StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

všichni tady paříme STO ...jinak předpokládám, že 4. díl, který má jen 6 a půl stránek chcete v jednom kuse? pokud ne, klidně rozdělím...

[Marks]

V jednom kuse, samozřejmě

Všichni zrovna ne, ale co to vlastně je za hru???

radši se ani neptej, nebo ti spadne průměr známek z 1 na 4,9 , v méme případě z B na E - F

[Patas25]

4 díl? to bych ti měl asi udělat korekci ne?

[Marks]

Daedalos304 píše:

radši se ani neptej, nebo ti spadne průměr známek z 1 na 4,9 , v méme případě z B na E - F

Ou, až tak? Tak to už se raději ohledně tohoto ptát nebudu

STO neboli
Star Trek Online = neskutečný žrout času, kde prostě nejde dát pauzu a něco udělat mimo, když jsi už ve flotile a hrajete dohromady

Ještě že už nechodím do školy jinak nevím nevím

mam nápad nezaložíme vlastní startrek téma tedy ať to necpeme do povídek ale musim říct že je fakt těžké se od toho odtrhnout

koukám, že je zase středa...no nic...nový díl je tady

užijte si čtení, poděkujte Jakopovi a Patrikovi za korekci a snad i mě poctíte svým názorem a komentářem..

