ČÁST 3
Zhruba necelých deset hodin od konce schůze v Pentagonu se na orbitě Země vznášely již tři plně vyzbrojené a k boji připravené BC 304, ke kterým se měla připojit v krátké době asi padesátka letounů F-302. Hvězdná brána v SGC byla takřka v nepřetržitém provozu. SG týmy chodili na mise na planety, o kterých věděly, nebo alespoň předpokládaly, že se na nich vyskytují Převoři a v souladu s rozkazy ze zasedání v Pentagonu je systematicky ‚neutralizovali‘. Obyvatelé naprosté většiny planet byli za osvobození od Převorů vděčni a jen málo kde se příslušníci SG jednotek setkali s odporem vůči jejich záměru zlikvidovat Převory. Šlo zejména o planety, kde se jejich obyvatelé ještě nedoslechli jak orijové zacházejí s těmi, kteří se odmítnou podrobit jejich vůli.
Teal´c se vydal na samostatnou misi na Jaffy obydlené planety, kde jak doufal, nalezne nějakou vojenskou podporu na obranu Země. Přestože se orijům díky nemilosrdné zastrašovací taktice podařilo dostat část jaffského národa na svoji stranu, bylo mezi nimi stále mnoho těch, kteří by raději zemřeli, než by znovu sloužili falešným bohům a část z nich si také uvědomovala, jakou roli sehrála Země při jejich osvobození od Goa´uldů. Proto všichni doufali, že se Teal´c nevrátí s prázdnou.
Vala, Mitchell a Daniel se vydali na planetu, která se nacházela hluboko v území Luciánské aliance shánět ono holografické projekční zařízení, které by mohlo pozemským lodím přinést v nadcházející bitvě potřebnou taktickou výhodu.
Samanta Carterová nevěděla, kde ji hlava stojí. Ihned po úspěšném odzkoušení ‚rušičky cestování v hyperprostoru‘, jak zněl pracovní název zařízení, které v omezeném rozsahu zabraňovalo cestovat v HP v okolí planety Země, se ihned pustila do tvorby počítačového programu, který měl umožnit projití asgardského transportního paprsku skrz štít Anubisem upravených Hataků. Program se ji před malou chvílí podařilo úspěšně dokončit, bohužel fungoval zatím jen teoreticky, protože zatím nebyla možnost, jak ho vyzkoušet v praxi.
Orbita planety Země, můstek USS Odyssey
„Pane“, oslovil plukovníka Emersona člen posádky, který měl mimo jiné na starosti sledování dálkových senzorů, „podle našich dálkových senzorů se k nám hyperprostorem blíží sedmnáct kontaktů, podle všeho jde o lodě třídy Hatak.“
„Za jak dlouho tady budou?“, zeptal se bez přemýšlení Emerson.
„Budou-li pokračovat stávající rychlostí, tak za nějakých 30-35 minut, pane.“ Odpověděl senzorový.
„Tak už je to tady“, řekl si spíše pro sebe Emerson, „a co lodě Ori?“, zeptal se ještě senzorového.
„Krom lodí třídy Hatak žádné další kontakty nezaznamenávám“, odpověděl senzorový.
„Dobře, pošlete okamžitě tyto informace do SGC a taky na Daedalos a Apollo, pokud je již samy nezachytili“, rozkázal plukovník.
Zasedací místnost SGC, cca 5 minut po zachycení Hataků směřujících k Zemi
„Za nějakých pětadvacet minut můžeme očekávat přílet sedmnácti lodí třídy Hatak, pravděpodobně s nepřátelskými úmysly“, začal bleskovou poradu generál Hank Landry, „jakou navrhujete strategii?“, otázal se přítomných.
V místnosti krom něho seděli všichni tři velitelé pozemských lodí, zástupce IOA Johnson, z SG1 zde byla pouze Carterova, protože všichni ostatní z jejího týmu byli stále mimo Zemi. Byl zde i mistr Bra´tac, který se i přes protesty ošetřujících lékařů rozhodl opustit ošetřovnu.
„Se vší úctou pane“, začala už téměř tradičně Carterová, „nemáme jistotu, že jde o nepřátelské Hataky, je možné, že se Teal´covy podařilo sehnat pomoc mezi Jaffy.“
„Na to se nemůže spoléhat“, chopil se slova Johnson, „krom toho, by nás Teal´c o příletu spřátelených lodí dopředu informoval, a pokud vím, dosud se tak nestalo.“
„Souhlasím“, přiklonil se Landry na stranu zástupce IOA, „musíme být připraveni na jakoukoli možnost. Jak daleko jste pokročili s konstrukcí toho Vašeho transportního satelitu?“, zeptal se Landry Carterové.
