30
V galaxii Ori
Celou galaxií se nesly zprávy o návratu Adrie, která je nyní silnější nežli dříve. Mezi zbylými členy odboje se špitalo o tom jak Adria údajně zničila poslední zbytky prastaré a mocné rasy, ale vše to byly zatím jen dohady.
Členové onoho odboje se chystali na další velkou sabotáž. Byli ve fázi posledního plánování, ale jejich úkryt nebyl tak tajný, jak se domnívali.
Nejdůležitější členové odboje seděli u jednoho stolu a chystali se na kritický zásah, který měl podrýt autoritu převorů a Adrie samotné, to ovšem Adria nemohla nechat bez povšimnutí a uprostřed plánování se objevila v téže místnosti.
Nikdo se po jejím objevní neodvážil udělat rychlejší pohyb.
„Vždycky jsem se bavila při těch vašich trapných pokusech, ale už vás mám dost.“ Pronesla Adria a všemi v místnosti mrštila pomocí svých schopností o zeď. Náraz byl tak silný, že to nikdo nepřežil.
Adria přišla k jednomu mladíkovi a následně ho pomocí svých schopností oživila.
„Běž, řekni všem co se tu stalo.“ Po těchto slovech Adria zmizela a nechala mladíka obklopeného mrtvolami svých přátel a spolupachatelů samotného.
V galaxii Mléčná Dráha
po té co se kompletně vynořilo město Terrus Atlantis na hladinu oceánu, tak se Atlantis automaticky začala navádět na přistání v samotném srdci Terrus Atlantis. Do srdce nejpokrokovějšího města co bylo kdy Antiky vytvořeno.
Zbylí členové SG-1 co se nacházeli stále ve městě Terrus Atlantis nevěřícně zírali na právě přistávající Atlantis, jenž se vůči okolí jevilo, jako nicotný trpaslík. Dokonce i hlavní věž Atlantidy ostatním věřím na Terrus Atlantis nesahala ani do poloviny, zatím co nejvyšší věže Terrus Atlantis sahaly až do mraků.
Přeživší členové SG-1 nevěřícně sledovali scenérii za oknem natolik že si ani nevšimli záhadné postavy, která stála za nimi.
Postava je několik okamžiků sledovala a poté náhle zmizela. Jen zlomek okamžiku po zmizení osoby zmizely i mrtvoly O’Neilla a Cartrové, následně ale i přeživší. Všichni se až na postavu, zhmotnili v SGC před hvězdnou bránou.
Na úrovni povznesených se po krátké pauze opět začalo vše otřásat. Nikdo z povznesených nevěděl co se děje. Věděli jen to co jim oznámil Daniel, kterému ještě předtím anulovali energii a tudíž by měl být definitivně mrtev.
V galaxii Ida
Asgardé se ve velkém připravovali na nadcházející boje, které již byly nevyhnutelné. Dokonce stahovali veškeré své lodě ze všech akci, ať už v mléčné dráze, nebo dokonce i hlídkové lodě, které střežily okraj Asgardského impéria.
Mimo tohoto hromadného přeskupování veškerých lodí, se Asgardé soustředili na výstavbu zcela nových lodí z ještě odolnějších kovů.
Doposud nejpevnější co kdy poznali bylo Montrium. Ale i to se s příchodem Ódina změnilo. Dal totiž Asgardům „recept“ na slitinu z Montria, Trinia a další stovky různých kovů. Výsledná slitina si zachovala schopnosti Montria proti Replikátorům, ale zároveň byla mnohokrát pevnější a měla i schopnost odvodu jistého procenta energie při zasáhnutí energetickými zbraněmi.
Na otázky odkud tuto slitinu zná, Ódin odpovídal: „Sdělil mi jí prví a poslední.“ Ale již neříkal jak a kdy.
kdesi ve vyšší úrovni
Adria i nadále likvidovala poslední přeživší Venatory. Bála se jejich tesáků a byť jen okrajové znalosti Furlingské technologie natolik, že ničila celé planety, celé planetární systémy jen aby měla jistotu že žádný Venator nepřežije, přičemž nebrala ohledy na jiné životní formy.
„Zdá se že se bavíš“ oznámil chladně jaký si hlas v blízkosti Adrie.
Adria neváhala a okamžitě nechala všeho co dělala a začala se soustředit na svůj nový cíl.
