Vysvětlní, co je to ten noční klub, citace z knihy:
“Dobře. Nyní něco o nás,” Postrach vstal, tvářil se vážně a nevěděl, jak začít. Přece jen, mluvit o tom, o čem nám první zákon Nočního klubu zakazuje mluvit za všech jiných okolností, asi není snadné, takže to bude trochu šroubované a trochu patetické. Hodně šroubované a hodně patetické:
“Naše společenstvo umožnil založit Přemysl II. Otakar - slavný český král - roku dvanáct set sedmdesát čtyři. Jeden můj předek mu s pomocí neznámého bojovníka zachránil život při přepadení a král jim za to věnoval pozemek v Praze a královský patent na ,potírání zla'. Byla to neklidná doba plná bezpráví, proto i práce bylo mnoho. Pak osvíceny král zemřel a novému vládci se křivda a nespravedlnost stala způsobem udržení moci - tehdy se předkové rozhodli, že v takové zemi nechtějí žít, ale zároveň se rozhodli, že ji nechtějí opustit - tak vzniklo Souručenstvo. Jak běžel čas a zákony stále víc a víc stranily mocným a stávaly se stále nepřehlednějšími, kluzčími, všeohebnými a pro běžného občana nevysvětlitelnějšími, Souručenstvo určilo několik jednoduchých pravidel a začalo trestat ty, kteří je překračovali. A tak je to dodnes: uklízíme špínu, kterou by Češi zavírali do nemocnic a do vězení, léčili ji a propouštěli za dobré chování. Jen jméno společenství bylo změněno, protože Souručenstvo je příliš archaické slovo, které přitahuje pozornost - proto Noční klub. Ale nemyl se, Hanako, Noční klub není tady to místo,” Postrach ukázal k zemi, “byť ho všichni máme rádi a je nám domovem; Noční klub je to, co máme v sobě - stav mysli - to, co určuje, že půjdeme proti stonásobné přesile a zvítězíme, jsou to slova, která slyší ti špatní těsně před smrtí, slova, kterým se nikdy nesmějí. Noční klub jsme my.”