20
V galaxii Mléčná Dráha
Téměř celá planeta byla v každodenním ruchu, jen nemnoho míst na planetě bylo v klidu a jedno z těchto míst se rozhodla navštívit jistá osoba. Proporce oné postavy odpovídaly na mužské tělo, ale všude v okolí byla až hrůzostrašná tma. Osoba se totiž nacházela v místě, kam sluneční paprsky dopadaly jen zřídkakdy. Navíc osoba byla celá zahalena v černém plášti s kápí a byla neustále v nějakém pohybu.
Náhle celou oblast zahalilo na okamžik jasné světlo.
„Očekával jsem Tě.“ Pronesla suše postava, která na onom místě byla již dlouho. Během okamžiku se mu ale dostalo odpovědi
„To mě nepřekvapuje.“ Pronesl tentokrát zjevně ženský hlas.
„Řekni, Morgan, proč jsi tady?“ zeptala se nepřítomným hlasem první postava.
„Ostatní mě vyslali, abych Tě zastavila.“ Odpověděla Morgan a očekávala reakci druhé postavy.
„Zastavila? Co podle tebe dělám?“
„Ostatní si myslí, že bys mohl toto místo aktivovat a prozradit tak jeho pozici.“
„Nikoliv, Morgan, ostatní Tě sem poslali, protože je čas oživit paměť. Musíš si vzpomenout.“ Oznámila stále nepřítomně první postava.
„Vzpomenout? A na co?“
„Pověz mi, Morgan, co víš o tomto místě a o životě, který jsi strávila na této planetě poté, co jsi sestoupila?“
„Merline, vůbec netuším, o čem mluvíš.“ Odpověděla až uraženě Morgan a chystala se odejít, ale Merlin na ní ještě vykřiknul.
„Pozměnila sis totiž paměť a dala pokyny za jakých okolností ji chceš oživit! A ty okolnosti nastaly.“
Morgan se okamžitě na místě zastavila a Merlin pokračoval.
„Sám jsem byl u toho, když sis měnila paměť, znám body, které Ti ji oživí. Jsou to malé úlomky tvé pravé minulosti, ale v tvém podvědomí jsou ukotveny hluboko jako ohromná stavidla, která drží tvé pravé vzpomínky v pozadí.“
Morgan to očividně zaujalo a udělal několik kroků směrem k Merlinovi, ten tedy pokračoval.
„Poté, co byl tvůj bratr Artuš svržen ze sféry povznesených, jsem se vydal, abych ho na této planetě ochránil a pomohl mu. Sám jsem si ponechal mnoho znalostí a schopností, ale poté, co se ostatní dozvěděli, že tajně pracuji na zbrani, která je schopná zničit veškeré povznesené, tak vyslali Tebe, abys vystopovala zbraň a následně zničila a mě samozřejmě zastavila. Poté co jsi tak učinila, tak tvůj bratr i přes mojí veškerou snahu v minulosti padl v bitvě, ani mocný Excalibur mu nedokázal pomoci. Tvůj žal a hněv neměl konců, sama jsi vytrestala celou nepřátelskou armádu a nechala vyklidit velké město Kamelot. Posléze jsi vybudovala monumentální hrobku pro svého bratra a jeho věrné rytíře. A jakožto Jezerní paní jsi měla opět velký meč, který naposledy držel tvůj bratr. Ten jsi položila na hruď svého bratra, ale již jsi netušila, že jsi do hrobky nevědomky přidala i tabulku, kterou on sám hlídal vlastním životem. Jeho poznatky o hledání tohoto města.“ Merlin svoje vypravování zakončil a vyčkával, zde to vše funguje tak, jak má.
„Ano, již si vzpomínám, ale pověz mi, jak jsi mohl být u mého přepsaní vzpomínek, když jsi byl tou dobou již zmražen?“ Merlin se na otázku, která přišla z úst Morgany jen nepatrně pousmál a následně odpověděl.
