1
Mezi dvěma zly
Psal se rok 586. Na Aldeneerinu zavládl chladný podzim. Byl to rok, který přinesl mnoho změn. Celé armády Ori v doprovodu nejvěrnějších se přemisťovali k severní hranici. Útoky Temnorozených nabývaly na síle a hrozilo, že vtrhnou do vnitrozemí. Proto také byli Ori nuceni stáhnout mnoho vojsk z měst, kde dohlíželi na pořádek. Bojovníci proti útlaku pocítili příležitost a postupně připravovali povstání. Ovšem každý si uvědomoval, že vyhnání nepřítele bude záležitost na roky, a proto se zatím zaměřili na malé akce místního významu.
Mezitím v největším Cimméřanském městě HammerFell probíhalo zvláštní jednání. V hlavním královském paláci ten den zasedal vládce Cimmérie Thorogar III, Azanyrmuth Mocný IV a několik Aldeřanů, vládce Mínoji, Khanktilu a několika dalších vůdců menších světů. Debata trvala už pěkných pár hodin. V síních zněla příjemná bardská hudba, na stolech vonělo spoustu jídla a nechybělo ani víno, které se zatím příliš nepilo.
„Shrňme si to,“ vyzval přítomnou sešlost Thorogar, jenž se svým předchůdcům velice podobal. Urostlá postava a dlouhé blond vlasy.
„Zprávy od našich zvědů v řadách Ori mluví jasně,“ popisoval situaci Azanyrmuth Mocný IV, jeden z nejlepších mágů. „Nepřítel byl nucen značné síly přesunout do pohraničí, a tak v Lianaru zůstala malá posádka čítající asi tisícovku bojovníků. Počítám do toho jak Orije i jejich stoupence. Naši zvědové jsou schopni zajistit vypnutí štítu a volný průchod.“
„To mi zní jako moc snadné,“ namítal vládce Khanktilu Tolvenn. „Vždyť Kruh patří mezi nejstřeženější místo Aldeneerinu.“
„Pravda, ale časy se změnily. Máme mezi strážnými vysoce postavené zvědy, kteří zajistí, že v den našeho útoku budou hlídat ti správní. Nebojte se, Kruh sice stále střeží nejméně desítka strážců, ale počty našich zvědů, sympatizantů a odbojářů jsou velké a stále přibývají další. Obyvatelé vědí, jak se chovat a přitom zůstat sví. Čekají, až přijde ten správný čas.“
„Nezbývá nic jiného, než jim věřit,“ zamyslel se Tolvenn a v myšlenkách zapudil veškeré špatné možnosti. Pokud by je někdo zradil, byl by to konec nadějí svobodného Aldeneerinu.
„Padla tu zmínka o nějakém nečekaném spojenci,“ jal se slova Thorogar. „Nenapadá mě nikdo. Je pravda, že Aldeneerin obývají ještě další čtyři rasy, které už s Ori bojovali, ale dle vašich slov jsou jejich počty nízké.“
„Je tomu tak,“ pokračoval Azanyrmuth. „Orků je zhruba deset tisíc, Naugrim zhruba stejně, Argonianů osm tisíc a Orlích lidí bez mála šest tisíc a to tam počítám ženy, děti i starce. Zdá se to sice jako velké číslo, avšak stojíme proti přesile čítající dvě stě tisíc bojeschopných nepřátel. Na straně Ori bude bojovat také mnoho Aldeřanů. Onoho záhadného spojence už známe velmi dlouho a skutečně s jeho pomocí by počítal ten největší blázen.“
Osmdesátka přítomných na něj hleděla nedočkavě. Chtěli znát to jméno.
„Jsou to Temnorození,“ prohlásil mág po odmlce. V sále se najednou rozhostila vášnivá debata.
„Cože? To si snad děláte srandu? To nemyslíte vážně. Proč by nám náš dosavadní nepřítel chtěl pomáhat?“ zaznívalo z řad.
„Počkejte, nechte mě to dopovědět,“ žádal přítomné a počkal až se všichni utiší. „Nemyslel jsem to tak, že nám najednou nabídli pomocnou ruku. Zatímco mezi Ori a Temnorozenými zuří krutá válka, která taky může trvat desetiletí, v příhraničních oblastech se dějí překvapivé věci. Máme informace, že Temnorození ze zaměřili výhradně na Ori a obyčejné obyvatelstvo nechávají na pokoji. Je pravda, že se běžný lid před bojem ukrývá. Ven vychází až se válečná vřava přežene. No což, momentálně se nacházíme mezi dvěma zly. Co mě překvapilo, že se našli někteří, kteří se postavili na stranu Temnorozených a pomáhali jim v boji s Ori. Těch případů bylo víc, ale stále platí, že se jich běžní obyvatelé stále hrozně bojí.“
„A jak dopadly ty vesnice?“ zajímal se o osudu místních vládce Tolvenn.
„To je právě to záhadné. Zůstaly bez povšimnutí. Oblasti, kde Ori prohráli, jsou v podstatě svobodné. Asi už nás nepovažují za hrozbu. Ori převzali naši roli,“ pousmál se Azanyrmuth.
