Stargate: Enemies (2.7.2012) KOMPLET PDF + DOC

Daedalos304: Tak dej vědět jak se bude ta povídka jmenovat, už se těším.

Budeš dávat potom ty díly naráz nebo je dáš jednotlivě ?

no původně jsem chtěl dat party 1 a 2 ve středu a čtvrtek a pak party 3, 4 možná 5 za týden...ale vzhledem ke spoždění a k tomu, že už je povídka téměř hotova to možná hodím více méně po dnech

opět jako vždy se omlouvám Dragovi za double post, ale tohle stejně jako vždy prostě musím oznámit..

tak mojí milí přátelé a čtenáři, povídka alespoň z té psané části dosáhla svého konce, před pár minutami jsem dopsal poslední část 74. dílu, který je svojí délkou opravdu obrovský (dohromady všechny části asi 50 A4), odeslal sem díl na korekci a teď už jen budu čekat na korekci, které se snad dočkáme brzy , jen co budu mít některý díl u sebe, hned ho sem dám takže buďte trpěliví a věřím, že nebudete zklamaní

50A4 tak zav to tě tvuj korektor asi zabije.

deadalos: Neboj, nezabije.

Toto je spoiler!!!:

(To je můj přípěvek od Poslední návštěva: středa 25.5.2011 17:04:10)

Uff rád bych znal konec .

50 A4 dofám že dokážu napsat stejně dobrou povídku

no, tak podle posledních zpráv jsou party 1 až 3 zkorekturované a jakmile bude mít Jakop čas a chuť, tak mi je určitě pošle..., tkaže je velká pravděpodobnost, že dnes bude další díl a rovnou uvažuji o dvojité dávce, abych vám vynahradil to čekání a aby to pěkně odsejpalo

zdravím, jak jse mslíbil, tak vám přináším první část 74. dílu, věřím že čekání některé z vás mohlo rozhodit, a proto nebudu dále zdržovat nudným kecáním a dám vám ten díl....Jakopovi opět děkuji za korekci, která určitě nebyla vzhledem k neobvyklému rozsahu jednoduchá

74. Díl (Pokračování příště? – To be continued?) Part I

Pegas, Lantea, Týden před osvobozením Země
- Na Atlantidě a ostatních čtyřech městech všichni žili poklidným rutinním životem. U senzorů seděla zívající Amelie a vedle ní spokojeně chrupkal Rodney. Amelie zrovna pročítala úryvek z databáze, ve kterém si podrobněji četla jedno z hlášení generála Mirala, který vedl první útočnou vlnu při obléhání Atlantidy, před deseti tisíci lety. V pozadí právě zazněl zvuk značící nový kontakt na dálkových senzorech. Amelie byla do hlášení začtená tak, že ji zvuk v pozadí hodně vylekal. Když hlasitě vyjekla, probudila tím Rodneyho, který se se slovy: „Já nespím,“ málem převrátil. Ameliin tep sahal ke dvěma stovkám, po pár vteřinách se ale uklidnila a přistoupila k senzorům dálkového dosahu. Rychle něco namačkala na panelu a lupa přiblížila onen bod. Rodney chtěl být v obraze a ihned přiskočil k Amelii, odstrčil ji od panelu a zvětšil obraz na původní velikost. Zároveň s tím přidal vypočítanou trasu lodi, která kolidovala s planetou, na které se nacházela pětice měst.

Amelie: „Kolik máme času?“
Rodney: „Při současné rychlosti, necelý týden.“
Amelie: „Vzbudíme Richieho?“
Rodney: „Mámě dva dny, stačí až ráno na poradě.“

- Amelie si zašla pro kávu a Rodney se odebral do pokoje za Jennifer. Když se ráno probudil, zjistil, že má dvacet minut zpoždění. Urychleně nahodil oblečení a utíkal na poradu. Ta začala i bez něj, ale po jeho vyrušení a následné omluvě pokračovala a slova se ujal Rodney, který všechny seznámil se situací.