„Nebude hotový dříve jak za deset hodin, pane“, odpověděla Carterová, „popravdě řečeno přílet orijské flotily jsme neočekávaly dříve, než za nějakých dvacet hodin, pane“, odpověděla Samanta, které se pořád nezdálo, že by Ori rozdělili svoje síly a poslaly Jaffy napřed, místo toho, aby zaútočili najednou a to v co největším počtu. „Ovšem naše asgardské transportéry na našich lodích, jsou právě nastavovány tak, aby pronikly štítem Anubisem upravených Hataků.“
„Výborně“, pronesl Landry, „kolik výstřelů z asgardské zbraně je potřeba k sestřelení jednoho Hataku?“, položil Landry otázku směrem ke kapitánům BC 304.
„Měl by stačit jeden“, odpověděl jako první Caldwell, „ovšem asgardské zbraně v boji s Hataky ještě nebyli vyzkoušeny.“
„Jak jsem říkala již na poradě v Pentagonu“, vložila se do hovoru opět Samanta, „každá naše F302 nese dvě rakety s maskováním, které jsou naladěny na fluktuaci štítů neanubisovských Hataků, každá jednotlivá raketa má dostatečnou sílu k zničení jednoho Hataku. Vypořádat se se sedmnácti Hataky by tedy neměl být problém, nehledě na to, že díky našemu ‚antihyperprostorovému zařízení‘ víme, v jaké vzdálenosti od Země Hataky z hyperprostoru vyskočí.“
„A proč nemůžeme nastavit rakety na F302 tak, aby sestřelovaly i Anubisem upravené Hataky?“, zeptal se zvídavým hlasem Ellis.
„To bohužel není možné“, odpověděla Samanta, „nebo alespoň prozatím nevíme jak. Anubisem upravená štítová technologie pracuje na odlišném principu, než klasická goa´uldska…“
Samantu přerušil Walter, který právě vstoupil do místnosti se slovy: „Pane“, řekl směrem k gen. Landrymu, „Odyssey nám právě poslala zprávu, že zachytila další tři Hataky směřující k Zemi. Blíží se k nám z odlišných souřadnic než první skupina, a podle našich výpočtu, dorazí k Zemi zhruba 5 minut po první skupině.“
„Dobrá,“ vzal na vědomí novou informaci Landry, „prioritou případného střetnutí bude neztratit v bitvě ani jednu naši loď. Abychom měli šanci uspět v boji s orijskými loděmi, budeme zcela jistě potřebovat všechny tři. Proto, když bude některé naší lodi selhávat štít, vyšle signál k vypnutí rušičky HP a skočí do HP, aby tak předešla svému zničení. Pro všechny případy máme v pohotovosti i naší antickou základnu, i když doufám, že její použití nebude nutné, protože s touto vlnou útoku by se měli vypořádat především naše F-302 a asgardský transportní paprsek. Jestli již nikdo nic nemáte…“
„IOA vypracovala přesné instrukce, co se týče použití transportní technologie na nepřátelské Hataky“, skočil Landrymu do řeči Johnson a bez dalšího pobízení pokračoval, „stále ještě vlastníme omezené množství tok´erského plynu, který zabíjí symbionty. Vzhledem k ohrožení, v jakém se nyní Země nachází, IOA odsouhlasila jeho použití v bojových podmínkách.“
Z výrazů Samanty a Bra´taca bylo patrné, že se jim takováto taktika boje moc nezamlouvá, na druhou stranu si byli vědomi, že Země musí použít všech dostupných prostředků, aby zabránila svému zničení.
„Jed na symbionty bude přenesen do klíčových částí Hataku,“ pokračoval nevzrušeně Johnson, „tedy na Peltak, do strojovny a do záložní řídící místnosti. Několik vteřin po tom budou do stejných míst přeneseny naše jednotky, které by měli podle možností zajistit převzetí, nebo vyřazení těchto lodí z boje.“
„Generále Landry“, zapojil se poprvé do rozhovoru doposud mlčící mistr Bra´tac, „rád bych se účastnil případného vyjednávání s veliteli přichozích Hataků, bude-li to možné.“
Po krátkém rozmýšlení Landry odpověděl: „Vaše účast na případných vyjednáváních bude vítána, mistře Bra´taku, budou-li ovšem nějaká“, po těchto slovech se Landry obrátil k ostatním, „myslím, že vše potřebné jsme již probrali, za chvíli tu budeme mít nezvané hosty. Rozchod!“, zavelel velitelským hlasem generál. Po tomto rozkazu se Ellis, Caldwell a Emerson nechali přenést na můstky svých lodí, zbytek přítomných se odebral do řídící místnosti SGC.
Nedaleko orbity planety Země
Z hyperprostoru právě předčasně vyskočilo 17 Hataků, kteří měli namířeno až na orbitu, v jejich těsné blízkosti – v dostřelu svých zbraní – je již očekávala trojice taurijských křižníků a necelá padesátka letounů F-302. Pozemské lodě okamžitě vyslali žádost o identifikaci s dovětkem, že neodpovězení budou považovat za nepřátelský akt a neprodleně začnou s palbou, která bude pro protivníka znamenat jistou smrt.
