Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
dnešní čsát by mohla svým způsobem stát i samostatně, ale to byste pak byli ošizeni o nějaký díl, což by bylo smutný
malý spoiler před čtením
| Toto je spoiler!!!: |
| konečně přidáme i další členy do nově vznikající Aliance |
užijte si čtení, korekce Jakop a Patas
6. Díl (Ozvěny minulosti - Echoes of the past) PART II
Mléčná Dráha, Langara, 1. Června 2009
Jen několik dnů po úspěšném znovunavázání diplomatických styků s orbánskou planetou přišla jako druhá v pořadí Langara, o níž se vědělo, že byla pod silným vlivem orijských převorů, kteří se díky svým lodím dostali do centra Tiranie a Andarijské federace, což pochopitelně vedlo ke střetu zájmů s Kelownou, která do té doby více méně držela obě tyto mocnosti v šachu. Díky Oriům se však tato situace dramaticky změnila, avšak díky zásahu SG-1 v podobě Archy pravdy, nebyl převorský plán na zničení Kelowny nikdy dokončen. Dosvědčovaly to krátké zprávy výzvědné služby, která nad planetu pravidelně posílala Daedala, při jeho cestách z Pegasu, aby ze špionážního satelitu posbíral data. I nyní satelit sbíral data, která pomocí dálkového vysílače předával na zamaskovanou Odysseu, jejímž úkolem bylo zkontaktovat Kelownskou vládu, která posledních pár let usilovně pracovala na svém vlastním vesmírném programu, který se dal přirovnat k počátkům toho pozemského. Odyssea již několik málo vteřin pozorovala zajímavý úkaz, který se stále zvyšující se rychlostí blížil z povrchu planety směrem k orbitě, k níž se Odyssea pomalu blížila.
„Přiblížit,“ přikázal Davidson ve svém typickém postoji s rukami za zády, když pozoroval start kelownské rakety v přímém přenosu.
Byla to krásná podívaná, když se za raketou vytvářel typický ohnivý ohon, vytvářející bělostný mrak. Raketa rotovala podél své osy, až všem přihlížejícím ukázala kelownský shuttle, který v mnohém připomínal pozemský model Endeavour.
„Řídící středisko, tady raketoplán Quinn, vše jde jako po másle, právě jsme dokončili první obrátku a za chvíli provedeme oddělení nosné rakety,“ nahlásil velitel rakety, zatímco ho gravitace vcucávala do křesla.
„Rozumíme, pokračujte dle plánu,“ kontrolovalo řídící středisko, vše co mohlo.
Odyssea pochopitelně celý rozhovor monitorovala a Bishop stejně jako Kvasir byl připraven kdykoliv posádku transportovat na palubu, kdyby se něco zvrtlo. Oddělení však proběhlo bez sebemenšího problému. Naquadrií poháněné motory se zažehly, zatímco raketa klesala volným pádem do atmosféry, která ji během sestupu spálila na uhel.
„Řídící, tady Quinn, úspěšně jsme se oddělili, naquadriové palivové články běží na sto procent,“ s radostí a hrdostí v hlase ohlásil velitel, zatímco celé řídící středisko propuklo v obrovskou radost.
I v raketoplánu bylo veselo, i když ještě gravitace dělala své. Když však tohle všechno pominulo, všem se naskytl pohled k nezaplacení. Tisíce a miliony hvězd se jasně třpytily v nedosažitelné dáli, která se zdála tak nepředstavitelně daleko, přitom však byli už jen krůček od těchto hvězd. Stačilo přece jen tak málo. To málo se teď před stálou rychlostí plujícím raketoplánem odmaskovalo, což každého, kdo měl možnost se dívat, vyděsilo tak moc, že některým se musel spustit filtrující systém odvádějící lidský odpad do k tomu vytvořených míst. Majestátní gigant v podobě pozemské 304ky vehnal tepy všech do výše dvě stě úderů za minutu, což mohlo vést až k infarktu, který se naštěstí nedostavil. Místo toho se ve sluchátkách ozval hlas plukovníka Davidsona.
„Tady plukovník Ian Davidson z pozemské lodě Odyssea, slyší mě někdo?“ přátelským hlasem znělo všem v uších krátké oznámení.
„T-tady velitel raketoplánu Quinn, Tanek Birt,“ trochu opatrně navázal kontakt s Odysseou, která stále koukala čumákem na malinký raketoplán.
„Odysseo, tady Jonas Quinn, vítejte na Langaře,“ vesele přivítal své staré známé Jonas, který měl v Kelowně velice vysoké postavení.
„Jonasi, tady Daniel Jackson, rádi bychom se s vaším povolením transportovali do Kapitolu,“ požádal Daniel, který Jonase taktéž velmi rád slyšel.
„Mám ještě podkožní vysílač, transportujte mě spolu s vámi,“ prakticky přikázal Jonas, který musel být u všech meziplanetárních styků, jako zástupce Kelowny, případně Langary.
Jonas, Daniel, Mitchell a Davidson se po transportu objevili v kelownském Kapitolu, který od poslední návštěvy pozemských týmů prošel rozsáhlou úpravou.
„Vítejte na Kelowně,“ tentokráte osobně přivítal Daniela, Mitchella a Davidsona, který Kelownu navštívil poprvé.
„Rád vás vidím,“ s každým osobně si potřásl rukou a Daniela poplácal po zádech.
„Taky tě rád vidím,“ opětoval zdvořilostní konvence Daniel, který byl v oboru etiky více než vzdělaný.
„Vidím, že jste tady vymalovali,“ píchnul do Kelowňanů Mitchell, jak bylo jeho zvykem.
„No, poté, co se Tiranie a Andarijská federace sloučily do jednotné Tiranijské federace po příchodu Oriů, jsme byli nuceni přijmout pár bezpečnostních opatření. Mezi největší patří pancéřovaná vrata, která se v případě potřeby spustí z vykotlaných kapes nade dveřmi,“ ukázal první část bezpečnostních opatření Jonas, který měl na těchto úpravách velký podíl.
