Takže, slíbil jsem nejpozději ve středu a středa je, takže, voilá..
overlord15: Musím říct, že máš dobrý odhad..
2. řada, díl 11.: Projekt Destiny
V liduprázdné chodbě orijského křižníku zazněly kroky. Posléze se objevil i jejich majitel, agent tajné služby. Na sobě měl drahé sako, typický rys agenta, jehož úlohou rozhodně nebyla práce v terénu. S jistotou prošel chodbou a bez váhání odbočil doprava. Na palubě se očividně vyznal. Po další odbočce stanul na můstku, kde již stál kapitán pozemské lodi Andrea Doria a Todd, velitel wraithského zůstatku.
Agent neztrácel čas.
„Pánové.“
Pokynul oběma přítomným a potřásl si s nimi rukou.
„Velení EF rozhodlo, že vám přenecháme celou loď, výměnou za veškeré informace, které měla a má uložené v počítačích a databankách.“
Italskému kapitánovi málem viditelně poklesla čelist.
Přenechat jim celou loď? Ano, dalo se čekat, že wraithové dostanou nějakou odměnu, nějaký suvenýr, ale celou loď?
Todda tato velkorysá nabídka na okamžik překvapila, ale pak po ní okamžitě skočil.
„Za Wraithy vám mohu říct, že s radostí přijímáme.“
Agent se usmál.
„Výborně, nechám tedy své muže, aby zajistili veškerá data v počítačích.“
O dvě hodiny později se v dobře bráněném podzemním komplexu aktivovala hvězdná brána. Skrz prošla pouze jedna osoba – dotyčný agent. Vojáci v prostoru brány byli o jeho příchodu zcela jistě zpraveni, jelikož všechny hlavně mířily bezpečně k zemi. Agent, nyní s nepříliš objemným kovovým kufříkem v ruce, prošel kolem vojáků a okamžitě zamířil do hlubin komplexu.
Na každá tři patra vedoucí dolů musel použít jiný výtah a pokaždé ho čekala stejná rutina. Bezpečnostní, více než metr tlusté pancéřové dveře, otisky prstů, scan sítnice, bezpečnostní kód, hlasová identifikace a když se dveře konečně otevřely, mířila na něj pro jistotu ještě hlaveň automatické pušky. Po dobré půl hodině se mu konečně podařilo projít skrz všechna bezpečnostní opatření do nejnižšího patra celého komplexu.
Zamířil přímo ke generálově pracovně, ale ještě nedošel ani ke dveřím a již zaslechl hádku, která se v místnosti odehrávala.
„Se vší úctou, generále, letí sem a vy mě nehodláte pustit zpátky?“
Odpověděl nyní již stejně vytočený hlas generála Petersona, velitele rozvědky.
„Ano, přesně tak doktore, dokud nebude po všem, tak nikdo neprojde skrz. Každá aktivace téměř vybije generátory a my je teď potřebujeme plně nabité. Konec debaty!“
Následoval několik nepříliš vybíravých slov a z místnosti se vyřítil rozzuřený doktor. Doktor Rush. Už to byla léta, co se vrátil z oné zpackané výpravy na Destiny, ale stále si zachovával svůj zápal pro práci. A také svůj postoj k armádním elitám. Na druhou stranu byl ve svém oboru jednička, a byť se to málokomu chtělo přiznat nahlas, vedl projekt Destiny, od té doby co mu byl svěřen, více než úspěšně.
O jedenáct let dříve, vzdálená galaxie.
Hvězdná brána v potemnělé místnosti se začala líně otáčet. Oproti svým sestrám v mléčné dráze byla silně zastaralá, již od pohledu. Aktivace probíhala pomalu a velmi hlučně. Možná by to chtělo promazat vnější kruh nějakou vazelínou, ale ta bohužel došla. Vlastně ne, nikdy ani nebyla na skladě. Čtveřice okolostojících mužů se pomalu rozestoupila kolem a pozvedla zbraně. Jejich pušky připomínaly pozemské, jejich oblečení nikoliv. Žoldáci, nájemní zabijáci, prostě Luciánská aliance. Odjistili zbraně.
Je jedno kolikrát vám opakují, že máte být ve střehu. Kolikrát vás seřvou, že se hýbete moc pomalu. Stane se z toho oblbující a otupující rutina. Tohle byla dnes již třetí aktivace, za tento týden už osmnáctá, a to nebyl ještě ani pátek.
