SG: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

no luxusní, zraje jak víno

mno nemyslím si, že bych mohl být víc kreativní v posouzení dílu, než tu bylo již řečeno. Je to skvělé, detektivní, a protože mám detektivky rád....V každém případě skvělý díl, a zrada v radě - to jsem upřímně nečekal

Jen pro zajímavost, jak jsme raz probírali, jaká melodie by se hodila do intra SG Borealis, tahle se hodila dost dobře.

Kód: Vybrat vše

http://cz.youtube.com/watch?v=A2GqcQloZ9Q


Ještě tak sehnat tým grafiků, ať je to kvalitní jak intro Voyageru.

hodně zajímavá hudba. Bylo by to určitě dobrý intro, hlavně kdyby se tam mihlo i několik bojových scén

[Dragon]

dobrá zpráva je že i přes moje aktuální vytížení bl další díl dokončen, takže se o pokračování příští dny bát nemusíte

To je slabý slovo. Dragon vás podrtí větší dávkou příběhu než obvykle

Tak na to si všichni s chutí počkáme !

[Dragon]

jestli mě počty neklamou, tak další díl by tu měl být sedm a dvacátého ledna

[Dragon]

Tak o den dříve, než byly předpoklady, vám předkládám další díl

VYSVĚTLIVKY píše:

gis = Alterianská obdoba meziplanetárního dne
gimys = Alterianská obdoba meziplanetárního roku
giros = Alterianská oboba meziplanetární hodiny

Stargate Borealis : 10 - Co vlastníš svou myslí


Na jedné planetě v galaxii Alterianů se ve vojenské základně s trhnutím probudil Pilius Maximis.
Pilius se neklidně posadil na svoje lehátko a po chvíli vstal. Jako první koukl na svůj stůl, kde červeně blikalo jakési zařízení. Po chvíli se ho dotkl, čímž zařízení zhaslo.
Jakmile zařízení deaktivoval, tak si to se slovy:
„Blbá mobilizace, i na těch starejch T-jedničkách jsou pohodlnější postele.“
zamířil ke zdi, kde byl jasný obrys naznačující dveře.
Když došel ke zdi, tak se jí rukou dotkl a přepážka ihned zmizela. Místo ní nyní bylo jen jasně modré energetické pole a za ním létalo nespočet různých sond v prostoru, do kterého by se vešlo vedle sebe několik Jumperů a táhl se celou budovou.
Pilius stál pár okamžiků na místě, než k němu přiletěla jedna ze sond.
„Výkonný důstojník Pilius Maximis,“ řekl bez váhání a čekal na reakci sondy.
Sonda se okamžitě ozvala.
„Prosím ID otisk.“ A následně se ze sondy vysunula jeho směrem mechanická paže s podivnou destičkou.
Pilius, ještě značně rozespalý, přitiskl svou pravou ruku na destičku a čekal na ID sken.
Po dokončení skenu sonda okamžitě odletěla.
Pilius se vydal k posteli a na panelu nad ní začal zadávat příkaz k okamžitému zastlání. Postel se podle rozkazu okamžitě začala zasouvat do zdi, čímž vytvořila v ubikaci cenné místo.
Chvíli po „zastlání“ se objevila opět sonda, ale tentokrát před sebou tlačila velkou zelenou energetickou bublinu, která odolávala gravitaci a sama si vytvářela svou vlastní.
Pilius ani chvíli neváhal a okamžitě sáhl do bubliny, ve které měl svoji uniformu. Po doteku bublina zmizela a s ní i sonda a následně se objevila i pevná, neprůhledná přepážka.

Pilius si chtěl okamžitě obléct uniformu, když zjistil, že je stále oblečen v „civilu“, ve kterém včera večer přišel na ubikaci.
Když se převlékl, tak své věci uložil do vestavěné skříně, kterou disponovala každá ubikace.
Následně si vzal onen přístroj ze svého stolu a vyšel na chodbu.