„Další částí jsou výsuvná hnízda rychlopalných zbraní, která jsou ovládána dvojicí mužů, přičemž jeden nabíjí a druhý pálí,“ zmáčknul jedno z tlačítek na panelu, aby tentokráte názorně ukázal kus své práce.
„To si taky musíme pořídit,“ zavtipkoval Mitchell, i když to v duši myslel smrtelně vážně.
„Na co jsem však nejvíc hrdý, je pole, které generuje frekvenční vlnění, jenž blokuje převorské schopnosti.“
Mitchell chtěl něco podotknout, ale Jonas jej přerušil.
„Ano, toto zařízení máme od vás, my jsme jej pouze zvětšili, čímž jsme dostali mnohem větší dosah. Samozřejmě jej v dnešní době už nepoužíváme, nicméně nám v mnohých případech přišlo vhod,“ ukončil Jonas malou besedu, na téma „vymalování“.
Daniel ohromen úpravami si ještě chvíli prohlížel kapsu, v níž se schovávala obrovská pancéřová vrata. Když Jonas všechny pobídl k pokračování do zasedacího sálu, Daniel poslušně následoval a držel krok, během čehož Jonas popisoval boje s Tiranijskou federací, která hrozila použitím naquadriové bomby, která by ve větším množství dokázala zničit Langarský ekosystém.
„Jonasi, všichni jsme si všimli, že jste se technologicky dost posunuli, jak se vám to podařilo tak rychle?“ zajímalo Davidsona, který tušil, jak mu Jonas odpoví.
„Myslím, že odpověď znáte, plukovníku,“ mrknul na Davidsona, který se pousmál, a hřálo ho u srdce, že Země alespoň něčím inspirovala mimozemšťany.
„Ten váš raketoplán…“
„Quinn?“ doplnil za Mitchella Jonas.
„To ho pojmenovali po tobě?“
„Řekněme, že to má být jakási pocta člověku, který dal vzniknout vesmírnému programu a umožnil Kelowně vstoupit do vesmíru,“ vysvětlil Jonas, kterému tato pocta zrovna nevoněla.
„Proč to říkáš, jako by tě to netěšilo?“ reagoval Daniel na divný tón, jakým to Jonas prezentoval.
„Až budeš „nejdůležitější“ člověk na planetě, která je rozdělená na dvě frakce, které mezi sebou bojují, pochopíš.“
„To znám,“ opět zavtipkoval Cameron, přičemž se jeho vtípek nesetkal s pochopením.
„Ne?“ koukal po všech přítomných, jestli se ještě někdo neusměje.
„Ovšem ten největší důvod, proč chce Tiranijská federace moji hlavu, je tajný projekt, na němž už pár měsíců usilovně pracujeme,“ vysvětloval Jonas, zatímco procházeli spoře vyzdobenou a vysokou chodbou.
To Daniela vedlo k názoru, že je teď Kapitol, spíše bojová základna, než reprezentativní budova. Tomuto názoru Jonas přitakal a zahnul doprava, do chodby, která vedla do obrovského sálu. Když Jonas otevřel dveře, všem se naskytl pohled na sál obrovských rozměrů kruhového tvaru, do nějž pozemská noha nikdy nevstoupila.
„Tady zasedá kelownská vrchní rada, která rozhoduje o nejdůležitějších zákonech, které zlepšují náš život sužovaný válkou a neustálým strachem z útoků,“ nastínil funkci tohoto sálu Jonas, zavřel dveře a vydal se zpět cestou, kterou sem přišli.
Na první odbočce se však vydali na opačnou stranu, z níž přišli a pokračovali do jeho kanceláře, kterou před několika lety dostal. Když se po pár minutách pomalé chůze ocitli všichni na prahu Jonasovi kanceláře, musel Jonas projet bezpečnostní kartou přes terminál, který byl hned u dveří. Procedura trvala jen pár vteřin, po čemž následoval hlasitý zvuk a cvaknutí zámku. Když se všichni usadili, Jonas nabídl expedici něco na pití, což všichni zdvořile odmítli a začali se Jonase vyptávat.
„Před chvílí si mluvil o nějakém tajném projektu?“
„Neměl bych o tom s nikým nezasvěceným mluvit, ale naše ústava se na vás nevztahuje, takže…“
„Takže, jsme z obliga,“ domyslel si Davidson, kterého tajný projekt zajímal více než ostatní.
„Quinn, na nějž jste narazili ve vesmíru je jen krycí manévr před Tiranijskou federací, které z toho jde hlava kolem. Ovšem co by je mělo zajímat více je vesmírná loď, kterou budujeme několik kilometrů odsud, v přísně střeženém podzemním zařízení, jako je v Oblasti 51 na Zemi,“ vyrazil všem dech.
„Ehm…vesmírnou loď?“ koukal po Jonasovi Davidson, který nečekal, až tak dobré zprávy.
„Ano, s její stavbou jsme začali zhruba před rokem a nyní se nacházíme zhruba ve třetině očekávané doby výstavby,“ poodkryl roušku tajemna Jonas, který si užíval ty nevěřící pohledy.
„Kde berete suroviny?“ dál se vyptával Davidson, který ne a ne uvěřit svým vlastním uším.
„Jak Daniel a Cameron ví, ne všechen naquadah na Langaře byl přeměněn v naquadrii, což nám dává velké množství surovin pro výstavbu i za cenu nebezpečných krádeží od Tiranijské federace, která o těžbě na jejich území doufejme, neví,“ vyslovil zbožné přání Jonas.
„Toho si ale dříve či později přece musí všimnout,“ logicky vydedukoval Davidson, který byl od prozrazení projektu jako opařený.
„Ano to jsme předpokládali, a proto jsme s velkou armádou odešli na jinou planetu, která byla dříve spravována Ba’alem. Ten si vždy vybíral plodné doly, což se ukázalo jako pravdivé a my získali silné stanoviště těžby naquadahu,“ ukázal v zápisníčku adresu, kterou Daniel ihned poznal.
