Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
tak si ho užijte 
a hlavně mě nekamenujte 
24
V galaxii Mléčná Dráha
Tok‘rové na své nynější domovské planetě připravovali vše pro případ náhlého útoku ze strany neznámých. Většina jejich flotily se seskupovala na orbitě planety nebo jen krátký hyperprostorový skok od planety, aby mohli neznámým lépe vletět do zad.
Mateřská loď neznámých ale dále nečinně poletovala ve volném prostoru a o Tok‘ry či někoho jiného očividně neměla žádný zájem.
Mezitím se ona „průzkumná loď“ blížila ke svému cíli, k planetě, která se v galaxii stala symbolem začátku a konce všeho…Chulak.
Planetární systém Země
Veškerá planetární obrana se ještě naposledy kontrolovala. Lodě lidí i Jaffů se řadily mezi satelity tak, aby se lodě Wraithů dostaly na dostřel všem lodím a prvním obranným satelitům ve stejný okamžik, přičemž se neustále upravovaly a opravovaly.
Obranné základny na Měsíci, Marsu a Jupiterových měsících měly mlčet, dokud si jich nepřítel nevšimne, nebo dokud neobdrží signál. Každá z těchto obranných pozic byla jednoho druhu. Mohutné stavby z několika čísel silného triniobetonu byly navíc vyztuženy mnoha sloupy a silným plátováním z trinia.
Jednalo se o komplexy o rozloze jednoho čtverečního kilometru, na kterém byla umístěna kasárna až pro dvě stě vojáků určených na obranu komplexu a dalších padesát pilotů F302. Samozřejmě nechyběla ani lépe startovací a přistávací dráha, která byla přizpůsobená k rozlišným gravitačním podmínkám. A jako třešnička na dortu byly základny doplněny o generátory štítů a samozřejmě hangáry a zbraně
Vše se zdálo maximálně připraveno na Wraithský vpád.
Na planetě se lidé zatím pokojně přesouvali do nejrůznějších krytů ve své oblasti, ať už do sklepů, metra, jeskyní, hlubinných dolů nebo do válečných krytů.
Kamelot
O‘Neill stál stále u zdi, zatímco ostatní se pomalu sbírali ze země.
„To je vtip, ne?“ utrousila Vala směrem na Jacka.
„Pravděpodobně je to tím mečem.“ utrousil jako odpověď Teal‘c
„Spíš antickým genem.“ oponoval Daniel.¨
„Nebo jsem tak inteligentní“ poznamenal Jack, ale potom se zaměřil na Carterovou, která se snažila ze sebe opucovat stoletý prach a dodal. „to ale asi nehrozí, co?“
Všichni chvíli na sebe koukali a čekali, co bude dál. Jack to nemohl vydržet a chtěl nějak jednat, když v tom se vedle něj objevil hologram starého Merlina
„Již dlouho jsem očekával tvůj příchod, bratře.“ pronesla postava Merlina a poté zmizela. Ale aby toho nebylo na těch pár minut málo, tak se z oné zdi pomalu začal doslova vysouvat celý dům.
Lidé, kteří mu stáli v cestě, museli chtě-nechtě okamžitě uhnout, jinak by je jistě dům nemilostivě pod sebou pohřbil.
Dům po architektonické stránce plně zapadal do prostředí Kamelotu, ale při delším pohledu na onen dům se naskytl pohled na jakési vlnící se pole modrozelené barvy.
„Vypadá to jako nějaký druh silového pole.“ oznámil Teal’c.
Jack se na něj krátce podíval a následně sáhl po klice na dveřích.
Ono silové pole se kolem jeho ruky rozestoupilo a nikterak mu nebránilo kontaktu s klikou. Pomalu otevřel dveře a vkročil dovnitř. Ostatní ho po chvíli následovali.
Když vstoupili dovnitř, tak se jim naskytl nebývalý pohled na tajné Merlinovo pracoviště, kde si nehrál na žádného starého čaroděje či alchymistu.
V místnosti bylo velké množství nejrůznějších knih, které byly posloupně zařazeny do polic, které tvořilo opět silové pole. Na stěně se nacházelo Antické zařízení pro práci s daty doposud neznámého typu a uprostřed místnosti vévodil velký kamenný ovládací pult a nedaleká antická obrazovka, kterou doposud viděli jen na Atlantis. U zdí se též nacházelo mnoho stolů, na nichž se nacházely nejrůznější pergameny s poznámkami či nákresy.
Na jednom ze stolů byl dokonce na první pohled rozpoznatelný náčrtek Merlinovy zbraně proti povzneseným.
Daniel se dlouho nerozmýšlel a vrhl se vstříc knihovně, zatímco další si vše dál prohlíželi.
Několik minut nikdo nepromluvil, až….
„Danieli, můžeš na moment?“
„Jacku?…“ odpověděl krátce Daniel a pomalu šel k němu, přičemž měl stále nos v jedné z knížek.
„Píše se tu něco o Fu..Furlinzích“ dodal Jack a podal svitek s poznámkami Danielovi.
Daniel se okamžitě na svitek podíval. Téměř celý svitek byl pokryt antickým písmem až na jeden jediný řádek, který byl ve staré angličtině…Daniel ho okamžitě přečetl nahlas
„Furlingovi, který mě sleduje: Ten, kdo následuje někoho dobrého, naučí se být dobrým.Ale pokud bude sledovat tygra, naučí se kousat. Já sledoval svého sledovatele.“
„Co to znamená?“ Ptala se okamžitě jako první Vala, ale Daniel měl pro ní jednoduchou odpověď.
