SGA - Navo Incursis - 20. Ellis

ramnogh: Pěkný. Jsem opravdu velmi zvědavý, jaké změny u něj ti Naniti na té patěři provedli

Pozdě, ale přece Je odost kratší, než jsem původně zamýšlel, ale díl by vyšel asi na deset stran, tak sem ho rozdělil na dva. Doufám, že se bude líbit:

13. Vylepšení


Dveře od jednoho z transportéru na Atlantidě poblíž hvězdné brány se otevřely a z nich vyběhl Rodney, který křečovitě držel svůj tablet. Běžel skrz chodbu, prokličkoval mezi lidmi, kteří byli na ní, a pokračoval po schodech nahoru. Pak odbočil doprava a pak už krátký úsek rovně.

„Auu zatraceně, to nemůžete dávat pozor!“ křikl jeden z vojáků, do kterého Rodney při svém běhu vrazil a shodil na zem.

Rodney se ani neohlédnul a pokračoval dál k Woolseyho dveřím, které se okamžitě otevřeli.

„Á to už jste tady,“ řekl překvapeně Woolsey a dodal ještě: „Je to teprve třicet minut,“
„Ano sem tu a je to dvacet sedm minut a, a, a 45 vteřin přesně,“ odpověděl pyšně Rodney.
„Dobrá tedy, tak na co jste přišel?“ zeptal se Woolsey a přestal si něco číst na notebooku.
„No, tak začněme od začátku: Když byla Atlantida na Zemi, tak se objevilo mraky a mraky lidí, kteří si říkají “vědci“ a kteří měli za úkol prostudovat, zdokumentovat atd. celou Antickou databázi a vytáhnout z ní všechno užitečné,“ začal vysvětlovat Rodney.
„Jo já vím, ale co to má co dělat s našim problémem,“ skočil Rodneymu do výkladu Woolsey.
„No, vedení velice zaujaly ty nové “Antické“ nanity, jako možnou zbraň i obrannou výhodu v boji a tak jsem strávil asi první tři měsíce zkoumáním a vyvíjením těchto “nových“ nanitů, jelikož jsem měl s nimi, ehm jelikož mám s nimi nejvíce zkušeností,“ pokračoval ve výkladu Rodney.
„No, stále nechápu, kam tím míříte,“ podotkl Woolsey.
„No po těch třech měsících, jsme vyvinuli první prototyp, který už byl velmi slibný, ale bohužel ještě nebyl zcela hotov. Naneštěstí sme ho nestihli vyzkoušet na lidském objektu, jelikož jsem následně poté byl pověřen těmi generátory…
No a teď k Sheppardovi. No já jsem na rychlo vytvořil zcela nové nanity, které opravdu měli pouze za úkol najít zranění, vyléčit ho a pak se následně zničit, ale jak se zdá, tak podle všeho sem asi v tom spěchu omylem zaměnil tento prototyp s těmi novými jednoduchými a proto jsou teď na Sheppardově páteři a čekají na další zranění, které by mohli opravit“ dovyprávěl udýchaný Rodney.

Woolsey chvíli přemýšlel, co na to všechno má říct a pak z něho vypadlo toto:
„Takže, jak to z něho můžeme bezpečně odtranit?“
„No, to bude problém, jelikož tyto nanity, jsou určený pro trvalý pobit v hostiteli,“ odpověděl pohotově Rodney.
„A co EMP?“ navrhnul Woolsey.
„Ne, to nepomůže, jelikož nanity jsou navrhnuty tak, že se po cca 20 vteřin restartují,“ zavrhl Woolseyho nápad Rodney.
„Aha, takže pokud sem to tedy dobře pochopil, tak ty nanity nelze vyjmout,“ řekl Woolsey
„No, to je sice pravda, ale nějak mu nebudou škodit, spíše naopak jeho zranění budou bleskurychle vyléčena a zvýší to jeho fyzickou sílu i kondici,“ podotkl Rodney.
„A, mohlo by ho to mít nějaký vliv na jeho psychiku?“ zeptal se Woolsey.
„Mhh, to je vyloučeno, tyto nanity mají vliv pouze na jeho fyziologii.“ Odpověděl McKay.
„Tak mě napadá, ty nanity, mohou se replikovat?“ zeptal se po chvilce Woolsey.
„NE! Ehm, no, ne… Ehm, neměli by se,“ odpověděl zdráhavě Rodney.
„Takže je možné, že by se replikovali,“ řekl velmi důrazně Woolsey.
„No je to velmi nepravděpodobné, ale jak říkám je to prototyp, takže se může stát cok…,“ a vtom se Rodney zasekl, jelikož si uvědomil, že by Woolsey zřejmě nechtěl pustit Shepparda do služby a tak větu trochu upravil:
„Ehm, no, zatím nanity fungují přesně tak jak původně měli fungovat. Sheppardovi zahojili nohu a čekají na další závažnější zranění, které mají léčit.
„A proč se vlastně napojili na Sheppardovu páteř? Copak to ho nemůže ohrozit na životě?“ vyzvídal Woolsey.
„Nikoli, ty nanity pouze zjišťuji informace o tom, kde a jak závažné je zranění,“ odporoval Rodney.
„Takže ho to nemůže vůbec nějak ovlivňovat, nebo ovládat.“ Řekl Woolsey a přemýšlel nad dalšími problémy, které by mohly nastat.
„Ne, to ne!“ odpověděl velmi důrazně Rodney a pokračoval normálním hlasem: „Pouze ho to vyléčí a pak se zase vrátí na své místo, kde budou opět vyčkávat,“ vysvětloval Rodney.