Aby Jonas jen nemluvil, navrhl osobní prohlídku, která Davidsonovi rozhodně přišla vhod. Kvasir všechny transportoval několik kilometrů za město, kde po vzoru Oblasti 51 stála malá červeno-bílá boudička.
„Pěkné,“ pousmál se Daniel, když si vzpomněl na Prométheovu boudu.
Bouda byla oplocena a nápis „Vstup na vlastní nebezpečí,“ vysvětloval vše. Jonas svoji kartou opět projel panelem, což otevřelo dveře, které vedly do malého výtahu.
„Jako by to bylo včera, co jsem takhle projížděl s někým nezainteresovaným,“ projela výtahem špetka sentimentu v Jonasově podání.
Když se dveře otevřely, vyvalily na povrch zvláštní pocity. Vše však jako vždy utnul „vtipnou“ vsuvkou Cameron.
„Kde jen, jsem ten tvar viděl,“ poznamenal Mitchell, který v tom tvaru viděl Prométhea, jehož cesta skončila nad Tegalem, který se pod vlivem Oriů kompletně zničil.
„Chtěl jsem ho pojmenovat Generál Hammond, ale kelownská rada trvala na jménu Jonas, takže jsem musel ustoupit,“ s kyselým obličejem pokračoval ve vysvětlování původu jména Jonas, který rukou ukázal směr chůze, která vedla do útrob lodi.
„Nechci tě zklamat, ale sesterská loď Odyssey se jmenuje George Hammond, což by mohl být trochu problém,“ usmál se Cameron, zatímco vstoupili do nitra Jonase.
Chodby byly na pohled velmi prostorné, což dokazovaly už míry lodě. Jonas vybral okružní procházku po dokončených částech, jichž bylo minimum. I tak prohlídka zabrala zhruba dvě hodiny, během nichž obě strany žhavě diskutovaly nad událostmi uplynulých měsíců. Největším překvapením byl pro Jonase návrat Atlantidy a vyhynutí Noxů, což jej osobně zasáhlo natolik, že mu po lících skanuly slzy upřímného žalu. Několikrát ve službách Země Noxi navštívil a zalíbil se mu Anteaus, který svoji moudrostí neocenitelně ovlivnil Jonasovo vnímání světa, což mělo zásluhu na jeho vysoké pozici v Kelowně. Byl to přítel, který Jonasovi otevřel oči ve vnímání vesmíru, přírody i sebe samého.
„Já, já…omlouvám se, dejte mi chvíli,“ vykoktal ze sebe roztřesený Jonas, který si stejně jako Daniel uvědomoval, že smrtí Noxů skončila pradávná velká Aliance čtyř ras, jejíž jméno v mnohých vyvolávalo hrůzu. I v daleké galaxii, kde se první alianční nepřátelé radovali z Anteauovi smrti, jakožto posledního zástupce Noxů. V Mléčné Dráze se však formovala nová Aliance, v jejímž vedení se neohroženě sluní Země, která se právě díky staré Alianci může pyšnit nejlepšími technologiemi, které v Mléčné Dráze existují. Právě do této Aliance chtělo IOA přibrat Langaru, která by se v ideálním případě měla kompletně sloučit, což měl Daniel zařídit.
„Jonasi, je mi jasné, že vaši vládu nemusím přesvědčovat, ale musím mluvit i se zástupci Tiranijské federace,“ podíval se na Davidsona, který souhlasně přikyvoval a kochal se obrovským můstkem, který byl stejně jako loď třikrát větší než na Odyssee.
„Proč?“
„Pokud máme účinně bojovat s Luciánskou Aliancí, Goa’uldy, Ascheny a Wraithy, budeme potřebovat veškeré dostupné zdroje, tohoto světa, jakožto naquadriové velmoci.“
„Proto potřebujete i Tiranijskou federaci,“ domyslel si Jonas a s hlasitým oddechem přikývl na požadavek.
„Fajn, vezmu vás k nim, ale musíme letět vládním letadlem, nesmí vědět, že jste tu lodí,“ vysvětlil překvapenému Danielovi, který se chtěl zrovna zeptat, proč vládním letadlem.
„Vy máte letadla?“ zajímala Camerona zcela jiná otázka.
„Jenom pár, letecký průmysl, je teprve v plenkách, jak byste řekli,“ nechali se všichni transportovat k Jonasovi do kanceláře, odkud si objednal odvoz.
Kelownské letadlo v mnohém připomínalo pozemské Jumbojety a proto si Davidson, Cameron i Mitchell připadali jako doma. Letadlo poháněné naquadriovým jádrem velmi rychle přistálo a následně vzlétlo s delegací, která se musela předem nahlásit, protože vztahy mezi oběma zeměmi byly mnohem horší než za dob Studené války. Ovšem diplomatické styky na nejzákladnější úrovni zde stejně fungovaly. Letadlo velkou rychlostí přeletělo celou Kelownu a zamířilo do hlavního města Tiranijské federace – Andary. Jelikož Tiranijská federace vlastnila jen dvě letadla, byla zde jen jedna striktně hlídaná přistávací dráha.
Letadlo ladně přistálo a umožnilo delegaci vystoupit do zcela jiného podnebí. Zatímco v Kelowně se rtuť teploměru šplhala na pouhých dvanáct stupňů, v Tiranijské federaci jasně dominovalo slunce, které rozpálilo okolní vzduch na poměrně příjemných sedmadvacet stupňů. Jen, co nohy všech přítomných dopadly na rozpálený asfalt, seběhlo se kolem nich velké množství bezpečnostních složek, které ze všeho nejvíc zajímal jediný člověk.
„Máme Quinna, zahajte útok,“ přikázal postarší muž vysokého postu, za jehož zády startovalo velké množství raket.
„A kurva,“ vypadlo z Davidsona, který ihned dostal pažbou přes obličej, což jej rozhodilo, až ztratil rovnováhu.
„Co to děláte, jsem zde jako diplomat Kelowny, podle článku…“ rozčiloval se Jonas, který se nesetkal s pochopením.
„Článek? O čem to mluvíte, pane Quinne? Od této chvíle žádný článek neexistuje,“ ledově klidným hlasem pronesl tiranijský generál a názorně spálil papíry, na nichž se nacházela dohoda mezi oběma zeměmi.
