Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

( )

tak zázraky se dějí ...máme další díl povídky, která bude na dvě části (původně to měly být tři, ale prostě jsem nenašla tolik částí, kde to vhodně rozdělit , aby to bylo aspoň trošku napínavé). Užijte si to

Staré rány, part 1

„Nechci, aby měl kdokoliv tajemství. Ty jsou jen zbytečná, rozvracejí vztahy... a já chci mít tým, který poběží jako Švýcarské hodinky,“ tuhle větu říkával William Ryan každému nováčku, který mu přišel do týmu.

Uběhlo snad více než čtvrt roku od druhého návratu Matta Johansona. Seržant Reedová si po nějaké době vzala dovolenou kvůli akutní záležitosti v rodině a kapitán Smithová se rozhodla, že potřebuje prostě dovolenou na delší dobu. Ryan byl s Tylorem přidělen do týmu majora Lorna, který, jak všichni moc dobře věděli, s nimi vycházel v dobrém.
Když se však Reedová vrátila ze své dovolené, působila roztěkanějším dojmem. Na otázku, co se stalo, nikomu neodpověděla. Možná něco svěřila seržantu Lincolnovi, který ji znal nejdéle, ale ten skoro vždy mlčel jako hrob.

Jednoho rána se konečně všichni sešli u snídaně. Bylo to asi pár dní po tom, co se kapitán vrátila ze své dovolené. Ginny seděla ve svém oblíbeném rohu a žvýkala rohlík s marmeládou. Vypadala naprosto spokojeně a nevšímala si nikoho a ničeho.
"Jak bylo na dovolené?" staral se Tylor, který musel mít o všem přehled a přisedl si.
"Ehm, fajn," odkašlala si a shrnula si vlasy víc do čela.
"Co?" staral se a okukoval ji. "Jste nějaká opálená! Kde jste se válela?"
"Na Everestu," odkašlala si a konečně si odhrnula vlasy. Měla odřenou tvář a bradu.
"Dobře ti tak," zahučel Ryan a sledoval, jak je podrápaná. "Jedeš sama, nás nevezmeš, tak si teď trp."
"Nejela jsem sama," pousmála se.
"S kým?" starala se tentokrát Reedová, která předpokládala, že se od ní očekává, aby nějak reagovala.
"S Mikem Calahanem. Neznáte," mávla rukou. Nepřepokládala, že by je měl nějak více zajímat, přesto však jméno uvedla. Na oplátku se dočkala jen tří naprosto nechápavých pohledů. "Můj parťák pro lezení," dovysvětlila. "Zbývají nám ještě dvě osmitisícovky - Annapurna a K2 a máme je všechny. A musíme to stihnout rychle, protože pak budu první Američanka, která je slezla všechny," úplně zářila, když o tom mluvila.
"Tak to pak chci podpis," uchechtl se George. "A byla jste ještě někde, nebo jen tam?"
"No, tři dny jsme čekali na dobré počasí k výstupu, týden a půl jsme to lezli z čínského základního tábora a pak jsme to vzali směrem dolů přes tibetskou stranu, kde jsme taky pár dní pobyli. V jednom klášteře s mnichy," broukla. "Oba jsme si potřebovali odpočinout," hlesla.
"To zní jako výborně strávená dovolená," pousmál se Will.
"Jo, skoro perfektní," přikývla s trošku smutným úsměvem.
"Co se tak asi mohlo pokazit?" zavrčela jindy klidná Liv. "Nesvítilo dostatečně sluníčko?" Ginny na ni nechápavě koukala. "Omlouvám se, musím do služby," dodala seržantka a vstala. Tohle fakt nepotřebovala slyšet.
"Řekla jsem něco špatně, Liv?" hlesla kapitánka. Teď absolutně netušila, co se děje.
Na to jen druhá žena zavrtěla hlavou a odešla.
"No..." začal Tylor a ohlédl se. "Liv už se roky snaží dostat přes různé armádní programy do Číny, prostě pomalu by klidně stopla i letadlo, aby se tam dostala. Na cestu si asi nikdy nevydělá."
"Je to pro ni takový trochu sen, který nikdy nebude mít," dodal na vysvětlenou ještě Ryan. "Ale toho si nevšímej, je nějaká podrážděná od doby, co se vrátila ze Země."
"Mohla říct, vzala bych ji tam," broukla.
"To máte jedno, Reedová je až moc hrdá, než aby si o tohle řekla. Všichni víme, že tam chce, ale taky víme, že se tam nikdy nepodívá. S ní je to občas těžké."
"Skvěle," povzdechla si a protřela si oči.
"S tím si nedělej starosti," houkl Ryna. "Proč to nebylo úplně skvělé?"
"Protože nás tak trochu smetla lavina," hlesla. "Viseli jsme zrovna na stěně," ukázala si na tvář.
"To je nepříjemné..."

