Stargate Borealis : 01 - Záblesk úsvitu I.
Alterianská transportní loď Borealis třídy T3 se vracela z Pegasu do domovské galaxie.
Na palubě vše probíhalo v normálu.
Loď se vynořila z hyperprostoru u jedné z černých děr v Pegasu a započala přípravy pro superpohon.
„Vše připraveno, aktivace SP na váš rozkaz, pane.“, informoval první důstojník na můstku kapitána.
Kapitán kývnul hlavou na znamení povolení pro aktivaci SP na prvního důstojníka.
Borealis se plnou rychlostí rozletěla k černé díře. Při přiblížení posádka aktivovala SP a loď tak bezpečně vletěla do černé díry.
Vše se zdálo v pořádku, a tak chtěl kapitán jít do své kajuty, ale sotva se zvedl, tak se celá loď otřásla a na můstku se rozsvítilo několik varovných světelných signálů
Loď se v SP začala otřásat a přetáčet s takovou intenzitou, že ani jejich inerciální tlumiče zdaleka nestačily.
Nepředvídatelné problémy kapitána překvapily natolik, že ve chvíli, kdy se zvedal, ztratil rovnováhu a musel se přidržet křesla, aby nespadl úplně.
Počítač, který měl loď v tuto chvíli řídit, neodpovídal, a tak měl pilot co dělat, aby loď udržel ve stanoveném kurzu.
Kapitán se posadil opět na své křeslo, ale než stačil jakkoliv zareagovat, tak sebou trup lodi cukl s takovou silou, že se všichni svezli ze svých křesel na podlahu, nebo se zastavili obličejem o panely, které měli před sebou.
Loď se i přes veškeré snažení pilota v SP stočila o stoosmdesát stupňů. Loď tedy letěla nazpátek, ale po chvíli z SP vypadla u jiné černé díry, na okraji Pegasuské galaxie.
Po celé délce lodi zněly varovné alarmy, kapitán se s potížemi vyškrábal do svého křesla a začal se rozhlížet po ne právě netknutém můstku.
Pilot byl v bezvědomí a první důstojník, který v době stočení lodě stál, měl zlomenou nohu a na hlavě tržnou ránu. Kapitán tedy ihned stiskl tlačítko na opěrce a tím aktivoval lodní interkom.
„Léčitelé ihned na můstek!“ nařídil a pustil tlačítko.
Léčitelé pohotově přiběhli, ale i na nich byly vidět stopy pohmožděnin a vícečetné oděrky.
Jeden z léčitelů přiběhl k prvnímu důstojníkovi a začal ho prohlížet. Po chvíli mu přitiskl své ruce na zlomenou nohu a ta se mu začala v omažení hojit.
Dvojice jiných lečitelů se skláněla nad pilotem, který byl stále v bez vědomí. Jeden z nich nahlas, hodně vztekle, zařičel.
„Potřebujeme tu nadnášeč!“
Čtvrtý a poslední léčitel na můstku, který prohlížel ostatní, se hned otočil zády k navigátorovi, který měl menší tržnou ránu na ruce a několik pohmožděnin. Léčitel bez meškání přiběhl k malé žlutočervené krabici, kterou si přinesli sebou a vytáhl z ní dvě kratší tyče.
Léčitel je přinesl k pilotovi a jednu podal druhému léčiteli. Ten jí uchopil a mezi oběma tyčemi vytvořili oba mezeru necelých dvou metrů a aktivovali je.
Tyče se okamžitě rozsvítily světle modrou barvou a mezi sebou vytvořily jakési silové pole.
Léčitélé přidrželi obě tyče jen pár centimetrů od země a následně je pustili, ale tyče se nehnutě vznášely v poloze, v jaké je léčitelé nechali.
Zatímco se nadnášeč nechybně vznášel, tak trojice léčitelů opatrně uchopila pilota a přenesla na nadnášeče. Jeden z nich se dotkl rukou jedné z tyčí a celý mechanismus se zvedl do výšky, pohodlný pro “tlačení“, alterianské nosítka totiž reagovaly na sebemenší dotyk, a dle nich řídily směr.