V Kelowně i na Odyssee se mezitím šířila zpráva o vypuštěných jaderných hlavicích jako blesk. Kvasir na nic nečekal a předběhl Bishopa, který zaměřoval lokátor plukovníka a ostatních, ale než stihl zadat příkaz, přímo před ním se objevil Daniel, Cameron, Jonas i plukovník, který byl ještě na všech čtyřech, jak se snažil postavit. Tomu ihned pomohl Cameron, když měl volné ruce. Davidson se s očividnou bolestí posadil do křesla a přikázal zničit hlavice v pořádné dálce vesmíru, kam je Bishop spolu s Kvasirem transportovali. Před Odysseou se odehrávalo divadlo nevídaných rozměrů, když se v ohnivé výhni objevily snad všechny barvy, které existovaly. Asgardský štít zadržoval přívaly energie, které se vesmírem šířily jako mor a spalovaly vše, co nemělo štít. Jeden z měsíců dostal přímý zásah energií, která na povrchu zanechala viditelnou, naprosto rovnou stopu. Na moment bylo nutné rozšířit štít i přes raketoplán, který by byl bez pomoci Odyssey zničen. Tiranijská federace byla překvapena náhlým zmizením všech hlavic, když se nad hlavní město snesla Odyssea, která chirurgicky přesnými střelami zlikvidovala veškerá sila, z nichž se rakety vznesly. Delegaci tentokráte v doprovodu bezpečnostních složek Bishop transportoval zpět na místo, odkud před chvílí zmizeli, což tiranijce dokonale zaskočilo. Bezpečností složky Odyssey svými zbraněmi zabezpečili místo transportu a tiranijského generála si vzal na paškál Mitchell, který si neodpustil rozpustilé rýpnutí.
„Teď to bude po našem, parchante,“ a udeřil generála pažbou své devítky do nosu, z něhož se ihned spustil potůček husté krve.
Generál si vleže otřel nos a chtěl přikázat svým lidem, aby něco udělali, ale Mitchell si opět vzal slovo.
„No, no, no, no, no, copak to děláš? Ty jsi asi nepochopil, že teď to máme pod kontrolou my,“ s pocitem zadostiučinění, utřel generála a nechal všechny transportovat do hlavní budovy Tiranijské federace.
S Odysseou nad hlavou se Jonas cítil klidně, protože věděl, že je v bezpečí a nic se mu nestane. Když tiranijská vláda zaznamenala útok Odyssey, rozhořela se mezi členy různých stran hlasitá debata, co dělat. Tu přerušilo bílé světlo, které všechny oslepilo, že si nikdo nevšiml, co se vlastně děje. Mitchell si stoupnul za řečnický pult, kde si úderem do mikrofonu sjednal klid.
„Dámy a pánové, dovolte mi, abych se vám představil. Jsem plukovník Cameron Mitchell a momentálně vás mám v hrsti, protože s Odysseou nad vašimi hlavami, nemůžete ani ň,“ opět nahodil vítězoslavný obličej, když zpozoroval kyselé a vystrašené výrazy členů vlády.
„My jsme sem přišli se seriózní nabídkou míru a navázání obchodního kontaktu, který by vám zajistil místo mezi hvězdami, ale vy, vy jste si museli hrát na kovboje a museli jste ihned po zajetí Jonase Quinna zaútočit,“ začal přitlačovat Cameron, jehož tón se pomalu ale jistě dostával do poloh, které se nikomu nebudou líbit.
Daniel se snažil Camerona lehce brzdit, ale bylo to marné, protože Cameron pořád mluvil.
„Teď jste si to ale kolosálně posrali, protože jste si proti sobě poštvali Zemi a věřte mi, že se vám to nebude líbit,“ začal vyhrožovat Cameron, což už nevydržel Daniel a vyšoupnul Mitchella z řečnického pultu.
Sám se poté ujal řeči, protože to on měl vést diplomatická jednání.
„Myslím, že to co chtěl tady můj přítel říct je, že jsme byli zmocněni s vámi vyjednat dohodu, kdy by se celá Langara spojila do jednoho velkého mocenského bloku, který by se mohl s naší pomocí dostat do vesmíru, na jiné planety a do jiných galaxií,“ začal příjemným tónem Daniel, který si obecenstvo získal mnohem více než Cameron.
„Bohužel, ač se mi to ne zcela líbí, musím souhlasit s plukovníkem Mitchellem, že na dohodu můžete zapomenout a o vašem osudu necháme rozhodnout vládní struktury Kelowny, jakožto vašeho nadřízeného národa,“ utnul všechny naděje Daniel, který taktně naznačil, že se Tiranijská federace právě stala vazalem Kelowny, která si po dlouhých staletích bojů, může konečně oddechnout a může se začít soustředit na vlastní technologický rozvoj za pomocí svých pozemských přátel, kteří přišli s příslibem nového a lepšího začátku.
Jonas, který se doteď držel v pozadí, vystoupil z řady a postavil se k prázdnému pultu, který se stal symbolem konce nekonečné války.
„Přemýšlím nad nějakými inteligentními slovy, ale myslím, že když řeknu, že si za to můžete sami, tak je to ten největší trest, který můžete kromě vazalství dostat,“ ukončil velice krátký proslov ala Jack O’Neill Jonas, který ještě upozornil, že jakýkoliv akt odporu bude po zásluze potrestán mnohem větší silou ze strany Odyssey, která měla zůstat na orbitě. To však byl jen klamný manévr, aby se na planetě udržel relativní klid. Mezitím se Odyssea i s celou posádkou odebrala na orbitu, odkud ji raketoplán Quinn pozoroval, jak vstupovala do subprostorového tunelu, který ústil nad modrou planetou, která konečně poskládala Alianci, jež měla šanci na úspěch.
