Zdravím, opět středa, opět double-post...
dnes se nebudu nijak zvlášť rozkecávat a rovnou poděkuji klukům za korekci a návrhy atd., atd.
7. Díl (Rozděl a panuj – Divide and rule) PART I
„Mají-li se dát lidé do pohybu, musíte dát hlas jejich nejhlubším touhám, inspirovat je, aby uvěřili, že dokáží slézat hory, o kterých panuje názor, že jsou příliš vysoké.“ – David Gergen
Mléčná Dráha, Země, 15. Června 2009
V Americkém Coloradu byl krásný teplý den, který kazilo jen neúprosné vedro a kupící se mračno, z něhož ve Wyomingu solidně pršelo. Zatímco se většina pracujících lopotila v práci, ostatní si užívali horký, ještě slunný den u vody. Mezi těmito lidmi byl i elitní tým SGC, který si vzal malou dovolenou a snažil se z ní vyždímat, co to šlo. John s Chrisem právě uspořádali souboj v ping-pongu, Rodney natíral záda Jennifer a Ronon s Teylou blbnuli na tobogánu.
„Rodney, maž je pořádně,“ peskovala nepečlivého Rodneyho Jennifer, která měla volno po dlouhém půl roce, protože se intenzivně zabývala látkou, na jejímž vývoji se velikou měrou podílel i sám Carson Beckett.
„Já se snažím,“ kňoural Rodney, i když věděl, že to stejně bude muset dělat pořádně, protože se Jennifer Rodneyho doteky více než líbily.
„Jo, přesně tak to má mamka ráda,“ užívala si Jennifer nyní už pečlivé mazání a hlazení.
„Víš, kdybys chtěla, mohl bych ti zařídit práci na Atlantidě,“ začal Rodney a vyrušil Jennifer ze slastného rozjímání.
„Vždyť se tam nic neděje a víš, že mám práci v Oblasti 51,“ odsekla Jennifer a dala tak najevo, aby nemluvil a pokračoval.
„Nelíbí se mi, že pracuješ s tím život vysávajícím prevítem, který nám zařídil beznávratnou letenku do Mléčné Dráhy,“ skoro proklel Todda.
„Rodney, fakt se dnes nechci bavit o práci,“ otočila list Jennifer a dál se nechala mazat a hladit.
Rodney neochotně hladil Jennifer dál, ale věděl, že mu z toho večer něco dobrého kápne. Za to Ronon si užíval tobogánu jako malé dítě, protože nic takového v životě neviděl. Jezdil po zádech, po břichu, po boku, točil se, převracel, až jej musel plavčík napomenout za nebezpečnou jízdu, když málem přizabil dítě, které se ve spodní části prakticky zastavilo.
„Když neumí jezdit, tak ať na to neleze,“ remcal si pro sebe Ronon, když jej plavčík ve spodní části tobogánu vyhnal do relaxačního bazénu, kde na něj mávala Teyla.
„My jsme pěknej bručoun,“ usmála se Teyla, když s Torrenem pozorovala rozohněného Ronona.
„Už ať je zase nějaká mise,“ stěžoval si Ronon na volno, které už z principu neměl rád.
„Neboj, za tři dny jdeme na průzkumnou misi a za dva měsíce spustí nový výcvikový program,“ upozornila Ronona na další možnost, jak se vyřádit na nevinných bažantech, které bude Ronon cvičit pro boj s rychlejšími a silnějšími Wraithy.
„Už, aby to bylo,“ plácl s sebou do vody a nahodil Teylu s Torrenem, který si vodu náležitě užíval.
„Ráda bych to tady ukázala svým lidem,“ zapřemýšlela Teyla, z čehož jí vytrhl Ronon, který si hrál s Torrenem.
To John s Chrisem bojovali „na život a na smrt“, když se vsadili o půlku výplatní pásky. John parádně podal, Chris zreturnoval a John zasadil poslední smrtelný smeč.
„Jo, visíš mi pěkný prachy,“ radoval se na celé kolo John a vůbec mu nevadilo, že jej sleduje velká spousta lidí.
„Chci odvetu,“ zavrčel Chris a připravil se na podání.
John rád umožnil Chrisovi znovu prohrát a získat tak další peníze do banku.