„Probudila jsi mě z mého ledového spánku a vše mi pověděla.“
Morgan chvíli uznale kývala hlavou a neustále vzpomínala. Proces vzpomínání fungoval.
V galaxii Ori
Termofil se dál svobodně a takřka neohroženě pohyboval po galaxii z planety na planetu. Jeho kázání, která byla často doplněna popravami převorů, měla značný úspěch.
Termofil byl zrovna uprostřed kázání, když byl nucen usmrtit dalšího převora. Žádný převor se nemohl silou rovnat síle, kterou disponoval Termofil, bývalý povznesený.
Po usmrcení převora chtěl Termofil dál pokračovat, ale opět byl přerušen. Přímo před ním ze země náhle vyšlehl plamen, ze kterého vyšla sama Adria.
Vesničané okamžitě poklekli, ale Adria si jich ani nevšimnula.
„Mě nemůžeš zastavit.“ Oznámil jí suše Termofil, ale Adria jen zavrtěla hlavou.
„Tvé kázání je u konce, zrádný Termofile. Poklekni u nohou své bohyně a bude ti odpuštěno.“ Reagovala Adria na jeho výrok, že jej nemůže zastavit.
Termofil ovšem nereagoval a i přes přítomnost Adrie chtěl pokračovat, ale dříve, než tak uskutečnil, Adria mávla rukou a všichni, kteří pochybovali o její moci, kromě Termofila, náhle zmizeli.
Nad celou planetou se okamžitě začala objevovat velmi hustá oblačnost.
„Jdou si pro tebe ostatní!“ zaburácel Termofil pln radosti
„NIKDY!“ odpověděla mu Adria a prudce se na něj rozeběhla, přičemž se cestou změnila na obrovskou energetickou kouli.
Krátce před jejich střetem oba dva náhle zmizeli a s nimi i ona oblačnost.
V galaxii Pegasus
Ford a Melek se bezpečně vrátili na svou planetu, kde je již čekala celá vesnice, která se nějakým způsobem dozvěděla o jejich malém výletě.
Ford se tedy podíval na svého přítele a vydal mu jednoduchý příkaz.
„Shromáždi radu a připrav shromaždiště deset.“ Poté sám odešel, jen Melek chvíli přemýšlel, co má asi v plánu a poté odešel plnit jeho příkazy.
Jen o několik hodin později byla celá rada již plně nastoupená ve svém novém sídle. Čekalo se několik minut, než se konečně dostavil i Ford, zahalený do pláště. Ford si to ovšem nezamířil na svoje vrchní místo, ale rovnou předstoupil před radu.
„Nechal jsem tuto radu založit, aby mohla později plnohodnotně a spravedlivě vládnout. Nyní se obávám, že se ten čas přiblížil. A nyní před vámi nestojím jako váš vůdce, ale jako pouhý člověk, který se chce dostat domů na rodnou planetu v daleké galaxii.“ Rada ze zájmem poslouchala a očekávala, co se bude dít dál. „za dobu mé vlády se mezi lidmi šířilo hodně zpráv, bohužel jich bylo dost pravdivých…“ Ford na chvíli svěsil hlavu, ale poté v něm cosi ožilo a náhle se narovnal a ruce zkřížil za svými zády. „Ano! Je pravda, že jsem vás chtěl všechny jen využít a klidně i obětovat, abych se dostal domů, ale pan Molok, veliký archivář, mě přesvědčil. Proto s okamžitou platností rezignuji na svou funkci vašeho velitele a sjednotitele!“ V radě o celkem jednadvaceti členech to začalo hučet jako v lese při večerním větru. Ford nehodlal čekat a pokračoval.
„Žádám vás jako člověk. Pomozte mi dostat se domů. Stačí mi jen několik lodí a lidí pro krytí mého útoku, než se dostanu i s nějakou lodí do bezpečí!“
Do toho se postavil jeden z radních.