Když Luciáni před měsícem a několika dny přepadli Destiny, nenarazili na příliš tvrdý odpor. Ano, plukovník Young jistý odpor kladl, ale poměrně bezúspěšně. Jeho snaha ochránit životy, hlavně životy civilistů, mu při každé možnosti podkopla nohy. Netrvalo dlouho, a pozemšťané kapitulovali. Bohužel hned poté někdo postřelil Telforda i Kivu, oba velitele. Nebýt tehdy doktora Rushe s asistencí doktora Broadyho, celou loď by nakonec stejně sežehla radiace, protože by štít už nevydržel její nápor. Rushovi se ale nakonec podařilo obejít zábrany a pojistky a skočit do FTL.
Na jednu stranu tím zachránil život zajatců, které se Luciáni právě chystali exekuovat. Na druhou stranu na sebe upozornil a nevědomky na sebe svalil vinu za postřelení Telforda a Kivy.
Destiny ještě několik hodin pokračovala nadsvětelnou rychlostí. Když se spustil odpočet nad branou, signalizující pouze krátkou zastávku v řádu desítek minut, neváhal lucianský velitel ani minutu. Raději než aby riskoval, že se Rush pokusí osvobodit zajatce, nebo vůbec jejich vzpouru, nařídil všechny vysadit na jedné z dostupných planet. Tím si uvolnil ruce pro pátrání po záškodnících. Nebo si to alespoň myslel.
Dvacet minut poté Destiny skočila do FTL. Bohužel pro Luciány však po pár minutách došlo k ohlušující explozi a loď se s trhnutím vrátila k normální rychlosti a pomalu zastavila. Rushova akce na záchranu lodi ze smrtelného sevření dvou hvězd vyvolala přetížení motorů a definitivní vyřazení několika článků.
Od té doby se denní události zaběhly v rutinu. Několikrát denně aktivuje plukovník Young bránu. Nic neprojde, nikdo se neozve, za půl hodiny se sama deaktivuje. Do toho je přibližně dvakrát až třikrát týdně planý poplach, když má někdo pocit, že zahlédl na kinu doktora Rushe. Jinak se neděje nic, několik technicky nadanějších členů týmu se už měsíc snaží opravit motory, ale stále bezúspěšně. Telford i Kiva podlehli svým zraněním, stejně tak polovina zraněných z řad pozemšťanů. Zbytek je v kritickém stavu.
Takže se vlastně jednalo o typický den. Z brány vyletěl nestabilní vír a pak se zhmotnila lehce zčeřená hladina červí díry. Nic, co by poukazovalo na budoucí překvapení. Z brány děsivou rychlostí proletělo cosi o velikosti tenisáku, narazilo to do zdi a odrazilo se zpět na podlahu. Omračující granát! Následná exploze čirého světla oslepila všechny Luciány v místnosti. Hned poté prošli, nebo spíše proletěli skrz lidské bytosti. Krkolomný průlet ale skoro s jistotou vždy zakončili ladným kotoulem. Zableskly výstřely z pistolí s tlumičem, dvě rány pro každého z Luciánů, jedna na srdce, jedna na hlavu. Okamžik na to se brána deaktivovala a jednotka vyrazila do chodeb kolem místnosti.
Ve strachu z možných narušitelů se Luciáni zabarikádovali v několika málo místnostech. Pro elitní Navy Seals nebylo nic jednoduššího než se vypořádat s méně než dvěma desítkami lehce ozbrojených a nic netušících žoldáků.
Doktory Rushe, Broadyho a kupodivu i poručíka Scotta a seržanta Greera se podařilo velmi rychle skrz lodní interkom upozornit na pominutí hrozby luciánské aliance. Horší to bylo s plukovníkem Youngem a jeho lidmi. Brána se stále se skálopevnou přesností opakovaně vytáčela. Na pokus o kontakt radiem ale nikdo nereagoval. Nakonec nezbylo nic jiného než poslat na obyvatelné planety po jednom vojákovi, který plukovníka upozorní, že Destiny je znovu v rukou Země. Obyvatelných planet naštěstí nebylo ani dvacet. Young vždy aktivoval bránu a hned poté se s týmem přesunul na jinou planetu, kdyby se Luciánům podařilo zjistit adresu příchozí červí díry. Pro jistotu byli neustále v pohybu.
