18V galaxii PegasusFord před otevřením dveří zhasl veškerá světla a poté otevřel.
Mezi dveřmi se objevil jeho snad jediný přítel v galaxii, přítel, se kterým se před chvíli téměř popral.
„Musíme změnit naše plány.“ Vystřelil na něj Ford ještě mezi dveřmi a po jejich zavření ukázal na tajemný svitek pergamenu.
„Kvůli tomu tu jsem.“ Oznámil mu jeho přítel Melek. „…Už o tom mluví všichni.“
Ford se na něj podíval a na jazyku se mu rýsovala otázka, ale Melek byl rychlejší.
„To, že jsi našel Svitek archivářů.“ Ford se na něj opět podíval, ale tentokrát se již zeptal.
„Archivářů?“
„Ano, mnoho lidí věří, že první archivář vytvořil tajemnou místnost, do které vložil veškeré vědění spojených národů Pegasu, a poté začali po jeho vzoru vytvářet takovéto studnice vědomostí i Předkové, ale přiřítila se na ně válka, Válka s Wraithy. Ale mnohem více lidí věří v to, že Svitek a jeho příběh vytvořili Předkové, aby navedli Wraithy na falešnou stopu. A navíc je napsán v tajemném jazyce…“ V tom ho Ford přerušil.
„Není napsán v tajemném jazyce. Já ho dokázal rozluštit, píše se v něm, jak místnost najít a jak do ní vstoupit. Jen nemůžu rozluštit tu tajnou šifru.“ Melek se na Forda zaraženě podíval.
„Cože?! Rozluštil? Jak a co se tam píše?!“ začal ihned vyzvídat. Ford se mírně pousmál.
„Je to napsané v jednom z mnoha jazyků mé planety. Píše se tam: „Jen nový archivář, nebo temný cizinec z velké dálky může otevřít průchod do Černoboru. Do místa poznání…“.A pak je tam návod na rozluštění šifry k otevření dveří „….Vyslov jména tří doprovázených čtvrtým a vstup.“ Když Ford domluvil, tak Melek vstal.
„Pojď za mnou, dovedu tě ke zdi Vuko.“
Ford na něj chvíli nevěřícně koukal, ale poté rychle vstal a následoval svého přítele.
V galaxii OriPřevor se chystal použít své schopnosti prostřednictvím své hole, ale jeho hůl se nečekaně rozlétla na desítky, ne-li stovky malých úlomků.
Druhý převor ihned reagoval, ale dřív, než stačil zakročit, tak přeletěl celou délku můstku a zastavil se až o pevnou zeď.
Členové odboje byli zmatení, ale vojáci Ori doslova propadli panice, ale nějaká tajemná síla je držela na místě a nedovolila udělat jediný krok.
Převor, který přišel o svou hůl si rychle svými schopnosti přitáhl hůl druhého převora, který byl na druhém konci můstku v bezvědomí, či dokonce mrtev.
Prsty převora se již dotýkaly hole, ale sám hůl neviděl. Můstek se totiž zalil velmi oslnivým, jasně modrým světlem.
Když záře ustoupila, tak převor již držel v ruce hůl a na můstku před členy odboje se objevila nová postava v kápi.
Převor se na postavu chvíli koukal a poté udělal rychlý a nečekaný výpad svou holí, ale nic se nestalo. Převor se zarazil a výpad opakoval, ale když se nic nestalo ani potřetí, tak svou hůl zahodil, ale dříve než stačil podniknout další kroky, tak tajemná postava zpod svého pláště vytáhla jasně bílou hůl na jejímž vrcholku svítil jasným modrým světlem krystal o velikosti pěsti.
Postava nasměrovala krystal na převora a ten se během okamžiku změnil v živoucí pochodeň. Na celém můstku bylo ticho, které narušoval jen řev převora. Jakmile převor spadl mrtev na zem, tak tajemnou postavu obklopily ohně, ale ty po chvíli zmizely.
„Nade mnou už nemáš žádnou kontrolu.“ Oznámila postava a otočila se na členy odboje. Jeden z povstalců to nevydržel a musel se zeptat.
„Kdo jste?“ Postava se na něj podívala a shodila svojí kápi, která zakrývala jeho obličej.
