SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

jako vždy jsem díl přečetl jedním dechem a musím říct vynikající
už se těším na blázna

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

Chudák královna, ta si příště užije

Na SPW jsem se hezky naučila vymýšlet nesmyslná jména

Ja to napíšem po slovensky: Veľmi dobré, dalo by sa povedať, že perfektné.
Takmer akoby sa to naozaj niekde stalo.

[andoriel]

Puk, ďakujem vel'mi pekne

Odhalil jsi mě. Většinou si připadám víc jako zapisovatelka nějakého dění v paralelním světě, než co jiného. Příběh běží okolo a jenom popisuju, co se právě odehrává

A vieš, že som to vedel aj pred Tvojim priznaním?

[andoriel]

Je osmého. Bavte se

45.SPOJENÍ

„O tom se s tebou nebudu dohadovat. Okamžitě mě vrať zpátky. Tohle musí přestat. Děláš potíže mně i sobě. Jestli to takhle půjde dál, pošlou mě zpátky na Zemi.“
Andoriel stála s rukama v bok rozkročená uprostřed místnosti, kam ji zavedla wraithská stráž, a mračila se na Ace.
I Wraith proti ní se mračil. Od té doby, co ji přivedli, ho nepustila ke slovu. Využil krátké odmlky v jejím proslovu, aby se sám chopil slova.
„Jedna z našich spřátelených lodí se chová netypicky. Myslel jsem, že bys nám s ní mohla pomoci. Ale jestli ji hodláš ukecávat, tak to nebude fungovat.“
Andoriel neovládla krátký hořký smích. „Takový expert na Wraithy zase nejsem,“ prskla. „Co se stalo?“ zeptala se už vážně. Všimla si, jak se Ace nad jejími změnami nálad mračí.
Díval se na ni a odhadoval, jestli se už dokáže ovládat. Zlost ani smích nebyly v této situaci nejvhodnější reakce a pochyboval, že by se ve wraithském společenství setkaly s pochopením.
„Z té lodi se k nám dostal jeden z vojáků. To, co řekl o chování jejich královny, bylo velice znepokojivé. A protože se začala chovat divně poté, co se setkala s několika ze současných obyvatel Atlantis, chtěl jsem slyšet tvůj názor. Samozřejmě,“ ledově se na ni zadíval, „jsem mohl požádat o konzultaci plukovníka Shepparda. Jistě by rád pomohl i s celým svým týmem.“
„To jistě ano,“ souhlasila Ája nevzrušeně. „Pokud by byl na Atlantis. Bohužel, se v současné době musíme všichni obejít bez plukovníka Shepparda. Jeho tým, konkrétně doktor McKay, by ti jistě podrobně vysvětlil, co se s Johnem stalo. Mě nikdo o jeho stavu neinformoval. Takže se asi budeš muset spokojit se mnou.“
Ace si potají oddechl. Andoriel se už zase tvářila jako vždycky. Po zlosti i smíchu s nádechem hysterie nezbyla ani památka.
„Bude nejlepší, když si s tím vojákem promluvíš sama. Pojď.“ Pokynul ke dveřím.