Když se po jedné takové aktivaci vynořili z brány, spatřili ke svému zděšení muže, stojícího s rukama za zády pár metrů od podstavce. Plukovník se po něm málem vrhl, ale pak spatřil nášivky EF na jeho vestě. Žoldáci aliance se je už párkrát pokusili vylákat, když poslali na průzkum planety tým oblečený v uniformách jeho padlých vojáků, ale nášivky EF na Destiny nikdo neměl, měli pouze ty se základnou Icarus. Chystal se neznámého oslovit, ale ten ho předběhl.
„Plukovníku.“
Ukázkově zasalutoval.
„Jsem kapitán Taylor, Navy Seals. Přišli jsme vám na pomoc. Destiny je znovu pod naší kontrolou.“
Youngovi se hrnulo do mysli nekonečné množství otázek. Jak, odkud, kdo…
„Kapitáne, moc rád bych vám věřil, ale můžete nějak dokázat, že nejste jen žoldák luciánů?“
Nedovolil si povolit v ostražitosti. Bylo to až příliš krásné, aby na to skočil.
„Ne pane, to nemohu, ale generál O´Neill vás nechává pozdravovat a vzkazuje, že mu máte co nejdříve zavolat.“
Ukázal na malou krabičku s komunikačními krystaly.
O týden později již byly opravy, úpravy a přípravy na Destiny v plném proudu. Vojáci spolu přivezli další komunikační kameny, takže jejich jejich těla mohli zaujmout špičkoví lékaři i technici. O týden později navíc branou dorazily další zásoby. Zemi se totiž podařilo nahradit planetu typu Icarus, která se ukázala být pouze na jedno použití. V průběhu války s Ori se podařilo ukořistit silně poničený těžký orijský křižník.
Kromě informací o štítech a zbraních se z něj podařilo vytěžit energetické jádro, které se ukázalo být neskutečně silným zdrojem energie. Po dlouhých debatách jej velení nechalo umístit hluboko v podzemí tehdy ještě nepříliš podstatného mimozemského zařízení. Později, když se projekt Destiny proměnil ve skutečnou katastrofu, byl k jádru přidán tucet neutrinových generátorů. Spojená síla všech těchto zdrojů stačila k otevření červí díry na Destiny a její udržení alespoň na deset minut. To obvykle spotřebovalo veškerou energii zdrojů, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o generátory a ne baterie, tak se časem znovu nabily. V následujících letech se stanoviště rozrostlo až do nynějších rozměrů, kdy je známé jako stanoviště Avalon.
Destiny se proměnila na laboratoř s nejvyšším utajením. Díky její vzdálenosti nehrozilo, že by ji mohli Ori nebo jiní nepřátelé kdy dohnat a napadnout. Brána byla opatřena Iris a na lodi byl trvale umístěn kontingent vojáků dostatečný k odražení menší armády. Se zásobami z Mléčné dráhy se Destiny během let proměnila z rozpadajícího se vraku na výkvět moderní technologie. Veškeré původní systémy byly znovu uvedeny do provozu. Již silně opotřebované baterie dostaly podpůrnou sílu půl tuctu zbrusu nových neutrinových generátorů. S jejich pomocí byla loď při plné kapacitě baterií schopna vytočit Mléčnou dráhu. Rozvody a zbraně byly znovu uvedeny do perfektního stavu. Jako menší přilepšení se na trupu ocitlo několik desítek railgunnových stanovišť a palebné hnízdo asgardských paprskových zbraní. Jako třešničku na dortu získala celá loď nový, matně černý nátěr.
Původní účel Destiny zůstal zachován, stále stíhala před ní letící lodě, rozsévající hvězdné brány po neznámých galaxiích. Do doby než narazí na inteligentní život, či snad Antiky samotné, ale měla o využití postaráno.
PDF verze od jakopa, kterému za ni děkuji:
http://www.ulozto.cz/5397270/svata-vyprava-part-34-.pdf
16.7.2010 20:29:18
ale tohle už je 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
2: 1., Prečítal som poviedku a 
. Nie z toho, že sa ľuďom podarilo (zázračne?) spojiť s Destiny, ale skôr z príbehu ako celku. Naozaj príbeh nieje zlý, len sa mi zdá "mierne" prehnaný. 
2: 3., Čakám na pokračovanie. 
