Kapitola IV.
Podezření
stav posádky: 72 lidí
Na orbitě neznámé planety se odpoutal od Onyxe Ninja. Zamířil k planetě. Jeho posádku vedl vědecký důstojník Takayoshi Taketou. Spolu s ním letěl tříčlenný tým vědců, dva mariňáci, dva piloti a komandér. Planeta sice kolem své hvězdy obíhala po blízké elipse, ale byla velmi chladná. Její hvězda totiž byla bílý trpaslík.
„Tak jo, vstupujeme do atmosféry. Držte se!“ zakřičel na posádku jeden z pilotů. Atmosféra měla malou hustotu a byla z 90% z helia, 7% z argonu a zbytek tvořilo stopové množství jiných prvků. Proto se povrch raketoplánu téměř nezahřál. Jakmile prorazili mraky, naskytl se jim pohled na zamrzlou pláň. Nebylo tam nic. Ani kopce, ani voda, ani porost, zkrátka nic. Posádka si nasadila ke skafandrům helmy. Gravitace byla trochu nižší než na Zemi.
Ninja přistál na rovném místě. Otevřely se boční dveře a z nich vystoupil komandér, Takayoshi, vědci a mariňáci. Piloti zůstali vevnitř, aby hlídali.
„Tak jo, Takayoshi, proveď ty svý měření a… Zkrátka dělej si, co chceš,“ rozkázal Taketouovi komandér.
„Ano, komandére,“ odpověděl mu a zapíchl do té zmrzlé pláně zvláštní přístroj, který zjistil složení půdy.
Mariňáci ve skafandrech vypadali neohrabaně. Spolu s komandérem šli od raketoplánu. Když ušli asi půl kilometru, začala se pod nimi otřásat země. Všichni okamžitě spadli k zemi.
„Takayoshi, co to bylo?!“ zeptal se komandér vysílačkou Takayoshiho.
„Zjistil jsem, že stojíme na ploše zamrzlého helia. Ten led je naprosto nepoužitelný. Nicméně pod ním se nachází poměrně hluboký oceán. Dno musí být poseté sopkami. To co jsme teď zažili, byl výbuch jedné z nich,“ vysvětlil mu do vysílačky Takayoshi.
„Navrhuješ tedy, abychom zmizeli?“ zeptal se Tony. Nepotřeboval ale odpověď, protože se zamrzlé helium začalo znovu otřásat a vytvořily se v něm rozrůstající se praskliny. Tonymu to připomnělo pomalu praskající sklo.
„OK, tohle bylo vše, co jsem potřeboval. Mizíme odsud!“ zařval do vysílačky komandér, jeho skupina se rozběhla směrem k Ninjovi. Těsně před nimi se však jedna puklina rozšířila tak, že tvořila propast. Stále se rozšiřovala. Jeden z mariňáků skočil. Uvědomil si, že na planetě je nižší gravitace a tak doskočí dál. V pohodě přeskočil puklinu a začal utíkat k Ninjovi.
„Zbabělec, jestli to přežijeme, tak si to s ním vyřídím.“ Poté, co to Tony dořekl, přeskočil puklinu, která se rozšiřovala. Její šířka přesáhla 3 metry. Mariňák se bál skočit.
„No tak, to zvládnete!“ zařval na něj Tony.
„Ne, já nemůžu,“ řekl smutně mariňák.
„Přeskočte tu zatracenou propast! To je rozkaz!“ začal na něj křičet komandér. Jak to ale dokřičel, země se znovu otřásla. Všechny pukliny se začaly rozšiřovat a nové začaly vznikat. Jedna se vytvořila přímo pod mariňákem, utíkajícím k Ninjovi. Propadl se do hlubin. Šířka pukliny mezi komandérem a druhým mariňákem překročila 5 metrů.
„Dělejte!!!“ zařval na mariňáka komandér. Mariňák se otočil od propasti, ušel pár metrů, znovu se otočil a rozběhl se.