Chodba byla poměrně široká a plná Alterianů. Mnozí byli stále bez uniforem a s velkými zavazadly, které byly vybaveny vlastním antigravitačním generátorem.
Po krátkém rozhlížení se vydal chodbou a přitom zařízení pevně svíral v ruce.

Cestu po chodbě jako důstojník měl poměrně snadnou a našli se i tací, kteří ho v přecpané chodbě zdravili náhlým postavením do pozoru, než přešel.
Na chodbě se též pohybovalo několik již vyzbrojených vojáků, kteří měli za úkol dohlédnout na bezpečnost.
Poté, co opustil obytnou část, se chodby vyprázdnily.
Když už byl skoro u svého cíle, tak zaslechl dva Alteriany ještě v „civilu“
„Jsem slyšel, že to má být válka na několik gisů.“ Na to se ten druhý zakuckal a ihned reagoval
„Neblbni, já myslel, že to bude jen na skok.“
Po téhle reakci se oba dva rozesmáli.
Pilius se zastavil a hlavou mu projela ostrá a živá vzpomínka.

Jednalo se o dobu, kdy byl prvním důstojníkem na zničené lodi Letyr.
Loď byla určená na podporu bojové formace a sama se v přímém boji objevit neměla. Pilius zrovna šel na můstek s úsměvem na tváři, když se loď podle očekávání vynořila z HP a okamžitě se ocitla proti silné přesile.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se děje, a po několika okamžicích byla loď zničena.

Pilius se otřásl a okamžitě se vydal k oné dvojici.
„Nikdy nepodceňujte nepřítele, ani kdyby házel kamení a klacky. Je to nepřítel a má-li být poražen, musí mít náš respekt.“
Oba dva Alteriané okamžitě kývli, ale Pilius pokračoval.
„Jakékoliv podcenění se může ošklivě vymstít.“ a přitom si vyhrnul rukáv na levé ruce.
Jeho kůže byla ošklivě spálená a těsně pod loktem byla dlouhá jizva kolem celé ruky. Evidentně musela být zkrácena.
Oba Alteriané, když si představili, co se mu muselo stát, že nebyl zcela vyléčen, okamžitě zbledli.
Pilius usoudil, že si jeho slova vzali k srdci a šel dál.

Po chvíli došel k svému cíli.
Byly to jedny z mnoha dveří. Chvíli si je prohlížel a posléze do otvoru vedle dveří vložil zařízení, které předtím sebral ze svého stolu. Dveře se otevřely a on vešel dovnitř.
Místnost byla naprosto prázdná a prostorná.
Pilius udělal pár kroků a když se dveře za ním zavřely, tak poklekl.
Celá místnost se v tom momentu naprosto změnila. Objevil se v ní velký stůl a za ním jakási postava, skloněná nad něčím na stole. Celé to byl hologram, což Pilius věděl, ale to mu nedodávalo na jistotě.

Postava za stolem mu během okamžiku povolila vstát a pokračovala.
„Pilius Maximus. Výkonný důstojník bez zařazení.“ Vtom se postava zvedla a on jí uviděl do tváře.
Za stolem nebyl nikdo jiný než sám admirál Pight.
„Za války s Wraithy jste projevil své vynikající vlastnosti. Za velmi nepříznivých okolností se vám podařilo zachránit 30% posádky.“
Pilius si opět vzpomněl na onen incident a na okamžik vypnul.

