přikývla na souhlas.
Lodní podsvětelné motory začaly obrovský kolos posouvat směrem k čekající flotile wraithských hives a dalších lodí. Teprve po pár minutách, kdy se mračna prachu rozptýlila byla vidět loď v celé své podivné kráse a velikosti. Byl to obrovský organický kolos, který svou mohutností zcela zastínil flotilu hives. Porovnání s ním snesly pouze bitevníky, ale i ty byly několikrát menší. Loď ale nebyla jen organická, ale na jejím plášti byly při bližším pohledu vidět i neorganické části a nástavby z různých slitin. Loď vypadal jako nějaký hybrid.
„Loď je na stacionární orbitě. Čekáme na další rozkazy, má královno.“
„Výborně. Začněte nabíjet hybridní systémy včetně hyperpohonu a generátorů štítů. Překontrolujte veškeré systémy a poté zaujměte velitelskou pozici ve flotile!“ rozkázala královna matka a pohodlně se usadila v organickém křesle, které pro ni bylo i na můstku.
„Rozkaz má paní,“ řekl pobočník a začal udílet rozkazy dalším důstojníkům na můstku a ti zas svým podřízeným sekcím.
Po několika hodinách kontroly všech systémů a příprav na let hyperprostorem byla celá wraithská flotila připravena. Na ochranu planety nezůstalo žádné plavidlo. Když loď královny matky opustila planetu, tak už na povrchu nezůstalo nic co by bylo nutno chránit.
„Čekáme na váš rozkaz královno.“
„Dobře. Navažte spojení s velitelskými loděmi všech frakcí,“ rozkázala královna matka. Její pobočník jen přikývl a ihned se na podivné organické obrazovce objevily ostatní královny.
„Mé dcery, náš čas nadešel. Připravte své lodě, právě vám posíláme souřadnice místa určení. Letíme do Černé mlhoviny!“ řekla královna matka a na obličeji měla prapodivný úsměv. Ostatní královny se při zjištění místa určení zalekli, jelikož se do Černé mlhoviny báli i nejsilnější z wraithů. Nikdo se odtamtud nikdy nevrátil. Kdo se tam vydal byl navěky ztracen. Avšak ostatní královny své matce plně důvěřovali a tak jen přikývly na souhlas a rozkaz splnily.
„Aktivujte hypermotory! Směr Černá mlhovina!“ rozkázala královna matka. Celá wraithská flotila čítající desítku bitevníků, skoro stovku hives a nepočítaně křižníků obklopila velitelskou loď ze všech stran a poté celé uskupení skočilo do hyperprostoru. Na místě zůstal pouze jediný křižník, který měl za úkol informovat zásobovací flotilu a předat jí nové souřadnice místa setkání.
Alterianská galaxie
Hyperprostor opustilo poblíž černé díry uskupení 56 lodí pod velením admirála Korneliuse. Admirál vydal rozkaz k rozestupu do formace pro průlet super pohonem s chráněnými loděmi ve svém středu.
Krátce poté co se všechny lodě seřadily, tak se k nim přidala dvojice lodí, která se okamžitě zapojila do formace. Byly to očekávané Mimeros a Minetor. Poté všechny lodě aktivovaly svůj super pohon.
[img][./images/thumbs/vstupdosuperpohonu_1254921182.jpg]http://img225.imageshack.us/img225/9133/vstupdosuperpohonu.jpg[/img]
Jakmile flotila opustila superpohon v galaxii Pegas, tak se veškeré lodě okamžitě stáhly z dosahu gravitačního pole černé díry. Vyndexy se okamžitě rozmístily kolem černé díry v obranné formaci a Destructory jen několik délek svého vlastního trupu do podobné obrané formace za nimi.
Loď Mimeros se opět přiblížila k černé díře a začala postupně vypouštět nejrůznější miny a satelity. Od komunikačních, přes senzorové, až po ty se zbraňovými platformami. Každý satelit měl svůj vlastní stabilizační systém, který držel satelit na dané pozici a to i přes silné gravitační vlivy černé díry.
