Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
z toho ďalšieho týždňa pred vianocami uplynula už viac ako polovica a príbehu nikde. Mooony asi vypeká koláče pre nás všetkých, ináč si neviem vysvetliť jej mlčanie. Dúfam, že aspoň tie koláče budú... :joker:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
povídku mám na mailu, ale včera jsem byla celý den pryč...opravím dneska, ale nevím, jestli se dneska tady objeví - máme doma maličko problémy s netem - teď jsem připojená asi k nějakým sousedům nebo tak :D

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tak internet vyřešený - nikdo nechtějte vědět, co s tím bylo :D
nicméně povídka je na světě, bude taková oddechová a je opravená, ale:
ale měla jsem maličký problém právě s opravou - takže to nakonec dopadlo tak, že povídka má dvě verze - cenzurovanou, která bude tady, a necenzurovanou, která mi přišla trošku...no prostě že to sem nepatří (zase si nepředstavujte nic extra, ale je tam jedno menší téma u rozhovoru, které si myslím, že se tady prostě nehodí:D ...takže kdo chce i tu druhou verzi :arrow: :write:

Vůně bylinek

Před velkým kruhem předků stálo několik vojáků v dokonale vyžehlených uniformách, knoflíky se jim jen leskly. Několik doktorů, kteří byli přítomni, mělo na sobě saka. Pod bránou stáli dva lidé. Jeden z nich byl doktor Calahan a vypadal docela nervózně. Neustále koukal někam do dálky. Druhý byla doktorka Weirová, která se snažila neusmívat. Přece jenom, situace byla vážná.
Najednou se z dálky se ozvaly kroky. Všichni se otočili za zvukem a skoro zatajili dech. Některé doktorky záviděly, jiné se jen hloupě usmívaly. Olivia Reedová procházeli uličkou lidí celá v bílých a půjčených šatech. Vlasy měla vyvázané do nějakého méně složitého účesu a vypadala neskutečně šťastně. Došla až k doktoru Calahanovi. Oba se na sebe usmáli a postavili před doktorku. Vedle doktora stála kapitánka Smithová a za Liv poručík Lincoln. Oba jako svědkové. Byla pravda, že v celé místnosti nikdo skoro ani nedýchal. Napětí, které panovalo, bylo skoro až hmatatelné.
Dokorka Weirová se usmála a odkašlala si. "Sešli jsme se dnes..."Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala ve stejném duchu, Když došla k pasáži, která vybízí někoho z davu, že pokud s tímto obřadem nesouhlasí, ať promluví, a nebo ať se jde vycpat, tak se nikdo neozval. Po zdvořilostní odmlce přišlo konečně to, na co všichni čekali. V nemoci i ve zdraví, bohatství i chudobě... tohle bylo všem jedno. Celý sál čekal na to, až pár řekne ano a oni si budou moc jít naplnit břicha do jídelny. Ozvalo se tiché ano od obou zúčastněných. A pak následoval letmý polibek. Od dnešního dne, byla seržant Reedová paní Calahanovou....


O čtrnáct dní dříve....

Will zrovna procházel po jedné z opuštěných chodeb, když z jedněch pootevřených dveří slyšel tlumené hlasy. Oba poznával, patřily jeho kapitánce a doktoru Calahanovi.
"Já nevím," šeptala zrovna Ginny. Will se zarazil a přešlápl. Nerad poslouchal, ale tohle si prostě nemohl nechat ujít. "Nevím, co mám dělat," kapitánka se podívala na Mika.
"Vadí mi, když tě vidím takhle," broukl. "Vypadala si už v pořádku."
Smithová jenom zavrtěla hlavou. "Nemáš tušení...ale jak jsem řekla, beru, co je."
"Měla bys toho nechat, Gin. Ten vztah s ním...podívej se na sebe! Nikdy jsem tě takhle neviděl. Ani se mnou ne."
"Ale když já ho miluju. Tak jako ještě nikoho a on prostě...ano, večer býváme spolu a je to skvělé, ale jindy se ke mně chová tak odtažitě. A tím nemyslím na veřejnosti."
"Neznám ho, nemůžu to posoudit, ale chová se chladně ke všem."
"Tak ať k jiným! Ale ne ke mně," hlesla. "Já prostě potřebuju aspoň trošinku romantiky," šeptla. "Ale jak říkám, beru co je, i když to má znamenat, že to bude jenom takhle. Nemít ho vůbec...umřela bych."
"Ty ho fakt miluješ, že?" zadíval se na ni zkoumavě doktor Calahan. Jenom stydlivě přikývla.
"Ale ono to je asi jenom jednosměrné. Já mu to řekla a on mi ne. Teda jednou - když si myslel, že umřu, ale to bylo ve stresu a to se nepočítá," šeptla. Mike se pousmál.
"Vidím ten tvůj výraz, když se na něho díváš. Kdysi byl pro mě."
"To ano," přikývla. "Mám tě pořád ráda, ale jako svého nejlepšího přítele. Jako bratra. Jako nejbližšího člověka, se kterým můžu o všem mluvit," smutně se pousmála. "Proč si vždycky vyberu to, co k sobě nepasuje?"
"Třeba pasuje," pousmál se a šťouchl do ní.
"Kéž by. Občas si říkám, co tu dělám," hlesla.
"Chceš odejít?" vydechl.
"Párkrát jsem už o tom přemýšlela. Hlavně když vidím ty tři spolu. Oni jsou dokonale sehraný tým. Vždycky a všude. Pro všechny jsem jenom ta bohatá holka, která má vlivného otce, a nikdo se už nestará o zbytek."
"Tak jim to řekni. Řekni jim o tvojí nadaci, o tvém podnikání, o tom, že polovinu Smith Enterprise Holding jsi nedostala jenom tak..."
"Dostala, k 21. narozeninám," ušklíbla se.
"Víš, jak to myslím. Máš velký podíl na tom, jak se majetek zvětšil."
"Ale to nikdo neví a nikdo tomu neuvěří," povzdechla si a promnula si čelo. "Nevím, co to se mnou je."
"Dej tomu šanci," poplácal jí po rameni.
"Je to od té doby, co jsem si vzpomněla na obličej toho chlapa. Před tím...nepamatovala jsem si skoro nic, ale teď...vybavují se mi útržky toho, co říkal, jak jsem se cítila, všechny pachy," otřásla se. "Bojím se usínat sama," hlesla. "Když to tak je, mám noční můry."
"Měla bys jít k..."
"Ne," zavrtěla hlavou. "To nepomůže. Další věc je, že ten chlap říkal, že Will nikdy neměl jenom jednu. Že jich vždycky bylo víc."
"Ale no ták, neviděl jsem ho nikdy s žádnou..." Neurčitě pokrčila rameny a zakoukala se do stěny.
"Měla bych jít, Miku, dík," protřela si oči. "A dát se nějak do kupy. Asi se totálně zpráskat tou drahou whisky," vyhrabala se na nohy.
"Ale neber to tak drsně."
"Mám dojem, že se tím všechno změnilo. Včetně mě," povzdechla si. "Dík, tygře,"dala mu pusu na tvář.
"Měj se, kočko," mrkl na ni. "Jdu něco ulovit." Kapitán Ryan se za dveřmi rychle zdekoval. Nemusel ho nikdo chytit.