Woolsey: „Víte, co je to za loď doktore?“
McKay: „Víme, že letí z Mléčné Dráhy, a jediní, kdo by teoreticky mohli vlastnit mezigalaktické hypermotory jsou…“
Woolsey: „Aschenové.“
McKay: „Přesně.“
Woolsey: „Ta loď se o Atlantidě nesmí dozvědět.“
McKay: „Tipnul bych si, že o ní dávno ví, jinak by sem neletěli.“
Sheppard: „Jenom jedna loď? Rodney, kdybych věděl o Atlantidě, tak se k ní ani nepřiblížím.“

O dva dny později
- V dostřelové vzdálenosti od předpokládaného výstupu aschenské lodě se shromáždila bojová flotila v čele s Kutuzovem, Dareou, Leandrou a Hope. Jejich zbraně a štíty byly v plné pohotovosti, když se necelou miliardtinu světelného roku před nimi z hyperprostoru vyřítil aschenský křižník, jehož motory nebyly na takovou zátěž stavěné, chybělo jen málo ke katastrofickému přetížení. Velitel křižníku ihned přikázal pumpovat do štítů a motorů veškerou možnou energii. Udělal dobře. Kutuzov vyrazil proti příchozímu, hned jej pokropil čtveřicí asgardských bledě modrých paprsků, jež se do štítu s chutí zakously. Aschenský křižník se silně otřásl, ale ihned oplatil stejnou mincí. Jeho paprsky, ale nemohly Kutuzova ohrozit. Leandra s Dareou byly v závěsu za ruským křižníkem a svými červenými pulsy nenechávaly štít ani na chvíli odpočinout. Aschenská posádka byla v koncích, velitel věděl, že to může být jednosměrná cesta, ale musel splnit rozkazy rady. S motory na plný výkon se snažil vymanit ze sevření trojice křižníků. Když svoji bodovou obranou začal všechny ostřelovat a přidal k tomu i asgardské paprsky a zcela nové zbraně v podobě samonaváděcích raket Mk.XI z pozemského arzenálu, na bojišti přituhlo. Plukovník Young ve velitelském křesle Hope pozoroval bitvu před sebou, přešel k jednomu z panelů a spolu s doktorem Rushem vysunuli hlavní dělo, které ve svých útrobách Hope schovávala.

Young: „Je čas na test doktore.“
Rush: „Jste si jistý? Opravili jsme ji teprve před týdnem.“
Young: „Jsem, vysuňte to dělo, já si poradím s mířením.“

- Rush vysunul dělo a Young zamířil doprostřed bojového hloučku, odkud se snažil aschenský křižník dostat. To se mu nakonec podařilo, ale hned při výletu z blokované oblasti jej zasáhl energetický puls takové síly, že by se za ní nemusel stydět ani plazmový paprsek lodí třídy Daedalos. Jen, co se dělo opět dobilo, Young znovu vystřelil, tentokrát ale paprsek prošel skrz vyčerpané štíty a zasáhl hlavní můstek, který se nacházel pod trupem zhruba v jedné třetině lodi. Hned za ním prošel i asgardský paprsek a cestovatelské pulsy. Křižník neměl nejmenší šanci ustát takový příval a bylo jen otázkou času, kdy podlehne. Plukovník Gulov v křesle Kutuzova pogratuloval zbraňovému a nařídil kormidelníkovi, aby vzal loď zpět na orbitu. Odtud se nechal plukovník Gulov transportovat na pevninu, kde se nacházel i jeho luxusně zařízený byt. V prostoru brány na Atlantidě se mezitím sešel tým plukovníka Shepparda, který vyrážel na svoji poslední misi, před odletem do galaxie Mléčná Dráha osvobodit Zemi.

Sheppard: „Kde má být ten informátor?“
Woolsey: „Podle cestovatelů v jedné opuštěné chatě na okraji města.“
Sheppard: „Víte, že se mi to nelíbí.“
Woolsey: „Ano, zmínil jste to už na poradě.“
Sheppard: „Fajn, tak to se mi ulevilo, že to víte.“
Woolsey: „Ty informace potřebujeme.“

- Chuck vytočil adresu zmíněné planety, na které se nacházel cestovatelský informátor z řad wraithských uctívačů a po ustálení horizontu události Sheppard prošel jako první. Jako první taky vyšel na druhé straně, na krásném zasněženém paloučku, po kterém se proháněla různá lesní zvířata, která John nikdy neviděl.

Ronon: „To mi připomíná, že jsem už pěkně dlouho nebyl na lovu.“
Sheppard: „Ty je poznáváš?“
Ronon: „Jo, jejich maso je vynikající a rozplývá se na jazyku.“
Sheppard: „Po cestě nazpět si můžeme jedno ulovit.“
Ronon: „Už jsem myslel, že to neřekneš.“

- Načež se celý tým vydal na dlouhou desetikilometrovou cestu, vedoucí temným zasněženým lesem, přes potok, jehož teplota sahala k jednomu stupni a přes zamrzlé jezero. Nakonec bez větší újmy na těle, ale chatu našli. Stáli u polorozpadlé chaty na okraji zničeného města. Sheppard pomalu otevřel dveře a jako první vešel dovnitř. Hned za dveřmi na něj čekal cestovatelský informátor, který na Johna zamířil, ale skrz okno na něj mířil Ronon, takže neměl nejmenší šanci.

