Stargate: Enemies (2.7.2012) KOMPLET PDF + DOC

Sakra jak tady ma pořád někdo nějákou povídku tak se začínám citit trapně

Tak za večer něco spíchni

užasný díl ja si myslím že postavili městskou loď

Já spíš že něco jako oriové ale asi tak pětkrát silnější.

Já jsem pořád toho názoru, že to bude něco na způsob doomsday device , ale nechme se překvapit

tak jo... here we go

stejně jako první část tak i druhou (ostatně jako všechyn díly) korekturoval Jakop => thanks

a nyní závěr prvního z finálových dílů, který neúplně uzavře příběh v IDĚ

doufám, že se bude druhá čás tlíbit stejně jako první (snad i víc) a že zde nejsou nějaké křiklavé chyby v gramatice nebo nedej bože v ději samotném

71. Díl (Ida – Ida) Part II

Ida, Sorsia
Když Harris vykřikl jedna, do štítu se opřely první drony. Štíty rapidně klesaly a hypermotor se žhavil. Když se konečně objevilo hyperprostorové okno, objevil se mohutný výbuch v jednom z hangárů. Celou lodí výbuch otřásl tak silně, že se většina osazenstva, i přes přidržování se čehokoliv, válela s nějakým lehčím či středním zraněním na podlaze. Plukovník Hall si o pult Harrise rozbil hlavu a Harris si zlomil nohu, když zůstal pod pultem zaklíněn.

Hall: „Ooou, Harrisi, jak jste na tom?“

- Harris s obrovskou bolestí informoval o svém zranění a dal se do zjišťování škod, které napáchaly vybuchující 302jky.

Harris: „Sakra, do prdele.“
Hall: „Co je?“
Harris: „Výbuch 302jek vehnal do hypermotorů obrovské množství energie, které nás katapultovalo neznámo kam.“
Hall: „Neznámo kam? To se jako nemůžeme vrátit?“
Harris: „Můžeme, výchozí bod zůstává stejný, jen ještě nevím, jak dlouho nám návrat potrvá.“

- Harris se dal ihned do zjišťování souřadnic díky lehké verzi asgardského jádra, které bylo namontováno na všechny 304ky. To zjistilo relativně brzy, že loď je napůl cesty mezi dvěma sousedními galaxiemi – Idou a Midou.

Harris: „Pane, zjistil jsem, kde jsme, podle dat by nám návrat měl zabrat zhruba týden, ale nevím, jestli nám to hypermotory dovolí, jeden z nich byl při výbuchu a následném návalu energie poměrně poškozen.“
Hall: „Opravte ho, aby to bylo bezpečné, a pak se plnou rychlostí musíme vrátit domů předat informace, které jsme zjistili.“

Mezitím na Asgardě
- Carterová se podle předpokládaného času letu dostavila do hlavní řídící místnosti města, které po výstupu sledovalo subprostorový vysílač Hooda. Carterová si v hloubi duše přála, aby se nic nestalo. První půl hodiny se zdálo, že je vše v pořádku, ale subprostorový signál z ničeho nic pohasnul.

Carterová: „Seržante, je na dálkových senzorech nějaký kontakt v hyperprostoru?“
Nash: „Je mi líto madam, zdá se, že byli zničeni!“

- Carterová jen s těžkým srdcem přijímala fakta a se zvětšujícím se škrabáním v krku tiše poděkovala a odebrala se do pracovny, kde se chtěla vrhnout do předběžného psaní omluvných dopisů rodinám. Avšak jako první si vzala na starost svoji demisi na post vedoucího vojenských operací v galaxii Ida.