Od té doby se oba dva jen vyptávali. Byli unešení ze všeho a chtěli vidět fotky. Liv s nimi sice sedávala, ale do rozhovorů se nikterak nezapojovala. Z devadesáti procent četla nějaké složky, které akorát způsobili to, že se mračila.
"V té lavině zemřeli tři lidé z jiné expedice," vypadlo z černovlasé kapitánky během jednoho vyprávění.
"Hlavní je, že jste se vrátila vy," dodával jí nějakou tu útěchu George.
"Byli jenom padesát metrů nad námi. My byli pod převisem, takže nás to minulo, ale je to smetlo." Ticho, které nastalo, bylo přerušené jen zašustěním stránky ve složce, kterou si Olivie četla. Vypadala, jako by je neposlouchala. "Možná ještě tenhle rok slezeme K2...anebo tu Annapurnu, uvidíme." Kapitánka se znova rozzářila. "A když ne tenhle rok, tak ten příští dáme obě."
"To zní jako fajn plán. Rozhodně pak chceme slyšet všechno!" rozplýval se Will.
"A nebo taky ne," dodala Reedová..
"Nevěděla jsem, že byste ráda do Číny!" prskla Ginny. "Tak toho nechte. Zase tak úžasné to nebylo, když přes vás padaly bezvládné těla!"
"Když přes vás padají mrtví lidé, není to nic příjemného," přikývla a v klidu si dala další sousto do úst. "Nikdy to nepatřilo mezi mé oblíbené zážitky, ale nestalo se mi to jednou."
"Ale mně se to stalo poprvé!"
"Zvyknete si," řekla skoro až hořce. "Není to nic, co by člověk nepřenesl přes srdce. Pokud ne, nemá co dělat v armádě nebo u letectva."
"Liv, ne každý má ve spise jen názvy operací, na kterých byl!" pokáral ji Tylor. "Tak přestaň závidět!"
"Nezávidím, jen mě nebaví už více jak tři dny poslouchat jen to samé."
"Ptají se! Odpovídám! Kdybyste řekla, vzala bych vás sebou!"
"Tady nejde o to, že chci jet, nebo ne. Jen prostě změňme téma."
"Fajn, jak jste se měla vy?"
"Ne na dovolenou pokud možno," mávla rukou. Ona o téhle "dovolené" mluvit nechtěla. "Protože vás to ani jednoho nezajímá, kde jsem byla já... Takže přejdeme k pracovní záležitosti. Podle všeho chce podplukovník pár týmů rozdělit a udělat nové."
"To nechce podplukovník," broukla Smithová. "Ale senátor Kinsey," zavrčela.
"No, to je jedno, podle toho co jsem slyšela, tak my jsme žhaví kandidáti."
"Jak to víš?" zamračil se Tylor, který tyhle informace dostával jako první.
"Nijak, nezabývám se malichernostma a poslouchám." Ginny si jenom povzdechla. O tomhle se proslýchalo už delší dobu, ale tajně doufala, že k tomu nedojde.
Tylor se rozhodl být neodbytným: "Co kdybys přestala být závistivá a trochu se podělila o nějaké novinky." Na to Liv neodpověděla. Dál se rýpala v jídle.
"O bože," vstoupil do ticha Ryan. "A ona se ještě urazí." Reedová se nafoukla ještě víc.
"Tak pardon, že jsem si konečně splnila sen!" zavrčela Ginny po seržantovi. "A co kdybyste si jednou splnila vy ten svůj!" štěkla. "Zase tak těžké to není!"
"Ne není, když máte na kontě milióny! Ne každý je má, víte?!"
"A co jako?! Sežeňte si sponzory! Calahan tak leze už dvacet let! Pomocí sponzorů! Ne mě!"
"Jistě, jako bych to nezkoušela," ušklíbla se. "Každý je úplně žhavý, aby sponzoroval vojáka." Protočila očima. "Pro někoho je prostě těžké si sen splnit... ale vám to přijde lehké, protože jste rozmazlená a máte, na co si ukážete. Předpokládáte, že to má každý."
"Přestaňte se pořád litovat! Ano, chvilku to trvá, než se někdo sežene, ale každá firma se ráda pochlubí svými úžasnými věcmi, když má šanci je ukázat na nějaké dobré akci. Společnost, co sponzoruje mého partnera, nabízela zaplacení celé výpravy – pro oba! Protože slezení nejvyšší hory světa je výzva a dobře to na reklamě vypadá! A když nechce tohle, tak co třeba výzkum pand, koal nebo co to tam za další medvědy žije? Nebo třeba studujte Číňany, ale prostě překonejte svou hrdost a choďte od firmy k firmě a žebrejte o sponzoring!"
Hnědovlasá žena si jen povzdechla, tohle nikam nevedlo. Zase rozdělala složku a dala se do čtení.
"Dávám vám alternativy! Anebo si prostě o ty prachy řekněte! Zaplatím to!"
"Proboha! Já vaše prachy nechci, nechci prachy nikoho jiného! Chci jen... Tylore, přestaň na mě takhle čumět!"
"Tak mě nechte být!" vyjekla Ginny. "Ano, mám peníze, ano jsem nechutně bohatá a ano, ne zas tak moc mojí zásluhou!" štěkla. „Ale snažím se být jako všichni ostatní! Tam, kde jsem teď, jsem se dostala sama! Bez pomoci peněz! A víte co?! Abyste měla ještě větší důvod! Americký prezident je můj strýc!" prudce se zvedla tak, že židle spadla na zem, a otočila se k odchodu. Měla toho dost.
"Nezávidím vám nic," zavrčela nazpět. Taky vstala. "Moji rodiče..." začala a zarazila se. Vždy se zarazila, když měla říct něco ze svého života. Třikrát se zhluboka nadechla. "Nezávidím vám, i když to tak možná vypadá," řekla o něco mírněji. "Nic o mně nevíte, nikdo z vás, tak si nemyslete, že víte něco víc."
"Tak se přestaňte chovat jako žárlivá slepice!" štěkla a odešla. Liv za ní chvíli koukala a pak začala sbírat své složky, které jí málem vypadly z rukou. Bez jediného slova opustila jídelnu. Fajn, tak to by měli. V duchu doufala, že je brzo rozdělí. Oba chlapi se na sebe podívali.
Ryan jen polknul a šeptl:
"Zdálo se mi to, nebo měla Liv v očích slzy?"
"No..." odkašlal si Tylor, ostatně jak měl ve zvyku vždy, když narazil na téma, o kterém moc nechtěl mluvit, "měla."
"Ty ženské," zavrtěl hlavou Ryan, "já bych je nechal, aby si to vyřídily v tělocvičně..."
"Viděl jsi, co se naposledy stalo poručíku Weissové, když si něco chtěla vyřídit s rozzuřenou Reedovou?"
"Pravda," broukl. "Půjdu za kapitánem."
"Užijte si to, určitě vás pošle někam," uchechtl se George a posloužil si zbytkem obědu obou žen.

