SG: Svatá výprava - 2. řada, část 19.: Pád

mikey: Moc pěkný. Palebná a obranná síla Dreadnoughtů mě mile překvapila. Jen tak dál, ať ti hnusní Ori zmizí z naší milované galaxie. Jen mě mrzí, že mají tak velkou přesilu, ale to snad nějak vyřešíš

Doufám, že to vyřeší tak, že ti roztomilí ohniví pánové vyhrajou Už mají pegasus, tak je sakra nějaká mléčná dráha nezastaví

Nebojte, vyřeším..

Doufám že to není OT ale jenom se chci zeptat jestli bude ještě někdy nějaká povídka(nebo víc)o záchraně Pegasu

Jaká záchrana Pegasu?! Před kým ji chceš jako zachraňovat? Byla osvobozena a ty by si chtěl "zachraňovat"? Ty už jsi jak ti Rusové

Aj ja budem ,,ako Rusi". Na Ohnivákov aspoň 2vedrá vody (na osobu ).
(Vždy som na strane ľudí)
a

já jsem taky na straně ľudí , ale to je široký pojem.... nevím jak ty, ale já jsem na straně ľudí ohnívákov

J8 myslím, že na nějaké osvobozování nebude mít EF ani pomyšlení.

Jinak, jedna věc, tato povídka navazuje na konec 10. řady (tj asgardi jsou mrtví) a ignoruje Archu pravdy, nebo je to nějak jinak?

Uvidíme jak se to vyvine, ale nikdy neříkej nikdy..
A Ano, navazuje na konec SG, akorát ignoruje archu pravdy a pár dalších dílů co byly děsná skopičina. (Viz. Cestovatelé, co mají stále Auroru, Atlantis, která neodletěla do MW..)

St0rm: uvidíme kdo vyhraje vody je na zemi dost pro všechny

2. řada, díl 8.: Země

Pět minut letu hyperprostorem od Země, Mléčná dráha.

Pozemská flotila se vznášela ve vzduchoprázdnu. Kolem nebylo nic, jediná planeta, měsíc, hvězda, ani mizerný asteroid. Nic, co by mohlo přinést výhodu pro některou z bojujících stran. Přestože tu zatím byla jen pozemská flotila, ta orijská měla dorazit co nevidět. Rušička hyperprostoru na palubě Nevady běžela na pětinový výkon, který zajišťoval, že se orijské křižníky vynoří přímo před první flotilou a akorát v dosahu coilgunnových hlavní Dreadnoughtů. Ty již stály připraveny, s nabitými zbraněmi, srovnané kolem vlajkové lodi. Bombardéry opustily hangáry a zamaskované čekaly, až se dostaví jejich cíle.

První gardová flotila se seskupila do obranné formace. Orijské lodě byly méně než dvacet minut letu od Země a nezadržitelně se přibližovaly. Po debatě s vrchním velením se admirál nakonec rozhodl pro riskantní krok. Aby ochránil planetu před bombardováním, kterému by se nedalo dostatečně rychle zabránit, vezme první flotilu a napadne orijské lodě dříve, než se přiblíží k Zemi. Tím se však vzdával veškeré podpory, kterou mu mohla poskytnout rozvinutá pozemská obranná síť. Neměl však příliš na výběr.

