Děkuji, doufám že Vás přehled nezklame. V případě nutnosti bude doplněn o další vybavení a v dotyčném díle budete na změnu upozorněni.
Přehled vybavení užívaného jednotkami EF
Stíhací letouny F-302-C
F-302-C je pouze lehce upravenou verzí velmi úspěšné pozemské stíhačky F-302. Změny se týkají hlavně její výzbroje. Původně nesly stíhače do boje pouze 4 řízené střely AIM-120 AMRAAM. Tyto střely byly velmi účinné a na jeden zásah dokázaly okamžitě zničit nepřátelskou stíhačku. Navíc díky technologii rušiček štítů dokázaly částečně proniknout obranou nepřátelských mateřských lodí, avšak pro jejich výraznější poškození nebyly dostatečně silné. Varianta F-302-C proto zaměřuje svou pozornost hlavně na souboj stíhače proti stíhači. Střely AIM-120 byly nahrazeny méně účinnými, ale stále dostačujícími řízenými střelami. Jejich množství se zvýšilo z pouhých čtyř na nynějších osm.
Navíc je stíhač vybaven dvojicích railgunnů mířících dopředu. Vzhledem k tomu, že pozemské stroje jsou velmi často v početní nevýhodě a F-302 nese na své palubě jak pilota, tak střelce, byl stroj vybaven ještě jedním lehkým railgunnem, který pokrývá zadní část stíhačky. Díky němu mají stíhače větší šanci přežít střetnutí s přesilou.
Dále pak byly stroje vybaveny novými transpondéry, které jednoznačně identifikují stíhačku pro vlastní doprovodná plavidla a zabrání tak, aby se stala terčem útoku protiletadlové obrany vlastní lodi, i pokud jsou její zbraňové systémy nastaveny na automatickou palbu.
[img][./images/thumbs/f_302_schematics_by_svenniemannie_1270890459.jpg]http://fc03.deviantart.net/fs42/f/2009/087/4/d/F_302_Schematics_by_svenniemannie.jpg[/img]
Bombardér J-3
J-3 je kódové označení pro Jumper-3, tedy třetí variantu na Zemi zkonstruovaných jumperů. Jejich původní design, umožňující průchod branou, byl zcela zachován, jelikož se vyplatil v mnoha situacích. Hlavní změnou prošel hlavně interiér letounu. Kokpit zůstal skoro nezměněný, pouze některé antické přístroje byly nahrazeny pozemskými.
Jelikož však lidstvo dosud zcela neodhalilo technologii výroby dronů, jsou jumpery vybaveny pozemskými řízenými raketami obohacenými naquadahem. Zadní část interiéru byla zcela nahrazena pumovnicí, ve které se nyní rakety nacházejí. Při aktivaci zbraňového systému se otevře spodní část trupu a rakety pomocí nabíjecího mechanismu jedna za druhou opustí jumper. Jeden stroj může nést až patnáct řízených střel AIM-120 obohacených naquadahem a vybavených rušičkou štítů.
Pokud potřebuje pilot zvýšit manévrovací schopnosti či rychlost, má stále možnost vysunou boční motory, tak jako u antických verzí tohoto stroje. Stejně tak je J-3 vybaven maskováním, které z něj dělá zcela neviditelný stroj až do okamžiku, kdy otevře pumovnici a vyprázdní svůj arzenál.
Pro případ nezbytné obrany je J-3 vybaven lehkým railgunnem, který se dá v případě nutnosti vysunout z dolní části trupu. Jeho palebný úhel je 360 stupňů, ale pokud je vysunutý, nemůže se J-3 maskovat.
Posádku standardně tvoří pilot, střelec, obsluhující rakety a railgunnovou baterii, a palubní inženýr, který má na starost nezbytné opravy systémů. Pokud je maskovací zařízení dlouho v provozu, dochází často k lokálním zkratům a inženýr pak musí vyměnit správné krystaly. To je způsobeno ne zcela dokonalým spojením pozemské a antické technologie. Palubní inženýr také obsluhuje DHD, pokud je nutné proletět hvězdnou bránou.
