Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
TOPIC PRO MÉ KRÁTKÉ POVÍDKY
Z dlouhé chvíle a poklidným pokuřováním u mnoha hrnků presa, jsem se rozhodl napsat pár povídek. Zatím jsem rozepsal 4, a všechny přímo v SGA.
V případě nejasností - Teyla se v žádné neobjeví (můj utopický sen
), a kompletně ignoruju Sunday, jakožto protest proti znevážení doktora Carsona Becketta ve 4. řadě. 
Rozepsány jsou tyto
- Carnivora
- Via Lucis
- Pax Atlantica
- Veritas
Každý díl bude mít zhruba 4 strany, možná o trochu víc - a každý bude rozdělený na poloviny nebo třetiny - zatím mi pište názory a tak.
A přeji příjemné čtení
Začnu tímto příběhem -
Stargate Atlantis - Pax Atlantica - 1. část
Accidit in puncto, quod non speratur in anno.
„Nuda.“ Jediné slovo, které byl schopen Ronon Dex vyslovit během další odpolední letargie, úplně vystihlo situaci několika posledních týdnů ve městě. Jídelna, ve které sedí i Ronon, je přímo ukázková. Sateďan sedí s hlavou opřenou o ruku, a vypadá, že co chvíli usne.
Doktor Rodney McKay staví pyramidu z nádobí a příborů, kterážto činnost mu zřejmě trvala dlouho. Bohužel za chvíli přichází nevrlý vojín z kuchyně, celé mu to rozhodí, a odejde s nádobím.
Rodneyho se to nemile dotklo, vstane a chce mu něco říct, ale zachytí Carsonův pohled opodál, a tak si zase sedne. Carson Beckett si cosi načrtává do sešitku, a jeho pohled občas zabloudí po ospalých, a z nudy zoufalých pohledech v jeho okolí, a smířeně své oči zaměří vždy znovu k sešitku.
Technik Chuck, který má právě službu, čistí obrazovku, když jeho důležitou činnost tvrdě protnou varovné signály z počítačů. Sotva si k nim sedne, téměř se lekne doktorky Weirové, která se u něj zjevila během pár sekund jako duch. Že by ta ženská měla opravdu šestý smysl, řekne si.
„Doktorko Weirová, senzory zachytily hyperprostorové okno na orbitě - identifikace - Deadalus!“
Chuck sice nechápe, proč se vracejí dříve, ale myslel si, že to nejspíš byla další mise plná neakce a nudy.
„Atlantis, tady Deadalus.“ ozve se známý Caldwellův hlas. Nyní se všichni napjatě sbíhají do řídícího centra. Rodney se ještě jednou lítostivě ohlédne na své znevážené dílo, ležící na jednom ze stolů s ostatním nádobím, a rychlým krokem odejde. Technik sebou znovu téměř cukne, když se blízko něj zjeví další postava – John Sheppard, zjevně odhodlaný vzít mu slovo.
„Deadale? Tady Sheppard, co se stalo?“
„Měli jsme v blízkosti Manarie kontakt se třemi Křižníky!“
„Máte ztráty? Poškození?“
„Beze ztrát i poškození. Neprojevili nepřátelské úmysly, a pouze jedna z nich se nám přiblížila…“
„Proč jste ksakru neodletěli?! Jak by…“
Caldwell si povzdechne, očividně si není jistý, co by zrovna měl přesně říct
„Zajistili zbraně, a otočili se k nám břichem trupu. A to není to nejpodivnější. (pauza) Odeslali naší lodi zprávu, patrně adresována nám všem. (pauza) Kódovanou. Pak Křižník pokojně odletěl, stejně jako ty ostatní.“
„Stevene, copak ses zbláznil? Mohla to být past!“ vytkne nevrle doktorka Weirová chybu veliteli Deadala
To už se plukovník ušklíbne.
„Právo k vyjednávání mají i Wraithové. Chcete snad říct, že s nimi vedeme opravdovou válku?“
„Dobrá, ale příště zbytečně neriskujte! Atlantis konec.“ Vyštěkne Elizabeth, a zruší spojení.
„Co si takhle poslechnout, co nám vzkazují? Snad to bude něco zajímavého, a ne to obvyklé – zhynete a podobné kecy.“ řekne John tak kysele, jak jen může.
Doktor Zelenka se zhostí tohoto úkolu s větší chutí, než kolem stojící a během minuty dekóduje zprávu.