Při tomto soustředění nabrala opět formu postavy, která se pohybovala na vyšší úrovni. V tomtéž okamžiku se za Adrií objevil Daniel a bez jakéhokoliv varování jí odhodil.
Adria se ale ještě před dopadem na „zem“ zastavila ve vzduchu.
„ať jsi kdokoliv, tak věř že mě již nikdo nemůže zastavit.“ Oznámila Adria, ale Daniel reagoval.
„Vím o tom tvém stroji, taky vím že tě sám nezastavím, ale ty mě taky ne, dokonce vím i že to co děláš se dříve, nebo později přestane Furlingům líbit…“
Adria již na víc nečekala a vrhla se přímo na Daniela, ten se začal bránit, ale překvapivý útok Adrie nemohl nikterak zvládnout a pod jejím útokem se doslova vypařil.
Adria se dívala na místo kde naposledy byl Daniel s vítězoslavným výrazem, který jí ovšem velmi rychle splasknul.
„Jak jsem řekl ty mě nemůžeš nezastavit.“ Pronesl Daniel, který se objevil za jejími zády.
„Kdo jsi?“ zeptala se Adria, ale Daniel jí neodpovídal.
Ještě několik okamžiků na sebe koukali, a následně Danielovi svojí schopností sundala kápi pod kterou se ukrýval obličej podobný tomu, který měl Daniel jako převor. Celé jeho tělo bylo pokryto nejrůznějšími jizvami a postupně vytrácelo pigment…
Adria poté co spatřila Danielův obličej více neváhala a opět udeřila. Daniel se, ale tentokrát nebránil. Poté co podlehl útoku se objevil opět za Adrií, ale jeho tělo bylo pokryto již větším počtem jizev.
„Teď já.“ Oznámil Daniel a prudce mávnul rukou směrem k Adrii, která následně odletěla a tvrdě dopadla.
Daniel zavrtěl hlavou a zmizel jí z dohledu, ale to co udělal cítila velmi silně.
Celá úroveň povznesených se opět zatřásla a Adria ztratila část svých sil..s porovnání se zbytkem zanedbatelnou, ale přesto cítitelnou. Daniel svými schopnostmi zničil celou soustavu, kde žilo více než tři milióny fanatických uctívačů Ori. Celá soustava byla rozptýlena v prach.
Poté co Daniel zmizel se naštvaná Adria pustila ještě s větší vervou do postupného ničení Galaxie Proxima Venatrix. Zatímco Daniel předstoupil před ostatní
„Ptám se vás, teď když vidíte čeho je Adria schopná budete konečně zasahovat?“ zeptal se Daniel, který již byl zahalen ve své kápi, opírajíc se o jakousi hůl.
Na jeho otázku ovšem nikdo nereagoval, a tak pokračoval.
„Až se Adria vypořádá s Venatory, tak budou na řadě další světy a v neposlední řadě vy, a pak už bude pozdě na to něco udělat.
Ostatní povznesení, ať už Antikové či příslušníci jiných ras začali postupně přikyvovat.
V galaxii Mléčná Dráha
V SGC byly mrtvá těla odnesena na patřičné místo, kde doktoři začali zkoumat důvod úmrtí, zatím co zbylí členové SG-1 zdrceni onou ztrátou podávali své hlášení generálovi a zástupci IOA.
Během podávání hlášení, které spíše připomínalo výslech přiběhl do místnosti jakýsi poručík.
„Pane promiňte že ruším, ale dostali jsme subprostorovou zprávu od Tok’rů. Žádají si naší pomoc při evakuaci, údajně se na ně zaměřili replikátoři.“ Jako první reagoval zástupce IOA
„Tok’rové počkají máme tu mnoho vlastních problémů.,“
„říkám to nerad,ale musím s ním souhlasit“ ozval se Mitchel, který měl do teď sklopenou hlavu.
„Pane?“ zeptal se krátce voják. Generál se již chystal odpovědět…
„To by byla chyba.“ Ozval se náhle neznámý hlas.
Do místnosti naklusalo okamžitě několik vojáků a SG-1 se chopila zbraní, které si vzali od vojáků.
„Kdo a kde jste?“ zeptal se generál…. Po jeho otázce se vedle něj zhmotnila postava zahalená v dlouhém plášti s kápí. Postava se téže opírala o hůl. Nebyl to nikdo jiný než Daniel.