Will zaklepal na dveře kapitána. Když byl vyzván, tak vešel. Ginny ležela na posteli a koukala do stropu.
Přišel k posteli a přisedl si. Chvíli ji pozoroval, než řekl: "Nic si z toho nedělej."
"Někdy opravdu nesnáším to, odkud pocházím."
"Kašli na to," pohladil ji a dal jí pusu. "Vždycky někdo bude žárlit."
"Chyběla jsem ti?" sedla si.
"To víš, že jo!"
Dlouze ho políbila."Ty mě taky." Přitiskl si ji k sobě. Byl rád, že je zpět. "Chceš potom vidět ty fotky?"
"Určitě a Tylor taky! Uděláš nám nějaké soukromé promítání?"
"Pokud budete chtít," přikývla. "Můžu sehnat i z dřívějších výstupů."
"Já chci určitě." Spokojeně se natáhl a nechal ji, aby se k němu přitiskla.
"Prohodí každý tým na Atlantis. Pomíchají je, promíchají. Prostě jak se jim zlíbí," hlesla.
Byl překvapený tímhle náhlou změnou tématu. "No, ano, slyšel jsem. Moc se to však mezi lidi nešíří, zatím."
"Vím o tom už delší dobu,“ broukla. „Ale nechci na to myslet."
"Budeme spolu, jen prostě někdy půjdeš na misi s někým jiným no," pokrčil rameny. "A k tvému štěstí si myslím, že povedeš svůj tým."
"Nechci. Moc práce, moc papírování, moc zodpovědnosti."
"Budeš muset, jsi kapitán," uchechtl se.
"Ale nééé," usmála se. "Maximálně se zase zdejchnu na měsíc. Na K2. Třeba."
"No a oddechneš si," dal jí pusu. "Uvidíš, nějak to dopadne,“ mávl rukou a po chvilce váhání si odvážil zeptat. „Ty, Ginny, kdo je ten Mike?" odkašlal si.
"Mike je...Mike," usmála se. Podíval se na ni. "Šplháme spolu, od mých dvaceti. Byla jsem na lezecké stěně a on tam tak stál a koukal a jak jsem slezla, tak se mě zeptal, jestli s ním nevylezu Kilimanjaro. Prostě jen tak.“
"A ty jsi souhlasila, klasika."
"To víš, že jo! Bylo mu dvacet sedm, měl zkušenosti. Nejdřív Kilimanjaro, potom Mont Blanc, Grossglockner, Mount McKinley...a pak mě vzal na první osmitisícovku..." Usmíval se a poslouchal. "A pak jsme udělali dohodu. Vylezeme všech čtrnáct osmitisícovek."
"Skoro to budete mít ne?"
"Chybí ty dvě."
"To je dobrá zpráva."
"Ani ne. Jsou nejtěžší," broukla.
"To zvládnete," mrkl na ni.
"To víš, že jo. Ale za dva měsíce končí lezecká sezona. Letos to asi nestihneme. Kvůli počasí, přípravě, zásobám..." Usmál se. Však má taky příští rok.
"Tak kromě toho, že jsi s ním slezla snad každou horu, tak co vlastně dělá?" zajímal se dál. Zajímalo ho, co to je za chlapa.
„Je doktor – chirurg. A vlastní pár lezeckých center a obchodů s vybavením k tomu.“
"Aha, to vypadá, že je docela zaneprázdněný," pousmál se. "A jenom jste spolu lezli?"
„Nezdá se vám, milý pane, že moc vyzvídáte?“ usmála se. „Dáma nikdy neprozradí všechna tajemství,“ dodala záhadně.
"Domyslel jsem si to," uchechtl se.
"Na Mont Blancu," upřesnila. "A už toho nechme."