„Naším zavilým nepřátelům z Atlantis - Zapůsobilo na nás vaše odhodlání, vynalézavost a síla k odporu. Chováme hlubokou úctu k vaší rase, a nabízíme vám možnost míru mezi námi. Tuto nabídku již nebudeme opakovat, odpovězte co možná nejdříve.“
„Že by menší pokrok?“ řekne pochybovačně John
„Wraithové by nikdy s nikým nevyjednávali.“ odpoví do ticha temně Ronon
Jednací místnost na Atlantis není obvykle přeplněná lidmi, ale tentokrát došlo k jasné výjimce. Kromě doktorky Weirové jsou přítomni snad všichni vyšší důstojnící, včetně plukovníka Caldwella. A jejich hlasy se tvrdě probíjejí do stěn okolo nich.
„Prosím přítomné o klid! Je pravdou, že v posledních týdnech mimo rutinných misí, jako navazování diplomatických styků mezi námi a nepříliš vyspělými světy, ale…“
„Ano! Je třeba něco dodávat? Wraithové za celou dobu nevyvinuli větší aktivitu jak proti nám, tak proti Geniiům, až na několik pravidelných sklizní, kterým jsme nestačili jakkoli zabránit. Z toho jasně vyplývá, že se něco děje!“ skočí jí do řeči rozhořčený major Lorne
„Jen klid majore, i vy všichni.“ přeruší jej John „Klidně to může být kvůli tomu, že se Wraithové znova zabíjejí jen mezi sebou, a chtějí se nás dočasně zbavit.“ otevírající zeď místnosti jej přeruší
„Ať tak nebo tak plukovníku,“ řekne Richard Woolsey „každá diplomatická nabídka stojí za úvahu.“
John se tázavě ohlédne po oku k Elizabeth, i Lorne a několik dalších obrátilo pozornost k ní.
„Pan Woolsey měl dorazit někdy odpoledne, nestačila jsem o tom nikoho z vás informovat. (pauza) Pane Woolsey, překvapuje mně, že jste dorazil tak brzy?“ zeptá se jej doktorka Weirová, zatímco si nově příchozí sedá na místo uvolněné nějakým kapitánem z Deadala.
„Promarnit šanci ukončit potenciálně nevýhodnou výpravu? Ano, to stojí za neodkladné zvážení.“
„Počkejte chvilku. To jako myslíte vážně? Utéct?“ zeptá se John překvapeně
„Tak to bych to rozhodně nezjednodušoval, plukovníku. V každém případě – vyslechneme si jejich požadavky. (hlasitý šum hlasů) Přirozeně, pokud budou nepřijatelné, to znamená, kupříkladu – odejít navždy z Atlantis, nebo jí dokonce přenechat nepoškozenou
„Kdyby něco takového odeslali, museli by vědět, že na tohle nikdy nekývneme. To by jim pak ta celá námaha nestála…“ argumentuje kapitán z Deadala, a zarazí se, když si všimne Woolseyho úsměvu
„Přesně tak, kapitáne. Evidentně to není vtip. (otočí se k doktorce Weirové) Pokud je mi známo, pod odeslanou zprávou jsou přítomné souřadnice brány jedné wraithské državy.“
„Doufám, že nepředpokládáte, že vydám komukoli rozkaz tam jít neozbrojený a s bílou vlajkou v zubech.“ podotkne John chladně, a letmo se podívá po ostatních důstojnících. Pohledy říkají – Jak jinak.
„To by nikoho ani v nejmenším nenapadlo. Ujišťuji vás.“ Proplešatělý úředník IOA se jen znovu usměje, a otevře svůj bezedný kancelářský kufřík. Vstane, vyndá z něj štosy listin v tvrdých deskách, jednu kopii podá doktorce Weirové, a druhou plukovníku Sheppardovi.
„Očekávám zítra ráno vaše vyjádření, doktorko Weirová, a vaše také, plukovníku.“ řekne, a otáčí se k odchodu
„Pletu se, nebo mám být hlavní….vyjednávač?“ řekne John, naoko jakoby to nic neznamenalo
„Máte z celého osazenstva tu nejlepší kvalifikaci. Kdo jiný zde zná Wraithy lépe?“
„Jestli si myslíte, že má být tohle kompliment, tak se ne hodně, ale obrovsky pletete.“
John schlíple skrze sklo pozoruje noční oblohu. Stále se nemůže srovnat s tím, co může přinést budoucnost.