Těžký bombardér B-312
Tato pozemská varianta goauldského alkeshe je nejnovějším přírůstkem letectva. Má podobnou velikost jako jeho goauldský ekvivalent ale jeho trup je typickým pozemským designem. Hlavním úkolem tohoto stroje je útok na nepřátelské mateřské lodě, nebo podpora pozemních vojsk útoky na nepřátelské pozice.
K tomu všemu je také náležitě vybaven. Původcem jeho úspěchu je hlavně maskovací zařízení, vycházející z podobných systémů na antických jumperech. Vzhledem k velikosti lodi ale mohlo být upraveno pro využití v pozemských systémech a nezpůsobuje tak zkraty v obvodech, jako tomu je u bombardérů J-3.
B-312 může nést cokoliv z pozemského raketového arzenálu od raket s hlavicemi Mk X až po řízené střely AIM-120. Kapacita jeho pumovnice mu umožňuje nést až 6 rekt s taktickými hlavicemi Mk X.
Pro případ, že by bylo plavidlo napadeno stíhači, jsou na trupu instalovány railgunnové systémy. Celkem se jedná o pět těžkých a šest lehkých baterií. Ty mohou být použity jak proti nalétávajícím nepřátelům, tak proti pozemním cílům.
Posádku tvoří dvojice pilotů, pět střelců a tři palubní inženýři. Vzhledem ke své velikosti nemůže B-312 proletět hvězdnou branou a ani nemá vlastní hyperpohon. Při přepravě je tak zcela závislá na válečných lodích, které jí musí poskytnout transport. Aby však loď nezabírala zbytečné místo v hangárech, může se pro přepravu přichytit dokovacími svorkami k trupu lodi.
Upravené verze se dají snadno použít k přepravě více než padesáti vojáků, nebo tanku. Některé speciálně upravené bombardéry také slouží jako mobilní velící středisko, jheož hlavní výhodou je opravdu velká mobilita a zároveň ochrana před pozemními jednotkami, jelikož B-312 je vybavena štítem schopným pohltit několik přímých zásahů od nepřátelských stíhačů.
[img][./images/thumbs/infinity_battleship_by_casper87_1270890371.jpg]http://fc02.deviantart.net/fs36/f/2008/247/5/a/Infinity_Battleship_by_Casper87.jpg[/img]
M1A3 Abrams
Jeden z mnoha druhů pozemských tanků, upravených pro boj na planetách celé galaxie. Základem je původní A1M1 Abrams, který byl opatřen novými technologiemi z projektu brány.
Primární zbraní zůstává 120mm hlavní dělo. Další výzbroj tvoří jeden těžký a dva lehké kulomety, které lze plně ovládat z tanku bez nutnosti vystavit střelce nepřátelské palbě.
Hlavními vylepšeními je vyztužené pancéřování, které je nyní ještě odolnější. V případě nutnosti může posádka aktivovat lehký generátor štítu, který dokáže tank ochránit před několika silnějšími střelami. Dále byla do výbavy přidána zesílená rušička na schopnosti převorů.
V případě nutnosti může tank projet bránou, i když je před tím nutný průzkum bezprostředního okolí pro případ, že by se před bránou nacházelo cokoliv, co by mohutnému vozidlu zabránilo v průjezdu. Pro samotný průjezd je v místnosti s branou zvednuta rampa určená právě pro tato těžká vozidla. Navíc je zvednuta do větší výšky než ta původní, aby tank do brány lépe pasoval. Výsledkem sice je, že tanky na druhé straně z brány spíš „vyskakují“ než vyjíždí, ale to ve většině případů nečiní problém.
Další možností pak je transport lodí. Pro přepravu mohou posloužit nákladové prostory fregat, které mají ostatně tuto práci za úkol. Nalodění i vylodění se probíhá zcela za pomoci asgardských transportérů, díky čemuž se fregaty nemusí zbytečně vystavovat nepřátelské palbě během přistávacího manévru a vyložení tanků je přitom mnohem rychlejší.