„Zní to moc krásně, aby to byla pravda,“ nevěřil těm zprávám vládce Cimmerie stejně, jako většina přítomných.
„Abych pravdu řekl, i mě se to nezdá. Uvidíme na místě, až získáme Lianar“
„Takže k poslední věci,“ vzal si znovu slovo Thorogar III. „Dobytí Lianaru.“
„Plán zní asi tak,“ znovu mluvil Azanyrmuth Mocný IV. „Do deseti dnů bychom zde mohli shromáždit opravdu velkou armádu čítající dvacet tisíc bojovníků z mnoha světů. Do konce roku by počty mohly narůst až na sto tisíc a to už by na osvobození Aldeneerinu mohlo stačit. Záleží to také na tom, jak nám pomohou místní a další rasy. V první řadě je potřeba získat Lianar a tím odstřihneme Ori přístup ke Kruhu světů. Nebudou sem moc poslat posily z Celestis a dalších podmaněných světů. Nemusím připomínat, že celkové počty Ori a jejich stoupenců mohou jít až do dvou milionů,“ při vyslovení tohoto počtu se všem zatajil dech. Bylo to stěží uvěřitelné číslo vždyť celková populace Aldeneerinu dosahovala necelého milionu.
„Zkrátka je důležité co nejrychleji dobýt Lianar a za každou cenu ho ubránit. Musíme se připravit na to, že Ori ho budou chtít získat zpět. Útok přijde ze všech stran. I z Kruhu, ale tam máme k dispozici štít.“
„To by bylo asi vše ohledně blízké budoucnosti. Teď zbývá učinit rozhodnutí,“ předal Azanyrmuth slovo Thorogarovi III.
Vládce opět povstal a pronesl rozhodnutí: „Zprávy hovoří jasně. Máme vynikající příležitost získat zpět Aldeneerin. Nesmíme ji promarnit, a tak vyzývám všechny bojovníky ke shromáždění. Připravíme zde na Cimmerii velkou armádu a za dvacet dní bychom mohli zaútočit.“
Následovala tichá a krátká konzultace ohledně počtu dostupných bojovníků, který pak prozradil právě Azanyrmuth: „Očekáváme, že zhruba v tu dobu by mohlo být připraveno zhruba třiceti tisícová armáda. To bude na získání a následné udržení Lianaru stačit. Nicméně, je třeba i nadále shánět posily, protože Ori se města jen tak nevzdají.“
„Dohodnuto,“ zakončil řeč Thorogar. „Za dvacet dní spustíme náš plán. A ještě jedna věc. Nemusím snad připomínat, aby náš plán zůstal utajen. I nepřítel má své zvědy, takže pozor na to, komu se svěřujete.“
Pak konečně nastalo to pravé veselí. Hostina se nesla v duchu naděje. Poprvé se objevila šance na ukončení teroru Ori trvající téměř dvě století. Přítomní stále probírali možné postupy bojů a válečné strategie, zatímco víno a pivo teklo proudem. Veselí se tak protáhlo dlouho do noci. Nejdéle vydrženi Cimméřané a jen hrstka Aldeřanů. Zde si mnozí také připomněli seveřanskou houževnatost a výdrž.
Další dny se nesly v duchu rozsáhlých příprav. Ze spřátelených a svobodných světů přicházeli noví a noví bojovníci, kteří ještě podstupovali poslední výcvik a připravovali vše na ofenzívu. Právě samotný výcvik byl velmi důležitý, protože první bitva této války se má odehrávat v ulicích města Lianaru. Očekávalo se zdlouhavé obsazování čtvrtí, z nichž byla každá opevněná, rovněž i dobývání velkých paláců, panství i domů prostého obyvatelstva. Specifikum oproti jiným bitvám spočívalo také v tom, že nebylo v plánu Lianar vyplenit a zničit, protože jeho zázemí bylo nezbytné k odrážení následujících nepřátelských útoků.
Jak se blížil den zahájení války, rozlehlé údolí mezi pohořími, kde stál Kruh světů chráněn Thorovým kladivem, se měnilo v rozsáhlý tábor. Bojovníci sem proudili už i ze stovek mil vzdálených oblastí. Rovněž přicházela i pestrá sestava bojovníků z ostatních světů. Mezi nimi byla spousta Aldeřanů, jejichž předci unikli před zlovůlí Ori. Dorazilo i nemálo bojovníků a mágů z říše Okatar Shing. Moc dobře si uvědomovali, že existuje hrozba příchodu nepřítele i na kontinent Maiadion. Proto neváhali s pomocí a zasáhli do války ještě před tím, než by válka přímo ohrozila jejich poklidnou říši.
Dvacet dní uplynulo jako voda a armáda čítající třicet tisíc bojovníků byla připravena. Zbývalo jen přes zvědy doručit zprávu na patřičná místa, aby dobyvatelé měli volný průchod. Na cestu Kruhem vyrazil zvěd Karl. Byl to chlapík, jenž se celkem podobal Cimméřanům. Urostlá postava, delší blond vlasy a světlejší tvář. Na oko pracoval jako Orijský zvěd, který měl za úkol zjišťovat postup Cimméřanů. Netušili však, že získává informace o plánech Ori a působil jako hlavní spojka se zvědy Aldeneerinu.