„Okamžitě proveďte úhybné manévry a zavolejte kapitána!“ řval Pilius na můstku lodi pod palbou
Loď se začala proplétat mezi Wraithskými střelami.
„Pane, za chvíli přijdeme o štíty a kapitán je uvězněn kvůli zhroucení chodby...“ Informoval kdosi na můstku.
Pilius se dlouho nerozmýšlel a okamžitě vydal svůj poslední rozkaz na této lodi. Jediným pohybem zapnul intercom.
„Pozor celé posádce. Okamžitě opusťte loď.“
„Pane, je tu spousta stíhačů. Než se po vystřelení nakalibrují moduly pro vstup do HP, tak nás postřílí,“ informoval ho kdosi za ním a měl pravdu.
„sesynchronizujte palebný automat s vypouštěním dronů a klamných cílů a nastavte autodestrukci.“
Jakmile byly jeho rozkazy splněny, tak všichni odešli k záchranným modulům.
Lodi opravdu brzo selhaly štíty a Wraithské střely začaly dopadat na trup lodi.
Pilius na poslední chvíli vlezl do záchranného modulu, ale kvůli nějakému přepětí se dveře modulu zavřely moc brzo a uvěznily mu ruku. Následně se spustil i štít,který mu zachránil život, ale jeho ruka byla vystavena radiaci a ohromnému žáru.

Pilius se probral a dál poslouchal Admirála.
„veškeré simulace za těchto podmínek hovoří maximálně o záchraně 10% posádky.
Pilius polknul a promluvil
„30% z dvou tisíců, pane.“ Admirál se na něj podíval a pokračoval:
„Dokonce i váš poslední kapitán vás hodnotil velmi kladně.“

Pilius nevěděl, co si má myslet, a dál poslouchal, když vtom k němu admirál přistoupil.
„Mám problém a Vy mi pomůžete.“
Pilius se zatvářil nechápavě, ale než stačil cokoliv říci, tak admirál pokračoval.
„Mám hodně lodí, ale málo kapitánů.“ V tu chvíli se na Piliově uniformě změnily znaky, které ho označovaly jako výkonného důstojníka na kapitánské.
„Velmi rád bych to udělal osobně, ale bohužel, okolnosti to nedovolují.“ Omlouval se admirál.
Po chvilce mlčení se vedle Pilia objevilo zařízení, podobné tomu, které vkládal před chvílí do dveří.
„Tady máte detaily o vaší lodi, kapitáne. Je tam i seznam dostupných lidí. Na sestavení posádky máte jen několik gisů a nejste sám.“
Poté se hologram rozplynul a Pilius po chvíli vyšel opět na chodbu.

Poté se vydal zpět do své ubikace. Když vešel do obytné sekce, tak se opět musel prodírat davem, který se značně zvětšil.
Mnoho Alterianů, ale i lidí, se hlásilo do služeb či „učení.“

Když byl před svojí ubikací a chystal se na ID sken pro otevření, tak ho najednou někdo plácnul přes záda s takovou silou, že málem ztratil rovnováhu. Pilius se okamžitě otočil se slovy.
„Jakej…“
ale když se otočil, tak mu jeho výraz na okamžik zamrznul a následně se změnil v radostný úsměv.
„Pilius Maximííís“ pronesl neznámý a okamžitě se začal hlasitě smát.
Pilius si to ale nenechal líbit a hned reagoval.
„Hele brácho, je to i tvoje jméno, tak ho nekomol.“ A přidal se k smíchu svého bratra a následně ho rukou vyzval, aby šel dovnitř.