Ginny došla ke dveřím svého pokoje a s povzdechem je otevřela. Vešla a rozsvítila si. Kapitán Ryan seděl na posteli. Četl si nějakou knihu, a když ji viděl, tak ji zaklapl.
"Ahoj," rychle se pousmála. Dneska ho nečekala, takže jí nejspíš na tváři zůstaly zbytky výrazu po rozhovoru s Mikem.
"Ahoj," vstal a přešel k ní a dal jí pusu na nos.
Přivřela oči a trošku se pousmála."Jaký jsi měl den?" zajímala se.
"Nic moc, co ty?"
Pokrčila rameny."Obyčejný, snažím se dát nějak dohromady podmínky pro přijímání do SG programu," prohrábla si rukou vlasy.
"Je toho na tebe hodně?" staral se a otočil si ji tak, že jí mohl masírovat záda.
"Celkem mě to baví," odpověděla vyhýbavě. Dal jí ruce na ramena a cítil, jak je úplně ztuhlá.
"Uvolni se," dal jí pusu na krk. "A nelži."
Sedla si na postel a zhluboka vydechla, aby se uvolnila. "Kdy jsem ti lhala?" zabručela. "Nelžu ti nikdy."
„Tebe to fakt baví?" oklepal se.
Váhavě přikývla."Není to nehorší," broukla. "A co ty? Lžeš mi někdy?"
"Nikdy," pousmál se. Trošičku se v duchu pousmála, ale na venek jenom přikývla. "Nemám důvod," políbil ji. Váhavě mu to oplatila. Když se odtáhl a koukl na ni, dívala se dolů. "Co se děje?" staral se.
"Říkal, že...žes nikdy neměl jenom jednu," zašeptala potom, co se párkrát zhluboka nadechla. Na něho se ale nepodívala. Stejně vždycky poznal, když mu něco neřekla.
"Mám jenom tebe, přísahám."
"Tak proč se chováš takhle?" Došla k závěru, že když už to řekla Mikovi, tak to zopakujeme i člověku, kterého se to týkalo. "Já vím, že máš svou britskou povahu. Že jste zdvořilí a ne moc spontánní, ale...myslela jsem, že...že chceš taky víc. A přece se ke mně chováš podobně, jako když žádné víc nemělo být."
"Gin, chci víc, ale je mi líto, že to neumím dát tak najevo, jak bys chtěla," hlesl.
"Proč?" šeptla.
"Nevím," povzdechl si. "Polepším se."
"Nechci tě do něčeho nutit, ale...já tohle potřebuju. Aspoň trošku. Většinou na lidech poznám, co si myslí, cítí, ale u tebe, když se podívám, tak prostě nic. A to je hrozně...matoucí."
"Pokusím se, slibuju," povzdechl si a přitáhl si ji k sobě. Přitiskla se k němu. Chvilku ji hladil po zádech, než sjel níž. Koukla na něho. "Máš náladu?" zajímal se. Místo odpovědi ho políbila.

Kapitánka seděla v jídelně u stolu, před sebou snídani a vedle sebe tablet. Trošku si povyhrnula rukáv na bundě a zkoumala otlaky na zápěstí. Ani moc nebolely. Usmála se a natáhla se pro tablet. Vjela do pošty a dala "Nová zpráva".
"Minulá noc byla dokonalá. Líbila se mi :))," napsala a poslala to Willovi. Musela zatřepat hlavou a smazat z tváře ten pitomý úsměv.
"Mně taky," ozvalo se jí u ucha. Lekla se, až pustila vidličku a rychle se otočila. Trošku zčervenala.
"Víš, že McKay nastavil tablety tak, že vždy zakničí, když dojde zpráva?" zazubil se. "Seděl jsem o dva stoly za tebou."
"Neslyšela jsem to," odkašlala si. "Ale o tom zvuku vím. Přisednete si, kapitáne?" usmála se. Najednou zase vypadala celkem v pohodě.
"Můžu na chvíli," přikývl. Pozorně ji sledoval.
"Co?" pousmála se.
"Tak, sluší ti to."
Překvapeně se na něho podívala. Měla na sobě uniformu a vlasy narychlo stažené. Pohladil ji po ruce a pak naznačil, že se vrátí zase ke své snídani a Lornovi. "Necháš tu dámu samotnou," vydechla šokovaně a snažila se skrýt pobavený úsměv.
"Musím," pokrčil rameny. "Lorne je prostě neodolatelný."
Nafoukla se. Will se na ni podíval. Nechápal, jak se z toho včerejška tak rychle oklepala. A ještě s ním nenapádně flirtuje. No prostě ženská.
"Rozmysli si to, Lorne tě večer nezahřeje," zavrněla.
"Chceš se vsadit?"
"Ježiši kriste!" vyjekla. "NE! Fuj!"
Jenom se ušklíbl a mrkl na ni. Pak se vrátil k veliteli, který netrpělivě čekal.
"Co měla kapitán tak naléhavého na srdci?" rýpl si do něho Lorne, když se vrátil.
"Sex," odpověděl klidně Brit.
Lorne si na uniformu vyprskl kafe. "CO?!"
"Ne, jen si chtěla prohodit službu a chtěla mě uplatit. Vysvětlil jsem jí, že jsem gentleman a službu si s ní neprohodím, i když jde o vydírání."
Lorne se zamračil. "Dělá to často?" začal se starat naprosto vážně. Z tohohle mohl být problém.
"Majore, proboha, nabídla mi úklid pokoje, kdyby mi nabídla sex, tak dnes ty služby asi nedořešíme," protočil očima. Co si Will myslel, to jeho nadřízený nevěděl. Ten chlap postrádal emoce.
"Ještě že tak," oddechl si.
"Že? Vy byste tu ještě hooodně dlouho čekal," rozesmál se. "Ale no ták, netvařte se tak, vy byste takovou nabídku odmítl?"
"Samozřejmě!" přikývl. "Je to voják, kapitáne. I když s pěknou tvářičkou," zčervenal. Will naklonil hlavu na stranu a znova se na něho zadíval. "Přemýšlel bych o tom," povzdechl si.
"Existuje nějaká vojanda, u které byste nepřemýšlel a šel do toho?" vyzvídal. Tohle ho zajímalo.
"Přemýšlel bych u každé vojandy," nafoukl se. "U nevojenského personálu to je jiná."
"Ale no ták, musí být na Atlantis nějaká, která když by nedej bože kývla, tak ... hm..." přemýšlel jak to formulovat, aby majora neurazil. "Tak by váš mozek odmítl racionálně myslet!"
"Nevím, kapitáne," broukl. "Opravdu ne," omylem pohledem zabloudil k jinému stolu.
Will by se strašně rád otočil a podíval se, ale bylo mu to blbé. Podívá se za chvíli. Měl dokonce i plán, jak zjistit, že taková existuje. "Nechce toho," mávl rukou. "Tak tedy, služby..." po pár minutách si přesedl k němu s výmluvou, že se mu nechce číst v tabletu vzhůru nohama. Pak koukl ke stolu, kam major sem tam koukl. Spadla mu brada. Seděla tam Reedová, která se rýpala v jídle, a když si všimla, že po ní kouká, tak mu zamávala. Mávl jí ohromeně zpátky. Tohle donutilo Ryana, aby se nad tím zamyslel. Lorne mu koukal po jeho ženské v týmu? Tak to pozor! Pracky pryč! Dost na tom, že se po ní sápal Calahan. Ani jednoho u ní neviděl rád. Vždyť byla jako nesvéprávná osoba! Znovu se zaposlouchal, co mu Lorne říká. Někde v hlavě vylovil to, co Lornovi odkýval a zapojil se do rozhovoru, který byl zatím jen monolog. V tohle byl dobrý, na to že byl muž, dokázal poslouchat a přemýšlet zároveň o něčem jiném. Dlouholeté zkušenosti vypilované v SGC a dovedené k dokonalosti tu na Atlantis.

