Povídková alternativa k Ark of truth

No jestli budu mít dostatek času na psaní, tak se podíváme i do Pegasovi galaxie, ale nebudu moc prozrazovat, abyste nepřišli o překvapení Prozradím jen, že jak se mění dění v Mléčné dráze, tak se musí logicky měnit i dění v Pegasu...

mno jasný...to s tím Apollem mi došlo až teď jak sme si to přečetli...takže teoreticky je jedno jak to dopadne.....už tak je to změněný...

No s tou SGA musím respektovat to, co se stalo do konce třetí řady, nemýlím-li se. To co se událo ve zbylích dvou sériích SGA už si mohu upravit podle svého a taky to tak udělám

tak pokud to dobře chápu zapojíš do toho i Atlantidu???

No v příběhu se dříve nebo později zcela jistě objeví, ale v jakých souvislostech to bude zatím neprozradím

myslím že to ani nikdo nechce...to už bys to pak ani pomalu nemusel psat...to by nebylo překvapení...

Tak tady máte další kousek

Kapitola 7 – výsledek bitvy

Vesmírný prostor nedaleko Země, události navazují bezprostředně na konec minulé kapitoly
Stejný osud postihl i čtveřici paprsků, které na poslední Ori loď vyslal Daedalos, který se díky neočekávanému manévru nepřátelské lodě dostal na dostřel. Odyssey také pokračovala v palbě, ale i její snaha prolomit do oranžova zářící štít byla neúspěšná, stejně tak, jako všech okolních Hataků.

Můstek USS Odyssey
„Adria využívá schopností povznesených“, řekla vzrušeným hlasem Samanta.
„Jste si tím jistá?“, zeptal se plukovník Emerson.
„Nenapadá mě jiné vysvětlení, ta loď měla být už dávno zničena“, konstatovala děsivou zprávu plukovnice.
„Co budeme dělat?“, položil Emerson otázku, na kterou v tu chvíli nikdo z lidí nenalézal odpověď.

Vesmírný prostor nedaleko Země
Loď Ori zaměřila Daedalos a vypálila ze své hlavní zbraně dva paprsky v krátkém sledu za sebou. Taková kadence u lodě Ori nebyla dosud nikdy pozorována. Daedalos nemohl stihnout úhybný manévr, první paprsek jeho štít ještě vydržel, ale druhý prošel hladce skrz kolabující štít…ovšem v místě dopadu paprsku se místo výbuchu objevilo zářivě bílé světlo, které jakoby paprsek do sebe pohltilo a pak zase zmizelo.


Místnost s křeslem na posledním křižníku Ori v Mléčné dráze
Adria seděla v křesle a její tělo bylo celé do oranžova zbarvené a jasně zářilo. Poté co si uvědomila, co způsobilo záchranu Daedaluse, se kolem sebe rozhlédla a vykřikla: „Mě nemůžete zastavit!“
„Ale můžeme a zastavíme“, řekla sebejistým hlasem Morgan La Fey, která se jakoby odnikud zjevila před posledním povzneseným Ori v lidem známých galaxiích. „Tím, že jsi použila své povznesené schopnosti k tomu, aby si prosadila své zájmy v nižších úrovních existence, jsi porušila jedno z nejpřísnějších pravidel.“
„To jsou jenom Vaše pravidla“, odpověděla arogantním hlasem Adria, „krom toho ty jsi udělala to samé, když jsi zachránila tu jejich loď.“
„To jsem nebyla já“, odpověděla opět klidným hlasem povznesená Antička, „ale máš pravdu, byl to jeden z nás. Kdyby si nepoužila svých povznesených schopností, tak by ta loď vůbec nebyla ohrožena.“
„Už mě přestáváš bavit“, odvětila opovržlivým tónem Adria. „Zničím ty jejich titěrné lodě stejně tak jako tebe! Jsem silnější než ty!“
„Tak v tom se mýlíš, my zničíme Tebe,“ odpověděla s vážným výrazem ve tváři Morgan. Během jejich slov se v místnosti začali objevovat další povznesení Antikové. „Většina z nás rozhodla, že trestem za Tvé přečiny bude ukončení Tvé existence jednou provždy.“
Ve tváři Adrie se mihl stín nejistoty a možná i strachu, ale za malý okamžik převládl vztek. Celá se rozzářila do oranžova a vyslala na Morgan La Fey jakýsi oranžovo-červený proud energie. Ta se v okamžiku změnila z tělesné formy do netělesné a spolu s ostatními Antiky se pustila do protiútoku.