Toho večera se vydal jako obvykle Kruhem na Aldeneerin. Oficiálně přinášel jen zprávy o činnosti Cimméřanů, ovšem tentokrát měl ještě jiné daleko důležitější cíle. Když procházel portálem pociťoval lehkou nervozitu. Už dlouho se pohyboval na tenkém ledě a v duchu doufal, že nebude odhalen právě teď, když má na starosti ten vůbec nejdůležitější úkol této začínající války.
„To jseš ty. Blahoslaven budiž Ori. Tak tě vítám doma,“ pozdravil ho strážný ve službách Ori. Bylo celkem běžné, že se mezi strážnými pohybovali Aldeřané, kteří přijali víru v Počátek, a tak je bylo možné potkat v řadách nepřítele. Rovněž se mnozí pohybovali skrytě mezi prostým obyvatelstvem a odhalovali možná spiklenectví.
„Blahoslaven budiž Ori,“ odpovídal typickým pozdravem, avšak říkával to mnohdy ze sebezapřením. Tentokrát to bylo jiné, protože tohle bude možná poslední den, kdy je to nucen říkat. Poté ještě pronesl: „Je dobré být zase doma,“ a vydal se za místním velitelem rozvědky.
„Blahoslaven budiž Ori,“ pozdravil hned jak vstoupil do komnaty velitele. Přitom sepjal ruce a poklonil se.
Velitel Domgas oděný v šedohnědém rouchu odpověděl naprosto stejně a nato se začal vyptávat na výsledek průzkumu: „Jak to tedy vypadá. Chystá něco náš nepřítel?“
„Ano. Mohu potvrdit, že Cimméřané cosi připravují, za pět dní se má ve městě HammerFell konat velké zasedání,“ zalhal tak, jak už to párkrát udělal. „Budou se ho účastnit i někteří Azanyrmuthovci. Určitě půjde o něco velkého, a tak by bylo dobré se toho účastnit.“
„Konečně něco,“ zaradoval se Orijovec, avšak ve tváři to nedal znát. Tvářil se chladně, jako běžně. „Zaslechl jsem také cosi o Temnorozených,“ pokračoval Karl. „Azanyrmuthovci prý mají o nich nějaké informace. Cosi se šušká, že se Temnorození chystají k útoku na Celestis. Víc se má probírat právě na tom jednání.“
„Zní to zajímavě. Hned zítra se tam vydáš a zjistíš, oč se jedná. Pak bychom konečně Cimméřanům mohli zasadit zdrcující úder,“ plánoval Domgas.
Karla potěšilo, že velitel ho obratem poslal na Cimmerii a nepojal při tom podezření.
Když opustil komnatu, zamířil ke svému domu zde v Lianaru, který měl přidělen za službu v řadách Ori. Ve skutečnosti to byl jen zastírací manévr a sotva dorazil domů, sestoupil do sklepa, odkud se vydal tajnou chodbou. Zamířil si to zpět na strážnici, kde vyhledal jednoho velitele strážných. Byl to Aldeřan Solinamis, který též jen naoko sloužil v řadách Ori a ve skutečnosti podporoval hnutí odporu.
„Vítám tě,“ pozdravil ho Solinamis aniž by použil obvyklé blahoslavení. Vstal od stolu a Karlovi podal ruku na důkaz přátelství..
„I já tě rád vidím. Můžeme se tu v klidu bavit o našich věcech?“
Solinamis nato nahlédl na prázdnou tmavou chodbu kasáren. Zaposlouchal se do okolí, a přesvědčil se, že zde není nikdo, kdo by je mohl poslouchat. Tiše zavřel dveře a tiše spustil: „Teď už můžeš. Jsme tu sami.“
„Vše je připraveno. Zítra můžeme spustit náš plán.“
„Výborně,“ tiše se zaradoval velitel. „Zajistím, aby ráno nastoupili naši. Naštěstí se po okolí teď nemotá mnoho Orijských válečníků a dalších stráží. Od útoků Temnorozených mají mnoho práce a snaží se je za každou cenu zatlačit zpět. Budete mít volný průchod.“
„Paráda. Domgas mě ráno poslal zpět na Cimmerii, takže se přesvědčím, zda jde vše podle plánu.“
„Máš mé slovo. Mám tu dobrý vliv. A teď už radši odsud odejdi. Nebylo by dobré, kdyby tě tu někdo spatřil.“
Tiše se rozloučili a popřáli si dobrý začátek války. Karl se stejnou cestou vrátil do přiděleného domu, kde přenocoval.
Samou nedočkavostí se probudil časně ráno. Po snídani si připravil potřebnou výbavu a pro tentokrát vzal i osobní věci, které ponechával doma. Na cestu vyrazil až po rozbřesku. To už byla doba, kdy se strážní u Kruhu vystřídali.
Celou cestu ke Kruhu Karl přemýšlel o tom, zda velitel Solinamis splnil svou část dohody. Jakmile dorazil na nádvoří s Kruhem, ulevilo se mu, když zde viděl známé tváře.
„Blahoslaven budiž Ori,“ zaznělo od všech.