"Proč my?" stěžoval si Tylor. "Podle záznamů tady byla nějaká bylinkárna... nebo spíš "lékárna"." Před pár minutami prošli na další planetu v pořadí na prozkoumání.
"Protože, poručíku," rýpla si Reedová, "začíná být na Atlantis poněkud těsno, dokonce i ty, spíš v pokoji s doktorkou... a jednou!"
"No a? Jsem monogamní!"
"Ano, ale jenom pro danou chvíli. Kde se poděly vaše zaplněné dny - každý s jinou?" rýpla si kapitánka.
"Myslím, že je nemocný a poblázněný... možná konečně dospěl, madam!" vydechla nevěřícně Liv. "Co myslíte, pane? Váš synek vypadá, že za chvíli vyletí z hnízda."
"Ten mě tak netrápí. Spíš se bojím, že zastřelím prvního nápadníka, který si přijde pro mou malou křepelku, co, maminko?" otočil se oslovený na Smithovou.
Ginny jenom polkla. "Nemyslím si, ale bylo by potřeba udělat přednášku o ochranných pomůckách," odkašlala si.
"Správně, oba poučíme," přikývl spokojeně. "Ale to není nic na tom, moje malá Liv, že pokud se k tobě nebude tvůj budoucí partner chovat pěkně, tak ho zastřelím mezi dveřmi..." Vypadal vážně, ale koutky mu jen cukaly. K ulehčení situace ještě odjistil.
"Neboj, taťko," broukla "dcerka", "hned tě s těmi deseti, co s nimi spím, seznámím... máš volný týden? Všichni se jenom rozesmáli. "Až skončíme přednášku o rodině a o tom, jak si neudělat děti, tak bychom mohli zrychlit, ne?" zabručela Olivie. "Na oběd jsou hranolky s kuřetem a chci velkou porci!"
"Na místě bude čekat ještě jeden tým. Nějaký z těch nových," broukl Ryan a vyšel ze dveří.
"Super, samé skvělé zprávy, proč se musíme starat o mimina?" prskl George.
"Protože si Lorne myslí, že jsem jeho přítel a chtěl nám dát oddech," odfoukl si kapitán.
"No, ale je pravda, že s majorem vycházíte dobře," rýpla si Liv.
"A kdo nevychází?" staral se Tylor.
"Pravda," broukl Ryan. "Ale ono to přináší i jisté výhody."
"To je pravda," chichotala se kapitánka a Reedová. Procházeli opuštěnými chodbami, než došli k cíli, kde na ně čekali 4 muži. Jakmile k nim došli kapitáni, tak zasalutovali.
Kapitán nechal nováčky, aby šli za ním a jeho týmem. Přece jenom, když je něco zabije, tak mu to Weirová dá sežrat.
"Budu vzadu," houkla Ginny a uzavírala skupinu. Jako první šel Tylor a Reedová. Oba celou dobu štěbetali o neskutečných blbostech. Dorazili k jedné z určených laboratoří.
"Takže, jaký je postup?" otočil se na nováčky William.
"Opatrně prohlídnout místnost a na nic nesahat," odpověděl hned jeden.
"Čekám venku," vyhrkla rychle Ginny. Z některých věcí začala mít po určitých incidentech panickou hrůzu.
"Jdu s nimi dovnitř, je to jen antická laboratoř," prohodila Liv. Otevřeli si dveře a pomalu vešli. Světla se sama rozsvítila. Kolem to vypadalo jako po spoušti, vzduch byl mírně zatuchlý a měl v sobě podivnou vůni, která okamžitě zmizela, jakmile se automaticky zapnula klimatizace. Stejně tak se rozsvítila konzole uprostřed. Na podlaze byly roztříštěné zkumavky a mezi nimi se válelo několik bylinek sešlých časem a dříve i slanou vodou. Sklo vojákům křupalo pod botami. Kapitánka Smithová poctivě stála před místností. Ani se tam nepodívala.
Slyšel jen seržanta Reedovou, jak povídá: "Hele kapitáne, vidíte tady tuhle rostlinu? Říká se tomu... hm... ohnivá lilie, tedy tak bych to přeložila.... ale je pěkně seschlá. Kvete jen na pár planetách jen jeden den v roce, ale když vykvete, tak září, skoro jako by byla v plamenu."
"Nevěděl jsem, že umíte anticky." broukl kapitán.
Na to Liv chvíli neodpovídala, než nakonec přiznala: "Neumím... "
"Tak jak víte...?" kývl ke konzoli.
"Na konzoli jsem nešáhla," pozvedla ruce, "jen vám ukazuju květinu, které jsem si zde všimla..." nakonec, kdo ví proč, dodala. "Jak jsem kdysi měla v hlavě Wraithské vědomosti,tak tam zřejmě něco uvízlo. Ta květina má nějaký důležitý význam v kultuře Antiků i Wraithů. A je snadno rozpoznatelná v jakémkoliv stavu."
Will se pro ni zohnul a zvedl ji. Pořádně si ji prohlídl.
"Vidíte ty lístky, jak se zkroutily? Jako sušená je výborná na léčení různých nemocí. Škoda, že je tak stará."
"Mohla být hezká, když by byla čerstvá," broukl zamyšleně.
"Možná v databázi bude zmínka..."
"Gin, pojď sem!" křikl Ryan. Jenom zavrtěla hlavou.
"Až tam oni," ukázala na mladé vojáky, "nebudou!"
"To je rozkaz!"
"Ale..." fňukla. Když však viděla jeho naštvaný výraz, tak se vydala dovnitř. "Vy!" ukázala na vojáky. "Ke stěně! Ruce tak, ať na ně vidím!"
"Kapitáne, přestaňte to přehánět, "začala Liv.
"Když se to stalo naposled, dali jste mě do márnice!"
"Jo a já mám plnou hlavu wraithštiny, zatím co vy, jste v pohodě!" prskla Olivie a zarazila se. "Ehm... čistě hypoteticky..."
Všichni se na ni podívali. Kapitánka si povzdechla a přešla ke konzoli. Spustila ji a začetla se.
"Je to parfumerie," broukla po chvilce a otočila se k nim zpátky. "Mise dokončena, jdem na oběd," zamířila ven.
"Dobrý nápad!" vyjekla Liv a vyběhla za kapitánkou.
"Se na to vyseru," ulevil si Ryan. Tohle bylo poprvé, co dal takhle najevo emoce. "Kapitáne, okamžitě se vraťte a vy seržante taky!"
Obě se zarazily. "Proč, pane?" broukla Ginny a koukala na Willa. "Víme, co to bylo, tak co tu budem dělat?"
"Na programu máme ještě dalších deset místností," odsekl. "Jdeme..."