Drex: „Promiňte mi to, musím být opatrný.“
Sheppard: „Vy budete Drex.“
Drex: „Ano, mám pro vás pár informací.“
Sheppard: „Povídejte.“
Drex: „Není třeba, mám je zde na svém laptopu.“
Sheppard: „Páni, vy máte náš laptop, musí být těžké jej schovat, když jste na lodi.“
Drex: „Nemějte obavy, nedělám to poprvé, máte tam vše, co potřebujete vědět.“
Sheppard: „Například?“
Drex: „Plány nové lodě, poloha tajného zařízení, na kterém probíhá klonování vojáků, polohu wraithského shromaždiště a nějaké informace o nové rase, která se usadila na okraji galaxie.“
Shepparda: „No, tak teda děkujeme, asi to rychle půjdeme nahrát do databáze Atlantidy a koukneme, co na nás Todd chystá.“
Drex: „Pozdravujte Larrin.“

- S posledními slovy Sheppard zavzpomínal na svoji přítelkyni, která se už hodně dlouho neozvala. Ona a její loď byla kdesi v Mléčné Dráze, ale ani Sheppard, ani nikdo jiný nevěděl, kde Labrea a zbytek lodí vyslaných k obraně čínsko-indické kolonie jsou. Ronon vyrušil Johna z rozjímání, že by měli vyrazit a začal se připravovat na ulovení jednoho zvířete. Když se blížili na palouček, kde se nacházela brána, z ničeho nic nad jejich hlavami proletěla šipka.

Sheppard: „Sakra, dělejte, musíme zadat bránu, dřív než ji zablokují.“

- Celý tým se dal do rychlého úprku skrz hluboký sníh. Nejrychlejší byl Ronon, který začal zadávat adresu. Bylo to tak tak, když jen o pár vteřin vytvořil červí díru před Wraithy. Obratem poslal IDC a čekal na členy týmu, za nimiž se vydala i šipka, která před chvíli proletěla nad jejich hlavami. Pilot věděl, proč zde byli a nehodlal je nechat uniknout s tak cennými informacemi, ale měl smůlu. Tým to stihl poměrně rychle a než se šipka vůbec dostala na dostřel brány, tým už sundával zbraně a Rodney běžel zapojit laptop. Celý tým se ihned vydal za ním a po zpřístupnění databáze zůstali všichni jako opaření.

Sheppard: „Je to to co si myslím?“
McKay: „Tohle? Jo.“
Sheppard: „No museli jsme tušit, že to přijde, když jsme mu dali ZPM.“
McKay: „Podívejte, to je adresa původní planety Atlantidy.“
Sheppard: „Tam jsme našli Hope ne?“
McKay: „Jo.“
Sheppard: „Zdá se, že si ještě zaletíme na výlet.“

- Příprava Kutuzova zabrala jen pár minut, let pak dalších osm hodin, ale nakonec se Kutuzov dostal ke svému cíli. Ihned po opuštění hyperprostoru Petrovnikov ruskou loď zamaskoval a na třetinový výkon se s ní vydal na orbitu. Zde se nacházela početná flotila nových obyvatel planety, která přilétla před dvěma týdny. Senzory získávaly data, když zahlásily kontakt za Kutuzovými zády.

Petrovnikov: „Pane, mám příchozí kontakt, otáčím loď čelem k němu.“

- Kutuzov byl během mžiku čelem vzad a osazenstvu můstku se naskytl nepěkný pohled. Přímo před nimi se nacházela obrovská wraithská loď, jejíž trup měl fialovo-červenou barvu. Tento úl byl mnohem větší, než bylo běžné.

McKay: „Odmaskujte nás, hned.“
Gulov: „Doktore?“
McKay: „Jejich senzory jsou díky ZPM o dost citlivější a jsou schopny detekovat maskované lodě.“
Gulov: „Majore, nabijte přední asgardské baterie a sila jedna až osm.“
Petrovnikov: „Připraven.“
Gulov: „Přepněte na štít, doktore, doporučujete nějaké specifické místo k útoku?“
McKay: „Hangár, tam jsou wraithské lodě nejzranitelnější a pokud se nám podaří dobrá trefa, mohly bychom jej vyřadit.“

- Petrovnikov odmaskoval loď a snažil se co nejrychleji zapojit štíty, což se mu bohužel nepovedlo a Kutuzov byl vážně poškozen v oblasti můstku a sil. Jeden z energetických pulsů dokonce prorazil super pevnou slitinu a z lodi začal unikat atmosféra.