4. Díl (Vzkaz v láhvi – Message in a bottle)

„Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.“ – Johann Kaspar Lavater

Mléčná Dráha, Země, Colorado Springs, Cheyenne Mountain Complex, 12. Května 2009
V Coloradu Springs bylo dnes nádherně. Teplota se během dne vyšplhala na příjemných jednatřicet stupňů, což většinu lidí, ať již od samého rána nebo od poledních hodin, vyhnalo do ulic. Celý den nebyl na obloze viděn ani jeden mráček, což se zvláště v pozdních večerních hodinách projevilo nádherným výhledem na miliardy hvězd, které už miliony let nemusely existovat. Přesně takové místo z nějž na všechny tyto hvězdy bylo vidět, si našel i mladý major, jehož hruď teď zdobilo purpurové srdce. Chris se pomalu opřel o lokty a zaklonil hlavu, aby se mohl pokochat nádherným výhledem, když za sebou uslyšel kroky. Hlavu natočil o devadesát stupňů a uviděl mužskou siluetu, která se blížila skrz roští a jehličnaté stromy malého vzrůstu.
„Je to nádhera že?“ poznamenal John, a i když byl jen málokdy sentimentální, nádherné nebe a spousta hvězd mu připomněla poslední chvíle strávené s Larrin.
„Ano,“ přitakal Chris a vzpomněl si, co před několika dny slyšel.
„Jo, Johne, je mi líto, co se stalo tvé přítelkyni.“
„Díky, ale vidím, že si taky něco ztratil,“ koukl na Chrisův pravý malíček.
„Je to jenom jeden článek…a navíc u malíčku, kdo ho potřebuje,“ usmál se, zatímco si John přisedl.
„Stejně jste blázni, chodit tou věcí každý den,“ přičemž kroutil hlavou.
„Je to jako droga, když jednou projdeš, naprosto tomu propadneš. Taky jsem se toho poprvé bál, ale byl to zvláštní zážitek,“ vzpomínal na svůj první průchod John, když odcházel do Atlantidy, která se po pěti letech vrátila zpět domů.
„Prý budeš přidělen k SG jednotkám?“ zněl trochu překvapeně John.
„No, generál O’Neill má se mnou nějaký plány, ale napřed budu muset projít vaším výcvikem.“
John i Chris dále nekomunikovali a jen se kochali nádherným výhledem, který doprovázelo cvrlikání cvrčků a houkání sov, sídlících v nedalekých borovicích. Poměrně romantickou chvilku přerušila vysílačka, která Sheppardovi zachrčela na pravém boku. John ji ihned odepnul z opasku, zmáčknul tlačítko, čímž se pochopitelně navázalo spojení.
„Tady Sheppard, slyším!“
„Plukovníku, přijďte ihned do zasedačky, mám pro vás misi,“ oznámil Landry, načež se John zvedl, plácnul Chrise po rameni a stejnou cestou jakou přišel, teď i odešel.
Přes tři výtahy se dostal až do sedmadvacátého patra, kde sídlila zasedačka, vedle níž byla generálova kancelář. Celý Johnův a Lorneův tým seděl na svých místech, k nimž se přidal i Daniel Jackson. Za malou chvilku se za zády všech objevil Landry s ovladačem v ruce, zatímco upíjel ze svého šálku kávy.
„Tuto „zprávu“, nebo jak to mám nazvat, zachytil NORAD před hodinou a půl z planety Noxů,“ započal svoji informační řeč Landry, po čemž následovalo další usrknutí z horkého šálku kávy.
„Noxové?“ dotázali se jednohlasně Teyla s Rononem.
Daniel na pokývnutí hlavou spustil kraťoučké vyprávění, které si předem připravil.
„Noxové, jsou jednou ze čtyř ras, které před miliony let uzavřeli intergalaktické spojenectví založené na výměně znalostí a technologií, jimiž disponovali. Byli mezi nimi Antikové, Asgardé, Noxové a Furlingové o nichž nevíme téměř vůbec nic, jelikož se o nich žádná z databází nezmiňuje, což jeee…divné,“ dokončil první část svého kratičkého zabroušení do historie Daniel.
„Nicméně jsme dnes obdrželi signál, který doktor Jackson před malou chvílí rozluštil!“ skočil k vážnému tónu, který každému kromě Daniela napověděla, že něco není v pořádku.
„Není mi zcela jasné, jak to věděli, ale tento signál jsme museli napřed zadat do počítače Atlantidy, který rozluštil kódování a já pak přeložil jejich jazyk do angličtiny,“ vysvětlil postup práce Daniel, který se při prvním pohledu na zprávu doslova orosil.
„Co poslali, doktore?“ špitl směrem k Danielovi netrpělivý Ronon, který zrovna nemiloval výpravy do historie.
„Nemá cenu chodit kolem horké kaše, ale podle toho, co jsem pochopil, jelikož je to znovu kódované a bylo potřeba i zde, pomoc z Atlantidy, tak jsme jediní z kdysi velké aliance čtyř, následně pěti ras!“
Sheppard vyprskl vodu, kterou si právě svlažil hrdlo, přičemž se málem utopil, při posledních slovech.
„Cože?“
„Tento signál byl poprvé vyslán posledním Furlingským mužem, když při největší alianční bitvě a následném pronásledování nepřátelských uprchlíků padla jejich poslední loď. Stejný signál poslali i Antikové Asgardům, když se vrátili na Zemi a poslední Antik zemřel nebo se povznesl. Jelikož bychom to asi nepochopili, tak nám to Asgardé ukázali názorně a teď nám tento signál přišel od Noxů,“ oznámil velice nepříjemnou zprávu Daniel, který se usadil do křesla, promnul si oči a položil složku se zprávou na stůl.
Celá zasedačka utichla a nemálo to připomínalo minutu ticha, která většinou v pozemské kultuře následovala po smrti jedince.
„Pane, když jste mě volal, mluvil jste o misi?“
„Ano, půjdete tady s týmem majora Lornea a s doktorem Jacksonem na planetu Noxů najít jakousi černou skříňku, kterou pro nás Noxové schovali na těchto souřadnicích,“ ukázal Landry na obrazovku, čímž ukončil meeting a odeslal oba týmy do šaten, kde se všichni připravili a odebrali ke Hvězdné bráně, která ústila na Noxské planetě - Gaie.

