Tar-ara píše:
A co mě naštvalo...
Mno, tak nejvíc mě dožraly zase kecy Rodneyho na Radka. Opravdu mě to nutí, abych srážela Rodneymu hodnocení. Je to furt a pořád a prostě mě to se
*dvě zbývající písmena sprostého slova*!!

. To si jako vybavuje (a ještě to nepřizná), že mu Radek přinesl kafe či co??? Chrstla bych mu ho do ks...obličeje! Ne, vážně, to mě štve a štve mě to dvakrát - že tohle je Rodney a že ho takhle píší, aby byl Rodney. Jinak, mihnutí Radka mě taky moc nepotěšilo...resp., tak aspoň pár sekund mu věnovat mohli...a ne s kafem

. Prostě ho všichni dokáží ocenit, že.
To loučení Sam s Rodneym...od Sam to bylo moc hezké, moc se mi to líbilo. Věděla, kam jde a co se může stát a chtěla se rozloučit. Jenže...Rodney nejen, že mu to bylo vcelku fuk (mno, tak úplně ne, to říkal mezi řádky, ale svým odchodem to moc nepotvrdil), ale ani to obětí nedokázal přijmout. Víte, co tím myslím. "Jé, no tak mě obejmi, no." To mě mrzí

.
A vzájemné projevy přátelství John/Rodney...opět se nekonaly (ok, trochu, ale na to, co se dělo, ne), ale na to jsem si zvykla.
A konec...ten mě nenaštval, u toho jsem doslova vybuchla smíchy...

. Ale no tak...
Taky mě naštvalo, že tam Radek nebyl, ale zase to byl takový pěkný moment "nevzpomínám si, jestli tam byl Zelenka" a najednou scéna, kde se mihne. Ale souhlasím, že už to začíná být únavné. Totéž platí třeba o tom "byl jsem na ošetřovně s vážným zraněním"

To ještě nikdo autorům neřekl, že opakovaný vtip přestává být vtipem a že už je to protivné a postavu to sráží? Obzvlášť, když Rodney/David byl ve zbytku epizody tak skvělý?
To se Sam...já nevím, ale tady to asi moc pitváš

Rodneyho výraz při tom objetí neříká "tak se teda obejmeme, no". Spíš mi přijde, že byl překvapený, že ho Sam vůbec obejmout chtěla.
Sheppard je kapitola sama pro sebe. Vím, že být milý k hologramu nejde, ale jemu to dělá problémy i normálně. Je pravda, že v tom hologramu byly nahrané jenom určité důležité věci a nějaké projevování emocí k tomu asi moc nepatřilo, ale Sheppardova reakce na to, jak všichni umřeli a na to, že McKay v podstatě obětoval celý život na záchranu jich všech, byla dá se říct nulová. Tradičně na něj místy řval a na konci mu ani nepoděkoval. Sice to pak trochu vykompenzoval tím "jsi génius, Rodney", ale to bylo spíš takové překvapené vyjeknutí jako že to opravdu vyšlo.
Prostě jsou oba jako zaražené ****, když jde na nějaké vzájemné projevy přátelství. Moc mě to mrzí, protože mám zrovna ten jejich vztah ráda a štve mě, jak ho docela zazdili po první sérii.
Konec mě taky docela pobavil. Mohla bych se bát o Lorna, ale to díky některým spoilerům nelze. Mallozzimu by měl někdo při psaní jeho blogu šlápnout na prsty, protože vykecat rozuzlení cliffhangeru ještě před jeho premiérou, to se jen tak nevidí.
Epizoda pěkná, všechno, ale čím víc o tom přemýšlím, tak prostě tuhle i minulou epizodu pro mě prodal David. Minule ve spojení s Paulem a tady s Jewel. Ještěže tam mají i nějaké schopné herce, kdyby to měla odšklebit všechno Rachel, které měla být údajně celá série věnovaná, tak to jde ke dnu...a ono to vlastně docela ke dnu šlo.
Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.