SGC
SGC se mezitím, co si elitní tým užíval volna, připravovalo na přesun do lepšího a modernějšího zařízení, jímž se na nějaký čas stane samotná Atlantida, jejíž brána byla od návratu odpojena a nepoužita. Tato změna bude jedním z největších projektů následujících měsíců. SGC musí být zmodernizováno a kvůli projektu obrněného mobilního tanku se bude muset pod řídícím střediskem vytvořit obrovská garáž pro tyto vozidla, která by měla být dle potřeb ihned k dispozici. To je však hudba následujících týdnů, protože se napřed musí z vládních peněz konečně dokončit dostavba Marsovské základny a její nadzemní části. Spolu s přípravou přesunu na Atlantidu, SGC hostilo tým ruských papalášů a mecenášů, kteří mají s programem hvězdné brány co dočinění.
„Je to velice impozantní generále,“ lechtal Landryho ego Medveděv, který samotnou horu navštívil poprvé.
„Já tady jenom velím, skutečný obdiv patří horníkům,“ opáčil Landry a zavedl ruskou delegaci do prostoru brány.
„No to je…“ hledal Medveděv ta správná slova, když poprvé v životě na vlastní oči uviděl onen kruhový artefakt.
„Dech beroucí,“ dokončil za něj jeden z mužů, který taktéž bránu uviděl poprvé.
„To si umím představit,“ usmíval se Landry a vedl je do řídící místnosti, aby mohl ukázat, jak toto dítko antických vědců funguje.
„Musím říct, že jsem rád, že bude další loď třídy Daedalos pod ruskými barvami,“ svěřil svoji radost Medveděv Landrymu, který byl také rád, že další loď nebude mít Čína.
„Věřte mi, že vím proč,“ utvrdil Medveděva v tom, že o politickém tlaku ze strany Číny věděl, i když se neobával, že by k nějakému konfliktu ve skutečnosti došlo.
Landry navedl skupinu do hloubi komplexu, kde si je měl přebrat major Davis.
„Majore, vezměte naše hosty na povrch. Zde již čeká vládní speciál, který vás vezme do Oblasti 51,“ určil další směr cesty delegace.
Kvůli tomu sem ruská delegace přijela především. Prohlédnout si nejnovější bitevník z řady 304ek.
„Musím říct, že je generál Landry velice příjemný člověk,“ špitnul Medveděv směrem k Davisovi.
„To ano, v mnohém si s generálem O’Neillem konkurují,“ usmál se Davis a vyvezl delegaci na povrch.
Přistavený jeep převezl delegáty o několik kilometrů dál na dlouhou přistávací dráhu, kde byl pro hosty připraven druhý stroj, který se ztotožňoval s air-force-one.
„Po přistání v Nevadě projdete řadou bezpečnostních prověrek, abychom se ujistili, že jste opravdu ti, za něž se vydáváte,“ instruoval Davis své protějšky o následujících hodinách.
„To už jsme dělali v SGC,“ nechápal jeden z mužů, proč by měli tuto proceduru opět podstupovat.
„Nechápejte to zle, ale Oblast 51 má svoji vlastní bezpečnostní prověrku, kterou tak jako tak musíme všichni projít,“ ujistil tápajícího muže, že i on se těchto „testů“ bude účastnit.
Když letadlo přistálo, jak Davis slíbil, tak se i stalo. Bezpečnostní prověrka opětovně prošetřila všechny osoby, a jakmile vše svítilo zeleně, mohl Davis zavést delegaci do výtahu, který je svezl o několik set metrů níž. Nový bitevník třídy Daedalos tam jen tak ležel. Jakoby ještě spal a stovky dělníků jej operovaly.
„Nádhera,“ zářily Medveděvovi oči a s Davisem před svým nosem se vydal do přechodové komory.
Během cesty si mohl prohlížet trup, který se již blyštil novotou a byl zcela kompletní. Horší už to bylo s interiérem, kde viselo nepřeberné množství drátů, senzorů, kamer a energetických vedení, jež od dob Prométhea prošly obrovskou změnou. Nový bitevník se dokonce mohl pyšnit i jménem, které mluvilo samo za sebe - Suvorov. Ruský vojevůdce, který se stejně jako kdysi Hannibal mohl pyšnit úspěšným zdoláním Alp, které se svojí armádou v těžké situaci přešel. Byl to hrdina a stejně jako Korolev se zasadil o přepis světových dějin. Medveděv a jeho společnost se při pohledu na Suvorova dmuli pýchou. Major Davis doprovodil delegaci na palubu, aby si mohli vše pečlivě prohlédnout, i když museli být převelice opatrní, protože nebezpečí číhalo na každém kroku.