Seržantka i kapitánka seděly u oběda úplně zničené.
"Děsné! Příšerné!" štěbetala drobná seržantka.
"Magor," hlesla kapitánka s šťtouchla do kuřete vidličkou.
"To sakra! Navíc mi řekl, že buď vyklopím, jak je to s těma wraithskýma informacema, nebo mě napráší Weirové..."
"A jeden by řekl, že bude mít dneska dobrou náladu," broukla Ginny a protáhla se.
"No, pokud jste na něj byla večer hodná... pak to nechápu."
"Jak se to vezme," pokrčila rameny. "Je tu vedro," sundala si bundu a hodila ji přes židli.
"Víte, nad čím jsem přemýšlela?" Jenom zavrtěla hlavou. "Že bych mohla ulovit nějakého doktora a usadit se!"
"No proč ne," vydechla kapitánka úlevou nad změnou tématu.
"Ale bude to problém," houkla. "Nikdo se mnou nevydrží."
"Myslela jsem, že děláte oči na Calahana."
"Dělám?"starala se. "Upřímně s rukou na srdce, kapitáne, myslíte si že Calahan vydrží u jedné?"
"Ano," přikývla vážně. "Tohle není o tom, že by s jednou nevydržel," broukla. "Vím to sama. Jestli vám šest let přijde jako málo," pokrčila rameny.
"Asi ano, ale popravdě... dělám na něj oči, ale sama víte, jak dopadl můj předchozí vztah. Říkám, že bych se usadila, ale bojím se... proč? Protože se bojím, že další podřeže ve spaní..."
"No tak Mike určitě ne."
Jenom se pousmála a rýpla do oběda. "Pořád tu bude, ať si budu přát sebe víc..." šeptla po chvíli.
"Kdo?"
"Matt," odpověděla až moc vyrovnaně.
"Jistěže ano," broukla Ginny. "Pořád tu bude, protože jste ho milovala. To nikdy nezmizí."
"Bohužel nezmizí ani to, co bylo po jeho smrti..." vypadala bledě, "omlouvám se, nevím, proč se to teď vrátilo."
"To nic," přikývla a protřela si oči.
Najednou se usmála, "hele, doktor Calahan. Usmějte se, kapitáne, ať se nevyptává." Tázavě se na ni zadívala. "Když vypadáte šťastně, tak se vás lidi většinou nevyptávají na to, co vám je."
"Ano?" zamrkala překvapeně.
"Nezapomeňte, že víte, kdo jsem," mrkla na ni. "Věřte mi, tohle mám zmáknuté."
"Dneska mi je fajn," trošku se pousmála. "Včera to bylo horší," prohrábla si vlasy.
"Vypadáte spokojeněji... doktore," usmála se, jakmile k nim dorazil s tácem plným jídla. Vypadal, že nechce rušit, ale zase, že by si rád přisedl.
"Ahoj," usmála se na něho Ginny. Pozorně si ji prohlédl a uchechtl se.
"Já pomalu půjdu," usmála se na všechny Reedová takovým úsměvem, až jí ho dokonce i Ginny věřila.
"Kam?" knikl Mike.
"K sobě, jsem unavená a nechci rušit."
"Nerušíš," broukl.
Vypadala zmateně. "Myslela jsem, že si rádi popovídáte spolu."
"Tak můžeš s náma, ne?" koukl ze seržantky na kapitánku, která kývla, a zase zpátky. Jen otevřela a zase zavřela pusu. Nevěděla, co říct. Ginny jenom přikývla. Však nebudou probírat nic tajného.
"Takže," otočil se Mike k Ginny, jakmile seržantka stejně odešla.
"Co?" odkašlala si.
"Povídej!" řekl zaujatě.
"Není co," odpověděla a dala se do jídla.
"Všechno v pohodě?" zubil se.
"Narozdíl od včerejška? Je to lepší," přikývla.
"Jsem rád za tebe," pousmál se a začal se cpát tou kupou, co měl na talíři.




Další povídka nevím, kdy bude (trošku doufám, že ještě před Vánocema nebo přímo na Ježucha), ale bohužel nám letos nevyjde vánoční tématika :( - s Vánocemi je napsaná, ale vyjde tak na duben možná :D
Tak se zatím mějte
:bye:

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Že se vůbec ptáš, co by tu kdo chtěl? Říct někomu, že sem něco dát nemůžeš, to je jako by si mu říkala, že tu verzi má právě chtít.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jakop - Mackenzie: Že se vůbec ptáš, co by tu kdo chtěl? Říct někomu, že sem něco dát nemůžeš, to je jako by si mu říkala, že tu verzi má právě chtít

jj jakop trefil hrebicek na hlavicku :rflmao:
i chtel bych se optati bude ten snatek vlastne platny :?:
reedova ma obcanske jmeno jine jestli si pamatuju spavne. na atlantis je "under cover" ci je to jinak :?:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
M&M: Pěkný díl. Jste ale hrozné ženské, na začátku svatba, pak 14 dní zpět, ale jak ke svatbě došlo, jak jí požádal apod. už nevysvětlíte. Kdo to má do další kapitoly vydržet??
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
pal: nech se překvapit :D
a chápu to dobře, ctěný pane, že verzi druhou poslati byste chtěl?

jakop: no ty to musíš vydržet, my víme, jak to dopadne :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mackenzie: Necenzurovaná verze je v PDF, co jsem ti dal, takže ti stačí sem hodit odkaz a každý si to může sosnout sám
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
jakop: ne, ta verze tady takhle nepřijde :))...bude se to posílat jenom těm, kteří chcou...

Kramlík Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 194
Bydliště: Atlantis, občas Kopřivnice. :)
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
M&M: Tak nějak jsem se odpoledne začetl a no.. Je večer a povídka přečtena. :) Opravdu pěkná povídka, těším se na další díly. :)
Jestli má někdo zájem si přečíst mou povídku, tak tady je:
Stargate Defence
Atrins Calendar - Ve stádiu vývoje. :P

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Kramlík: tak to jsme rády :)

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
1) moc líbilo...

2) pdf chcem tiež, kam sa mam zapísať na poradovník? :wink:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Dobrá poviedka a trošičku zamotaná, ale hlavne tým začiatkom, potom už dobré. :ok: :yeah: :yes:

:hmmm: Aby som nezabudol: - druhou verzi :arrow: :write:
:lol:
:bye:

A ešte jedno:
:rendeer: :santa: ŠŤASTNÉ A VESELÉ VIANOCE a darčeky ktoré potešia. :rendeer: :santa:

Mackenzie Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 811
Bydliště: Atlantis, přechodně Ostrava
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
tááákže :)) - s Mooony přejem krásné Vánoce, bohatého Ježucha a málo zaskočených kostí v krku a přidáváme malý dárek - další povídku :)) (ze začátku je to taková oddechovka, ale ten konec není vyloženě vánoční, ale když ono to tak vyšlo zrovna no :oops: :D )

Vůně bylinek, part 2


Seržant Reedová seděla další den u večeře a znuděně pozorovala jídlo. Nudila se a to hodně. Měla pocit, jako by jí něco utíkalo. Dokonce si i všimla, že několik lidí se chová jinak... více uvolněně. Najednou se nad ní ozvalo tiché a trošku nesmělé zakašlání. Mírně zvedla a zaklonila hlavu, aby zjistila, kdo to je. Nad ní stál doktor Calahan v obleku s nějakou exotickou kytkou v ruce.
"Doktore?" vyhrkla nechápavě a prudce se na židli otočila.
Mike si odkašlal a klekl si. "Drahá Liv, už dlouho ti chci něco říct," znova si odkašlal a místností se začala linout hudba.

http://www.youtube.com/watch?v=qZ6OrrkeVFo


Olivie Reedová seděla na židli a sledovala ho. Přestala vnímat, že na něj zírá s otevřenou pusou a v levém oku jí cuká. Kdyby mohla, tak se možná na místě rozpustí. Za chvíli byla rudá až u konečků vlasů. Kapitánka Smithová, která seděla opodál, měla jenom otevřenou pusu a zírala. Ani si nevšimla, že jí z vidličky sjely její perfektně namotané boloňské špagety. Jediné, na co se zmohla, bylo vydechnutí: "No do hajzlu," a šokovaně zírala dál. Nakonec si všimla reakce seržantky a rozhodla se ji tak trochu zachránit. "Miku, zlato," odkašlala si a šťouchla do něho.
"Co?" zarazil se a koukl na ni. "Zničila jsi moje... hm... vyznání!"
"Já myslím, že to Liv stačilo, aby to pochopila," kývla ke zmiňované.
"Myslíš?" staral se. "Možná... jsem měl zvolit jinou písničku."
"Ne, tahle byla dokonalá. Dej jí tu kytku a vem ji někam, kde budete sami," šťouchla do něho.
Mike se rychle otočil k projednávané a podal jí květinu. "To.. to je pro tebe..." vypadal snad nervózněji, než ho Ginny kdy viděla. Doktor nastavil Reedové rámě. Liv se mu jen zavěsila do ruky a pomyslela si, že takhle trapně se nikdy necítila. Políbil ji na hřbet druhé ruky a pyšně si ji vyvedl ven. K naprostému zděšení kapitánky Smithové, tak snad všechny ženské v místnosti zíraly naprosto závistivě. Ginny si projela rukou vlasy a vrátila se zpátky ke svým špagetám.