Sorsia, Trůnní sál
- Odin právě popravil jednoho z třinácti velitelů, kteří neúspěšně zastavovali unikajícího Hooda, který se dostal k velmi citlivým údajům. Odin běsnil, co chvíli vzduchem letělo vybavení sálu a co chvíli se k zemi sesunul jeden z velitelů. Třetí velitel, který byl právě na řadě, se vydal ke zběsilému útěku, který po krátké chvíli skončil stejně jako předchozí dva mrtev. Odin vytasil svůj nablýskaný meč, který si nechal ukout z nejčistší a nejtvrdší slitiny, kterou Sorserýni, respektive Odin, znal. Meč byl ve spodní části – jílci napájen menším generátorem energie, který jej dokázal rozvibrovat a učinil jeho čepel ještě nebezpečnější než u obyčejného meče. Ostří se totiž s vyšším časem rozvibrovalo tak rychle, že se rozžhavilo a později bylo schopno metat čistou energii v podobě blesků. Tenhle meč si nechal Odin vyrobit k jednomu jedinému účelu. Právě tento meč se asi po patnácti vteřinách nabil energií a usmažil unikajícího generála.

Odin: „Zmizte, je mi z vás zle.“

- Zbylí velitelé se kvapem vydali pryč z trůnního sálu. Odin jen zvýšeným hlasem po unikajících poznamenal.

Odin: „Toho shnilýho sraba si odtáhněte s sebou.“

- Jen co se Odin asi po čtvrt hodině pokračování devastace vybavení sálu, uklidnil na provozní teplotu, namířil si to přímo do operačního, odkud nechal svolat veškeré těžké i lehké křižníky, které se v galaxii nacházely, zpět domů. Vlk vystrčí čumák z lesa a zaútočí na králičí noru, hluboko ve středu galaxie Ida.

Uprostřed ničeho, Galaktický meziprostor Idy a Midy
- Posádka Hooda se pomalu vzpamatovávala z tvrdého direktu od Sorserýnů, který katapultoval loď dost daleko z dosahu městských dálkových senzorů. Hall se právě vrátil z obchůzky k pravému hangáru, který byl děravý jak cedník a z šestnácti F-302jek zbyly jen tři, jež však byly v šíleném stavu. Cesta jeho obchůzky směřovala do místnosti s asgardským jádrem, které právě vytvářelo náhradní díly hypermotoru, jenž byly možné nahradit.

Hall: „Jak to jde? Doufám, že pro mě máte dobré zprávy.“
Wezly: „Po pravdě máme, poškození není až tak rozsáhlé, jak jsme původně očekávali, a výměna zničených dílů nebude náročná, ale…“
Hall: „Ale?“
Wezly: „Ale budeme zde viset minimálně dva dny ne-li víc.“
Hall: „Počítal jsem s tím, dejte se do oprav co nejdříve, děkuji.“

Ida, Sorsia, O den později
- Po jednom jediném dni se nad Sorsií seskupily poslední lodě Sorserýnů, kteří měli možnost a chtěli ukončit nadvládu pozemšťanů u středu galaxie Ida. Odin procházel svoji novou vlajkovou „loď“, když jej přes interkom kontaktoval jeden z techniků, kteří obsluhovali velké množství počítačů na palubě. Dle instrukcí se měl Odin dostavit co nejdříve do operačního centra, na závěrečnou poradu velitelů. Po pěti minutách pomalé chůze konečně došel k jednomu z transportérů a přenesl se přímo k operačnímu. Vyšel dvacítku schodů a přes celé operační došel do zasedačky. Zde sedělo padesát dva velitelů, kteří dychtivě čekali na smělý útočný plán, který dle možností Asgardy byl opravdu velice drzý. Odin se posadil, pečlivě se zahleděl každému z velitelů postupně do očí a dal se do vysvětlování. Porada trvala tři hodiny, než byly všichni spokojeni s průběhem operace. Poté se nechali všichni transportovat zpět na své křižníky. Dva velitelé hodnosti generál však zůstali o trošičku déle.

Generál: „Králi, mohu-li, jste si jist, že bude vše bez originálních generátorů fungovat tak jak má?“
Odin: „Mám snad znalosti Antiků, hm?“
Generál: „Chápu.“
Odin: „Jsem rád, že si rozumíme, teď se vraťte na svá místa a vyrazíme.“

- Ohromná flotila, která se sešla na oběžné dráze hlavní planety Sorserýnského impéria, byla svoji silou smrtelná. Jediná síla, která by byla schopna tuto flotilu porazit, by byl spojený útok čtyř antických měst, které se v současné době pohupovaly na vlnách oceánu v galaxii Pegas. Napříč celou flotilou proběhly poslední úpravy a synchronizace. Po několika vteřinách všichni nakopnuli motory a třiapadesát lodí zmizelo v hyperprostorových tunelech.