Woolsey vypnul notebook, postavil se a zeptal se: „Už jste to řekl Sheppardovi?“
„Co, přesně?“ otázal se McKay.
„No, co asi, že je z něho poloviční replikátor,“ řekl Woolsey a zakroutil při tom hlavou.
„On není replikátor! Je pouze po takovém no, vylepšení. To je to slovo, vylepšení,“ odporoval Rodney.
„No nevím, zda bude mít Sheppard stejný názor,“ dodal Woolsey.

Na ošetřovně

McKay s Woolseym došli k ošetřovně, otevřeli dveře a namířili si to přímo k lůžku, kde ležel Sheppard a kolem něho stáli tři postavy: Jeniffer, Ronon a Teyla.

„Ahh, tak tady si McKayi, jak teda dostanu ze sebe ty nanity,“ zeptal se, už ne tak agresivně Sheppard.
„No podle McKaye ty nanity odstranit nepůjdou,“ odpověděl za Rodneyho Woolsey.

Sheppard se zamračil na Rodneyho a opět se zeptal: „McKayi, proč jako nemůžeš použít EMP?“
„No protože by se nanity stejnak restartnuli a nic by to neřešilo,“ vysvětlil znuděně Rodney.
„Jak mi bylo řečeno, tak si do mě měl dat nanity, které mě měli vyléčit a pak se zničit,“ podotkl nervózně Sheppard.
Rodney se už chystal znova odpovědět, když vtom si uvědomil, že by rozhovor probíhal podobně jak z Woolseym – (otázka-odpověď, otázka- odpověď…) a tak mu velice zjednodušeně vysvětlil, že má v sobě jiné, speciální nanity a že je vlastně po takovém vylepšení, že je něco jak “nová verze“ Johna Shepparda.“

Sheppard to chvíli vstřebával a následně vzal vidličku, co měl položenou na stolku vedle snězeného talíře a bodl se s ní do ruky.

„Co to děláš?“ vykřikl dav, co stál kolem Sheppardovi postele.
„Auuuu, ale ověřuju si Rodneyho teorii…,“ odpověděl Sheppard.

Všem padl zrak na tři krvácející tečky, co měl Sheppard na ruce. Když se asi 15 vteřin nic nedělo, tak začali být všichni zúčastněni nervózní.

„Ehm, no někdy to může trvat trošku déle,“ poznamenal Rodney a dál tiše pozoroval Johnovu ruku.
„Ahhhh, to šimrá!“ skoro až křikl Sheppard a začal s tou rukou mrskat a škrabat se na ní.

Jeniffer se okamžitě k němu vrhla a chtěla mu dat nějakou injekci na uklidnění, ale Rodney ji zastavil.
Po krátké chvilce to přestalo a na Johnově ruce nezbyla ani známka po nějakém zranění.