„Můžeš mi to ještě jednou zopakovat?“ Andoriel stála před vojákem z cizí lodi v takové vzdálenosti, aby nemusela zaklánět hlavu, když se mu dívala do očí. „Nebo ne,“ zarazila ho, než se stačil nadechnout. „Zopakuji ti já, co jsem z toho pochopila.“
Voják se na ni díval se špatně skrývaným pohrdáním. Velitel této lodi byl podivín. Klidně riskoval celou svoji loď pro dosažení některého ze svých cílů a přitom nechával lidskou ženu volně se pohybovat po lodi, a jestli dobře pochopil velitelova zástupce, dokonce zde měla i vlastní pokoj. Voják si nedovedl představit, jak něco takového může velitel takového významu strpět. Pak si vzpomněl na chování vlastní královny a pomyslel si, že velká moc a odpovědnost nese jisté znaky duševního vyšinutí. Možná se to děje všem, kteří dosáhli vysokého postavení. Musejí mít nějakou slabost, aby se dokázali vyrovnat s vlastní výší.
Žena před ním stála a klidně čekala, až pokyne, že ji poslouchá. Aspoň jedno ji musel přiznat: věděla, jak se chovat. Mírně sklonil hlavu.
„Vaše loď sklidila na jedné planetě kromě místního obyvatelstva i tým z Atlantis. Královna se rozhodla, že je vyslechne, aby získala informace o – prostě, aby získala informace,“ pousmála se Ája.
Wraith přimhouřil oči na znamení souhlasu.
„Komunikace před konzumací neprobíhala tak, jak si vaše královna představovala. Všichni členové týmu zemřeli dřív, než se královně podařilo z nich nějaké informace dostat. A ten poslední ji vážně zranil. Strážní ho zabili, než královně stačil zakroutit krkem. Ale od té doby se královna chová divně. Jak se to projevuje? Je to jenom duševní stav nebo se projevuje i nějakou fyzickou změnou?“
Wraith se zadíval na Ace. Váhal s odpovědí. Na velitelův pokyn přece jenom řekl:
„Moje informace v tomto směru jsou pouze zprostředkované. Ti, kteří se s ní setkali, tvrdí, že jí při zvlášť vypjatých situacích září oči jako dvě slunce. Kromě těchto projevů má také znalosti, kterými předtím nedisponovala. Například ví,“ nadřazeně se usmál, „kde leží místo s takovým množstvím potravy, že by všem Wraithům vystačilo na dlouhou dobu.“
Andoriel se nenechala zaskočit. Klidně se dál dívala Wraithovi do očí a jenom pokývala hlavou.
„Jistě to tvrdila,“ připustila. „A jistě si mnoho důležitějších informací nechala pro sebe.“ Tentokrát si přezíravý úsměv dovolila ona. Vzápětí jí z tváře zmizel a ona pokračovala: „Děkuji za informace, které jsi mi poskytl. Zamyslím se nad nimi a svoje závěry sdělím veliteli tohoto plavidla.“ Otočila se a vyšla ze dveří.
Ace se zadíval na vojáka a pokývnutím hlavy dal najevo svou spokojenost, pak i on opustil místnost.

