SG: Svatá výprava - 2. řada, část 19.: Pád

Tak jak to vypadá s povídkou?

Zkoušky hotovy, do zítřka je tu další díl.

No já se na tvůj další těším a jinak jsem uveřejnil svůj nový díl dnes, ať si zítra "nekrademe" čtenáře

Prima. I když myslím, že by zvládli přečíst dva díly za jeden den..

Ja čtu obě povidky a vubec by mi nevadilo, kodyby byly oba dily dnes čím více kvalitního čtiva tím lépe

Tak, po dlouhé odmlce ho tu konečně máte, doufám že budete spokojeni.

2. řada, díl 9.: Ztraceni

Uprostřed ničeho, galaxie Mléčná Dráha:

Bitevník EFS Andrea Doria se nehybně vznášel v prázdnotě vesmíru. Pouze pomalu rotoval kolem své osy. Loď se zdála být mrtvá, žádná světla nesvítila, ani poziční světla neblikala. Mírně ožehlý název lodi byl taktéž skryt pod příkrovem temnoty, jelikož světla, která ho normálně ozařovala, byla nyní nefunkční. Na první pohled se loď ale nejevila jako příliš těžce poškozená. Na trupu bylo několik zčernalých zásahů od energetických zbraní, ale nebylo to nic, s čím by si neporadil pancíř lodi. Když se však otočila kolem své osy, zjevil se plný rozsah jejího poškození.
Z hangáru na pravoboku nezbylo nic než změť pomuchlaných trosek. Nejdříve dostal zásah primárním orijským dělem. Jeho paprsek proletěl přímo skrz, což by se dalo přežít, avšak jeho žár a energie spolu s nárazem do trupu způsobily výbuch paliva a zbraní pro stíhačky. To rozmetalo celý hangár a přeměnilo ho v hromadu pokrouceného kovu, sotva držícího na trupu lodi. Co však bylo horší, spolu s hangárem se odporoučela více než polovina podsvětelných motorů a výbuchem byla zasažena také velká část pravoboku lodi.
Právě proto se loď nyní bezbranně a neovladatelně vznášela na neznámém místě, kam se dostala jen díky nouzovému skoku do hyperprostoru, který kapitán nařídil těsně před tím, než se hangár rozletěl na kusy a vyřadil veškeré systémy lodi.
Na první pohled byla v bezpečí a stačilo uvést do chodu nejnutnější systémy a zavolat o pomoc. Ale skutečnost nebyla pro pozemskou loď ani zdaleka tak příznivá. O necelých deset minut po pozemském křižníku se z hyperprostorového okna vyřítil lehký orijský křižník. Jeho zářivě bílý trup dával tušit, že určitě nepřiletěl z bitvy, jako pozemské plavidlo. Okamžitě si to namířil k bezbranné lodi. Kdo by však čekal, že zahájí palbu, nedočkal by se. Křižník zaujal pozici jen kousek od smrtelně raněného bitevníku a vyčkával.
Na můstku pozemské lodi mezitím posádka prožívala okamžiky hrůzy.
Celý můstek vypadal, jako kdyby na něm explodoval alespoň batoh plný granátů. Většina obrazovek pouze doutnala a plastové střepy z rozbitého taktického stanoviště pokrývaly celou podlahu kolem. Několik členů posádky nehybně leželo na zemi nebo zhrouceně sedělo na svých pozicích. Pár nezraněných přeživších pobíhalo kolem s hasicími přístroji, likvidujíc hořící kabeláž. Další se snažili pomoci lidem, kterým ještě bylo pomoci.
Velitel lodi, asi čtyřicetiletý Ital v uniformě kapitána Flotily, si otřel krev z čela. Při nárazu se pořádně uhodil o jednu z konzolí. Obrátil se na svého prvního důstojníka, ale ten nereagoval na jeho příkazy. Kapitán se mu pokusil nahmatat puls, ale nic necítil. Nezbylo mu nic jiného, než mrtvého odtáhnout z křesla a zaujmout jeho místo. Ale loď na jeho pokyny nereagovala. Obrazovka byla plná varovných hlášení a kritických selhání. Pak se ozvala vysílačka jednoho z bezpečnostních důstojníků.
„Komukoliv na můstku, tady poručík Silviová ze strojovny. Je tam někdo? Odpovězte prosím!“
Kapitán si vzal od vojáka vysílačku a ztěžka odpověděl na volání strojovny.
„Poručíku, tady kapitán. Ještě tu jsme, jak to vypadá u vás?“
V poručíkově hlasu byla znát úleva, že někdo na můstku přežil.
„Máme několik mrtvých a těžce raněných. Generátor málem vybuchl, museli jsme ho odpojit. Je porušených příliš mnoho obvodů. Můžeme se pokusit nahodit záložní zdroje energie, ale sami se odtud nedostaneme. Motory jsou nadobro v tahu.“
Kapitán tiše zaklel. Pak odpověděl.
„Dobře poručíku, pokuste se zprovoznit, co půjde, priorita je komunikace a senzory, ať alespoň víme, kde jsme.“
Ze strojovny se ozval souhlas. Po chvilce ticha ještě dorazil návrh.
„Ehm, kapitáne, co zkusit použít nouzový maják? Pokud jsou v okolí nějaké naše lodě, mohly by zachytit jeho signál.“
Kapitán zauvažoval nad poručíkovým návrhem. Nouzový maják se používal, pokud selhala všechna ostatní zařízení. Problém však byl, že neměl příliš dlouhý dosah. A dalším problémem bylo jak maják vypustit, když nefungovaly ani základní systémy. Samozřejmě ho šlo odpálit manuálně. Háček však byl v tom, že se nacházel na dolní palubě v inženýrské sekci. Tedy sedm palub a půlku délky lodi od můstku.
„Dobrý nápad poručíku. Ale odtud se k němu nedostaneme.“
Po chvilce ticha se dostavila odpověď ze strojovny.
„Myslím, že tady to půjde, pane. Jsme odříznutí od zbytku lodi, ale maják je jen pár desítek metrů od nás. Pokusíme se poslat někoho v ochranném obleku venkem, přes trup, maják se dá odpálit i z vnějšku lodi.“
Kapitán potvrdil poručíkův plán a znovu se pustil do souboje o vládu nad lodí s nekončícím přívalem chybových hlášení a fatálních selhání.