Když za sebou zavřeli, tak Pilius spustil
„Palepusi, koukám, že Tě opět degradovali,“ a dál se usmíval
Palepus mu ihned odpověděl
„A tebe opět povýšili, co?“ a přitom ukázal na jeho kapitánské znaky.
Po pár okamžicích, kdy se smáli nad nezměněným se Pilius zeptal
„Tak kvůli čemu tě degradovali tentokrát.“
„Ale, řekl jsem veliteli, že je to slabomyslný imbecil.“ Odpověděl mu bratr a dal se opět do smíchu, protože věděl, co přijde.
„A to tě kvůli tomu degradovali o tři stupně?“ zeptal se zaskočeně Pilius.
Palepus se ale místo odpovědi dal do ještě většího smíchu a pomalu odpověděl.
„Ne, to mě jen za urážku zavřeli na deset gisů, ale když mě pustili, tak jsem všem dokázal, že to nebyla urážka, ale pravda.“ A smál se dál, ale tentokrát se k němu přidal i Pilius.
„Cos zas vyvedl?“ ptal se při menších záchvatech smíchu
„Ale, když mě pustili, tak jsem ho ovládl a donutil se před nastoupenou posádkou svléknout…“ To už se ale Palepus přestal smát a pokračoval.
„…No a pak mě zbavili veškerých hodností a zavřeli na pět gimysů.“
To se přestal smát i Pilius.
„Počkej, ale vždyť jsem Tě viděl ani ne před jedním gimysem.“
„Jo, pustili mě kvůli špatnému chování a mobilizaci,“ to už se opět Palepus začal mírně usmívat.
„Co jsi zas dělal?“ zeptal se starostlivě Pilius.
„Ale, zavřeli mě do starého vězení, tak jsem si myšlenkami otevíral a chodil na procházky kolem vlastní cely.“ To už Pilius nevydržel
„Ty se asi nikdy nezměníš, co, brácha?“ zeptal se ho zcela vážně
„No, asi ne, ale pamatuješ, když nám bylo sedm gimysů?“
„Myslíš to, jak jsme se vloupali do armádního skladu a ukradli to vznášedlo?“
Palepus vyprskl smíchy a na znamení souhlasu kýval hlavou a doplnil bratra
„Jak jsem zničil celej sklad, než jsem se to naučil ovládat.“
Pilius samozřejmě pokračoval.
„Pamatuješ, jak se tvářili, když nás zastavili? Ten výraz toho velitele, když jsme z toho vylezli jen my dva?“
To Palepus nevydržel a musel se opřít o zeď, aby nespadl.
„Jak nařídil rozebrání vznášedla jen kvůli tomu, že nevěřil, že jsem to dokázal ovládat, když s tím měli problémy i cvičení piloti“
po další chvíli na uklidnění se Pilius zeptal
„Když jsme u toho, tak jak to, že máš křídla?“
Palepus se podíval na svoje rameno a odpověděl
„Vždyť jsem říkal, že mě pustili kvůli mobilizaci. V celý armádě je jen pět pilotů, kteří dokáží ovládat všechny stroje a ještě k tomu na vysoký úrovni. Takže jim nezbylo nic jiného než mě pustit a dát mi dostačující hodnost.“

V tom to Pilia napadlo.
„Hele, brácha, nemáš náhodou už nějaké zařazení?“ Na jeho otázku Palepus jen zakroutil hlavou.
„Tak teď už máš...“ a rychle ho šel vyškrtnout z databáze. „Beru tě do své posádky,“ dokončil Pilius svou myšlenku.


Bratři si povídali ještě několik girosů
Když Pilius vyprovodil svého bratra, tak si všiml na chodbě rozruchu.
„Pustíte mě?!“ řval kdosi na chodbě a snažil se prorvat. Jeden Alterian na chodbě do něj schválně strčil a dotyčný se okamžitě ocitl na zemi, což vyvolalo všeobecné veselí a to dokonce i u stráží, ale když spatřili Pilia, tak se rychle otočili a dělali, že se nic nestalo.

Pilius okamžitě přišel k neznámému a podal mu ruku, aby mu pomohl na nohy.
V tu chvíli všeobecné veselí skončilo a kolem dvojce se rychle utvořil prostor místa.
„Děkuji.“ Odpověděl neznámý a následně se představil. „Jsem Gerge Joh. Tedy člověk“ svůj původ ale řekl jen na půl pusy.
Pilius ho ale mile překvapil, když ho vyzval, aby šel do jeho ubikace.