Gulov: „Z nepoškozených sil vypusťte rakety, musíme vypadnout, než nás zničí.“

- Petrovnikov z nepoškozených sil vypustil sedm raket, které velikou rychlostí letěly k úlu. Jediná raketa prošla skrz hustou palbu, ale zaznamenala zásah do černého. Hangárová vrata se vypařila a na lodi se začaly objevovat druhotné exploze. To umožnilo Kutuzovovi uniknout ze spárů jisté smrti. Todd převedl veškerou energii do regenerace trupu a na původním místě se začala objevovat nová vrata. Superúl tak mohl pokračovat v původní operaci. Todd navedl loď na kolizní kurz s jednou z lodí na orbitě a začal ji důkladně skenovat. To samé udělaly i lodě modrásků, ale díky rušení v okolí superúlu senzory zachytily jen obrovský energetický výkon. Todd vyslal vlnu šipek, které na palubu i přes zapojené štíty dokázaly transportovat své bojovníky. Jeden z Wraithů chytil zaskočeného modráska pod krkem a vyzvedl jej do výšky. Po dvou vteřinách přitiskl svoji ruku na jeho vyhublé modré tělo a začal z něj vysávat život. Vysávání však netrvalo moc dlouho. Po pár vteřin jej upustil na zem a sám se v bolestné agónii svalil k zemi. Díky wraithská telepatii Todd zjistil co se děje, a proto superúl nabil své mohutné baterie a vypustil první vlnu smrti. Čtveřice střel vyřadila štíty a tři následující loď roztrhaly. Zbylé tři prolétly atmosférou a dopadly do neobydlené části lesa. Zbývající jedenáctka lodí vysunula zpod přídí své velké kanóny a začala po superúlu systematicky pálit. Všechny lodě se daly do úhybných manévrů a do jeho obkličování. Po pár vteřinách se v plamenech ocitl i druhý z křižníků, které brázdily vzduchoprázdné chladné vakuum.

Modrásek1: „Naše střely nemají žádný účinek, ten jejich trup je téměř neproniknutelný.“
Modrásek2: „Téměř?“
Modrásek1: „Ano, podle toho co vidíme, ten trup vypadá jako organický.“
Modrásek2: „To není možné.“
Modrásek1: „Navíc má ta loď na své palubě neobyčejně silný zdroj energie, nic podobného naše senzory nikdy nezachytily.“
Modrásek2: „Pokud je vaše hypotéza správná a ten trup je opravdu organický, určitě se bude i sám uzdravovat.“

- V tom vedle lodě explodoval další sesterský bitevník.

Modrásek1: „Ano a ten obrovský energetický potenciál umožňuje velice rychlou opravu.“
Modrásek2: „Víte tedy jak tím trupem proniknout?“
Modrásek1: „Možná, musíme zvýšit výkon našich kanonů na hranici přetížení a musíme pálit do jednoho místa.“
Modrásek2: „Doufám, že to bude fungovat, nesmíme jim dovolit zničit náš nový domov, to by byl hrubý neúspěch naší mise a to si nesmíme dovolit.“

- První modrásek přeposlal všem zbývajícím lodím své postřehy a návrhy. Lodě se začaly stahovat blíže k sobě, aby mohly pálit jen do jednoho místa a s takovou kadencí, že by se za ni nemusel stydět ani normální wraithský úl. Palba do jednoho místa opravdu fungovala, pulsy dopadaly ihned po sobě a dávaly trupu dané oblasti opravdu zabrat. Todd převedl do regenerace trupu obrovské množství energie, ale ani to nestačilo. Po dvou minutách husté palby na straně modrásků zbývalo jen šest lodí, zatímco superúl pořád bojoval, bez většího poškození. Najednou však v oblasti hangáru došlo k explozi, když jeden z pulzů kompletně pronikl zdevastovaným trupem a zasáhl stojící šipky, čekající na svoji posádku. Exploze jedné šipky vyvolala explozi další a další, až se exploze objevovaly po celé šíři hangárů. To však byl jediný úspěch, kterého modrásci dosáhli. Vyřadili většinu děl, ale i ta zbylá stačila jedinou salvou zlikvidovat jednu loď. Po dalších dvou minutách bylo po boji. Nehybný superúl zapojil své motory a skrz pole trosek doletěl na geostacionární orbitu Lantey. Sken netrval moc dlouho, než našel novou rozestavěnou kolonii. Todd zaměřil první sektor a zbývajícími bateriemi pokropil povrch. Wraithské střely nebyly příliš přesné, ale i tak působily totální zkázu, když po půl hodince bombardování nezůstal ani jeden modrásek na živu. Superúl dokonce zničil i oba raketoplány, které byly vyslány s diplomatickou delegací. Raketoplány se nedostaly ani tři sta metrů nad povrch. Toddova nenávist neznala mezí. Taková nečistá a nechutná stvoření nesměla obývat galaxii Pegas. Zatímco Todd zůstal se svým úlem kvůli opravě na orbitě, Kutuzov přistál do doku kvůli opravě trupu, jehož integrita v místě dopadu začala rapidně klesat. Plukovník Gulov se nechal transportovat do řídící místnosti Atlantidy, aby mohl osobně předat složku s hlášením o misi.