O několik minut později stál u airlocku v inženýrské sekci voják oblečený do skafandru určeného pro výstup na trup. Více než cokoliv jiného připomínal asgardský oblek, které kdysi používala odnož asgardské rasy v Pegasu. Nicméně byl očividně pozemského původu. Voják gestem naznačil, že je připraven, a vstoupil do přetlakové komory. Bezpečnostní dveře se za ním uzavřely a o chvíli později již vkročil na vnější plášť lodi. Stačilo, aby se rozhlédl kolem, a ihned se zorientoval. Pak vyrazil směrem k nouzovému majáku. Dosáhl ho poměrně rychle a po rychlém ohledání zjistil, že manuální odpálení je funkční. Na miniaturní obrazovku vyťukal přístupový kód a zatáhl na páku.
Ihned poté se o několik metrů vedle odsunul bezpečnostní poklop a z hlubin lodi vystřelila malá sonda. Ta odletěla několik desítek metrů od lodi, a začala slabě blikat, což signalizovalo správnou funkci. Teď tedy vysílala nouzové volání.
Voják se chtěl vrátit zpět, když tu uviděl něco, co ho přinutilo zůstat na místě a jen se zděšeně dívat před sebe. Loď se během jeho výstupu částečně otočila kolem své osy, takže nyní měl prvotřídní výhled na zářivý trup orijského lehkého křižníku. Ještě než stačil aktivovat vysílačku, prohnalo se kolem trupu několik orijských stíhaček. Těsně minuly poškozenou loď a zamířily si to přímo k sondě. Ta nebyla na nějaké úhybné manévry stavěna, ani neměla jak zjistit, že jí hrozí nebezpečí. Během vteřiny vybuchla po přímém zásahu.
O tři vteřiny později již kapitán poslouchal hlášení o orijském křižníku, který vysílá z hangáru cosi, co budou pravděpodobně výsadkové čluny.

Trojice orijských výsadkových plavidel směřovala k nehybné pozemské lodi. Na palubě každého z nich bylo na padesát křižáků, připravených padnout za Počátek. Vedoucí loď zamířila k hangáru na levoboku a zbylé dvě ji následovaly. Když byly vyřazeny lodní systémy, ztratil hangár ochranné silové pole, které v něm drželo atmosféru a jelikož záložní zdroje nenaběhly jak měly, nestačily se ani uzavřít hangárová vrata. Ten tudíž ztratil atmosféru.
Orijské lodě pomalu přistály a z jedné z nich vyšla desítka křižáků v oblecích, které patrně sloužily k výstupu do volného vesmíru. Velmi pomalu vyrazili směrem k hangárovým vratům, kde pravděpodobně předpokládali nějakou možnost, jak je nouzově uzavřít a obnovit atmosféru. Bohužel pro ně však vrata bez energie uzavřít nešla, natož znovu natlakovat a napustit atmosférou celý hangár.
Orijské jednotky proto musely vyzkoušet odlišný způsob výsadku. Jedna z lodí se zvedla metr nad podlahu a pomalu klouzala směrem ke dveřím, vedoucím do útrob lodi. Jakmile se dostala těsně ke zdi, vysunul se ze spodní části tubus, často užívaný při přichycení na trupu. Od pilota to vyžadovalo značné manévrovací schopnosti, aby jeho zámek vůbec zapadl kolem rámu dveří. A ani poté ale neměl vyhráno, jelikož musel loď udržet tak, aby se tubus při nějakém prudším pohybu neodpojil a nevystavil celý výsadek vzduchoprázdnu.
Křižáci rychle sestoupili tunelem a začali útočit na bezpečnostní dveře hangáru. Jejich příchod ale nebyl tak úplně nečekaný, jak si představovali. Voják ve skafandru zůstal na trupu lodi a sledoval pohyb nepřátelských lodí a až do hangáru. Bezpečnostní týmy z několika přilehlých a hlavně dostupných sekcí se shromáždily v chodbě navazující na hangár, připraveni zastavit nepřítele dříve, než se probojuje hlouběji do útrob plavidla. I přesto ale zůstával další problém. Lehký orijský křižník mohl pozemskou loď téměř okamžitě proměnit v hromadu trosek, pokud se jeho veliteli budou zdát ztráty příliš vysoké. I tato situace však měla své řešení.