„Měl jsi pravdu. To určitě neukecám,“ otočila se Andoriel na velitele, jakmile vešli do jedné z laboratoří. Opřela se o stěnu proti dveřím, sklonila hlavu a v zamyšlení se mračila na špičky bot.
„Bylo by možné s ní mluvit?“ zeptala se po chvíli. „Aspoň přes obrazovku,“ kývla hlavou neurčitě k několika monitorům v místnosti.
Ace přikývl. Zvedl ruku k ovládacímu panelu, ale Ája ho zarazila.
„Měl bys mít nějaký dobrý důvod jí volat,“ řekla opatrně. „Ráda bych zůstala nepozorovaná a jenom poslouchala a sledovala.“
Wraithovy oči se přimhouřily a jeho ruka bez zaváhání vyvolala spojení mezi oběma plavidly.
„Zdravím tě,“ řekl nahlas s pohledem upřeným na jednu z obrazovek.
“Ach, to jsi ty? Co chceš? Nemám čas.“ Královna tiskla ruku na mladičkou dívku a sledovala, jak její oběti ubývají síly.
Andoriel si všimla, že krmný proces byl velice pomalý. Královna odtrhla ruku, obrátila se a nechala napůl mrtvou dívku ležet na podlaze.
„Tak co chceš?“ Ještě stále se nepodívala přímo do komunikačního zařízení. Sledovala dlaň své ruky. Pomalu přitom natahovala a krčila prsty.
„Skončila jsi?“ zavrčel na ni Ace. Nakrmit se byla jedna věc, ale Královna vypadala více než sytě. Velitel měl dojem, že jí nejde o energii, ale o potěšení z hrůzy jídla, které leželo u jejích nohou a ztěžka lapalo po dechu.
„Jistěže ne,“ odpověděla klidně. „Je ještě mnoho věcí, které musím prozkoumat.“
Andoriel viděla i slyšela dost. Kývla a otočila se ke zdi.
„Tak to tě nebudu rušit,“ utnul Ace rozhovor a vypnul spojení. Čekal na informace od Áji a ticho se prodlužovalo. Stála zády k němu i zbytku lodi. Prsty založených rukou měla bílé, jak je zatínala do rukávů své košile.
Snažil se k ní proniknout myšlenkou, ale příval jejích emocí ho přinutil couvnout.
„Jak moc,“ začala a pak se zhluboka nadechla, než pokračovala: „Jak moc se jí od vašeho posledního setkání změnil hlas?“
„Hodně,“ odpověděl Ace. Ještě pořád k němu stála zády a on byl přesvědčen, že by si nepřál v této chvíli vidět její oči. Sledoval, jak jí prsty povolují a získávají znovu svoji přirozenou barvu. Ramena jí klesla.
„Nechápu, jak mě tady můžete snést,“ zašeptala si pro sebe.
„Co se stalo s královnou?“ Ace přešel její poznámku bez komentáře. Takové projevy slabosti se mu bytostně příčily.
„Podle mých zkušeností je v ní parazit.“ Otočila se k němu. Tvář měla bez výrazu a jenom lesknoucí se oči značily, že pro tentokrát skoro nezvládla pohled na wraithské krmení.
„Parazit?“ zamračil se. „Víš, jak ji máme léčit?“
„Nejde vyléčit. Je to složité.“ Rozhlédla se, jako by očima hledala pomoc ve vysvětlování.
„Pokračuj.“ Ace netrpělivě přešlápl.
„V galaxii, ze které jsme přišli, existují velicí paraziti. Když se dostanou do člověka nebo jiného tvora, se kterým jsou kompatibilní, zcela ho ovládnou. Tak vzniklo mnoho různých božstev, králů, vládců… Téměř všichni se vyznačovali krutostí a touhou po moci nad rozsáhlými územími. Když se nějaký z nich dostane do člověka, není obrany. Disponují všemi vědomostmi své rasy, využívají cizí technologie a vládnou velkou silou. Někteří z nich se snažili vytvořit dokonalého hostitele,“ Andoriel se odmlčela.
„Začala jsi o nich mluvit v minulém čase,“ nadhodil Ace.
„Skoro všichni jsou mrtví. Zničili je boje o moc a v posledních letech také náš zásah,“ zvedla oči k jeho tváři. „Poznáváš sám na svém druhu, co znamená příchod lidí ze Země,“ pokrčila trochu rameny.
„Je jiná možnost, než zabít královnu?“ Ace se vrátil k současnému problému.
„Četla jsem, že existují způsoby, jak odstranit parazita, aby zároveň hostitel nezemřel. Ale podrobnosti neznám. Wraithové pro ně mohou být jako splněný sen. Ten lidský voják ho v sobě musel mít. Když se setkal s královnou, parazit vycítil lepšího hostitele a využil příležitosti. Pochybuji, že by se chtěl královny vzdát dobrovolně. Nevím, jak ti pomoci.“
„Vymysli něco.“
Andoriel překvapeně zvedla hlavu. Takovou důvěru nečekala.
Aceův pohled byl neproniknutelný. Upřeně ji sledoval a viděl, jak se myšlenky za jejím čelem přeskupují, odplouvají a objevují se další v neustálém koloběhu. Nepochyboval, že najde nějaké řešení. Jakékoli. Nejspíš bláznivé, smrtelně nebezpečné, nerealizovatelné a – jednoduché.
„Kolik na to dostanu času?“ zeptala se, když se ticho znovu začalo prodlužovat.
„Kolik bude potřeba,“ odpověděl bez zaváhání. Všiml si signálu příchozího hovoru, ale rozhodl se, že ho pomine. Další pohled na královnin průzkum možností, jakými lze využít wraithské krmení, by mohl být pro Andoriel zbytečně deprimující. Potřeboval, aby se soustředila na výsledek a ne zkoumala průběh.
„Možná bychom -,“ začala pomalu. S očima upřenýma na zem přešla laboratoř a vyšla do chodby. Ve dveřích zvedla hlavu a podívala se na Ace.
Lehký telepatický dotek znamenal otázku. Dala mu na vybranou, jestli chce sledovat její myšlenky od počátečního nápadu, nebo si počká na závěr.
„Pošlu s tebou Zaka,“ odpověděl nahlas. Věděl, že při chůzi je pro ni přemýšlení lehčí, a nechtěl ji nechat bloudit lodí samotnou. Zak se s Ájou k Aceovu překvapení snášel nad očekávání dobře. Wraithský voják se nikdy nepokusil na ní nakrmit ani náznakem a Áje nevadil jeho obličej zahalený neprůhlednou maskou, která tolik lidských bytostí lekala. K nevýslovnému pobouření Aceova zástupce Andoriel a Zak měnili velkou wraithskou loď na hřiště ke svým honičkám, kdykoli je to napadlo.
Tentokrát nechali hru na honěnou stranou. Andoriel chodila s hlavou sklopenou nebo zvednutou tak, aby viděla na strop, a reagovala trochu podrážděně, když jí Zak odváděl od nebezpečných částí lodi, kam při přemýšlení zabloudila.
Nápad přišel brzy, ale nebyla si jistá jeho provedením. A nechtěla riskovat cizí život.
Zastavila se na rozcestí dvou chodeb.
„Zaku,“ povzdechla si. „Je to těžké.“
Stál dva kroky za ní a na její slova nijak nereagoval. Nedostal žádný jiný rozkaz, než ji doprovázet a dbát na její bezpečí.
„Asi by se dala přesvědčit,“ pokračovala Andoriel v samomluvě. Otáčela se na rozcestí a nepřítomným pohledem nahlížela do chodeb. Vykročila do jedné z nich a zarazila se na Zakovo zasyčení. Samozřejmě si vybrala tu nejméně vhodnou, která vedla přímo k energetickému modulu pohánějícímu loď.
„Ale kdyby se to nepovedlo... Ne. Tolik nemůžu riskovat.“ Potřásala hlavou a postupovala tentokrát bezpečnou cestou k vnějšímu plášti lodě.
Cestu ji přehradila zeď. Chodba se rozdvojovala v klasickém T. Andoriel se zastavila čelem ke stěně a přejela dlaní po organické struktuře před sebou.
„Spokojí se s někým jiným?“ mumlala. „S kým?“