Gulov: „Pane Woolsey, tady je moje hlášení, určitě si počtete, ale zajímá mě pár věcí.“
Woolsey: „Posaďte se plukovníku a ptejte se.“
Gulov: „Děkuji, pane, jak je možné, že postavili další superúl?“
Woolsey: „Předpokládám, že vám nikdo neřekl, nebo nedal přečíst složku 425?“
Gulov: „Ne pane.“
Woolsey: „Tato složka obsahuje hlášení o jednom incidentu, který chtělo IOA ututlat.“
Gulov: „Před kým?“
Woolsey: „Přede všemi. Nechtěli, aby se obyčejní lidé dozvěděli, co se stalo a v jakém jsou nebezpečí.“
Gulov: „A co se stalo?“
Woolsey: „Při rutinní misi byly týmy plukovníka Shepparda a podplukovníka Lornea zajaty Toddem. Výměnou za jejich životy požadoval 4 ZPM.“
Gulov: „Ne?!“
Woolsey: „Ano, toť stručný obsah složky 425.“
Gulov: „To těch věcí bude lítat víc?“
Woolsey: „Nevíme kolik modulů je potřeba na jeden superúl, ale je to velice pravděpodobné.“

- Gulov s nehezkým výrazem ve tváři vstal, naznačil zasalutování a odešel. Spojil se se svoji posádkou a barvitě jim popsal situaci. Hned poté se osprchoval a zavítal do vyhlášené restaurace, která se nacházela na pevnině.

O týden později, Dva dny po osvobození Země
- Během hektického týdne, kdy se vše na Atlantidě obrátilo vzhůru nohama, začaly všechny dostupné lodě pátrat po Toddově superúlu, který si doléčoval utržené rány z poslední bitvy. Lodě však neměly žádný úspěch a po superúlu jakoby se slehla zem. Woolsey po týdnu snížil intenzitu pátrání, takže se ho teď účastnily jen asgardské lodě. Kutuzov, Leandra, Darea a Hope zůstávaly na orbitě planety, kdyby náhodou. Senzory dlouhého dosahu pracovaly na plný potenciál, když se na senzorech objevil nový bod značící letící úl. Jeho dráha směřovala jak jinak, než ke kolonii.

Woolsey: „Chucku, za jak dlouho…?“
Chuck: „Zítra.“
Woolsey: „To ho senzory nezachytily dříve?“
Chuck: „Je dost rychlý, zřejmě Toddem upravený.“
Woolsey: „Superúl?“
Chuck: „Zdá se, že ne.“

- Woolsey opět zvýšil bojovou pohotovost, i když to byl jen jeden úl. Všechny ozbrojené složky začaly připravovat své stíhačky, lodě a děla. Všichni pracovali celou noc, aby bylo vše připraveno, kdyby to byl superúl. Druhý den ráno a do kontaktu zbývalo jen pár minut. Všechna města se jako tradičně zamaskovala. Lodě tentokrát zůstaly odhaleny, aby mohly úl okamžitě zničit. Jen Hope se přesunula na druhou stranu planety. V křeslech seděli určení lidé a čekali na rozkaz z vrchu. Ten mohl přijít opravdu záhy, když se v dostatečné dálce od Lantey a z dosahu dronů objevil wraithský úl.