No tak, Jime, dokážeš to, povzbudil se v duchu a skočil. Letěl pomaleji než normálně. Už viděl kraj propasti. Ale pak začal padat dolů. Za okraj se zachytil dvěma prsty. Komandér mu podal ruku a vytáhl ho nahoru.
„No vidíte, dokázal jste to. Pojďte,“ pochválil ho komandér. Pukliny se ale propojily tak, že se ocitli na ledovém ostrůvku. Kraje ostrůvku se začaly propadávat dolů. Komandér s mariňákem utíkali doprostřed plošiny. Propadávání krajů přestalo a průměr ostrůvku se zmenšil na 10 metrů. Byl obehnán širokou propastí.
„OK, myslím, že jsme oficiálně v háji,“ neodpustil si Tony. Poukázal tím také na to, že se ostrůvek začal naklánět a oni začali sklouzávat dolů.
„Pane, bylo mi ctí pod vámi sloužit,“ řekl mariňák.
„No tak, nedělej z toho drama, zatím sjíždíme pomalu.“ Jak to ale Tony dořekl, ostrov se naklonil skoro do svislé polohy. Začali sklouzávat opravdu rychle. Když byli skoro na okraji, uslyšeli hluk motorů. Byl to Ninja. Rychle vklouzl do propasti pod nimi a tak komandér a mariňák Jim dopadli na Ninjovu střechu. Pilot Ninju zvedl tak, že už nebyli ničím ohroženi. Posádka ještě uviděla, jak se plošina propadla do moře.
„Pojďte dovnitř, komandére!“ zakřičel Takayoshi a otevřel boční dveře. Komandér a Jim vlezli dovnitř a zavřeli za sebou. Ninja se zaplnil vzduchem. Všichni si sundali helmy. Tony se pořádně nadechl.
„Hele, Tamagotchi, stává se to často?“ zeptal se Tony. Jeho hlas zněl směšně, protože se nadechl zbytku helia. Ostatní se mu zasmáli. Takayoshi se několikrát hluboce nadechl a odpověděl mu.
„Tak zaprvé: Jmenuju se Takayoshi. Ne Tamagotchi. To jsou ty zvířátka. A abych odpověděl na vaši otázku: Ne, nestává.“
„A je možné takové věci zjistit z vesmíru?“ zeptal se ještě Willford.
„Při té spoustě testů, které Andy prováděl, to zjistit musel,“ poznamenal Takayoshi.
„Tak to mu vytmavím,“ rozhodl se Tony a opřel se o opěradlo. Ninja ještě chvíli letěl, a když se začal přibližovat k Onyxovi, požádal pilot o povolení přistát. Nikdo neodpovídal.
„Opakuji, tady Ninja, žádáme o povolení přistát.“ Znovu se nic neozývalo.
„Ukažte, pusťte mě k tomu,“ řekl Tony a vzal si do ruky vysílačku.
„Andy, ty jeden parchante! Kvůli tobě zemřel jeden z mariňáků. A teď nás okamžitě pusť dovnitř,“ vytmavil to Andymu Tony. Nikdo neodpovídal. Místo toho však Onyx začal zrychlovat, až najednou zrychlil do warpu.
„Co s ním sakra je?!“ naštval se komandér. Jeho podezření se zřejmě potvrdilo.
Na můstku byl pouze Andy a svázaná Colomba a Aaron. Dveře byly zamčené a Michael Bray se jimi začal prořezávat dovnitř. Andy ke dveřím přistoupil, přiložil na ně ruku a pustil do nich elektrický proud. Michael s jeknutím uskočil od dveří. Dostal pořádnou ránu.
„Sakra, Andy, okamžitě přestaň!“ zařval na něj přes dveře Michael.
„Žádný Andy není. Nyní jeho tělo ovládám já,“ odpověděl mu Android.
„Tony měl pravdu, je v tobě ten virus,“ řekl si pro sebe Bray.
„Pane, co budeme dělat?“ zeptal se ho přítomný voják.