USS Oddysey, volný vesmír nedaleko Země
Z můstku pozemského plavidla bylo pouhým okem vidět, jak se v místech, kde se nalézá na orijském křižníku místnost s křeslem děje cosi prapodivného. Z toho místa totiž vycházelo oranžovo – bílé záření, které za malý okamžik prostoupilo více jak třetinu celé lodi. Loď samotná přestala vydávat jakékoli známky aktivity – přestala střílet a jen díky setrvačnosti plula volným vesmírným prostorem.
„Co se to tam k sakru děje?“, zeptal se rozrušený Emerson, „a co se to stalo před malou chvílí na Daedalovi?“, otázka nepatřila nikomu konkrétnímu, protože všichni byli z předcházejících událostí stejně překvapení jako on.
„Doporučuji zastavit palbu a stáhnout se co možná nejdál“, pronesla konečně Samanta, „je možné, že tam probíhá bitva na úplně jiné úrovni existence, než je ta naše. Nemůžeme vědět, jaké to pro nás může mít následky.“
„Dobrá“, řekl už opět rychle uvažující Emerson, „vyšlete vysílání všem spojeneckým lodím, ať přeruší palbu a stáhnou se co možno nejdál od té zářící věci.“
„Provedu, pane“, řekl okamžitě seržant od komunikace.

Mezitím na bitevním poli nedaleko vesmírného prostoru nad Antarktidou
Orijské stíhačky byli stále ještě v přesile 3:1, ale tento poměr se velice rychle snižoval. Ukázalo se, že štíty Al´keshů vydrží od orijských stíhaček poměrně hodně zásahů a většina pilotů na F-302 dnes odváděla svůj životní výkon, i přesto, že funkčních taurijských stíhaček bylo už jen kolem třicítky. Hataky likvidovali jednu stíhačku Ori za druhou a ruku k dílu přiložili i technici mající na starost ovládání transportního satelitu. Zaměřovali trosky z vybuchlých lodí a transportovali je přímo do dráhy letu nepřátelských letounů. Bitva spěla k rychlému konci v neprospěch orijských stíhačů.

F-302 plukovníka Mitchella
Mitchell právě zničil již třetí nepřátelskou stíhačku v krátkém sledu za sebou, když v tom z ničeho nic ucítil náraz trosek nepřátelského plavidla, které vybuchlo nedaleko něho, do svého stroje. Jeho F-302 se stala snadným cílem pro dva oriské stroje které byli v dosahu, ty na nic nečekali a okamžitě po taurijské stíhačce vypálili. Dvě vteřiny předtím, než byl Mitchellův stroj rozmetán výbuchem na kousky, zaplavilo kokpit F-302 světlo transportního paprsku a Mitchell se ocitl na můstku USS Odyssey.