Ace se mračil na královnu na velké obrazovce.
„Mám ti názorně připomenout, že nejvyšším velitelem této skupiny jsem já?“ zeptal se královny. Pamatoval se, v jakém stavu našel její loď, a kolik sil ho stála její obnova. Královniny tehdejší prosby i díky mu zněly v uších, když bez pohnutí přehlížel její povýšený pohled.
„Královny jsou ty, které ovládají davy,“ zasyčela na něj. „Ty jsi jenom můj podřadný poddaný.“
Ace si dovolil krátký úsměšek. „Mýlíš se. Nejsem ani podřadný ani poddaný. A už vůbec ne tvůj. Dokážu ti to hned.“ Stiskl jeden ze symbolů na ovládacím panelu.
Královna na monitoru zavrávorala a musela se chytit opěradla křesla, aby udržela rovnováhu.
„Malá ukázka toho,“ pokračoval Ace nevzrušeně, „ kdo ve skutečnosti ovládá tvoji loď. Ten výbuch byl v nepoužívané oblasti a nezasáhl žádný životně důležitý systém. Nenamáhej se,“ dodal, když si všiml, jak se královna ohlédla, „s hledáním nějakých náloží. Žádné nenajdeš. Dokážu toho mnohem víc, ale pořád doufám, že se dohodneme. Nech promluvit královnu.“
Wraithka zlostně vykřikla.
„Jak víš, s kým mluvíš? Jak tě vůbec mohlo napadnout -“ Upírala rozzlobený pohled přes obrazovku do Wraithových očí.
Ace jí pohled klidně oplácel.
„Nic z ní nezbylo,“ prohlásila po chvíli ticha.
„Kdo jsi ty?“
„Říkali mi mnoha jmény,“ pousmála se Wraithka. „Ty mne můžeš oslovovat Anat.“
„Anat,“ zopakoval Ace. „Tak, co chceš, Anat?“
Anat si ho pozorně prohlédla. Rozhodla se, že změní taktiku.
„Tvoji přízeň, pane,“ řekla s lehkou úklonou. „Prosím, pocti mne svou přítomností.“
„Rozmyslím si to,“ utnul Ace komunikaci. Vypnul spojení a poslal rozkaz Zakovi.