Mléčná Dráha, Chulak, 15. Června 2009
Když se před třemi roky Adria zasadila o totální devastaci Dakarského chrámu, hlavním centrem odboje a následně hlavním městem říše Svobodných Jaffů se stal Chulak, který je symbolem odporu již dvanáct let. Právě zde Teal’c poprvé povstal proti svému „Bohu“ a dal tak šanci jiným projevit své pochybnosti, které s dobře načasovanými útoky Země, stále rostly. Neustále se rozvíjející Chulak se však během posledních týdnů stále více blížil k hranici.
K hranici, která dělila dvě naprosto odlišné vládnoucí strany od pomyslného impulsu, který by mez překlenul a spustil další občanskou válku. O její „nastartování“ se už před několika týdny mohla postarat velká skupina jaffských rebelů, kteří nesympatizovali ani s jednou z vládnoucích stran a ze strachu z budoucích událostí raději prchly na jinou planetu. To by samo sebou ani jedné ze stran nevadilo. Ovšem fakt, že při odchodu rebelanti ukradli velkou spoustu pyramidových lodí, spolu s bombardéry a nákladními loděmi, nebyla ani jedna strana schopna akceptovat, neboť byly na těchto lodích přítomny i posádky, které rebelové zajali a hojně je používali pro vydírání a výměnu za požadované zboží.
„Musíme tuto rebelii ukončit, nesmíme nechat radikální stranu podrývat naši autoritu takto nevybíravým způsobem,“ hlásal Teal’c svým zvučným hlasem před radou Jaffů, kteří byli do této vskutku vybrané společnosti zvoleni.
„Co navrhuješ, mistře Teal’cu?“ zajímalo vůdce opoziční strany Pravých Jaffů – Ravena.
„Navrhuji vzít si zpět, co bylo a je naše, navrhuji získat zpět naši čest a zachránit zajaté členy obou našich stran, čímž jak doufám zakopeme nedůvěru mezi námi a opět se sjednotíme do silné jaffské republiky, která bude po celé galaxii šířit svobodu,“ překlenul na svoji stranu i pochybovače z vlastní strany.
„Zaujal si mne Teal’cu, vezmi si čtyřiadvacet Ha’taků s plnou posádkou a přines Chulaku mír,“ pobídl Raven svého protějška, který byl tímto poměrně lehkým „vítězstvím“ zaskočen.
„Děkuji radě,“ uklonil se Teal’c a vyběhl spolu s Bra’tacem ven z místnosti, aby mohli dát dohromady posádku, které bezmezně důvěřovali.
„Vezmeme s sebou naše přívržence, ještě stále Ravenovým mužům nedůvěřuji,“ svěřil se Bra’tacovi, který s tímto plánem souhlasil.
„Něco není v pořádku, už dlouho pozoruji, že s radou někdo manipuluje…někdo z pozadí.“
Teal’c jen souhlasně přikývnul a poplácal Bra’taca po rameni. Bylo až neuvěřitelné s jakou rychlostí se Teal’cův proslov a rozhodnutí rady šířilo mezi „prostými“ občany této malebné planety, na níž bylo více měst, než jen jeho hlavní. Posádky lodí se hlásily k tomuto statečnému úkolu dobrovolně a během pár hodin bylo všech čtyřiadvacet Ha’taků naplněno. Dokonce i několik stovek mužů opozičního smýšlení se dobrovolně přihlásilo na tuto misi, což jen podporovalo tendence, kterými se chtěl Teal’c po návratu zaobírat. Sjednocení rozhádané jaffské republiky. „Válečné“ tažení mohlo začít. Ha’taky za obrovského potlesku a s burácivým zemětřasem vzlétaly jeden po druhém na oběžnou dráhu, kde se sjednotily pod jedno velení, za jediným účelem. Teal’c nechal všechny pyramidové lodě překontrolovat své systémy a když bylo vše v pořádku, mohly v záři hyperprostorového okna skočit vstříc svému úkolu.
Mléčná Dráha, Velona, 18. Června 2009
Velona, dřívější planeta chráněná Antiky, jejíž populace byla jimi samotnými vyhlazena, když jim Orlin poskytnul zbraň na obranu, kterou po odražení goa’uldských útoků chtěli použít na ukojení svých dobyvačných choutek. Právě sem se uchýlila početná, několik desítek tisíc čítající skupina z Chulaku, k nimž se postupně přidávaly další a další obyvatelé jiných jaffských světů vyznávající stejnou „víru“. Loučemi a teplým ohněm osvětlený Teal’c se právě vracel na můstek, když se po lodi rozezněl signál varující před přiblížením k určeným souřadnicím. Svalnatý Jaffa přidal do kroku a na můstek se dostavil jen několik vteřin před opuštěním tunelu, v němž jaffské Ha’taky strávily posledních šedesát hodin.