George se vydal k Reedové, která u sebe nebyla. Nakonec ji našel v tělocvičně s Lincolnem, jak si povídali.
"Neruším?" broukl.
"Ne, co se děje?" koukla na něj z podlahy a dávala si čokoládu.
"Hledal jsem tě."
"Aha a proč?" starala se dál.
Všimla si, jak se seržant postavil a mrkl na ni: "Stavím se pak, nebudu rušit."
"Nevěděl jsem, kde jsi,“ spustil Tylor, jakmile se za druhým mužem zavřely dveře. Reedová však poslušně čekala, co z něj vypadne. Za dnešek toho měla doopravdy dost. Nakonec dodal: "Jenom...nevypadala jsi moc nadšená, když jsi odešla."
"No, nebyla jsem, ale tak jakožto žárlivá slepice se s tím rychle vyrovnám."
"No tak..." broukl George. "Nechovala ses zrovna diplomaticky a slušně."
Nafoukla se. "Ne, nechovala, ale nemusím se tak chovat pořád."
"Ne, ale nebylo to od tebe hezké."
"Hm, jasně... proč se vůbec staráš, jak mi je? Stejně jsi mi jen přišel říct, že jsem se nechovala v základní verzi Reedové. Jdi si raději najít nějakou doktorku, se kterou se budeš moc vyspat, a nebo si jdi povídat za ní."
"Ale no tak!"
Začala si skládat věci. "Ještě něco k mému chování?"
"Co se děje, Liv?"
"Co se děje? Tým se rozpadá! Jsem žárlivá slepice a celý můj život je jedna velká lež! To se děje!" křičela. Měla všeho dost a potřebovala to ze sebe dostat. Matt byl mrtvý a co? Zvládla by to dřív nebo později. Všechno by zvládla, ale štvalo jí tolik věcí.
"A proč křičíš po mně?"
"Chtěl jsi vědět, co se děje, tak to víš!"
"A to musíš křičet?"
Jenom si povzdechla a začala sbírat věci. Nechtěla být zlá na George, ten si to nezasloužil. Tylor na ni jenom koukal.
"Prostě jen...promiň," hlesla. Cosi zamručel. Pak se však zarazil, když na něho koukla a prohlásila. "Chtěla bych, aby všechno bylo jako kdysi. Kdy jsme zdánlivě nikdo neměl žádné tajemství."
"No a v čem je problém?"
"Ve mně," zahučela. "Asi jen ve mně."
"Ale no tááák," zahučel. "A co se stalo?"
Jenom se pousmála a poplácala ho po rameni. "Křičela bych."
"A? Tak křič. Křičet můžeš, ale ne po mně"
"Dobrou noc," hlesla už zničeně. Nechápala, co on chce. Prvně nemá křičet, teď má. Potřebovala zalézt někam hluboko.
"Tak dobrou," pokrčil rameny a odešel. Jen zavrtěla hlavou a šla k sobě. Kde si lehla na postel a sledovala strop.

Druhý den ráno se vyplížila na snídani brzo. Když viděla, že její tým sedí pospolu, tak se k nim vydala.
"Máte tu volno?" starala se a čekala, až se každý vyjádří. Ginny jenom kývla, George se usmál a kývl a Ryan cosi zabručel. Zrovna se věnoval své anglické snídani.
Liv na něj chvíli koukala a přemýšlela, jak si to má vyložit. Nakonec tam stála s tácem v ruce a pokračovala směr kapitánka: "Omlouvám se za ten včerejšek, mám toho teď trochu více."
"V pořádku," přikývla kapitán. Váhavě si přisedla. Ginny měla pocit, jako by se druhá žena bála. Snad jako by nastal od včerejška obrat o 180° a ona se změnila. "Jste v pořádku, seržante?" starala se.
"Cože? Jasně, jo, proč by ne?" pousmála se.
"Tak...jste nějaké zamlklá."
"Byla jsem u doktorky Weirové," zahučela. "Budu v týmu poručíka Williamse."
"Ou..." kývla Ginny. "To šlo rychle," zahučela. „Myslela jsem, že to chvilku potrvá, protože senátor prý dorazí odpoledne. Ale asi v tomhle mají naspěch."
"Slyšel jsem, že Williams se podílí převážně na některých operacích, o kterých ví pouze IOA, Weirová a Sheppard. To by sis polepšila, ne?" staral se George.
"Ne, jen bych se vrátila na začátek." Ginny na ni tázavě koukla. "Specializovala jsem se na tajné operace, než jsem nastoupila do SGC," vysvětlila. To nebylo nic, co by se nedozvěděla ze spisu.
"Jaké?" pousmál se George.
"Na tajné, Georgi," zazubila se. "Slovo tajné znamená, že se o tom nemluví a o některých ani po tom, co se vojáci vrátí."
"Ale mně to můžeš říct," skoro prosil.
Naklonila se těsně k němu. Což donutilo Tylora, aby zamrkal. Chvíli si nebyl jistý, co udělá, zda mu jednu natáhne, políbí ho a nebo mu něco řekne.
"Večer ve skladu ..." zašeptala a pak se zářivě usmála. "Ale ne on je čtvrtek a ty máš schůzku s doktorkou Moorovou. To je ale smůla, hold někdy jindy."
"Nemám!" vyhrkl.
"Včera jsi říkal, že máš," zamračil se kapitán.
"Mně to Mia taky říkala," přitakala kapitán.
"Zruším to!"
"V tom případě bych se taky přidal," dodal Ryan.
"K čemu?" zpozorněla Ginny.
"K vyprávění o tom, jaké tajné operace Reedová zažila," zazubil se, "protože by mě zajímalo, jak něco tak malého může přežít v pustinách.“
"Myslela jsem, že chcete dneska vidět ty fotky," řekla se patně skrývaným zklamáním Smithová.
Ryan se zarazil a pak se nafoukl takovým zvláštním způsobem. Dělal to vždy, když se chystal něco "důležitého" organizovat. "Prvně bych se podíval na fotky z dovolené, pak bych si poslechl nějaký ten hrůzostrašný příběh a nakonec bych se podíval na film, kdo je pro?"
Všichni zvedli tlapky.
"Výborně, Reedová, popřemýšlej, jaké složky ze svého života můžeš odtajnit, kapitán sežene fotky. Tylor se omluví u Moorové, že má důležitou poradu a já... seženu občerstvení."
"Těším se," zatleskal George jako malý. Liv se jen pousmála a raději se dala do jídla.