Mléčná Dráha, Langara, 1. Června 2009
Jen několik dnů po úspěšném znovunavázání diplomatických styků s orbánskou planetou přišla jako druhá v pořadí Langara, o níž se vědělo, že byla pod silným vlivem orijských převorů, kteří se díky svým lodím dostali do centra Tiranie a Andarijské federace, což pochopitelně vedlo ke střetu zájmů s Kelownou, která do té doby více méně držela obě tyto mocnosti v šachu. Díky Oriům se však tato situace dramaticky změnila, avšak díky zásahu SG-1 v podobě Archy pravdy, nebyl převorský plán na zničení Kelowny nikdy dokončen. Dosvědčovaly to krátké zprávy výzvědné služby, která nad planetu pravidelně posílala Daedala, při jeho cestách z Pegasu, aby ze špionážního satelitu posbíral data. I nyní satelit sbíral data, která pomocí dálkového vysílače předával na zamaskovanou Odysseu, jejímž úkolem bylo zkontaktovat Kelownskou vládu, která posledních pár let usilovně pracovala na svém vlastním vesmírném programu, který se dal přirovnat k počátkům toho pozemského. Odyssea již několik málo vteřin pozorovala zajímavý úkaz, který se stále zvyšující se rychlostí blížil z povrchu planety směrem k orbitě, k níž se Odyssea pomalu blížila.
„Přiblížit,“ přikázal Davidson ve svém typickém postoji s rukami za zády, když pozoroval start kelownské rakety v přímém přenosu.
Byla to krásná podívaná, když se za raketou vytvářel typický ohnivý ohon, vytvářející bělostný mrak. Raketa rotovala podél své osy, až všem přihlížejícím ukázala kelownský shuttle, který v mnohém připomínal pozemský model Endeavour.
„Řídící středisko, tady raketoplán Quinn, vše jde jako po másle, právě jsme dokončili první obrátku a za chvíli provedeme oddělení nosné rakety,“ nahlásil velitel rakety, zatímco ho gravitace vcucávala do křesla.
„Rozumíme, pokračujte dle plánu,“ kontrolovalo řídící středisko, vše co mohlo.
Odyssea pochopitelně celý rozhovor monitorovala a Bishop stejně jako Kvasir byl připraven kdykoliv posádku transportovat na palubu, kdyby se něco zvrtlo. Oddělení však proběhlo bez sebemenšího problému. Naquadrií poháněné motory se zažehly, zatímco raketa klesala volným pádem do atmosféry, která ji během sestupu spálila na uhel.
„Řídící, tady Quinn, úspěšně jsme se oddělili, naquadriové palivové články běží na sto procent,“ s radostí a hrdostí v hlase ohlásil velitel, zatímco celé řídící středisko propuklo v obrovskou radost.
I v raketoplánu bylo veselo, i když ještě gravitace dělala své. Když však tohle všechno pominulo, všem se naskytl pohled k nezaplacení. Tisíce a miliony hvězd se jasně třpytily v nedosažitelné dáli, která se zdála tak nepředstavitelně daleko, přitom však byli už jen krůček od těchto hvězd. Stačilo přece jen tak málo. To málo se teď před stálou rychlostí plujícím raketoplánem odmaskovalo, což každého, kdo měl možnost se dívat, vyděsilo tak moc, že některým se musel spustit filtrující systém odvádějící lidský odpad do k tomu vytvořených míst. Majestátní gigant v podobě pozemské 304ky vehnal tepy všech do výše dvě stě úderů za minutu, což mohlo vést až k infarktu, který se naštěstí nedostavil. Místo toho se ve sluchátkách ozval hlas plukovníka Davidsona.
„Tady plukovník Ian Davidson z pozemské lodě Odyssea, slyší mě někdo?“ přátelským hlasem znělo všem v uších krátké oznámení.
„T-tady velitel raketoplánu Quinn, Tanek Birt,“ trochu opatrně navázal kontakt s Odysseou, která stále koukala čumákem na malinký raketoplán.
„Odysseo, tady Jonas Quinn, vítejte na Langaře,“ vesele přivítal své staré známé Jonas, který měl v Kelowně velice vysoké postavení.
„Jonasi, tady Daniel Jackson, rádi bychom se s vaším povolením transportovali do Kapitolu,“ požádal Daniel, který Jonase taktéž velmi rád slyšel.
„Mám ještě podkožní vysílač, transportujte mě spolu s vámi,“ prakticky přikázal Jonas, který musel být u všech meziplanetárních styků, jako zástupce Kelowny, případně Langary.
Jonas, Daniel, Mitchell a Davidson se po transportu objevili v kelownském Kapitolu, který od poslední návštěvy pozemských týmů prošel rozsáhlou úpravou.
„Vítejte na Kelowně,“ tentokráte osobně přivítal Daniela, Mitchella a Davidsona, který Kelownu navštívil poprvé.
„Rád vás vidím,“ s každým osobně si potřásl rukou a Daniela poplácal po zádech.
„Taky tě rád vidím,“ opětoval zdvořilostní konvence Daniel, který byl v oboru etiky více než vzdělaný.
„Vidím, že jste tady vymalovali,“ píchnul do Kelowňanů Mitchell, jak bylo jeho zvykem.
„No, poté, co se Tiranie a Andarijská federace sloučily do jednotné Tiranijské federace po příchodu Oriů, jsme byli nuceni přijmout pár bezpečnostních opatření. Mezi největší patří pancéřovaná vrata, která se v případě potřeby spustí z vykotlaných kapes nade dveřmi,“ ukázal první část bezpečnostních opatření Jonas, který měl na těchto úpravách velký podíl.
„Další částí jsou výsuvná hnízda rychlopalných zbraní, která jsou ovládána dvojicí mužů, přičemž jeden nabíjí a druhý pálí,“ zmáčknul jedno z tlačítek na panelu, aby tentokráte názorně ukázal kus své práce.
„To si taky musíme pořídit,“ zavtipkoval Mitchell, i když to v duši myslel smrtelně vážně.
„Na co jsem však nejvíc hrdý, je pole, které generuje frekvenční vlnění, jenž blokuje převorské schopnosti.“
Mitchell chtěl něco podotknout, ale Jonas jej přerušil.