„Kdo jsem není podstatné.“ Pronesl zkresleným hlasem Daniel.
„Myslím že je to podstatné.“ Reagoval zcela automaticky zástupce IOA.
„V tom případě jsem přítel.“ Odpověděl Daniel a svými schopnostmi opatrně odstrčil zástupce z IOA čímž podráždil všechny přítomné ozbrojence.
„Jestli vám to udělá dobře, tak klidně střílejte, ale myslím že Jack by to nechtěl, nicméně mě to neublíží, ale neuslyšíme se.“
„co nám chceš říc?“ zeptal se Mitchel.
„musíte se spojit s co největším počtem spojenců a podniknout rázné kroky, Adria totiž chce aby jste mezi sebou bojovali, aby jste se oslabili a zničili mezi sebou.“ Odpověděl Daniel.
„jak ti máme věřit? Vypadáš jako převor.“ Zeptala se Vala.
„Věřit, nebo nevěřit. To je otázka, která vás trápí?“ zeptal se Daniel. „tak věřte tomuto:
Adria má dostatek sil na to aby se vyrovnala s ostatními povznesenými, ale ne dostatek sil nato aby se věnovala oběma sférám na ráz. Pokud zaútočí na vás tak ji Ostatní budou moci ohrozit a pokud zaútočí na ostatní, tak vy jí budete moci svými kroky omezit přísun energie a dát ostatním alespoň šanci.“ Dopověděl Daniel a čekal na reakce.
„takže nám chceš naznačit že pokud se sjednotíme, tak nám povznesení pomůžou?“ zeptala se opět Vala.
„Ne, já nic nenaznačuji, já oznamuji, že já a spolu se mnou i ostatní jdeme do války proti Adrii.“ Dodal Daniel a poté zmizel.
Všichni přítomní si vyměnili několik pohledů…
„Může mi někdo…“ začal generál, ale Daniel se nečekaně vrátil
„Ještě jsem zapomněl. Musíte do Pegasu vyslat posly a sjednotit lidi, které sjednotil již Ford, jeho práce se začíná rozpadat a pokud padne Pegasus, tak se do vesmíru rozšíří další zlo musíte jim pomoci.“ Po těchto slovech chtěl Daniel opět zmizet, ale mluvčí IOA byl rychlejší.
„Přijde vám normální sem jen tak vtrhnout a začít všem rozkazovat? Nehledě nato že nemáme ani dost energie…“ dál už ale nedomluvil. Sice dál otevíral ústa, ale žádný zvuk ven nevyházel.
„Ano přijde mi to normální, pokud to zachrání miliardy lidí, a ani nezkoušejte mluvit o tom že nemáte dostatek energie, jen na Atlantické části, tedy ve městě Atlantis máte několik modulů ZPM, které jste ukořistili a samotné město Terreus Atlantis, je přímo propojeno s Atlantis, přičemž Terrus Atlatis je napájeno 6 velkými generátory, 5 středními podpůrnými a 20 malými nouzovými generátory, ten nejmenší generátor má stejnou energetickou kapacitu jako ten jenž byl Merlinem namontován na Atlantis. A to nemluvím o přítomnosti dvou set pevných Modulů Energetického Maxima [MEM] páté generace, jenž mají stejné kapacity jako vámi známý modul ZPM jen s tím rozdílem že se automaticky dobijí. A to vše v kombinaci s nejdokonalejší technikou jakou kdy disponovali samotní Antikové.“ Po těchto slovech Daniel mávnul rukou a člověku z IOA se vrátila řeč, na což Daniel zmizel.
Veškeré osazenstvo na sebe ještě několik okamžiků mlčky koukalo. Celé ticho přerušil až generál směrem na Mitchela.
„sežeňte co nejvíce lidí, ochotných pomoci Tok’rům při evakuaci, je to čistě dobrovolná mise.“
Mitchel přikývnul a bleskově odešel. Chvíli po něm se za ním rozeběhla i Vala spolu s Teal´cem.
„Doufám že Vás nenapadne poslat někoho do Pegasu.“ Pronesl člověk s IOA, ale generál se na něj usmál a mlčky odešel do své kanceláře kde zvedl červený telefon.
Zatímco generál mluvil s prezidentem, se síly Ori v galaxii přestaly rozpínat a setrvávaly na aktuálních pozících. Dokonce ani převorové nechodili na nové planety, jen na ty již konvertované.