"P-proč ten oblek?" starala se Olivie Reedová, když byla mimo jídelnu.
"Protože nemám službu."
"Ale... to běžně nosíš oblek?" mračila se. "Vždyť tě skoro vždy vidím v tričku, které..." zrudla, "je snad o číslo menší, než bys měl mít, což je pěkné pro koukání. A v nějakých riflích."
"Nosím pohodlné věci, ale tohle je speciální příležitost," zavrněl.
"To je taaaak sladkýýý!" vydechla a v duchu jí napadlo: "Ty blbá náno, co to meleš?"
"Že?" usmál se na ni zamilovaně.
Žena mu stejně zamilovaný pohled oplatila. "Myslela jsem si, že mě nemáš rád a hlavně jsem si to nechtěla připouštět." Zavedl ji na jeden balkon obložený květinami. Klekl si před ni. "Co?" hlesla. Nechápala nic! Jak? Proč?
"Liv, miluju tě," zašeptal a koukal jí přímo do očí. "Miluju tě tak, jako ještě nikdy nikoho.“
Olivie si klekla k němu a políbila ho. "Miluji tě!"
Mike se úplně zajíkl a naprosto láskyplně ji políbil. Polibek mu vrátila a povalila jej na zem. Najednou jí nic z toho nepřišlo šílené. Nechápala vůbec, proč se vždy chovala tak chladně a ani proč vůbec s nikým nechtěla po Mattovi chodit. Vždyť to všechno byly jen hloupé důvody. A teď před sebou měla váženého doktora Calahana. A jenom pro sebe. Který jí právě vyznal lásku. Prakticky udělal něco, za co by se klidně předtím zastřelil. Bylo to tak sladké. Liv se málem štěstím rozpustila. Zbytek dne strávila s doktorem Calahanem a odmítala se od něj hnout jen na krok. Ani jeden neměl službu, takže je nikdo neobtěžoval. Kdyby je někdo nachytal, tak by je jenom stěží rozpletl. Tohle nebylo jediné zvláštní, co se ten den dělo.

Kapitánka Smithová ležela v posteli a na tabletu si něco četla, když uslyšela tichoučké zaklepání. Vyzvala návštěvníka dále. Dovnitř vešel kapitán Ryan. Měl v ruce pugét růží.
"A sakra," vydechla potichu Ginny a ostražitě si sedla. Připravovala se na zpěv.
"Šel jsem kolem botaniků a rozhodl jsme se, že je ukradnu... pro tebe!"
"Děkuju," trošku se pousmála a opatrně si je vzala. "Jsou krásné, ale právě jsi je zabil, víš o tom?"
"Zabil bych kvůli tobě kohokoliv," prohlásil to tak, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.
Ginny polkla. Ale ne, on taky? Kytky, tohle přiznání...Povzdechla si, ale pak se usmála.
"Jak romantické."
"Že? Jsem prostě úžasný!!"
"Dokonalý," vzala kytky a dala je do vázy s vodou. To bylo taky jediné, co pro ně udělá do té doby, než umřou. Za tohle nemohla, vždycky jí všechny kytky umřely. Jednou dokonce zabila i kaktus.
"Pojď něco dělat! Děsně se nudím!"
"Máš nějaké návrhy?" zeptala se opatrně.
"Pojď si zaběhat!" vypadal naprosto nadšeně.
"Je devět večer," namítla, ale pak přikývla. "Otoč se, převlíknu se." Natáhla na sebe tepláky a triko a svázala si vlasy. Will pak skoro hned vyrazil a vypadal nadšeně jako malé dítě. Utíkal rychleji jak obvykle, tak mu Ginny moc nestačila. Všude na chodbách potkávali samé dvojici, což jí teda přišlo divné. Nikdo se nad tím vůbec nepozastavoval. Po chodbách se rozléhal smích, živá konverzace. Atlantis jako by náhle ožila.
"Wille! Zpomal!!" zafuněla v jedné z odlehlejších částí. Nechápala tu jeho rychlost. Už nemohla.
"Copak?" staral se.
"Už...nemůžu!" vydechla a přidržovala se stěny. "Dneska jsi nějaký rychlý."
"No... asi jo," podrbal se na hlavě.
"Bože!" lapala po dechu. "Zpátky dojdem," zafuněla.
"Jak chceš," pokrčil rameny, ale usmíval se. Ani nebyl zadýchaný. "Musí se trénovat, máš děsnou fyzičku." Jenom něco zakňourala. "Neboj, budem na tom pracovat."
"Bojím," šeptla. "Minule jsem tě stíhala. Co to s tebou dneska je?"
"Jen mám chuť běhat a běháme pomalu."
"Dobře," broukla a nadechla se. Protřepala si nohy. "Tak si mě chyť!" pleskla ho po ruce a rychle se rozeběhla. Uchechtl se a během asi sto metrů ji dohonil. Jenom se zachechtal. Ohromeně se na něho dívala. Takhle vyloženě hravého ho nikdy neviděla a celkem se jí to i líbilo.
"Poooojď se najíst, mám děsný hlad. Snědl bych i to, co by uvařil Tylor."
"No tak to musí být katastrofa," zachichotala se a namířila směr jídelna.
"Jo, je, poslouchej, jak mi kručí v žaludku!" Jenom se rozesmála. Nechápala, kdo to je a kam dal Ryana. To samé zpozorovala u více lidí. Jako by se doslova měnili před očima. A v jídelně to už byl konec úplně. Najednou většina lidí prostě seděla po dvou a snažili si utrhnout aspoň trochu soukromí. Nebo si až moc hlasitě povídali. Ryan nechal kapitánku stát u dveří a šel se vrhnout na jídlo.
"Blázinec, co?" ozval se za ní Tylor.
"Neskutečný, jako by přes noc někdo vyměnil celou Atlantis."
"Jo, taky jsem si všiml," uchechtl se. "Ale vy vypadáte v pohodě," broukl a koukal směrem k Liv a Mikovi.
"Jo, to vy taky," odvětila.
"Minimálně Ryan, Reedová a celý Lorneův tým je jak šílený."
"No to jo," broukla.
"No nic, jdu za Liv, přidáte se?"
"Musím?" zachichotala se, když si vzpomněla na oběd.
„Eh?" nechápal a vydal se za ní.
"Neslyšel jste, co se stalo na obědě?"
Zavrtěl hlavou a sedl si k dvojici Liv-Mike. Kapitánka se radši vydala za Ryanem a George začal vyzvídat. Liv mu to skoro celé hned vyzvonila. Načež se Tylor málem nedožil konce, když propadl záchvatu smíchu. K překvapení doktora Calahana se mu smál i Ryan, který mezitím došel. Chudák Mike netušil, co dělá špatně. Stejně pro ni měl ještě plány na večer.
"Ale víte co? Nikdy bych nečekala, že je do mě někdo tak dokonalý, jako tady doktor, takový blázen." Mike jenom trošku zčervenal. "Ale mám pocit, jako by se lidí okolo chovali šíleně!"
"To je jenom pocit," usmál se doktor.
"Možná, třeba Lincoln je děsně upřímný!"
"A co je na tom špatného?"
"Nikdy není, Lincoln je šílený, ale nikdy nemluví pravdu."
"Chm," broukl Mike.
"Všechno je šílené!" Doktor nic neříkal a jenom koukal do dálky. "Něco se tu děje, ale co... to nevím!"
"Já bych to nechal být. Nevadí mi to," zabručel Calahan.
"Mě se to nelíbí," přidal se do hovoru Tylor. "Přijde mi, jako by se všichni chovali jinak, ale zároveň mi to připadá normální."
"Zajímavé," broukl Mike. "Co takhle testy?"
"Můžeme prověřit nejvíce postižené," zasmál se Ryan, " začal bych vámi."
"No...proč ne," odkašlal si. "Ale já jsem v pořádku!" nafoukl se.
"Jistě," rozesmála se Smithová.
"No samozřejmě," přikývl. "Ale proč ne."
"Taky jsem pro, aby šel jako první tady doktor," přikývl Ryan. "Přece jenom, to dopoledne se k němu nehodí."
"Ale no tak, bylo to romantické," usmála se Ginny.
"Ale divné," zašeptal tajemně Tylor. Kapitánka jenom trochu váhavě přikývla.
"Mě to přišlo sladké," houkla Liv a vypadala naprosto zamilovaně.
"A tohle je taky divný!" ukázal na Reedovou Tylor.
"Omluvte mě," broukla kapitánka a zvedla se. "Jdu zvracet," šeptla s úšklebkem Willovi a rychle se vypařila.
"CO?"
"Jdu za ní," zachichotal se George. Tohle vidět prostě už znova musel.
"Já jdu taky se na ni podívat," souhlasil William.
"A co my dva tu sami?" usmál se Mike.
"Myslíš v jídelně plné lidí?" Jenom pokrčil rameny. "Být někde sami, jen mi dva.... tak třeba si budu přát masáž, bublinkovou koupel... na oběd byla čočka... ale tady?"
"No tak nemusíme být zrovna tady," broukl.
"Takže masáž?" snažila se z toho vytřískat, co nejvíc šlo.
"Určitě," přikývl a vstal. Vydali se k němu.