„Tak co bude?“ zeptá se Ronon. John si až teď všiml, že přišel, a trochu nervózně se ohlédl.
„Co by. Možná tu zůstaneme…možná ne.“
„Věříš tomu?“ zeptá se ho Ronon
„Nevím čemu mám věřit. Zbláznil jsem se já, nebo oni?“
„Určitě oni.“ odpoví mu optimistickým hlasem Sateďan „A jak to vlastně lidé kolem Woolseyho naplánovali?“
„Docela jednoduše. Najdeme nějakou vzdálenou planetu, tam postavíme u brány pár stanů, a přes MALP si pokecám s Wraithem. A na orbitě bude čekat Deadalus, kdyby se přece jen něco dělo. Už tam před hodinou odletěl, jak si asi slyšel.“
„Poslyš, nejsem žádný velký stratég, ale už i já si myslím, že Wraithové chtějí opravdu vyjednávat. Kvůli čemukoli, ale vyjednávat chtějí. Přece kdyby chtěli nastražit léčku jako tolikrát předtím, tak to udělají…jinak.“
Plukovník mu na to nic neříká. Koneckonců, kdo se má v nich vyznat líp, než bývalý Běžec, a člen vyhlazeného národa, který proti nim bojoval?
„I tak, může být snad lepší ukázka toho, že váš boj tady má smysl?“
„Snad máš pravdu. Nedáme si něco v kantýně? Ještě mají určitě otevřeno“
„Třeba.“ Odpoví mu povzbudivě Sateďan
Místnost brány je nebývale přeplněna lidmi, především plně ozbrojenými vojáky, s několika techniky a spoustou beden vybavení. Včetně MALP, u které je skloněný doktor Zelenka, s mikropájkou v pravé, a miniaturními kleštěmi v druhé. John právě sbíhá po schodech, a v chůzi si přebíjí devítku. Sotva jí zasune do pouzdra, téměř se rozrazí o Rodneyho, s jeho normálním pracovním (samolibým) elánem.
„Takže – Weirová ani Woolsey si nepřejí, abych se toho zúčastnil, ale udělal jsem pár úprav… no zkrátka, abys to pochopil, 38 minut na nějakou dohodu nemusí stačit, tak jsem Zelenku zaúkoloval, ať do DHD nahraje autovytáčení brány, takže by to ti na druhé straně neměli stihnout.“
„Jseš si jistý, že to bude fungovat?“ zeptá se pochybovačně John, spíš aby Rodneyho popudil
„Stoprocentně. Tedy snad na 99,999%, úplně stoprocentní není…nic. No, tak to bychom měli. Hodně štěstí.“
Dopoví McKay, a rychlém kvaltem zmizí. John zkontroluje vybavení, když se k němu spěšně přiblíží major Lorne. Plukovník si ho všimne, ale než se ho stačí zeptat, odpověď hned dostane.
„Pane! Z Deadalu přišla zpráva – vše je v pořádku, žádná známka po wraithské aktivitě.“
„V pořádku. Pak můžeme vyrazit.“ Řekne John, ale tu už vidí, jak prosvítávají modré symboly hvězdných soustav. První již zapadla.
„Vysílání by mělo být v pořádku, ještě jsem dovybavil sondu lepší přenosovou výbavou.“
Řekne Zelenka strojeně Johnovi, zatímco zapíná pouzdro s pájkou, a pozoruje vytáčení dalších symbolů.
Podobnou zprávu zřejmě dostala i doktorka Weirová a Woolsey, protože z povzdálí bez podivení pozorují vytáčení brány. Woolsey už napohled pln zájmu, pro Elizabeth plnou pochyb o rozhodnutí IOA, jde spíš o negativní pocity. Bude John jednat s královnami? Nebo jen s nějakým jejich poskokem?
„Pozorujete to, jakoby jste v to skutečně věřil.“ řekne Woolseymu do očí Elizabeth
„Proč by ne? Ne, že bych měl o Atlantis mluvit jako někdo z vás, kdo tu skutečně bojoval za náš svět – ale možná vize Atlantis, vracející se na Zemi, je daleko příjemnější, než ve vší opatrnosti a strachu, bez jakékoli výraznější převahy v čemkoli, provádět průzkum zcela nepřátelské galaxie. (pauza) I někteří lidé v této galaxii, a nebylo jich právě málo, se vůči nám projevili leckdy i nepřátelštěji, než by velel zdravý rozum, nemyslíte? A nebyli to jen ti Geniiové.“ řekne Woolsey rozhodným tónem, jakože není o čem diskutovat
„V galaxii jsme pomohli a pomáháme milionům lidí. To je pro vás snad málo?