Můstek USS Odyssey
„Vou, to bylo ale ródeo“, ulevil si Mitchell, „tak jak jsme na tom?“, zeptal se jakoby mimochodem okolostojících, které jeho náhlé objevení se vzhledem k předešlým událostem vůbec nevyvedlo z míry.
„Ráda Tě vidím“, přivítala ho s úsměvem Sam. Cameron na oplátku s úsměvem přikývl a otočil se směrem k Emersonovi, který se zrovna chystal chopit slova.
„Stojí proti nám už jen jeden nepřátelský křižník, který se nám přes veškerou snahu nepodařilo zničit. Vydržel trojnásobek zásahů než všichni ostatní. Plukovník Carterová si myslí, že v tom mají prsty povznesení Ori“, informoval plukovník plukovníka bez obalu.
„Tak to jsme asi pěkně v pr****“, reagoval bez přetvářky Mitchell, „a co to na té Ori lodi tak září? A proč na ni už neútočíme?“ Ptal se Mitchell, kterému stále chybělo pár kousků do skládačky.
Během jeho slov začalo záření na orijské lodi jakoby pulsovat (zde ponechávám prostor pro fantazii jednotlivých čtenářů, těžko popsat sfi-fi jev, který existuje jenom v hlavě a neexistuje pro něho odpovídající slovní aparát) a měnit svojí barevnou strukturu od oranžovo-bílé směrem k bílé až se zničehonic rozplynulo a od Ori lodě se šířila do všech stran okem viditelná energetická vlna.
„Připravte se na náraz!“, zavelel Emerson celé posádce.
K překvapení všech se ale v momentě setkání tlakové vlny se spojeneckou flotilou nestalo vůbec nic. Energetická vlna připomínala svými projevy tu energetickou vlnu, která zničila naráz všechny replikátory a na lidi přitom neměla žádný škodlivý účinek. Loď Ori v tuto chvíli stála bez pohybu na místě a nejevila žádné známky aktivity.
„Tak a co bude teť…?“, hodil do pléna otázku Mitchell.
Místo odpovědi se na můstku objevila zářivě bílá bytost, která se zhmotnila do podoby Morgan La Fey. Všichni na ni užasle zírali a čekali, co bude dál.
„Ori v tuto chvíli již neexistují“, pronesla Morgan k přihlížejícím, „posledního z nich jsme právě zbavili existence.“
„A že Vám to trvalo“, pronesl uštěpačně Mitchell, který se vzpamatoval jako první, „Morgan La Fey, předpokládám“, prohodil k povznesené Antičce, která přikývla na znamení souhlasu.
„Počkejte“, vložila se do hovoru Samanta, „chcete říct, že už je po všem?“
„Chápu Vaše rozhořčení, plukovníku Mitchelle“, podívala se Cameronovi Morgan přímo do očí, „trvalo dlouho, než se většina z nás rozhodla zasáhnout. Popravdě řečeno, kdyby Adria v boji s Vámi nepoužila svých povznesených schopností, nezasáhli bychom dosud.“
„A nezasahujete do našich záležitostí i tím, že s námi teť mluvíte?“, pokračoval bez servítek Mitchell.
„Podařilo se mi přesvědčit ostatní, že je potřeba vyřešit problém s Ori jednou provždy“, pronesla významným hlasem Morgan a při těchto slovech pohlédla na Samantu Carterovou, „ale k tomu, aby se problém s Ori již neopakoval potřebujeme Vaší asistenci.“
„Takže ještě není konec?“, zeptala se znovu Samanta.
„Povznesení Ori jsou sice nyní zničeni, ale jejich následovníci o tom nevědí“, pokračovala povznesená bytost.
„S těmi se snadno vypořádáme a krom toho energii z následovníků nemá kdo čerpat, nemýlím-li se“, snažil se oponovat Mitchell.
„Následovníci nepředstavují žádné vážné nebezpečí, problémem jsou převorové“, nenechala se vyvézt z míry Morgan. „Dříve nebo později dojde k přirozené smrti některého z převorů, když ještě byli Ori, tak nedovolili zesnulému převorovi se povznést, přestože by toho byl z fyziologického hlediska schopen.
„Předpokládám, že z toho důvodu, aby se nemuseli dělit o moc.“ Dovtípila se okamžitě Samanta.
„Nyní je ale pravděpodobné, že první zesnulý převor se povznese a získá veškerou energii ze svých následovníků a všichni se ocitneme ve stejné situaci, jako jsme byli“, pokračovala Morgan.
„Tak proč tomu nezabráníte?“, zeptal se Mitchell.
„Většina převorů se nachází v domovské galaxii Ori“, pokračovala s klidem Morgan, „na jejich křižníku naleznete všechny informace, které potřebujete.“
Po těchto slovech Morgan zmizela.
TO BE CONTINUED...