V ubikaci se ho okamžitě zeptal.
„Jak mohu pomoci?“ Překvapený člověk mu hned odpověděl:
„Byl jsem u Pa…Pek…Pekpa…“ soukal ze sebe člověk jméno Alteriana „…prostě u toho Alteriana kousek odtud. Před nedávnem mi slíbil, že by mě vzal do učení, ale dneska mě vyrazil na chodbu a nadával. Prej jsem špína…“ člověk ani nedomluvil a Pilius mu skočil do řeči
„Peak Siq. Ten to dělá pro zábavu, má vás lidi za verbež, která Alterianům nesahá ani po kotníky, ale já vás přijmu.“
Člověk na něj okamžitě vytřeštil oči a čekal, co bude dál.
„Právě vybírám posádku. Můžete mi přitom zatím asistovat, než se nalodíme a poté uvidíme.“
Člověk okamžitě vyskočil ze židle a začal mu děkovat. Pilius se ho marně snažil uklidnit a tak mu vypsal potvrzující lejstro a dal mu komunikační zařízení. Poté člověk odešel a Pilius se začal věnovat seskupování posádky.
Jen před usednutím za stůl otevřel opět skříň a vyndal z ní jakousi láhev slzovitého tvaru a následně i jednu skleničku.
Pilius si vše položil na stůl a následně se posadil. Chvíli se až zasněně díval na láhev a pomalu jí pootevřel a následně si řádně vyfoukal skleničku. Poté ji otevřel úplně a nalil si sotva na jeden prst a hned ji rychle zavřel, jako by měl strach, že ten tekutý zázrak vyprchá.
Když láhev bezpečně zavřel, tak párkrát zahýbal se sklenkou a celý její obsah vypil na jednou. Jakmile polknul, tak se oklepal a se zkřiveným obličejem řekl:
„Není nad staré dobré pití ve skle.“ A pak se začal plně věnovat posádce.



Na hlavní planetě se mezitím diskutovalo o návratu vlajkové lodi bez jakýchkoliv výsledků při pátrání Laufer. Ale rada nebyla jediná, která dávala dohromady své plány. V pozadí toho všeho se skrývalo další překvapení. Překvapení, které nikdo neočekává.

Fortalitium již nebyla jediná loď v solárním systému. Admirál postupně svolával všechny lodě k sobě s tím, že trvá na osobní schůzce s co nejvíce kapitány.
Všichni v armádě mu byli naprosto loajální a nikdo si odvažoval odporovat. Koneckonců Alteriané byli již oficiálně ve válce, jen se nebojovalo a ve válečném stavu měl admirál Pight poslední slovo ve všech vojenských záležitostí a všem, co se k tomu blížilo.

Alterianští spojenci, kteří již věděli, co se chystá, se začali ve velkém radit, jak si dál počínat a zda mají zasáhnout.
Nakonec se rozhodli k důkladně přípravě všech svých sil pro případ útoku skrze trhlinu a nutné obrany či útoku.
Země dokonce vyslala do Pegasu svou nejnovější loď, BC-305 Achilles.
Achilles měl stejný tvar jako jeho předchůdci, jen byl větší a mnohem pokrokovější.
Při jeho stavbě byly použity technologie celé Aliance, které byly dány jako vstupní dar do Aliance pod označením Pátá rasa.
Na jeho trupu se nacházelo několik Asgardských zbraní, maskování od Noxů, Furlingové dodali vnitřní zabezpečení a štít, který byl hned po Alterianských nejsilnější, a sami Alteriané poskytly modré drony a ovládací panel přizpůsobili lidem.
Achilles též disponoval i Alterianským pohonem, díky kterému byl schopen teoreticky vstoupit i do Superpohonu.
Kromě těchto věcí Achilles dostal darem od Aliance ještě mnoho věcí jako senzory, napájecí zdroj, a další.

Rada aktuálně probírala, jak nejlépe si počínat v oblastech dobývání vesmíru a zda mají kontaktovat své spojence v jiném vesmíru.

Korekci tentokrát provedl Dark Angel, za což mu patří mé nekonečné dík

Doufám že se vám díl líbil.
Vaše komentáře a názory uvítám

A tentokrát budu první pod povídkou Další super díl a hlavně Palepus mi je jako postava hodně blízký

Tak další pěkné pokračování Pilius a Palepus tak tahle dvojka mě fakt slušně pobavila

Další velmi pěkný díl.