HMMWV
Pro rychlý transport vojáků a týmu na cizích planetách jsou často užívána všemožná vozidla s armádní úpravou. Například americký Hummer je stále velmi oblíbeným prostředkem k překonání delších vzdáleností v krátkém čase. Vzhledem k nepřítomnosti jakýchkoliv pozemních komunikací na většině světů, musí být tato vozidla schopna operovat i v těch nejdrsnějších terénech.
Jejich standardní výbavu většinou tvoří jeden těžký kulomet umístěný na střeše vozidla. Někdy bývá zaměňován za protitankové střely, pokud hrozí střet s dobře opevněným nepřítelem, nebo s jeho těžkou technikou. Další výbavou je lehké pancéřování, které kryje posádku před lehkými zbraněmi nepřátel. Upravené pancéřování by mělo vstřebat i zásahy z tyčových zbraní.
Osobní štít SH-3
Po několika letech usilovné práce se elitnímu týmu počítačových odborníků podařilo proniknout do zabezpečené části antické databáze na Atlantis. Přestože neobsahovala žádné plány a schémata zbraní, poskytla lidstvu velmi silnou výhodu oproti ostatním civilizacím. Šlo totiž o část zabývající se veškerými štítovými technologiemi a pokusy s nimi, které kdy Antikové za své existence prováděli. Díky nim byly na super-dreadnoughtech nasazeny štíty značně podobné těm na Atlantis.
Jedním z mnoha pokusů, o nichž se databáze zmiňovala, byl prototyp osobního štítu. Stejný, jaký našel Dr. McKay na Atlantis. Po roce intenzivní práce začala výrobní linka EF v Severní Karolíně chrlit osobní štíty SH-3. Jsou téměř totožné s těmi antickými, pouze několik málo komponentů bylo nahrazeno za lépe dostupné.
Štít je vlastně pouze malé zařízení, které si voják připne na uniformu. Jednoduchým dotekem je pak štít aktivován a kolem dotyčného se vytvoří neviditelné energetické pole, zabraňující jakémukoliv poškození jeho nositele. Kapacita štítu není nikterak závratná, ale stačí na vstřebání energie přibližně patnácti až dvaceti střel z tyčové zbraně, což spolu s dalšími ochrannými prvky výrazně zvyšuje bezpečí vojáků.
Jakmile je energie štítu vypotřebována, přestává energetické pole fungovat. Štít však lze znovu užít po důkladném nabití jeho vnitřního energetického článku. Nyní je SH-3 standardní výbavou všech SG týmů a vzhledem k nadcházejícímu konfliktu s Ori je urychleně dodáván i veškerým pozemním jednotkám EF.
[img][./images/thumbs/personal_shield_emitter_1270890556.jpg]http://images3.wikia.nocookie.net/__cb20081228191149/stargate/images/8/82/Personal_shield_emitter.jpg[/img]
Neprůstřelná vesta třetí generace
Vyvinutá již za existence SGC a během posledních let vylepšená. Tato neprůstřelná vesta dokáže vstřebat zásah z tyčové zbraně a ochránit tak vojáka před téměř jistou smrtí. Díky kombinaci pozemských a mimozemských technologií dokáže efektivně zastavit nepřátelskou střelu. Voják je sice v drtivé většině případů sražen k zemi nárazem, ale je nezraněn a může téměř ihned pokračovat v boji.
Tato vesta patří do standardní výbavy veškerých pozemských jednotek. Díky své nízké váze a vysoké účinnosti bývá někdy užívána i na palubě pozemských lodí.
Odkazy na obrázky:
http://fc03.deviantart.net/fs42/f/2009/087/4/d/F_302_Schematics_by_svenniemannie.jpg
http://fc02.deviantart.net/fs36/f/2008/247/5/a/Infinity_Battleship_by_Casper87.jpg
http://images3.wikia.nocookie.net/__cb20081228191149/stargate/images/8/82/Personal_shield_emitter.jpg
PDF verze od jakopa, kterému za ni děkuji:
http://www.ulozto.cz/4522412/svata-vyprava-part-28-.pdf