Stargate: Aldeneerin Calanirmyan

vynikající díl

Pekné pokračovania.
A aj keď to niesu úplne origo nápady, dej a popis je stále rovnako dobrý.
A nik nemôže tvrdiť, že ak sem dáš známe postavy kopíruješ už napísané, lebo v tom prípade všetci čo píšu príbehy o SG by vlastne len kopírovali známe veci.

Zdravím všechny. Tyhle recyklované zálěžitosti ze staré SG jsem v nějaké podobě plánoval už před mnoha lety. Původně jsem je chtěl zařadit do tradičního Aldeneerinu, ale pok jsem se rozhodl pro minisérii krátkých dílů, protože by to byla spíš taková vata. Ovšem je pravda, že hlobka příběhu je nedořešená a já momentálně řeším, jak to celé zakončím a zakomponuju do celého příběhu. Nějaké nápad naštěští jsou, uvidím, co ztoho vyjde. Zatím mám plán už jen na 1-2 díly, a pak bych Calanyrmiana pozastavil a čas od času bych do něj přidal nějaký volnější díl.
Přes léto si plánuju dát od psaní pauzu, chvi vyzkoušet nějaké další činnosti a navíc je mnoho akcí (koncerty, festivaly). A ke konci léta bych začal SG:Ald3

NO už se na to těším:-)

[Aiwendill]

Nech už je konečne ten koniec leta a s ním ALD 3

Zdar. Je pravda, že tohle léto je celkem zběsilé, sousta akcí, ale i povinností. Po odmlce jsem obnovil práce na Calanirmyanovi, už mám vymyšlen vyšší cíl a bude to mít celkem asi 10 dílů a pak konečně do Ald3. Takže až se vrátím z Jozefova, tak tu zveřejním další díl, který je třeba ještě doladit.

[andoriel]

Moc se těším

čekám

Takže jsem se ve zraví vrátil z téměř týdeního pobytu na Brutal Assaultu a nyní sem dávám po dlouhé odmlce další díl.

6
Přicházející hrozba

Od setkání s Kaialelem z rasy Reol už uplynulo dvanáct dní. Během této doby se osazenstvo věnovalo zkoumání získaných předmětů a též probíhaly práce na zvelebování pevnosti. Mimo to Calanirmyan tvořil a upravoval plán dalších výprav. Svět, na který odešla toho dne další výprava se jmenoval Jebanna. Dle knih ho dříve obýval prostý lid a pokud by tamější civilizace dosud existovala, mohli by s ni navázat kontakty. Společenství čítalo pouhých dvacet šest lidí a pro následující Calanirmyanovo plány by se hodily posily.

Krátce po poledni se ze sálu s Kruhem ozvalo jeho aktivování. Několik členů a strážných se ihned vydalo k němu. Vůdce dorazil, když už dorazila ranní výprava, které se Zúčasnili tři členové společenství, válečník Dariusz, mág Siegmar a průzkumník Mustin.
„Máme dobré zprávy,“ pravil jako první mág.
„Místní civilizace tam stále existuje,“ pokračoval Mustin. „Nejsou sice moc vyspělí, ale jejich pomoc v naší věci bude jistě příhodná.“
„Probrali jste také možnost spolupráce?“ zajímal se Calanirmyan, kterého zpráva o civilizaci potěšila.
„Ano a souhlasili,“ odpověděl Siegmar. „Rádi přidají pomocnou ruku jak při údržbě pevnosti, tak i na výpravách. Ovšem jejich řady za poslední léta prořídly.“
„Co se stalo?“
„Jde o to, že jejich svět si oblíbili Goa'uldi a pořádají tam často sběr hostitelů. Dříve se to stávalo jednou za několik desítek let, a tak to jejich civilizaci příliš neničilo. Jenže v posledních letech útoky nabraly na četnosti. Došlo to tak daleko, že mnohé vesnice a města v blízkosti Kruhu se vylidnily a v okolí zůstalo pouze pár hlídek, které v případě příchodu Goa'uldů varují ostatní a ti se ukryjí ve vnitrozemí.“
„Zdá se, že se Goa'uldi začínají roztahovat,“ konstatoval zjištění válečník.
„Taky mám ten pocit,“ souhlasil s ním vůdce. „Budeme se na to muset podívat. A kdy došlo k poslednímu útoku?“
„Před necelým rokem,“ odpověděl Siegmar. „Je to na poslední časy celkem dlouhá doba, a tak očekávají příchod nepřítele každým dnem. Pokud bychom jim chtěli pomoct, tak nemáme zrovna moc času.“
„To ne,“ zamyslel se vůdce. „Kolik jich je?“ rozvážně se zeptal.
„Údajně ještě několik desítek tisíc.“
„To je opravdu hodně. To nikam nedáme,“ pravil vůdce a v mysli hledal vhodné světy, kam by je mohli přemístit.
„Takže co teď?“ přerušil jeho myšlenky Dariuzs.
„Musíme si to promyslet a najít vhodný svět.“
„A co Tillarn?“ navrhl válečník.
„Možná, ale o už o něm Goa'uldi vědí, takže bych to moc neriskoval. Pojďme do mé pracovny, snad něco najdeme,“ ukončil rozpravu v sále s Kruhem a někteří se vydali s Calanirmyanem do jeho komnat.