Tak doufám, že nejste zklamaní z toho, jak jsem bitvu nakonec zakončil a jako vždy - uvítám jakoukoli konstruktivní kritiku

Nevíte někdo, jak mám upravit svůj předchozí příspěvek tak, aby se aktualizovalo datum přidání příspěvku? Jestli to teda vůbec jde, děkuji za radu a omlouvám se, že dávám dva příspěvky za sebou, ale kdybych to připsal k tomu starému, tak nikdo nepozná, že je tam něco nového a nikdo mi neodpoví . A zakládat kvůli tomuhle nový topic se mi taky nechtelo. Děkuji za rady a odpovědi

tak musím říct žes mě překvapil tímto koncem....teda spíš koncem na pokračování.. byla to paráda...to je přesně to co sem čekal...teď ještě zničit převory a bude to...btw. sem rád žes nenechal zničit Daedala...

Jsem rád, že se to líbilo , měl jsem trochu strach jak se bude čtenářům líbit souboj povznesených bytostí, nebylo lehké dát tomu srozumitelnou formu - i když výsledek samotný vypadá celkem jednoduše . Další díl mám rozpracovaný, uvidím do kdy ho stihnu dát do formy, abych si to troufl uveřejnit

Velmi dobré pokračování takhle by se mi vskutku AoT líbila.

Btw. s tou editací - zkopíruj obsah původního příspěvku a smaž ho tím tlačítkem vpravo dole , pak už jen stačí napsat vše co potřebuješ do nového příspěvku.

Díky za pozitivní ohlas a taky za radu , nějak jsem nikde nedokázal vyčíst, jak bych to měl přesně udělat.

ohledně té editace už to tu bylo řečeno - já jen dodám k dílu, že byl úchvatný, ta bitva povznesených mi přišla fajn (jinak, já to věděl, že to jsou Ori )

ti co nebyli blbý to určitě tky věděli...to bylo poměrně jasný...s ničím novým by tak rychle nepřišli...zvlášť když měli pár milisekund k umření..

Děkuji za pochvalu i Dark Angelovi, s tím EDITEM si snad spříště už úspěšně poradím

Zásah Ori se mi hodil, musel jsem nějak zajistit jejich zničení

Kapitola 8, spoils of war 
Poté, co Morgan La Fey zmizela, kontaktovala Odyssey všechny spojence a informovala je o tom, co se přihodilo. Loď Ori se vznášela ve vzduchoprázdnu a nenacházeli se na ni žádné známky života. Ve strojovně se objevilo světlo asgardského transportního paprsku, který tam přenesl Carterovou, Mitchella, Teal´ca a dva z Tok´rů.

Strojovna orijského křižníku
Samanta za asistence Tok´rů právě prohlížela databázi. První co ji doslova „praštilo přes nos“, byla informace o tom, že všechny hole převorů vydávají subprostorový signál, který je loď Ori schopna zachytit i přes celou galaxii.
„Skoro to vypadá, jako by nám ty informace někdo připravil.“ Broukla si spíše pro sebe se spokojeným úsměvem Samanta. Další informace se týkali umístění všech konvertovaných planet v Mléčné dráze a všech dalších planet, které Ori poctili svou návštěvou v průběhu křížové výpravy. A aby toho nebylo málo, tak se Samantě na velkém monitoru ve strojovně podařilo zobrazit mapu galaxie Ori se zvýrazněnými planetami, na nichž probíhala stavba Ori lodí, nebo byli pro vedení křížové výpravy jinak významné.
„Tak to vypadá,“ řekl s úsměvem Mitchell, „že se nám konečně někdo rozhodl podat pomocnou ruku.“
„Indeed“, řekl Teal´c.
„Vypadá to tak,“ řekla spokojeně Samanta. „Měli bychom informovat naše velení.“
„Souhlasím,“ řekl jeden z Tok´rů, „rádi bychom Vám také připomněli, proč jsme sem vlastně zprvu přiletěli.“
„Osvobodit Daniela Jacksona a Valu Mal Doran je i v našem zájmu,“ pozvedl obočí Teal´c.
„Krom toho ponechat Anubisovu mateřskou loď Luciánské alanci by se nemuselo vyplatit nikomu z nás,“ připojila se Samanta. „I když teť máme zbrusu novou mateřskou loď“, doplnil Samantu Mitchell a při svých slovech se rozhlédl kolem sebe, jakoby mu celá loď patřila.
„Přečíst si informace z databáze je jedna věc, zjistit jak ji uvézt do plně bojeschopného stavu je věc druhá.“ Zchladila Mitchellův optimismus Samanta.
„Jsem si jistý, že Vy na něco přijdete.“ Prohlásil s úsměvem Teal´c.