Asgarda, O 6 hodin později
- Nad Asgardou visela temná noc. Mraky zakryly všechny přírodní družice a jediné světlo tak dodávalo městské osvětlení. V jedné ze zapadlých ulic velkoměsta právě probíhala divoká diskotéka, na níž se většina přítomných velice dobře bavila. Z ničeho nic však hudba utichla a z celoměstského interkomu se ozval monotónní zvuk doprovázený hlasem ministra obrany.

Ministr obrany: „Vážení spoluobčané, připravte se na invazi. Dostavte se prosím do protiatomového krytu, ve kterém se nachází hvězdná brána připravená na evakuaci veškerého civilního obyvatelstva do Pegasu. Toto není cvičení, opakuji, toto není cvičení.“

- Všude po celém městě nastala okamžitá panika. Takovéto cvičení probíhá pravidelně jednou za dva měsíce, ale nikdo nemohl tušit, co se stane, když to bude naostro. Během jedné hodiny se u vchodu do krytu scházelo velké množství lidí. V celé kolonii bylo více než jeden milion obyvatel, z čehož příslušela necelá pětina ozbrojeným složkám, které byly uvedeny do stavu plné pohotovosti. Městské senzory totiž zachytily masivní flotilu na cestě k planetě.

Carterová: „Kolik se k nám blíží lodí?“
Heath: „Třiapadesát, madam.“
Carterová: „Pozná už město typ?“
Heath: „Moment, ano.“
Carterová: „No?“
Heath: „Jo, dvacet těžkých a třicet lehkých křižníků.“
Carterová: „Neříkal jste třiapadesát?“
Heath: „Ano, ale tři lodě nedokáže město rozeznat. Jediné co vám mohu říct je, že jsou obrovské.“
Carterová: „Čas příletu?“
Heath: „Dvacet hodin.“

- Příprava na možná poslední bitvu se dala do pohybu. Pět lodí třídy Daedalos, deset lodí třídy O’Neill a jedna asgardská městská loď začaly s transportem všech volných fúzních generátorů a začalo zvýšené odčerpávání a ukládání energie z jádra planety. Pro posádku Suvorova a Charlese de Gaulla to bude první ostrý kontakt se Sorserýny. Také pro pětici nových asgardských posil to bude poprvé. V mohutných hangárech pod kolonií se začaly vyzbrojovat 302jky a 201čky. Vojska v kolonii se také vybavovala, jelikož se počítalo i s pozemním střetem.

O 19 hodin později
- Téměř tři čtvrtiny obyvatel již byly evakuovány, když se nad celým městem zvedl nádherný průzračný štít, který při pohledu skrz, vytvářel bublinový rozmazaný efekt. Štít byl napájen energií z jádra planety a asi desítkou fúzních generátorů, které prozatím běžely na pouhých dvacet pět procent. Na obloze se seskupilo patnáct velkých křižníků, šedesát bombardérů, sto šedesát stíhačů a tři stovky satelitů. Po necelé hodině čekání a posledního připravování zaznamenaly senzory na všech lodích otevírání masivních hyperprostorových oken. Pasti byly nachystány, ale jaké bylo překvapení, když ani jedna loď neexplodovala. Jako předvoj totiž vystoupily tři nejnovější lodě Sorserýnského impéria.