„Upřímně? Víc mě, i IOA, záleží na těch miliónech na Zemi, než tady. Zvláště, když o naši pomoc nestojí.“
Zapadnutí posledního hvězdného symbolu. Proud nestabilní energie, jako vždy.
Accidit in puncto, quod non speratur in anno.
„Nuda.“ Jediné slovo, které byl schopen Ronon Dex vyslovit během další odpolední letargie, úplně vystihlo situaci několika posledních týdnů ve městě. Jídelna, ve které sedí i Ronon, je přímo ukázková. Sateďan sedí s hlavou opřenou o ruku, a vypadá, že co chvíli usne.
Doktor Rodney McKay staví pyramidu z nádobí a příborů, kterážto činnost mu zřejmě trvala dlouho. Bohužel za chvíli přichází nevrlý vojín z kuchyně, celé mu to rozhodí, a odejde s nádobím.
Rodneyho se to nemile dotklo, vstane a chce mu něco říct, ale zachytí Carsonův pohled opodál, a tak si zase sedne. Carson Beckett si cosi načrtává do sešitku, a jeho pohled občas zabloudí po ospalých, a z nudy zoufalých pohledech v jeho okolí, a smířeně své oči zaměří vždy znovu k sešitku.
Technik Chuck, který má právě službu, čistí obrazovku, když jeho důležitou činnost tvrdě protnou varovné signály z počítačů. Sotva si k nim sedne, téměř se lekne doktorky Weirové, která se u něj zjevila během pár sekund jako duch. Že by ta ženská měla opravdu šestý smysl, řekne si.
„Doktorko Weirová, senzory zachytily hyperprostorové okno na orbitě - identifikace - Deadalus!“
Chuck sice nechápe, proč se vracejí dříve, ale myslel si, že to nejspíš byla další mise plná neakce a nudy.
„Atlantis, tady Deadalus.“ ozve se známý Caldwellův hlas. Nyní se všichni napjatě sbíhají do řídícího centra. Rodney se ještě jednou lítostivě ohlédne na své znevážené dílo, ležící na jednom ze stolů s ostatním nádobím, a rychlým krokem odejde. Technik sebou znovu téměř cukne, když se blízko něj zjeví další postava – John Sheppard, zjevně odhodlaný vzít mu slovo.
„Deadale? Tady Sheppard, co se stalo?“
„Měli jsme v blízkosti Manarie kontakt se třemi Křižníky!“
„Máte ztráty? Poškození?“
„Beze ztrát i poškození. Neprojevili nepřátelské úmysly, a pouze jedna z nich se nám přiblížila…“
„Proč jste ksakru neodletěli?! Jak by…“
Caldwell si povzdechne, očividně si není jistý, co by zrovna měl přesně říct
„Zajistili zbraně, a otočili se k nám břichem trupu. A to není to nejpodivnější. (pauza) Odeslali naší lodi zprávu, patrně adresována nám všem. (pauza) Kódovanou. Pak Křižník pokojně odletěl, stejně jako ty ostatní.“
„Stevene, copak ses zbláznil? Mohla to být past!“ vytkne nevrle doktorka Weirová chybu veliteli Deadala
To už se plukovník ušklíbne.
„Právo k vyjednávání mají i Wraithové. Chcete snad říct, že s nimi vedeme opravdovou válku?“
„Dobrá, ale příště zbytečně neriskujte! Atlantis konec.“ Vyštěkne Elizabeth, a zruší spojení.
„Co si takhle poslechnout, co nám vzkazují? Snad to bude něco zajímavého, a ne to obvyklé – zhynete a podobné kecy.“ řekne John tak kysele, jak jen může.
Doktor Zelenka se zhostí tohoto úkolu s větší chutí, než kolem stojící a během minuty dekóduje zprávu.
„Naším zavilým nepřátelům z Atlantis - Zapůsobilo na nás vaše odhodlání, vynalézavost a síla k odporu. Chováme hlubokou úctu k vaší rase, a nabízíme vám možnost míru mezi námi. Tuto nabídku již nebudeme opakovat, odpovězte co možná nejdříve.“
„Že by menší pokrok?“ řekne pochybovačně John
„Wraithové by nikdy s nikým nevyjednávali.“ odpoví do ticha temně Ronon
Jednací místnost na Atlantis není obvykle přeplněná lidmi, ale tentokrát došlo k jasné výjimce. Kromě doktorky Weirové jsou přítomni snad všichni vyšší důstojnící, včetně plukovníka Caldwella. A jejich hlasy se tvrdě probíjejí do stěn okolo nich.