Ginny stála u brány a čekala, až se ze Země otevře. Vedle ní stála seržant Reedová a mračila se na papíry.
"Nevím, proč jsem styčný důstojník pro styk s veřejností zrovna já," hlesla Ginny. "Proč ne někdo jiný?"
"Vypadáte reprezentativně, jste bohatá..." pokrčila rameny.
"Dík, hned je mi líp."
Mrkla na ni a podala jí bonbón. "Ukradla jsem to na ošetřovně."
"Ne, díky," hlesla a pobledla ještě víc, když se brána otevřela.
"Klíd, je to jen jeden debilní senáto...aaa sakra!" Ginny na ni koukla a pak koukla na muže. Bránou místo senátora Kinseyho prošel nějaký generál. Mohl mít okolo šedesáti let, měl šedé vlasy a hranatější postavu. Působil autoritativním dojmem. Kapitán zasalutovala, ale tvář měla bez jakéhokoliv výrazu. Generál se k nim v klidu přišoural a pohlédl na obě.
"Reedová, po-zor! A salutujeme, když vidíme generála!" řekl s mírným úsměvem.
Liv zasalutovala.
"Generále Brandsome, vítejte na Atlantis," pozdravila Ginny, ale z hlasu se jí vytratila ta přívětivost a milost, co tam vždycky měla.
"Děkuji," řekl stejně odměřeně. "Takže, co je na pořadníku?" staral se. "Vivien, odnesete mi prosím tašku?" Kapitánka se rychle podívala na seržanta a pak na generála. Zamaskovala to podrbáním se na hlavě.
"Ukážu vám, kde budete spát," broukla Ginny.
"Prvně bych se rád viděl s vedením," mávl rukou, že spánek počká. Pak předal tašku Reedové a pokynul kapitánovi, aby jej vedla. Kapitán Smithová mu pokynula rukou, aby jí následoval, když se pak Ginny otočila, všimla si, že je seržant probodává naprosto ukázkovým vražedným pohledem. Ona taky nebyla nadšená. Generála znala z dřívějších dob a nenávist mezi nimi byla vzájemná. Každopádně však dostala téma k hlubšímu prozkoumání. Tak Vivien...

Generála se zbavila až po třech hodinách. Musela ho nechat se nakrmit, provést jej po základně... nejraději by jej někam zakopala. Párkrát už viděla příhodné místo okolo balkonů. Nožka mu mohla podklouznout, no nehody se stávají. Ale pak si uvědomila, že by to možná neprošlo, oranžový vězeňský mundůr jí nejde k pleti, okýnko metr na metr s mříží není zrovna Jumeirah Resort někde v Dubaji a ona je moc hezká a mladá na to, aby ji zavřeli do malé kobky s jednou matrací a dvěma dalšíma ženskýma. Navíc by tam neviděla chlapa, nedostávala by koblihy a další vymoženosti. Raději to nebude riskovat. Ale pokušení bylo sakra velké.
Dovedla generála do jeho pokoje. "Kdybyste něco potřeboval, vysílačka je tady. Dovoláte do kontrolní místnosti," ukázala mu na stolek, kde ležely obě věci.
"Dobře, děkuji. Ráno mi sem pošlete Reedovou, budu s ní chtít hovořit. A ještě Lincolna.“
"Ano, pane," přikývla. „Je to vše?“ Přikývl. "Tak dobrou noc." Počkal, až odejde a pak se natáhl na postel.