V předvečer po několika hodinách pátrání ve starých knihách měli vytipováno několik světů, avšak mnohé z nich měly vždy nějaké ale. Buď zde v dávných dobách těžili Goa'uldi suroviny, nebo zase nebyly příliš bohaté na život. Světy, které dosud prozkoumal Aldeneerin se nesly v podobném duchu. Buď byly nehostinné a nebo plné potvor, či ras s nepřátelskými úmysly. Universum nebylo zrovna přívětivé místo k životu, jak jednou konstatoval Azanyrmuth, při jedné poradě.

Nakonec se spolu s badateli rozhodli využít již částečně obydlený svět. Nasya podle knih má být domov mírumilovné a nepříliš vyspělé rasy. Protože moc možností se nenaskytovalo, padlo rozhodnutí navštívit Nasyu a kontaktovat tamní lid, pokud ovšem nevyhynul. Hned na druhý den byla vyslána průzkumná výprava, které se zúčasnili průzkumník Sanrabb, zvěd Teloch, válečník Ted Skjellum a mág Siegmar.

Když po průchodu Kruhem čtyřčlenná výprava dorazila na místo, spatřili kolem chladnou hornatou krajinu porostlou tmavými jehličnatými lesy. Mračna nad vrcholky hor věstily blížící se déšť a skalnatými štíty létali mrchožrouti. Svět kolem se zdál být opuštěný, avšak mnohé zkušenosti z dřívějška ukázaly, že je tomu často jinak. Temné lesy často ukrývaly neznámé bytosti a místní obyvatelé se též mívají před neznámými cestovateli na pozoru. Opatrně se tedy vydali na průzkum okolí.

Stačila necelá půl hodina a zvěd našel v hustém smrkovém porostu nenápadnou pěšinku, která nesla stopy nedávného užívání. Směr dalšího pátrání byl jasně dán, a tak po další hodině obezřetného putování dorazili na břeh velkého horského jezera. Oči Sanrabba postupně bloudily po blízkých i dalekých březích, než jeho bystrý zrak spatřil na opačném konci jezera nenápadné dřevěné stavby. Sotva znatelný kouř naznačoval, že místní civilizace přežila všechny události, které jim léta nachystala. Směr další cesty byl jasný, a tak se skupinka vydala po vlhkém písčitém břehu směr k pět mil vzdálené vesnici.

Svým příchodem způsobili v poklidné vesnici mírné pozdvižení, avšak obava místních vzala za své, když jim vysvětlili kdo jsou a odkud pocházejí. Vůdce této vesnice je pozval k sobě domů, kde byl připraven vyslechnout jejich žádost.
„Takže říkáte, že hledáte útočiště pro několik desítek tisíc obyvatel Jebanny?“
„Ano. Je tomu tak. Goa'uldi často plení jejich svět a berou si vždy mnoho hostitelů,“ vysvětloval mág Siegmar.
„Myslím, že by to neměl být problém. I my jsme se v hodně dávných dobách potýkali s tímto mocným nepřítelem. Naštěstí je Staří Aldeřané dokázali porazit, i když to byla dlouhá a krvavá válka. Ovšem doufejme, že zprávy, které nesete, nejsou předzvěstí nové války. Dám o příchodu lidí z Jebanny vědět i okolním vesnicím. Než se však ta zpráva dostane až na východ, potrvá to mnoho dní. Náš lid je rozprostřen téměř po celém kontinentu, přičemž největší města se nachází právě na východním pobřeží. Zde ve vnitrozemí je osídlení daleko menší, takže pro pár desítek tisíc obyvatel se tu místo najde.“
„To zní dobře,“ zaradoval se mág. „Ještě dnes bychom se vrátili a předali zprávu. Kdy můžeme začít s přesunem?“
„Vzhledem k situaci by bylo dobré začít co nejdříve. Nebojte, na opačné straně zdejšího jezera je úrodná země a dostatek prostoru k založení menšího města. Další příhodné místo je asi dvacet mil jižně odsud. Je to takové pěkné údolí. Jistě se jim bude líbit.“
„Moc vám děkujeme,“ neskrýval nadšení mág. „Budou vám za pomoc velice vděční a my se pomalu vydáme na cestu. Času není nazbyt.“

