zde je další díl
Díl 11. Pakt
V SGC vládl klid, když se náhle aktivovala brána. Chodbami se rozezněl alarm. Po chvilce doběhl do řídícího stanoviště generál Landry a oslovil Waltra:
„Waltře, kdo to je?“ zeptal se ho generál Landry.
„Přijímám kód, jsou to Asgardi,“ odpověděl Walter.
„Otevřete iris, bezpečnostní týmy do prostoru brány,“ rozkázal generál Landry
„Rozumím,“ odsouhlasil Walter.
Chvíli po tomto rozhovoru vystoupila z brány drobná štíhlá postava. Byl to Thór. Pak do místnosti vešel generál Landry a
přivítal ho:
„Skloňte zbraně, á hádám že jste Thór,“ pozdravil ho generál Landry.
„Ano, to vskutku jsem,“ souhlasil Thór.
„Jasně, tedy, přejděme k tomu, kvůli čemu tady jste, pojďte prosím za mnou,“ vyslovil generál Landry.
„Ovšem,“ přikývl Thór a pak oba odešli do konzultační místnosti SGC.
Potom v konzultační místnosti začal Thór oznamovat zprávu:
„Včera jedna naše průzkumná loď prozkoumávala prostor kolem iridijské hlavní planety, když pak náhle vystoupily z hyperprostoru dvě lodě. Podle popisu se jednalo o Luciánské hataky. Čekali jsme bitvu, ale místo toho jsme zjistily, že Luciánská aliance a Iridiové uzavřely spojenectví,“ oznámil Thór.
„To je velice zajímavé, čekal bych, že je Iridiové zničí na místě,“ podivil se generál.
„To my také, Iridiové většinu vyspělých ras v galaxii Andromeda zničí, kdo ví, jak se jim podařilo je předsvědčit, každopádně jejich spojenectví pro nás všechny znamená velkou hrozbu, zvláště pro vás,“ vysvětlil Thór.
„Dobrá, jelikož máme velký problém tady, pošlu do Andromedy přepadový tým, a mimochodem, jak jsou na tom vaše síly?“ zeptal se generál.
„Od Anianů jsme dostali mnoho surovin, takže naše síly čítají
deset lodí třídy O'Neil, dva Daniel Jackson a jeden Biliskner,“ odpověděl Thór.
„Myslel jsem, že Bilisknery už nevyrábíte,“ podivil se generál.
„Měli jsme jednoho poškozeného, a ještě jsme vám chtěli říct, že Iridiové staví svou základnu tady, v Mléčné dráze,“ vysvětlil Thór.
„Takže je to horší než jsme čekali, kde je ta základna?“ zeptal se generál.
„To my právě nevíme, víme jen že ta základna by měla být někde tady, kde, to nevíme,“ odpověděl Thór.
„Aha, takže pošlu několik našich lodí a týmů, aby ji hledali,“ oznámil generál.
„Rád vám pomůžu,“ podotkl Thór.
„To rád slyším,“ dodal generál a odešel od stolu.
Mezitím Daedalos hlídkoval na oběžné dráze Země. Pak se ho asi po dvou hodinách po rozhovoru Thóra s generálem Landrym, pokusil někdo kontaktovat. Mezitím na můstku:
„Pane, SGC se s námi snaží spojit,“ upozornil první důstojník.
„Pusťte to,“ odvětil kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
„Tady generál Landry,“ ozvalo se z obrazovky „před dvěmi hodinami nás navštívil velitel asgardské flotily, Thór a řekl nám, že prý si tady staví Iridiové základnu. Trochu jsme v tom zapátrali, a vyšla nám jedna adresa, kde by teoreticky ta základna mohla být. Je to P4r2e7. Leťte se tam podívat a pokud by jste tam tu základnu našli, tak ji zničte, už i takhle tady máme mnoho problémů.“
„Dobrá, jsme na cestě,“ odsouhlasil kapitán.
„Dobrá, hodně zdaru, Landry konec.“
„Spojení přerušeno,“ oznámil první důstojník.
„Zadejte souřadnice P4r2e7, odlétáme,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Daedalos se otočil a skočil do hyperprostoru a hned za ním i Koroljov. Mezitím si John sehnal ve skladě barvy a rozhodl se
trochu vyzdobit svoji F 14. Pak si ho všiml major Wallace a šel za ním:
„Co to tam maluješ,“ zeptal se ho.
„Nevidíš, žraločí tlama,“ odpověděl mu John.