Mléčná Dráha, Gaia, 12. Května 2009
Ihned u brány je vítala početná skupinka zvědavých obyvatel této planety, kterými Fenriové vskutku byli. Noxové drželi tyto neobyčejné tvory v neviditelnosti, kterou chtěli goa’udlští vládci soustavy mnohokrát ovládnout. Nyní však nebyl nikdo, kdo by Fenrie ukrýval a i díky tomu všichni poznali, že je pozdě. Hned po pár stech metrech taky věděli proč. Všude, kam jen lidské oko dohlédlo na tomto překrásném paloučku, ležela mrtvá spálená těla Noxů, jejichž rány odpovídaly tyčovým zbraním, kterými disponovali Jaffové, ale i Oriové, o čemž se přesvědčila i plukovník Carterová, při pokusu schovat celou vesnici. A byli to právě druzí jmenovaní, kdo dopomohli pacifistickým Noxům na druhý břeh, když je svojí velkou armádou doslova smetli z povrchu Gaii. Všude po okolí velmi starého pralesa byly rozmetány trosky orijských křižníků, stíhaček a kruhů, které při obsazování planety hojně používali. Ale ani Noxové nebyli bezbranní. Kromě obrovského létajícího města, nepodobným Atlantidě, disponovali Noxové i loděmi, na jejichž palubě a hlavně můstku mohli používat své schopnosti, kterými schovávali vše, co jim přišlo do cesty. Jedinou chybičkou na jinak dokonalém plánu byla přítomnost převorů, jejichž schopnosti se těm Noxským více než vyrovnaly a dokonce je v mnohém předčily, což se nakonec ukázalo jako fatální. Destrukce a vůbec destruktivní síla orijských zbraňových platforem byla všudypřítomná. Popálené stromy, zpřelámané špičky, ale i celé kmeny stromů se válely po zemi, jako by na zem dopadl asteroid, který způsobil obrovskou kalamitu. V některých částech lesa to tak opravdu vypadalo a Johnovi to připomnělo Tunguzskou katastrofu, kterou jako malý sledoval v televizních pořadech. Zcela jiný pohled se však naskýtal z vrcholku malé skalky, na níž Daniel vyšplhal a pohlédl směrem k místu, kde mu jeden ze starších Noxů, kdysi odmaskoval obrovské město, jehož vodopády v mnohém předčily líbezné kapky Niagarských vodopádů. Byla to unikátní stavba a technologický skvost, jemuž se vyrovná jen a pouze Atlantida. Nyní však její trosky ležely rozprostřeny na ploše několika desítek kilometrů čtverečných, když její exploze vrhla kusy organických i anorganických prvků opravdu daleko. Daniel sklesle sundal brýle, očistil si pravé sklíčko, zatímco opatrně slézal ze skalky. Mezitím si Rodney udělal malý výlet v doprovodu Teyly a Lornea, kteří šli prozkoumat souřadnice udané ve zprávě, která Zemi přišla. Zbytek týmů odešel k troskám města, kde ležely tisíce mrtvých těl obou ras. Daniel po chvíli dohonil Rodneyho skupinu, k níž se pochopitelně přidal, jelikož by jeho lingvistických schopností mohlo být zapotřebí. Souřadnice ukazovaly na malou skalní stěnu, která byla na mnoha místech prorostlá kořeny stromů a liánami, jimiž tato planeta oplývala. Daniel přes rameno nakouknul Rodneymu do tabletu, aby se podíval, jak je to ještě daleko k jejich cíli. Jaké bylo překvapení, když tablet ukazoval, že je cíl jejich destinace právě před nimi.
„Hm, zvláštní, něco podobného už jsem viděl v Pegasu,“ vzpomněl si Rodney na technologii, která ve výklenku skály vytvářela obraz skály, jenž byl dokonce schopný působit pevným dojmem.
