Struna:
Dobrej zdroj informací (v AJ) o (rotací) simulované gravitaci a jejích úskalích. V podstatě bys musel mít "prstenec" o poloměru půl kilometru. Jednodužší by bylo poslat dvě lodě spojené "chobotem" (nebo přetlakovou "lanovkou") a kabely. Nejsnazší kombinace je, když letí obě lodě (může jich být i víc) stejným směrem otočené, ale navzájem k sobě "zády". Jsou spojené a na kabelu rotují (v podstatě letí ve dvojité či vícenásobné šroubovnici), což vyvolává na jejich palubách simulovanou gravitaci. Nevyžaduje to tolik hmotnosti "navíc", je to mnohem snazší na stavbu, atd. Mimochodem, simulované gravitace můžeš dosáhnout i setrvalým tahem motorů, pokud by šlo o nějáký typ s dostatečnou silou a dostatečně malou spotřebou.
http://www.artificial-gravity.com/sw/Sp ... inCalc.htmNěkteré typy "nukleárních raketových motorů" fungují i přesně tak jak říkáš - reakční hmota je prohnána reaktorem a vytryskne ven. Ačkoliv se zvažují spíš typy, kdy je buď použita přímo nukleární exploze která loď (s velkým štítem na zádi) "popožene" vpřed, nebo to co tu psal Storm.
Přesně tam jak odkazoval na začátku Ray jsme vymýšleli něco podobného.
Raketa se neodtlačuje "od vzduchu", ve skutečnosti raketa musí tlačit "proti vzduchu" (aby jím propula jako třeba torpédo skrz vodu) a "proti gravitaci" (pokud letí od Země, nebo nedosahuje dostatečné rychlosti na to, aby už gravtace neměla na kurz takový vliv).
Jak psal Ray, je důležitá i motivace - "proč" stavět mimoplanetární základny. Já ještě doplním, že je u "lodí" značně důležité zvažovat i zásobování posádky vším nutným pro přežití, vzhledem k tomu, jak daleko se má loď dostat a jak dlouho bude "čistě na vlastních zásobách" všeho. Jeden člověk potřebuje denně něco vody, nějáký vzduch a potravu.
Jeden člověk potřebuje
- 1,6-2 litry vody k pití.
- Něco mezi 2-3gramy vitamínů a stopových prvků k udržení zdraví.
- Potravu nutnou k udržení energie (řekněme kilogram denně, aby se to dobře počítalo)
- Vzduch a zásobníky na něj (s tímhle ani nepočítám)
Řekněme 3 kila vody a jídla na den. Můžeme si to (prostorově) představit jako 3 krabice mléka. Počítám na let sedmičlennou posádu a dobu letu řekněme rok, ať je to krátké. Zásoby by pak vážily minimálně 7,7 tuny a zabíraly skoro osm metrů krychlových prostoru lodě. Samozřejmě nepočítaje zařízení na hydroponii kterým je dobré "doplňovat" konzervovanou stravu a zařízení na recyklaci vody a vzduchu, u kterého jde přinejlepší vůli získávat tak poměr 1/0,75 (tj z jednoho litru "odpadu" vydestilovat třičtvrtě litru něják použitelného materiálu.
A to mluvíme o (z vesmírného hlediska) VELMI krátké misi... Přidej víc lidí, delší dobu, nebo obojí a můžeš zjisti, že se ti zásoby do "normální" lodě (apolo, orion, sojuz, shuttle) už prostě nevejdou...
Představa, že by lidský postup do vesmíru v příštích sto letech hnala "touha se někam přesunout, když tu dochází zdroje a místo k žití" je naivní.
Při téhle úrovni techniky by se rozhodně nevyplatilo (ani nedalo) transportovat dostatečné procento ze sedmimiliardové populace do vesmíru na místa, kde by mohli přežít. Tedy pokud nemluvíme o nějákém teleportéru, hvězdné bráně, nebo nadsvětelném pohonu gigalodě která by jenom za vteřinku přeskočila a odvezla pár desítek tisíc lidí za vteřinu. I tak je to ale skoro nemožné, protože jenom pro UDRŽENÍ populace bys musel při ročním nárustu populace o zhruba 80 000 000 odvézt skoro 220 000 lidí DENNĚ. To už je mnohem pravděpodobnější, že jeden národ se takhle "transportuje pryč", odpálí atomovky a až bude za dvěstě let příroda zase celkem v pořádku, tak se vrátí na Zemi komplet sólo a bez opozice...
Ralen:
Antihmota tu svojí energii uvolňuje JENOM při anihilaci a je mnohem výhodnější využít přímo tu, než to ještě někde destilovat se ztrátama víc jak 50% na elektřinu a TU pak, opět s určitou ztrátou, využívat do "mikrovlnky" na iontovej pohon. Nejvýhodnější kombinaci bych asi viděl v obdobě pohonného systému Orion, kdy pusher plate nechrání před jaderným výbuchem, ale antihmotovým.
Na skladování a udržování je šíleně nebezpečná, protože stačí malinké zakolísání energie pro elektromagnetickou past v nevhodnou dobu a loď má vážný problém v podobě potenciální anihilace uvnitř trupu mimo motor. Navíc čím déle se antihmota skladuje, tím víc "vyprchává" přirozeně. To je hlavní důvod, proč se může vyplatit tahat do vesmíru mnohatunovej hmotnostní urychlovač částic a buď antihmotu i tak vyrobit až co nejpozději před odletem lodě, nebo si jí vyrábět každý den na palubě sám. Pokud by se vyráběla na Zemi, vůbec netuším, jak by past dokázala kompenzovat přetížení při startu.
V tom vidím kouzlo Rayovy koncepce "výroby přímo na palubě".