„Takže vyrážíš. Nechť víra tě ochrání,“ popřál mu na cestu strážný. Použil při tom obvyklá slova, aby někdo nepojal nějaké podezření. Mnohdy stačilo málo a dotyčný byl označen za kacíře a upálen na hranici.
Další ze strážných zadal adresu Cimmerie a Karl se vydal na údajnou výzvědnou výpravu. Jeho úkol však spočíval v něčem jiném. Odboj věděl, že válka vypukne co nevidět.
Na Cimmerii už byla připravena velká část armády. Očekávali Karlův příchod. I zde panovaly obavy, zda nepadl do nějaké léčky. Když se Kruh otevřel a dorazil očekávaný zvěd, spadl všem kámen ze srdce.
„Buď zdráv,“ přivítal ho Azanyrmuth Mocný IV.
Vládce Cimméřanů Thorogar III stojící vedle něj se ihned začal vyptávat: „Tak co? Jak to vypadá na druhé straně?“
„Vše je připraveno,“ radostně odpověděl. „Kruh střeží naši spojenci a stavy Orijských hlídek jsou díky válce na severu na nutném minimu. Válka může začít.“
„Slyšeli jste ho? Cesta je volná!“ hlásal vládce. „Jste připraveni?“
Odpovědí mu byl slavnostní pokřik a odhodlání bojovníků. Thorogar mezitím dal Karlovi pokyn k zadání adresy Aldeneerinu. Azanyrmuth se postavil poblíž Kruhu a za pomoci magii zjišťoval, co se děje na druhé straně. Ulevilo se mu, když cítil, že štít není aktivní. Jeho první úkol spočíval ve včasném varování armády, pro případ, že by se něco nezdařilo a někdo štít spustil.
Vládce pozvedl své mocné Kladivo a hlásal. Jeho silný hrubý hlas se nesl celým údolím, jak se odrážel od okolních skal: „Za svobodu Aldeneerinu! Smrt utlačovatelům! Smrt náboženskému teroru! Smrt Ori!“ v obřím třicetitisícovém davu bojovníků to zahlučelo. Pak už nic nebránilo, aby vládce dal rozkaz k zahájení útoku.
Poklidná služba u Lianarského Kruhu světů líně ubíhala. Tentokrát to bylo jiné. Všichni strážní u Kruhu tajně spolupracovali s odbojem. Od velitele Solinamise věděli, co bude dnes následovat, a tak netrpělivě očekávali příchod armády. Najednou se červené trojúhelníky na bráně rozzářily a Kruh se otevřel. „A je to tady,“ proběhlo jim myslí. Všichni zaujali patřičné postoje.
Vzápětí nastal očekávaný útok. Z Kruhu vyběhl nejprve Thorogar v doprovodu osobní stráže. Následovali další velitelé oddílů, a potom se už průchodem hrnuly stovky a stovky bojovníků. Hluk z nádvoří nezůstal dlouho utajen, a tak Orijští strážní hlídkující nedaleko šli zjistit, co se tu děje. Sotva dorazili na již dost zaplněné nádvoří, zděsili se. Zaraženě tam zůstali stát, a nechápali, kde se tam vzala tak početná nepřátelská armáda. Už chtěli po tom šoku zavolat na poplach, ale Cimméřanští lučištníci byli rychlejší. Jejich šípy protly hrdla strážných.
Nastal boj o čas. U Kruhu se seskupily první oddíly, které se posléze vydaly do ulic Lianaru. Prvním úkolem bylo zajištění Severní čtvrti. Zatímco první bojovníci likvidovali první náznaky odporu, Kruhem se na Aldeneerin hrnul nekončící proud bojovníků. Tisíce a tisíce bojovníků plnilo Severní čtvrť.
Cimméřané s mnoha spojenci zabrali velkou část Severní čtvrti velmi rychle. To už neuniklo dalším hlídkám a byl vyhlášen poplach. Celým Lianarem se rozezněly poplašné trubky a v tu ránu byli všichni bojovníci Ori včetně jejich stoupenců na nohou. Krátce na to vypukly u bran mezi Severní čtvrtí se zbytkem města tuhé boje. Obranný systém Lianaru byl navržen pro případ přepadení tak, aby nepřítel, jenž přišel Kruhem, byl obklíčen ze všech ostatních čtvrtí.
Bojovníci Ori se poměrně rychle přemístili na hradby a nastal dlouhý boj. Zpočátku se obě strany ostřelovaly luky nebo kouzly, zatímco válečníci Ori drželi pozice u průchodů a městských bran. Útočníci prozatím nepostupovali dál, protože čekali, než dorazí mocnější mágové a především ti z rodu Azanyrmuthovců. Mnozí využili čas k sestavení žebříků, kterými by válečníci mohli překonat hradby.
Uplynula první půlhodina bojů. K branám konečně dorazili Azanyrmuthové a další mocní mágové. Na hradbách se rozpoutala přehlídka mocných kouzel. Azanyrmuth Hněv oblak velice dobře ovládal blesky, bouře a další kouzla ovládající živly a konečně měl příležitost vyzkoušet své dovednosti v boji. V blízkosti brány do největší obytné čtvrti náhle potemněla obloha a hned na to Ori na hradbách zasahoval jeden blesk za druhým. Převorové Ori se snažili kouzlo zrušit, ale jejich síla na to sotva stačila. U brány do Řemeslné čtvrti další Azanyrmuth, tentokrát Mág III zapálil na hradbách silnou ohnivou zeď a nepřítel byl tak nucen urychleně opustit pozice. Azanyrmuth Mocný IV pro změnu u Válečnické čtvrti zkoušel mrazivá kouzla.