To samé teď stálo před trojicí mužů a Teylou. Opatrně přistoupili k poměrně vysoké skále, jejíž útroby možná ukrývaly dávno ukrytou základnu. A opět se jejich instinkt nemýlil. Daniel v jednom z výstupků nahmatal pravidelný a precizní tvar, který by příroda sama nedokázala vytvořit a proto svým ukazováčkem zatlačil do tohoto otvoru. Uvnitř se nacházel kontrolní mechanismus, který odejmul Danielovu krev a ihned ji porovnal s malou databází, jež potvrdila, že se jedná o lidskou rasu, především pak Daniela Jacksona, jehož vzorky krve byly odebrány během léčby jeho smrtelného zranění. Lehké píchnutí Daniela vystrašilo a cukl s takovou razancí, že si ukazováček málem zlomil. Nic mu však nebránilo v lehkém vytažení z otvoru, načež se přímo před nimi objevil vchod do jeskyně.
„Hezký Deny,“ poplácal Lorn Daniela po zádech.
Daniel se podíval po Lorneovi, protože nesnášel oslovení Deny, jak ho s radostí oslovovala Vala. Nyní však přešel Lorneovu chybu a s rozsvícenou baterkou vstoupil do temné jeskyně, jejíž útroby byly zjevně vykutány před miliony let, jak tomu nasvědčovalo zběžné prozkoumání geologických vrstev. Jako první šla Teyla, jejíž citlivější smysly dávaly alespoň malou výhodu. Hned za ní šel Rodney, Lorn a Daniel, který kryl všem záda. Jeskyně měla kulovitý tvar, z nějž vedly jen dvě cesty. Jedna zpět a druhá vpřed. Když však chtěla Teyla vyjít vstříc novému tunelu, zastavilo ji silové pole, vedle něhož se objevila tabulka s nápisem v Noxském jazyce. Daniel jen ze zvědavosti zkusil jít zpět, ale taktéž jej zastavilo silové pole.
„To si ze mě děláte…“ křičel kolem sebe Rodney, zatímco se snažil najít nějakou slabinu v silovém poli.
Daniel však přešel k tabulce, na níž bylo velice prostě napsáno: „Chceš-li projít dál, vyslov naše jména.“
Z počátku se to nezdálo těžké a Daniel ihned řekl: „Noxové,“ nic se však nestalo a proto zkusil Noxský a následně Antický dialekt. Pokaždé se však jeho snaha setkala s nepříznivým výsledkem. Daniel si proto pod sebou zametl kousíček místa, na nějž se usadil a začal úpěnlivě přemýšlet.
„Danieli, neříkal jsi, že je ta jeskyně několik milionů let stará?“ hodil očkem Rodney, když jej něco napadlo.
„No, plus mínus, proč?“ odsouhlasil premisu Daniel a zaujatě se podíval na Rodneyho, který si typicky luskal prsty, když přišel na řešení.
„Takže v té době, pokud mám pravdu, existovala Aliance čtyř ras, ne?“ nabídl Danielovi vysvětlení, který vystřelil ze sedu a přistoupil k tabulce.
Během chvíle ze sebe vychrlil čtyři jména v noxském jazyce, po čemž následovalo probliknutí štítu, který všechny držel v jedné kulaté jeskyni. Daniel uznale kývnul směrem k Rodneymu, jehož ego opět dostalo velký boost. Všichni se po malinké chviličce vydali dalším jeskyním tunelem dál, když se po několika velice úzkých chodbách, dostali na konec své cesty. Před „výpravou“ se rozprostírala naprosto rovná zeď, za níž Rodney detekoval velice silné EM pole, které částečně procházelo přes skalní masu, což mu rušilo měřicí přístroje.
„Něco tam rozhodně je, to EM pole je mimo škálu měřitelnosti,“ což dokládal otočeným tabletem, který co chvíli problikával. To potvrdily i blikající baterky, jejichž světlo bylo v této temné jeskyni potřeba. Opět jako dříve Daniel přistoupil ke stěně a snažil se najít jakékoliv vodítko, dík němuž by zjistil, proč je tu stěna tak nepřirozeně rovná. Bohužel čím blíže byl stěně, tím více baterka umírala, načež úplně zhasla a Daniel jen stihl proklít tuto technologii.
