Tak jsem právě shlédla Dreamgirls. Na muzikály moc nejsem, kromě čestných vyjímek Chicago a Moulin Rouge, v kterém jsou navíc písničky přímo součástí děje. A to je právě tady a v tom je to kouzlo. Nikdo si nehodí písničku jen tak bokem, aby to jako splnilo funkci muzikálu, ale texty těch písní děj filmu posouvají a hlavně zpěvačky/herečky, je opravdu hodně prožívají a jsou naprosto suprově zazpívané.
Musím přiznat, že jsem od toho nic moc nečekala, už proto, že to tak strašně oceňovala Americká filmová akademie, která, jak známo, je často docela mimo.
Ale v tomhle filmu jsou všichni skvělí. Kdo by řekl, že zpěvačky umí tak dobře hrát?
A že Eddie Murphy umí hrát
Bylo tam moc pěkně zaznamenáno, jak vypadá část lidského života v showbyznysu, jak lidi mění a hlavně, jak je spousta zpěváků a zpěvaček uměle vytvořena a ti opravdu talentovaní mají smůlu, protože chtějí dělat jenom pravou muziku pro lidi a ne diskotékové hity. Dneska je to určitě ještě horší, i když začátky černošských zpěváků v 50. a 60. letech nebyly vůbec snadné. Ukázka toho, jak nějaký bílý blond chlapec ukradne písničku černochovi, který do toho dává srdce, zatímco ten blonďáček z toho udělá sladkou letní odrhovačku, mě vážně zmrazila. Vím, že jako muzikál je to trochu nadsazené, ale celkově bych se vsadila, že je to hodně podle toho, jak to kde vypadá. I když ne vždy to končí až takhle "dobře". I když to nemělo tedy vyložený happyend pro všechny postavy.
Trochu mě mrzel ten rychlý konec, ale to rozhodně nepřebije dojem z tak dobrého filmu.
Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.