„To nevím.“ a dál přitom studoval onen Pergamen.
Chulak
Uvězněné pozemské jednotky na planetě sváděly boj o holé přežití. Byly doslova naháněny jako divoká zvěř vojáky Ori s převory v čele a lodě Ori nad planetou celou situaci jenom zhoršovaly.
Převorové na palubách lodí neváhali a klidně z orbity ostřelovali oblasti, kde by se nepřítel mohl schovávat. Pro lidské jednotky byla už jen jediná naděje, a to, že se jejich lodě vrátí a vysvobodí je dříve, než bude pro všechny pozdě.
Lodě Ori byly většinou otočeny zády k okolnímu prostoru a pokojně ostřelovaly planetu, když se náhle objevilo něco, co už nikdo neočekával.
Nedaleko planety se otevřelo hyperprostorové okno. Z okna pomalu a plynule vylétla ona „malá“ loď neznámých.
Lodě Ori neváhaly ani vteřinu a okamžitě vyslaly pokyny, aby se neznámí vzdali, přičemž sami namířily veškeré zbraně na neznámou loď.
Když se nějakou chvíli nikdo neozýval, tak všechny lodě, které byly na dostřel, okamžitě zahájily plnou palbu, ale střely Ori doslova prolétaly neznámou lodí, jako by tam vůbec nebyla.
Loď neznámých se vznášela poblíž planety bez jakékoliv zjevné činnosti. Jen tam stála a skenovala veškeré lodě a povrh planety.
Asi po pěti minutách se ale celá scenérie opět změnila.
Z lodě neznámých náhle vylétla jakási obří koule směrem k planetě. Lodě Ori se na ní okamžitě zaměřily, ale ona koule byla příliš rychlá na to, aby jí byli schopni zasáhnout.
Koule dopadla do lesa nedaleko místa, kde Jednotky Ori obklíčily další pozemšťany.
Ale zem se neotřásla a ani se nekonala žádná nárazová vlna a to i přes skutečnost, že celou cestu měla rychlost nad deset tisíc km/s.
Vojáci Ori, kteří mířili na pozemšťany, se s nejistotou otočili k převorovi a očekávali nějaká slova, nebo rozkaz. Převor však mlčel a díval se do očí pozemšťanům. Vtom se celá země začala otřásat.
V místě, kde dopadla ona koule, začaly padat stromy jejich směrem a z onoho místa se též ozývaly ohromné kroky, které se překrývaly s praskáním dřeva.
Čím více se dusot přibližoval k vojákům Ori, tím se rytmus oněch kroků zrychloval a mohutné otřesy, doprovázené údery ohromných chodidel, sílily.
Nad korunami stromů se začala objevovat jakási hlava a o několik okamžiků později i ramena, jako by onen neznámý tvor neustále rostl.
Během vteřin se z hustého lesního porostu přímo u vojáků Ori vynořila postava, která nápadně připomínala tu lidskou, jediný viditelný rozdíl byla výška neznámého tvora.
Převor, který doprovázel vojáky Ori, okamžitě svou pozornost stočil na onoho tvora a vynaložením všech sil se ho snažil pomocí svých schopností ovládnout. Tvor se ale jen podíval dolů přímo na převora, který mu stál téměř u nohou.
Převor, který se snažil zasáhnout, se začal vypětím všech sil mírně otřásat, ale tvor, který to očividně shledal jako velmi nudné vystoupení, zvedl nohu a převora zašlápl jako obtížný hmyz.
Vojáci Ori okamžitě začali s palbou na tvora, ale ten se sehnul a mávnutím ruky téměř všechny odhodil pryč, přičemž druhou rukou chytil do ruky jednoho z vojáků. Ostatní neváhali a utíkali co jim nohy stačily, jen lidé ze Země setrvávali na svém místě, beze zbraně přikrčeni u země doufajíc, že neznámý bude mít slitování.
Tvor vojáka Ori vyzdvihl na své dlani do výšky svých očí a upřeně se zahleděl do těch jeho. Voják Ori téměř okamžitě ve své hlavě uslyšel svůj vlastní hlas: „řekni mi vše.“
Po pár okamžicích vojáka zahodil jako kus hadru a stočil svou pozornost na pozemšťany, když vtom spatřil, jak k němu ve výšce letí trojice Ori stíhačů.
Když se stíhači přiblížili, tak se tvor s nečekanou rychlostí sehnul, tak aby přeletěly přes něj a posléze se otočil na vlastní patě a již narovnaný se rukou po stíhačích ohnal jako kdyby to byl obyčejný hmyz, ale stíhačky jeho obrovské ruce uhnuly a připravovaly se k dalšímu útoku.
Stíhačky se stočily daleko z jeho dosahu a opět letěly na neznámého tvora, ale tentokrát mu mířily na nohy. Tvor, který chtěl opět uhnout, se skácel na zem a přitom téměř zalehl pozemšťany. Z jeho úst vyšel řev, který se nesl celou krajinou, jeho řev ale nebyl pln bolesti, nýbrž vzteku. Stíhači se již s větším klidem připravovali na další útok, ale tvor se opět postavil i přes skutečnost, že jedna jeho noha byla ošklivě popálená.
Jak se stíhači přibližovali, tak se tvor sehnul k jednomu ze stromů a i s kořeny ho vyrval ze země a mrštil jím po stíhačích.
Ti měli co dělat, aby se mu vyhnuli a přerušili proto i svůj útok, na což tvor opět ze svých úst vypustil další řev.