Na Nazgaran se výprava vrátila ještě ten den a předala zprávu o výsledku průzkumu Calanirmyanovi. Ten zprávu z Nasyi velmi uvítal a už se mu v duchu rodily plány na spolupráci mezi jednotlivými národy. Dal ihned příkaz k přípravě přesunu lidu z Jebanny.

Druhý den ráno téměř všichni z dvaceti šesti členného Společenství byli připraveni v hlavním sále s Kruhem. Přesun tak velkého počtu obyvatel vyžadoval každého, kdo ten den mohl. V pevnosti zůstali na stráži pouze Ingar Amlien a mág Gerlioz, zbytek se právě chystal na velkou výpravu. Vůdce zadal adresu světa a velká akce mohla začít.

Světy Jebanna a Nasya se svým prostředí velmi podobaly. Hluboké povětšinou jehličnaté lesy, chladná jezera a vysoká pohoří. Neznalý by si tyto světy mohl snadno poplést. Aldeřané díky Kruhu a zadané adresy věděli přesně, o který svět se jednalo. Nemeškali a vyrazili na jih k nejbližšímu osídlení. Cesta trvala tři hodiny. Během ní pozorovali mnoho opuštěných stavení, statků a vesnic. Některá místa i po letech nesla stopy dávných bojů. Ohořelé stromy, pobořené domy, zlomené meče a mnoho dalších drobností, kterých si všímali průzkumníci a zvědové.

Výprava dorazila do většího města, které obývalo odhadem pět tisíc lidí. Architekturou a úrovní života se nejvíce blížilo ranému středověku. Obyčejné kamenné, nebo dřevěné domy, jednoduchá architektura a prostá řemesla, jenž mnozí provozovali pod přístřešky na hlavní široké ulici a přilehlém náměstí. Celé město bylo obehnáno mohutnou hradbou s parkánem doplněné obrannými věžemi. Vše bylo evidentně postaveno teprve nedávno v reakci na rostoucí útoky Goa'uldů.

Příchod Aldeřanů byl ihned zaznamenán a než se stačili rozhlédnout, už přišli místní vládci.
„Tak co? Jak jste dopadli?“ nedočkavě žádal zprávy nejstarší vousatý muž.
„Dobré zprávy,“ chopil se slova Calanirmyan. „Našli jsme svět velmi podobný vašemu. Jmenuje se Nasya a obývá ho civilizace, která je na obdobné úrovni jako vy. Souhlasili s vaším příchodem a doporučili vhodná místa, kde se může usídlit.“
„To jsou výborné zprávy,“ radoval se starší muž a s ním i zbytek rady. „Ihned dáme pokyn k přesunu. Pošlu rovněž posly do ostatních měst a co nejrychleji opustíme tento svět.“
Po odchodu vládce stačilo pár minut a celé město stálo na nohou.

„Teď mě tak napadá,“ zamyšleně pravil válečník Ted Skjellum, když sledoval celý ten ruch. „Nebylo by jednodušší prostě zakopat Kruh světů a odříznout tak Goa'uldy od tohoto světa?“
„Při naší minulé návštěvě jsme tuto možnost probírali,“ odpovídal mu mág Siegmar. „Říkali, že to jednou zkoušeli, ale Goa'uldi se přesto znovu objevili. Přicházeli pak z opačného směru, kdesi z tamtěch hor,“ ukázal na blízké zlověstně vypadající pohoří. „Domníváme se, že Jebanna má víc než jeden Kruh světů. Jestliže zde Goa'uldi po tisíciletí berou hostitele, určitě tu bude mnohem více Kruhů. Vzpomínáš na to, co nám nedávno Kaialel řekl o Kruzích.“
„Jasně. Pravda. Pokud je tu více Kruhů a pravděpodobně jsou rozmístěny po celém velkém světě, trvalo by nám to dlouho, než bychom je všechny našli a uzavřely.“
Po této krátké úvaze se mág a válečník přidal k ostatním a pomáhal organizovat přesun.