Pokračuj i nadále ve stejně kvalitním psaní.

dobrý pokračování.....a dobrá příprava na akci

[Dragon]

Nebojte nezapomněl jsem na vás, ale jen se snažil vymyslet nějakou jinou odpověď než... "Jsem rád že se to líbí " bohužel se mi nic nepovedlo vymyslet, takže jsem stále rád že se vám to líbilo , též jsem rád že se mi podařil rozhovor mezi bratry (soudím z vašeho nadšení ) a to že se někdo v Palepus/ovi "nachází" mě příjemně překvapilo

a co se délky týče, tak vás musím požádat aby jste si nezvykali moc rychle, protože to co tu je, je jen souhrou náhod a nálad tak dlouhý , takže příště pravděpodobně bude opět něco kratšího

Stargate Pegasus : Anomalies - 11 - Bez návratu

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=4-7d14o42Nk

Největší zbraňový systém ve známém vesmíru byl až na drobnosti dostavěn. Znalý věcí nepovažuje dostavbu zadní části lodi za důležitou. Absence velkých hangárů, pancíře a ubikací jsou přeci tak podružné u absolutní zbraně, zatracované pro náročnost stavby a mrháním zdroji. Nač rozbíjet planetární tělesa? Dobýt planetu a získat z ní otroky a suroviny je o tolik pohodlnější.
Jenže narazit na technologicky vyspělou pakáž, morálkou leckdy horší než u Leagnarova rasa, jeden výstřel vyřeší patovou situaci aniž by došlo k větším ztrátám.
Její výlučný vlastník je na palubě.
Doprovodné lodě, mrňavé a zanedbatelné na první i poslední pohled. V řadách ubikací sedí a rozmlouvají lidští vojáci, o tom, co čekají, a také, co už zažili.
Zasmušilý poručík vzpomíná sám vleže, bojový nůž zarývající do hran pryčny.

Kóta 486, Geniiský svět. Dobyvatelé musí bránit sami sebe, mezi troskami a těly poražených.
Jaffové odešli přednedávnem, takže vše zůstalo na bedrech 5. brigády zemských žoldnéřů.
Jen málokdo nechápe, o co se zde jedná.
Hlavní vstup do nejméně poškozeného podzemního komplexu je nutno ubránit až do příletu posil. Před Darty chrání nový typ pozemního štítu, fungujícím autonomně s radarem – při zachycení průletu se zapne, aby zabránil „kombajnovému“ útoku. Obklíčená četa se jen s obtížemi vyhýbá pokusům o sklizení.
Poslední paprsek si namíří přesně mezi zákopy, ale pilotovi ani tento pokus nevyjde – potenciální oběti se vrhly do bočních výkopů, a hladové světlo nasálo jen zvířený prach.
Tyto věci nutí obránce opouštět pozice a pěchota Wraithů se nezadržitelně přibližuje každou vteřinou. Zapomínají na dohodnutou řeč, a překřikují se mateřskými jazyky. Italsky a ukrajinsky.
„Brácho, dochází mi munice!“ zní sicilský dialekt
„Kurva, ty maskovaný dredaři jsou všude! A nevypadají, že by si chtěli zakouřit naládovanýho špeka!“ přeřvává ho kulometčík, svou řečí určitě ukrajinec.
„Tak už padni!“ kříčí další Slovan, strachy bez sebe, když Wraith odolá dávce z kalašnika. To jej vyděsí na nejvyšší míru, střílí odboku, přestává se krýt zákopem, a mrská granáty.
Kusy létají k němu, do hlavy ho udeří utržená hlava.
„Padněte zmrdi!“
Odskočí před Wraithy a naláduje granátomet pod hlavní.
Střelí, a kusy se rozletí na všechny světové strany, i na samotného střelce jich pár dopadne. Do nich ještě vystřílí zásobník z pistole. Zapomene, že stojí, a tak je zasažen desítkou omračujících střel, než se stihne schovat.
Lupiči života prosakují linií, a boj muže proti muži nemůže dopadnout jinak, než porážkou hrstky vyčerpaných, zničených vojáků.
Ohlušující exploze spalují biometalové Křižníky, spolu se zástupy vysazené pěchoty. Všechno, co se ocitne v zóně šíření chrlící plazmy, je zničeno.