Útoky Azanyrmuthů byly ještě podpořeny dalšími z řad mágů. Ori neměli proti takové síle téměř žádnou šanci. Hned po likvidaci nepřátel válečníci přistavili k hradbám žebříky a překonávali hradby. Jejich cílem bylo ovládání městských bran. Cestu jim sice zkřížilo ještě několik nepřátelských bojovníků, ale jejich počty byly naštěstí malé, a tak už jim nic nebránilo otevřít brány.
Zatímco Kruhem stále přicházeli další bojovníci, bitva se přesouvala do dalších čtvrtí. Jak se dalo očekávat, Ori se zabarikádovali v chrámech, palácích, kasárnách, obranných věží a dalších významných stavbách. Nepřítel se rychle uvědomil, že čelí velké přesile, a tak se uchýlil k takovéto taktice. Obyvatelé města zprvu nechápali, co se děje. Orijovci je nejprve ujišťovali, že je vše v pořádku a jedná se pouze o lokální vzpouru, která bude tvrdě potrestána. Když však do ulic vtrhly armády osvoboditelů, pochopili, co se děje. Dlouho očekávané povstání je tady. Mnozí nelenili, popadli nějakou improvizovanou zbraň a přidali se na stranu Cimméřanů a dalších spojenců. Protože osvoboditelé získaly i nějaké zbrojnice, mohli být vzápětí vyzbrojeni i obyvatelé.
Ulice rozlehlého města Lianar zachvátily tuhé boje. Všude se ozývalo řinčení zbraní, rány, výbuchy, hřmění, válečný pokřik, řev a troubení poplašných trubek. Ori se ze všech sil snažili udržet mnoho důležitých míst, než byli zatlačeni do opevněných budov. Po čtyřech hodinách bojů byla velká část armády na místě. Společně s místními lidmi přečíslili nepřítele a bylo otázkou, kdy padnou i poslední místa. Orijovci se však nechtěli jen tak vzdát. Spousta budov byla uzpůsobena právě na dlouhodobé obléhání a do mnohých se dalo dostat jen hlavním vstupem, protože všechny přístupové cesty se daly snadno znepřístupnit. Aldeřané a mnozí rebelové však znali tajemství Lianaru. Pod městem se nacházela rozsáhlá síť kanalizace, katakomb, krypt a dalších skrytých podzemních prostorů. Ori se i přes dlouhá léta příliš do podzemí nevydávali, protože ho obývalo mnoho nebezpečných tvorů a staré Aldeřanské pasti byly i po tak dlouhé době stále funkční. Existovaly tu i magické bariéry, které se dokázaly útočníkovi samy bránit.
Na Lianar se snesla noc. Bitva již trvala přes deset hodin, během nichž spojené armády dokázaly získat téměř celé město. Třicet tisíc bojovníků se rozdělilo do dvou skupin. Jedni obléhali domy Orijů, zatímco se zbytek odebral na městské hradby připraven bránit osvobozené město. Zprávy od místních vzbouřenců hovořily o velkých počtech nepřátelských poslů, kteří roznesli zprávu o útoku na Lianar do všech směrů, a tak se dal očekávat brzký útok. Bojovníci rychle připravily katapulty, balisty, samostříly i magické střílny. Na hradby dorazilo tisíce lučištníků, tisíce válečníků a stovky mágů. Probíhali i další přípravy. Zesilovaly se městské brány, po okolí líčily pasti, zatímco zvědové mapovali pohyb nepřátel v okolí.
I obyvatelé města a vzbouřenci nelenili a přiložili ruku k dílu. Všichni si uvědomovali, že tohle je jedinečná příležitost porazit nepřítele, který je téměř dvě staletí trýznil náboženskou tyranii, vírou v Počátek, zakazoval vzdělání, moudrost, umění a oblíbené kratochvíle. Každý kdo mohl popadl zbraň a přidal se k velké armádě. Ten kdo už nedisponoval silou, alespoň zajišťoval podpůrné činnosti jako například vaření, ošetřování raněných, zásobování a jiné. Město tak nepřetržitě žilo i přes noc.
Sotva nastalo svítání, zvědové dorazili se zprávou o postupu Ori. Hned na to byla svolána malá válečná porada, které se účastnil Thorogar, Tolvenn, Azanyrmuth Mocný IV a někteří další vojevůdci.
„Říkáte, že armády Ori jsou už na cestě?“ ujišťoval se vládce Khanktilu Tolvenn.
„Ano,“ ujistil ho zvěd Karl.