Přesun desítky tisíc obyvatel zabral mnoho dnů. Zdejší obyvatelé neměli zrovna dostatek povozů a tažných zvířat, což celý přesun ztížilo. Obyvatelé Nasyi sice poskytli mnoho koní, avšak i na tak velký a náročný přesun to bylo málo.

Od začátku přesunu uplynulo již deset dní. Mnoho měst na Jebanně už zelo prázdnotou a posledních pár tisíc obyvatel z nejvzdálenějších koutů mělo vše sbaleno a přichystáno na cestu. To slunečné ráno válečník Ted Skjellum s průzkumníkem Sanrabbem probíral osud světa po odsunu.
„Je to takové divné procházet všemi těmi prázdnými městy a opuštěnými vesnicemi, když ještě před pár dny překypovaly životem,“ konstatoval válečník.
„No a za pár dní to bude už opuštěný svět.“
„Víš, nad čím jsem dnes ráno přemýšlel?“
Průzkumník jen pokýval hlavou na znamení nesouhlasu.
„Pamatuješ, jak jsme včera narazili na tu malou osadu v hlubokém lese.“
„Jistě. Ti vůbec neměli tušení, co se kolem momentálně děje.“
„A takových osídlení tu bude jistě mnohem víc,“ pokračoval v úvahách válečník. „Zůstanou zde na pospas osudu. A propátrat celý svět je nemožné. Kdo ví, kde všude se místní usadili.“
„Co se však dá dělat. Avšak, jakmile Goa'uldi zjistí, že je svět opuštěný, nebudou se zdržovat pátráním po nějakých malých osadách, kde žije sotva deset lidí. Snad.“
„Přesně tak. Doufejme, že to tu nepřátelé neobrátí vzhůru nohama. Nemáme tolik času, Goa'uldi …“ nedokončil větu, když spatřil, jak se kdosi hnal na koni po cestě do vesnice.

Jakmile zastavil, poznali zvěda Telocha, který měl evidentně něco důležitého na srdci: „Máme problém. Jasou tady Goa'uldi. Odřízli nás od Kruhu.“
„Zatraceně, jako bych to tušil,“ zaklel Ted Skjellum. „Jaká je přesná situace?“
„Zatím o nás neví. Je jich asi stovka a momentálně pročesávají okolí.“
„To asi sami nezvládneme,“ uvažoval na možnostmi průzkumník Sanrabb. „A pokud ano, tak jen s velkými ztrátami.“
Válečník Ted Skjellum se zeptal přítomných vesničanů, kteří zaslechli zprávu o příchodu Goa'uldů a chtěli se dozvědět víc: „Jak jste na tom s válčením a jaké máte k dispozici zbraně?“
„No. Moc velcí válečníci zrovna nejsme. Mnozí z nás se učí boji, ale naše výzbroj je oproti Goa'uldské velmi slabá. Jediné, co nám hodně pomáhá, jsou luky a rychlé útoky ze zálohy.“
„S tím by se možná dalo pracovat,“ pokračoval válečník spřádání plánů. „Co naši, ti jsou kde?“ ptal se válečník zvěda.
„Většina naštěstí zůstala na Jebanně. Jsou ve vedlejším městě, kde se právě radí, co a jak dál.“
„Tak bychom tam měli co nejrychleji dorazit.“