„Koukám, že ti k tomu i docela sedí, přemýšlel jsem že bych si
ji namaloval i na svoji F 302, ale nakonec jsem od toho ustoupil,“ podotkl Jack.
„Já ji měl i na F 18, ale nakonec jsem ji musel smazat, Talibáncům se moc nezamlouvala a šili do mě jako diví, jednou
jsem se vrátil s dvaceti dírami na křídlech a trupu,“ podotkl ještě John.
„Jó, tenkrát to byly časy, jednou mě málem sestřelily, dostal jsem to z 20mm kanónu, prostřelili mi palivovou nádrž, měl jsem štěstí, moje F 15 to vydržela až na základnu a vidim že
máš zajímavé počty sestřelů,“ odpověděl ještě Jack.
„No jo, je to asi to nejlepší co tady můžu dělat, tady a na Daedalu je vážně nuda, většinu času trávím tady, v hangáru,“ podotkl John.
„No jo, už musím jít, tak nazdar,“ dodal Jack a odešěl.
„Nazdar,“ odpověděl mu John a pokračoval v práci.
Po hodině a několika minut letu obě lodě konečně vystoupili z hyperprostoru. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, vystoupily jsme z hyperprostoru, na senzorech máme tři nepřátelské lodě, jsou to iridijské nákladní, máme je zničit?“
zeptal se první důstojník.
„Zatím ne mám jiné plány, jsou všechny stíhačky připraveny k boji?“ zeptal se kapitán prvního důstojníka.
„Ano, jsou,“ odpověděl mu první důstojník.
„Vyšlete je, ať ty lodě nezničí, jen poškodí, chceme je obsadit, pošlete zprávu Koroljovovi, že může vyslat své stíhače,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Ani ne pár minut poté co dořekl začali z hangárů Daedala a Koroljova vylétat stíhačky a vrhali se na přepravní lodě. Velmi rychle se přiblížily na dostřel a začali pálit rakety po slabých místech. Iridijové byli naprosto zaskočeni a dřív než stačily uprchnout, pozemské stíhačky jim vyřadili hyperpohon. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, na dvě lodě můžeme přesunout své jednotky, rusové právě začali s výsadkem,“ oznámil první důstojník.
„Transportujte na ně naše týmy, stíhači ať na ně neútočí!“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Netrvalo dlouho a výsadek šel i na třetí loď. Ještě před tímto rozhovorem ze základny na povrchu odstartovala formace luciánských letounů, jež měla za úkol ochránit iridijské přepravní lodě. Mezitím John kroužil nad poškozenými loďmi, když tu náhle se ozvala jeho vysílačka:
„Mám na radaru formaci letounů,“ ozvalo se z vysílačky.
„Vidím je, jdeme na ně, šetřete si rakety, hádám že alkeshe už jsou na cestě,“ rozkázal John.
John svou F 14 s vyceněnými žraločími zuby otočil a za něho
se pověsili další F 14, F 302 a MiGy 29, letící vstříc nepřátelské fomaci. Johnovi se podařilo vypálit proti jednomu letounu a tomu se utrhlo hořící křídlo a explodoval. Pak mu kolem kabiny proletěli všechny ty letouny a rozpoutala se bitva. John se stačil s F 14 přetočit a povesil se za jeden letoun,
kterého sestřelil svým kanónem. Pak se jen rozhlížel po své další oběti. Mezitím na můsku Daedala:
„Pane, našli jsme tu jejich základnu, je na dostřel raket,“ upozornil první důstojník.
„Zničte ji,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Jakmile dořekl, vylétlo z raketových sil deset raket a namířili si
to přímo k základně, kde ale narazili na silové pole a cíl nezasáhli. Mezitím na můstku:
„Pane, rakety narazili na silové pole,“ upozornil první důstojník.
„Kolik máme horizontů?“ zeptal se kapitán.
„Jenom jeden,“ odpověděl první důstojník.
„Je na čase ho použít, vypalte ho na tu základnu,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Ze spod Daedala vylétl horizont a namířil si to opět k základně.
Tentokrát ji štít už neochránil, pozemská zbraň byla příliš silná a základna byla zničena. Naneštestí z ní ještě před zásahem stačilo vzlétnout deset alkeshů, chystajících se zaútočit na Daedala a Korljova. Jeden člen Johnovi letky si jich v zápalu boje všiml a okamžitě kontaktoval svého vedoucího:
„Tady plukovník Kornwall, mám na radaru deset alkeshů, zdá se že chtějí zaútočit na Daedalos a Koroljov.“
„Dobrá, pokusím se je zaměstnat,“ oznámil John.