O pár hodin později stál doktor Calahan nad mikroskopem a mračil se. Opravdu ve své krvi našel nějaké látky, které tam neměly co dělat. Koukl se na jedinou další osobu, která byla s ním a jejíž pohled říkal, že mu to říkala.
"Ale to nic nevysvětluje!" nafoukl se a pak se podíval na onu osobu. "Zasnoubil jsem se."
Kapitánce Smithové spadla brada.
"Zopakuj to," šeptla.
"Zasnoubil jsem se," řekl s naprostým klidem, jako by to byla ta nejasnější a nejrozumnější věc na světě.
"Aha," zachichotala se.
"No, ale to nevysvětluje tohle..." ukázal na mikroskop.
"To je mikroskop, doktore."
"Myslel jsem to vevnitř," broukl.
"A myslím, že to to vysvětluje dokonale, ať je to, co je to," kývla hlavou, aby jí to vysvětlil.
"Nevysvětluje to nic, jen to, že mám v krvi nějaký bordel. Budeme muset otestovat víc lidí. Ale kdyby to bylo škodlivé a pro město nepřirozené, tak už se dávno uzavře."
Ginny si odfrkla. "Tak vem Reedovou. A Ryana a Lincolna."
"No a změní to něco, když to najdu u nich. Vsadím se, že to najdu i u tebe." Nastavila mu pravou ruku. Jenom jí odebral krev. "Bude to nějakou dobu trvat, než dostanu výsledek."
"Počkám," sedla si na postel.
"Pár hodin."
"Tak to jdu spát," broukla.
"Dobrou noc, já si zatím pozvu další, abych zjistil, kdo to všechno má." Napsal na nějakou cedulku slovo: "Ex." a tu pak nalepil na zkumavku. Kapitánka si toho všimla a zavrtěla hlavou. Mike se tím nijak netajil a neschovával to před ní, bral to jako žert. Celou noc se hrabal ve zkumavkách a testoval vzorky. Docela si to užíval. Připadal si jako malý badatel. Pomalu mu pak vyjížděly výsledky. Ať to, co našel u sebe v krvi, bylo cokoliv, měli to všichni. S Carsonem se domluvili na dalším postupu. Ani jednomu se nechtělo věřit, že to nemá vliv na člověka, ale ani jeden nevzal v potaz to, že by to mohlo ovlivňovat jejich chování. Taky Mika napadla ještě jiná věc, kterou prostě musel provést zítra. Ale předtím se musel jít vyspat. Připadal si děsně ospalý.

Další den ráno rychle utíkal k Liv a řekl jí svůj plán. Odpoledne stáli před bránou spolu s davem lidí. Přišlo to jemu, jí i všem okolo naprosto přirozené a normální. Stejně jako to, že předevčírem pršelo. Jediný, komu to celé přišlo naprosto šílené a mimo, byla Smithová. Naprosto znechuceně na to koukala z kontrolní místnosti a kroutila hlavou. Pomyslela si, že je asi jediná, které to nějak nesedí. Calahan a svatba? Nikdy! Reedová a svatba? Proboha, jednou někdo něco takového před ní řekl a šla zvracet. Radši se zadívala ven. Ti poletující ptáci ji dokázali celkem obstojně rozptýlit. No, pokud se to nějak vyřeší, tak měla pocit, že ona se bude smát naposledy. Pro sebe se pousmála.

Od svatby uplynulo pár dní. Kapitán Smithová si již zvykla na nové chování všech, stejně tak jako na doktora Calahana, který byl až nesnesitelně romantický. Kapitán Ryan byl nesnesitelný. Byl k ní přilepený skoro jako žvýkačka na botě. Chvilku byla fakt ráda, ale teď jí to lezlo na nervy. Šílela z toho. Spolu s poručíkem Tylorem čekali na výsledky testů. Jenže nedozvěděli se nic navíc, všechno vypadalo stejně...
"Tohle není možné," vydechl George v jednom skladu a kapitánka se jenom nervózně ošila. Muž se na ni tázavě zadíval.
"No...vím, k čemu většinou využíváte skladiště, tak jsem trošku nesvá," odkašlala si a přešlápla.
"Ale no ták, já vás tu...ale mohl bych..." zamrkla na ni chlípně.
Ucouvla ke dveřím. "Co jste zjistil?" pobídla ho. "Co zatím víme?"
"Nic moc nevíme, je to ale od té doby, co jsme začali víc prozkoumávat tu planetu – ty antické zříceniny na ní."
"Dobře, a kde jsme všude byli?"
"V severní části, jižní a východní části. V některé muselo být něco, co nás takto ovlivňuje.,"
"A přesné místnosti?" povzdechla si.
"Asi na deset nebo na patnáct jsme otevřeli."
"A co jsme tam našli?" povzdechla si. "Myslím, že v deseti nebylo snad nic použitelného, že?"
"Jedna byla antická "lékárna", jedna byla sklad chemikálií..."
"Další nějaký archiv a další myslím nějaká herna," podrbala se na hlavě. "A ta poslední?"
Pokrčil rameny, nevěděl. "Začal bych u chemikálií a pak bych šel na tu "lékárnu"."
"Tak já ty chemikálie a vy lékárnu?"
"Jen by mě zajímalo, co mám hledat," pomyslel si, ale přesto se tam neohroženě vydal.