Válečník Ted Skjellum, zvěd Teloch a průzkumník Sanrabb se urychleně odebrali do sousedního města, kde zrovna Aldeřané a zbylí obyvatelé z okolí řešili, co dál. Před městským hradem v tu dobu v nejistotě čekalo mnoho místních, přičemž z jejich řečí byla slyšet slova strachu a nejistoty. Trojice urychleně vstoupila do velké jídelny, kde již probíhala dlouhá debata.
„Zdravím vás. Jak to vypadá?“ zajímal se válečník.
„Vítejte,“ pozdravil Calanirmyan příchozí. „Konečně jste dorazili. Zasedněte a my pokračujeme dále.“
„Takže, jak jsme se bavili. Ve výzbroji máte hodně luků, což se nám bude hodit,“ pokračoval vůdce. „Když se podíváme na mapu okolí Kruhu, nalezneme zde spoustu velice dobrých strategických pozic. Například tady, tady a tady. Protože času není mnoho a nepřítel postupuje do vnitrozemí, měli bychom si pospíšit. Brzy Goa'uldi zjistí, že tu něco nehraje, tak ať využijeme moment překvapení co nejvíc. Svolejte všechny, co jsou ochotní bojovat a začneme ihned s přesunem.“
ukončil Calanirmyan řeč. Poté v sále nastala velká diskuze. Řešilo se ještě spoustu detailů, například, kdo bude velet jednotlivým skupinám, kudy se provede útok, kde budou ústupové cesty a mnoho dalšího.

Jednání skončilo až kolem oběda. Hned na to byli uvědoměni i obyvatelé města a okolních vesnic. Dle očekávání se přihlásilo mnoho dobrovolníků ochotných bojovat. Proběhlo rychlé vyzbrojení a seznámení s plány a do půl hodiny se oddíly čítající stovky bojovníků, vydaly na cestu.

Protože měli před sebou téměř patnáct mil cesty, dorazili na místo až po setmění. Noční počasí nahrávalo obráncům a ti mohli v tichosti zaujmout pozice. Aldeřanští zvědové mezitím obhlíželi okolí a mapovali postup a počty nepřátel. Jak se zjistilo, během dne na Jebannu Goa'uldům přišly další síly. Nepřítel disponoval nejméně třemi stovkami bojovníků. Ve výzbroji nechyběly Tyčové zbraně, Zat'nik'ately, ale i tradiční zbraně jako luky, meče a sekery.

Zatímco obránci netrpělivě očekávali útok, chladná noc dlouze plynula. Nepřátelé postupovali jen velmi pomalu. Procházeli nedávno opuštěná města, vesnice a obydlí. Goa'uldký vládce Namtar, bůh a moru války, pomocník Ereškigal, když dlouho nemohl najít jediného zajatce, zuřil. Nařídil postupovat bez ohledu na následky rychleji do vnitrozemí a převést co nejvíc zajatců. To však byla chyba, protože obránci podpoření Aldeřany už byli na ně připraveni.

První nepřátelský oddíl čítající téměř stovku Jaffů postupoval údolím. Válečník Dariusz, který velel tomuto oddílu tiše sledoval, jak nepřítel vkročil přímo do pasti. Když se Goa'uldi přiblížili na dostřel, dal váleční povel k útoku. Z úkrytů ve skalách vylétlo několik desítek šípů v několika salvách. Zmatení Jaffové se snažili získat přehled o dění v okolí, než však zjistili, odkud přišel útok, mnoho desítek bojovníků už leželo v kaluži krve prošpikováno šípy. Jaffové spustili palbu z Tyčových zbraní, zatímco zbytek zaútočil na skaliska. Teď nastala příležitost spustit další část plánu. „Spusťte klády!“ zavelel válečník. Nato obránci shodili na nepřítele množství připravených klád a kamení. Než stačili zareagovat, mnoho jich skončilo se sraženým vazem, nebo rozbitou hlavou.

Lučištníci neustávali ve střelbě a mnoho nepřátelských bojovníků končilo s šípy v tělech. Ztráty však byli i na straně obránců, když některé zasáhl výstřel z Tyčové zbraně. Jakmile ztráty na nepřátelské straně překročily dvě třetiny, do boje vyrazili i bojovníci vyzbrojeni meči a dalšími chladnými zbraněmi. Následující bitva už netrvala dlouho a odhodlaní obyvatelé zdejšího světa porazili celý oddíl.

Podobně to vypadalo i na dalších místech. Mnoho bitev bylo vyhráno a Goa'uldi během krátké chvíle ztratili více jak čtyři stovky Jaffů. To se doneslo vládci Namtarovi, a ten pod novými skutečnostmi přikázal poslat pro posily. To však neuniklo Aldeřanským zvědům a ti o záměru nepřítele ihned informovali ostatní. Calanirmyan rozhodl k okamžitému útoku na nepřítele, protože potom by následoval dlouhý a náročný boj, který by se neobešel bez vážných ztrát. Byl zde sice předpoklad existence dalších Kruhů, ale ty byly kdo ví kde a jak daleko.