„Pomůžu ti,“ přidal se Kuzněcov.
„Dobrá, jdeme na ně, Douglas konec.“
Johnova F 14 a Kuzněcovův MiG se otočili a vyrazili proti alkeshům. Pak se ale za ně pověsili čtyři letouny začali po nich pálit. Naštěstí si jich všimla dvojice F 302 a jeden MiG a jejich piloti se jim rozhodli pomoct. Pověsili se za útočící letouny a sestřelili je kanóny. John a Kuzněcov pak mohli zaútočit na alkeshe. Oba dva si vybrali jednoho a po něm vypálili po dvou raketách. Oba alkeshe se jim podařilo zničit. Naneštěstí oběma zbývali jen dvě rakety. Oni ale věděli že několik dobře mířených salv z kanónů do motorů alkeshe ho může zničit. Tak
si vybrali své cíle a začali po nich pálit z kanónů. Kuzněcovovi se podařilo alkesh zničit. Johnovi se ho podařilo jen poškodit, protože mu náhle došla munice. Pak se ale náhle alkeshe otočili pryč od svých původních cílů a zamířili k obrovské flotile hataků a iridijských bitevních lodí, které se náhle odněkud vynořili. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, z hyperprostoru vystoupila obrovská flotila luciánských hataků a iridijských bitevních lodí,“ upozornil první důstojník.
„Okamžitě stáhnete všechny naše jednotky,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
John a Kuzněcov byli první co přistáli na svých lodích. Mezitím se ale několik iridijských lodí oddělilo od formace a přibližovali se k Daedalovi a Koroljovovi. Během pár minut se podařilo na Koroljov přistát poslednímu stíhači. Ten pak zavřel vrata hangáru a skočil do hyperprostoru. Jedna iridijská loď ještě stihla vypálit po Daedalu, ten naštěstí včas aktivoval hyperpohon a unikl. Měl to ale jen tak tak.
Konec jedenáctého dílu
V SGC vládl klid, když se náhle aktivovala brána. Chodbami se rozezněl alarm. Po chvilce doběhl do řídícího stanoviště generál Landry a oslovil Waltra:
„Waltře, kdo to je?“ zeptal se ho generál Landry.
„Přijímám kód, jsou to Asgardi,“ odpověděl Walter.
„Otevřete iris, bezpečnostní týmy do prostoru brány,“ rozkázal generál Landry
„Rozumím,“ odsouhlasil Walter.
Chvíli po tomto rozhovoru vystoupila z brány drobná štíhlá postava. Byl to Thór. Pak do místnosti vešel generál Landry a
přivítal ho:
„Skloňte zbraně, á hádám že jste Thór,“ pozdravil ho generál Landry.
„Ano, to vskutku jsem,“ souhlasil Thór.
„Jasně, tedy, přejděme k tomu, kvůli čemu tady jste, pojďte prosím za mnou,“ vyslovil generál Landry.
„Ovšem,“ přikývl Thór a pak oba odešli do konzultační místnosti SGC.
Potom v konzultační místnosti začal Thór oznamovat zprávu:
„Včera jedna naše průzkumná loď prozkoumávala prostor kolem iridijské hlavní planety, když pak náhle vystoupily z hyperprostoru dvě lodě. Podle popisu se jednalo o Luciánské hataky. Čekali jsme bitvu, ale místo toho jsme zjistily, že Luciánská aliance a Iridiové uzavřely spojenectví,“ oznámil Thór.
„To je velice zajímavé, čekal bych, že je Iridiové zničí na místě,“ podivil se generál.
„To my také, Iridiové většinu vyspělých ras v galaxii Andromeda zničí, kdo ví, jak se jim podařilo je předsvědčit, každopádně jejich spojenectví pro nás všechny znamená velkou hrozbu, zvláště pro vás,“ vysvětlil Thór.
„Dobrá, jelikož máme velký problém tady, pošlu do Andromedy přepadový tým, a mimochodem, jak jsou na tom vaše síly?“ zeptal se generál.
„Od Anianů jsme dostali mnoho surovin, takže naše síly čítají
deset lodí třídy O'Neil, dva Daniel Jackson a jeden Biliskner,“ odpověděl Thór.