Zatím co veškeré lodě Replikátorů pomalu,ale jistě, mířily k Tok’rům, kteří se snažili zvládnout vlastní evakuaci, ale jednoduše neměli dostatek lidské síly.
Jednotliví Tokr‘ové již své naděje pohřbívali a pomalu začínali proklínat Zemi a obviňovat z jejich brzkého pádu. Nikdo již nedoufal že se otevře hvězdná brána, přes kterou by lidé ze Země prošli.
V galaxii Ori
Poté co Adria zničila celou galaxii Proxima Venatrix, se vrátila do vlastní galaxie, kde začala požadovat rychlejší stavby lodí, přičemž sama do určité míry pomáhala, zatím co převorové ve větší míře odešli do Mléčné Dráhy, aby na již konvertovaných světech začali vyrábět téže lodě, popřípadě obrané satelity, zatímco Adria mezi pomocí při stavbách lodí v jiných galaxiích zkoušela konvertovat jiné inteligentní životní formy, ale docílila jen toho že si získávala více a více nepřátel.
V galaxii Mléčná Dráha
Poté co generál domluvil s prezidentem, po značně dlouhém hovoru odcházel ze své kanceláře se smíšenými pocity.
Zástupce IOA čekal neustále před generálovou kanceláří se samolibým úsměvem, ale generál si nenechal zkazit dobré rozpoložení a naznačil mu jen aby ho následoval.
Po té co sestoupili ze schodů do kontrolní místnosti vydal generál jasný a jednoduchý rozkaz.
„Spojte mě s Atlantis.“ Okamžitě se mu dostalo odpovědi v podobně změny na monitorech ze stále otáčejícího se znaku na obličej plukovníka Shepparda
„Generále.“ Reagoval okamžitě John
„plukovníku jak jste na tom?“ zeptal se generál.
„Vědci analyzují to nové město ke kterému jsme připojeni, McKay si myslí že má Atlantis nějaký zásobník energie, který je propojením právě dobíjen, údajně by měl být vystačující na výstup na orbit planety, ale není si jist. Myslím že sám by vám to vysvětlil lépe. S Vaším dovolením ho zavolám.“
„Není potřeba.“ Zarazil Johna generál „Okamžitě stáhnete své lidi zpět na Atlantis a připravíte se cestu hyperprostorem, během Vašich příprav, které budou co nejrychlejší bude na Atlantis dopraven Pan Elix, který bude poradcem doktorky Weirové. Bližší podrobnosti vám zašleme.“ Tímto generál ukončil hovor a s blaženým úsměvem se podíval na zástupce IOA.
„Ó ano hodili vás přes palubu.“ Prohodil generál směrem na ztrnulého zástupce a odešel.
Během hodiny na Atlantis přistál vrtulník amerického letectva, který vyložil Elixe z IOA a následně odletěl. U přistávací rampy na něj již čekal major Lorne, který mu měl udělat uvítací výbor.
„Už bylo načase pane, čekalo se jen na vás!“ zahulákal major oznámení na Elixe v hluku odlétající helikoptéry.
Sotva Elix udělal pár kroků tak se celá Atlantis začala mírně otřásat a město následně začalo stoupat.
„Myslím že bychom si měli pospíšit.“ Prohodil vystrašeně Elix a rychlou chůzí až skoro během si to mířil směrem ke dveřím. Město se ale zvedalo až neobvykle pomalu.
„Rodny?“ zeptal se Sheppard, který seděl ve křesle.
„To je ten zásobník energie, nedokážu z něj čerpat více energie najednou.“ Oznámil v klidu Rodny, čímž Johna umlčel.
V tutéž dobu do kontrolní místnosti dorazil i Lorne spolu s Elixem z IOA.
Elix přišel k Elizabeth a chystal se představit, ale do jeho představování mu skočil alarm.
„Zapínám štít.“ Oznámil pohotově McKay.
Okamžitě nato alarm skončil a městem se na krátko rozlehl zvuk právě zvedajícího se štítu.
Elizabeth po ukončení alarmu naznačila Elixovi aby jí následoval do kanceláře. Ale ještě když odcházeli, tak se v kontrolní místnosti ozval Shepprdův hlas.