Obránci seskupili síly do poměrně velké armády čítající osm set mužů. Dle zjištění zvědů čelili nepřátelské síle sto padesáti Jaffů, kteří se stáhli ke Kruhu. Nebylo nač čekat, hrálo se o každou minutu a navíc světlo na východě věstilo přicházející den.

Než armáda dorazila na místo už bylo ráno. Kruh světů byl obehnán obrannými postaveními. Goa'uldi bedlivě hlídali okolí a dle rozestavení hlídek očekávali útok. Nezbylo než nenápadně obklíčit celé nepřátelské postavení a zaútočit co možná nejrychleji. Už z počátku bylo jasné, že největší potíže bude působit Goa'uldký vládce Namtar. Jeho vzhled však Aldeřany velice překvapil. Bylo známo, že Goa'uldi volili převážně lidské hostitele. Ovšem tady tomu tak nebylo. Namtar měl tělo Temnorozeného, dlouhé hnědé vlasy, černý háv a zlověstný výraz bledého obličeje charakteristický pro tuto rasu. Toto zjištění měnilo situaci. Aldeřané s obránci nyní museli čekat na den, kdy Temnorození nemají takovou moc a ukrývají se do temnot.

Dobu před rozedněním obránci využili k postupnému obklíčení. Museli dávat velký pozor, protože se po okolí pohybovalo mnoho nepřátelských hlídek. Když mnozí zaujali místo, už se jen čekalo na signál. Než však k němu došlo, jedna hlídka Jaffů narazila na malý oddíl ukrytých obránců. Ihned se okolím rozeznělo poplašné troubení rohů. Už nebylo nač čekat, a tak se i zbytek pustil do boje.

Stovky lučištníků spustilo palbu na nepřítele. První Jaffové padli zasaženi šípy k zemi. Nepřítel se však stačil rychle zorientovat a zaujmout obranné postavení. Spustila se přestřelka mezi lučištníky a Jaffy s Tyčovými zbraněmi a Zat'nik'ately. Ostatní válečníci se pustili proti sobě. V lesích kolem kruhu nastala regulérní bitva. Do boje samozřejmě zasáhl i Namtar, jenž v místech, kde byli ukryti lukostřelci, vytvořil hustou mlhu či temnotu, a tak nezbylo než se pustil do boje s nepřítelem tváří v tvář.

Počty nepřátelských bojovníků se postupně tenčily, až zbyl Namtar a několik elitních Jaffů sloužící jako osobní stráž. Goa'uldký vládce vytvořil kolem sebe a Jaffů magický štít, který zcela znemožňoval použití šípů jakožto i Aldeřanské magie. Nepřítel však mohl přes tento štít i nadále útočit, takže nezbylo obráncům nic jiného, než se krýt za obranými valy. Aby toho nebylo málo, Namtar černou magií vrátil několik mrtvých k životu. Aldeřané s obránci tak s nimi museli opětovně bojovat.

Aldeřané ze Společenství však též ovládali magií a útočnými kouzly oslabovali nepřátelský štít. Jakmile se zhroutil, salva šípu zlikvidovala mnoho elitních Jaffů, jejichž silné zbroje nedokázali odolat velkému náporu šípů, které si našly cestu slabými místy. Namtara však chránil jakýsi mocný osobní štít, od kterého se šípy odrážely a magické střely Aldeřanů zanikaly. Ten ale věděl, že čelí velké přesile a navíc vycházející slunce mu ubíralo sil. Se zbytkem Jaffů v rychlosti zamířil ke Kruhu, kde zadal adresu neznámého světa. Než prošel, seslal na obránce jedovatý oblak. Ti museli v rychlosti opustit zasaženou oblast, protože cítili, jak je moc rozkladu zraňovala. Calanyrmian na sebe seslal ochranné kouzlo a běžel ke Kruhu, aby zjistil adresu světa, odkud Namtar dorazil.