Zanedlouho došlo k očekávanému střetu. Nic netušící orijská flotila byla vytažena z hyperprostoru daleko před svým cílem. Ještě než se stačila posádka křižníku zorientovat, roztrhaly projektily coilgunnů jeden z těžkých křižníků. Bez zvednutých štítů byl jen velkým nehybným cílem. Nepřítel se ale vzpamatoval rychle. Ještě než se trosky zničené lodi rozletěly po okolí, zvedla nepřátelská plavidla štíty. V chaotickém pokusu o rozprostřenou formaci vyrazily orijské lodě proti pozemské flotile.
Coilgunny zasypávaly nepřátelské štíty a oslabovaly je. Flotila vyčkala, než se Ori dostatečně přiblíží. Pak se proti nim spustila plná raketová salva. Stovky raket Mk X opustily raketová sila a postupně dopadly na nepřítele. Ale ten se nedržel v sevřené formaci a za oběť raketám padlo pouze pět těžkých a sedm lehkých křižníků. Pak se nepřátelské lodě příliš přiblížily na to, aby šly rakety bezpečně znovu použít.
Z primárních zbraní křižníků vyrazily proudy čiré energie a dopadly na štíty pozemských lodí. Ty zrušily formaci a rozptýlily se mezi nepřátelské lodě. Z bitvy se stal souboj lodě proti lodi. A pozemských lodí bylo méně.
Dvojice BC-304 dotírala na lehký křižník. Ten se marně pokoušel uniknout nebo zaměřit alespoň jednu z lodí svou hlavní zbraní. Pozemské lodě bez ustání zatěžovaly jeho štít palbou asgardských paprsků. Lehká energetická děla na trupu křižníku nemohla pozemská plavidla příliš ohrozit. S jejich náporem si štíty bez problémů poradily. Štít orijské lodi se blížil na kritickou úroveň, když jednu BC-304 nečekaně zasáhla střela z primárního děla těžkého křižníku. Objevila se zničehonic, a ten, kdo jí vypálil, musel velmi riskovat. Malá odchylka a místo pozemské lodi by zasáhla křižník, který by tento nápor určitě nevydržel. Štíty BC-304 střelu vstřebaly, ale její náraz vychýlil loď z kurzu tak, že se dostala do kontaktu s lehkým křižníkem. Štíty obou plavidel do sebe narazily a několik nanosekund se přetlačovaly, než ty vyčerpané orijské povolily. Štít pozemské lodi odpařil kus orijského trupu, než se kormidelníkovi podařilo korigovat kurz. Orijský křižník ale dostal několik dalších zásahů z asgardských zbraní a explodoval. Exploze zasáhla vzdalující se pozemskou loď, a její z větší části vybité štíty zkolabovaly. Ohnivá zeď vyřadila většinu systémů a loď nyní nekontrolovatelně prolétala polem trosek, které se začínalo vytvářet.
Během půl hodiny boje se situace stále více přikláněla v neprospěch První flotily. Tři z pěti BC-304 byly zničeny nebo vyřazeny z boje a o třídu vyšší lodě třídy Liberty na tom nebyly o moc lépe. Jedné se podařilo uniknout do hyperprostoru, když během souboje s těžkým křižníkem opustila pole působnosti hyperprostorové rušičky. Zbylé dvě byly stále vcelku, ale jedna byla silně poškozená a druhá měla téměř vybité štíty. Pandory se i přes svou manévrovatelnost a rychlost nakonec staly obětí orijských paprsků. Jen Dreadnoughty a Nevada stály hrdě a nezdolně proti orijské přesile. Z nepřátelských sil zbylo na patnáct bojeschopných těžkých křižníků. Štíty Dreadnoughtů byly pod konstantním náporem orijských zbraní a pomalu začínaly povolovat. Jejich Coilgunny sice bez ustání opětovaly palbu, ale Ori měli děsivou přesilu. Ta ale neměla trvat věčně.

O patnáct minut dříve, Země, Mléčná dráha.

Těžký bombardér B-312 se zvedl z potemnělé startovací dráhy na americké letecké základně Nellis a zamířil ostře vzhůru. Pilot bombardéru se rozhlédl po kokpitu. Celá desetičlenná posádka naposledy kontrolovala veškeré vybavení a přístroje. Toto byla jejich poslední možnost se otočit, pokud něco selže. Nikdo ale nic nehlásil. Proto se raději věnoval pilotáži. Pevně uchopil knipl a donutil stroj k ještě prudšímu stoupání. Inerciální tlumiče spolehlivě kompenzovaly veškerá G, která by na ně při takovémto letu působila. Pak se ohlásil na komunikační frekvenci.
„Letová kontrolo, tady Zelená 5, žádám o souřadnice k přistání.“
Ještě kolem sebe viděl mraky, které ho dělily od temnoty vesmíru, když dostal odpověď.
„Zelená 5, tady letová kontrola na palubě EFS Tennessee. Pokračujte na příletovém vektoru 22-1, vaše letka má vyhrazený dokovací prstenec tři.“
Pilot potvrdil přijetí informací.
Krátce poté bombardér proletěl posledním mrakem a vynořil se v prázdnotě vesmíru. I když v okolí Země nebyl vesmír nikdy prázdný. Zamířil k velké konstrukci, líně se vznášející na orbitě. Pak se k němu připojily další bombardéry B-312. Zelená letka se srovnala do formace a hledala svůj cíl. Vedle letěla modrá a rudá letka. Pak konečně zahlédli cíl.
Šedou masu obřího trupu, nehybně se vznášející poblíž orbitálních loděnic Newport News Oribital Shipyards. Pak na sotva viditelném trupu blikla poziční světla a boční motory se krátce aktivovaly, aby srovnaly loď. Světla po celé lodi se rozsvěcela, jak mohutné plavidlo přicházelo k životu. Nakonec se zažehly hlavní motory na zádi a nyní jasně osvícený obr se vydal kupředu, aby se připojil k o poznání menším plavidlům, řadícím se do formace.
„Zelená 5, tady Tennessee. Máte povolení k přistání.“
Ozvalo se v pilotově přilbě.
Zelená letka vyrazila k lodi. Přeletěla nízko nad její přídí, minula ústí osmi coilgunnových hlavní, přeletěla přes první raketová sila a zamířila k dokovacímu prstenci 3. Zelená světla na sotva znatelných plošinách dávala strojům na vědomí, kde je jejich místo. Jeden po druhém dosedaly na určená místa, kde zajistily dokovací svorky a staly se součástí obřího trupu.
Admirál na můstku bitevníku sledoval jednu z obrazovek. Na ní byla znázorněna celá loď a jednotlivé sekce byly zabarveny příslušnou barvou, podle stupně připravenosti. Většina již svítila zeleně, i když některé stále ještě rudě blikaly. Loď ještě nebyla zcela dokončena a občas se to projevovalo. Ale na pochyby nebyl čas.
„Signalizujte flotile, skok za šedesát vteřin. Plná bojová pohotovost.“
Nařídil admirál svému XO.
Osvětlení můstku zhaslo a můstek několik okamžiků zůstal ponořený v naprosté tmě. Pouze obrazovky a kontrolky zářily. Nakonec však naskočilo osvětlení bojového poplachu a můstek se ocitl v temném modrém osvětlení. Admirál jen obrátil oči v sloup a znovu se věnoval taktickým plánům.