„Bratři a sestry, připravte se,“ hlásal Teal’c do interkomu, zatímco se před ním zhmotňoval normální prostor chladného vakua.
„Teal’cu, na senzorech nemáme žádné kontakty, kromě…“ na chvíli se operátor řízení zastavil, zatímco se přesvědčoval, jestli náhodou nevidí špatně.
„Kromě čeho, Kamale?“
„Spousty trosek Ha’taků,“ zaměřil senzory na konkrétní sektor.
„Může to být celá flotila?“
„Podle mého nejlepšího odhadu…ano,“ zněl rozsudek naprosto jasně.
„Ale jak…?“ zajímalo Teal’ca kdo radikálům takto naložil.
Odpověď se dostavila poměrně rychle, když se zpoza senzorového stínu blízkého měsíce vynořila flotila neznámých lodí, čítající deset po zuby ozbrojených křižníků.
„Vysílají zprávu,“ objevila se na hlavní obrazovce krátká, vše říkající zpráva.
„Jste na území Aschenské konfederace, vysvětlete důvod své přítomnosti, nebo budeme nuceni zahájit palbu!“
Teal’c s Bra’tacem okamžitě věděli, s kým mají tu čest. Nechtíc riskovat další životy přišla odpověď na výzvu v řádu sekund.
„Přiletěli jsme v míru, neměli jsme v úmyslu vtrhnout na vaše území. Nebudeme dělat problémy a okamžitě se stáhneme,“ vyslal Teal’c mírovou depeši, na níž Aschenové odpověděli stažením energie ze zbraní.
„Letíme pryč,“ přikázal Teal’c všem svým plavidlům a ohlásil nečekanou zprávu na Chulak, kde Raven a zbytek jaffské rady očekávali výsledek.
Mléčná Dráha, Chulak, 19. Června 2009
Do návratu Teal’cova bojového uskupení zbývalo ještě spoustu hodin. Většina mužů a žen ještě spala a jediný, kdo byl vzhůru, byly hlídky odpovídající za bezpečnost města. Kromě hlídek byl ale vzhůru i někdo jiný. Někdo, kdo se schovával ve stínu kláštera, v němž mohl kdokoliv vyznávat kohokoliv, o němž si myslel, že si jeho víru zaslouží. Muž středního vzrůstu zahalen kápí svého roucha stál v podloubí a čekal na další zahalenou postavu, která se ladným tichým krokem blížila k místu setkání. Nebýt vzdálených loučí a jasného světla měsíců, nebylo by nic vidět. Perfektní místo pro tajné schůzky. Příchozí postava zastavila těsně u první a pozměněným hlasem se pozdravila s mužem zahaleného kápí.
„Jak je na tom Teal’c,“ zajímalo druhého muže, kterému ve skrytu tmy žhnuly oči.
„Do návratu zbývají dva dny a podle zpráv je bez posil,“ vysvětlil první muž, který toho příchozího evidentně respektoval.
„Výborně, je vše připraveno?“
„Ano, všichni jsou připraveni, můžeme začít,“ odkýval plán zakrytý muž.
V tom momentě si sundal kápi, která odkryla zjizvenou tvář postaršího muže - Ravena.
„Byl bych hlupák, kdybych dnešní situace nevyužil,“ chlácholil se Raven a když se vzdálil od příchozí postavy, ihned zamířil k nejbližší hlídce, která sympatizovala právě s Ravenem.
Následující vteřiny a činy se musely odehrát v mžiku a nebyl prostor na chyby. Hlídky Pravých Jaffů přesně podle plánu přepadly hlídky Bratrstva Svobodných Jaffů, které byly bez mrknutí oka zcela paralyzovány. Druhá část rychlé akce mohla začít! Téměř každý sympatizant Pravých Jaffů vytáhl ze svého domu a na předem domluvený signál vtrhli do domů svých oponentů, kteří naprosto nepřipraveni a neozbrojeni během krátké chvíle podlehli prvnímu útoku.