„Podle toho, co jsi tu řekl, soudím, že jste s Melekem objevili velký archív.“ Ford jen kývnul a radní pokračoval. „Jistě tam bude i řešení toho, jak vás dostat domů…“ ale než stačil domluvit, tak mu do řeči skočil jiný radní.
„Navrhuji ho umístit do vězení než se dohodneme, zda ho vůbec budeme posílat domů, nebo ho popravíme za velezradu, ke které se sám přiznal!“ během okamžiku byly v místnosti i stráže. Dotyčný radní jen ukázal na Forda a přikázal, aby ho stráže odvedly do vězení. Několik dalších radních jen souhlasně přikyvovalo, ale i přesto se strážím nechtělo zajmout svého sjednotitele a dosavadního vůdce.
Ford se na stráže podíval.
„Konejte, co musíte.“ S těmito slovy odpažil a očekával, že se ho stráže chopí a odvedou ho.
Přesně jak Ford předpokládal, tak stráže učinily. Začaly se přibližovat a připravovat na jeho okamžité odvedení, ale jakmile se Forda dotkly, tak si to on sám rozmyslel a dal to zřetelně najevo. Okamžitě ze sebe strhnul plášť, pod kterým se nacházelo ono černé brnění. Nedlouho poté se všichni strážní v místnosti ocitli na podlaze.
Ford vyběhnul ze sálu rady a ještě mezi dveřmi prudce sklouznul, aby se mohl chopit své helmy, kterou si tam před vstupem do síně schoval.
Stráže na rozkaz již většiny radních začaly na Forda střílet vším, co měly, ale veškeré střely se jen neškodně odrážely od jeho brnění.
Ford si nasadil helmu, ale to, co se mu naskytlo, v životě nezažil. Zařízení dokonale četlo jeho myšlenky a v helmě zabudovaný displej mu poskytoval veškeré informace, dokonce i takové údaje, jako rychlost objektů, nebo jejich vzdálenost. Stačilo jen pomyslet a brnění to vykonalo.
Poté, co zjistil, že je téměř nezranitelný, vyběhnul z budovy a zamířil si to doprostřed náměstí zdejšího města.
V galaxii Mléčná dráha
Nedaleko planety Země se vynořila z hyperprostoru malá nákladní loď, která okamžitě začala vysílat specifický signál.
„Jsou to Tok’rové, pane.“ Oznámil jakýsi člen posádky přímo admirálovi. Ten se jen porozhlédl a následně nechal zrušit poplach. Během okamžiků Tok’rové započali své vysílání pro všechny lodě.
„Lidé ze Země. Přinášíme vám vzkaz od té nejvyšší.“ Po těchto slovech hodně lidí započalo svůj myšlenkový pochod, ve kterém odhadovali, co je tím myšleno, mezitím ovšem Tok’rové pokračovali. „Země je v očích nepřátel slabá, nemají již vůči vám žádný respekt. Neustále se skrýváte za nějakými spojenci. Ale sami neuděláte nic! Pokud to tak půjde dál, tak nejenom že se na vás všichni nepřátelé sletí, ale naše královna Egérie bude nucena rozvázat naše spojenectví.“
Po této zprávě nákladní loď okamžitě odlétla do hyperprostoru. Admirál ještě chvíli vše vstřebával a poté se nechal transportovat na Zemi, kde chtěl sám a osobně předstoupit před jeho velitele a možná se i k této situaci vyjádřit.
Opravdu netrvalo dlouho a o zprávě od Tok’rů již věděl celý svět.
V chodbách SGC se náhle rozezněl naštvaný hlas.