„To si ze mě…,“ zanadával Daniel, zatímco mu Teyla naznačila baterkou, že něco uviděla. Daniel promnul bolavé oči, a znovu si nasadil brýle, zatímco se Lorn i Rodney zaměřili na totéž místo. Daniel štětečkem očistil ono místo, na němž bylo stejně jako u vchodu do jeskyně malá prohlubeň, akorát na ukazováček. Chtě nechtě Daniel opět vložil ukazováček, do něhož opět cosi píchlo a porovnalo to krev v databázi, což opět „otevřelo dveře“ do nové části jeskyně. Danielova baterka a baterky zbytku jeho týmu se plně rozsvítily, když se EM pole deaktivovalo, což před zraky všech odhalilo zamaskovanou osobu, jíž byl Anteaus. Jeho šedivé dlouhé vlasy prorostlé lístky a kořínky hub byly mnohem delší, než si je Daniel pamatoval a podle vyprávění, které při prvním kontaktu poslouchal, poznal, že se Anteaus blíží ke konci života.
„Mláďata, vítejte,“ pozdravil se s Danielem a zbytkem týmu starý Nox, jehož tělo bylo oděno v šedo-fialovém hábitu, který byl na několika místech propálen od tyčových zbraní.
„Anteaue, díky bohu, že žijete,“ oddechl si Daniel, když se naskytla byť sebemenší jiskřička naděje, že není vše ztraceno.
Pověstným hřebíčkem do rakve však bylo Anteauovo přiznání, že i on již překročil hranici tohoto světa.
„Jak?“ divila se Teyla, a za ní si se stejným výrazem ve tváři postavil Evan Lorne.
„Naši přátelé, mě sem vrátili, abych vám mohl předat poselství a dar,“ ukázal rukou na dřevěnou schránku, vedle níž seděl.
S ledovým klidem ji zvedl ze země a předal Rodneymu, který byl nejblíže a který se po krabičce typicky sápal.
„Vzpomínáte, co jsem vám řekl, když jsme se poprvé setkali, Danieli?“
„Že mladí vždy nedělají, co se jim říká,“ usmál se Daniel při vzpomínce na první setkání.
„Ano, ale to se u vás ukázalo jako správné,“ uznal úspěchy a zásluhy Země za pád Goa’uldů, Replikátorů a Oriů, kteří Noxskou populaci vyhladili.
„Bylo mi ctí být vašimi přáteli, a nyní je to na vás, abyste zachránili galaxii, před nejhorším nepřítelem, se kterým jste se ještě nesetkali,“ uvrhl debatu do temných koutů Anteaus.
„Prosím?“ zakuckal se Lorn, který zpovzdálí poslouchal Danielův a Noxův rozhovor.
Anteaus položil své ruce na nohy, které měl v tureckém sedu a započal vyprávění, které uchovával dlouhá staletí ve své mysli.
„Z dob mých praprapraprapraprapraředků se dochovala vzpomínka na První kontakt, který spojil náš národ s nejvyspělejšími rasami této galaxie, jimiž byli Furlingové, Asgardé a Antikové, kteří pro naši bezpečnou komunikaci vybudovali hvězdné brány a místo pro naše setkání – Heliopolis. Zde jsme po statisíce let budovali své spojenectví, kterému jsme propůjčili jméno Aliance čtyř ras. Pod naším dohledem galaxie vzkvétala a byla připravena pojmout první inteligentní životy, jež bychom mohli učit a vychovávat. Naším úkolem bylo vychovávat nové rasy k symbióze s přírodou, která v naší kultuře hraje a hrála důležitou roli. Právě tento náš pacifismus a láska k přírodě se nelíbila našemu spojenci Furlingům, kteří budovali obrovské armády a všude, kde jejich noha došlápla, zůstala po nich spoušť. Antikové a Asgardé se rozhodli, že omezí vojenskou sílu Furlingů, kteří se stávali obrovskou hrozbou jak pro nás, tak pro celou galaxii, která nebyla připravena na válku takovýchto rozměrů. Válka se ukázala jako nevyhnutelná a po několika letech dlouhých diplomatických setkání a obchodních návrhů první