„Ano, toto zařízení máme od vás, my jsme jej pouze zvětšili, čímž jsme dostali mnohem větší dosah. Samozřejmě jej v dnešní době už nepoužíváme, nicméně nám v mnohých případech přišlo vhod,“ ukončil Jonas malou besedu, na téma „vymalování“.
Daniel ohromen úpravami si ještě chvíli prohlížel kapsu, v níž se schovávala obrovská pancéřová vrata. Když Jonas všechny pobídl k pokračování do zasedacího sálu, Daniel poslušně následoval a držel krok, během čehož Jonas popisoval boje s Tiranijskou federací, která hrozila použitím naquadriové bomby, která by ve větším množství dokázala zničit Langarský ekosystém.
„Jonasi, všichni jsme si všimli, že jste se technologicky dost posunuli, jak se vám to podařilo tak rychle?“ zajímalo Davidsona, který tušil, jak mu Jonas odpoví.
„Myslím, že odpověď znáte, plukovníku,“ mrknul na Davidsona, který se pousmál, a hřálo ho u srdce, že Země alespoň něčím inspirovala mimozemšťany.
„Ten váš raketoplán…“
„Quinn?“ doplnil za Mitchella Jonas.
„To ho pojmenovali po tobě?“
„Řekněme, že to má být jakási pocta člověku, který dal vzniknout vesmírnému programu a umožnil Kelowně vstoupit do vesmíru,“ vysvětlil Jonas, kterému tato pocta zrovna nevoněla.
„Proč to říkáš, jako by tě to netěšilo?“ reagoval Daniel na divný tón, jakým to Jonas prezentoval.
„Až budeš „nejdůležitější“ člověk na planetě, která je rozdělená na dvě frakce, které mezi sebou bojují, pochopíš.“
„To znám,“ opět zavtipkoval Cameron, přičemž se jeho vtípek nesetkal s pochopením.
„Ne?“ koukal po všech přítomných, jestli se ještě někdo neusměje.
„Ovšem ten největší důvod, proč chce Tiranijská federace moji hlavu, je tajný projekt, na němž už pár měsíců usilovně pracujeme,“ vysvětloval Jonas, zatímco procházeli spoře vyzdobenou a vysokou chodbou.
To Daniela vedlo k názoru, že je teď Kapitol, spíše bojová základna, než reprezentativní budova. Tomuto názoru Jonas přitakal a zahnul doprava, do chodby, která vedla do obrovského sálu. Když Jonas otevřel dveře, všem se naskytl pohled na sál obrovských rozměrů kruhového tvaru, do nějž pozemská noha nikdy nevstoupila.
„Tady zasedá kelownská vrchní rada, která rozhoduje o nejdůležitějších zákonech, které zlepšují náš život sužovaný válkou a neustálým strachem z útoků,“ nastínil funkci tohoto sálu Jonas, zavřel dveře a vydal se zpět cestou, kterou sem přišli.
Na první odbočce se však vydali na opačnou stranu, z níž přišli a pokračovali do jeho kanceláře, kterou před několika lety dostal. Když se po pár minutách pomalé chůze ocitli všichni na prahu Jonasovi kanceláře, musel Jonas projet bezpečnostní kartou přes terminál, který byl hned u dveří. Procedura trvala jen pár vteřin, po čemž následoval hlasitý zvuk a cvaknutí zámku. Když se všichni usadili, Jonas nabídl expedici něco na pití, což všichni zdvořile odmítli a začali se Jonase vyptávat.
„Před chvílí si mluvil o nějakém tajném projektu?“
„Neměl bych o tom s nikým nezasvěceným mluvit, ale naše ústava se na vás nevztahuje, takže…“
„Takže, jsme z obliga,“ domyslel si Davidson, kterého tajný projekt zajímal více než ostatní.
„Quinn, na nějž jste narazili ve vesmíru je jen krycí manévr před Tiranijskou federací, které z toho jde hlava kolem. Ovšem co by je mělo zajímat více je vesmírná loď, kterou budujeme několik kilometrů odsud, v přísně střeženém podzemním zařízení, jako je v Oblasti 51 na Zemi,“ vyrazil všem dech.
„Ehm…vesmírnou loď?“ koukal po Jonasovi Davidson, který nečekal, až tak dobré zprávy.
„Ano, s její stavbou jsme začali zhruba před rokem a nyní se nacházíme zhruba ve třetině očekávané doby výstavby,“ poodkryl roušku tajemna Jonas, který si užíval ty nevěřící pohledy.
„Kde berete suroviny?“ dál se vyptával Davidson, který ne a ne uvěřit svým vlastním uším.
„Jak Daniel a Cameron ví, ne všechen naquadah na Langaře byl přeměněn v naquadrii, což nám dává velké množství surovin pro výstavbu i za cenu nebezpečných krádeží od Tiranijské federace, která o těžbě na jejich území doufejme, neví,“ vyslovil zbožné přání Jonas.
„Toho si ale dříve či později přece musí všimnout,“ logicky vydedukoval Davidson, který byl od prozrazení projektu jako opařený.
„Ano to jsme předpokládali, a proto jsme s velkou armádou odešli na jinou planetu, která byla dříve spravována Ba’alem. Ten si vždy vybíral plodné doly, což se ukázalo jako pravdivé a my získali silné stanoviště těžby naquadahu,“ ukázal v zápisníčku adresu, kterou Daniel ihned poznal.
Aby Jonas jen nemluvil, navrhl osobní prohlídku, která Davidsonovi rozhodně přišla vhod. Kvasir všechny transportoval několik kilometrů za město, kde po vzoru Oblasti 51 stála malá červeno-bílá boudička.
„Pěkné,“ pousmál se Daniel, když si vzpomněl na Prométheovu boudu.
Bouda byla oplocena a nápis „Vstup na vlastní nebezpečí,“ vysvětloval vše. Jonas svoji kartou opět projel panelem, což otevřelo dveře, které vedly do malého výtahu.
„Jako by to bylo včera, co jsem takhle projížděl s někým nezainteresovaným,“ projela výtahem špetka sentimentu v Jonasově podání.