„Kolik jich je?“
„Přesně vám neřeknu, ale jsou to deseti tisíce. Vyslechli jsme rozhovor jedné hlídky a ti se zmínili o téměř padesáti tisících.“
„Padesát tisíc. Hm, to jsou pěkné počty,“ zamyslel se Thorogar. „Ale to zvládneme. Nás je prozatím třicet tisíc a do měsíce dorazí dalších dvacet tisíc. Kromě toho nám pomáhají i místní, takže máme hodně velkou sílu. Kolik máme času?“
„Údajně čekají na obléhací zbraně, které dorazí po poledni.“
„Takže do večera máme čas,“ konstatoval Azanyrmuth. „Musíme se pořádně připravit. Ve výsledku stojíme proti velké přesile. Buďme připraveni na to, že budeme muset bránit město dlouhé dny, možná měsíce. A navíc se nebude bojovat jen zde,“ předal pak slovo vládci Cimmérie.
„Přesně tak. Připravujeme útok na světy, které si Ori podmanili. Víme, že nepřítel vždy dobře střeží Kruhy světů, ale naštěstí jen ten na Celestis a zde na Aldeneerinu je chráněn štítem. Stačí tedy vymyslet dobrou taktiku.“
„Abychom Ori porazili, musíme zaútočit na více frontách,“ pokračoval Azanyrmuth. „Na těch zotročených světech můžeme získat mnoho bojovníků, kteří nám pomohou ve válce. Potom tu máme ještě další záležitost. Již v roce 508 došlo k povstání ve městě Elyswer. Znáte ho. To město, které leží na východním pobřeží. Téměř 80 let je svobodné a dokázalo celou dobu odolávat nepřátelským útokům.“
„Jak to dokázali?“ ozvalo se od jednoho z vojevůdců.
„Je to jednoduché. Jistě víte, že Aldeneerin obývají ještě další rasy. Orkové, Argoniání, Naugrim, Drabinové a Temnorození. Orijům se ani jednu ze zmíněných zemí podmanit. Mnohdy to skončilo naprostým fiaskem. A právě Elysweru pomáhají právě Naugrim, kteří jsou velice schopnými válečníky. Takže je to jednoduché. Musíme kontaktovat Elyswer, všechny ostatní země a domluvit se na společném postupu.“
„Teď zbývá jen vyřešit problém, jak se k nim dostat,“ správně namítl Tolvenn.
„Máte nějaký plán?“ zeptal se vládce Cimmerie přítomných.
„Nezbývá nic jiného, než vyslat posly,“ navrhl Azanyrmuth Mocný. „A to mi dělá starosti. Před sebou mají několik set mil. Další možností je obeplout kontinent, ale to by trvalo moc dlouho a navíc jsou okolní vody málo probádané.“
Jeho úvahy přerušil další Azanyrmuth, který se jmenoval Mág III. „Já bych něco měl.“
„Co jsi vymyslel? Teleportaci?“
„To ne. Už dříve jsme se o tom bavili, že na tak velkou vzdálenost je takřka nemožná. Je hodně energeticky náročná, ani Staří Aldeřané ji takhle nevyužívali. Nicméně jde ta úvaha správným směrem. Ve starých knihách jsem často nacházel zmínky o různých portálech na různě velké vzdálenosti, portálové kameny a tajemné cesty. Nemusíme ani chodit daleko, vždyť už jsme na portály narazili ve starých Aldeřanských pevnostech. Třeba i taková pevnost Livnris má dosud fungující sofistikovaný systém přenosu mezi jednotlivými místy. Na některých světech jsem našel pár podobných míst, jen jsem neměl dost času je prozkoumat. Ovšem včera večer jsem tu narazil na jednoho starce, který se o tyto věci zajímá. Prý přišel na to jak ty všelijaké portály fungují, kde je hledat, jak je poznat a jaká nebezpečí skýtají.“
„Tohle zní mnohem líp než dlouhé a nejisté výpravy skrz nepřátelské území,“ pravil Thorogar. „O tom se musíme dovědět mnohem víc. Co nejdřív ho najděte a vyzpovídejte. Pokud je tak snadné překonat vzdálenosti stovky mil dlouhé, tak toho musíme využít.“
Na poradě se ještě dořešilo pár drobností, než byla rozpuštěna. Čas k přípravám se krátil, a tak vojevůdce kontrolovali přípravné práce. Rovněž se řešil problém s Ori, kteří stále okupovali některé domy. Povedlo se během noci některé vylákat za pomocí lsti, ne všichni na to však skočili.
Celý den se nesl ve znamení náročných příprav. Ještě než slunce zalezlo z obzor, v dáli už bylo možno rozeznat postupující nepřátelskou armádu. Na hradbách Lianaru už bylo více než dvacet pět tisíc bojovníků připraveno bránit město. Ačkoliv se to zdálo jako velké číslo, délka hradeb kolem celého města činila úctyhodných šest mil. Tím se velká moc rozprostřela na velkou plochu.
Zatímco po celý den bylo téměř jasno a příjemně teplo, večer se obloha zlověstně zatáhla a hřmění v dáli věstilo přicházející bouři. Mnozí mágové přímo cítili, že za tou náhlou změnou počasí jsou zodpovědní Převorové Ori. Na mnohých světech demonstrovali svou sílu za pomocí změn počasí, předvádění mocné magie, vyvolávání zemětřesení a sesílání blesků jako boží trest.