Pět minut letu hyperprostorem od Země, Mléčná dráha.

Admirál Jefferson na Nevadě se snažil všemi možnými způsoby odvrátit hrozící porážku. Dreadnoughty stále zběsile pálily z coilgunnů, railgunnů i raketových sil, ale křižníky byly rozptýlené a zasypávaly jeho lodě přívaly střel. Nyní to byly orijské lodě, kdo rušil vstup pozemských lodí do hyperprostoru a zároveň s tím se snažili rušit veškerou komunikaci se Zemí.
Na obrazovce radaru naskočila skupina přibližujících se bodů, směřujících k bitvě. Podle směru, ze kterého přilétaly, by mohlo jít o pozemské lodě, ale Nevada neobdržela žádný signál z IFS vlajkové lodi. IFS, neboli identifikační signál, sloužil k rozpoznání vlastních lodí. Kvůli snaze utajit počet lodí bylo zvykem, že při příletu do bitvy vysílala IFS pouze vlajková loď a ostatní plavidla jej spouštěla až při bitvě. Blížící se skupina ale nevysílala vůbec nic.
Dříve než stačil admirál reagovat, ozval se komunikační důstojník.
„Pane, mám příchozí zprávu, je pro vás.“
Admirál zvedl sluchátko a naznačil komunikačnímu důstojníkovi, ať zprávu přepojí.
Pak s úlevou zaslechl známý hlas.
„Admirále Jeffersone, tady admirál Syrový z Páté flotily. Letíme vám na pomoc, ETA pět minut.“
Admirál pohlédl na přibližující se kontakt na radaru a na časomíru, odhadující jeho přílet do pěti minut.
„Nefunguje vám IFS, admirále. Ale ani nevíte, jak rád vás tu uvidím.“

O pět minut později se z hyperprostoru skutečně vynořila Pátá Hlídková flotila. Díky orijské rušičce nemusely lodě nijak plánovat výstup z hyperprostoru. Prostě se objevily přímo na okraji bitvy. Dreadnoughty, obklíčené těžkými křižníky, se stále snažily osvobodit. Další čtyři orijské lodě létaly kolem, přeměněné v pole trosek. Ale štíty pozemských lodí se blížili kritickému stavu, i když byly zapojeny veškeré záložní generátory.
Pátá flotila vyrazila na pomoc. Dreadnought EFS Lion´s heart, bitevníky EFS Tennessee a EFS Maryland a další menší plavidla se blížily na dostřel orijských lodí. Z coilgunnových hlavní bitevníků se sotva znatelně zablesklo, když je opustily první projektily. O to znatelněji se však jejich dopad projevil na štítu křižníku. Pro palbou z Nevady již tak zatížené štíty byla toto poslední kapka. Štít zkolaboval a vystavil trup nepřátelské palbě. Další salva Coilgunnů roztrhala jeho trup.
Orijské síly neměly nyní příliš mnoho šancí. Ocitly se mezi kladivem a kovadlinou a neměly kam uniknout. Křížová palba Dreadnoughtů a Super-Dreadnoughtů likvidovala nepřátelské lodě jednu po druhé, dokud se všechny neproměnily ve změť trosek, poklidně plujících vesmírem.

NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE To mi děláš schválně Proč musíme prohrát? Proč?

Protože to tak musí být. Země do toho, země do toho!!!!

mikey: uvidíme nějakou známou tvář buď z SGA nebo SG-1?

krásná bitva a ještě krásnější porážka Ori Bohužel mi něco říká že ještě není všem dnům konec jen tak dál

Děkuji.

Pár známých tváří možná potkáme. Hm, zajímavá myšlenka, děkuju za připomenutí..