„Tak, až na to svědění, to zas tak špatný není,“ podotkl John a dostal nápad.
„Rodney, ty nanity mají zvýšit mou sílu, že jo?“
„No, teoreticky…“ odpověděl mu McKay.
„Ronone, podej mi ruku,“ řekl Sheppard a natáhl mu ruku. Ronon udělal to co po něm žádal a Sheppard mu ji vší silou zmáčknul. Ronon mu jí zmáčknul také. Chvíli na sebe koukali. Rononovi po chvilce začal téct po čele pot, až to se slovem: „Auuu“ a narudlým obličejem vzdal. Sheppard, který byl zcela ve formě se zasmál a formálně pronesl: „Pane, hlásím se zpět do služby,“ a Woolseymu nezbylo nic jiné, než souhlasit.

Ale jo....už sem tady ten nápad viděl u jednoho autora...ale dobrý.. nevím jestli by tak rychle Woolsey souhlasil aniž by IOA nechtělo nějakou důkladnější zkoušky jeho síly a schopností... ale dejme tomu.. nenech nás dlouho čekat na novej díl

ramnogh: Zajímavý. Takovýhle nano vylepšení už tu ve dvou povídkách je (Stargate: The Lost City 7. a Task Force), ale jsem zvědav, co s tím provedeš ty

No, u jiného autora jsem to sice neviděl (Krom Lost city, ale tam je to v budoucnosti )ale prece jenom neni to pouze o tom ze by nahle dostal super power and healing to ze ma tyhle nanity je nehoda a navic jsou to prototypy, takze nikdo presne nikdy nevi, co se mu může stát.

Jo a je pravda ze by nejspis potreboval souhlas IOA atd. ale kdo by tu chtěl čist ty zbytecny rozhovory. Potreboval sem dat co nejdriv Sheparda do kupy a ne hadat se s IOA.

Dalsi dil snad bude driv

Bez komentára.

A predsa jeden.

ale díl by vyšel asi na deset stran, tak sem ho rozdělil na dva

Kľudne si to mohol dať v kuse.

to mohl, ale dam to sem az pozdeji

Mno, přišlo mě to takový bez náplně. V podstatě se tam jenom kecalo a to je všechno, ale jako jo, je to dobrý.

další, další, další!!! už chci 'vidět' shepparda v akci

No tak na to, že

NewAsgard píše:

se tam jenom kecalo a to je všechno

jsem i tak rád, že se díl jakštakš líbil
a

Toto je spoiler!!!:

můžu už teď uveřejnit (jelikož je to jasné...), že v příštím díle bude "New Sheppard" v akci

Jo a ten díl mám napsanej zatím pouze z části, ale doufám, že to celé dopíšu a uveřejním někdy v průběhu tohoto týdne, při nejhorším někdy v průběhu příštího týdne.

Tak jo sem tu s dalším, právě dopsaným dílem. Moc se omlouvám za pozdní dobu vydání tohoto dílu, naneštěstí to nějak nevyšlo... Snad se bude líbit:

14. Přípravy


Nad Atlantidou právě vyšlo slunce, a přestože se většina personálu právě probouzela, tak Woolsey už dávno seděl ve své pracovně a dělal svou oblíbenou administrativní práci.

„Pane Woolsey, jste tu?“ otázal se Radek, jen co vešel do kanceláře Woolseyho.
Woolsey sebou trhl, podíval se na Zelenku a odpověděl: „Ano Zelenko, co byste potřeboval?“
„No, poslední dobou tu byl pořád nějaký rozruch, jak kvůli těm černým mimozemšťanům, tak kvůli Zemi, potom Sheppard a ty nanity…,“ začal se svojí řečí Radek.
„Ehm, Zelenko přejděte rovnou k věci,“ zastavil ho po chvilce Woolsey.
„No, myslím, že vím jak získat nějaké drony a možná i ZPM,“ řekl slavnostně Radek a ukázal na svůj tablet.
„Co prosím?“ reagoval na Radkovu větu nevěřícně Woolsey a promnul si oči.
„No, když jsem na Zemi dělal výzkum antické databáze spolu s dalšími předními vědci, tak sem našel jednu planetu v galaxii Pegas, kde by podle všeho měli mít Antikové svojí vojenskou základnu, podobné té na Antarktidě.
„Co prosím, a to mi říkáte, až teď!“ řekl hlasitě Woolsey a vstal ze židle.
„No, jak říkám poslední dobou byla pořád nějaká práce a tak sem na svůj objev krapet pozapomněl,“ odpověděl Radek.
„A jak to, že jsem se o tomto objevu nedozvěděl už na Zemi,“ zeptal se vyčítavě Woolsey.
„No, všechny nálezy, které by byli jakkoli prospěšné sme dávali vedení vlády, myslel jsem, že vám to bylo řečeno,“ odpověděl Radek a ukázal Woolseymu na svém tabletu, záznam z antické databáze o vojenské základně, kde byla také napsána její sedmimístná adresa.