„Nastavuji kurs na základnu Tok’rů.“ Po tomto krátkém oznámení město skočilo do HP
Tok’rové nad svojí planetou měli celou svojí flotilu, která se skládala ze tří velkých vlajkových lodí, desítky hataků, patnácti alkeshů a bezpočtu nákladních lodí a kluzáků.
Veškeré lodě byly připraveny na bitvu s replikátory a skok do HP.
Mezitím na planetě dělali vše co bylo v jejich silách aby dokončili nakládání věcí a urychlili zarůstání tunelů.
S každým okamžikem se replikátorská flotila blížila a Tok’rové to dobře věděli, jejich lodě již byly rozmístěny do formace, která umožňovala jak obranu planetytak okamžitý vstup do HP. Ale z Hyperpohonu se vynořil, někdo koho nečekali.
Spatřili město Antickeho původu, o kterém čtveřice jejich zvědů shodně vypovídala že je v držení samotných Antiků, kteří se chystali navrátit, ale z veškerých představ Tok’ry vytrhla krátká zpráva z Atlantis, která proběhla v klasické angličtině.
Ve zprávě se Elizabeth představila a sdělila úmysly lidí, tedy pomoc při evakuaci. Z města vylétlo patnáct Jumprů, ty si to namířily přímo na planetu do oblasti s transportními kruhy, ale ještě než dosedly, tak si v bezpečné sekci prostřílely vlastní vchod u něhož následně přistály.
Nyní mohla evakuace pokračovat pod ochranou Atlantis.
S pomocí lidí ze Země stěhování vybavení šlo o mnoho rychleji, nejnáročnější ale bylo stěhování celých líhní a larev Tok’rů. Tok‘rové se natolik obávali o bezpečí své královny Egerie, že si vyžádali její přenos pomocí Atlantis.
Jumper s Egérií právě startoval, když se objevila třicítka replikátorských lodí.
Žádná loď Tok’rů neváhala ani zlomek vteřiny a okamžitě začaly směrovat svojí palbu na relikátory. Ti se ale i nadále přibližovali a pochvíli započali vlastní palbu, která byla pro lodě Tok’rů zdrcující.
Sheppard v křesle se, ale téže zapojil do bojů.
Město začalo s neočekávanou rychlostí manévrovat a vypouštět drony, které si to namířily na replikátorské lodě, popřípadě i na jejich pevné projektily.
„Shepprde tohle není stíhačka!“ zařval do vysílačky McKay, ale odpovědi se mu nedostalo žádné. John dál seděl v křesle a v duchu si řekl: „teď už je.“.
Toto přirovnání ovšem nebylo marné, město se opravdu zmítalo jako obří stíhačka. Sheppard s ním prováděl nejrůznější manévry.
Ovšem netrvalo dlouho a veškeré lodě replikátorů se zaměřily na Atlantis jejíž štít pomalu ale jistě slábl.
Několik lodí Tok’rů již bylo obsazeno a své zbraně směrovaly taktéž na štít Atlantis.
kdesi ve vyšší úrovni
Zatím co Adria zasahovala jak jen mohla, tak ostatní povznesení i přes svůj slib byli nadále nečiní. Což Daniel nemohl nechat jen tak na pokoji a opět před ně předstoupil.
„Proč nic neděláte?“ zeptal se Daniel ještě, krátce před svým zhmotněním.
„A proč ty kladeš otázky na které znáš odpověď?“ zeptal se jaký si Antik.
„Ano znám vaše myšlenky ano vím že se bojíte, ale taky vím že nerozumíte.“ Oznámil Daniel a otázku Antika ignoroval. „Bojíte se zasáhnout, protože by to mohlo přitáhnout pozornost Adrie, ale na to jste měli myslet již dávno.“
„Tobě se to mluví když jsi nesmrtelný.“ Oznámil jiný Antik. Daniel si dotyčného prohlédl a sundal svojí kápi.
„Ano možná jsem nesmrtelný ve vaší sféře, ale každá akce má svojí reakci a následky.“ Oznámil Daniel, zatím co všichni užasle zírali na Danielův obličej.
„Nemožné!“ Zařval jeden z povznesených, „Pouhá náhoda, první a poslední je již dávno pryč a i kdyby se schovával někde mezi námi, tak on to zajisté není.“ Daniel zatím ještě nechápal o co se jedná, ale z myšlenek všech ostatních vyčetl že ho alespoň na vteřinku považovali za toho jenž uvítal ty co se povznesli jako první mezi prvními.
