Kapitola 1
Konec klidných dní 3. část
1. 1. 2030 – Orbita napadené planety, Galaxie Ida, SD-499 Destroyer, hl. Můstek „Pane, v tom cizím modulu se začíná hromadit energie.“ Ozvalo se na můstku.
„Zapněte vnitřní bezpečnostní protokoly.“ Rozkázal Jack.
„Pozdě pane. Loď vyslala EMP puls, který nám zablokoval ovládání dveří a vyřadil kamery. Ty ještě předtím zaznamenaly jakési tvory podobné humanoidním kobylkám, velké asi dva a půl metru, jak neuvěřitelně rychle vybíhají z modulu. A všichni směrem přímo k nám, nejbližší přístupovou cestou. Nejspíš se chtějí zmocnit můstku. Asi si nás předtím stihli proskenovat“ Přišlo opět z můstku.
„Varujte tým plukovníka Leafa že míří přímo k nim a transportujte tam zbytek týmů.“ Řekl Jack.
„Negativní, pane. EMP puls poškodil i transportní paprsek v okolí. Jsou v tom sami.“
„Dobrá, ale aspoň je v tomto smyslu varujte. To jejich brnění by mělo být dostatečně chráněné vůči pulzu zvenčí.“ Upravil rozkazy Jack.
1. 1. 2030 – Orbita napadené planety, Galaxie Ida, SD-499 Destroyer, Chodba, Tým plk.LeafaV Leafově komunikátoru se ozvalo hlášení.
„Dobrá, rozumím. Budeme připravení.“ Potvrdil příjem Leaf a jal se vydávat rozkazy.
„Takže pánové, připravte se. Máme tady dvojité dveře. To znamená do každého výklenku jeden z vás a kryjte se. Tahle chodba je navíc dlouhá a rovná takže vám budu krýt svou ostřelovačkou záda a v případě potíží stačí říct. Víte co máte dělat. Pokud možno tak je zkuste první ranou omráčit stunnerem. Pokud to nevyjde, palte ostrými, jak energetickými tak projektilovými. Vyberte si to, co bude mít na nepřátele větší efekt. Tak do práce.“
O třicet vteřin později„Mám kontakt.“ ozvalo se od jednoho člena týmu ve vysílačce. „Pálím stunnery. …. Nefungují. Všichni dejte ostrý.“ Ozvalo se ve vysílačce.
Následovala rychlá výměna zbraní a střelba. Ani projektilové, ani energetické zbraně však neměly prakticky žádný efekt. Pouze jeden z projektilů zabil mimozemšťana, když jej trefil přímo do oka.
„Naše zbraně nemají téměř žádný efekt.“ Ozvalo se mírně vyděšeně od prvních dveří.
Toto hlášení však téměř přerušil hlasitý výstřel z konce chodby, následován výbuchem mimozemské hlavy.
„No vypadá to, že moje zlatíčko si s nimi poradí.“ Ozvalo se od Leafa svírajícího svou odstřelovací pušku střílející náboje ráže 21/200 (21mm náboje dlouhé 20 cm) potažené triniem.
„Pravděpodobně mají nějaké brnění. Zkuste těžké zbraně a granáty.“ Radil Leaf zatímco pálil na další přibíhající skupinku nepřátel.