Jeho tělo se začalo opět protahovat a ze zad mu vyrazila velká ptačí křídla z bílého peří, zatímco jeho kůže se začala barevně měnit k zelenému a následně přes černý až k bílému odstínu. Navíc se zničehonic v jeho blízkosti na zemi objevil jakýsi na pohled obyčejný meč. Stíhači, kteří se opět vzpamatovali se již přibližovali k dalšímu útoku, když vtom tvor sáhl po meči na zemi, který během okamžiku znenadání změnil svou velikost z rozměrů obvyklých pro člověka na rozměry, které proporčně odpovídaly rozměrům tvora.
Tvor náhle zamával svými křídly a z nebývalou lehkostí se zvedl, ale lidé na zemi měli co dělat, aby se udrželi na nohou.
Tvor ve vzduchu s mečem v ruce zamířil ke stíhačům, kteří byli o mnoho menší nežli on sám. Během setin se ve vzduchu potkali a tvor se svým mečem ohnal po jednom ze stíhačů. Meč prošel štítem jako by tam vůbec nebyl, dokonce onen štít ani nereagoval, a tak meč nerušeně přetnul trup stíhačky, která následně explodovala, ale veškerou sílu exploze zachytil jakýsi štít, který velmi těsně obklopoval jeho tělo.
Zbylí dva stíhači ve snaze zachránit se, okamžitě začali stoupat do volného vesmíru ke svým mateřským lodím. Tvor je ale bez váhání následoval.
Během vteřin se všichni tři dostali do svrchní atmosféry, ale tvor nezpomaloval, pravě naopak, kupodivu zrychloval.
Během okamžiku se na něho zaměřily i mateřské lodě na orbitě.
Když tvor ale opustil i svrchní atmosféru, tak se jeho tělo změnilo do jakéhosi podlouhlého barevného oblaku a dál pokračoval v pronásledování stíhačů.
První střely Ori lodí minuly svůj cíl a zasáhly planetu v místě, kde se nacházela jedna skupinka lidí ze Země, která toho všeho byla svědkem. Druhá salva výstřelů mateřských lodí svůj cíl již zasáhla a onen oblak, neboli ten tvor, nečekaně explodoval, ale po explozi se na místě objevilo jasné bílé světlo, které okamžitě zmizelo.
Poté loď neznámých prudce vyrazila vpřed k planetě, na což lodě Ori opět začaly střílet, ale střely již neprocházely skrze loď, ba naopak…nemilosrdně se zahryzávaly do štítu jejich lodě.
Po krátkém průletu nad planetou, během kterého okamžitě neznámá loď transportovala veškeré naháněné pozemšťany na svou palubu opět skočila do hyperprostoru.
Planetární systém Země
Zatímco na Zemi probíhal plný průzkum města Kamelot, tak na orbitě se očekával přílet Wraithské flotily, která měla dorazit každým okamžikem.
Zbylé lodě Země byly co nejlépe v tak krátký čas opraveny.
V blízkosti planety se objevila náhle pětice hyperprostorových oken.
Velitelé lodí si nechali nepřítele okamžitě dát na obrazovku na maximální zvětšení, ale spatřili jen samé křižníky, které si to k nim směřovaly plnou rychlostí.
„Pane, budou na dostřel za půl minuty.“ oznamovali výkonní důstojníci všech lodí.
Po půl minutě se Wraithské lodě skutečně dostaly na dostřel, ale z jejich lodí nevylétla ani jediná střela. Wraithové totiž věnovali plné úsilí do zjišťování stavu Země.
Pozemské lodě ale na nic nečekaly a zahájily na nepřítele palbu, na což reagovaly křižníky tím, že čtyři lodě obklopily pátou a daly jí tak možnost úniku i s informacemi, které získali, zatímco ony zůstaly a byly během okamžiků zničeny.
Zatím bylo po boji, ale přitom nezačal…blížící se nepřítel teprve oťukával svou kořist… kořist, která neměla šanci na přežití…nebo snad ano?
Na Zemi prezidenti jednotlivých zemí měli nejrůznější projevy, ale nejsledovanější byl projev prezidenta Spojených států, který byl překládán do několika jazyků.
„Jak již jistě víte, tak se k naší planetě blíží mimozemská armáda. Je též pravdou, že naše síly byly značně oslabeny naším útokem na nepřátelské line.
Cílem těchto mimozemšťanů není naše konvertování, nebo zotročení, ale naše postupné vyhubení. My jsme pro ně jen pouhou potravou. Před desetitisíci let vyhnali dokonce i Antiky z Pegasu, což byla ta největší rasa, jakou jsme kdy ve vesmíru potkali a podlehli jen kvůli malému počtu svých jednotek a kvůli neochotě bojovat se svým nepřítelem všemi prostředky, ale my takoví nebudeme. Od nynějšího dne nejsme Američané, Číňané, Rusové či jiná národnost naší planety, ale jsme lidé Země, které sjednotila krev vlastních lidí!
Jestli to má být náš konec, tak to bude konec, na který se bude ve vesmíru ještě dlouho vzpomínat.
Veškeré letecké síly Země budou neustále ve vzduchu připraveny k boji s nepřítelem, stejně tak i pozemní jednotky. Vyzívám i vás, občany, pokud máte v držení zbraně neváhejte a použijte je.“
I přes vědění toho, že v nadcházející bitvě o přežití Země jsou mizivé naděje na úspěch lidí, nebyli svoláni jediní spojenci. Ze začátku IOA podceňovala hrozbu Wraithů, a v přítomnosti veškeré vysílače byly z naprosto neznámých důvodů nefunkční.