„Myslel jsem, že Bilisknery už nevyrábíte,“ podivil se generál.
„Měli jsme jednoho poškozeného, a ještě jsme vám chtěli říct, že Iridiové staví svou základnu tady, v Mléčné dráze,“ vysvětlil Thór.
„Takže je to horší než jsme čekali, kde je ta základna?“ zeptal se generál.
„To my právě nevíme, víme jen že ta základna by měla být někde tady, kde, to nevíme,“ odpověděl Thór.
„Aha, takže pošlu několik našich lodí a týmů, aby ji hledali,“ oznámil generál.
„Rád vám pomůžu,“ podotkl Thór.
„To rád slyším,“ dodal generál a odešel od stolu.
Mezitím Daedalos hlídkoval na oběžné dráze Země. Pak se ho asi po dvou hodinách po rozhovoru Thóra s generálem Landrym, pokusil někdo kontaktovat. Mezitím na můstku:
„Pane, SGC se s námi snaží spojit,“ upozornil první důstojník.
„Pusťte to,“ odvětil kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
„Tady generál Landry,“ ozvalo se z obrazovky „před dvěmi hodinami nás navštívil velitel asgardské flotily, Thór a řekl nám, že prý si tady staví Iridiové základnu. Trochu jsme v tom zapátrali, a vyšla nám jedna adresa, kde by teoreticky ta základna mohla být. Je to P4r2e7. Leťte se tam podívat a pokud by jste tam tu základnu našli, tak ji zničte, už i takhle tady máme mnoho problémů.“
„Dobrá, jsme na cestě,“ odsouhlasil kapitán.
„Dobrá, hodně zdaru, Landry konec.“
„Spojení přerušeno,“ oznámil první důstojník.
„Zadejte souřadnice P4r2e7, odlétáme,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Daedalos se otočil a skočil do hyperprostoru a hned za ním i Koroljov. Mezitím si John sehnal ve skladě barvy a rozhodl se
trochu vyzdobit svoji F 14. Pak si ho všiml major Wallace a šel za ním:
„Co to tam maluješ,“ zeptal se ho.
„Nevidíš, žraločí tlama,“ odpověděl mu John.
„Koukám, že ti k tomu i docela sedí, přemýšlel jsem že bych si
ji namaloval i na svoji F 302, ale nakonec jsem od toho ustoupil,“ podotkl Jack.
„Já ji měl i na F 18, ale nakonec jsem ji musel smazat, Talibáncům se moc nezamlouvala a šili do mě jako diví, jednou
jsem se vrátil s dvaceti dírami na křídlech a trupu,“ podotkl ještě John.
„Jó, tenkrát to byly časy, jednou mě málem sestřelily, dostal jsem to z 20mm kanónu, prostřelili mi palivovou nádrž, měl jsem štěstí, moje F 15 to vydržela až na základnu a vidim že
máš zajímavé počty sestřelů,“ odpověděl ještě Jack.
„No jo, je to asi to nejlepší co tady můžu dělat, tady a na Daedalu je vážně nuda, většinu času trávím tady, v hangáru,“ podotkl John.
„No jo, už musím jít, tak nazdar,“ dodal Jack a odešěl.
„Nazdar,“ odpověděl mu John a pokračoval v práci.
Po hodině a několika minut letu obě lodě konečně vystoupili z hyperprostoru. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, vystoupily jsme z hyperprostoru, na senzorech máme tři nepřátelské lodě, jsou to iridijské nákladní, máme je zničit?“
zeptal se první důstojník.
„Zatím ne mám jiné plány, jsou všechny stíhačky připraveny k boji?“ zeptal se kapitán prvního důstojníka.
„Ano, jsou,“ odpověděl mu první důstojník.
„Vyšlete je, ať ty lodě nezničí, jen poškodí, chceme je obsadit, pošlete zprávu Koroljovovi, že může vyslat své stíhače,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Ani ne pár minut poté co dořekl začali z hangárů Daedala a Koroljova vylétat stíhačky a vrhali se na přepravní lodě. Velmi rychle se přiblížily na dostřel a začali pálit rakety po slabých místech. Iridijové byli naprosto zaskočeni a dřív než stačily uprchnout, pozemské stíhačky jim vyřadili hyperpohon. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, na dvě lodě můžeme přesunout své jednotky, rusové právě začali s výsadkem,“ oznámil první důstojník.