„Prosím přítomné o klid! Je pravdou, že v posledních týdnech mimo rutinných misí, jako navazování diplomatických styků mezi námi a nepříliš vyspělými světy, ale…“
„Ano! Je třeba něco dodávat? Wraithové za celou dobu nevyvinuli větší aktivitu jak proti nám, tak proti Geniiům, až na několik pravidelných sklizní, kterým jsme nestačili jakkoli zabránit. Z toho jasně vyplývá, že se něco děje!“ skočí jí do řeči rozhořčený major Lorne
„Jen klid majore, i vy všichni.“ přeruší jej John „Klidně to může být kvůli tomu, že se Wraithové znova zabíjejí jen mezi sebou, a chtějí se nás dočasně zbavit.“ otevírající zeď místnosti jej přeruší
„Ať tak nebo tak plukovníku,“ řekne Richard Woolsey „každá diplomatická nabídka stojí za úvahu.“
John se tázavě ohlédne po oku k Elizabeth, i Lorne a několik dalších obrátilo pozornost k ní.
„Pan Woolsey měl dorazit někdy odpoledne, nestačila jsem o tom nikoho z vás informovat. (pauza) Pane Woolsey, překvapuje mně, že jste dorazil tak brzy?“ zeptá se jej doktorka Weirová, zatímco si nově příchozí sedá na místo uvolněné nějakým kapitánem z Deadala.
„Promarnit šanci ukončit potenciálně nevýhodnou výpravu? Ano, to stojí za neodkladné zvážení.“
„Počkejte chvilku. To jako myslíte vážně? Utéct?“ zeptá se John překvapeně
„Tak to bych to rozhodně nezjednodušoval, plukovníku. V každém případě – vyslechneme si jejich požadavky. (hlasitý šum hlasů) Přirozeně, pokud budou nepřijatelné, to znamená, kupříkladu – odejít navždy z Atlantis, nebo jí dokonce přenechat nepoškozenou
„Kdyby něco takového odeslali, museli by vědět, že na tohle nikdy nekývneme. To by jim pak ta celá námaha nestála…“ argumentuje kapitán z Deadala, a zarazí se, když si všimne Woolseyho úsměvu
„Přesně tak, kapitáne. Evidentně to není vtip. (otočí se k doktorce Weirové) Pokud je mi známo, pod odeslanou zprávou jsou přítomné souřadnice brány jedné wraithské državy.“
„Doufám, že nepředpokládáte, že vydám komukoli rozkaz tam jít neozbrojený a s bílou vlajkou v zubech.“ podotkne John chladně, a letmo se podívá po ostatních důstojnících. Pohledy říkají – Jak jinak.
„To by nikoho ani v nejmenším nenapadlo. Ujišťuji vás.“ Proplešatělý úředník IOA se jen znovu usměje, a otevře svůj bezedný kancelářský kufřík. Vstane, vyndá z něj štosy listin v tvrdých deskách, jednu kopii podá doktorce Weirové, a druhou plukovníku Sheppardovi.
„Očekávám zítra ráno vaše vyjádření, doktorko Weirová, a vaše také, plukovníku.“ řekne, a otáčí se k odchodu
„Pletu se, nebo mám být hlavní….vyjednávač?“ řekne John, naoko jakoby to nic neznamenalo
„Máte z celého osazenstva tu nejlepší kvalifikaci. Kdo jiný zde zná Wraithy lépe?“
„Jestli si myslíte, že má být tohle kompliment, tak se ne hodně, ale obrovsky pletete.“
John schlíple skrze sklo pozoruje noční oblohu. Stále se nemůže srovnat s tím, co může přinést budoucnost.
„Tak co bude?“ zeptá se Ronon. John si až teď všiml, že přišel, a trochu nervózně se ohlédl.