Na hranicích sluneční soustavy Země se znenadání a bez varování odehrálo něco, co ještě nikdo nikdy neviděl, alespoň ne nikdo, kdo přežil, aby o tom mohl vyprávět.
Po celém rozhledu jaké oko jen mělo se ve vesmírném prostoru otevřelo neskutečně mnoho hyperprostorových oken, z niž následně začaly vylétávat jednotlivé Wraithské lodě.
Jakmile se zavřelo poslední hyperprostorové okno, tak senzory shodně hlásily přítomnost sta wraithských křižníků a třiceti pěti mateřských lodí. Všechny lodě navíc začaly okamžitě vypouštět veškeré stíhače, které nesly.
Na celé planetě se okamžitě rozezněly sirény, veškeré televizní a rádiové vysílání nahradilo vysílání zpravodajců, kteří začali veřejnosti hlásit postup mimozemských armád.
Kdesi jinde v galaxii
V místě, kde se nacházela loď neznámých cestovatelů, se objevilo hyperprostorové okno a z něj vyletěla ona menší loď, která byla vyslána k Chulaku.
Během okamžiků se loď opět spojila se svou mateřskou lodí.
Velitel průzkumného člunu se vydal okamžitě podat hlášení veliteli lodě.
„Pane, je to pravda. Planeta začátku je okupována silami Ori.“ Velitel lodě se ohlédl a spatřil příslušníka své rasy, jak před ním klečí na kolenou s tváří k podlaze a s nataženými pažemi směrem k němu. Velitel ho krátce prohlédl a konečně promluvil.
„Vstaň.“ Ale druhá postava se zdráhala poslechnout.
„Pane, vy jste byl ale zvolen naší…“ ale než klečící domluvil, tak ho jeho velitel přerušil
„A já zvolil tebe příteli. A teď povstaň a pověz mi vše.“ Oslovenému se evidentně do vstávání příliš nechtělo, ale když nakonec uposlechl rozkaz, tak se stále neopovažoval pohlédnout svému veliteli do očí.
„Na planetě Začátku jsme ztratili Hledače, ale dříve než byl zastaven, stihl odeslat důležité informace.“ Oznámil velitel člunu.
„Pověz mi, pověz, učinil velké ztráty silám Ori?“ Zeptal se velitel neznámých.
„Pane, pěšáci Ori jsou stále velmi naivní. Jeden jejich dozorce se na Hledače dokonce snažil působit. Nakonec Hledač způsobil silám Ori ztrátu jednoho dozorce, několika pěšáků a jednoho stíhače.“ Oznámil velitel člunu a následně předal slovo svému „nadřízenému“, který se ho okamžitě ujal.
„Máš štěstí…kdyby jim nezpůsobil žádné ztráty, tak bych to považoval za drzost a urážku naší rasy.“ Při těchto slovech se veliteli objevil v ruce naprosto totožný meč, který předtím měl na Chulaku onen Hledač. „Velký meč musí být vždy vzpomínán jako meč, který udělal nepříteli škodu a ne jako meč, který se na nic nezmohl.“
Velitel si ještě chvíli meč prohlížel a následně ho nechal zmizet stejně náhle jako se objevil.
„Pověz, co Hledač zjistil a proč na svém člunu máš tolik známek života?“
Velitel člunu se na chvíli zarazil, ale svojí nerozvážnost nedal znát a reagoval, jak nejlépe mohl.
„Pane, Hledač zjistil jen jednu věc, kterou jsme neznali…na planetě se nacházeli lidé ze Země.“ Po těchto slovech sebou velitel škubl.
„Lidé…ze Země? Co tam ti hask-maksové hledali!?“
Druhá postava před ním z respektu couvla a pokračovala.“podle informací, které Hledač našel, tak několik okamžiků před naším objevením probíhal jejich útok na planetu Začátku…jejich cílem bylo pravděpodobně její osvobození.“
„Kashana!!“ vykřikl velitel a rychlou chůzí se vydal směrem k průzkumnému člunu. „Doufám, že ty známky života jsou oni!“ vykřikl velitel už téměř v běhu.
„Ano, pane.“ Oznámil mu jeho pobočník, který mu sotva stačil. Až téměř u člunu se velitel zastavil…
„Okamžitě urychlete proces obnovy systémů a nastavte kurz k planetě s městem, jenž dává jméno. Já musím najít odůvodnění pro náš čin.“ Po těchto slovech velitel odešel do svých komnat a pobočník vyrazil na můstek.
Během okamžiků se lodí začalo ozývat nejrůznější bzučení, které oznamovalo proudění velkého napětí v lodním trupu. Během několika okamžiků po vnější straně trupu začaly proudit i velké energetické výboje.
Planetární systém Země
Jak se Wraithská flotila přibližovala k Zemi, tak se veškeré obranné linie připravovaly na obranu vlastní domovské planety. Planety, která jim vdechla život.
Tváří v tvář smrti a s kamenným výrazem ti v první linii, jenž tušili, či i věděli, že se nedožijí nového úsvitu, vykonávali své úkony podle postavení s vědomím, že každý pohyb může být jejich poslední, ale také, že může zachránit milióny jiných životů a dát lidstvu šanci.