Leroy: „Do hajzlu!“

- Vlasy každého, kdo se mohl koukat alespoň na senzorech, zbělaly hrůzou. Před pěti loděmi třídy Daedalos a deseti loděmi třídy O’Neill se objevily tři městské lodě třídy Atlantis. Na svých mocných štítech zničily všechny nastražené vesmírné atomovky a vyčistily prvotní zásahy ze všech dalekonosných střel. Bitevní pole se během chvilky proměnilo v naprostý chaos, když se do sebe pustily křižníky navzájem a městské lodě si na paškál vzaly satelity a asgardskou městskou loď. ATBéčka a 302jky se pustily do vylétajících jumperů, kterých byla dobrá padesátka. Desítka asgardských lodí si rozdělila dvacítku těžkých a pětice 304ek si rozebrala třicítku lehkých křižníků. Suvorov spolu s de Gaullem chtěli dokázat, že patří k tomu nejlepšímu, co Asgarda má. Nádhernými vývrtkami společně unikali téměř všem střelám z hlavního děla a asi čtvrtině střel z bodové obrany. Štíty byly pod minimální zátěží a motory si spokojeně hučely pod náporem příchozí energie, která tlačila loď velkou rychlostí ke svým prvním cílům. Čtveřice asgardských paprsků téměř zlikvidovala sorserýnský štít a dvě rakety typu Mk.XI dokonaly dílo. Suvorov si vedl obdobně jako de Gaulle, který pokračoval k dalším lehkým křižníkům. Plukovník Fetichov se spokojeným výrazem pozoroval vůbec první likvidační útok své nové lodě. Jen co Suvorov zničil první křižník, před čumákem se obrovskou rychlostí prohnala Johanka z Arku, která schytala dva paprsky naráz. Děla na lehkých křižnících nebyla tak účinná a i díky tomu štíty držely stálou energii.

Leroy: „Kolik odčerpaly energii ze štítů?“
Lefebvre: „Asi sedm procent, něco ale odčerpala bodová obrana.“
Leroy: „Pokračujte v palbě, zdá se, že máme navrch.“

- Lefebvre strhl kormidlo ostře doprava a příchozí paprsek schytal zaskočený Suvorov. Naštěstí to byl teprve osmý paprsek, který Suvorovův štít schytal. Velitelé lehkých křižníků se velice rychle uvědomili, že tuto bitvu nemohou vyhrát a proto se rozhodli k definitivnímu kroku. Ze spod trupu se k pětici nablýskaných lodí řítila pořádná řádka zlatavých chobotniček. Necelé tři tisícovky dronů se větvily na pět hlavních proudů, které nejvyšší možnou rychlostí mířily ke svým poletujícím cílům. Posádky lodí třídy Daedalos očekávaly tento tah a komory protidronových projektilů byly předem nabity a ve správný čas vypuštěny. Každá loď měla těchto protidronových zbraní několik set. Když se pouze pár desítek dronů dostalo ke svým cílům, všech pět lodí se s motory na plný možný výkon vrhly do středu už jen čtyřiadvaceti lodí. To co následovalo, bylo hotové peklo. Mezi pěticí křižníků probíhala neustálá výměna obrovského množství dat, když počítače rychlostí několika milionů operací za sekundu počítali bezpečné množství a vzdálenost od cílů. Všech pět lodí se semklo tak těsně, že se dotýkaly svými záďovými štíty. V tuto chvíli sice štíty schytávali velké množství střel, ale během pár vteřin se celé bitevní pole ocitlo v jednom ohni. Všech pět 304ek totiž transportovalo mezi několik lodí desítku atomových bomb obohacených o naquadrii. Výbuchy přetížily senzory na obou stranách, ale větší vzdálenost 304ek umožnila rychlejší zotavení jejich senzorů od těch sorserýnských. Než se lehké křižníky vzpamatovaly, tři čtvrtiny z nich se právě rozpadaly pod dopadem raket, dronů a asgardských paprsků. Zbylá šestice se dala okamžitě na ústup, za nimiž se vydala i desítka dotěrných raket, se kterými si bodová obrana nemohla poradit. Jeden lehký křižník padl za oběť, zatímco zbylých pět uhánělo pod bezpečnostní deštník, jednoho z měst. Právě jedno z měst vypustilo veškerý obsah své dronové zásoby na asgardské město, které čelilo nejbrutálnějšímu útoku, za dobu své existence. Tisíce a tisíce nažloutlých trubců se řítilo hustou atmosférou na městský štít. Takové množství nemohl štít vydržet. Na to se z vrat vyhrnulo pár tisíc projektilů. Ze všech dronů neprošla ani polovina, když se rozplácly o bublinový štít kolonie. Carterová roztáhla štít kolonie i přes město, které se jako jediné mohlo svou silou více než rovnat všem třem městům. Brutální energetická síla dopadala na štít jednoho z měst, když se z obrovských kanónů na chvostech mol vyřítila osmice paprsků. Byla to již čtvrtá vlna těchto útoků, které obrovským způsobem zatížily štít. K vlnám se přidávaly rakety a asgardské paprsky satelitní obrany. To co lidé spolu s každým, kdo se na Asgardě nacházel, vybudovali, byla úchvatná soběstačná kolonie, která by za normálních okolností vydržela i útok této „teroristické“ jednotky, ale koloniální štít začal z neznámých důvodů kolabovat. S každým dalším dronem vypuštěným městskou lodí štít stále více slábl, až po asi třech tisících zásahů zkolaboval.