Woolseyho adresa velmi zaujala a ten jen s úžasem ve tváři řekl: „No, tak to je přímo úžasné, už jste tu adresu zkoušel zadat?“
„Teď jsem přišel o to zažádat,“ řekl s úsměvem Radek.
„No, tak na co tu ještě čekáme, pusťte se do toho,“ odpověděl mu radostně Woolsey, všeho nechal a s Radkem odešel do kontrolní místnosti.

O několik málo minut později

„Pátý symbol zadán,“ oznámil muž obsluhující konzoli s DHD.

Všichni zúčastnění, tj. Woolsey, Radek a personál v kontrolní místnosti v tichosti sledovali hvězdnou bránu, jak se na ni přemisťují symboly.

„Šestý symbol zadán,“ oznámil ten samý muž, co obsluhoval konzoli s DHD.

„Sedmý symbol, start,“ řekl si pro sebe Radek, plný adrenalinu, který za nepatrnou chvíli vyprchal, jelikož brána se neaktivovala a muž obsluhující DHD, pouze smutně prohodil, že sedmý symbol nezapadnul.

„K sakru,“ zanadával česky Radek.
„Zkuste to znovu,“ rozkázal zklamaný Woolsey.

Celý proces se opakoval a znova neúspěšně.

„Ach jo, tak se zdá, že to bude stejná situace, jak kdysi s Proclarush Taonas,“ řekl zklamaně Radek.

Po chvíli se, ale zarazil a významně mrknul na Woolseyho.
Woolsey se na Radka také podíval, a když si uvědomil, co tím asi Radek myslel, tak mu tu myšlenku raději ihned zarazil:

„Tak to vás Radku musím zklamat, ale já tam opravdu nemůžu poslat žádnou loď. Jediná loď, která je schopna se ubránit tomu co je tam venku je Argos a ten tu musí zůstat kvůli případné obraně Atlantidy,“ oznámil smutně Woolsey a chystal se odejít.

„Co se to tu děje?“ řekl důrazně plukovník Caldwell, který právě přišel do místnosti s bránou a uslyšel rozhovor Woolseyeho se Zelenkou o Argu.

Radek se okamžitě ujal slova a spustil: „Plukovníku Caldwelli, potřeboval bych vaší loď.“
„Co prosím?“ řekl překvapeně Caldwell.
„Pane Woolsey, mohli bychom si o tom promluvit v zasedačce?“ navrhl Radek, poté co se rozhlédl na dav personálů, který jejich rozhovor dychtivě poslouchal.
„Ehm, samozřejmě,“ podotkl zmateně Woolsey a všichni odešli do zasedací místnosti.

V zasedací místnosti

Když byl Woolsey obeznámen s plánem, tak si nechal do zasedačky zavolat také Shepparda a jeho tým a oba plukovníky Ellise i Davidsona. Když Radek už potřetí seznámil zúčastněné s jeho fantastickým objevem, tak se dočkal pouze znovu stejné reakce:

„Sakra, Radku, vždyť tohle je jedna z nejdůležitějších věcí, které si kdy za svůj život objevil a ty jsi na to zapomenul, jak je to možný???“ řekl, no skoro, až vykřikl McKay.
„Hele Rodney, už sem se omluvil,“ snažil se Radek situaci uklidnit a dál ve svém snažení pokračoval: „Důležité teď je, vyřešit jak se tam dostat,“ a významně se podíval na Caldwella.
Caldwell pohled opětoval a pravil: „No, za jiné situace bych už startoval motory Arga, ovšem v tomto se musím naklonit na stranu pana Woolseyho, jelikož Atlantida musí být hlídána alespoň jednou obranyschopnou lodí.“
„Ano správně jednou obranyschopnou lodí,“ řekl s úsměvem Radek.
Nikdo nechápal.
Radek po chvilce dodal: „Ovšem my máme dvě lodě,“
„Mohli být tři,“ podotkl smutně Davidson a zavzpomínal, na starého dobrého Apolla, který právě ležel rozebraný na spoustu součástek v jednom z hangárů Atlantidy.
Nyní se slova ujal Woolsey: „To je sice pravda, máme dvě lodě, ovšem Odyssea, by nebyla schopna sama ubránit celé město, před těmi loděmi. Je mi llíto, ale Argos musí zůstat v pohotovosti na Atlantidě.“
Sheppard se celou dobu snažil nějak vmísit do rozhovoru, ale nějak se mu to nevedlo.