„Přineste laser a tasery. Ukončíme to,“ rozkázal mu Michael. Voják odběhl do zbrojovny. Laser sice není příliš účinný na prořezání, funguje ale na velkou vzdálenost. Michael byl naštvaný. Nejenže se Andy zavřel na můstku a mohl si dělat s lodí, co chtěl, uzavřel dveře k hlavnímu zdroji a vysál vzduch ve všech sekcích kolem něj, on také skočil do warpu a nechal Tonyho, piloty, mariňáky, vědce a Takayoshiho napospas udušení. Mariňák se vrátil. V ruce držel rozměrný přístroj a 2 tasery, neboli elektrické paralyzéry.
„Tady to máte,“ řekl mariňák a podal mu přístroj. Michael si nasadil ochranné brýle, dal si na uši klapky a zapnul přístroj. Začal bzučet a Bray ho namířil na dveře. Na nich se objevila červená tečka, která kovové dveře začala tavit. Bylo to o poznání pomalejší, než hořák. Po několika minutách Michael vyřezal asi 50 cm dlouhou stranu a začal vyřezávat další.
„Michaele, co to děláte?“ zeptal se ho Andy a znovu pustil do dveří elektřinu. Samozřejmě se laseru nic nestalo. Michael se pousmál a pokračoval.
„Dobře tedy, pokud budete pokračovat, zabiju vaši drahou navigační důstojnici, vojenského důstojníka a odsaju vzduch ve všech sekcích.“ Jak to dořekl, prořezávání přestalo. Michael si sundal brýle a přemýšlel co dál.
„A co teď?“ zeptal se voják. Nevěděl si s takovou situací rady. Na letecké akademii se něco takového neučili.
„Musíme odpojit hlavní zdroj. Andy sice zrušil intercom, můžeme ale sehnat co nejvíc lidí a uklidnit je. Takže ty jdi do jídelny, zbrojovny a strojovny a já půjdu do laboratoří, na ošetřovnu a do ubikací. Je to jasný?“ rozkázal Michael.
„Ano pane!“ odpověděl mu voják.
„Fajn, tak jdeme!“ nařídil Michael a odklusal ke svým destinacím.
„Stejně to nechápu, vy jste věděl, že je v něm ten virus a nechal jste ho řídit loď?“ nechápal Tonyho rozhodnutí Takayoshi.
„Já jsem to nevěděl a řekl jsem Aaronovi, ať ho hlídá,“ bránil se komandér.
„Bože, takže je to zase vaše chyba. Alespoň jste mě mohl nechat zkontrolovat ty měření,“ pokračoval Taketou.
„Fajn, fajn, je to moje chyba. OK, omlouvám se,“ uznal svoji chybu Willford.
„No, už zase. Víte, až zase bude probíhat hlasování o nedůvěře, zúčastním se ho a řeknu pro,“ rozhodl se pilot.
„Co? Jak vůbec o tom hlasování víš?“ vykřikl Tony.
„No, na Onyxu se toho moc neutají,“ pousmál se pilot.
„Asi vydám zákaz mluvit mezi sebou!“ řekl Tony, načež se všichni začali překřikovat.
„DRŽTE už sakra klapačky!!! Už tady mrzneme hodinu a vy furt kecáte! To je neuvěřitelný, musíme šetřit kyslíkem a vy se tu hádáte o kravinách!“ vykřikl druhý pilot. Všichni ztichli.
„Fajn, ale já jsem si nezačal,“ řekl komandér.
„CO?“ odpověděl mu na to Takayoshi a všichni se znovu začali překřikovat. Pilot se naštval a zapnul motor, aby se neslyšeli.
Mezitím se na Onyxu shromáždila malá skupinka ve skafandrech a zamířila k hlavnímu jádru. Byl mezi nimi i zdatný Felix Krüger. Nejdříve ke dveřím přistoupil počítačový expert a snažil se obejít kód. Po několika minutách to vzdal a pokynem pustil ke dveřím Felixe s výkonným hořákem. Začal poměrně rychle do dveří vyřezávat díru. Po několika minutách už byla díra dostatečně velká. Všichni vlezli dovnitř.