V galaxii Mléčná Dráha
Tok‘rové na své nynější domovské planetě připravovali vše pro případ náhlého útoku ze strany neznámých. Většina jejich flotily se seskupovala na orbitě planety nebo jen krátký hyperprostorový skok od planety, aby mohli neznámým lépe vletět do zad.
Mateřská loď neznámých ale dále nečinně poletovala ve volném prostoru a o Tok‘ry či někoho jiného očividně neměla žádný zájem.
Mezitím se ona „průzkumná loď“ blížila ke svému cíli, k planetě, která se v galaxii stala symbolem začátku a konce všeho…Chulak.
Planetární systém Země
Veškerá planetární obrana se ještě naposledy kontrolovala. Lodě lidí i Jaffů se řadily mezi satelity tak, aby se lodě Wraithů dostaly na dostřel všem lodím a prvním obranným satelitům ve stejný okamžik, přičemž se neustále upravovaly a opravovaly.
Obranné základny na Měsíci, Marsu a Jupiterových měsících měly mlčet, dokud si jich nepřítel nevšimne, nebo dokud neobdrží signál. Každá z těchto obranných pozic byla jednoho druhu. Mohutné stavby z několika čísel silného triniobetonu byly navíc vyztuženy mnoha sloupy a silným plátováním z trinia.
Jednalo se o komplexy o rozloze jednoho čtverečního kilometru, na kterém byla umístěna kasárna až pro dvě stě vojáků určených na obranu komplexu a dalších padesát pilotů F302. Samozřejmě nechyběla ani lépe startovací a přistávací dráha, která byla přizpůsobená k rozlišným gravitačním podmínkám. A jako třešnička na dortu byly základny doplněny o generátory štítů a samozřejmě hangáry a zbraně
Vše se zdálo maximálně připraveno na Wraithský vpád.
Na planetě se lidé zatím pokojně přesouvali do nejrůznějších krytů ve své oblasti, ať už do sklepů, metra, jeskyní, hlubinných dolů nebo do válečných krytů.
Kamelot
O‘Neill stál stále u zdi, zatímco ostatní se pomalu sbírali ze země.
„To je vtip, ne?“ utrousila Vala směrem na Jacka.
„Pravděpodobně je to tím mečem.“ utrousil jako odpověď Teal‘c
„Spíš antickým genem.“ oponoval Daniel.¨
„Nebo jsem tak inteligentní“ poznamenal Jack, ale potom se zaměřil na Carterovou, která se snažila ze sebe opucovat stoletý prach a dodal. „to ale asi nehrozí, co?“
Všichni chvíli na sebe koukali a čekali, co bude dál. Jack to nemohl vydržet a chtěl nějak jednat, když v tom se vedle něj objevil hologram starého Merlina
„Již dlouho jsem očekával tvůj příchod, bratře.“ pronesla postava Merlina a poté zmizela. Ale aby toho nebylo na těch pár minut málo, tak se z oné zdi pomalu začal doslova vysouvat celý dům.
Lidé, kteří mu stáli v cestě, museli chtě-nechtě okamžitě uhnout, jinak by je jistě dům nemilostivě pod sebou pohřbil.
Dům po architektonické stránce plně zapadal do prostředí Kamelotu, ale při delším pohledu na onen dům se naskytl pohled na jakési vlnící se pole modrozelené barvy.
„Vypadá to jako nějaký druh silového pole.“ oznámil Teal’c.
Jack se na něj krátce podíval a následně sáhl po klice na dveřích.
Ono silové pole se kolem jeho ruky rozestoupilo a nikterak mu nebránilo kontaktu s klikou. Pomalu otevřel dveře a vkročil dovnitř. Ostatní ho po chvíli následovali.
Když vstoupili dovnitř, tak se jim naskytl nebývalý pohled na tajné Merlinovo pracoviště, kde si nehrál na žádného starého čaroděje či alchymistu.
V místnosti bylo velké množství nejrůznějších knih, které byly posloupně zařazeny do polic, které tvořilo opět silové pole. Na stěně se nacházelo Antické zařízení pro práci s daty doposud neznámého typu a uprostřed místnosti vévodil velký kamenný ovládací pult a nedaleká antická obrazovka, kterou doposud viděli jen na Atlantis. U zdí se též nacházelo mnoho stolů, na nichž se nacházely nejrůznější pergameny s poznámkami či nákresy.
Na jednom ze stolů byl dokonce na první pohled rozpoznatelný náčrtek Merlinovy zbraně proti povzneseným.
Daniel se dlouho nerozmýšlel a vrhl se vstříc knihovně, zatímco další si vše dál prohlíželi.
Několik minut nikdo nepromluvil, až….
„Danieli, můžeš na moment?“
„Jacku?…“ odpověděl krátce Daniel a pomalu šel k němu, přičemž měl stále nos v jedné z knížek.
„Píše se tu něco o Fu..Furlinzích“ dodal Jack a podal svitek s poznámkami Danielovi.
Daniel se okamžitě na svitek podíval. Téměř celý svitek byl pokryt antickým písmem až na jeden jediný řádek, který byl ve staré angličtině…Daniel ho okamžitě přečetl nahlas
„Furlingovi, který mě sleduje: Ten, kdo následuje někoho dobrého, naučí se být dobrým.Ale pokud bude sledovat tygra, naučí se kousat. Já sledoval svého sledovatele.“
„Co to znamená?“ Ptala se okamžitě jako první Vala, ale Daniel měl pro ní jednoduchou odpověď.
„To nevím.“ a dál přitom studoval onen Pergamen.