Zasedací místnost SGC
Právě skončilo jednání s Jaffy, kterým byly ponechány všechny lodě typu Hatak, které byli v průběhu bitvy získány od rebelů, jakožto poděkování za jejich přispění v boji o Zem a záruka budování dobrých budoucích vztahů. Vypořádání se s přeživšími rebely na těchto lodích bylo ponecháno zcela v plné kompetenci Svobodných Jaffů, kteří opustili orbitu Země pod vedením mistra Bra´taka a jeho asistenta Rak´nora. Teal´c prohlásil, že se k poradám o budoucích krocích jaffského národa připojí až poté, co bude osvobozen jeho dobrý přítel Daniel Jacksonn.
Proti tomu, že na loď Ori má plný nárok Země, nikdo nic nenamítal. Na Tok´ry a zejména na Jaffy udělalo velký dojem, že povznesení Antikové zasáhli až v bitvě o tuto planetu. To, že Antikové zasáhli proto, že Adria použila svých povznesených schopností k zasahování do záležitostí ‚nižších forem bytí‘, tomu na dojmu nijak neubíralo. Loď samotná zatím nebyla plně zprovozněna, lidé měli přístup k celé databázi, jejíž skutečné možnosti ještě nebyli schopni zatím ani odhadnout a také byli schopni ovládat podporu života a spouštění štítů. Ovládání primární zbraně, hyperpohonu a dalších manévrovacích schopností lodě, pro ně byla zatím španělská vesnice, ale Carterova se vyjádřila ve smyslu, že je to jen otázka času, než budou mít orijský křižník plně pod kontrolou.
Konečné zúčtování bitvy znělo: všechna nepřátelská plavidla zničena, nebo převzata do spojenecké flotily. Svobodní Jaffové na bitvě paradoxně vydělali, počet Hataků, které získali, převyšoval počet, který v bitvě ztratily. Hůře na tom byli Tok´rové, přišli o jeden ze svých vzácných Hataků, naštěstí posádka byla transportována pryč ještě před zničením lodi. Země přišla o 23 letounů F-302 a většina ostatních si vyžádala nutné opravy, dále přišla o jeden křižník, ale jiný – s cennými informacemi na palubě – získala. Antickému jumperu, který se po výbuchu jednoho z orijských křižníků řítil atmosférou neovladatelně směrem k Zemi, se nakonec podařilo nahodit podsvětelné motory více-méně „hladce“ přistát. Po menších opravách a výměně několika zničených obvodů by měl být v budoucnu opět plně provozu schopný.