„Automatické vypojení bude zablokované, musíme ho odpojit manuálně,“ řekl do zabudované vysílačky Felix.
„Dobře, udělejte to,“ odsouhlasil mu to Michael. Felix přistoupil k jádru. Byl to obrovský přístroj. Využíval fúze k vytváření obrovského množství energie. Je to jediná možnost jak napájet warpový pohon. Vedlo k němu několik svazků drátů a hadiček. Felix se v nich vyznal a vypojil největší svazek, přes který se jádro ovládalo. Fúzní reaktor se vypnul a loď zpomalila. Ocitla se uprostřed ničeho.
„Michaele, tohle jste přehnal. Odsávám vzduch ze všech sekcí. Samozřejmě kromě můstku. Alespoň budu moci vyjednávat.“ Jak Android řekl, tak udělal. Ve všech chodbách a místnostech se vysál vzduch. Michael to ale předpokládal a dal celé posádce skafandry a několik jich poslal do pilotovaných stíhaček. Pousmál se.
„Dobrý plán, ale teď zabiju ty dva,“ rozhodl se Andy.
„Dobře, tak je zabij, my se k tobě prořežeme a vlastnoručně zabiju tebe,“ vyjednával vysílačkou Bray.
„Tak to mám štěstí, že mám ty zajatce dva. Kterého mám zabít, navigátorku či vojáka? Na rozhodnutí máte deset minut,“ řekl hlasitě Android a vypnul vysílačku.
Ninja si pomalu plul kolem planety. Vevnitř vládlo ticho a beznaděj. Komandér do sebe ládoval jednu energetickou tyčinku za druhou. Takayoshi mu neustále vysvětloval, že když je bude jíst a nebude provádět fyzické výkony, akorát mu to uškodí.
„Už mě to nebaví, víte co, když máme zemřít, tak ať je u toho alespoň nějaká zábava,“ rozhodl se Tony.
„Co chceš zase dělat?“ zeptal se ho znaveně Taketou.
„Hm nevím, třeba…“ v přemýšlení ho přerušil jeden z pilotů.
„Co si zahrát bobříka mlčení. To je ta nejzábavnější věc na světě. Schválně kdo to vydrží 4 hodiny a 35 minut. Tolik nám zbývá času.“ Všichni s ním souhlasili a tak se začalo hrát. Po 14 minutách to však Tony nevydržel a zeptal se:
„Nemá někdo energetickou tyčinku?“
Michael přemýšlel, co teď budou dělat. Napadlo ho několik nápadů. Postupně vyzkouší všechny. Vzal vysílačku a začal vyjednávat.
„Už jsem si vybral. Zabij mě,“ řekl odhodlaně Michael.
„Hezký pokus,“ odpověděl mu Android a vypnul vysílačku.
„Sakra! Jdeme k nápadu číslo 2,“ rozhodl se a šel do strojovny. Byly tam 3 bedny, na kterých bylo napsáno „C-4 explosive“. Jednu z nich otevřel. Vzal 2 nálože, klíč a samopal.
„Co chcete dělat?“ zeptal se ho po cestě Felix.
„Jedno mi řekněte. Vydrží Andy výbuch C-4?“ otázal se Michael.
„To záleží na situaci a počtu náloží. Ale teoreticky ano. Co chcete dělat?“ zeptal se ho ještě jednou Felix.