Heath: „Generále, štít kolabuje.“
Carterová: „Kruci, tušila jsem, že by k tomu mohlo dojít.“
Heath: „Proč?“
Carterová: „Když jsem rozšířila štít i přes město, začalo se z jádra odčerpávat krapet víc, než jsem povolila, jako výchozí hodnotu.“
Heath: „Takže jste to vypnula.“
Carterová: „Ne, jádro jsem nechtěně uvedla do stavu – nestabilní.“
Heath: „Ale kolonie je zcela nechráněná, teď můžou v klidu přistát.“
Carterová: „Do exploze zbývá asi den, pokud zapnu štít, tak to bude…moment…tři hodiny padesát šest minut a dvacet pět vteřin.“
Heath: „Vždyť to přece nemusíme zapojit naplno.“
Carterová: „To je započítané s minimální potřebnou hodnotou odčerpávání. Musíme ihned začít evakuovat veškerý vojenský personál, vyhlaste kód foxtrot, já budu ve městě.“

- Na všech pozemských i nepozemských bránících lodích se zapojila kontrolka urychlené evakuace, která znamenala transport maximálního možného osazenstva na lodě a do města. Veškeré civilní osazenstvo bylo téměř pryč a ke krytu se začali stahovat všichni vojáci, ke kterým se začala přibližovat Odinova královská garda. Pět set obrněných mužů s energetickými puškami a s energetickými meči „klepalo na přední dveře“. Co chvíli bránou prošel jeden voják, ale s každou sekundou se za dveřmi objevovalo více a více a mužů se zařízením, které vypadalo jako středověké beranidlo.

Orbita
- Na orbitě, se po příletu posil v podobě pětice lodí třídy Daedalos, osmici asgardských lodí začalo dařit lépe. Sedmnáct těžkých křižníků právě prožívalo krušné časy. Co chvíli jeden z nich koupil salvu několika asgardských paprsků a co chvíli štít jednoho z nich problikával. Co však ze začátku vypadalo na jasnou záležitost, se po připojení jednoho z měst změnilo v horor. Několik těžkých křižníků se vlezlo pod ohromný štít a zbylé se schovaly za deštník. Z městských platforem se vyřítily drony a lehké verze antických paprsků. Proti dronům se vrhla nevyplýtvaná zásoba projektilů, které je z větší části zničily, ale i tak, jich proniklo dost na to, aby jeden z asgardských křižníků explodoval. Exploze asgardské lodě nebylo to hlavní, co se během pár vteřin stalo. Carterová v asgardském městě totiž celou dobu soustředila palbu na jedno jediné město. Takovou zkoušku, kdysi zažila jen Atlantida, když byla v obléhání několika desítek těžkých wraithských úlů. Kýžená chvíle konečně nastala. Atlantský štít nedostal dostatečné množství energie, která se s vyplýtváním dalšího generátoru ztratila a část asgardského paprsku prošla skrz. Jeden z odpalovačů dronů byl zasáhnut a vylétající drony explodovaly.