Chulak
Uvězněné pozemské jednotky na planetě sváděly boj o holé přežití. Byly doslova naháněny jako divoká zvěř vojáky Ori s převory v čele a lodě Ori nad planetou celou situaci jenom zhoršovaly.
Převorové na palubách lodí neváhali a klidně z orbity ostřelovali oblasti, kde by se nepřítel mohl schovávat. Pro lidské jednotky byla už jen jediná naděje, a to, že se jejich lodě vrátí a vysvobodí je dříve, než bude pro všechny pozdě.
Lodě Ori byly většinou otočeny zády k okolnímu prostoru a pokojně ostřelovaly planetu, když se náhle objevilo něco, co už nikdo neočekával.
Nedaleko planety se otevřelo hyperprostorové okno. Z okna pomalu a plynule vylétla ona „malá“ loď neznámých.
Lodě Ori neváhaly ani vteřinu a okamžitě vyslaly pokyny, aby se neznámí vzdali, přičemž sami namířily veškeré zbraně na neznámou loď.
Když se nějakou chvíli nikdo neozýval, tak všechny lodě, které byly na dostřel, okamžitě zahájily plnou palbu, ale střely Ori doslova prolétaly neznámou lodí, jako by tam vůbec nebyla.
Loď neznámých se vznášela poblíž planety bez jakékoliv zjevné činnosti. Jen tam stála a skenovala veškeré lodě a povrh planety.
Asi po pěti minutách se ale celá scenérie opět změnila.
Z lodě neznámých náhle vylétla jakási obří koule směrem k planetě. Lodě Ori se na ní okamžitě zaměřily, ale ona koule byla příliš rychlá na to, aby jí byli schopni zasáhnout.
Koule dopadla do lesa nedaleko místa, kde Jednotky Ori obklíčily další pozemšťany.
Ale zem se neotřásla a ani se nekonala žádná nárazová vlna a to i přes skutečnost, že celou cestu měla rychlost nad deset tisíc km/s.
Vojáci Ori, kteří mířili na pozemšťany, se s nejistotou otočili k převorovi a očekávali nějaká slova, nebo rozkaz. Převor však mlčel a díval se do očí pozemšťanům. Vtom se celá země začala otřásat.
V místě, kde dopadla ona koule, začaly padat stromy jejich směrem a z onoho místa se též ozývaly ohromné kroky, které se překrývaly s praskáním dřeva.
Čím více se dusot přibližoval k vojákům Ori, tím se rytmus oněch kroků zrychloval a mohutné otřesy, doprovázené údery ohromných chodidel, sílily.
Nad korunami stromů se začala objevovat jakási hlava a o několik okamžiků později i ramena, jako by onen neznámý tvor neustále rostl.
Během vteřin se z hustého lesního porostu přímo u vojáků Ori vynořila postava, která nápadně připomínala tu lidskou, jediný viditelný rozdíl byla výška neznámého tvora.
Převor, který doprovázel vojáky Ori, okamžitě svou pozornost stočil na onoho tvora a vynaložením všech sil se ho snažil pomocí svých schopností ovládnout. Tvor se ale jen podíval dolů přímo na převora, který mu stál téměř u nohou.
Převor, který se snažil zasáhnout, se začal vypětím všech sil mírně otřásat, ale tvor, který to očividně shledal jako velmi nudné vystoupení, zvedl nohu a převora zašlápl jako obtížný hmyz.
Vojáci Ori okamžitě začali s palbou na tvora, ale ten se sehnul a mávnutím ruky téměř všechny odhodil pryč, přičemž druhou rukou chytil do ruky jednoho z vojáků. Ostatní neváhali a utíkali co jim nohy stačily, jen lidé ze Země setrvávali na svém místě, beze zbraně přikrčeni u země doufajíc, že neznámý bude mít slitování.
Tvor vojáka Ori vyzdvihl na své dlani do výšky svých očí a upřeně se zahleděl do těch jeho. Voják Ori téměř okamžitě ve své hlavě uslyšel svůj vlastní hlas: „řekni mi vše.“
Po pár okamžicích vojáka zahodil jako kus hadru a stočil svou pozornost na pozemšťany, když vtom spatřil, jak k němu ve výšce letí trojice Ori stíhačů.
Když se stíhači přiblížili, tak se tvor s nečekanou rychlostí sehnul, tak aby přeletěly přes něj a posléze se otočil na vlastní patě a již narovnaný se rukou po stíhačích ohnal jako kdyby to byl obyčejný hmyz, ale stíhačky jeho obrovské ruce uhnuly a připravovaly se k dalšímu útoku.
Stíhačky se stočily daleko z jeho dosahu a opět letěly na neznámého tvora, ale tentokrát mu mířily na nohy. Tvor, který chtěl opět uhnout, se skácel na zem a přitom téměř zalehl pozemšťany. Z jeho úst vyšel řev, který se nesl celou krajinou, jeho řev ale nebyl pln bolesti, nýbrž vzteku. Stíhači se již s větším klidem připravovali na další útok, ale tvor se opět postavil i přes skutečnost, že jedna jeho noha byla ošklivě popálená.
Jak se stíhači přibližovali, tak se tvor sehnul k jednomu ze stromů a i s kořeny ho vyrval ze země a mrštil jím po stíhačích.
Ti měli co dělat, aby se mu vyhnuli a přerušili proto i svůj útok, na což tvor opět ze svých úst vypustil další řev.