Mimerot okamžitě každý vypuštěný objekt svým paprskem, který byl obdobný tomu co se nacházel i na vesmírném doku, přemisťoval jeden objekt po druhém na svá místa podle předurčeného vzoru.
„Jak dlouho to bude trvat?“ Zeptal se na palubě své lodě admirál Kornelius. Odpověď, kterou dostal, ho ale neuspokojila.
„Průběh rozmisťování má proměnlivé tempo, pohybuje se kolem několika hodin, ale jsou známy případy, kdy to trvalo i několik otočení hlavní planety kolem své osy,“ hlásil hlavní technik, který měl dané úkoly na starosti.
Kornelius se nevěřícně podíval na alteriana, který mu informace podával a zakroutil hlavou.
„Pošlete rychlíka na Atlantis s hlášením, že jsme dosáhly Pegaského rozhraní, a že jsme se podle rozkazů zapojily do zabezpečení výstupu. A přidejte odhadované časové rozmezí. Plus informace o našem stavu a vybavení.“
Krátce po tomto rozkazu z vlajkové lodi jeho flotily vystartovala malá loď. Tato loď během okamžiku, ba dokonce ještě pod ochranou štítu své mateřské lodě dosáhla své maximální rychlosti, která překonávala veškeré lodě Alterianské flotily. Když se rychlík dostal během okamžiku z pole působení černé díry, tak aktivoval hyperpohon a zmizel..
Atlantis
V hlavní kontrolní místnosti se spustil alarm a na senzorové obrazovce se objevila informace o detekování neznámé lodi v hyperprostoru.
„Co se děje?“ ptal se Merdin, který ihned přiběhl.
„Senzory zachytily neznámé malé plavidlo mířící naším směrem. Letí hyperprostorem, ale jeho rychlost je velmi vysoká,“ hlásil technik přítomný u senzorové konzole.
„Jak je rychlá ta loď?“
„Velmi. Dá se srovnat s rychlostí Fulgoruse.“
„Nemožné,“ řekl Merdin a chvíli přemýšlel. „Informujte admirála Urgeniuse a požádejte ho, aby se co nejrychleji dostavil.“
Technik rychle vyřídil příkazy.
Trvalo to jen pár okamžiků, když se před hvězdnou bránou aktivovaly transportní kruhy a objevil se alterianský admirál Urgenius. Rychle vyšel po schodech a přistoupil k Merdinovi, ke kterému se již přidala i Helia.
„Jsem tu jak nejrychleji to bylo možné. Co se děje?“
Merdin jen ukázal na senzorovou obrazovku. Admirál si chvilku prohlížel data a poté se pousmál. „To je rychlík. Nic jiného nemá takovou signaturu.“
„Rychlík?“ zeptala se Helia.
„Ano. Alterianské plavidlo určené jako mezihvězdný posel. Vysíláme ho jako posla, když není možné přímé spojení mezi našimi flotilami. Senzory Atlantis jsou výkonnější než na našich lodích, tak ho zaznamenali dříve. Prosím pošlete údaje ze senzorů na mou vlajkovou loď, ať mí lidé potvrdí mé domněnky. Každý rychlík má svou jedinečnou signaturu podle které ho alterianské senzory naprosto přesně identifikují.“ Merdin ihned zaslal veškeré informace na alterianské plavidlo. Za několik okamžiků se admirálovi ohlásil první důstojník.
„„Pane, také jsme to plavidlo před chvilkou zaznamenaly. Admirále potvrzuji identifikaci rychlíka. Jedná se o posla z lodi Rot, vlajkové lodi admirála Korneliuse. Dle senzorů by měl současnou rychlostí dorazit do několika desítek minut.“
„Děkuji,“ řekl stručně admirál a poté se otočil k Helie a pokračoval. „Tak vidíte. Posily už jsou na cestě, ale počkejme si až rychlík dorazí a podá nám veškeré informace, které má,“ řekl admirál a v klidu si sedl na volné křeslo.
V místnosti rady byla již celá rada. Otevřeli se dveře a do místnosti vstoupil Admirál Urgenius.