„Co by. Možná tu zůstaneme…možná ne.“
„Věříš tomu?“ zeptá se ho Ronon
„Nevím čemu mám věřit. Zbláznil jsem se já, nebo oni?“
„Určitě oni.“ odpoví mu optimistickým hlasem Sateďan „A jak to vlastně lidé kolem Woolseyho naplánovali?“
„Docela jednoduše. Najdeme nějakou vzdálenou planetu, tam postavíme u brány pár stanů, a přes MALP si pokecám s Wraithem. A na orbitě bude čekat Deadalus, kdyby se přece jen něco dělo. Už tam před hodinou odletěl, jak si asi slyšel.“
„Poslyš, nejsem žádný velký stratég, ale už i já si myslím, že Wraithové chtějí opravdu vyjednávat. Kvůli čemukoli, ale vyjednávat chtějí. Přece kdyby chtěli nastražit léčku jako tolikrát předtím, tak to udělají…jinak.“
Plukovník mu na to nic neříká. Koneckonců, kdo se má v nich vyznat líp, než bývalý Běžec, a člen vyhlazeného národa, který proti nim bojoval?
„I tak, může být snad lepší ukázka toho, že váš boj tady má smysl?“
„Snad máš pravdu. Nedáme si něco v kantýně? Ještě mají určitě otevřeno“
„Třeba.“ Odpoví mu povzbudivě Sateďan
Místnost brány je nebývale přeplněna lidmi, především plně ozbrojenými vojáky, s několika techniky a spoustou beden vybavení. Včetně MALP, u které je skloněný doktor Zelenka, s mikropájkou v pravé, a miniaturními kleštěmi v druhé. John právě sbíhá po schodech, a v chůzi si přebíjí devítku. Sotva jí zasune do pouzdra, téměř se rozrazí o Rodneyho, s jeho normálním pracovním (samolibým) elánem.
„Takže – Weirová ani Woolsey si nepřejí, abych se toho zúčastnil, ale udělal jsem pár úprav… no zkrátka, abys to pochopil, 38 minut na nějakou dohodu nemusí stačit, tak jsem Zelenku zaúkoloval, ať do DHD nahraje autovytáčení brány, takže by to ti na druhé straně neměli stihnout.“
„Jseš si jistý, že to bude fungovat?“ zeptá se pochybovačně John, spíš aby Rodneyho popudil
„Stoprocentně. Tedy snad na 99,999%, úplně stoprocentní není…nic. No, tak to bychom měli. Hodně štěstí.“
Dopoví McKay, a rychlém kvaltem zmizí. John zkontroluje vybavení, když se k němu spěšně přiblíží major Lorne. Plukovník si ho všimne, ale než se ho stačí zeptat, odpověď hned dostane.
„Pane! Z Deadalu přišla zpráva – vše je v pořádku, žádná známka po wraithské aktivitě.“
„V pořádku. Pak můžeme vyrazit.“ Řekne John, ale tu už vidí, jak prosvítávají modré symboly hvězdných soustav. První již zapadla.
„Vysílání by mělo být v pořádku, ještě jsem dovybavil sondu lepší přenosovou výbavou.“
Řekne Zelenka strojeně Johnovi, zatímco zapíná pouzdro s pájkou, a pozoruje vytáčení dalších symbolů.
Podobnou zprávu zřejmě dostala i doktorka Weirová a Woolsey, protože z povzdálí bez podivení pozorují vytáčení brány. Woolsey už napohled pln zájmu, pro Elizabeth plnou pochyb o rozhodnutí IOA, jde spíš o negativní pocity. Bude John jednat s královnami? Nebo jen s nějakým jejich poskokem?
„Pozorujete to, jakoby jste v to skutečně věřil.“ řekne Woolseymu do očí Elizabeth
„Proč by ne? Ne, že bych měl o Atlantis mluvit jako někdo z vás, kdo tu skutečně bojoval za náš svět – ale možná vize Atlantis, vracející se na Zemi, je daleko příjemnější, než ve vší opatrnosti a strachu, bez jakékoli výraznější převahy v čemkoli, provádět průzkum zcela nepřátelské galaxie. (pauza) I někteří lidé v této galaxii, a nebylo jich právě málo, se vůči nám projevili leckdy i nepřátelštěji, než by velel zdravý rozum, nemyslíte? A nebyli to jen ti Geniiové.“ řekne Woolsey rozhodným tónem, jakože není o čem diskutovat
„V galaxii jsme pomohli a pomáháme milionům lidí. To je pro vás snad málo?
„Upřímně? Víc mě, i IOA, záleží na těch miliónech na Zemi, než tady. Zvláště, když o naši pomoc nestojí.“
Zapadnutí posledního hvězdného symbolu. Proud nestabilní energie, jako vždy.
Nebo ne? 
. Jinak povídka dobrá, taková řekl bych vhodná i k natočení.