Vzápětí se v chodbě rozzářila exploze několika vržených granátů. Ty ovšem neměly kýžený efekt. Pokud padly dál než jeden metr od mimozemšťana, tak byl pouze odhozen. A i blíž to jen utrhlo jednu, nebo dvě končetiny. V případě nohy to byl sice úspěch, ale ruce měli čtyři z toho horní pár byl podobného tvaru jako kosa, a SFE se brzy přesvědčili, že byl ještě mnohem nebezpečnější. Další skupina co vběhla, byla moc velká i na Leafa a tak se 3 mimozemšťané dostali až k prvním dvěma členům SFE. Oba dva tedy raději místo neúčinných zbraní vytáhli nože. Opět se jednalo o speciální slitinu, podobnou plášti trupu lodě. A začali s nimi bojovat zblízka. Leaf po přebití zbraně vyrovnal síly na jednoho proti jednomu, ale dva zbylí mimozemšťané si stoupli tak, aby je proti palbě kryli těla jejich protivníků. Leaf se proto soustředil na zabití zbytku skupiny. Boj ale pro napadené členy SFE neprobíhal dobře. Jednomu mimozemšťanovi se podařilo zabít svými mečovitými končetinami jednoho vojáka tak, že mu prorazil ochranné sklo helmy a jeho pravačka tak projela vojákovým mozkem. Za to byl ovšem odměněn střelou do hrudi od Leafa a v gejzíru střepin ze svého krunýře a vlastních vnitřností padl na podlahu. Druhému mimozemšťanovi se dařilo hůř, ale po chvíli boje uřízl levou paži v lokti svému lidskému protivníkovi. Tomu však nanooblek do krve napumpoval extra adrenalin a látky zabraňující upadnutí do šoku. Navíc mu okamžitě uzavřel ránu a končetinu visící na kousku obleku okamžitě přitáhl a začal chladit. Ještě než však oblek dokončil všechny tyto operace, voják v otočce zarazil svůj 45cm nůž do fasetového oka mimozemšťana. To vzhledem k chvíli klidu, během níž se mimozemšťané přeskupovali k finálnímu útoku plnou silou, znovu přivedlo Leafa ke vzpomínání. Ještě předtím, ale viděl, jak raněný voják odbíhá do dosahu paprsků, aby se transportoval na ošetřovnu.
1. 1. 2011 – Země, Atlantik, Základna SFE, Briefingová místnost.
„Zdravím vás.“Ozvalo se z úst generála O´Neilla.
„Konečně si budete moci váš trénink vyzkoušet v praxi. USEDD se totiž konečně rozhoupalo k vyhlazovací akci vůči našim milovaným hadovitým přátelům.“ Pokračoval.
„To myslíte Tok´ry, pane? Myslel jsem, že s těmi nemáme žádné problémy a navíc nevíme, kde jsou.“ Ozval se jeden méně bystrý voják, který evidentně nepochopil Jackův sarkasmus a vysloužil si tak smích od ostatních.
„Ne, myslím goa´uldy. A vy si asi budete muset zvyknout na můj styl řeči.“ Odpověděl Jack.
„Takže, plán je následující: Naše flotila bude likvidovat zbylé nepřátelské lodě na orbitách a SFE budou zatím hlídat brány dole na planetách, pro případ, že by se nějaký had pokusil uprchnout. Na tuto misi dostanete také novou hračku od Sam, … myslím tím Samanthu Carterovou, čím je nová speciální uniforma, která se v případě nositelova zranění sama uzavře a zabrání tak krvácení.“
Po zmínce o Sam se Leaf, který se již skoro rok přátelil s Jackovým klonem, ušklíbl.Věděl totiž jako jeden z mála že spolu Jack se Sam chodí.
1. 2. 2011 – Orbita goa´uldské državy, BC-305 Icarus, Můstek
„Tak co, jak to jde tvému vzoru se Sam.“ Zeptal se přátelským tónem Leaf na poloprázdném můstku.
„Hele, vždyť výš, že mi mé druhé já o svém milostném životě neříká. Za druhé, není to můj vzor. A za třetí, i když nemám přesné informace, vím, že jsou pořád spolu.“ Ozvalo se od jediného dalšího člověka na můstku.
Důvod k tomu, že byl můstek takto prázdný, byl nový systém, umožňující ovládat celou loď sám z velitelského křesla, a také to, že před chvílí zničili poslední známou državu goa´uldů a zbytek se podle informací začal skrývat.
Boj to nebyl moc dlouhý. Planetu hlídali jen ubohé dva Hat´aky a pár Al´keshů. I přesto to však byla největší flotila goa´uldů, jaká byla viděna za posledních pár měsíců.