„No tak když tu musí Argos zůstat tak pak je to jednoduché, pošlete na tu misi Odysseu,“ pravil nervózně Zelenka a sledoval reakce tiše sedícího plk. Ellise.
„Bohužel samotná Odyssea, asi nebude schopna doletět na místo určení, bez nějakého konfliktu s těmi loděmi…,“
„A co přiletět s jumperem k nejbližší planetě s bránou a doletět tam,“ navrhnul nadšeně Sheppard.
Radek svěsil zklamaně oči a odpověděl: „Bohužel, tato planeta, je až na kraji této galaxie a nejbližší planeta s bránou, je vzdálena skoro jeden a půl týdne letu jumperem.“
„Tudíž nám nezbývá jiná možnost, než tam letět s Odysseou,“ řekl plk. Ellis, postavil se a dodal ještě:
„A navíc, pokud bude mise úspěšná, tak bude Atlantida boje schopná a nabíjena již třemi ZPM.“
„Jak sem již říkal Odyssea, přece není schopna…“ začal s výkladem Woolsey.
„Bude muset, podívejte se Woolsey, toto je prostě příliš důležité na to, abychom si mohli určovat pravidla o bezpečnosti, hold někdy budeme muset riskovat,“ oponoval Ellis
„To je sice pravda, ale nemůžu vás nechat odletět, nemůžeme si dovolit ztratit další loď,“ namítal Woolsey.
„Já si mohu dělat se svojí lodí cokoliv, co uznám za vhodné a je mi jedno zda mi to vy a IOA odsouhlasí, nebo ne,“ a s těmito slovy odešel hrdě plukovník Ellis pryč ze zasedací místnosti.

Woolsey a Caldwell po Ellisově odchodu neměli slov, Radek okamžitě odběhl za Ellisem a Sheppardův tým spolu s plk. Davidsonem se nenápadně vytratili pryč.

O minutu později na jedné z chodeb Atlantidy

Radek se po Ellisově odchodu rozběhnul za ním a odchytil ho až u transportéru:
„Počkejte plukovníku,“ křičel běžící Zelenka a v poslední sekundě, kdy už se zavírali dveře od transportéru, ve kterém stal Ellis, se do nich protlačil a oba se transportovali na jednu z mnoha chodeb Atlantidy.
„Doktore, co potřebujete?“ zeptal se překvapený Ellis, jelikož čekal, že se transportuje sám.
„Ach, počkejte prosím, nechte mě vydýchat,“ řekl zmožený Zelenka a chvíli v předklonu hluboce dýchal.
„Tak to je lepší,“ podotkl Zelenka, postavil se a pokračoval: „Chtěl sem vám poděkovat, za to, že jste se postavil Woolseymu a že jste ochoten podstoupit tu riskantní cestu, moc to pro mě znamená.“

Ellis na to odpověděl: „Podívej te se Zelenko, osobně doufám, že na té planetě něco bude, jelikož nechci letět přes půl galaxie a pak se vrátit s prázdnou, když už tuto cestu musím absolvovat, tak chci aspoň těm byrokratům setřít zrak…

„Nebojte, je to bohem zapomenutá planeta odstavena daleko od ostatních, určitě tam něco bude,“ řekl povzbudivě Zelenka a pozoroval, jak Ellis vešel do jedněch z mnoha dveří, na kterých byl štítek s nápisem: Pracovna plk. Ellise a zavřel je za sebou.

