Takže, přicházím s dalším dílem. Je o kousek kratší, protože je na pokračování. Doufám že mi to prominete..
2. řada, díl 12.: Avalon, část první
Deset hodin od bitvy o Zemi, stanoviště Avalon, Mléčná dráha.
Chodbami podzemního bunkru, zalitými rudým světlem, zněla výstražná hlášení. Celá vojenská posádka stanoviště Avalon byla již více než půl hodiny v plné bojové pohotovosti. Orijská flotila se na senzorech objevila před několika hodinami a nyní zbývalo pouze pár minut, než opustí hyperprostor a ocitne se přímo na orbitě. Nyní bohužel zcela opuštěné.
O pět minut později orijské lodě opravdu opustily hyperprostor. Poměrně rychle se seskupily do bojové formace a vyrazily k planetě. Ta by sama o sobě nebyla nijak významná, kdyby se na ní nenacházelo jedno z největších mimozemských zařízení EF. Orijské jednotky bohužel nikdy neměly možnost vést proti takovéto základně přímý útok, tudíž nevěděli, co očekávat. Bohužel měli také snahu obranu základny s pěti tisíci muži silně podceňovat.
Flotila zaujala pozici a vyčkávala. Dole pod nimi se nacházela pozemská základna. Na orijských senzorech zářila pomalu jako slunce. Patrně kvůli aktivovanému štítu. Převor, velící flotile, se nakonec rozhoupal k útoku. Paprsky z primárních zbraní několika křižníků vyrazily proti základně. A těsně před tím, než dosáhly špičky hory, ve které byla základna ukryta, se jejich energie rozptýlila o neproniknutelnou bariéru antického štítu. Křižníky znovu nabíjely primární zbraně.
Stanoviště však ani bez flotily nebylo zcela bezbranné proti orbitálním útokům. Po léta pečlivě plánovaná obrana měla nyní projít zatěžkávací zkouškou. Dosud nečinné orbitální satelity se probraly k životu. Orijská flotila si jich při svém příletu nevšímala. Nijak se neprojevovaly a vypadaly jako deaktivované či poničené komunikační a navigační satelity. Ve skutečnosti však každý z nich nesl jednu raketu Mk X.
Orijská flotila, ukolébaná falešným pocitem bezpečí, se nestihla vzpamatovat včas. Jeden po druhém odpálily satelity svůj smrtonosný náklad na největší nepřátelská plavidla. Desítka raket proměnila jeden z těžkých křižníků na hromadu zkrouceného kovu. Sedm dalších změnilo další křižník v padající hvězdu. Pak se zbytek flotily vzpamatoval a zahájil palbu po všem, co jen připomínalo satelit. Stíhače po desítkách opouštěly hangáry, aby chránily své mateřské lodě před dalšími raketami.
Likvidace satelitů orijské síly na několik minut zaměstnala. Ve velící místnosti stanoviště ale panoval až překvapivý klid. Trojrozměrná holografická mapa okolí stanoviště zobrazovala jednotlivé obranné vrstvy, i orijskou flotilu kdesi vysoko nad základnou. Po chvíli se hora lehce otřásla, jak štít absorvoval další ránu orijského paprsku. Poté se ale od flotily oddělila skupina rudých teček značících menší plavidla. A za ní další a další skupiny. Invazní síly se chystaly k přistání.
Generál znechuceně pozoroval mapu, na které byly nyní vidět první výsadkové čluny dosedající na zem. Nadešel čas ukázat zuby.
Vyčkal ještě, než přistanou poslední výsadky z první vlny. Pak vydal rozkaz.
„Charlie tři až pět, zahájit palbu do čtverce alfa sedm. Charlie šest až osm, zahájit palbu do čtverce alfa osm.“
Orijské pozemní jednotky opouštěly velké a nemotorné výsadkové čluny. Ty přistály několik kilometrů od základny, kde již piloti nečekali žádný možný útok. Křižáci se řadili do formací, když se od pozemské základny ozval jakýsi zvuk, silně podobný mohutnému hřmění. Místo bouřky však přišlo hotové peklo. Do vyrovnaných řad křižáků i bezbranných výsadkových lodí začaly bez varování dopadat dělostřelecké granáty. Jedna za druhou podléhaly stojící lodě palbě dělostřeleckých baterií, ukrytých v bezpečí štítu. První vlna orijských jednotek byla zcela zdecimována dříve, než se vůbec stačila vylodit.
Za deset minut vypustila flotila druhou vlnu. Tentokrát se ale nenechali znovu napálit. Výsadkové čluny přistály dostatečně daleko a spolu s pěšími jednotkami se vylodily i lehké a hlavně pohyblivé generátory štítu. Každý štít měl velikost nákladního automobilu a dokázal se pohybovat rychlostí svižné chůze. Kolem sebe vytvořil štítovou kopuli, která dokázala ochránit až stovku vojáků.
Křižáci se seřadili pod štíty a zahájili postup k cíli.