furlingské lodě napadly naše světy. Jejich silné fregaty doprovázené mrštnými bitevníky napadly náš svět – Gaiu, jako první. Nebyli jsme připraveni a náš národ utrpěl těžké ztráty. Nebýt Asgardských lodí, jejichž domovská planeta byla velice blízko, nepřežili bychom. Díky nim jsme však dostali druhou šanci a poté, co jsme oživili naše padlé, poprvé a naposledy jsme se uvolili použít násilí, které Furlingy strašilo ještě hodně dlouho. S nemilosrdnou přesností naše organické lodě ničily jeden svět za druhým, když se na straně Furlingů objevila nám neznámá rasa, jejíž technologie se té naší v mnohém vyrovnala. S ladností, jakou ničili naše světy a s pomocí Furlingů, kteří se obrátili proti svým spojencům, započala v naší galaxii nepředstavitelně krutá válka, která prověřila naše přátelství a pevnost našeho spojenectví. Hrůza, s níž nepřátelé útočili odstrašila i samotné Furlingy, kteří prohlédli a přidali se zpět na naší stranu. Furlingové zaujali místo vedle nás a společnými silami jsme nad Proclarush Taonas porazili poslední bitevníky. A byla to právě Atlantida, která zničila většinu jejich flotily, která se dala na zběsilý útěk pryč z galaxie, kam je pronásledovaly poslední Furlingské lodě s posledními Furlingy, kteří při mnohaletém pronásledování hrdinně padli a zařadili se nesmazatelně do historie, která by se bez jejich prozření, psala jiným písmem,“ dokončil své strhující vyprávění Anteaus, když se mu přitížilo.
Daniel ihned přiskočil, ale jeho pomoci nebylo zapotřebí. Anteauovo tělo se proměnilo v čistou energii, která se ještě naposledy proměnila v podobu šedivého Noxe.
„Opatrujte Atlantidu za každou cenu, ona je klíč, to ona je hranicí mezi životem a smrtí,“ ukončil své vyprávění Anteaus, který se povznesl na vyšší úroveň bytí, čímž de facto zanikla poslední z velkých ras, která kdysi dala vzniknout systému bran a vůbec životu v mnoha galaxiích.
Všichni stáli jako opaření, když si pomalu srovnávali všechny informace, jimiž je Anteaus obdařil. První prozřela Teyla, která drbla do Rodneyho, který s otevřenou pusou koukal do míst, kde ještě před chvílí stál Anteaus.
„A jsme v prdeli,“ pronesl Lorn, který pochopil důsledky varování.
„Rodney, co je v té schránce,“ otočil konverzační tok na McKaye, který se onu schránku snažil otevřít, ale neúspěšně.
„Nech to být Rodney, otevřeme to na Zemi, tam na to bude klid. Teď bychom se měli vrátit domů a říct, co se tady stalo,“ přikázal Lorn, jenž měl nejvyšší a vůbec jedinou zde přítomnou vojenskou hodnost.
Zbytek týmu, který na Gaiu přišel, mezitím prozkoumával trosky obrovského města, které hlídalo oblohu více než milion let, kdy se taktéž významnou měrou podílelo na porážce, pro pozemšťany, neznámé rasy, jejíž krutost neznala mezí. Trosky byly rozptýleny po obrovské ploše a tak se týmy rozdělily na více skupin. První z nich byla typicky složena z Johna a Ronona, který měl svoji zbraň i přes zjevné minimální nebezpečí vždy připravenou. Tentokrát ji nastavil na omráčení a hned první ranou, kterou vypálil směrem do lesa, strefil nádherného šestnácteráka, čímž Johnovi ukazoval jakou má i na takovou dálku mušku. Po první ráně John sebral Rononovi zbraň, což neměl dělat, protože se Ronon změnil v otravného školáka žadonícího o cukroví. Nález prvních trosek jej však umlčel a opět se začal soustředit na misi, a proto mu John vrátil zbraň.