Woolsey: „Plukovníku, vysílají nějaké zprávy?“
Gulov: „Zatím ne, ale prozatím nenabíjejí zbraně, možná…moment, něco se děje.“
Woolsey: „Plukovníku?!“
Gulov: „Přišla nám textovka, abychom nepálili.“
Woolsey: „Video přenos?“
Gulov: „Spojím se s nimi.“

- Jen co Petrovnikov odeslal textovku s žádostí o video hovor, obrazovka na Kutuzovovi problikla ze senzorů na obraz, na kterém se objevil dávný přítel, který byl po právu považován za mrtvého. Woolsey nechal zavolat zraněného plukovníka Shepparda, jehož rána se po zásahu jednoho z teroristů hojila velice pomalu. Sheppard po pár minutách dorazil do řídící místnosti. Kolem krku měl obvaz, jenž držel jeho ruku ve stabilizované poloze, aby moc nenamáhal zasaženou oblast. Při jemném kroužení ramenem zůstal stát jako opařený, když pohlédl na obraz. Při svém zaskočení byl schopen jen jednoho koktavého slova.

Sheppard: „F-forde?!“
Ford: „Zdravím plukovníku.“

- Sheppard se otočil na Woolseyho, jehož výraz vypadal na chlup stejně, jako Sheppardův.

Ford: „Rád vás vidím plukovníku, kde je Elizabeth, Teyla a McKay?“
Sheppard: „Ehm, ony….“
Woolsey: „Teyla a Elizabeth bohužel zemřely a McKay je momentálně pryč.“
Ford: „To mě mrzí, a vy jste?“
Woolsey: „Doktor Richard Woolsey, bývalý předseda IOA.“
Ford: „Rád vás poznávám.“
Woolsey: „Nápodobně.“
Ford: „Myslíte, že by bylo možné přistát nebo něco takového?“

- Po chvíli se opět probral Sheppard, který neposlouchal předchozí rozhovor a zaregistroval jen přistání.

Sheppard: „Moment, jak jste se sem vůbec dostal?“
Ford: „Jo, to, no…“

- Ford přitáhl Wraitha, u jehož hlavy byla stejná puška, jakou vlastnil i Ronon.

Ford: „Asi takhle.“
Woolsey: „Nemůžeme vám dovolit přistát, Wraith i ta loď by nás mohli prozradit.“
Ford: „Fajn.“

- Načež Ford prohnal wraithovou hlavou červený energetický puls a nechal se po vypojení elektromagnetické rušení transportovat. Kutuzov transportoval Forda na svoji palubu a salvou šesti paprsků rozmetal úl na kusy. Gulov přivítal Forda a ihned jej poslal na ošetřovnu, kde již byl nachystaný doktor, jehož prací bylo zjistit, zda je Ford po fyzické i psychické stránce v pořádku. Po půl hodině únavných testů a skenů byl Ford prohlášen za čistého a bylo mu povoleno vrátit se na Atlantidu, jež se spolu s ostatními čtyřmi městy opět odmaskovala. Ford se ocitl přímo u brány. Po tak dlouhé době byl městem naprosto uchvácen. Po pár momentech, kdy se rozkoukával, zamířil spolu s příchozí ochrankou do zasedací místnosti, kde seděl Woolsey spolu se Sheppardem a ministrem obrany.

Ford: „Plukovníku, pane Woolsey, pane…?!“
Natski: „Martin Natski, ministr obrany Lantey.“
Ford: „Pane ministře.“
Woolsey: „Poručíku Forde, vítejte zpět.“
Ford: „Děkuji, jsem rád, že jste mi dovolili vrátit se, alespoň poté, co se po našem posledním setkání určitě odehrálo, plukovníku.“
Woolsey: „Když jsme u toho, všichni zde si mysleli, že jste zemřel.“
Ford: „Bylo mi jasné, že jste si to mysleli, a osobně bych si to taky myslel, ale z té lodi se mi podařilo uniknout.“

- Sheppard zatím seděl potichu na své židli, na které měl už i vyryté své iniciály. Nedůvěřivým tónem jen prohodil směrem k Fordovi: „Jak?“