V zasedací místnosti po odchodu Jaffů zůstali 2/3 SG1, zástupci Tok´rů, generál Landry a zástupce IOA Edward Johnson.
„Prezident nám všem děkuje za dobře odvedenou práci,“ začal svojí řeč Landry. „Zároveň se vyjádřil, že naší současnou nejvyšší prioritou je záchrana našich dvou lidí z rukou Luciánské aliance a pomoc Tok´rům v získání Anubisovy mateřské lodě. Poté přijdou na řadu převoři Ori v naší i orijské domovské galaxii.“ Sdělil stručně budoucí plány Země generál. „Co nám vlastně můžete říci o silách Luciánské aliance?“ Obrátil se Landry k Tok´rům.
„Jak jsem říkal již na minulé poradě,“ začal Tok´ra Ran´tek, „když jsme byli nuceni opustit orbitu planety, kde se nachází Anubisova základna, bylo tam dvanáct Hataků Luciánské Aliance. Jelikož jsme na místě nechali jako pozorovatele zamaskovaný Al´kesh víme přesně, kolik lodí se tam nyní nachází. Vypadá to, že více Hataků Luciánská aliance buď nemá, nebo jich k Anubisově planetě více poslat nemůže, ovšem od našeho odletu se k planetě přesunula asi dvacítka lodí třídy Al´kesh. Při našem posledním kontaktu, který proběhl před několika málo minutami, nás Tok´rové na zamaskované lodi informovali, že všechny Hataky Luciánské prošly anubisovou úpravou. Luciánům se zjevně podařilo dostat se k některým informacím z Anubisovy databáze, což je díky možnostem Vaší transportní technologie výhoda spíše pro nás, než pro ně.“
„IOA vypracovala strategii, podle které bude střetnutí s Luciánskou aliancí probíhat.“ Oznámil všem jakoby mimochodem zástupce IOA Johnson. „Jelikož jsme v bitvě o Zem přišli o jednu BC-304 a v okolním vesmíru je stále mnoho potenciálních nebezpečí, jako jsou například wraitové v Pegasu, nebo právě Luciánská aliance, tak IOA rozhodla vypracovat plán, jehož výsledkem by mělo být přebrání Luciánských Hataků a jejich začlenění do flotily Země. Anubisova mateřská loď pochopitelně připadne Tok´rům, jak už bylo ujednáno dříve. Bohužel k splnění mise bude k dispozici pouze Odyssey a zbylé dva Hataky Tok´rů, protože Daedalos zítra odlétá do Pegasu zjistit co je důvodem neobvyklého chování Wraitů v Pegasově galaxii.“
„Mohl bych požádat o pomoc někoho ze Svobodných Jaffů,“ nabídl Teal´c.
„Děkujeme za nabídku, ale musíme ji odmítnout“, řekl na Tok´ru mírně rozpačitě Ran´tek, „tuto operaci bychom rádi ponechaly v tajnosti, nevíme, kde všude má Luciánská aliance svoje špehy a šanci na úspěch máme podstatně větší, pokud nepřítel o našich plánech nebude předem informován.“ Vymluvil se na špehy Tok´ra, jehož pravím záměrem, proč nespolupracovat s Jaffy bylo, že Tok´rové chtěli předejít sporům o to, kdo má vlastně na Anubisovu mateřskou loď nárok, jestli její „objevitelé“, nebo ti, jejichž bratři ¾ té lodi postavili za nelidských/nejjafských podmínek.
„Spíše by nás zajímalo,“ vložila se do hovoru Tok´ra Semuel, „proč nezapojíte proti Luciánské alianci i orijský křižník, který Vám v podstatě věnovaly povznesené bytosti?“, zeptala se Tok´ra Landryho.
„Než zajistíme jeho plnou bojeschopnost, tak to ještě chvíli potrvá,“ odpověděla místo generála Samanta. „Daniel a Vala tolik času mít nemusí.“
„Krom toho, naším cílem je Luciánské Hataky získat v celku a začlenit je do flotily Země.“ Připomněl zástupce IOA. „Odyssey je v tuto chvíli na cestě k superbráně, kterou díky ZPM a informacím z orijského křižníku dokážeme aktivovat a znemožnit tak příchod dalších nepřátelských křižníků z galaxie Ori. Vaším úkolem plukovníku Carterová“, obrátil se Johnson k Samantě, „bude uvést co nejrychleji naši novou mateřskou loď do plně bojeschopného stavu, jelikož je Antická zbraň bez dronů a všechny lodě co v tuto chvíli máme, potřebujeme ‚v terénu‘, je loď Ori v tuto chvíli naším jediným prostředkem pro okamžitou obranu planety.“
„Udělám, co bude v mých silách.“ Souhlasila Samanta, i když si uvědomovala, že tyto povinnosti, které na ni IOA uložila, ji s největší pravděpodobností znemožní zúčastnit se záchranné mise Daniela a Valy.
„Odyssey se po aktivaci superbrány přesune na souřadnice, které ji pošlete a společnými silami ukážeme Luciánské alianci, že zahrávat si se Zemí a jejími spojenci se nevyplácí.“ Doplnil plán Landry slovy, které byly mířeny oběma zástupcům Tok´rů.

TO BE CONTINUED...

Tak doufám, že se i tenhle díl líbil