„To město muselo být obrovské,“ odhadoval z velkého obrostlého kusu trosek Ronon, kterému organická hmota připomněla domov a hlavně Wraithy.
„Zvláštní vidět tenhle pancíř u někoho jiného než Wraithů, co?“ s trochou hrůzy prohodil John směrem k Rononovi.
Ronon právě odhodil kus stromu, který se zlomil vedví a zavazel v poklidném průchodu touto oblastí. Přímo pod tímto kmenem se schovávalo menší množství ptáků, kteří ihned vylétli a pořádně Ronona vylekali. Následně však zůstal stát jako opařený.
„Shepparde, tady,“ přivolal Johna k sobě, když narazil na vchod do jedné z městských sekcí.
John během chvíle doběhl k Rononovi, který již vstupoval do budovy, jejíž statika byla vážně narušena. Statného Satedaňa to ale ani v nejmenším netrápilo a prorostlými kořeny stromů si klestil a střílel cestu koridorem. I zde bylo velké množství zvěře, které jak říkal Anteaus bylo důležitou součástí jích samých. Po několika metrech sekání a střílení se Ronon dostal k jedné z místností, v nichž na posteli ležela dvojice Noxů. Byla to žena a muž. Jejich výraz byl tak klidný a chladný, až z toho Rononovi běhal mráz po zádech. John to také pozoroval a ani on z toho nebyl zcela ve své kůži. Zaujal je však obrázek, který visel nad postelí. Byl vytvořen z listů a malých kamínků. Dokonale a věrně zachycoval obraz tohoto páru, který vypadal velice šťastně. Ronon naposledy kouknul na pár v posteli, jejichž tělo bylo evidentně propáleno tyčovou zbraní. Odešel z pokoje a okamžitě se dal do dalšího ražení cesty, která byla stále více zarostlá. Po chvíli se dostal k neprostupné zdi, která vypadala, že i v tento moment, jak zde stojí, roste. Ronon zkusil seknout svým mečem, ale nic se nestalo. Proto vytáhl svoji zbraň, kterou propálil malou dírečku do kořenů, která ihned začala zarůstat. Ronona to naštvalo a tak nemilosrdně vypálil obrovskou díru, čímž zlikvidoval energetické náboje, kterých měl pomálu. Ronon i John prostoupili skrz, když se před nimi objevil svatý grál.
„To mě…“ zasekl se John uprostřed věty.
„Funkční ZPM,“ dokončil větu Ronon.
Rázem Johnův úsměv dostal nové rozměry, když vyjmuté ZPM schovával do batohu. Když chtěl oznámit nález ZPM, ve vysílačce se ozval poručík Reed, z Lorneova týmu.
„Plukovníku, našli jsme zbytky nějaké technické místnosti a nebudete věřit, co jsme našli,“ vzrušeně hlásil Reed, zatímco prohledával trosky o několik kilometrů dál.
„ZPM?“ pobaveně odpověděl Sheppard, zatímco klusal do jiné části trosek, kde už se nacházel Ronon.
„A-ano, bohužel je rozbité, ale mohlo by jich zde být víc.“
Bohužel už se žádné zachovalé ZPM nenašlo a většina z nich byla buďto kompletně zničena nebo nabita, ale porušena, což by bylo nebezpečné. Všichni, kdo se účastnili dnešní mise, se sešli u skalky, z níž Daniel zpozoroval zkázu, která zde po Oriích zůstala. Daniel opět vystoupal na skálu a naposled se rozhlédl po místě, kde dříve žily tisíce a miliony Noxů. Když zvedl ruku, aby alespoň pomyslně zamával, naskytla se mu nádherná podívaná. Všechna těla Noxských mužů, žen a dětí se změnila na bělostnou energii, která doslova vypalovala sítnice. Teyla zadala souřadnice a po chvíli se všichni ocitli ve strohé místnosti s bránou pozemské základny. Zde je již tradičně vítal generál Landry, jemuž ihned vyrazil dech John, který k překvapení všech vytáhnul z batohu neporušené plné ZPM.