Ford: „No potom, co jsem vás nasměroval k Teyle a Rononovi. Kde je vlastně Ronon?“
Woolsey: „K tomu se taky dostaneme, pokračujte.“
Ford: „Kde jsem, jo. Poté, co jsem vás navedl za nimi, utíkal jsem si pro pár zásob enzymu, k hibernačním komorám. Když jsem se k nim dostal, podařilo se mi rozřezat jejich povrch a nabral jsem si trochu toho enzymu. Pak jsem utíkal za vámi, ale tak trochu jsem se ztratil. Věděl jsem, že už mi nezbývá moc času, a proto jsem se vydal tam, kde jsem si myslel, že budou hangáry. Celá loď se stále více otřásala, když jsem narazil na hvězdnou bránu.“
Sheppard: „Hvězdnou bránu? V úlu? To je divné.“
Ford: „Věřte mi, byl jsem z toho také zmatený, ale využil jsem té šance a vrátil jsem se na naši základnu do jeskyně, kde leželi dva mí zbylí kamarádi na zemi, v bezvědomí.“
Sheppard: „Rodney se trochu předávkoval a popral se.“
Ford: „Těžko uvěřit, že to Rodney zvládnul, ale zachránil nám tím všem životy.“
Natski: „Co se stalo poté, co jste se vrátil do jeskyně?“
Ford: „Počkal jsem, až se všichni proberou a seznámil jsem je se situací. Pak jsme začali od začátku. Dařilo se nám poměrně dobře, získali jsme nové členy a dokonce pár vědců z genijských řad. Hodně nám pomohli s výrobou výbušnin. Čím dál tím častěji se nám dařilo likvidovat wraithské cíle, ať už to byly výzkumné stanice nebo jiné pozemní cíle. Uběhly tři roky, když jsem se začal doslýchat, že naděje Pegasu zmizela, samozřejmě jsem začal pátrat, co se stalo, ale nezjistil jsem nic jiného, než že jste si hodně dlouho nepřišli pro žádné zásoby na světy, se kterými jste obchodovali.“
Sheppard: „Museli jsme přeparkovat, Wraithové se doslechli o poloze Země, takže jsme vzali Atlantidu a letěli jim nakopat zadek, což nebylo tak jednoduchý, když si Todd postavil superúl napájený modulem nulového bodu.“
Ford: „Ale zvládli jste to a jste zpátky.“
Woolsey: „Nakonec ano.“
Ford: „O tom jsem se také doslechl. Začal jsem po vás pátrat ještě intenzivněji, než předtím, ale dokonale jste zametali stopy.“
Natski: „Pochopitelně jsme nemohli všude roztrubovat, kde jsme.“
Ford: „Pochopitelně. Nicméně pokračovali jsme podle plánu, když se na scéně objevili noví nepřátelé. Po pár týdnech jsme se s nimi dostali do křížku. Pozabíjeli půlku mého týmu, než se nám podařilo při jedné akci uniknout.“
Sheppard: „Huroné, nebo tak nějak. Taky jsme se s nimi setkali, ale nakonec jsme je vyřídili, alespoň většinu, nikdy nezjistíme, jestli někde nějací nejsou.“
Ford: „Pak se zase vše vrátilo do starých kolejí. Škodili jsme, kde se dalo, než…“
Sheppard: „Nech mě hádat, Todd?“
Ford: „Předpokládám, že to bude nějaký Wraith, třeba jako Steve.“
Sheppard: „Tenhle je mnohem mazanější.“
Ford: „Vím, kam tím míříte, pěkně si na nás došlápl, v jednom ze svých zařízení na nás nachystal pastičku, do které jsme nevědomky vlezli. Pořádně nás nakopali, ale podařilo se mi s třemi dalšími muži uniknout. Dostali jsme se na planetu, kde měl tady ten…“
Sheppard: „Todd.“
Ford: „…Todd své loděnice a ukořistili jsme jednu loď. Pochopitelně to nebylo lehké, konec konců jsem přežil jenom já, a to ještě díky tomu, že na palubě byla minimální posádka. Jednoho Wraitha jsem nechal na živu a donutil jsem ho k pomoci. No a tady končí náš příběh.“
Woolsey: „Prošel jste si asi pořádným peklem.“
Ford: „Procházka růžovou zahradou to nebyla, ale zvládl jsem to, jsem přece jen šikovný kluk.“
Sheppard: „To ale nevysvětluje, jak jste nás našel poručíku.“
Ford: „Vaši muži jsou trochu neopatrní při zadávání adresy, asi před půl rokem jsem je potkal na jedné planetě a pronásledoval jsem je.“
Sheppard: „No tak to by bylo k záhadě, jak jsi nás našel. Otázkou však zůstává co teď?“

- Svoji hlavu natočil směrem k Woolseymu a po jeho zvednutí ramen na ministra Natskiho. Natski si všiml Johnova tázavého pohledu a s nejistotou v hlase se začal vykrucovat.

Natski: „To nezáleží na mně.“
Sheppard: „Myslím, že teď jo, Země je sice už pod naší kontrolou, ale Washington je vybombardovaný a kde bylo naše slavné IOA, správně ve Washingtonu!“
Natski: „Já vám rozumím, ale nemůžu vám v této chvíli říct, jestli tomu muži můžeme věřit.“
Ford: „Může…“
Natski: „Ticho poručíku. Prozatím jej dejte do pokoje pro hosty. Zítra vám dáme vědět, co s ním uděláme.“

- Všichni až na Shepparda se zvedli a odešli. Eskorta doprovodila Forda do pokoje, kam se po chvíli vydal i John. Slušně zaklepal a vešel. Aniž by se zeptal, posadil se ke stolu s ovocem, které osvětlovalo slunce skrz stáhnuté žaluzie. Asi minutu oba seděli a koukali na sebe, než ticho prolomil Ford.