Pozemské velení se ale rozhodlo k dalšímu lstivému kroku. V celém komplexu se nacházelo několik hlubokých hangárů, které skrývaly více než tři stovky stíhacích letounů. To bylo jen o pár desítek strojů méně, než měly k dispozici orijské jednotky. Pozemské stíhače nyní vyrazily do boje. V rychlém sledu opouštěly bezpečí hory a vrhaly se na nepřátelské stroje. Orijské stíhače, které poskytovaly ochranu výsadkovým lodím, byly v mžiku přečísleny. Na pomoc jim ale okamžitě vyrazily další stíhačky, které dosud bránily mateřské lodě.
To však nebylo vše. Několik dalších podzemních komplexů se z ničeho nic probralo k životu. Dokud se neaktivovaly jejich hlavní zdroje energie, byly hluboko ve skalách téměř nezjistitelné. Jednalo se o plně automatizovaná sila vybavená raketami Mk X. Svrchní poklopy se během okamžiku odklopily a rakety i se svým vražedným nákladem trhavin vyrazily k cíli. Orijské lodě okamžitě ukončily palbu na stanoviště a přesměrovaly veškeré své zbraně proti těmto nově aktivovaným silům. Bombardéry, které dosud jako poslední střežily mateřské lodě, vyrazily proti několika dalším silům. Než na ně však dopadly první střely, byly již veškeré rakety bezpečně na cestě.
Bombardérům a bodové obraně lodí se tentokrát podařilo několik z nich sestřelit, ale tři křižníky přesto padly za oběť nečekanému útoku. A nejednalo se ani zdaleka o poslední překvapení. Sila k jednorázovému použití posloužila svému účelu. Nejenže se jim podařilo zničit několik plavidel, ale zároveň odlákala veškeré zbylé stíhací eskadry pryč od orijských křižníků.
Nikým nezpozorovány se blížily k flotile pozemské bombardéry J-3. Jejich maskování jim zaručilo hladký průlet boji v atmosféře a nerušenou cestu až ke křižníkům. Vedoucí stroj modré eskadry se zaměřil na cíl. Těžký křižník sedící ve středu orijské flotily. Dost možná to byla vlajková loď.
„Modrá letko, posílám souřadnice cíle.“
Oznámil svým společníkům a odeslal souřadnice křižníku.
V jeho sluchátkách se ozval hlas velitele zelené letky.
„Modrý, tady zelená jedna, jestli ho nesundáte, tak ho dorazíme.“
Modrý potvrdil, že rozumí a zaměřil se na cíl.
Okamžik na to se zčista jasna odmaskovalo přímo uprostřed orijské flotily několik letek pozemských bombardérů. A jako jeden muž odpálily své rakety proti nepříteli. Rakety s rušičkou štítů pronikly skrz nepřátelskou obranu a vypálily hluboké rány do trupu svých obětí.
Můstek orijské vlajkové lodi se otřásl, když do jejího trupu narazily rakety bombardérů. Náraz byl natolik silný, že několik křižáků bylo sraženo ze židle. Po celé lodi se ozvala poplašná hlášení. Několik palub ztrácelo atmosféru a energetické jádro nevyzpytatelně kolísalo.
Převor už děkoval bohům a sliboval pomstu, když se za zádí křižníku odmaskovala další letka. Na senzorové obrazovce vyskákalo množství rudých bodů značící smršť raket. A hned poté dostaly motory přímý zásah.
Celá pohonná sekce se otřásla tak silně, že se odtrhla od zbytku lodi. Pro trup lodi to byl kritický zásah. Již nadále nedokázal udržet integritu a začal se trhat. Dříve než se však loď stačila rozpadnout na několik částí, pohltila ji záře vybuchujícího jádra.
Bombardéry ihned po útoku aktivovaly maskování a většina jich bezpečně pronikla zběsilou palbou, kterou rozpoutaly sekundární zbraně křižníků. Několik lodí bohužel dostal náhodný zásah a bylo ztraceno. Orijské síly však tento útok přišel velmi draho. Vlajková loď byla zničena a tři lehké křižníky poškozeny, dva z nich zcela vyřazeny z boje.
Orijské síly ale neztrácely naději. Druhá vlna pěchoty se již blížila k základně a s pomocí štítů úspěšně pronikala dělostřeleckou palbou. Zbylé lodě flotily vyslaly třetí vlnu pozemních jednotek. Netušili však, že na nerušený útok nebudou mít tolik času, kolik původně předpokládali. Hyperprostorem se totiž neochvějně blížila dvojice lodí…
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
jako já bych mohl napsat něco ve stylu super díl, nebo opět jsi nám ukázal svůj um, či snad velkolepý návrat z dovolené, ale myslím že by ti to neudělalo radost. Konec konců ti snad všichni píšou jak to byl skvělí díl a podobně, jen se ztráceli v čase, což je divné... já ne, takže bych mohl napsat jen chválu, ale jelikož se mi nechce, tak musím z té zaprášené skříně vytáhnout toho rozpadajícího se strašáka 