a jako vždy přinásím i PDF, takže sosejte a užívejte si ho

http://ulozto.cz/xqgso4Pv/stargate-intervention-1-4-dil-pdf

och nova nebezpecna rasa.
jo uz se tesim jak pozemstane zas budou dostavat na prdel
noxove pouzivali anticky zpm?
ze nenechali nekde i nabijecku

Tak konečně středa... Co dodat, skvělý, zajímavé, smutné... Kdo pak asi bude ten zlý nepřítel? A kdy ho tak zhruba potkáme???

Také se divím, že Noxové používali ZPM. Čekal bych spíše nějaký jejich vlastní zdroj, klidně i výkonnější, než modul nulového bodu samotný. I když byli členy Aliance, tolik podobnosti v technologiích jsme prozatím nezaznamenali. Asgardi měli také svůj zdroj, ale rozhodně pro to může existovat nějaké vysvětlení

Jinak také moc nerozumím, z jakého důvodu vyhladili Oriové Noxy, popřípadě kdy to udělali. A pokud v době, kdy konvertovali Mléčnou dráhu, proč přišla zpráva k Zemi tak pozdě. Dál bych se také divil, že by Noxové podlehli. Co víme, tak Oriové do Mléčné dráhy poslali pár lodí, ne víc než dvacet, a to podle mě není síla, ze které by si Noxové museli dělat starosti. Přece jen jejich technologie musela být alespoň částečně srovnatelná s tou antickou a asgardskou, která si s loděmi Orijů dělala, co chtěla. V této bitvě navíc musela hrát Noxům do karet podpora jejich města a dalších nepřenosných obranných prostředků. Je sice pravda, že převoři mohli napáchat pěknou paseku, ale Noxové taky něco umí a nemyslím si, že byli Oriové v takovém počtu, aby Noxe sfoukli z planety. No, počkám si na protiargument

Jinak se dívám, že do budoucna nám uděláš z našeho nájemného vraha hlavního hrdinu. A zvolil jsi pro něj i okázalé jméno - Chris. Úplně mně to připomnělo St0rmovu povídku, ve které hrál stejnojmený hrdina také hlavní roli

já čekal, kdo se ozve na ZPM...

je to jednoduché, alespoň pro mě...nikde totiž není psaný (i když je), ale není to kanonický, že ten zdroj vynalezli Antikové.. původní návrh mohl být Noxský...kdo ví a i z toho důvodu bylo jednoduchý si s tím udělat co jsem potřeboval (PS: Berte nebo nechte )

Proč je vyhladili? jen tka ze srandy to nebylo...nevím kolikátý díl to přesně byl, ale myslím, že 10x13 bo tak nějak, kdy do MW přiletělo víc lodí...mno a k vyhlazení došlo těsně před nalezením a použitím Archy Pravdy...a ano, Noxové nebyli žádný béčka, ale byl to hlavně jejich pacifismus, kterej je nakonec stál život...sice se uměli maskovat, a měli bůh ví jaké schopnosti, ale faktem je, že nedisponovali mnoha loděmi, když už tak to mohly být starší "herky" pro diplomatické mise...(pokud vůbec)...ale do povídky jsem jim nějaký lodě dal, aby nebyli zas až tak bezbranní...jedinej háček byl v tom, že i když měli svoje schopnosti, ty převorský byly komplexnější (když vezmu v potaz třeba pyrokinezi a podobný hračky), který Noxové neměli (aspoň to nikde nebylo řečeno, či ukázáno) a pokud ti lodě dobyjou orbitu, je to nesporná výhoda, která se následně může převrátit ve zdrcující vítězství

původně měl dostat víc prostoru, ale nakonec jsme se rozhodl trošku jinak..ale i na tu část, proč jsem ho přidal dojde

zlý nepřítel?...příjde...sice ne v první sérii, ale příjde a hodlám (nebo alespoň moje představa je taková, že...) to bude maso samozřejmě nechci sklouznout k něčemu, jako je super mocnost a super zbraně, na který se během dvou dnů najde tech, kterej je posere...takhle by to u mě nešlo, takže tohle bude opravdu z trošku jinýho soudku, i když jsem zaznamenal, že už ani noví autoři nedělají happy endings

snad jsem vše dostatečně vysvětlil, objasnil a feel free to ask

[Marks]

A to jsem měla přichystané otázky... Tady už na to odpovědělo dříve, než jsem se stihla zeptat.
Jinak díl byl skvělý, zajímavý (Jak už tu "padlo") Takže se těším na pokračování.

jak jsem již naznačil dříve, nemám v úmyslu úplně vše vyzrazovat....chci nechat v textu volná, hluchá msíta, která si dotvoříte vy sami...jsou to jen drobné detaily - někdo si toho ani nevšimne, někdo to ani nepostřehne, že si to vlastně domyslel sám...ale jde to

samozřejmě se může stát a určitě se i stalo, že tam ej moje chyba, kterou jsem ve svém příběhovém psaní a následném předělání jaksi vyrobil, ale na to pak můžu odpovědět

Toto je spoiler!!!:

pokud mě mysl neklame a nešálí, příští týden dostanete první obrázek

Komentov máš dosť, tak poviem len toľko, že poviedka ma nesklamala a dej je naďalej zaujímavý , možno až na vyhladzovanie starších rás.
Nakoľko neviem čo máš v pláne tak to nieje kritika, ale zhodnotenie deja z môjho pohľadu.