Jakmile padla noc, město už bylo celé v obklíčení. Největší počty nepřátel mířily od jihu a východu. Z ostatních směrů to bylo daleko menší, avšak i to znemožňovalo obráncům vyslat případné posly. Nezbylo nic jiného, než vytrvat. Začátek bitvy už byl na spadnutí. Ve zlověstném tichu byly jen slyšet modlitby Převorů. Válečníci, lučištníci, mágové na hradbách už jen čekali, až Ori vyrazí na Lianar.
Kolem města se rozezněly poplašné trubky. Jejich tóny zněly ze všech směrů. Největší bitva v nových dějinách Aldeneerinu právě začala. Na město ze všech směrů vyrazila obrovská masa nepřátel. Vzduchem vzápětí prolétlo tisíce šípů. Málo který zasáhl cíl, protože mnoho bojovníků na obou stranách využívalo ke krytí štíty nebo magii. Nejmocnější Aldeřanští mágové zpočátku sesílali na obránce především obranná kouzla. Kromě šípů vzduchem létaly ohnivé koule, blesky, mrazivé koule a spoustu dalšího. Mágové též sesílali i lokální ledové bouře, znemožňovali nepřátelům postup ohnivými zdmi, měnili zem v mokřady, ve kterých potom uvázly obléhací zbraně.
Až po první půlhodině boje se podařilo bojovníkům Ori dostat blíž k hradbám. Marně se snažili vztyčit žebříky a vniknout na hradby. Buď je porazily bojovníci přímo z hradeb, nebo jim pomohli mágové. V tu dobu se však nebezpečně přiblížily obléhací zbraně. Krytá obrněná beranidla směřovala k branám města, zatímco katapulty spustily palbu. S tím obránci počítali a v ulicích Lianaru už byli obyvatelé připraveni hasit případné požáry. Jako odpověď na ostřelování byla palba z Lianarských katapultů. Boje nabíraly na intenzitě.
K hradbám se přiblížily už i velké obléhací věže, jaké se používaly už při útocích na města Temnorozených. Nastala ta pravá chvíle vyzkoušet nejničivější kouzla. Azanyrmuth Mocný IV na jednu obléhací věž seslal zvláštní ohnivou kouli. Ta se jevila menší, zato ucelenější, jako by byla tvořena hmotou. Velmi rychle se přiblížila k věži, ovšem na první pohled se zdálo, že minula svůj cíl a Ori na věži a v jejím okolí se už v duchu radovali. Najednou se však koule stočila, a pak obletěla dvakrát věž. Najednou se objevila oslňující záře, ozvala se ohlušující rána doprovázená sloupcem ohně směřující z nebe takovou silou, že až rozpraskala okolní zem a obléhací věž se rozletěla na třísky, kusy prken a kusy těl bojovníků ukrytých uvnitř. Všichni kolem se náhle zarazili a ohromeně sledovali mocné zkázonosné kouzlo. Sami Ori dokonce na chvíli dostali strach. Už dlouho neviděli nikoho sesílat něco tak mocného.
„Co jsi to seslal?“ zeptal se válečník Moretti, který ještě vstřebával ničivou podívanou.
„Taková specialitka. Říká se tomu Hellball,“ radostně líčil Azanyrmuth, jenž neskrýval nadšení z účinnosti a jaký efekt zanechal v řadách nepřítele. Bylo to první seslání tohoto kouzla v boji.
„Kolikrát to můžeš seslat?“
„To kouzlo je hodně náročné a ještě dlouho dobu budu rád, když ho sešlu jednou denně. Ovšem Mág III ho umí taky. A Hněv oblak se nedávno naučil taky pěkné kouzlo, takže bychom mohli Orije pěkně potrápit.“
„Aspoň že tak. Hned se cítím líp, když vím, že ovládáte tak mocnou magii. Lianar určitě ubráníme.“
Přesně jak říkal Mocný, Azanyrmuth Mág III, jenž bránil město proti útokům přicházející od východu, použil v tu samou dobu stejné kouzlo. Tentokrát to nebylo proti obléhací věži, ale proti velice mocnému Orijskému vojevůdci, který obráncům stačil během chvíle způsobit mnoho problémů. Stačilo jedno kouzlo a po nepříteli a další padesátce bojovníků v okolí zbyl jen velký kráter v zemi. Kusy těl ještě chvíli létaly do všech stran. Nepřítel byl tímto útokem natolik otřesen, že mnozí válečníci se dali zmateně na útěk. To poskytlo obráncům dostatek času k protiútoku. Z městské brány vyrazilo několik set válečníků z řad Aldeřanů, Cimméřanů a Okatarců.
Zatímco se situace ve východní části vyvíjela výborně. Na jihozápadě obránci čelili největšímu náporu. Nepříteli se v jednu chvíli podařilo dostat i na hradby. Válečníci sice dokázali hradby získat během okamžiku zpět, avšak nepřítel už začal beranidly bušit na bránu. To přišel ten správný čas vytáhnout největší trumf. Vládce Oblak začal pronášet složité zaklínadlo. Nikdo v okolí netušil, co chystá, jen okolní bojovníky požádal, aby ho velmi dobře bránili. Potřeboval se na sesílání velmi dobře soustředit.