„Anat?“ se Andoriel při vyslovení toho jména otřásla. Nebylo to tak dlouho, co si sama pro sebe opakovala poznatky o pozemských bozích a jejich vazbách. Jméno Anat jí utkvělo v paměti jako označení jedné z „matek“. Navíc tato osoba měla něco společného se všeobecně obávaným Baalem.
Ája se znovu otřásla, když se jí poznatky skládaly do souvislostí. Oči jí sklouzly z Wraitha k rohu laboratoře, kde se na jeho pokyn setkali, a najednou se usmála.
„Vlastně je to tak lepší,“ řekla si pro sebe. „Měla bych řešení,“ pokračovala už nahlas.
Ace se na ni zadíval s očekáváním nějaké ztřeštěnosti. Nezklamala ho. Její plán na odstranění parazita z královny nebyl jenom bláznivý, ale také krajně nebezpečný. Pro Andoriel doslova smrtelně.
“Souhlasím,“ řekl po krátkém zaváhání. „Ale vyměníme si role.“
„To nebude fungovat,“ potřásla hlavou. „Nezapomeň, kým je především.“
Ace se zamračil.
„Požaduješ hodně ode mě i od mé posádky,“ namítl.
„Když budeme na její lodi, můžeme ty požadavky omezit,“ váhavě se na něj usmála. Věděla, že se mu její nápad nelíbí. Jiný neměla. Stejně tak věděla, že po něm chce téměř nemožné. Hodně důvěry i hodně sebezapření. Podle jejího plánu by musel úplně ovládnout jednu z nejvýraznějších stránek wraithského chápání světa a převrátit ji. A to samé, jenom v trochu menší míře, by musela udělat i část jeho posádky.
„Ještě pořád můžeš královnu jednoduše zabít. Možná by to bylo nejlepší pro všechny,“ pokrčila rameny. Pokud by měla rozhodnout Andoriel, musela si po pravdě přiznat, že by raději obětovala královnu, než se pouštěla do svého plánu na odstranění parazita.
„Jestli je naděje na její zachování, musíme to zkusit,“ rozhodl Ace. „V mé frakci je příliš málo královen, abych si mohl dovolit nějakou ztratit.“ Zadíval se na Andoriel.
Pod jeho pohledem se zhluboka nadechla a narovnala.
„Pak nemám jiné řešení,“ řekla tiše.
„Veliteli,“ ozvalo se ode dveří. Aceův zástupce nahlížel dovnitř a mračil se na Andoriel. „Znovu tě volá ta královna.“ Otočil pohled ke svému veliteli a čekal na jeho reakci.
„Promluvím si s ní v soukromí,“ kývl Ace.
Zástupce zmizel.
„Začneme hned,“ otočil se velitel k Andoriel. „Mám její pozvání. Půjdeš tam se mnou ty a Zak. Provedeme tvůj plán. Jestli se nepodaří, je ještě to jednodušší řešení.“
Andoriel jenom přikývla. Byl to její plán, ale to neznamenalo, že z něj neměla strach.

Anat počkala, až z její komnaty odejde i poslední z poddaných, a pak teprve přistoupila k zrcadlu. Toto nové tělo ji nepřestávalo udivovat. Tak mocné oproti těm lidským, a tak nepřizpůsobivé. Ovládnout mysl královny ji stálo hodně úsilí a stále musela být ve střehu. Ten tvor, který zůstal uvnitř, se nepřestal bránit. Ale to už zažila, to bylo něco, s čím si dokázala poradit. Fyzické projevy tohoto druhu jí dělaly mnohem větší starosti. Nové tělo, jakkoli vypadalo skoro jako lidské, fungovalo na jiných principech. K jejímu velkému rozčarování jí neumožňovalo tvořit feromon, kterým dokázala ovládat davy mužů. Z posádky lodi cítila, že by podlehli. Všichni do jednoho. Wraithští muži byli více lidmi než jejich královny. A jako její feromon působil na lidské muže, působil by i na tyto.
Zamračila se na svůj zrcadlový odraz. Co jí byla platná velkolepá postava a krásná tvář, když si úctu okolí musela vydobývat složitým způsobem bez pomoci, na kterou byla zvyklá. Přežívání už měla dost!
Zamyšleně se zadívala do svých nových očí. Možná je čas na další změnu. Ale kde najít toho správného hostitele?
„Má paní.“ Ve dveřích stál se sklopenou hlavou jeden z posádky a čekal, až se k němu otočí. „Velitel té druhé lodi přiletěl i s doprovodem. Čekají na tebe.“
„S doprovodem?“ zamračila se královna. „S jakým doprovodem?“
„Jeden z vojáků a lidská žena. Snad to má být dar.“
Anat naposledy pohlédla na svůj obraz v zrcadle a vykročila za Wraithem.