Léčitel se i pilotem vydal na ošetřovnu, ale na můstku nadále zůstávali ostatní tři.
První důstojník byl při vědomí a již i ve stavu, kdy s pomocí ostatních mohl dojít na ošetřovnu, a tak ho dva členové posádky opatrně odvedli. Dva z léčitelů již odešli do jiných částí lodi, a poslední z nich zůstal a dál pomáhal při menších úrazech, které sám zvládal.
Kapitán se pomalu postavil a usedl na vedlejší křeslo, odkud mohl zapnout nouzový vysílač.
Ale jen chvíli potom, co ho aktivoval, uviděl místo černé díry, šedočerný oblak. Vypadal jako mlhovina, ale oblak rostl a zároveň se proměňoval v duhové barvy. Kapitán ho zkoumavě prohlížel, ale ze zamyšlení jej vytrhl další, tentokrát krátký alarm.
Kapitán vyčetl z konzole před sebou zprávu, která se objevila.
Zpráva byla zcela nesrozumitelná a tak jí kapitán vypnul a začal se prohrabovat v záznamech, od vynoření z HP až po přítomnost.
Ale text z údajů, kde byl vypsán začátek všech problémů, byl též nesrozumitelný a poškozený, a tak kapitán přepnul na hlasový záznam.
Po můstku se rozlehl elektronický hlas:
„…počítač špatně propočítal údaje nutné pro vstup do superpohonu. Vstup do SP s chybnými údaji měl za následek přetížení sekundárních a části primárních systémů , které přepětím…“ jak počítač předčítal, tak se onen oblak stále zvětšoval, ale už hrál nejen různými barvami, ale i částicemi, které ho tvořily, a které se se začaly hýbat na takové úrovni, že celý oblak byl v neustálém pohybu na jednom místě.
„…pojistný kondenzátor exotické hmoty, B38HJ. Loď…“ pokračoval lodní hlas, ale už nedokončil. Kapitán totiž právě vypnul hlasové záznamy, věděl to, co potřeboval a nahlas si povzdechl :
„Jen ne B38HJ, jen tu ne.“ jeho hlas byl zlomený a vyčerpaný, ale v jeho hlase byl znát i strach.
Noční můra z technických předmětů Akademie se stala skutečností.
Další dvě vteřiny se díval na oblak, který se konečně přestal zvětšovat a nabral svojí konečnou podobu.
“Oblak“ se nyní skládal snad ze všech barev ohně a měl tvar podobný kuželu.
Barvy v něm byly složené nepravidelně, ale v jeho středu byla oranžová až červená barva, a na okrajích stále prosvítaly okolní hvězdy, ale hlouběji, kromě umělého světla mezi dimenzionálními okny, nebylo již co vidět, chvílemi objekt připomínal dokonce i polární záři.
Po těchto dvou vteřinách, co se kapitán díval na okno, vypnul nouzové vysílaní.
Navigátor, který zůstal na můstku, se ho opatrně zeptal :
„Co je to to ta pojistka B38HJ a proč jste vypnul to nouzové volání.“ kapitán se na něj ztrápeně zadíval. Ještě než otevřel pusu, tak si vzpomněl, že navigátor je na jeho lodi nováček a tohle měl být jeho druhý let SP. Chvíli na něj koukal a dal se do vysvětlovaní. Studium mechaniky SP je koneckonců nepovinné, vyjma pro lodní inženýry.
„Pojistka B38HJ zabezpečuje používaní SP, bez této součástky by bylo bezpečné cestování SP téměř nemožné.“
„Ale proč?“ zeptal se ho navigátor, dříve než si uvědomil, že ho přerušuje. Kapitán to ale přešel bez poznámky, a pokračoval ve vysvětlování.