Jeho tělo se začalo opět protahovat a ze zad mu vyrazila velká ptačí křídla z bílého peří, zatímco jeho kůže se začala barevně měnit k zelenému a následně přes černý až k bílému odstínu. Navíc se zničehonic v jeho blízkosti na zemi objevil jakýsi na pohled obyčejný meč. Stíhači, kteří se opět vzpamatovali se již přibližovali k dalšímu útoku, když vtom tvor sáhl po meči na zemi, který během okamžiku znenadání změnil svou velikost z rozměrů obvyklých pro člověka na rozměry, které proporčně odpovídaly rozměrům tvora.
Tvor náhle zamával svými křídly a z nebývalou lehkostí se zvedl, ale lidé na zemi měli co dělat, aby se udrželi na nohou.
Tvor ve vzduchu s mečem v ruce zamířil ke stíhačům, kteří byli o mnoho menší nežli on sám. Během setin se ve vzduchu potkali a tvor se svým mečem ohnal po jednom ze stíhačů. Meč prošel štítem jako by tam vůbec nebyl, dokonce onen štít ani nereagoval, a tak meč nerušeně přetnul trup stíhačky, která následně explodovala, ale veškerou sílu exploze zachytil jakýsi štít, který velmi těsně obklopoval jeho tělo.
Zbylí dva stíhači ve snaze zachránit se, okamžitě začali stoupat do volného vesmíru ke svým mateřským lodím. Tvor je ale bez váhání následoval.
Během vteřin se všichni tři dostali do svrchní atmosféry, ale tvor nezpomaloval, pravě naopak, kupodivu zrychloval.
Během okamžiku se na něho zaměřily i mateřské lodě na orbitě.
Když tvor ale opustil i svrchní atmosféru, tak se jeho tělo změnilo do jakéhosi podlouhlého barevného oblaku a dál pokračoval v pronásledování stíhačů.
První střely Ori lodí minuly svůj cíl a zasáhly planetu v místě, kde se nacházela jedna skupinka lidí ze Země, která toho všeho byla svědkem. Druhá salva výstřelů mateřských lodí svůj cíl již zasáhla a onen oblak, neboli ten tvor, nečekaně explodoval, ale po explozi se na místě objevilo jasné bílé světlo, které okamžitě zmizelo.
Poté loď neznámých prudce vyrazila vpřed k planetě, na což lodě Ori opět začaly střílet, ale střely již neprocházely skrze loď, ba naopak…nemilosrdně se zahryzávaly do štítu jejich lodě.
Po krátkém průletu nad planetou, během kterého okamžitě neznámá loď transportovala veškeré naháněné pozemšťany na svou palubu opět skočila do hyperprostoru.
Planetární systém Země
Zatímco na Zemi probíhal plný průzkum města Kamelot, tak na orbitě se očekával přílet Wraithské flotily, která měla dorazit každým okamžikem.
Zbylé lodě Země byly co nejlépe v tak krátký čas opraveny.
V blízkosti planety se objevila náhle pětice hyperprostorových oken.
Velitelé lodí si nechali nepřítele okamžitě dát na obrazovku na maximální zvětšení, ale spatřili jen samé křižníky, které si to k nim směřovaly plnou rychlostí.
„Pane, budou na dostřel za půl minuty.“ oznamovali výkonní důstojníci všech lodí.
Po půl minutě se Wraithské lodě skutečně dostaly na dostřel, ale z jejich lodí nevylétla ani jediná střela. Wraithové totiž věnovali plné úsilí do zjišťování stavu Země.
Pozemské lodě ale na nic nečekaly a zahájily na nepřítele palbu, na což reagovaly křižníky tím, že čtyři lodě obklopily pátou a daly jí tak možnost úniku i s informacemi, které získali, zatímco ony zůstaly a byly během okamžiků zničeny.
Zatím bylo po boji, ale přitom nezačal…blížící se nepřítel teprve oťukával svou kořist… kořist, která neměla šanci na přežití…nebo snad ano?
Na Zemi prezidenti jednotlivých zemí měli nejrůznější projevy, ale nejsledovanější byl projev prezidenta Spojených států, který byl překládán do několika jazyků.
„Jak již jistě víte, tak se k naší planetě blíží mimozemská armáda. Je též pravdou, že naše síly byly značně oslabeny naším útokem na nepřátelské line.
Cílem těchto mimozemšťanů není naše konvertování, nebo zotročení, ale naše postupné vyhubení. My jsme pro ně jen pouhou potravou. Před desetitisíci let vyhnali dokonce i Antiky z Pegasu, což byla ta největší rasa, jakou jsme kdy ve vesmíru potkali a podlehli jen kvůli malému počtu svých jednotek a kvůli neochotě bojovat se svým nepřítelem všemi prostředky, ale my takoví nebudeme. Od nynějšího dne nejsme Američané, Číňané, Rusové či jiná národnost naší planety, ale jsme lidé Země, které sjednotila krev vlastních lidí!
Jestli to má být náš konec, tak to bude konec, na který se bude ve vesmíru ještě dlouho vzpomínat.
Veškeré letecké síly Země budou neustále ve vzduchu připraveny k boji s nepřítelem, stejně tak i pozemní jednotky. Vyzívám i vás, občany, pokud máte v držení zbraně neváhejte a použijte je.“
I přes vědění toho, že v nadcházející bitvě o přežití Země jsou mizivé naděje na úspěch lidí, nebyli svoláni jediní spojenci. Ze začátku IOA podceňovala hrozbu Wraithů, a v přítomnosti veškeré vysílače byly z naprosto neznámých důvodů nefunkční.