Andoriel cítila Zakovy rozpaky a Aceův potlačovaný hněv. Stála krok před nimi a jejich upřené pohledy cítila jako mravenčení na páteři.
Dveře místnosti se otevřely a vešla královna Anat se dvěma Wraithy z posádky. Jeden byl zřejmě velitelem lodi a druhý stráž s kuklou na obličeji.
Andoriel zvedla hlavu.
„Vítejte.“ Anat důstojně pokynula a trochu zaraženě se dívala na příchozí. Podle jejich rozestavení to vypadalo, jako by lidská žena měla z těch tří nejvyšší postavení. Neslučovalo se to s ničím, co Anat až dosud zjistila o wraithském společenství.
Ace udělal krok vpřed a po Ájině přikývnutí odpověděl Anat na pozdrav.
„Pozvání jsi dostal ty,“ řekla mu odměřeně. „Seznam mě se svým doprovodem.“
„Tento voják mne doprovází jako osobní stráž. Vím, že se na tvé lodi nemusím ničeho obávat,“ Ace si dovolil malý přezíravý úsměv. „Ale tradice není vhodné porušovat. A tato žena-,“ zarazil se a vyměnili si s Andoriel krátký pohled. „Mne také doprovází.“
Anat díky vzpomínkám královny věděla, že v životě velitele té druhé lodi má jakási lidská žena výjimečné postavení. Jak výjimečné a významné, to královna nevěděla. Anat byla rozhodnutá to zjistit a případně využít.
Andoriel klidně snášela její pohled a prohlížela si ji se stejnou povýšeností a zájmem jako se na ni dívala Anat. Cítila královnin pokus o ovládnutí její mysli. Chvíli ji nechala se snažit a pak ji odrazila takovou silou, až královna zavrávorala.
Ace to pozoroval a doufal, že už brzo bude konec téhle frašky. I jeho přizpůsobivost měla své hranice. Tato královna měla být pod jeho vlivem a nikoho jiného, Andoriel nevyjímaje.
Anat se usmála. Štěstí jí přálo víc, než se i při své aroganci odvažovala doufat. Jestli je tato nevýrazná žena tolik důležitá pro wraithského velitele, bude ideální hostitelkou.
„Promluvme si,“ usmála se na Andoriel a pokynula rukou ke dveřím. „Samy dvě.“
Ája se zamračila. Toto v plánu nebylo.
„Nemám tebou o čem mluvit,“ příkře odmítla pozvání. „Zůstanu se svými druhy.“ Se zvednutou bradou vnímala, jak k ní Ace i Zak přistoupili. Zůstali v pozadí, ale dost blízko, kdyby potřebovala pomoc.
Anat úsměv z tváře nezmizel. Musela se hodně přemáhat, aby zachovala důstojnost a zdání počínajícího přátelství. I ona se přiblížila k Andoriel. Zastavila se, až když byla Ája v jejím dosahu.
„Ne všechny hovory dvou královen jsou určeny pro uši jejich poddaných,“ pokračovala Anat. Chtěla být s tou ženou sama, aby mohla bez omezování posoudit, jestli je tělo stojící proti ní vhodné k použití. Její mysl už vytvářela fantastické scénáře od ovládnutí této galaxie až po bezpočetné potomstvo téměř nesmrtelných tvorů. A všichni jí budou sloužit a ctít ji jako svou nejvyšší bohyni. Už se s nikým o vládu dělit nebude. Ani s Baalem. Zalitovala, že mu poslala vzkaz, byť byl jenom krátký a nic neříkající. V této galaxii je místo jenom pro jednu vládkyni. Až se stane nejmocnější, bude před ní i Baal klečet v prachu a líbat lem jejích šatů v úžasu nad její mocí.
„Jsi pozoruhodná.“ Udělala další krok k Andoriel. „Lidská bytost, kterou Wraithi považují za svou královnu, je vlastně více než pozoruhodná.“ Anat pokračovala v lichotkách, aby otupila pozornost Wraithů.
Velitel královniny lodě se s tázavým a zároveň prosebným výrazem otočil k Aceovi. Po jeho sotva znatelném pokývnutí se mu očividně ulevilo. Ale Ace se nemohl zabývat obavami nějakého velitele. Musel dávat pozor na Anat a Andoriel.
Anat rychle přemýšlela. Věděla, že má jenom jednu šanci k přesunu. Na rtech se jí usadil jemný úsměv, když si představila svého druha Baala, až ji uvidí v novém těle. Dokáže to zařídit tak, aby pro něj byla neodolatelná.
Ale zatím je třeba vyřešit současnou situaci.
„To není pravda,“ řekla klidně Andoriel. „Nejsem královna. Jsem jenom člověk a pozoruhodného na mě není nic.“
„Mýlíš se, když se tak podceňuješ.“ Anat čekala na správný okamžik. Sledovala Ace a Zaka, kteří se znovu podívali na velitele její lodi.
Teď!
„A budeš mnohem víc, než si dokážeš představit,“ zamumlala, chytila Andoriel oběma rukama v týle a přitáhla ji k sobě. Lidská žena neměla žádnou šanci se ubránit wraithské síle.
Všechno šlo dobře. Anat uvolnila spojení s královnou a vyklouzla jejími ústy. Než se královna zhroutí k zemi, měla už ovládat tělo lidské ženy.
Andoriel přitiskla rty k sobě. Věděla, že jí to nebude nic platné, ale každý okamžik zápasu byl důležitý.
Ace a Zak se k nim vrhli při prvním pohybu Anat. Nezabránili jí sice v uchopení Andoriel, ale Zak Áju zezadu chytil a prudce ji přitáhl k sobě. Ace vymrštil ruku a prsty sevřel kolem jednoho ze čtyř hrotů parazitových úst. Dál nedosáhl. Anat poznala svoji chybu a snažila se vykroutit a vrátit se zpět do královny nebo si Andoriel přitáhnout dostatečně blízko pro bleskový přesun.