„Ta pojistka brání průletu mezi realitami.“ kapitán se podíval na oblak, který už nápadně připomínal záři, která se vyskytovala na mnoha planetách, konkrétně na jejich pólech. A pokračoval
„Když bylo naposledy vytvořeno okno mezi realitami, bylo obousměrné a trvalo nám několik let, než jsme přišli na to, jak ho uzavřít.“ navigátor se podíval na obrazovku, na které bylo zobrazeno ono okno, tedy okno ze kterého právě se vší pravděpodobností vyletěli.
Na můstku se opět rozezněl alarm.
„Hyperprostorem se k nám blíží dvě neznámé lodě!“ oznámil s patřičným důrazem navigátor a dal se do určování jejich polohy. Kapitán usedl na křeslo vedle kapitánského, a začal zjišťovat škody a zároveň je bez příkras oznamovat.
„Jsme bez štítů, a pravděpodobně i bez hypermotorů a zbraní. Podpora života zatím drží ve všech sekcích.“
Kapitán se rozhlédl po můstku a spatřil posledního z léčitelů s úmyslem jej také zapracovat. Základním lodním výcvikem musel projít i on.
„Sedni si na moje místo a všechno mi oznamuj.“ nato si kapitán sednul na místo pilota a léčitel si sednul místo kapitána.
Dvojice lodí ale nestřílela, ani nenabíjela zbraně. Jen otevřeli s Borealis komunikační kanál.
„Tady kapitán Mikel Elerkon z lodi Trato, zachytili jsme vaše volání o pomoc. Kdo jste a co se vám stalo?“
Kapitán už chtěl léčiteli říci jak má komunikační kanál potvrdit, ale ten naštěstí věděl co dělat a komunikační kanál otevřel i z jejich strany.
Kapitán se tedy hned ujal slova.
„Kapitán Ronep lodě Borealis, děkujeme za nabídku pomoci, ale věříme, že si poradíme.“ kapitán někde ve skrytu sama sebe doufal že se lodě otočí a zmizí, ale opak byl pravdou.
Každá loď měla záznam o všech existujících jazycích a způsobů komunikace. Ani teď systém nezklamal.
„Podle našich skenů je vaše loď velmi vyspělá, ale máte vážná poškození se kterými vám jistě budeme moci pomoct. Nemusíte se obávat…“ kapitán jedné z neznámých lodí se odmlčel, ale po chvíli ještě dodal „….nejsme Goa'uldi.“
Kapitán samozřejmě o Goa'uldech v této realitě moc nevěděl, ale rozum mu říkal, že nebude nejlepší na ně narazit, ne v jejich stavu. Pokud byli schopní dostat se do Pegasu…
„Děkujeme vám za varování.“ řekl kapitán a přitom se pokusil z pozice pilota nahodit hypermotory, ale ty nereagovaly, a tak dodal. „…vaši pomoc rádi přivítáme.“
„Hned k vám někoho pošleme. Vyčkejte.“ oznámil kapitán neznámé lodě a vzápětí přerušil spojení.
Na obrazovce, která nahrazovala okno na můstku, byly nyní zobrazeni obě neznámé lodě.
Navigátor se na ně pozorně podíval.
„Jsou mi povědomé.“
Kapitán se strnule díval na obrazovku a zároveň odpověděl.
„To by měly…“ kapitán se nadechl „…jsou to lodě Cestovatelů. Nebo také Kočovníků. Jiné jejich jméno není.“
Léčitel, který dosud seděl na křesle prvního důstojníka, se nečekaně zvedl z místa a otočil se ke kapitánovi.
„Žádám o uvolnění z můstku. Pane.“
Kapitán přikývl a léčitel odešel.
Z jedné z lodí Cestovatelů vyletěla menší loď, směrem k nim. Kapitán se na ní díval a chvíli váhal, jestli vůbec má svolit s otevřením hangáru. Nakonec se ale rozhodl je otevřít. I kdyby, něco málo by svedli i tak.
Loď bezpečně vletěla do hangáru a za ní se zvednul ochranný štít.
Kapitán se mezitím rozhodl zkontrolovat rozsah škod a vyrazil z můstku, přimo do strojovny.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
)
Uvidíme jak to všechno dopadne 