Stihl to jen tak tak, ale dva symboly nestačil včas přečíst, znal jen jejich přibližnou polohu na panelu.
„Stihl jsi to?“ přiběhl k němu válečník Ted Skjellum.
„Dva symboly mi chybí, ale snad to dám do kupy. Ty poslední dva tuším kde byly, takže projdu knížky a snad se okruh možných světů zmenší.“
„Aspoň tak. Goa'uldy jsme porazili, ale kdo ví, kolik máme času.“
„Řekl bych, že velmi málo,“ řekl vážně vůdce. „Otevřu průchod na Nazgaran a tím zablokuju cestu sem. Ihned svolej zbytek. Musíme sem co nejrychleji odvést všechny místní obyvatele. Zraněné ošetříme doma a na Nasye,“ ukončil řeč a zadal adresu jejich domova.

Stěhování zbylých obyvatel zabralo už jen dopoledne, protože se zpráva o příchodu Goa'uldů roznesla po světě rychlostí blesku. Ti, kteří se účastnili bojů se snažili pomoct jak mohli, někteří se ani nevraceli pro svůj majetek, protože se obávali dalšího útoku. Existovalo riziko, že Goau'uldi stihnou otevřít Kruh dřív než Aldeřané vždy po jeho samovolném uzavření, jenž nastávalo vždy zhruba po půl hodině.

Když poslední skupinka opustila Jebannu, Aldeřané si mohli oddechnout. Naprostou většinu uprchlíků poslali na nový svět. Zůstalo pouze pár vážněji zraněných, kteří potřebovali pár dní klidu a léčitele. Další dny Calanyrmianovo Společenství čekalo mnoho práce s pomocí osidlování Nasyi a upravování plánu dalších výprav. Vůdce se obával, že Goa'uldi se chystají k další válce.

Hezký na tvé povídky jsem se těšil

vynikající díl

Som rád , že si pridal pokračovanie.
A ako vždy som sa do toho poriadne začítal.

[andoriel]

V tak krátké době odstěhovat celou planetu, to ses u toho asi zapotil
Nepokusí se Gou'auldi zjistit, kam jim vhodní hostitelé odcestovali? Namtar jako Temnorozený mě docela překvapil.
Bylo to moc pěkné čtení a už se těším na pokračování.

andoriel: Bylo to hodně náročné, ale obyvatelstvo bylo chudé a moc věcí nemělo. Žádné sbírky soch a obrazů, sudy vín, kořalek, metalovou fonotéku , každý vzal to nejnutnější a vydal se na cestu. Málo kdo bral na povozech celý svůj majetek a to celý přesun urychlilo.
Samozřejmě, že se teď Namtar pokouší zjistit, kdo mu vlezl do revíru a páchá nepravosti.
Ohledně Namtara, říkal jsem si, že už je poněkud nudné stále obsazovat ty samé vládce, a tak jsem si někde vytáhl nějaký krátký seznam starých bohů. Zalíbil se mi Namtar

bůh moru a války. Namtar (podle jiných překladů Namtaru nebo Namtara) byl podle mezopotámské mytologie pekelným bohem, bohem smrti, poslem An, Ereškigala a Nergala. Byl obecně obviňován z odpovědnosti za nemoci a pohromy. Byl vládcem šedesáti druhů nemocí, představovaných démony, kteří pronikali do různých částí lidského těla; lidé se snažili chránit před nemocemi obětováním Namtarovi. Existují teorie, že Asyřané a Babyloňané po dobytí Sumeru převzali tyto aspekty víry - byly pro ně velmi důležité, protože se podle nich jednalo o ducha osudu. Ten byl oslavován jako milovaný syn Baala. Byl v podstatě konečným vykonavatelem instrukcí ohledně osudů lidí a asi měl i moc nad některými jinými bohy. Často vystupoval jako personifikace smrti - podoba se Smrtkou z českých pohádek.

A tak píšu píšu a když přišel na scénu, tak si jdu vyhledat nějaký jeho obrázek a najednou na mě vyskočil bubeník kapely Carach Angren používající umělecké jméno právě Namtar. Navíc týden poté hráli na festu Brutal Assault, kam jsem se zrovna chystal. A nápad byl najednou na světě. Viz přiožené foto
http://www.spirit-of-metal.com/membre_groupe/photo/%28Namtar%29__Ivo_Wijers_-15972.jpg

[andoriel]

Teď jsem si představila, jak by takové stěhování probíhalo u Aiweho Tam by určitě došlo i na ty sochy (Promiň, Aiwe )
Namtar je skvělý. Moc se mi líbí popis i fotka a těším se na pokračování.