Andoriel se pokusila sklonit hlavu, aby po ní královniny ruce sklouzly. Nešlo to. Držela ji příliš pevně. Ája se opírala dlaněmi o ramena královny, Zak se snažil ji odtáhnout a ona cítila, že už dlouho nevydrží tah ze dvou stran. Před očima se jí roztančily mžitky.
Ace svíral výrůstek a s hrůzou si uvědomil, že se mu vysmekává mezi prsty. Parazit se kroutil a dařilo se mu ve snaze se vyprostit.
Anat měla ještě pořád šanci přesunout se do lidské hostitelky. Ještě pořád ji měla na dosah. Kdyby se jí podařilo zbavit se sevření toho Wraitha, mohla to dokázat.
Velitel lodi vykřikl, přiskočil ke své královně a odtáhl ji z dosahu těch tří. Nechápal, co se děje. Neviděl Anat snažící se dostat z jedné hostitelky do druhé. Viděl jenom útok na svou paní. Ať s ní bylo cokoli, jeho první povinností bylo ji ochránit.
Královna mu zůstala bezvládně ležet v náruči.
Andoriel se stejně tak zhroutila do rukou Zaka a Ace stál uprostřed s parazitem klouzajícím mu mezi prsty. Chytil ho uprostřed těla druhou rukou a stiskl. Ozvalo se ostré zapištění. Rozdrcená Anat dopadla na zem a ještě chvíli se kroutila, než zůstala nehybně ležet na podlaze wraithské lodi.
„Jak je královně?“ zeptal se Ace a udělal krok k veliteli. Královnin strážce na něho zasyčel. Stál nad svým velitelem a paní a nehodlal k nim nikoho pustit. Ještě pořád ani jeden z nich nepochopil, co se stalo.
Ace couvnul a otočil se k Zakovi a Andoriel. Položili Áju na zem a Ace se jí dotkl prsty krku. „Bude v pořádku,“ narovnal se po letmé kontrole jejích životních funkcí. Srdce bilo a dech jí proudil do plic.
„Co se stalo?“ zašeptala královna. Seděla na zemi a nechápavě se rozhlížela kolem sebe.
„Byla jsi nemocná,“ informoval ji klidným hlasem Ace. „Do tvého těla se dostal parazit. Je mrtvý.“ Očima se dotkl zbytků Anat.
Královna mlčela. Zvedla se, upravila si oděv a špičkou boty šťouchla do parazita. Pak se sklonila a goa‘uldí hlavu si dvěma prsty zvedla před obličej.
„Toto,“ zašeptala si pro sebe. „Tato – domnívám se, že si říkala Anat - ovládla mou mysl i moje tělo.“ S tajenou hrůzou se podívala na Ace.
„Nepotkala jsem nebezpečnějšího tvora. Musíme zjistit, kde jsou ostatní jako ona, a zničit je. Slyšela jsem její myšlenky.“ Královna se odmlčela a uvolnila sevřené prsty. Anat dopadla zpět na podlahu.
Ace stál a čekal, až se královna vzpamatuje. Slyšel, že se za jeho zády probudila Andoriel a za pomoci Zaka se také postavila.
Královna pohledem přeskočila z Ace na Áju.
„Chtěla tebe,“ řekla nepřátelsky. „Byla jsi pro ni lepší, než já.“ Přes všechnu hrůzu to její wraithskou ješitnost nevýslovně urazilo. Něco dalo přednost člověku před ní.
Andoriel se unaveně opírala o Zaka a neodpovídala. Po přetahované, kterou s ní hráli, ji všechno bolelo. Věděla, že není mrtvá jenom proto, že ji Wraithové chtěli živou. Kdyby jim na tom nezáleželo, skončila by roztržená na několik kusů. Toužila jenom po návratu do svého pokoje na Aceovu loď a po chvíli klidu na ohodnocení škod a vzpamatování se.
„Ten parazit pochází z jiné galaxie,“ řekl Ace. „Nemusíme se obávat jejich vpádu. Tento tvor se sem dostal náhodou.“
„Ti vojáci z Atlantis,“ vzpomněla si královna na to, co předcházelo její změně v hostitelku. „Byla v jednom z nich.“
„Ano.“ Andoriel se pustila Zaka a zapojila se do hovoru. „Je nebezpečné chtít se krmit na lidech z Atlantis.“
Ace se na ni rychle podíval. Stála vedle něj, ještě pořád bledá a roztřesená, ale v očích jí už svítila obvyklá potměšilá světélka.
Královna se na ni zamračila.
„Má paní,“ dovolil si ji oslovit velitel její lodi. „Jestli je vám dobře, měli bychom -,“ zarazil se pod jejím pohledem a couvnul.
Královna se zadívala zpátky na Ace.
„Nepamatuji si úplně všechno, ale řekla bych, že ti znovu vděčím za život,“ řekla pomalu a neochotně.
Ace jenom mírně sklonil hlavu. „Je mojí povinností chránit ty, kteří se svěřili mému vedení. A teď se, když dovolíš, vrátíme na moji loď.“
Královna mu pokynula a odešla. Její poslední pohled, než zmizela za dveřmi, patřil Andoriel.
Ace se podíval na Zaka. „Odvezeš nás,“ řekl krátce.
Zak přikývl a odešel jako první do hangáru připravit Šipku k odletu.
Ace se zastavil, když ho oslovil velitel lodi. S nečitelnou tváří vyslechl jeho díky za záchranu královny. Odpověděl neurčitou frází a sledoval při tom Andoriel.
Ája vykročila chodbou, ale ještě pořád se jí točila hlava a tělo jí nechtělo poslouchat.
Ace ji zachytil těsně předtím, než se jí v hangáru podlomila kolena, a také těsně před tím, než je Zak přenesl do úložného zařízení Šipky.
V místnosti vyhrazené pro její pobyt v Aceově lodi se usadila na lavici a pak si na ni lehla.
„Doma,“ zašeptala si pro sebe a zavřela oči.
„Vrátím tě na Atlantis,“ řekl Ace ode dveří.
Nepohnula se a dokonce ani nic neřekla. Přemýšlela o tom, kolik si královna zapamatovala z vědomostí Anat. Na kolik cizích myšlenek ještě narazí při rekapitulaci svého spojení s cizí parazitickou rasou goa‘uldů a kolik z nich může ohrozit Zemi a její spojence v Mléčné dráze.