„Transportujte na ně naše týmy, stíhači ať na ně neútočí!“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Netrvalo dlouho a výsadek šel i na třetí loď. Ještě před tímto rozhovorem ze základny na povrchu odstartovala formace luciánských letounů, jež měla za úkol ochránit iridijské přepravní lodě. Mezitím John kroužil nad poškozenými loďmi, když tu náhle se ozvala jeho vysílačka:
„Mám na radaru formaci letounů,“ ozvalo se z vysílačky.
„Vidím je, jdeme na ně, šetřete si rakety, hádám že alkeshe už jsou na cestě,“ rozkázal John.
John svou F 14 s vyceněnými žraločími zuby otočil a za něho
se pověsili další F 14, F 302 a MiGy 29, letící vstříc nepřátelské fomaci. Johnovi se podařilo vypálit proti jednomu letounu a tomu se utrhlo hořící křídlo a explodoval. Pak mu kolem kabiny proletěli všechny ty letouny a rozpoutala se bitva. John se stačil s F 14 přetočit a povesil se za jeden letoun,
kterého sestřelil svým kanónem. Pak se jen rozhlížel po své další oběti. Mezitím na můsku Daedala:
„Pane, našli jsme tu jejich základnu, je na dostřel raket,“ upozornil první důstojník.
„Zničte ji,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Jakmile dořekl, vylétlo z raketových sil deset raket a namířili si
to přímo k základně, kde ale narazili na silové pole a cíl nezasáhli. Mezitím na můstku:
„Pane, rakety narazili na silové pole,“ upozornil první důstojník.
„Kolik máme horizontů?“ zeptal se kapitán.
„Jenom jeden,“ odpověděl první důstojník.
„Je na čase ho použít, vypalte ho na tu základnu,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
Ze spod Daedala vylétl horizont a namířil si to opět k základně.
Tentokrát ji štít už neochránil, pozemská zbraň byla příliš silná a základna byla zničena. Naneštestí z ní ještě před zásahem stačilo vzlétnout deset alkeshů, chystajících se zaútočit na Daedala a Korljova. Jeden člen Johnovi letky si jich v zápalu boje všiml a okamžitě kontaktoval svého vedoucího:
„Tady plukovník Kornwall, mám na radaru deset alkeshů, zdá se že chtějí zaútočit na Daedalos a Koroljov.“
„Dobrá, pokusím se je zaměstnat,“ oznámil John.
„Pomůžu ti,“ přidal se Kuzněcov.
„Dobrá, jdeme na ně, Douglas konec.“
Johnova F 14 a Kuzněcovův MiG se otočili a vyrazili proti alkeshům. Pak se ale za ně pověsili čtyři letouny začali po nich pálit. Naštěstí si jich všimla dvojice F 302 a jeden MiG a jejich piloti se jim rozhodli pomoct. Pověsili se za útočící letouny a sestřelili je kanóny. John a Kuzněcov pak mohli zaútočit na alkeshe. Oba dva si vybrali jednoho a po něm vypálili po dvou raketách. Oba alkeshe se jim podařilo zničit. Naneštěstí oběma zbývali jen dvě rakety. Oni ale věděli že několik dobře mířených salv z kanónů do motorů alkeshe ho může zničit. Tak
si vybrali své cíle a začali po nich pálit z kanónů. Kuzněcovovi se podařilo alkesh zničit. Johnovi se ho podařilo jen poškodit, protože mu náhle došla munice. Pak se ale náhle alkeshe otočili pryč od svých původních cílů a zamířili k obrovské flotile hataků a iridijských bitevních lodí, které se náhle odněkud vynořili. Mezitím na můstku Daedala:
„Pane, z hyperprostoru vystoupila obrovská flotila luciánských hataků a iridijských bitevních lodí,“ upozornil první důstojník.
„Okamžitě stáhnete všechny naše jednotky,“ rozkázal kapitán.
„Rozumím,“ odsouhlasil první důstojník.
John a Kuzněcov byli první co přistáli na svých lodích. Mezitím se ale několik iridijských lodí oddělilo od formace a přibližovali se k Daedalovi a Koroljovovi. Během pár minut se podařilo na Koroljov přistát poslednímu stíhači. Ten pak zavřel vrata hangáru a skočil do hyperprostoru. Jedna iridijská loď ještě stihla vypálit po Daedalu, ten naštěstí včas aktivoval hyperpohon a unikl. Měl to ale jen tak tak.
Konec jedenáctého dílu



a píš, akoby pre seba.