Na hranicích sluneční soustavy Země se znenadání a bez varování odehrálo něco, co ještě nikdo nikdy neviděl, alespoň ne nikdo, kdo přežil, aby o tom mohl vyprávět.
Po celém rozhledu jaké oko jen mělo se ve vesmírném prostoru otevřelo neskutečně mnoho hyperprostorových oken, z niž následně začaly vylétávat jednotlivé Wraithské lodě.
Jakmile se zavřelo poslední hyperprostorové okno, tak senzory shodně hlásily přítomnost sta wraithských křižníků a třiceti pěti mateřských lodí. Všechny lodě navíc začaly okamžitě vypouštět veškeré stíhače, které nesly.
Na celé planetě se okamžitě rozezněly sirény, veškeré televizní a rádiové vysílání nahradilo vysílání zpravodajců, kteří začali veřejnosti hlásit postup mimozemských armád.
Kdesi jinde v galaxii
V místě, kde se nacházela loď neznámých cestovatelů, se objevilo hyperprostorové okno a z něj vyletěla ona menší loď, která byla vyslána k Chulaku.
Během okamžiků se loď opět spojila se svou mateřskou lodí.
Velitel průzkumného člunu se vydal okamžitě podat hlášení veliteli lodě.
„Pane, je to pravda. Planeta začátku je okupována silami Ori.“ Velitel lodě se ohlédl a spatřil příslušníka své rasy, jak před ním klečí na kolenou s tváří k podlaze a s nataženými pažemi směrem k němu. Velitel ho krátce prohlédl a konečně promluvil.
„Vstaň.“ Ale druhá postava se zdráhala poslechnout.
„Pane, vy jste byl ale zvolen naší…“ ale než klečící domluvil, tak ho jeho velitel přerušil
„A já zvolil tebe příteli. A teď povstaň a pověz mi vše.“ Oslovenému se evidentně do vstávání příliš nechtělo, ale když nakonec uposlechl rozkaz, tak se stále neopovažoval pohlédnout svému veliteli do očí.
„Na planetě Začátku jsme ztratili Hledače, ale dříve než byl zastaven, stihl odeslat důležité informace.“ Oznámil velitel člunu.
„Pověz mi, pověz, učinil velké ztráty silám Ori?“ Zeptal se velitel neznámých.
„Pane, pěšáci Ori jsou stále velmi naivní. Jeden jejich dozorce se na Hledače dokonce snažil působit. Nakonec Hledač způsobil silám Ori ztrátu jednoho dozorce, několika pěšáků a jednoho stíhače.“ Oznámil velitel člunu a následně předal slovo svému „nadřízenému“, který se ho okamžitě ujal.
„Máš štěstí…kdyby jim nezpůsobil žádné ztráty, tak bych to považoval za drzost a urážku naší rasy.“ Při těchto slovech se veliteli objevil v ruce naprosto totožný meč, který předtím měl na Chulaku onen Hledač. „Velký meč musí být vždy vzpomínán jako meč, který udělal nepříteli škodu a ne jako meč, který se na nic nezmohl.“
Velitel si ještě chvíli meč prohlížel a následně ho nechal zmizet stejně náhle jako se objevil.
„Pověz, co Hledač zjistil a proč na svém člunu máš tolik známek života?“
Velitel člunu se na chvíli zarazil, ale svojí nerozvážnost nedal znát a reagoval, jak nejlépe mohl.
„Pane, Hledač zjistil jen jednu věc, kterou jsme neznali…na planetě se nacházeli lidé ze Země.“ Po těchto slovech sebou velitel škubl.
„Lidé…ze Země? Co tam ti hask-maksové hledali!?“
Druhá postava před ním z respektu couvla a pokračovala.“podle informací, které Hledač našel, tak několik okamžiků před naším objevením probíhal jejich útok na planetu Začátku…jejich cílem bylo pravděpodobně její osvobození.“
„Kashana!!“ vykřikl velitel a rychlou chůzí se vydal směrem k průzkumnému člunu. „Doufám, že ty známky života jsou oni!“ vykřikl velitel už téměř v běhu.
„Ano, pane.“ Oznámil mu jeho pobočník, který mu sotva stačil. Až téměř u člunu se velitel zastavil…
„Okamžitě urychlete proces obnovy systémů a nastavte kurz k planetě s městem, jenž dává jméno. Já musím najít odůvodnění pro náš čin.“ Po těchto slovech velitel odešel do svých komnat a pobočník vyrazil na můstek.
Během okamžiků se lodí začalo ozývat nejrůznější bzučení, které oznamovalo proudění velkého napětí v lodním trupu. Během několika okamžiků po vnější straně trupu začaly proudit i velké energetické výboje.
Planetární systém Země
Jak se Wraithská flotila přibližovala k Zemi, tak se veškeré obranné linie připravovaly na obranu vlastní domovské planety. Planety, která jim vdechla život.
Tváří v tvář smrti a s kamenným výrazem ti v první linii, jenž tušili, či i věděli, že se nedožijí nového úsvitu, vykonávali své úkony podle postavení s vědomím, že každý pohyb může být jejich poslední, ale také, že může zachránit milióny jiných životů a dát lidstvu šanci.
tak já doufám že se vám díl líbil a budu rád za každý komentář
....jinak vám slibuji že v příštím díle bude už to co mnozí očekávaly v tomto jinak za korekci děkuji Dark Angelovi
za PDF děkuji jakopovi
ale chce to dalsi diel 
...no mimo to jsem se snažil trhnout pozornost taky na další rasy ať už Fan nebo ne 