„…všecky ty zeleňáci byli na sračky! Lidi, to byla podívaná! Puff…“ vykřikuje kdosi vychloubačně.
Poručík se rozzuří. Tak tohle slyšet nemusí. Je velící oddílu, a na tohle nemá náladu. Hromovým hlasem zařve tak, že se jeho hlas odráží od kovových stěn jako v megafonu.
„Machr“ nadskočí, a praští se o vysoký stoleček, většinou užívaný na karetní a pákové souboje.
„Až zažijete smrt sami na sobě, budete mluvit jinak, zelenáči mizerný!“ pustí četař z pusy zdánlivě šílenou větu, pro něj pravdivou tak, že si pamatuje, jak chtěl měsíce potom zemřít.
Kusy odnesli do sarkofágu, zcela šťastně v moci rozumného jaffského mistra, a trvalo dost dlouho, než ho to zregenerovalo.
Nic nebude stejné, jako tehdy. Ani nepřítel.

Letící ořech dopadne do Maybourneovy pusy. Obou dvou. Na symbiózu si zvykl dokonale i sám plukovník.
„Velká hračka v malém rybníčku.“ zhodnotí brzkou pozici lodi
„Tobě, člověku, který před deseti roky byl rád, že vidí starou supernovu v primitivním přístroji, najednou přijde galaxie malá?“ velkohubost je u vás ještě horší než u nás, řekne si.
„Je mrňavá. Po první dávce tvých myšlenek jsem se stěží ovládl, abych nezabrečel nad tím ,jací jsme na Zemi byli hlupáci. Do všeho po hlavě, aniž bychom cokoli chápali.“
„Dvojsečný meč, na to už apeloval mnohokrát.“ povzdechne si Leagnar, a pomaloučku vstane, drtící chrupem další exotický ořech červené barvy, tvarem jako kešu.
„ Můžou nás čekat další galaxie. Ty do kterých budeme muset utéct, pokud se ti druzí rozhodnou zaútočit.“
„Nemyslím si to. To by přeci byly všechny vesmíry prokopané jako zrezavělý auto, to by se nelíbilo ani jedněm…“
Stráž u vchodu vejde dovnitř a poklekne před svým pánem.
„Je zde muž jménem Arbor Intare, žádá o audienci, můj lorde.“
„Smí vejít.“
Jaffa se ještě jednou ukloní a odejde.

Dveře komnaty se otevřou, a vejde zahalená postava v plášti. Leagnar pokyne strážím, dosud myslících jen na rozmluvu jejich pána s ostatními bohy, jak si myslí, a odejdou.
Nepochybují o jeho božském původu, ale ani bohové nejsou nesmrtelní.
Tento pobil všechny ostatní, vesměs kruté a nelítostné zlé bytosti. Kdežto on a mnohé svaté bytosti jeho povahy se skutečně starají o blaho věrných, a trestající všechny nevědomé, odmítající moudrost Leagnarových slov.
Zdá se, že si vládce neuvědomuje riziko.
Návštěva je velmi důležitá, až tak, že je ochotný riskovat svou bezpečnost. Prazvláštní jev.