Když se dveře otevřely, vyvalily na povrch zvláštní pocity. Vše však jako vždy utnul „vtipnou“ vsuvkou Cameron.
„Kde jen, jsem ten tvar viděl,“ poznamenal Mitchell, který v tom tvaru viděl Prométhea, jehož cesta skončila nad Tegalem, který se pod vlivem Oriů kompletně zničil.
„Chtěl jsem ho pojmenovat Generál Hammond, ale kelownská rada trvala na jménu Jonas, takže jsem musel ustoupit,“ s kyselým obličejem pokračoval ve vysvětlování původu jména Jonas, který rukou ukázal směr chůze, která vedla do útrob lodi.
„Nechci tě zklamat, ale sesterská loď Odyssey se jmenuje George Hammond, což by mohl být trochu problém,“ usmál se Cameron, zatímco vstoupili do nitra Jonase.
Chodby byly na pohled velmi prostorné, což dokazovaly už míry lodě. Jonas vybral okružní procházku po dokončených částech, jichž bylo minimum. I tak prohlídka zabrala zhruba dvě hodiny, během nichž obě strany žhavě diskutovaly nad událostmi uplynulých měsíců. Největším překvapením byl pro Jonase návrat Atlantidy a vyhynutí Noxů, což jej osobně zasáhlo natolik, že mu po lících skanuly slzy upřímného žalu. Několikrát ve službách Země Noxi navštívil a zalíbil se mu Anteaus, který svoji moudrostí neocenitelně ovlivnil Jonasovo vnímání světa, což mělo zásluhu na jeho vysoké pozici v Kelowně. Byl to přítel, který Jonasovi otevřel oči ve vnímání vesmíru, přírody i sebe samého.
„Já, já…omlouvám se, dejte mi chvíli,“ vykoktal ze sebe roztřesený Jonas, který si stejně jako Daniel uvědomoval, že smrtí Noxů skončila pradávná velká Aliance čtyř ras, jejíž jméno v mnohých vyvolávalo hrůzu. I v daleké galaxii, kde se první alianční nepřátelé radovali z Anteauovi smrti, jakožto posledního zástupce Noxů. V Mléčné Dráze se však formovala nová Aliance, v jejímž vedení se neohroženě sluní Země, která se právě díky staré Alianci může pyšnit nejlepšími technologiemi, které v Mléčné Dráze existují. Právě do této Aliance chtělo IOA přibrat Langaru, která by se v ideálním případě měla kompletně sloučit, což měl Daniel zařídit.
„Jonasi, je mi jasné, že vaši vládu nemusím přesvědčovat, ale musím mluvit i se zástupci Tiranijské federace,“ podíval se na Davidsona, který souhlasně přikyvoval a kochal se obrovským můstkem, který byl stejně jako loď třikrát větší než na Odyssee.
„Proč?“
„Pokud máme účinně bojovat s Luciánskou Aliancí, Goa’uldy, Ascheny a Wraithy, budeme potřebovat veškeré dostupné zdroje, tohoto světa, jakožto naquadriové velmoci.“
„Proto potřebujete i Tiranijskou federaci,“ domyslel si Jonas a s hlasitým oddechem přikývl na požadavek.
„Fajn, vezmu vás k nim, ale musíme letět vládním letadlem, nesmí vědět, že jste tu lodí,“ vysvětlil překvapenému Danielovi, který se chtěl zrovna zeptat, proč vládním letadlem.
„Vy máte letadla?“ zajímala Camerona zcela jiná otázka.
„Jenom pár, letecký průmysl, je teprve v plenkách, jak byste řekli,“ nechali se všichni transportovat k Jonasovi do kanceláře, odkud si objednal odvoz.
Kelownské letadlo v mnohém připomínalo pozemské Jumbojety a proto si Davidson, Cameron i Mitchell připadali jako doma. Letadlo poháněné naquadriovým jádrem velmi rychle přistálo a následně vzlétlo s delegací, která se musela předem nahlásit, protože vztahy mezi oběma zeměmi byly mnohem horší než za dob Studené války. Ovšem diplomatické styky na nejzákladnější úrovni zde stejně fungovaly. Letadlo velkou rychlostí přeletělo celou Kelownu a zamířilo do hlavního města Tiranijské federace – Andary. Jelikož Tiranijská federace vlastnila jen dvě letadla, byla zde jen jedna striktně hlídaná přistávací dráha.
Letadlo ladně přistálo a umožnilo delegaci vystoupit do zcela jiného podnebí. Zatímco v Kelowně se rtuť teploměru šplhala na pouhých dvanáct stupňů, v Tiranijské federaci jasně dominovalo slunce, které rozpálilo okolní vzduch na poměrně příjemných sedmadvacet stupňů. Jen, co nohy všech přítomných dopadly na rozpálený asfalt, seběhlo se kolem nich velké množství bezpečnostních složek, které ze všeho nejvíc zajímal jediný člověk.
„Máme Quinna, zahajte útok,“ přikázal postarší muž vysokého postu, za jehož zády startovalo velké množství raket.
„A kurva,“ vypadlo z Davidsona, který ihned dostal pažbou přes obličej, což jej rozhodilo, až ztratil rovnováhu.
„Co to děláte, jsem zde jako diplomat Kelowny, podle článku…“ rozčiloval se Jonas, který se nesetkal s pochopením.
„Článek? O čem to mluvíte, pane Quinne? Od této chvíle žádný článek neexistuje,“ ledově klidným hlasem pronesl tiranijský generál a názorně spálil papíry, na nichž se nacházela dohoda mezi oběma zeměmi.