O dvacet minut později v Hangáru

Plukovník Ellis stál pod levým motorem své lodě a kolem něho byl obstoupen celý personál lodi BC-304 Odyssey. Plk. Ellis se napřímil, dal ruce za záda, projel pohledem přes celou posádku a začal svůj proslov:

„Tak jo lidi, proč sem vás všechny svolal. Tady, doktor Zelenka,“ a ukázal na Zelenku, který stál v první řadě „našel v Antické databázi adresu jedné planety, kde se podle všeho nachází Antická vojenská základna, podobná té na Antarktidě. Bohužel brána na této planetě nefunguje a tak jediná možnost, jak se na tuto planetu dostat je lodí. Naneštěstí máme pouze dvě lodě, a jelikož Argos musí tady zůstat kvůli případné obraně, tak tento velmi těžký úkol zbyl na nás. Určitě víte, že venku jsou ti čern…“ pak se zarazil a opravil se: „ti noví nepřátelé, před kterými se ani v hyperprostoru neschováme. Ovšem pokud se nám to povede, tak bychom mohli získat drony a možná i ZPM. Vím, že je to velmi riskantní a tudíž je tato mise dobrovolná. Takže, kdokoliv kdo by chtěl odejít, tak může jít, pochopím to.“

A po těchto slovech se významně na všechny podíval a čekal na jejich reakce. Houf ani nepípnul, až po chvilce vyšla ze středu jedna z kapitánek, pyšně se rozhlédla po davu, který byl stále kompletní, a zeptala se: „Tak, kdy odlétáme?“

Ellis se usmál, jelikož ho velmi potěšilo, že celý jeho tým stojí za ním a že nikdo z přítomných neodešel.
„Děkuji všem, odlet bude co nejdřív, teď potřebuju dobrovolníky na vyklizení zásobovací paluby, jelikož budeme potřebovat prostor,“ odpověděl Ellis a pomalu odcházel.
Houf se rozdělil na dvě skupinky, z nichž jedna odběhla do Odyssey do zásobovacích místností.
Druhá skupina nečekala na Ellisovo: „Do práce“ a raději se do ní hned pustila.

Mezitím v šatně

„Tak co nanity?“ začal Rodney netradičně konverzaci se Sheppardem, který si právě natahoval kalhoty.
„No, před takovým týdnem bych tě za tu otázku asi zbil k nepoznání, ale teď ti musím odpovědět, že celkem dobrý. Teď jen čekám na nějakou poruchu, jelikož nikdy nic, co jsi kdy vyrobil, nefungovalo tak jak by mělo…,“ odpověděl s úsměvem Sheppard a sundal si civilní tričko.
„Co ty, jak přežíváš to, že Zelenka našel tu planetu?“ zeptal se náhle Sheppard a soukal se do svého erárního trička.
„Hele víš, že mě to naprosto nezajímá,“ řekl pohrdavě Rodney a taky si sundal tričko.

Jen co to udělal tak se Sheppard na jeho “mírně“ zaoblené břicho zadíval a ironicky prohodil:
„Páni Rodney, ty jsi posiloval?“
„Rodney se nenápadně začervenal a prohodil: „To už je poznat?“

Sheppard se v duchu zasmál a přemýšlel, zda mu říct, že to myslel ironicky, nebo ho nechat v nevědomosti. Po chvilce se pouze usmál a pravil: „No, jasně jen to musíš dělat pravidelně a častěji.“

„Neviděl si Teylu a Ronona? Myslel sem, že tu budou s tebou?“ zeptal se Rodney a marně si nasoukával boty.
„Ne, nevím kde sou, naposledy jsem je viděl v zasedačce,“ odpověděl mu Sheppard, který už byl zcela přestrojený do služebního.
„Zvláštní, ale musím ti říct, že mě docela překvapilo, jak Ellis na Woolseyho vyjel,“podotkl Rodney a zesílil své úsilí v natahování svých bot.

Sheppard se už chystal na Rodneyho poznámku reagovat, když v tom se to všechno semlelo. Rodney tak tlačil na tu botu, až mu ujela ruka a celý se svalil ze židle na záda. John to sledoval v tichém údivu. Rodney se najednou rychle postavil a držením svého krku se snažil naznačit, že nemůže dýchat a že si vyrazil dech. Sheppard Rodneyho posunky pochopil, okamžitě se k němu sehnul a udeřil ho silnou ranou do zad. Ovšem neuvědomil si následky. Síla, kterou vyvinul ve své ruce, byla až nadlidská a tak namísto pomoci to celé spíše zhoršil. Rodney po nárazu Sheppardovi ruky skoro, až odlétl několik metrů a rozplácl se na podlaze. McKay se už naštěstí nedusil, ale zato měl obtisknutou červenou ruku na zádech a ležel na zemi jak mrtvej. Sheppard se zděsil, když se najednou od Rodneyho ozval hlasitý výkřik bolesti, který zněl asi, jak když vyje pes Baskervillský. Shepparda tento výkřik natolik vylekal, až sebou trhnul a zády vrazil do skříněk, které se po místnosti rozsypaly jako domino. A aby toho nebylo málo tak některým skříňkám se při pádu uvolnil zámek a tak celou místnost zaplnila horda všemožného oděvu, bot a helem…