Pro loď třídy BC-305 to nebyl žádný problém a svými šesti asgardkými paprskomety první generace naporcovaly velké lodě jedinou salvou. Zbylé stíhače se staly rozcvičkou pro piloty nových F-302B. „Jestli brzo nenajdeme nějaké nepřátele, asi se začnu nudit.“ Řekl si sám pro sebe Jack. Nemyslel to, ale příliš vážně, jelikož si jako velitel jediné BC-305 nemohl stěžovat. Věděl, že další má být vyrobena až za rok a mezitím se dokončují pouze tři BC-304B.
1. 6. 2011 – Někde v mléčné dráze, BC-305 Icarus, Můstek
Na můstku byla vidět velká obrazovka, a na ní tvář generála O´Neilla.
„Gratuluju sám sobě k povýšení.“ Začal mluvit směrem k svému klonu.
„Máš, ale další úkol. Ty, tvoje loď a členové SFE budete zajišťovat klidný průběh jednání s Tok´ry. Výměnou za obnovení spojenectví nabízejí informace o úkrytech posledních goa´uldů. Jednání se bude konat na naší základně na Avalonu. Tak šťastnou cestu a na to jednání moc nepřeberte. Země končí.“
O několik hodin později, Avalon
Jednání se již blížilo ke konci, ale najednou se jeden z Tok´rů zvedl a začal mířit Za´tarckým prstenem. Než však mohl někoho zranit, prolétla mu hlavou kulka, která vyšla ze skrytého výklenku. Poté již jednání probíhalo bez problémů a vedlo k získání adres planet, na kterých se ukrývají poslední goa´uldi. Toto jednání tudíž vedlo k jejich zániku. 1. 1. 2030 – Orbita napadené planety, Galaxie Ida, SD-499 Destroyer, ChodbaZe vzpomínek Leafa vytrhl až dusot desítek nohou.
„A sakra.“ Pomyslel si.
„Je jich fakt hodně a podpora dorazí nejdřív za další minutu.“„Všichni se skryjte za výklenky a používejte jen nože a granáty.“ Řekl do vysílače tentokrát nahlas.
„Stejně na ně obyčejné zbraně nepůsobí.“ Dodal a vytáhl své oblíbené protitankové náboje. „Já se je pokusím zdržet pomocí explozí tak si zapněte filtraci zvuku a dávejte pozor.“ Upozornil svůj zbytek svého týmu.
To si však již jeden z nich konečně sestavil něco na způsob bazuky, zamířil a, v momentě kdy do chodby nelidsky rychle vběhla první část nepřátel, vypálil. Raketa letěla, přestože byla amatérky sestavená z nanitů mrtvého spolubojovníka, přesně. Zabila dva hmyzáky a další tři zneschopněné dorazil granát. Opět se ozvala co vteřinu rána a Leafova puška se pomalu začínala zahřívat. Brouci však padali mrtví jeden za druhým. Nakonec, ale musel přebít a brouci se tak dostali až téměř k posledním dvěma vojákům. Ti na nic nečekali a první dva díky překvapení zabili ranami do očí.
Další už ale byli opatrnější a nebýt toho, že brouků zbýval už jen tucet a toho, že Leaf se znovu zapojil palbou do boje, byli by tito dva hrdinové vyřízeni hned na místě. Místo toho, ale s brouky sváděli boj doslova na nože. Zbývalo již jen šest protivníků, když se jednomu z nich povedlo vrazit svou mečovitou horní končetinu vojákovi skrz brnění do břicha, kdy byla třetí a poslední slabina. Když se ale otáčel, aby pomohl svým zbylým druhům, na oplátku za jeho čin mu prolétla kulka hlavou. Až teď si hmyzáci uvědomili, že je někdo likviduje z toho tmavého místa na konci chodby.
V té chvíli se Leafovi ozvalo v uchu: „Nezabíjejte je všechny, opakuju, ne všechny, aspoň jednoho zkuste dostat živého.“
„A jak to mám asi udělat.“ Začal se rozčilovat Leaf pozorující jak jeden z posledních čtyř hmyzáků omráčil i přes brnění posledního vojáka a nyní se všichni začali přibližovat k němu.