Ginny si oddechla a šla k sobě. K jejímu překvapení tam měla nasáčkovaného přítele, který měl kupu nějakých dobrot.
"Za chvíli přijde Reedová a Tylor, takže si připrav fotky."
"Jo! Musím ti něco říct! Brandsome říkal Liv Vivien!" vyhrkla.
"Cože?" vyvalil na ni oči. "Nezdálo se ti to? Liv nemá žádné druhé jméno."
"Já mám asi padesít, ale opravdu jí říkal Vivien."
"Zeptáme se jí na to," mračil se. "Ve spisu nic nemá a jak dobře víš, co nemá ve spisu, tak nikdy neřekne. Tedy někdy se o něčem zmíní, ale nikdy nic, co by prozradilo více."
"Ale když se jí zeptáme, tak pochybuju, že něco řekne."
"Ne, to ne, pokud uděláme nátlak, tak se sekne a nepromluví s námi ani slovo," mračil se. "Až se budou posílat hlášení, pošli svému tátovi zprávu, aby se podíval... po něčem."
"Ale ale...a pak že baby jsou drbny," uchechtla se a šťouchla ho na postel.
"No a co?" nafoukl se a stáhl si ji k sobě.
"A nic," políbila ho.
"No proto," houkl a polibek jí vrátil. Chviličku se tak mazlili, Will svojí ručkou šmátralkou zkoumal celé její tělo, když v tom se ozvalo zaklepání. Ginny rychlostí blesku odskočila od svého milence a rychle se začala upravovat.
"Moment!" vyknikla a potřebovala si zapnout kalhoty, halenku, mikinu.
"Už!" křikl Ryan, jakmile se i on doupravil. Jenže jako by se nic nestalo. Jakmile do místnosti vkročil Tylor a Reedová, tak se oba rozesmáli.
"Co?" knikla Ginny a rychle si stáhla vlasy do gumičky.
"Jestli chcete pokračovat, já si vezmu Liv do skladiště a vám nechám soukromí," zubil se George.
"Pokračovat v čem?" odkašlal si Will.
"Myslíte si, že jsme blbí?" staral se muž a vytáhl z kupy dobrot balíček s tyčinkami.
"Ne, to určitě ne," zavrtěla hlavou Ginny. "Proč?"
"No že nepoznáme, že jste si to tu skoro rozdali," prohodila s klidem Reedová.
"My ne...my jsme tu to no...s...no..." knikla Ginny.
"Stolovali," doplnil ji Will.
"Ano, ano! Přesně! Stolovali," rychle přikývla.
"Tak od dnešního dne se odmítám vašeho stolu dotknout!" vyjekla hnědovláska a odskočila od stolu.
"Ale..." nechápala Ginny. "Nic mu není."
Tylor si jen povzdechl. "Jste tu kvůli něčemu jinému, takže co kdybychom se věnovali důležitějšímu tématu?“
"Koukání na obrázky?" hádala Liv.
"No a pak poslech o tvých tajných operací, na to se moc těším," promnul si ruce a pohodlně usadil. Ginny pustila notebook a na něm fotky. Ke každé měla nějaký zajímavý komentář nebo historku, že i Liv se dokonce bavila. Ji by to bavilo, i kdyby jen ukazovala fotky. Nějak se přenesla přes to, že se tam asi nikdy nepodívá a tohle mohla být jediná šance. Sama se ještě vyptávala. Černovláska byla v sedmém nebi. Celou dobu se strašně těšila, až jim to povypráví. Na poslední fotce stála rozesmátá na letišti a na tvář jí dával pusu pohledný muž a oba drželi v ruce cedulku: "Příště na Annapurně!"
"Hm, sexy mladík," zavrněla Olivie a prohlížela si ho. "Seznámíte mě?"
"Jedině, když s náma někdy polezete," pousmála se. "Třeba na Acongacuu. Je to jenom šestitisícovka v jižní Americe."
"Polezu kamkoliv," řekla zasněně. Ginny se jenom rozesmála. Pohled jí sklouzl k Georgovi, který měl na to zřejmě jiný názor a rozesmála se ještě víc.
"Tak jste na řadě, seržante," vybídla ji Smithová.
"No," odkašlala si Liv a povzdechla. "Přemýšlela jsem, co bych vám mohla říct, ale moc toho není. Maximálně popsat pár misí, ale o co šlo, říct nesmím."
"Co takhle třeba o tom, jak jsi poznala seržanta Lincolna, hm?" řekl skoro až prosebně George, který tohle chtěl vědět už dlouho. Liv se zamyslela a kývla. Dala se do vyprávění. Vlastně si to celé pamatovala. Na celou tu misi vyráželo deset vojáků, každý byl specialista na něco jiného. Připadala si nejslabší ze všech a pro všechny byla. Pamatovala si, jak si seřizovala hodinky a snažila se ignorovat pohled jednoho muže. Desátník, dnes již seržant, Lincoln se právě rozhodl, že i kdyby se dělo cokoliv, pokusí se ji i sebe dostat zpět. Skoro celou misi se jí držel, ale byl raněn a díky špatnému terénu zůstal s Reedovou pozadu. Přestože se ji snažil přemluvit, aby se pokusila stihnout transport, tak o tom odmítala mluvit. Doslova jej přitáhla zpět na jednu základnu, která se nacházela třicet mil od místa operace. Devadesát procent cesty měli za zády nepřítele. Do dnešního dne si pamatovala vše. Pach krve míšený s prachem, každý kámen, hlad i žízeň... Ale přežili, to bylo hlavní. Všem vyprávěla celou cestu procítěně, až měli pocit, jako by tam byli, skoro každý z přítomných cítil prach v ústech, žízeň i strach. Nikdo po celou dobu ani necekl.
"No a tak nějak jsme se poznala s Prezidentem," pousmála se. "Asi po pár měsících se teprve přiznal, že měl v úmyslu mě dovést zpět a místo toho jsem ho dotáhla já, ale je pravda, že mi zachránil život víckrát, než by se mi líbilo."
"A co dál?!" vydechl George.
"Dál?" rozesmála se. "Dál nic není. Ne, upřímně, tohle byla jedna z misí, která na mě měla největší vliv. Umírala jsem žízní, i hladem, ale nikdy jsem se nechoulila k raněnému a nesnažila jsem se ho dusit, jen proto, že moc hlasitě dýchal."
"Jenom tohle?" povzdechl si Taylor zklamaně.
"Jo aha, no, mohlo mě to napadnout, že tě zajímá něco jiného... no," pokrčila rameny a zapýřila se.
"No co co?! Jsem zvědavý."
"Co myslíš? Sám raněný s ženskou... navíc Lincoln je velmi pohledný."
"Ale to jsem nemyslel. Chtěl jsem slyšet další příběh."
Ryan se na tohle rozesmál. "No tak já si upřímně taky myslel, že tě zajímá tohle. Ale budiž, další, prosím."
Liv se na chvilku zamyslela. "Ve spisu máte napsanou operace "Fénix", co to bylo?" staral se Ryan.
Na tohle dotazovaná mírně zbledla. "Víte, co to byl Fénix?"
"Ne, kdybych to věděl, neptám se."
"Fénix je mytologické zvíře, které když zemře, zrodí se ze svého popela. Je jakoby nesmrtelné," dala se do vysvětlování. "Fénix byl operační systém, který se používal na cvičištích, ale nebyl bezchybný, jak si to armáda představovala. Mohl jste tam naplánovat cokoliv, ale v cizích rukou se stal prakticky nevyzpytatelným."
"Eh?" nechápala Ginny.
"Měli jste během školy nějaké cvičení na půdě letectva? Myslím tím v budovách, kde se aktivovali nějaké pasti."
"Ne," zavrtěla hlavou Ginny. "Letci tohle nemají. Vrtulník se totiž do chodby nevleze a nikdo nepředpokládá, že v deseti kilometrech se bude muset reagovat jinak než pohybem kniplu."
"Takže s Fénixem jste se nikdy nesetkali. Většinou se tenhle program používal při takových cvičeních, kde vojáci naběhli do nějaké budovy a jak postupovali, tak se spouštěly pasti. Dostávali se do situací, které museli vyřešit, ale když jim šlo o život, dal se celý program zastavit... teoreticky."Jenom přikývla a poslouchala dál. "Nefungoval, jak měl, byl dán do šrotu. Jak to bývá u těhle věcí, byl ukraden a použit k ochraně určitého majetku." Pečlivě volila slova a tentokrát se zabalila do deky, kterou si půjčila do Ginny. "Abych ještě odbočila, já jsem se s Fénixem dostala do styku, když mi bylo třiadvacet. Rok na to byl stáhnut. Tenkrát zemřelo pět lidí a všichni vyvázli s těžkými popáleninami..." O tomhle se jí moc mluvit nechtělo. Doufala, že jim poloviční pravda bude stačit. "Když jsme tenkrát zasahovali, abychom onen majetek získali zpět, zjistili jsme, že jak postupujeme, aktivují se určité nástrahy. Došlo nám, o co se jedná... ven jsme se dostali všichni, ale jen protože jsme věděli, jak ten program funguje a že všichni, co byli na oné misi, tak si prošli tím peklem před těmi lety, když cvičili." George měl otevřenou pusu a skoro ani nedýchal. Chtěl přídavek. Musel dlouho škremrat, než si Liv povzdechla a podělila se o další dvě akce. Povětšinou dobře dopadly, ale to byli jen ty, které mohla zveřejnit. Když skončila, byla už jedna ráno. "No nic, páni a dámy kapitáni a poručíci, je pozdě. Měli bychom jít spát," prohodila nakonec.
"Nemůžem přespat?" protáhl se George.
"NE!" vyjekla Ginny. "Ani nápad!"
"Tak pojď ke mně, mám tam poslední dobou nějakou zimu, tak kamna by se mi hodili," navrhla seržantka.
"Tomu říkám pozvání!" uchechtl se George.
"Tak já nejsem jako každá doktorka, která se skoro plazí po zemi, když tě chce dostat do skladiště, mi stačí říct: pojď a jdeš." V tomhle bodě byla hodně sebevědomá.
"Pravda," zavrněl. "Dobrou, kapitáni," mávl a vyšel i s Liv ven.
"Taky musím?" zeptal se William svým nejbritštějším přízvukem jaký dokázal ze sebe dostat. Věděl, že pro tohle by udělala všechno.
"Ty, kapitáne? Ne," zavrtěla hlavou a pousmála se.
"Už jsem se lekl," nafoukl se šťastně. Tak ještě aby ho vyhazovala! Dala mu malinkou pusinku a pleskla sebou na postel. Lehl si k ní, a jak čekal, skoro hned se k němu přitiskla. Milovala usínat na něm. Chytla ho za ruku a šťastně si povzdechla. Pousmál se a pleskl ji po zadku. Pak ji objal kolem pasu a zavřel oči.
"Hej!" šťouchla ho do žeber. "Žádné pleskání!"
"Mě se líbí, jak se pak tak roztomile třeseš..."
"CO?!" rozesmála se.
"No, když tě plesknu no zadku, mimochodem velmi výstavní kousek, tak se tak roztomile celá zatřeseš."
"Celá ne!" nafoukla se.
"No dobře no," rozhodl se souhlasit, ale myslel si k tomu své. Dala mu pusu na tvář a znova se k němu přitiskla. Spokojeně opět zavřel oči a čekal, než usne. Vždy raději usínal po ní.