„Co se to tu děje?“ vykřiknuli zaráz Teyla s Rononem, kteří už byli plně připraveni na cestu, když spatřili tu spoušť a uviděli, jak se na zemi válí Sheppard s Rodneym.
Sheppard se pomalu zvednul, rozhlédl se a jen co spatřil Rodneyho tak k němu přiběhl a pomohl mu vstát.

„Si v pořádku?“ zeptal se vystrašeně Sheppard.
„Ahm, ale jo,“ odpověděl posléze Rodney a chytnul se na zádech.
„Moc se omlouvám, nějak sem to neodhadnul,“ řekl a pomohl Rodneymu v chůzi.

Sheppard s Rodneym se mlčky dobelhali k Teyle a Rononovi a John pravil: „Tak jo Rodney dej se rychle do kupy, protože za chvíli odlétáme s Odysseou a navíc toto opravdu nechcu uklízet.“

Rodney se oklepal, obul si boty, co na zemi našel a odkulhal se spolu s ostatními do hangáru, kde se nalodil i s jedním jumperem na palubu Odyssey.

Připravená Odyssea zapnula podsvětelné motory, díky kterým se odtrhla od města a začala stoupat výše a výše, až doletěla na orbitu Lantey. Na můstku se z interkomu ozvalo Woolseyho „hodně štěstí“, což mu Ellis opětoval a nařídil kapitánce Arajärvi aby vstoupila do hyperprostoru na dané souřadnice. Kapitánka rozkaz okamžitě uposlechla a na senzorech Atlantidy se zobrazilo vytvořené HP okno, do kterého Odyssea vletěla. Woolsey tento obraz sledoval, a když na něm byla pouze prázdná orbita planety, tak se zamračil a odešel do své pracovny, kde dále dělal svojí oblíbenou administrativní práci.

„Plukovníku Caldwelli, potřeboval bych vaší loď?“

„Plukovníku Caldwelli, potřeboval bych vaší loď.“

„Tak jo lidi, proč sem vás všechny svolal, tady doktor Zelenka,“

„Tak jo lidi, proč sem vás všechny svolal. Tady, doktor Zelenka“

a jelikož Argos musí tady zůstat, kvůli případné obraně,

a jelikož Argos musí tady zůstat kvůli případné obraně,

„No, před takovým týdnem bych tě za tu otázku asi zbil k nepoznání, ale teď ti musím odpovědět, že celkem dobrý, jen čekám na nějakou poruchu, jelikož nikdy nic, co jsi kdy vyrobil, nefungovalo tak jak by mělo…,“ odpověděl s úsměvem Sheppard a sundal si civilní tričko.

„No, před takovým týdnem bych tě za tu otázku asi zbil k nepoznání, ale teď ti musím odpovědět, že celkem dobrý. Teď jen čekám na nějakou poruchu, jelikož nikdy nic, co jsi kdy vyrobil, nefungovalo tak jak by mělo…,“ odpověděl s úsměvem Sheppard a sundal si civilní tričko.

„Co ty, jak přežíváš, to že Zelenka našel tu planetu?“

„Co ty, jak přežíváš to, že Zelenka našel tu planetu?“

Jen co to udělal tak se Sheppard, na jeho “mírně“

Jen co to udělal, tak se Sheppard na jeho “mírně“
Trošičku popracovať na skladbe viet, a bude to dobré.
.

Díky moc za upozornění - opraveno

-za chyby se omlouvám (ale nemám korektura, tak si vše dělám sám)

Tož pěkný díl, ale přijde mě že to furt natahuješ jak jen to jde. Ty už se přibližuješ k Lostům.

Abych pravdu řekl tak sem tam už chtěl dat tu zakladnu, bohužel sem psal ty rozhovory a najednou sem byl na 5 A4, tak sem to hold utnul a vylozene cistou akci necham na pristi díly