Ginny si na tabletu našla fotky jedné z místností - laboratoří. Už od pohledu vypadala nechutně. Rozbité kousky skel, po zemi se válelo kde co. Povzdechla si a dala se do prohledávání. Zase. Zkoušela najít něco, co by jí alespoň dalo nějaké vodítko. Jenže nenašla nic. George měl trošku větší štěstí s antickou lékárnou. Potom se vydal do jedné z laboratoří, kde skladovali vzorky, které sebou přinesli. Nenašel tam nic, ale z výparů, které se tam vznášely, usoudil, že by bylo dobré vypnout klimatizaci. Ještě chvilku to zkoumal. Pak otevřel v místnosti okno do kořán a snažil se posbírat květin, co to šlo, tedy co se mu nerozpadlo v rukou. Z venku dovnitř proudil lehký větřík. A George měl pocit, že nasládlá vůně pomalu mizí. Bylo to lepší, protože tenhle smrad mu lezl na nervy. Měl pocit, jako by jej cítil celé týdny! Pak trošku zamrkal a prohrábl si vlasy. Ještě několikrát se porozhlédl po místnosti, než odešel. Okno nechal dokořán a klimatizaci v místnosti vypnutou. Pak šel najít kapitánku.
"Našel jsem jen pár přinesených bylinek a nic jiného," povzdechl si. "Přesto jsem tam otevřel okno a místnost zavřel.“
"No aspoň něco, pojďme na oběd. Taky nic nemám kromě hladu."
"Uvidíme, ale stejně je to tu k zbláznění..." zabručel a vydal se s ní na jídlo.
"Hlavu vzhůru. Můžu vás pozvat na oběd?" usmála se na něho.
"A do skladu taky?"
"Ne," rozesmála se.
"Ženské, jídlo mužům dají, ale přepočítat věci ve skladišti, to ne!" zašklebil se. "Stejně pak musím za botaniky, našel jsem tam nějaké uschlé rostliny, které nebyly v evidenci, tak jsem je dal do sáčků." Jenom se znova rozesmála. "No, tak jdem se nadlábnout..." zbytek rozhovoru zmizel v jídelně, ve které to jako vždy hučelo jak v úle. Což bylo zvláštní. Den ode dne se hovor na chodbách vracel opět k tichému rozhovoru. V jídeně byl šum ztišen.

Jídelna byla skoro liduprázdná kromě pár lidí, kteří přišli na pozdní večeři. K jídlu nebylo mnoho co na výběr a tak se většina spokojila s oschlou zeleninou a ovocem. U jednoho stolu seděl tým kapitána Ryana, kousek od nich doktorka Weirová a kousek vedle Lorne a Prezident. O dva stoly dál se nervózně ošíval nějaký jiný muž. Reedová, jako bylo poslední dobou u ní velmi neobvyklé, pořvávala na Lincolna a ten jí to vracel. Bavili se tak, jako by je stoly nerozdělovaly a bavili tím okolí. Ginny v klidu jedla a Will ji jenom pozoroval. Koukal na ni jako na svatý obrázek. Sem tam se na něho usmála. Doktorka Weirová se začala o chvíli zapojovat do konverzace Reedová-Lincoln a chovala se velmi uvolněně. Nikdo si nevšiml, že voják sedící bokem ode všech si je nenávistně měří. Znova se nervózně zavrtěl. Čím více byla konverzace hlasitější, tím víc vypadal hůře. Až už to potom nevydržel a vyskočil na nohy. Zpoza pasu vytáhl nůž. Nikdo si ho nevšiml, dokud se nepřiblížil zezadu k doktorce Weirové, která byla nejblíže jemu a chytil ji zezadu jednou rukou za bradu. Druhou, ve které držel nůž, jí přejel po hrdle. Jako první si celé situace všimla Olivie Reedová, která seděla nejblíže doktorky. A to ve chvíli, kdy na ní přistála sprška horké krve. Vyjekla a odskočila od stolu. K její vlastní smůle spíše blíže k doktorce. Tímhle byla vybrána, jako další. Byla potřeba umlčet...Jenom začala křičet, což vzbudilo pozornost ostatních.
"Ježiši," vydechla kapitánka a vyskočila a rychle odskočila muži v cesty a zakopla o Willa za sebou. Muž udělal dva kroky a už skoro byl u Reedové, když se před něho postavil Tylor. Skoro pohotově jej srazil z zemi a po cestě mu vykroutil nůž z ruky, ve které mu ošklivě zakřupalo. Ryan a Lorne se mezitím vrhli k doktorce Weirové. Čvachtali k ní v krvi. Už jen od pohledu se dalo poznat, že doktorka to má dávno za sebou. Za nimi začala křičet jedna z bioložek. Tylor se mezitím staral o Liv a Ginny šla k ječící ženě. Snažila se ji uklidnit. A s tím i svůj žaludek, kterému nebylo zrovna dobře. Útočníka spoutali a odvedli někam pryč. Mezitím do jídelny přiběhli doktoři. Jako první se postarali o doktorku Weirovou, které nebylo už jak pomoci, ale prokázali jí alespoň částečnou službu tím, že ji odvezli do márnice. Zároveň se starali o hysterčící doktorku. K překvapení všech se Reedová chovala naprosto normálně. Nekřičela, nejančila jak na začátku. V klídku si kapesníkem očisťovala obličej, čemuž moc nepomohla, protože vypadala ještě hůř. Jediný, kdo vypadal na prášky, byl doktor Calahan, který obskakoval seržanta a snažil se z ní dostat, zda jí útočník neublížil. Uklidnil se, až když mu po šesté řekla, že je v pořádku. Pak se ještě pro jistotu dvakrát v klidu ujistil, že je v pohodě a nakonec mírně uražen, po té, co ho poslala ke všem čertům, odkráčel.