George následoval Liv do jejího pokoje, jenže byl nucen to vzít přes kuchyni. Liv dostala nehorázný hlad. Přidal se k ní. Jíst mohl kdykoliv. A ve večerní loupeži spatřoval cosik zakázaného a adrenalinového. A navíc, když jeho malá kolegyně chtěla jíst, pozdě v noci... nemohl odmítnout. Něco takového se už asi nikdy nebude opakovat. Seděli před ledničkou a dlabali věci, co kuchaři uklidili z večeře.
"Hm, máme tu ještě nějaký krém," prohodila do chvíle ticha Reedová. Strčila do podivné hmoty prst a ochutnala. "Páni a je to dobré!"
"Ukaž!" vrazil tam kus svojí tlapy taky.
Najednou se vrhla do ledničky a se šťastným výrazem vytáhla okurky. "Tak ty jsem neměla ani nepamatuju!"
"Leží každý den na stole," rozesmál se.
"Fakt?" koukla na něj překvapeně a snažila se dostat do sklenice.
"No jistě."
"Hm, nikdy jsem si nevšimla, ale jak jsme je viděla, hned jsem na ně dostala chuť..." Tohle prohlášení, kdo ví proč, George trošku znejistělo. Koukal na ni, jak se cpe. Bylo jí jedno, že si na to pak vzala něco sladkého.
"No nic, loučím se!" knikl George.
"Nejdeš ke mně?" starala se a začala jídlo neochotně vracet.
"Ne, mám práci!" hlesl.
"Pozdě v noci?" pozvedla obočí. "No, jak chceš," pokrčila rameny.
"Jo, vzpomněl jsem si, že jsem neodevzdal hlášení. A ani ho neudělal." Jen protočila očima a mávla mu. Tohle jí dělal pořád, blbec! „Třeba příště!“ křikl ještě.