Postava neměla žádné vlasy, ale zato měla jasně vystoupnuté žily a tvář poznamenanou mnoha jizvami nejrůznějších tvarů, ale všichni, kteří měli tu možnost pohledět na jeho tvář, spočinuli svýma očima na očích neznámého. Jeho oči byly velmi zvláštní, tvarem byly lidské, ale bělmo, duhovka a čočka nebyly vůbec vidět, místo toho všeho měla postava celý oční důlek a jeho okolí modré barvy.
„Já byl první.“ Odpověděl neznámý.
Po jeho slovech vojáci za jeho zády klekli na kolena.
„Odpusť nám, Termofile“ zaznělo z úst velitele.
Termofil moc dobře znal úmysl povstalců a nastartoval motory lodě, na které se nacházeli, a zahájil palbu na zbylé lodě v okolí.
V galaxii Mléčná DráhaPilot na Xerxu se přiblížil k nejbližší lodi a nechal vyslat signál pro stíhače. Piloti ve svých strojích na všech pěti hangárech zaslechli povolení k palbě a na palebních počítačích se jim zobrazilo pole působnosti, ve kterém byl jeden Alkesh a jeden Ha'tak. Piloti nečekali ani vteřinu a okamžitě započali palbu.
Každý stroj vystřelil dvě rakety, které si to zamířily neokradší cestou ke svému cíli. Lodě Jaffů neměly žádnou možnost obrany.
Téměř polovina raket si to zamířila na Alkesh, který následně explodoval. Jeho trosky v hyperprostoru setrvaly ještě několik okamžiků a poté zmizely. Jen několik trosek se dostalo do pole působnosti pozemské lodi a narazilo do aktivního štítu.
Zbytek raket letěl na Ha'tak. Ten nápor střel unesl v celku, ale rapidně začal zpomalovat na což musel zareagovat pilot tím, že zpomalil a zároveň prudce strhl kormidlo, při čemž opět zrychlil. Štít lodě jen těsně minul konstrukci zasaženého Ha'taku.
„To se vám povedlo“ pochválil admirál pilota a přitom se otočil na svého prvního důstojníka. Ten ještě chvíli přijímal všechna data a poté se dal do hlášení.
„Zničili jsme jeden Alkesh a vážně poškodili jeden Ha'tak, který právě opustil hyperprostor.“ admirál chvíli přemýšlel
„…Okamžitě nás vezměte k tomu Ha'taku. Celé posádce nahlaste plný bojový poplach.“ Při těchto slovech se admirál zvedl a dlouze se zadíval na velkou obrazovku, na které byly světelné efekty hyperprostoru. Po krátké odmlce pokračoval. „Taky připravte několik týmů na nalodění, půjdeme si pro zajatce.“
První důstojník přikývl a spustil si interkom.
„Celé posádce, bojová pohotovost stupeň jedna, útočné jednotky se připraví na transport.“ Poté se první důstojník postavil do pozoru a čekal další rozkazy.
V SGC se objevil hologram nějakého Asgarda.
„Oznamuji vám, že na palubě lodě Noxů nikdo nezemřel, celá posádka byla včas evakuována.“
„A co náš meč?“ Zeptala se pohotově Vala. Asgard na ní okamžitě zaostřil.
„Právě je vyzvedáván z vesmírného prostotu, ale věřte, že by přežil i náraz do planety.“ Asgard mrknul a krádce před vlastním zmizením ještě pronesl. „Mimo to, není to váš meč, Vy nejste Pozemšťan.“
V galaxii IdaAsgardské impérium bylo opět na vrcholu své bývalé slávy a dál se rozrůstalo a doslova bujelo životem beze strachu.
Rada Asgardů nechala budovat další silné lodě, které se měly v první řadě utkat s replikátory, kteří stále pomalu drancovali mléčnou dráhu, planetu po planetě.
Nové lodě měly dostat posádku hned po dokončení a po krátkém seznámení s lodí poslány do Mléčné Dráhy.
V galaxii OriLoď s částí odboje již vzlétla a skákala od planety k planetě, kde ničila lodě ještě na zemi a mizela dříve, než mohla být dopadena.
Adrii se to samozřejmě nelíbilo a po jednom útoku se zjevila na lodi.
Lidé se jí samozřejmě lekli a začínali se bát o své životy, ale Termofil byl dál klidný a podíval se Adrii do očí. Ta stále měla v živé paměti varování od Antiků a netroufala si přímo zasáhnut.