Rya’cův dům
Rya’c, který dnešní večer nemohl a nechtěl spát, se poklidným vyrovnaným krokem procházel před oknem svého domu, z nějž měl překrásný výhled na jižní část města, v němž se právě Ravenovy jednotky zmocnily téměř každého domu a obyvatele v něm bez sebemenšího problému. Už z dáli byl slyšet hluk, který však Rya’c nedokázal blíže specifikovat, když do jeho domu vtrhla dvojice mužů, kteří v rukách třímali zat’nik’tely, jimž vypálili na Rya’ca a Kar’yn. Ta ještě spala a než vůbec stihla otevřít oči, už se jejím tělem proháněla paralyzující elektřina vyvolávající po celém těle obrovské bolesti. Teal’cův již dospělí syn hodil ladnou rybičku za postel, vedle níž v nočním stolku ukrýval stejnou zbraň, která se teď opírala o stěnu za ním. Rya’c podlezl pod postelí a nikým nespatřen poslal oba dva přibližující se muže k zemi. Teprve teď mu došlo, co onen hluk znamenal.
„Ten hajzl,“ vzpomněl si na slova Bra’taca, který se o tomto zmiňoval.
Rya´c zkontroloval svoji manželku, oblékl si svůj hábit a vyběhl z domu do blízké „kapličky“ v níž byl vystaven obrovský roh, na nějž zatroubil a zburcoval celé město, neboť si všichni přívrženci Bratrstva mysleli, že je Chulak napaden. Snad každý, kdo měl po ruce zbraň, vyběhl ven na nádvoří, kde je Rya’c shromažďoval k sobě a nařídil zabarikádovat největší přístupovou cestu, po níž se blížila obrovská vlna několika tisíců Jaffů se zbraněmi a loučemi v rukách.
„Raven právě rozpoutal občanskou válku, běžte a bijte se za naši svobodu a za svobodu našich dětí,“ snažil se po vzoru svého otce a svého mistra povzbudit v rozespalých lidech jiskřičku ohně, který by je vyburcoval do boje, který by byl jinak nevyrovnaný a velice brzy by skončil jednostranným masakrem.
Kýžený efekt se však rychle dostavil a tisícovky Jaffů jednohlasně vykřikly, zatímco si našly bezpečné úkryty za barikádou, kterou narychlo vytvořily. Napětí se dalo krájet, kapičky potu kapaly z lící, které ovíval chladný noční vítr, který rafičku teploměru nepustil nad hodnotu deseti stupňů. Přibližující jednotky se dělily na několik proudů tak, aby obešly celé město a postupně zlikvidovaly odpor, který se však soustředil na jednom perfektně opevněném místě, na vyvýšených pozicích. Ani to však nezaručovalo výhru, neboť Raven měl třikrát víc lidí, což se mohlo ukázat jako fatální.
„Rya’cu, syne Teal’cův, vzdej se,“ vyzíval Raven svého soka, který za nepřítomnosti Teal’ca a Bra’taca převzal v tuto chvíli velení.
„Nikdy se nevzdáme. Nenecháme si vládnout tyranem, jako jsi ty,“ vhodil Ravenovi rukavici a připravil své spolubojovníky na okamžik, který konečně nastal.
Stovky jasných žlutých světel pročísly temnotu noci a s pro ně typickým zvukem se zakously do těl a barikády, která prozatím držela a zapříčinila nízkou palebnou efektivitu na straně jedné a velké ztráty na straně druhé. Bitva o Chulak právě začala.
Největší bitva svobodné historie jaffské republiky byla teprve na počátku a už Rya’ca škrábl jeden z energetických projektilů na pravé straně hrudi, čehož si v bitevní vřavě původně nevšiml, ale když padnul muž, který byl v jeho zákrytu, a rána padla do oblasti srdce, uvědomil si, že jej něco pálí na jen o pár centimetru vedlejším místě. To už mu kolem hlavy proletěl další projektil, který nevypálil nikdo jiný, než Raven. To v Rya’covi podnítilo ještě větší touhu po bitvě, do níž se dostávalo stále více a více mužů, kteří byli ochotni riskovat svůj život pro ideál jednoty, která již dávno neexistovala.
„Rya’cu, mí muži na střechách domů spatřili tisícovky bojovníků pochodovat k naší pozici z východu…“
„Dobře, ať se půlka mužů postaví od rohu k rohu každé ulice vedoucí sem,“ přikázal Rya’c a vypálil přes barikádu jeden z dalších úspěšných projektilů.
Jeho přítel jej však chytil za ruku a upoutal jeho pozornost.
„…a taky ze západu!“
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