„Rychlík přistál. Pilot mi předal datový krystal.“
„Děkuji admirále. Prosím,“ řekla Helia a rukou pokynula k datové konzoly, do které admirál připojil krystal. Na holoobrazovce se objevila tvář admirála Korneliuse.
„Jsem Admirál Kornelius, velitel třetí alterianské flotily. Právě jsme vystoupili ze super pohonu a provádíme zabezpečení celé oblasti. Přikládám informace o přibližném časovém rozvrhu a také o celé flotile.“ Obraz se změnil a začali se objevovat nejrůznější údaje o nákladech jednotlivých lodí a i o složení flotily a její potenciální síle.
Pegaské rozhraní
Zatím co pilot rychlíku byl již na Atlantis a dokonce předal i veškeré údaje které měl, tak se v blízkosti černé díry stabilně držela padesátka lodí, připravená spustit nekompromisní palbu na každou anomálii na jejich jinak citlivých senzorech.
Uvnitř kruhu, který tyto lodě tvořily se držela šestice transportních lodí T2. Ale již v naprosté blízkosti černé díry se pohybovala transportní loď T7 Mimeros, která s co největší přesností postupně vypouštěla ze svého nákladního prostoru jednotlivé předměty, které loď Mimerot okamžitě rozmisťovala do přesného vzoru, který zaručoval maximální úspěšnost všech systémů.
Toto rozmisťování trvalo jedno celé otočení alterianské hlavní planety kolem své osy. Po tomto časově náročném úkonu obě dvě lodě jak Mimerot, tak Mimeros opět zamířily do superpohonu směr domovská galaxie a třetí flotila aktivovala hyperpohon směr Atlantis.
Atlantská soustava
Jakmile z hyper pohonu nad Atlantis vylétla třetí alterianská flotila, tak si obě dvě vlajkové lodě a Atlantis vyměnily své zdvořilostní pozdravy.
Nyní navíc všechny Alterianské lodě v galaxii zachytávaly komplexní signály, šifrované tím nejsložitějším kódem a to přímo od černé díry. Zprávy ze satelitů udávaly stav před černou dírou, ale nikoliv svojí polohu, stejně tak signál nebylo možno vystopovat a to ani pro Alteriany.
Tyto signály po příletu třetí flotily začala po nakalibrování svých senzorů zachytávat i Atlantis. Admirál Urgenius nechal hned po prvním přijatém signálu na Atlantis nahrát dekódovací vzorec.
Transportní lodě T2 až na jednu začaly postupně přistávat na Atlantis a vykládat svůj náklad, kterým bylo několik stovek upravených žlutých Dronů, potraviny, nějaké šatstvo, ruční zbraně, jednotlivé pláty slitin na opravu lodí a Atlantis, pár energetických jednotek nejrůznějších druhů pro lodě, energetické obvody a mnoho dalšího. Několik lodí třetí flotily začalo vykládat i svůj náklad v podobě vojáků, aby mohly lépe zabezpečit Atlantis.
Poslední Transportní loď začala rozmisťovat jaké si miny s detektory pohybu a nárazu. Tyto miny byly pokryté tmavým a pružným materiálem, který disponoval zajímavou vlastností a to špatnou senzorovou zachytitelností. Navíc miny byly vybavené maskovací technologií, které spolu s materiálem zaručovaly neviditelnost pro lodní senzory. Miny měly stejně jako ty u černé díry stabilizační motory, které miny držely v naprostém klidu. Každá z těchto min měla sílu jednoho sta giga tun. Kvůli této skutečnosti byly rozmisťovány dál od planety a dál od sebe. Navíc každá loď alterianů a lanteanů měla vzorec jejich rozmístění nahraný v palubním počítači. Min bylo celkem dvacet a měli za úkol odrazit první vlnu útočníků.
Jak se zdálo, tak byla Atlantis velmi dobře opevněna, ale ze stínu vzdálené plynné planety celé dění kdosi pozoroval. Byla to průzkumná venatorská loď. Stále byla zamaskovaná a jen její senzory vykazovaly jakousi aktivitu a zaznamenávali veškeré dění kolem Atlantis.
jak tě napadl dvojdíl? takové šílené myšlenky radši zapuď 
tak to vůbec nebylo hezké