Děkuji za všechny komentáře

Slibuju, že v dalších povídkách bude malý dovětek k Anat.

Osmnáctého bude další SPW o královnách.

[Aiwendill]

vynikájúci diel, azda najlepší z celej série...

ale neviem prečo sa mi po jeho prečítaní stále natískala ironická otázka: "Nazdar Anat, Tak jak se má Baal? Ó, promiň, já zapoměla, že už je po smrti..."



ale celkovo vzaté, to bolo veľmi "čtivé"

[andoriel]

Děkuju, Aiwendille

Kdopak ví, jestli je Baal opravdu po smrti? V našem vesmíru si tím nejsem tak úplně jistá To jenom Anat to odnesla, chudinka

Díky

[Aiwendill]

ajéjé...

Baal nie je mrtvý? Ukáže sa v Pegase? Obsadí Acea? To až potom bude v Pegase sranda...

Sranda sem - sranda tam, ale to počká ešte nejaký čas. (Kým sa dozvieme či Baal žije, alebo nie.)

Dobre ( ako inak) napísaný dej, ktorý má hlavu aj pätu a ktorý sa nedá hodnotiť inak ako: "veľmi dobré pokračovanie".
Tak neostáva už nič iné ako čakanie na pokračovanie.

[andoriel]

Děkuju, Puk

Sranda musí být, i kdyby na cigára nebylo
S Baalem ještě nejsem úplně rozhodnutá, ale je to jedna z mých oblíbených postav, takže pořád doufám, že se někde nečekán a nezván objeví

konečně sem se dostal na počítač vynikající díl chudák královna musí to být k vzteku do zvědět se že dal někdo přednost člověku před ní

[andoriel]

Děkuju, posedlíku
Taky jsem ji litovala. Ale mohla dopadnout i hůř

Po delší době jsem se dostal k přečtení.
Opravdu výborný díl. Zapojení Goualdů pěkně okoření příběh.

[andoriel]

Děkuju, Azanyrmuthe

Dlouho jsem si nebyla jistá, kdo by měl v tom případě navrch, ale nakonec jsem se rozhodla, že Goa'uld je parazit a s trochou snahy by to mohl zvládnout. Aspoň na čas