„Ne! Vy mi nerozumíte! Pokud hned něco neuděláme, tak se od nás Tok’rové odtrhnou a nebude trvat dlouho a další spojenci budou následovat!“
„Doktore, radím vám, abyste se okamžitě uklidnil, nebo vás nechám ze své kanceláře vyvést!“
„Dobře, generále, tak takto.“ Pokračoval dál již mnohem klidnější Daniel. „i Goauldi z nás měli strach, neustále se nás báli a to je drželo na uzdě. Ale teď se nás nikdo nebojí, a jak řekli Tok’rové, tak nebude trvat dlouho a plnou silou na nás zaútočí a věřte, ani jeden z nás to nechce zažít. Dokonce i Tok’rové se raději trhnou, než abychom je strhli s námi a věřím, že celá aliance učiní taktéž!“
Generál chvíli mlčel…. „Přednesu vaše slova prezidentovi….a vám radím, abyste si odpočinul.“
Po těchto slovech generál již oblečen v parádní uniformě vstal a zmáčkl tlačítko na svém telefonu.
„Waltře, můžete.“ Po těchto slovech se ještě na poslední chvíli upravil a poté ho pohltil transportní paprsek.
V galaxii Pegasus
Ford stál uprostřed náměstí a mlčel, mezitím se k němu začali slézat ozbrojenci, kteří ho chtěli zatknout.
Ale on měl jiné plány.
„Lidé Pegasu. Dnes jsem já, Aiden Ford, váš sjednotitel, rezignoval na svoje postavení! Proto před vámi stojím jen jako jeden z vás. S rozdílem, že jsem tu cizincem! Cizincem, co se chce dostat domů!“ Ford se krátce rozhlédl kolem sebe na lidi, kteří se shromáždili a poté pokračoval. „Proto potřebuji dobrovolníky! Potřebuji vás jen na odlákání pozornosti, zatímco já sám ukradnu strojům jednu loď! Poté se každý z vás vydá svou cestou.
Nyní běžte a všem to oznamte! Za dvě otočení na stanovišti deset!“ poté Ford rychle odběhl k bráně a prošel skrz. Ale nikdo ho nepronásledoval.
V galaxii Mléčná dráha
Masek byl spolu se svou eskortou téměř u Singenu –MO- když se země otřásla.
„Už je to tady.“ Pronesl Masek a dál pospíchal do cílové destinace. Na povrchu planety se mezitím rozhořely kruté boje.
Replikátoři z orbity ostřelovaly pevnými bloky sídla planetární obrany. Ta na oplátku střílela vším, co měla, jak do vesmíru, tak na dvě přistávající lodě replikátorů. Ale na planetě se ozýval i jiný typ zvuků.
Kromě mechanických zvuků od replikátorů se na planetě začal rozléhat křik lidí a střelba z lehčích zbraní, a nakonec se po obloze začaly hnát i nejrůznější letouny, které na povrch planety shazovaly různé výbušniny, nebo povrch kropily ustavičnou kulometnou palbou.
Ovšem replikátory již nic nemohlo zastavit. Již byli téměř nad povrchem a jejich lodě neutrpěly větší poškození, jen se několik jednotlivých bloků odtrhlo, či shořelo v atmosféře, ale pokud dopadly na povrch, tak se většinou zformovaly do nějakého mechanického brouka, který vše začal okamžitě napadat.
Na planetě se dokonce i aktivovala hvězdná brána, která již byla otočena východem nahoru. Téměř okamžitě bránou začali procházet jednotliví brouci, kteří okamžitě padali zpět do horizontu událostí. Jen několik brouků, kteří přes bránu vyskakovali dopadli na její okraj, ale téměř okamžitě byli zničeni trojčlennou posádkou.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
), a navíc se mu "hrabaly" v hlavě a měnily mu vzpomínky, na což si pamatuje, protože nějak neuspěly a jeho to jen ví naštvalo.....vlastně je to jako Adria před povznesením, jen bych se odvážil říci že má nějaké schopnosti větší....a zatím co Adria veškeré znalosti/ vzpomínky dostala tak on to vše zažil a ještě je tu ten fakt že on je první kdo se povznesl (podle legend a knihy počátku). 
A navíc vydržet 
Jsi krutý autor 
(dokonce i více autorů má jisté krize jako třeba UPI (druhá největší krize této sekce 
a já tak doufám nedopadnu zvlášť.......toto neprozradím........
mimoto dnes, nebo zítra tu je další díl 