A pak jednoho dne, pár dní po smrti doktorky Weirové, když kapitán Smithová obědvala, si k ní přisedl doktor Calahan a vypadal velmi bledě.
"Co se děje?" zajímala se.
"Co jsem to udělal?" hlesl.
"Cos udělal?" usmála se a napíchla si brambor.
"Oženil se!" Brambor jí zaskočil, vidlička vypadla a ona se rozkašlala. Několikrát ji bouchl do zad. Vypadal poněkud ztrápeně.
"S kým?" zasýpala.
"S Reedovou!"
Ginny spadla pusa a párkrát ji naprázdno otevřela. "No, tak..." odkašlala si. "Gratuluju."
"Ale no ták, vždyť to bylo před pár dny a tys tam byla taky... proč jsi mě nezastavila?" prskl. "Takhle neuváženě! Běhen dvou dnů!"
"No...nevím...Myslela jsem, že je to jenom jako."
"Jenom jako?" zaúpěl a ukázal na svůj prst, na kterém měl pěkný prsten. "Jdu se zastřelit, vůbec nechápu, co mě to popadlo!"
"No...více lidí se chovalo divně. Ale netušila jsem, že je to platné."
"Všechno nasvědčuje tomu, že je... Liv právě zuří v řídící místnosti a nadává. Prý to není platné."
"No...můžu nechat svoje právníky, aby se na to podívali. Když dokázali před deseti lety anulovat nás ve Vegas, tak tohle zvládnou taky," usmála se.
"Byli jsme ale opilí!"
"No...byli. Ale bylo to super," usmála se.
"Ale my dva jsme opilý nebyli, máme tunu svědků, dokonce i Tylor se nám směje!"
"No ten se směje všemu," usmála se.
"Blbec! Co mám jako dělat s paní Calahanovou," zašklebil se.
"Vyspat se s ní, nosit jí květiny a tak dále? A nebo jí donutit podepsat rozvodové papíry."
Jenom se nafoukl. "Ginnyyyy," fňukl. "Jsem nahraný."
"No tak, hlavu vzhůru, tygře."
"Jsem pod pantoflem! Sbohem všechno!" vypadal, jako by mu všechno až teď docházelo.
"Miku! Nepanikař! Podíváme se, jestli je to vůbec platné, ano?"
Najednou vedle kapitánka dopadl jiný tác a někdo si vedle ní velmi hlasitě sedal. "Už jste to slyšela že?"
Ginny jenom přikývla. "Výborné, že, miláčku?" tohle patřilo k naprosto vyděšenému a zničenému doktoru. Ten jenom polkl a přikývl. "Právě jsem využila příležitosti, když probíhalo hlášení se Zemí... a prý je to platné."
"Ehm...určitě?" knikl Mike.
"Ano, podle náležitostí na Zemi,tak ano... ale neboj se, co je platné na Zemi, nemusí být tady." Tím mu naznačila, že pokud chce, co chce, pak je jí to jedno. Pokud chce ženu, bude jeho žena, pokud ne, nebude. Mike si jenom odfoukl. Pak se na oba usmála, vzala svůj tác a šla ho odevzdat, aniž by se jídla dotkla.
"Takže vlastně je to všechno v cajku!" usmál se doktor na kapitána.
"No...když myslíš," odkašlala si.
"Tím myslíš co?"
"No tak. Nemůžeš se s někým oženit a pak toho litovat. Jenom jí řekni, že potřebuješ čas."
"Já... potřebuju, vůbec to nechápu, nechápu proč, co mě to popadlo, stejně jako nechápu, jak jsem mohl být tak mimo a zpívat před celou jídelnou!"
"No to je nás víc."
"Nechápe to nikdo, s kým jsem mluvil. Každý mi potvrdil, že jeho chování před pár týdny bylo úplně jiné, zvláštní!"
"No prostě se stalo. Nemysli na to. Vem si dovolenou, popřemýšlej a odpočiň si."
"Někde se opiju a bude," uchechtl se. "Mimochodem, s Carsonem děláme testy, podle všeho ta látka, co jsme měli v krvi je pryč."
"To prostě jenom stačilo otevřít okno?“ podivila se.
„Vypadá to tak.“
„To je dobře," pousmála se. "Jenom jsem neviděla Willa."
"No... ten..." odkašlal si. "Stejně jako Lincoln odmítají posledních pár dní mluvit a někam chodit."
"Kde je?"
"Nevím," pokrčil rameny. "Pravděpodobně to ví..." zašklebil se jako by mu to nešlo přes pusu, „seržant Calahanová."
"Fajn, zkusím jeho pokoj," usmála se a vstala.
"Jo, já jdu pít."

Ginny se vydala za kapitánem Ryanem. Zaklepala, ale nikdo se neozýval. Zkusila si otevřít, ale bylo zavřeno. Povzdechla si a vytáhla nůž. Rozdělala panel a dveře si otevřela takhle. S úsměvem vešla a sledovala Willův udivený pohled.
"No tak. Mám Harvard a Akademii," pokrčila rameny a zavřela dveře.
"Hm..." povzdechl si a pak se zase zakoukal do knihy.
"A IQ 139," dodala a sedla si k němu. "Co čteš?"
"IQ je něco, co se stejně nedá moc změřit," mávl rukou.
"Pravda. Ale jsem prostě chytrá," broukla. "No tak. Co čteš?"
"IQ máme ale stejné," zahučel a ukázal jí hřbet knihy.
"Chm...Sofiina volba? Trošku depresivní. No ne?"
"Mám depresi."
"Proč?"
"Připadám si jako blbec!"
"No..." odkašlala si. "Zpočátku to bylo fajn," usmála se.
"Ale pak jsem byl otravný, já vím," mírně omluvně se usmál. "Nevím proč... choval jsem se... jakoby bez jakýkoliv zábran."
"Bylo to víc než bez zábran," připustila.
"Bylo to příšerné!"
"Trošku," přikývla znova. "Pusť to z hlavy."
"Gin, miluju tě," hlesl, "jen tohle bylo příšerné..." Otevřela pusu a užasle na něho zírala. Párkrát nevěřícně zamrkala. Tohle bylo poprvé, co to řekl a nepředcházely tomu jakési nebezpečné události a byli v naprostém klidu jenom oni dva.
"Chci, aby to věděla, i když jsem někdy studený jako psí čumák, tak ta druhá strana Willa se ti taky nelíbí."
"Ehm...jo," knikla. "Něco uprostřed bude fajn," odkašlala si. Vypadala, že je úplně vyvedená z míry.
"Pokusím se.... někdy," zabručel a víc se zachumlal do deky. Jemně ho políbila a vzala mu knížku z ruky. Podala mu tablet i s nějakým textem.
"Zkus si přečíst tohle," usmála se a podala mu tablet. "Někdy pak můžem něco z toho vyzkoušet," mrkla na něho a vstala. Přikývl a dal se do čtení. Přece jenom to vypadalo, jako větší zábava než Sofiina volba.

V noci se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Vyzval neznámého dále, ale jako každý tady trpěl mírnou paranoiou. Mířil devítkou na dveře.
"Prosím nestřílej, to jsem já," ozvalo se tiše ode dveří a to stvoření obalené svojí dekou vcupitalo dovnitř. "Můžu přespat?"
"Pokud je to nutné," zahučel. Svou postel miloval nadevše a to to stvoření vědělo.
"Ehm...je," přikývla. "Nemůžu spát," povzdechla si kapitánka a skočila k němu.
"Tak pojď." Objal ji. Spokojeně se zavrtala a přitiskla se k němu. S ním to vždycky fungovalo.

Se seržantem Reedovou, tedy nedávno ještě Reedovou, se v posledních dnech stejně jako s Ryanem a dalšími nedalo moc mluvit. Nebylo by to tím, že by byla nesnesitelná, ale odpovídala jen, když musela a vynechávala jídlo. Většinu svého volného času trávila zavřená v pokoji. Pak už to ale nevydržela a vydala se za doktorem. Nezaklepala, prostě mu vpadla do pokoje.
"Ou," překvapeně zamrkal. "Ahoj," pousmál se. Jenom mu na stůl položila "prsten", který jí obstaral, aby sejí mohl chlubit. "Co to děláš?"
"Vracím ti to," pokrčila rameny. "Nemám pocit, že bys z toho všeho měl nějakou velkou radost."
"Já jenom...potřebuju čas," hlesl.
Mírně se pousmála. "To všichni," mávla rukou. "Až si to všechno rozmyslíš, pak se můžeš rozhodnout, zda mi jej vrátíš, nebo mi podstrčíš rozvodové papíry." Nevypadala ale, že by jí to bylo jedno, i když se snažila, aby to všichni věděli.
"Promiň," hlesl. "Musím...já...uf..." prohrábl si vlasy.
"Cokoliv, jistě máš hodně práce," kývla a vydala se k sobě. "Dobrou noc."
"Liv!" křikl za ní. Otočila se. "Asi na 4 týdny odjíždím," hlesl. "Na...Lhotce. Osmitisícovka. Promiň," šeptl.
Chvíli na něj koukala, než si povzdechla. "Vrať se v pořádku."
"Jo," špitl. Nakonec se k němu vydala a dala mu pusu na tvář. Celou dobu ho sledovala pohledem, který by ani kocour ve Shrekovi nedokázal. Doktor Calahan si byl jistý, že tohle bylo schválně, aby se cítil provinile i po několika týdnech dovolené.



Tak ještě jednou krásné Vánoce :) :santa: :rendeer:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Mrtvé povídky