V Kelowně i na Odyssee se mezitím šířila zpráva o vypuštěných jaderných hlavicích jako blesk. Kvasir na nic nečekal a předběhl Bishopa, který zaměřoval lokátor plukovníka a ostatních, ale než stihl zadat příkaz, přímo před ním se objevil Daniel, Cameron, Jonas i plukovník, který byl ještě na všech čtyřech, jak se snažil postavit. Tomu ihned pomohl Cameron, když měl volné ruce. Davidson se s očividnou bolestí posadil do křesla a přikázal zničit hlavice v pořádné dálce vesmíru, kam je Bishop spolu s Kvasirem transportovali. Před Odysseou se odehrávalo divadlo nevídaných rozměrů, když se v ohnivé výhni objevily snad všechny barvy, které existovaly. Asgardský štít zadržoval přívaly energie, které se vesmírem šířily jako mor a spalovaly vše, co nemělo štít. Jeden z měsíců dostal přímý zásah energií, která na povrchu zanechala viditelnou, naprosto rovnou stopu. Na moment bylo nutné rozšířit štít i přes raketoplán, který by byl bez pomoci Odyssey zničen. Tiranijská federace byla překvapena náhlým zmizením všech hlavic, když se nad hlavní město snesla Odyssea, která chirurgicky přesnými střelami zlikvidovala veškerá sila, z nichž se rakety vznesly. Delegaci tentokráte v doprovodu bezpečnostních složek Bishop transportoval zpět na místo, odkud před chvílí zmizeli, což tiranijce dokonale zaskočilo. Bezpečností složky Odyssey svými zbraněmi zabezpečili místo transportu a tiranijského generála si vzal na paškál Mitchell, který si neodpustil rozpustilé rýpnutí.
„Teď to bude po našem, parchante,“ a udeřil generála pažbou své devítky do nosu, z něhož se ihned spustil potůček husté krve.
Generál si vleže otřel nos a chtěl přikázat svým lidem, aby něco udělali, ale Mitchell si opět vzal slovo.
„No, no, no, no, no, copak to děláš? Ty jsi asi nepochopil, že teď to máme pod kontrolou my,“ s pocitem zadostiučinění, utřel generála a nechal všechny transportovat do hlavní budovy Tiranijské federace.
S Odysseou nad hlavou se Jonas cítil klidně, protože věděl, že je v bezpečí a nic se mu nestane. Když tiranijská vláda zaznamenala útok Odyssey, rozhořela se mezi členy různých stran hlasitá debata, co dělat. Tu přerušilo bílé světlo, které všechny oslepilo, že si nikdo nevšiml, co se vlastně děje. Mitchell si stoupnul za řečnický pult, kde si úderem do mikrofonu sjednal klid.
„Dámy a pánové, dovolte mi, abych se vám představil. Jsem plukovník Cameron Mitchell a momentálně vás mám v hrsti, protože s Odysseou nad vašimi hlavami, nemůžete ani ň,“ opět nahodil vítězoslavný obličej, když zpozoroval kyselé a vystrašené výrazy členů vlády.
„My jsme sem přišli se seriózní nabídkou míru a navázání obchodního kontaktu, který by vám zajistil místo mezi hvězdami, ale vy, vy jste si museli hrát na kovboje a museli jste ihned po zajetí Jonase Quinna zaútočit,“ začal přitlačovat Cameron, jehož tón se pomalu ale jistě dostával do poloh, které se nikomu nebudou líbit.
Daniel se snažil Camerona lehce brzdit, ale bylo to marné, protože Cameron pořád mluvil.
„Teď jste si to ale kolosálně posrali, protože jste si proti sobě poštvali Zemi a věřte mi, že se vám to nebude líbit,“ začal vyhrožovat Cameron, což už nevydržel Daniel a vyšoupnul Mitchella z řečnického pultu.
Sám se poté ujal řeči, protože to on měl vést diplomatická jednání.
„Myslím, že to co chtěl tady můj přítel říct je, že jsme byli zmocněni s vámi vyjednat dohodu, kdy by se celá Langara spojila do jednoho velkého mocenského bloku, který by se mohl s naší pomocí dostat do vesmíru, na jiné planety a do jiných galaxií,“ začal příjemným tónem Daniel, který si obecenstvo získal mnohem více než Cameron.
„Bohužel, ač se mi to ne zcela líbí, musím souhlasit s plukovníkem Mitchellem, že na dohodu můžete zapomenout a o vašem osudu necháme rozhodnout vládní struktury Kelowny, jakožto vašeho nadřízeného národa,“ utnul všechny naděje Daniel, který taktně naznačil, že se Tiranijská federace právě stala vazalem Kelowny, která si po dlouhých staletích bojů, může konečně oddechnout a může se začít soustředit na vlastní technologický rozvoj za pomocí svých pozemských přátel, kteří přišli s příslibem nového a lepšího začátku.
Jonas, který se doteď držel v pozadí, vystoupil z řady a postavil se k prázdnému pultu, který se stal symbolem konce nekonečné války.
„Přemýšlím nad nějakými inteligentními slovy, ale myslím, že když řeknu, že si za to můžete sami, tak je to ten největší trest, který můžete kromě vazalství dostat,“ ukončil velice krátký proslov ala Jack O’Neill Jonas, který ještě upozornil, že jakýkoliv akt odporu bude po zásluze potrestán mnohem větší silou ze strany Odyssey, která měla zůstat na orbitě. To však byl jen klamný manévr, aby se na planetě udržel relativní klid. Mezitím se Odyssea i s celou posádkou odebrala na orbitu, odkud ji raketoplán Quinn pozoroval, jak vstupovala do subprostorového tunelu, který ústil nad modrou planetou, která konečně poskládala Alianci, jež měla šanci na úspěch.
doufám, že sedíl líbil a dnes rovnou přikládám i PDF
PS: nebojte se zanechat pod příspěvkem nějaký ten povzbudivý komentář
PS2: Příště mrknem na jaffy a poodkryjeme jistý děj, který ovlivní celou sérii
PS3: jsem rád, že se čísla u ANO neustále šplhají výš a výš...
mockrát děkuji a doufám, že tento trend bude i nadále pokračovat...=> tímto chci jemně vybídnout i ty, co obyčejně nekomentují, aby ponechali svůj otisk, který autora vždy potěší (i když je špatný, stále to má svoji vypovídací schopnost)ŠLUS skončil jsem dneska
Všechno spojíme dohromady a budeme makat pro svoje vlastní dobro 
)- spojencov potrebujeme- všetci totiž vedeli čo ten útok bude stáť, ale takto...