Zamračená tmavá obloha nad hlavami Ori ještě více potemněla. Vzápětí se spustil neskutečný liják a černý oblak začal zlověstně hřmět. Viditelnost na bojišti před hradbami se výrazně zhoršila, útočníci viděli stěží na krok. Záhy nepřítel poznal, že to co má nad hlavou není jen tak obyčejná bouře, ale skutečně ničivé kouzlo. Místo vody pršela kyselina, blesky bičovaly řady nepřátel a nešetřily ani obléhací stroje. Údery poničily mnoho beranidel, obléhacích věží a katapultů. Kyselina zakrátko způsobila, že bez nutné opravy byly nepoužitelné k dalšími boji. Orijští Převorové museli spojit síly, aby ničivé kouzlo co nejrychleji potlačili. Než se jim to podařilo, napáchala Bouře odplaty v řadách nepřítele obrovské škody. Převorové vypotřebovali velmi mnoho energie. Současně i Azanyrmuth Hněv oblak na vytvoření bouře spotřeboval mnoho magických sil, avšak vyplatilo se to. Sotva bouře ustala, z Lianarské brány vyrazily další stovky válečníků a donutil nepřítele k ústupu.
Od začátku bitvy neuplynuly ani tři hodiny a Ori se dali všude na ústup. Mocná kouzla, odhodlání a odvaha obránců slavila úspěch. Město sice utrpělo nějaké drobné škody, ale samotné opevnění zůstala takřka nedotčeno. Nepřítel utrpěl obrovské ztráty, které se počítaly na tisíce, zatímco na straně obránců bylo mrtvých daleko méně.
„Dokázali jsme to!“ ozývalo se ze vše stran. Obránci slavili a s nimi i celé město.
„Zvládli jsme to,“ radoval se též velitel Solinamis, který umožnil bezproblémový průchod Kruhem. „Z počátku jsem měl strach, aby vše vyšlo,“ pravil válečník Moretti. „Ale teď vím, že se vše ubírá správným směrem. Avšak nenechme se opojit. První bitvu jsme vyhráli, ale válka je teprve na začátku. Ori se jen tak nevzdají.“
Celé město, především jeho původní obyvatelé, oslavovalo osvobození. Samozřejmě i osvoboditelé se radovali, ovšem věnovali se také opravám škod způsobených bitvou, mnozí ošetřovali zranění, nebo odnášeli mrtvé. Někteří padlí díky pokroku v magii mohli dostat druhou šanci. Nejschopnější mágové se naučili ovládat kouzlo vzkříšení. Bylo však velmi náročné, a tak se dostalo pouze na necelou stovku, než jejich duše opustily materiální sféru existence.
Ráno následujícího dne už zasedali vládci a vůdci osvobozeneckých armád o dalším postupu. Rovněž bylo nutné ustanovit novou vládu osvobozeného Lianaru.
Mezi prvními hovořil zvěd Karl. Podával zprávu o dění v okolí města: „Naši zvědové celou noc prohledávali okolí a potvrdili, že se Ori stáhli do okolních měst. Od místních jsme dozvěděli, že do několika málo dní vybudují kolem celého města velké tábory, odkud budou vést další útoky.“
„V jaké vzdálenosti plánují postavit ty tábory?“ ptal se Solinamis.
„Netušíme, avšak dá se odhadovat, že to bude jen pár mil.“
„Určitě to bude mimo dosah našich obranných zbraní, či kouzel,“ uvažoval mág Azanyrmuth Mág III. „Ovšem zpráva o porážce Ori se rychle roznesla po okolí. Už dnes mnoho Aldeřanů prchá před zlovůlí Ori do Lianaru, takže získáváme nějaké bojovníky. Na druhou stranu se nám zvyšují nároky na jídlo.“
„Máme Kruh světů,“ ozvalo se odkudsi.
„Ano. To je velká výhoda. Nejsme tu tak uvězněni. Abych se vrátil k porážce Ori, tak naše vítězství otřese pozicí Ori na Aldeneerinu. Zpráva se dřív nebo později dostane do všech koutů a vyburcuje obyvatele k dalším povstáním. Čím vícekrát zvítězíme, tím bude jejich odhodlání větší, takže musíme využít příležitost.“
„A to uděláme nejlépe tak, že uskutečníme tvůj návrh,“ pokračoval Thorogar III.
„Ohledně cestování za pomocí portálů a cest mimo naši sféru, dnes večer se mám setkat s tím mužem, který o těchto způsobech ví hodně. Takže bychom mohli vyslat výpravu během několika málo dní. Než nepřítel podnikne protiútok, nějaký čas to potrvá. Dovolím si odhadovat, že máme tak deset, patnáct možná i dvacet dní.“
„To už nám dorazí další posily,“ pokračoval dál vládce Cimmérie. „Na posílení obrany máme relativně dost času. A teď k dalšímu bodu jednání. Ustanovení nové vlády Lianaru.“
Volení nové vlády zabralo téměř celý den. Byla ustanovena dočasná vláda složena potomky dávných vládců, kteří řídili říši před dvěma staletími a zástupcem Cimmérie, Khanktilu a Volsinie. Jak se bude válka vyvíjet si zatím nikdo netroufal říct. Orijů a jejich stoupenců je velice hodně, přesto odhodlání je obrovské.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Moc se těším na pokračování