„Proč? Býval jsi přece jeden z nás.“ Zeptala se ho Adria. Termofilovi se ale na tváři objevil nepatrný úsměv, ale ten brzy zmizel.
„Já nebyl nikdy jeden z vás, já byl první, kdo se povznesl.“ Adria si ho prohlídla a odpověděla mu.
„Já vím, nezapomeň, že mám všechny znalosti…“ Než však domluvila, tak Termofil použil své schopnosti a jeho hůl se rozzářila a světlo z ní zastínilo i umělé osvětlení na lodi. Nešlo to sice kvůli oslnivému světlu poznat, ale loď po chvíli vystoupila z HP.
„Asi ti budu muset osvěžit paměť… Nejen, že jsem byl první, ale taky jsem byl proti zotročování a využívání lidí a vy jste mě vyhostili zpět do mého těla a poté jste ze mě udělali svého prvního převora.“ Termofil vypadal značně rozrušený a Adria těkala očima z jeho hole na jeho obličej a zpět.
„Jak to, že si to pamatuješ?“ zeptala se ho Adria. „…a vůbec, jak to, že tvé tělo nehnije v propasti Mel-Dur?
„Mé tělo bylo vyvrhnuto hlubinami planety, kde jste mě uvěznili a též mi bylo požehnáno!“ oznámil Adrii již útočným tónem a klepl svou holí do podlahy.
„Blázne, mě nemůžeš zabít.“ Oznámila mu Adria a přitom se začala smát. Termofil,byl ale opět naprosto klidný a odpověděl jí.
„Tebe možná ne.“ Z lodi následně vylétlo mnoho paprsků směrem na planetu. V tu chvíli to Adrii došlo a rychle zmizela, ale již bylo pozdě. Termofil totiž zahájil palbu na město bohů Celestus, ve kterém se nacházelo mnoho převorů a Doci. Mimoto, jeho zničení jistě vyvolá mnoho pochyb o moci Ori.
V galaxii PegasusFord stál před hvězdnou bránou a čekal, než jí Melek vytočí. Když se brána aktivovala a červí díra stabilizovala, tak oba dva bez většího váhání prošli.
Na druhé straně červí díry byl jasný den. Ford se rozhlédl a v jeho mysli se objevila vlna vzpomínek. Přesněji vzpomínky na prolétávající Wraithské stíhače, tenkrát byla tma a on zůstal u hvězdné brány, aby kryl záda týmu vedeným plukovníkem Sumnerem.
Forda z vlny vzpomínek vyrvalo popostrčení jeho přítele, který mu záhy ukázal směr k nedalekému městu.
Melek cestou do města Fordovi vyprávěl.
„Kdysi to bylo veliké a slavné město, bylo považováno za centrální uzel světů a to dokonce i za Wraithských válek. Vždy, když bylo zbořeno, tak se sešlo mnoho lidí ze všech světů a celé město obnovili. S každou přestavbou se město zrodilo ze svého popelu a bylo velkolepější než dřív. Ještě než začala válka, tak se objevil míšenec předků a zdejších lidí, jménem Mosok Velký. Tento Mosok přišel s myšlenkou, že by se měl udělat jakýsi podrobný archív veškerých znalostí. Všem se tato myšlenka líbila a on začal se shromažďováním. Předkové mu pomohli s výběrem a zabezpečením místa. On navíc díky smíchané krvi měl dar vidění budoucnosti. Jeho vize byly velmi náhodné, ale vždy přesné. Díky těmto vizím předpověděl, že po jeho smrti bude mít následovníky, dokonce přišel s tím, že dlouho po jeho smrti se objeví temný a vzdálený cizinec, cizinec, který se touží dostat domů a jen on a jeho následovníci, kteří znají tajemství, může najít cestu do Černoboru. Pro tohoto dalekého cizince vytvořil řadu stop a vodítek, ale jak jsem již řekl, mnoho lidí věří, že příběh o Mosoku Velikým je jen zmateční stopa pro Wraithy.“
Ford se na něj podíval, ale nic neřekl a šel dál. Po pár minutách došli do města. Z celého města nezbylo zdánlivě víc, než jen popel a prach s mnoha zdevastovanými budovami. Město vypadalo jako by ho několik dní v kuse bombardovalo těžké dělostřelectvo, podporované bombardováním ze vzduchu.