„Za chvíli uvidíš,“ odpověděl mu a stoupl si ke dveřím na můstek. Umístil na ně nálož. Andy ho viděl na skeneru známek života. Přistoupil ke dveřím. Michael se od nich rozeběhl a schoval se za roh. Díval se, co Andy udělá. Bylo mu jasné, že ruší radiový signál spouště a tak začal riskovat. Vzal klíč a hodil ho na dveře. Ozvala se dutá rána. Android se jakoby pousmál a pustil do dveří proud, čímž aktivoval detonátor. Ozval se výbuch, chodbu zaplnil oheň a dveře se rozlomily na dvě poloviny. Jedna odletěla do můstku a odrazila tím Androida ke zdi a druhá letěla směrem k Michaelovi. Ten se rozeběhl do místnosti a vzal rozbitého Androida pod krkem. Měl pomačkanou hlavu a chyběla mu ruka. Zmohl se jen na:
„Je mi to líto, plukovníku.“ Poté ho praštil, vzal mu pistoli a namířil ji na Felixe, který rozvazoval Aarona. Vystřelil. Krüger to dostal do zad. Vykřikl bolestí a spadl k zemi. Android chtěl vystřelit znovu, ale nedokázal to. Michael vzal svůj samopal a vystřílel do Andyho 10 nábojů. Ten padl k zemi.
Na obrazovce bylo číslo 0:26:42. Většina posádky již byla v bezvědomí, ale Tony, povzbuzený tyčinkami, zůstával vzhůru. Dýchalo se mu opravdu špatně. Jeho oči byly upnuty na radar. O deset minut později začal do bezvědomí upadávat i on. Radar dělal stále ten stejný zvuk. Tonyho oči to už málem vzdaly, když v tom se na obrazovce ukázal kontakt. Radar začal vydávat jiný zvuk. Tonyho to probudilo. Podíval se na radar. To, co uviděl, bylo jako vypít sklenici vody po třídenním strádání. Popadl vysílačku a začal mluvit.
„Tady Tony, opakuji tady Tony. Máme málo vzduchu. Nedokážu přistát. Já.. já..už nemůžu...“ Jak to svým unaveným hlasem dořekl, upadl do bezvědomí. Michael neváhal a vypustil 3 pilotované stíhačky s harpunami.
Tony otevřel oči. Viděl nad sebou ostré světlo. Na puse měl dýchací masku. Vedle něj seděli jeho důstojníci. Michael se na něj zrovna podíval a vykřikl.
„Probral se, on je vzhůru!“ všichni na něj obrátili pozornost.
„Co se stalo?“ zeptal se zesláblým hlasem Tony.
„Měl jsi pravdu, v Andym byl skutečně virus. Krátce po vašem odletu ovládl loď a odletěl. Podařilo se nám ji přebrat zpět a vás zachránit. Teda až na jednoho pilota,“ vysvětlil mu Michael.
„A kde je Andy teď?“ otázal se ještě Tony. Všichni mlčeli. „Kde je teď Andy?“ zopakoval svoji otázku Willford.
„No, já...“ začal Michael, ale neodvážil se pokračovat.
„Co se mu stalo? Michaele! CO se mu stalo?!“ rozzuřil se Tony, načež se rozkašlal.
„Totiž... On mě napadl a postřelil Felixe, tak jsem na něj vystřelil několik ran ze samopalu,“ přiznal se Michael.
„A půjde opravit?“ uklidnil se Tony.
„Málem zabil celou posádku, vlastně jednoho člověka zabil, postřelil Felixe a ty se zajímáš o to, jestli půjde opravit?!“ nadala mu Colomba.
Nepoučitelný příklad, dodala si v duchu a odešla.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
, aby to tak aj zostalo 
, 
alebo sa zlepšilo. 
Podle mě tam nejsou skoro žádný nedostatky. Možná sem tam nějaká ta pravopisná chyba, ale jinak jsem si ničeho nevšim. Po příběhové stránce to také ujde. Měl bych na tebe jen jeden dotaz. Ty jsi fanoušek star treku? Protože je tu vidět docela slušná podobnost. 3.světová v půlce 21.století, warp, android (hned se mi vybavil dat, hlavně ve stylu mluvení jsou si dost podobní). Neber to ale jako kritiku. Myslím že je tak povídka ještě lepší, jen mě zarazila ta podobnost. Ikdyž je pravda že tam jsou i prvky z SG a BSG. 
nesedí 
Stejně budu pokračovat a doufám že se díl bude líbit. A udělejte mi radost, alespoň jedním komentem. 