Chvilku poté, co se křižáci začínali probíjet přes dveře hangáru, okamžik poté, co pozorovatel na trupu oznámil dalších pět výsadkových plavidel, která právě odstartovala z křižníku, a okamžik poté, co s lodí otřásla velmi silná tlaková vlna neznámého původu, se kapitánovi ozvala poručík Silviová ze strojovny.
„Kapitáne, tady strojovna. Podařilo se nám nahodit senzory krátkého dosahu.“
Kapitán vyrazil směrem ke stanovišti senzorů. Tak rychle, jak mu to jen jeho zlomená noha dovolovala.
„Výborně poručíku, co komunikace?“
Odpověděl ještě za chůze.
„Našli jsme porušené spojení mezi počítačem a anténou. O dvě patra výš vyhořela rozvodna a oheň spálil vedení. Pracuje na tom pět lidí, do pěti minut budeme mít komunikaci zpět.“
Kapitán si částečně s úlevou, částečně s bolestí oddechl. Přeci jen možná budou mít šanci přežít. Snad se v okolí nachází nějaká loď Flotily.
Pak dorazil na pozici senzorů. Zhroutil se do křesla a aktivoval počítač. A veškerá jeho naděje byla okamžitě pryč. Na obrazovce se jasně rýsoval obrys lehkého orijského křižníku a několika výsadkových lodí, které směřovaly k bezbrannému pozemskému plavidlu. Ale pak tu byly ještě tři další kontakty, jejichž obrysy byly zatím rozmazané jejich příletem z hyperprostoru, ale bezpochyby byly ještě mnohem větší než orijský křižník. Právě jejich přílet musel způsobit onu tlakovou vlnu, která prošla celou lodí, protože tyto lodě vyskočily z hyperprostorového okna ještě blíž k jeho lodi, než se nacházel lehký křižník. Ve stejný okamžik, kdy odevzdaně sledoval obrazovku senzorů, se ozval rádiem pozorovatel na trupu.
„Pane, tohle byste měl vidět. Z hyperprostoru právě vyskočily…“
„Ano, seržante, vím, další tři lodě. Máme zpět senzory, takže vidíme, v jaké jsme kaši.“
Přerušil kapitán pozorovatele.

EDIT:
PDF verze od jakopa, kterému za ni děkuji:

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/5148036/svata-vyprava-part-32-.pdf


super uz se těším na pokračování

Díl perfektní. Je fajn, že popisuješ i takovéhle problémy lodí po bitvě, málo kdy se to vidí a dokázal jsem si tu situaci živě představit.
Jenom mám jednu výtku a jednu poznámku. První dva až tři odstavce, kde popisuješ poškození lodi, jsou strašně nasekané a opakuje se tam dost slov. Působí to spíš jako seznam děr pro techniky na opravu. Dál už se to neprojevovalo, takže za to mohlo asi tempo, jakým jsi napsal díl
A poznámka je jenom k tomu, že pokud je loď úplně, ale úplně bez energie, neměla by vypadnout gravitace? (Nevím jak ji máš řešenou, třeba ne, ale raději se zeptám)

St0rm : Já nevím jak ty, ale já stavět vesmírnou loď, tak dám umělý gravitaci a hlavně podpoře života vlastní, nezávislý, chráněný zdroj energie.
Ono s v 0G a bez kyslíku dost těžko opravujou systémy, natož pak žije.

V prvé řadě děkuji.

St0rm: Zajímavé, možná máš pravdu, ale až k té první mezeře jsem to psal na jeden zátah. Možná to bude tím mým zvykem rvát tyhle popisy na začátek dílu..

Každopádně, gravitace a podpora života je napojená jak na hlavní generátory, tak na záložní a navíc má ještě vlastní velkokapacitní baterie, na které může nějakou dobu fungovat. K tomu se přistoupilo po tom co všichni na Deadlosu málem pochcípali kvůli nedostatku kyslíku při boji s tou hive.

dobrej díl. To přiletěli Wraithi?

Ďalšia z dobrých častí. Naozaj dobre popísané poškodenie lode a súčasne aj stav na mostíku a v strojovni po boji.

Ale pak tu byly ještě tři další kontakty, jejichž obrysy byly zatím rozmazané jejich příletem z hyperprostoru, ale bezpochyby byly ještě mnohem větší než orijský křižník.

„Ano, seržante, vím, další tři lodě. Máme zpět senzory, takže vidíme, v jaké jsme kaši.“

Takže to najskôr nebudú ľudské lode.
na pokračovanie.

Děkuju.
O těch lodích nic neprozradím, nechte se překvapit v dalším dílu.

jo jenom se chci zeptat kdy bude další díl já nevím v jakých intervalech to tu dáváš

no, musím uznat, další skvělí díl, jako vždycky