no příště se teda konečně dostanem k tomu, že nám někdo umře ...

Jinak všem přejeme Veselé Velikonoce (i když já bych je zrušila ), klukům hodně zadnic k vyplácání a holkám dobré polštáře

a druhá část bude určitě příští týden - to slibuju na svou čest a na psí uši

A jake rasy jsou ty usi?

jako ty psí uši jaké jsou rasy? ...mám doma barevného boloňáčka, takže asi ty

Dobrá časť, aj keď začiatok mi až tak nesedel, ale celkovo dobré.
Pár pletiek, pár náznakov na niečo a rozbehlo sa to.
Síce bez misie, ale v pohode.
A nehľadal som chyby.

pučík: já se až orosila, když jsem viděla, kdo psal komentář ...mise v podstatě nebude ani v dalším díle, ale v tom příštím už zase jo, pokud si dobře pamatuju

To nevadí , veď nielen o misiách sa dá napísať dobrý príbeh a bez omáčky sa nevie veľa dôležitých vecí.
Či ide o rozhodnutia, postoje jednotlivcov - kolektívov ....... a mnoho iného.

Toto je spoiler!!!:

pučík: já se až orosila, když jsem viděla, kdo psal komentář

Veď niesom až taký krutý .
Smajlíka svätca som tu nenašiel.

Puk: no nejsi, ale teď jsem si fakt dávala pozor, a kdyby tam byly chyby, už bych to hodila někomu, ať to opravuje

To mi predsa nemôžeš urobiť.

Ani smajlíka zbitého psa tu nemajú.

Mám pocit, že vy dva byste si to měli jít vyříkat nad pivo a nebo nad kofolu muhahaha třeba se nepozabíjíte

Ja mám život rád.

Mooony: brouku, ty se do toho nepleť a šoupej si brčkama

Puk: chceš říct, že tě baví hledat chyby? si ze mě děláš pr...srandu, ne? (našla jsem tu jednoho smajlíka, který by tomu odpovídal, ale radši ho tu nedám )
tak já ti vždycky udělám radost a nějakou malou chybičku ti nechám, abys hledal - HLEDEJ, ŠMUDLO - TEDA PUČÍKU, HLEDEJ!!!

Rád si sem, aj tam, aj .... urobím srandu, ale snažím sa nezájsť až do krajností.

vše nejlepší k narozeninám Mackenzie

Všetko najlepšie aj od "kritika".
Veľa šťastných , pohodových a veselých dní, veľa štastia , zdravia aj lásky praje:
Puk , Puk, Puk, Puk, Puk, Puk, Puk,.....