Odpověď byla téměř okamžitá, všechny tři lodě Tauri zachytili vysílání, které okamžitě přeposílali do velitelství SGC a do Pentagonu.
Velitelství SGC, řídící místnost
Na obrazovce se k údivu všech objevila tvář Rak´nora, Jaffy, který byl Teal´cův i Bra´tacův dobrý známí a podílel se i na mnoha společných operacích s jednotkami SGC proti Goa´uldům.
„Zdravím Vás Rak´nore“, začala Samanta, ještě předtím, než stačil oslovený Jaffa cokoli říci, „co Vás přivádí k naší planetě?“ Zeptala se opatrným tónem hlasu, přestože si byla téměř jistá, že Rak´nor by s Ori nikdy nespolupracoval, opatrnosti ale nebylo nikdy nazbyt.
„Ori napadly několik našich planet a vyhlazují i civilní obyvatelstvo, pokud se jim odmítne podvolit. Vy jste jediní v galaxii, o kom víme, že vlastní zbraně schopné zničit jejich lodě, proto Vás žádáme, abyste se s námi o tuto technologii neprodleně podělili a my se tak mohli efektivně bránit a zachránit tak mnoho nevinných životů.“ Sdělil stroze důvod svého příletu Rak´nor.
„To nebude možné“, odmítl rezolutně požadavek gen. Landry, „máme informace, že se část jaffské flotily připojila k Ori a společně plánují útok na naší planetu, jak máme vědět, že k nim nepatříte a nesnažíte se nás jen připravit o naše technologie?“ Píchl do vosího hnízda Landry.
„Letíme sem přímo z prohrané bitvy nad Dakarou, kde jsme svedli neúspěšnou bitvu s dvěma křižníky Ori a loděmi jaffských zrádců. Nacházíme se v zoufalé situaci a nemáme čas na vyjednávání, nevydáte-li nám Vaše zbraňové technologie okamžitě a dobrovolně, budeme nuceni si je vzít sami i za cenu použití síly, naše lodě jsou přeci jenom v přesile.“ Řekl rezolutně Rak´nor, který si očividně neuvědomoval skutečné možnosti taurijské flotily, ale poté poněkud smířlivějším tónem dodal. „Nemáme zájem s Vámi bojovat, ale jsme opravdu v zoufalé situaci, naše zbraně jsou proti Ori neúčinné a musíme se proti nim nějak bránit, další alternativou je pro nás smrt, takže vidíte, že nemáme co ztratit. Dáme Vám jednu minutu na rozmyšlenou“, dodal opět pevným hlasem Rak´nor a okamžitě přerušil spojení.
„Samanto Carterová“, oslovil plukovnici Bra´tac, „pošlete mě na peltak Rak´norovi lodě, snad ho dokážu přivézt k rozumu dříve, než se zde bude opakovat katastrofa podobna té nad Dakarou“, řekl s napjatým výrazem ve tváři mistr Bra´tac.
Carterova letmo pohlédla na Landryho, který přikývl na znamení souhlasu, načež kontaktovala Odyssey. Rak´norova loď a tři další Hataky z jeho flotily patřili k poanubisovské generaci, takže Bra´tacův požadavek byl snadno proveditelný. Za pár dalších vteřin se v řídící místností SGC objevilo světlo asgardského transportního zařízení a mistr Bra´tac zmizel a objevil se na peltaku Rak´norovi lodi.
Můstek USS Odyssey
Odyssea právě dokončila transport mistra Bra´taca, když v tom senzorový ohlásil směrem k Emersonovi: „Pane, téměř ve stejné chvíli, ve které Rak´norovi Hataky vystoupili z hyperprostoru, ty další tři kontakty, které k nám směřují, podstatně zvýšili svoji rychlost a budou tady za méně než minutu…ovšem je tu něco zvláštního,“ řekl překvapeným hlasem senzorový.
„Co zvláštního?“, dožadoval se okamžitého vysvětlení velitel Emerson.
„Ty tři Hataky v tuto chvíli letí vyšší rychlostí, než které jsou Hataky schopné, alespoň dosud jsme se s takovýmto výkonem u tohoto typu lodi nesetkali“, řekl zaraženě senzorový, „rozeznáváme také vyšší energetické signatury, než je tomu běžné u normálních Hataků.“
„Jste si jistý, že se opravdu jedná o Hataky a ne o křižníky Ori?“ dožadoval se vysvětlení Emerson.
„Popravdě řečeno nevím, co si o tom mám myslet, pane“, odpověděl rozpačitě senzorový, „za 20 vteřin budeme mít vizuální kontakt.“
TO BE CONTINUED…
16.7.2009 08:42:49
, i když nebudu nic prozrazovat dopředu, jak se bitva o Zemi nakonec vyvine. 
; vím že je mrtvej velitel Promethea, ten skonal spolu se svojí lodí, ale vzhledem k tomu, že Odyssey je stále v provozu, tak mě moc nenapadá kde a jak by Emerson umřel...ale možný to samozřejmě je, nepamatuju si všechny události z SG světa 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