Melek Forda vedl zdevastovaným městem až do jeho samotného centra. Když měli centrum města téměř na dohled, tak Melek dál pokračoval ve vypravovaní.
„Podle pověstí Mosok určil zeď Vuko jako vstup do Černoboru. Wraithové se toho samozřejmě chytili a pokoušeli se zeď zničit, ale ani přímá palba z orbity ji nedokázala zničit, přestože očití svědkové tvrdili, že viděli, jak se zeď v oblaku prachu bortí, ale když prach usedl, tak zeď opět stála. Jednou dokonce k jejímu zničení použili křižník jako beranidlo. Zeď se bez většího odporu sesunula, ale druhý den opět stála neporušená na svém místě. To dalo popud ke vzniku další legendy a mýtu.“ Ford se na něj zvědavě podíval a Melek ukázal na tyčící se zeď uprostřed velkého a rozlehlého náměstí. Zeď byla obklopena troskami jakési budovy, ale sama zeď byla nedotčená.
Dvojice se tedy vydala jejím směrem a Melek dokončil své vyprávění.
„Povídá se, že Mosok Veliký tu od své smrti obchází a dohlíží na své dílo a chrání tuhle zeď.“ Ford si celý příběh ze svých zkušeností v hlavě několikrát převyprávěl a snažil se z něj dostat informace, které by mohly odpovídat, ale než stačil cokoliv z vypravování vyjmout, tak již
byli u zdi.
V galaxii Mléčná DráhaNoxové úspěšně z oblaků trosek své lodi dostali zpět svůj meč a okamžitě vyslali malé plavidlo na Zem, k SGC, kde si jej měli lidé před hvězdnou bránou převzít.
Plavidlo Noxů doprovázela letka pozemských stíhačů F 302, a v atmosféře se k eskortě přidalo několik stíhačů pro lety v atmosféře a trojice těžkých bojových vrtulníků
Lidé se mezitím smířili s tím, že pro jejich loď Xerxes nemohou nic udělat. Celý její osud svěřili do rukou jejího velmi schopného velitele.
Xerxes sám zatím vystoupil z HP poblíž Ha'taku. Ten měl velmi velké poškození, které šlo rozpoznat i bez většího zkoumání.
Jeho posádka se očividně nechtěla tak snadno vzdát a zahájila z posledních sil palbu na silný štít lidské chlouby.
Pevný Anticko-asgardsko-lidský štít Xerxa držel bez větších problémů.
První důstojník na palubě Xerxa se ujal mezilodní komunikace, která byla na hlasitý odposlech.
„Okamžitě přerušte palbu a připravte se na naše nalodění.“ Jak všichni na můstku očekávali, tak se z nepřátelské lodi nikdo neozýval.
„Jak jsou na tom jejich štíty?“ zeptal se admirál bez většího zájmu.
„Jejich poškození je příliš velké a podle senzorů jsou pod dvaceti procenty.“ Odpověděl první důstojník po obdržení příslušných údajů. Admirál se na něj podíval a on očekával, co bude následovat.
„Opravte poslední údaj na štíty mimo provoz.“ Rozkázal Admirál a čekal na reakci svého prvního důstojníka. Ten po chvíli váhání a přemýšlení, jak to admirál myslí, vydal rozkaz k okamžitému útoku na nepřátelský štít.
Z lodi se po jeho rozkazu ozvala poměrně slabá palba ze sekundárních zbrání, které se slabým štítem neměly mnoho problémů.
„Opravuji předchozí. Nepřátelský štít mimo provoz.“ Oznámil po pár okamžicích první důstojník.
Admirálovi se na tváři objevil letmý úsměv a vydal další rozkaz.
„Transportujte na nepřátelské plavidlo plnou naší útočnou jednotku a pošlete na Zem naše souřadnice. Hlavně jim nezapomeňte sdělit, že jsme zahájili obsazování nepřátelské lodi a chystáme se na zajetí co nejvíce zajatců.“ Poté se admirál zvedl a pomalu začal odcházet z můstku.
„Pane Mileku, můstek je váš.“ Po těchto slovech admirál skutečně odešel z můstku. Jeho první důstojník okamžitě začal plnit předchozí rozkazy.
V galaxii PegasusFord stál před zdí a s úžasem si jí prohlížel. Na zdi bylo mnoho nápisů ve stejném jazyku jako byl napsán svitek. Tento jazyk ve Fordovi opět vyvolal vzpomínky, ale než je stačil naplno vnímat, tak se ho jeho přítel zeptal.