„To jsi nikdy netrhal broukům nožky?“ Ozval se ve vysílači Jack. „Prostě jednomu ustřel končetiny. Nikdo neříkal, že ho máš zajmout po dobrém.“
„Rozumím.“ Potvrdil Leaf ve chvíli kdy předposlednímu hmyzákovy prostřelil hruď. S úsměvem namířil a vystřelil. Noha posledního protivníka, stojícího již jen necelých deset metrů od něj se roztříštila v ohybu a odlétla o pět metrů dál. Stalo se však co Leaf nečekal. Brouk použil svou prostřední končetinu a nepřestal se pohybovat směrem k němu. Byl však již mnohem pomalejší. Leaf znovu nabil a ustřelil mu druhou nohu, která odletěla ještě mnohem dál než ta první. Brouk se začal naklánět, ale opět se pokusil nahradit končetinu. K tomu již však nedostal příležitost, jelikož mu ji Leaf, společně s těmi zbylými pro jistotu taky ustřelil.
„Mám tě, ty hajzle.“ Řekl si sám pro sebe a přišel k ještě stále žijícímu broukovi.
„Teď se těš, šmejde.“ Poznamenal a odešel zkontrolovat oba zraněné spolubojovníky.
S potěšením mohl konstatovat, že to oba přežijí. Dokonce i ten, který měl probodaný žaludek, se už začínal uzdravovat, hlavně díky nanitům.
Přešel tedy k té bezruké a beznohé žijící kobylce, uvázal smyčku na svém lanku, uvázal jí ji kolem krku a táhl ji skrz přicházející posily po chodbě směrem na ošetřovnu. Kobylka i tak mohla v klidu dýchat kvůli svému pancíři který dokázal zadržet i kulky. Jejich slabinami byl pouze bok, oko a klouby.
1. 1. 2030 – Orbita napadené planety, Galaxie Ida, SD-499 Destroyer, hl. Můstek „Pane, hlásím úspěch.“ Ozval se z lodního intercomu Leafův hlas.
Na můstku proběhla vlna nadšení, kterou ovšem zchladilo hlášení senzorového.
„Pane, naše systémy opět fungují, ale v tom modulu se začíná hromadit energie a pravděpodobně vybuchne!“ Vzrušeně zahlásil senzorový.
„Okamžitě ji obklopte štítem.“ Rozkázal Jack.
„Pane, loď se přestala nabíjet a právě vypustila subprostorový signál, na něž spotřebovala všechnu energii.“Ozval se senzorový.
„Víte, kam to šlo?“
„Ne, pane. Mířilo to někam mimo, do neprozkoumaných galaxií. Navíc to nejspíš bylo šifrováno, takže se toho moc nedovíme, nehledě na to že nejspíš neznáme jejich řeč.“ Dokončil senzorový.
„V tom případě musíme předpokládat, že šlo o signál k útoku a o informace, které stihli zjistit.“ znovu dával rozkazy admirál.
„Vezměte nás zpět do Mléčné dráhy a spojte se Zemí. Toho zajatého vetřelce ošetřete tak aby mohl být vyslechnut. Předtím samozřejmě znovu spojte celou loď a zajistěte ten nepřátelský modul. Myslím, že se na něj budou chtít vědátoři podívat.“ Dokončil rozkazy Jack.
Ostatní části lodě již mezitím vyčistili planetu od nepřátel a podařilo se jim dokonce zajmout jednu stíhačku. Navíc již o situaci informovali i Asgardskou radu. Proto okamžitě jakmile se podle rozkazu znovu spojili do jednoho celku, vyrazili zpět směr Země.
Kolem pocuchané nejsilnější lodi pozemské flotily se vytvořili modré hyperprostorové okno a zamířila si to zpět do rodné galaxie, nesouc špatné zprávy.
Byl to konec klidných dnů první vesmírné epochy a začátek prvních bouřlivých dnů epochy druhé, která se vyznačovala především boji s těmito tvory, kteří získali jméno Pillards aneb plenitelé.