Ford: „Ehm, takže…jak se máte?“
Sheppard: „Fajn, ale kromě dalších věcí, mě trápí vaše závislost na enzymu.“
Ford: „Žádná není plukovníku, postupem času enzym přestal fungovat tak jako dřív a já si čím dál tím víc uvědomoval, co se se mnou děje. S pomocí „doktora“ se mi podařilo překonat absťák, kdy jsem byl snad půl roku mimo akce. Postupně jsem si snižoval dávky, až jsem závislost překonal.“
Sheppard: „Já vím, doktor z Kutuzova nás informoval, že jste čistý.“
Ford: „Tak proč?“
Sheppard: „Chtěl jsem slyšet vaši verzi.“
Ford: „Vím, že máte důvod mi nevěřit, ale byl bych…“
Sheppard: „Věřím vám, teda tobě, vždyť jsme si tykali.“
Ford: „Pamatuju se.“
Sheppard: „Víš, že co se týče projevování, no…řekněme, citů, tak jsem v tomhle trochu neomalený, ale jsem rád, že seš zpět.“
Ford: „Já taky Johne.“
Sheppard: „Pifko?“
Ford: „Pořádný pivo už jsem dlouhou dobu neměl.“
Sheppard: „Tak se podrž, Zelenka mi dovezl pořádnej balík jejich českých piv, to se poměješ.“

- John se zvedl, že skočí do svého pokoje pro Radkovo pivo, když se po celém městě rozezněl interkom: „Plukovník Sheppard do řídící místnosti.“ Sheppard ihned nabral opačný směr a rozeběhl se k prvnímu transportu. Po dvou minutách se objevil v řídící místnosti, kde už stál Woolsey. Plukovníku, toto je část subprostorové zprávy, kterou jsme zachytili z Ikara, který se právě objevil na okraji galaxie Pegas.

„Atlantido, tady doktor McKay, úspěšně jsme doletěli do galaxie Ida nad planetu s kolonií, bohužel z ní zbyly jen chladné kameny. Kolonie byla zničena. Chvíli po nás se nad planetou objevil Hood. Jeho motory byly v háji, a proto jsme jej museli opravit. Po opravě jsme se vydali nad planetu Sorserýnů, která byla vylidněná. Důležité budovy a hlavně přístupy do databáze byly zničeny. Zdá se, že se někam přestěhovali…

TO BE CONTINUED

Je to čim dál zajímavější a zajímavěší a navíc mě pobavila tato část

Přišla nám textovka

A dál?

Dobrá povídka a pokračování?? A hale dáš sem ty obrázky těch nových lodí??

Jo eště sem rád žes oživil Forda a zbavil si ho závisloti na enzimu.

Tak z dnešního dílu mám smíšené pocity. Zas až tolik se toho nestalo. To, že Todd bude vlastnit kromě velkého počtu úlů také superúly, nám bylo jasné i předem. Znovuzavedení Forda na scénu mě celkem překvapilo a zajímalo by mě, zda-li to s ním zůstane jak je, nebo nám předvede ještě něco ze svého zapomenutého umění.

Jinak jsem moc nepochopil význam těch "Modrásků". Přiletí si do Pegasu, v podstatě "odevzdají" pozemšťanům svou loď a pak jsou zničeni. Mohli jsi do děje zapojit nějak víc a něco dalšího k nim vymyslet. (Nebo se ještě dočkáme?) Navíc se mně moc nelíbilo to jejich označení "Modrásek1" a "Modrásek2". Nějaké jméno jsi přeci jenom mohl vymyslet.

Dál by mě zajímalo vysvětlení přítomnosti Rushe a Younga. Na Destiny jsem se sice nedíval, ale pokud vím, tak právě tato jména se na lodi dost vyskytovala, a tak je těžké je přehlédnout. A najednou jsou v Pegasu Buďto mně uniklo, že se Destiny vrátila do Mléčné dráhy/Pegasu, nebo jsi Destiny vůbec nenechal odletět?

A jako poslední mě zarazilo označení planet. Planeta, na které se nachází Atlantida a další města se jmenuje Lantea. Planeta, na které se usídlili "Modráskové" se také jmenuje Lantea. Pokud jsi to někde vysvětloval a mně to uniklo, tak se omlouvám.