„Co tam stojí?“ Ford ještě jednou přelétl celý text očima a poté odpověděl.
„Vyslov jména tří doprovázený čtvrtým a vstup.“ Jeho přítel spolu s ním na tu zeď několik dlouhých minut koukal, když v tom Melek cosi zahlédl.
Melek tedy přistoupil k východní straně zdi a ukázal na velmi drobný nápis. Ford rychle přikročil a začal číst nahlas.
„Cizinče toto je pro tebe: Věř, že tento text je napsán v tomto jazyce úmyslně a že na jméně prvního se nacházíš.“
Ford chvíli přemýšlel, ale z jeho úvah.ho Melek rychle vytrhl svojí otázkou.
„A co je to vůbec za jazyk?“ Ford ho chtěl ignorovat, ale to mu nepřišlo jako nejlepší volba a radši odpověděl
„Francouzština, kdysi jsem…“ Vtom se Ford zarazil a místo toho, aby domluvil, tak položil otázku.
„Kde se nacházíme? Co to je za město?“ Melek neváhal a hned mu odpověděl
„Athol, tedy tahle část. Město se jinak jmenuje Athonland.“ Ford se na něj podíval a doplnil jméno planety.
„A planeta Athos.“ Melek přikývl a Ford ustoupil několik kroků od zdi. Melek chvíli váhal, ale poté raději udělal to samé.
„Tři mušketýři….vyslov jména tří doprovázených čtvrtým…přesně jako v tom filmu.“ Oznámil Ford svému příteli a poté vyslovil patřičná jména.
„Athos, Porthos, Aramis…“ poté Ford pár okamžiků váhal, ale jelikož se nic nedělo, tak rychle dodal. „…D´Artagnan.“ Po tomto dodatku se veliká zeď jasně rozzářila a před ní se objevila tajemná a průsvitná postava.
„Kdo jsi, že žádáš o vstup?“ Ford se ale ničeho nezalekl a pohotově odpověděl.
„Já jsem daleký a temný cizinec. Cizinec, jenž má vstup dovolený a toto je můj věrný přítel Melek.“ Po těchto Fordových slovech postava zmizela a Ford i se svým přítelem byl okamžitě a bez světelných efektů přenesen nějakým teleportačním zařízením.
V galaxii Mléčná DráhaLoď Noxů přistála poblíž SGC a vylezla z ní jediná postava. Postava byla zahalená do tmavého pláště s kápí a ruce měla schované kdesi za pláštěm.
Postava si to okamžitě zamířila před hvězdnou bránu. Nikdo jí nemusel doprovázet, ona znala cestu sama velmi dobře. Doslova její přítomnost cítila.
Když došla ke svému cíli tak tam již stál generál Landry. Postava k němu tedy jako k veliteli zdejších lidí přistoupila a s nesmírnou rychlostí a obratností se z pod pláště vynořily její ruce a v nich onen Velký meč, meč pro lidstvo.
Generál ho pomalu a opatrně vzal do ruky, ale jeho lehkost ho nanejvýš překvapila.
„Andůril, veliký meč lidí. Použijte ho proti svým nepřátelům, ale nikoliv proti přátelům či spojencům.“ Pronesla krátce postava, a velice náhle a beze stopy zmizela.
V galaxii OriCelestus se již nacházel v ohni a pomalu, ale jistě, se hroutil, již nebylo nic, co by ho mohlo zachránit.
První se začal mstít. Adria již věděla, že nastanou kruté časy a že bude muset riskovat i přímou konfrontaci s ostatními, aby si zachránila alespoň nějakou moc a hlavně, aby zastavila Termofila. Prvního, kterého jistě budou lidé následovat bez větších zábran.
12.3.2009 19:04:42
)
, ale každopádně mám zatím dobrou náladu což by již nemuselo být + čas, takže vám to sem dávám už teď a věřím že vy nebudete proti 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
, ještě jednou díky 
, ale naštěstí jsem se pletl 
Fakt sem zvědavej jestli objasníš technologii díky které se po zboření vždy postavila mam sice typ ale nebudu ho tu zveřejňovat
super nápad mě při čtení tří doprovázející čtvrtého tohle i napadlo ale pak sem to odmítavě zavrhnul 
ale jinak to je dobrý 