„Vy se možná bojíte Adrie, ale pamatujte že ona patří k těm jenž se nazývali Ori, a Ori se vás snažili již mnohokrát zničit, nejprve vám hrozili zničením v domovské galaxii, pak vyhubení pomocí virů a nakonec vypomohli vytvořit Wraithy aby se vás konečně zbavili a nyní vás Adria jako jedna z Ori zamýšlí zničit definitivně. Rozhodnutí je na každém zvlášť.“ Po těchto slovech bylo ticho, které narušil opět Daniel.
„Bojíte-li se zasáhnout přímo proti Adrii, tak zasáhněte proti těm jenž hrozí oslabením a zničením těch jenž mohou pomoci. Zničte alespoň replikátory a zachraňte Atlantis a cenné spojence. V budoucnu bude spojenec vysoce ceněný.“
V galaxii Mléčná Dráha
Daniel nehodlal čekat na rozhodnutí ostatních a sám zakročil. Replikátorské lodě se začaly rozpadat a nedlouho po nich se rozpadaly i jednotliví replikátoři na lodí Tok’rů spolu se střelami replikátorů, které byly tvořeny z jejich vlastních bloků.
V momentě kdy byli všichni udiveni tím co se stalo, se Adria, která se o tom všem dozvěděla, rozhodla jednat.
Nedaleké slunce se náhle začalo rozšiřovat…měnilo se v supernovu a úžas přeživších byl náhle vystřídán strachem.
Krátce předtím než ohnivá clona dorazila k planetě, tak se stalo něco co v co nikdo nevěřil že je možné.
Pouhých pět set tisíc kilometrů od planety s Tok’ry vlna začala zpomalovat a na vzdálenosti tříset tisíc kilometrů od planety se úplně zatavila.
Planeta by správně v takové blízkosti od rozžhavené hmoty měla chytnou jako papír, ale ve skutečnosti se na planetě nezvedla teplota ani o jeden stupeň .
Daniel se doslova přetahoval s Adrií o to kdo má větší moc, ale jejich síly byly vyrovnané, tedy alespoň z počátku, netrvalo totiž dlouho a rozžhavená hmota ze slunce se opět pomalu posouvala dál od svého středu, přičemž ještě Adria zvládala znehodnotil veškerým plavidlům hyperprostorové motory.
„Mě nemůžeš porazit…“ začala Adria pomalu promlouvat směrem k Danielovi
„On možná ne, ale my všichni ano.“ Odpověděl jakýsi ženský hlas.
Během okamžiku se žhavá sluneční hmota začala opět stahovat zpět a následně formulovat do slunce bývalých parametrů.
Adria svým činem, kterým chtěla potrestat ostatní za to že pomáhají lidem dokázala, něco co doposud nikdo nedokázal. Sjednotila veškeré povznesené, kteří nestáli na její straně, sama už jen zrozením myšlenky rozhodla o tom že tento střet prohraje.
Poté co byli všichni zachráněni a Replikátoři definitivně poraženi se Tok’rové započali stěhovat zpět na svojí planetu a Atlantis odletěla zpět na Zem, kde se opět spojila s městem Terrus Atlantis.
V galaxii Pegasus
Nanoti neustále rozšiřovali svojí flotilu, přičemž již značná část jejich lodí opouštěla postupně oběžnou dráhu směrem k nejbližším solárním systémům.
V okamžiku kdy dorazili do obyvatelného systému, začali veškeré planety z orbity bombardovat svými energetickými zbraněmi, které na první pohled připomínaly ty Wraitské, ale při detailnějším pohledu v nich byla znát pevná hmota, hmota tvořená z Nanotů.
Zatím co energetická střela zničila vše co mohla, Nanoti se okamžitě po dopadu začali množit a přesouvat.
Kdo měl tu smůlu a přežil počáteční bombardování, byl hroznou a pomalou smrtí zmasakrován Nanoty na planetě. Nanoti na sebe přebírali mnoho podob, od staveb přes jídlo k prachu, který poletoval ve vzduchu. Stačilo vdechnutí nepatrného množství a člověk byl roztrhán ze vnitř.
Masakr nikdy netrval dlouho a na jeho konci loď na orbitě odletěla k další planetě, zatím co Nanoti na planetě „zřídili“ vlastní kolonii.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
(nejen pro "mě" 
no uvidíme mám ještě cca 13 dní 