„To je jste vy, Intare? Očekával jsem vás před hodinou...“
Muž v obřadním rouchu zvedne ruku, a než se vládce zmůže na odpor, je vražděn zákeřnou zbraní, uschovávanou v dlani.
Nelidská bolest ovládne Leagnara, upadajícího do kómatu. Harry Maybourne převezme plnou kontrolu nad soudem obou.
„Tak teď jsi v pěkný rejži, brácho.“ procedí plukovník, a bez ohledu na harakesh chytí vraha za krk, a zlomí mu vaz.
Oba padnou k zemi. Ashrak, protože zemřel, a Maybourne, zoufale v duchu volájící svého symbionta.
„Neblbni, vzbuď se, nebylo to přece tak dlouho - už jsem se vyhrabali z horších sraček, tak neblázni,“ snaží se Leagnara vybídnout, jenže bez výsledku.
Stráže vtrhnou do komnaty, a jejich rozzuřený pán je mávnutím odhodí vlnou z "ozbrojené ruky".
Kdokoliv za tím stál, zaplatí mnohem horší smrtí, než si dokázal vymyslet ty, společníku v mé hlavě, kvůli které sám šílím bolestí...
„Co to vlastně melu? Léta zhýralého života s červem v hlavě se zjevně začínají projevovat.“
Ne, ksakru, mysli! Sarkofág, tam musím jít, příjem mezi náma je zkratovaný tím ashrackým svinstvem, takže je to špatný...
Musím do menší lodi. Instrukce…zanechám…hologramy a příkazy…nikdo si toho nevšimne. Slyšíš? Nikdo…

Oči Antičky se noří černočernou tmou, a světlem na kdesi v dáli. Ayano, probuď se, ještě není všemu konec, řekne jí světlo, nabírající lidské rysy. Antička otevře oči. Nic jí už nebolí. Je stále na Trie. Jenže nikde žádných stop po boji. Nemůže ničemu uvěřit. A tomu, že na sobě nemá jedinou modřinu a ni zlomeninu, a je oblečená v antické uniformě kapitána lodi.
„Pouť tvého života neskončila. Jen se bude ubírat tebou daným směrem, dle tvého rozhodnutí.“ odpoví jí na bouři myšlenek vzdálený hlas. Povznesení? Ne, to by nebylo...
„Nezasahujeme. To ano. Ale ne vždy je to nejrozumnější a jednohlasné řešení. Zásah osudů, takto to může být řečeno.“

Z kolosální konstrukce obklopené stovkami doprovodných, řítící se hyperprostorem s ní, se oddělí nenápadný objekt.
Leagnarova vlajková černá loď osamoceně vystoupí z hyperprostoru, zjevně neplánovaně. Domovská a Pegasova galaxie září na obou stranách bezhvězdného prostoru.
Prachobyčejná sabotáž! Tak tak je to! Pomyslí si plukovník, vstávající ze země, přičemž neregistruje četné šrámy. Ukrutné bolení hlavy přebíjí úplně všechny ostatní vjemy.
Jako v mátohách se plukovník pokouší najít místnost se sarkofágem. Výbuch chodby zatarasí jedinou možnou cestu. Uvažuje, zda-li to nemá zkusit dalšími gravitačními výboji ze své ruky, ale pochopil, že nemůže. Ten, kdo to všechno naplánoval, věděl, co dělá.
Ostatní lodě mé - tedy - naší flotily nemají tušení, kde jsem - jsme.
Silné bolení hlavy vystřídalo v Maybourneovi cosi jako těžká otupělost. Zraněný symbiont se pokouší vyléčit sám sebe.
Co jsem to chtěl? Jo, aha subprostorová komunikace...pochopitelně je k ničemu. Vysílač je na...jo...na maděru.
„Vím, že mě určitě neslyšíš, ale nenechám to tak! To by bylo, abychom pochcípali v nějaké díře mezi galaxiemi,“ rozhodne se plukovník za oba, a červeným laserem z ozbrojené ruky si propaluje vchod skrz prostor za trůnem peltaku.
„Řekl bys mi, že dělám blbost, jo, je to určené na řezání živých věcí, a ne kovu, ale zkrátka musí stačit!“
Harry Maybourne mluví sám se sebou a neuvědomuje si to. Ani si to uvědomit nechce...
Zavře oči, jako tolikrát předtím.
Ale je sám.
Jeho společník necítí nic. Umírá.