Leroy: „Co to bylo?“
Lefebvre: „Štíty částečně propustily energii, ale už zase fungují.“

- Molo dostalo pořádnou ránu, div nebylo zcela zdevastováno. Nicméně jeho struktura byla silně narušena a po několika minutách letu vesmírem nastala těžká chvíle. Molo následkem tlaku z tahu motorů upadlo a mocným štítem začalo padat do atmosféry. Větší část mola shořela, ale zbytek se rozplácl o asgardský městský štít. Pro velitele pozemských a asgardských lodí, to byl nádherný pohled. I z dálky bylo vidět mohutné jiskření na okraji rozlomené části. Energie proudící do upadlé části nebyla k ničemu připojena a jiskřičky napovídaly velký únik energie. Jiskření po chvíli ustalo, ale následkem úniku bylo vyčerpání dalšího generátoru. Teď už jich zbývalo jen pět. Svoji zásobou energie dosahovali zásobě tří ZPM, ale jejich síla se jim nemohla ani zdaleka rovnat. Soustředěná palba satelitů a asgardského města po necelé půl hodině udělalo své. Replikátoři sice zapojovali nové generátory, ale při vyčerpání jednoho z nich energie vždy poklesla a než došlo k vyrovnání hladiny, jeden nebo dva paprsky prošly skrz. Za probíhajícího boje město dostalo nejméně čtyři těžké zásahy, ale žádný z nich nebyl tak fatální, jako ten první, který v kombinaci výbuchů s drony udělalo Odinovi vrásky na čele. Po přetěžké půlhodině však došlo i na první z antických měst. Při dalším vyčerpání generátoru energie opět zakolísala a asgardský paprsek zasáhl hlavní věž plným potenciálem. Věž byla zcela zdevastována a to byl pro město absolutní konec. Na všech můstcích zbylých lodí propukla obrovská radost, když město z rázu změnilo směr z přímého letu na nezastavitelný pád do odlehlejší části obrovského lesa, sousedícího s kolonií Asgardy. Během pádu se město postupně rozpadalo, než dopadlo na povrch planety. Po městě zbyl jen obrovský kráter a tuny prašného popílku v atmosféře. Tlaková vlna po dopadu se smrtelnou rychlostí blížila k městu. Po cestě s sebou brala úplně vše a jako předvoj na město dopadaly obrovské kameny a menší kusy městské struktury. Carterová však za pomoci dalších vědců velice rychle rozšířila štít asgardského města přes menší část kolonie. Poprvé během celé bitvy se větší emoce projevily v hlavním městě sorserýnský říše. V královském městě, kde byl Odin částečně potěšen průběhem boje, nastalo poprvé během celé bitvy ticho.

Odin: „Co to k sakru?“
Vili: „Bratře, města bez modulů nemohou vydržet, to co s ním, říkal jsem ti, ať dáš na každou loď jedno z nich.“
Odin: „Generátory stačí, mají šedesátiprocentní účinnost modulu nulového bodu.“
Vili: „Jak vidíš, tak nestačí, jejich zbraně jsou příliš mocné, pokud nechceš přijít o další město, musíme se stáhnout a utéct, počkáme, než přijdeš na to, jak vyrobit další taková ZPM, tahle akce byla uspěchaná.“
Odin: „Jak se opovažuješ.“
Vili: „Víš, že mám pravdu, za chvíli se vrátím do svého města a stáhnu se z boje.“
Odin: „Tvého města?“

- Odin vytáhl svůj meč a namířil jej na vlastního bratra.

Odin: „Skoro jsem zabil vlastního syna, myslíš, že s tebou to bude jiné?“
Vili: „Posluž si, ale započneš tak další občanskou válku, která roztrhá tento lid, nejsi jediný, kdo zde má nějakou moc a následovníky.“

- V tom meč protnul Viliho krční tepnu a jeho hlava se sesunula na zem. S nehezkým čvachtnutím se hlava otočila čelem k padajícímu tělu. Na vrchu sečné rány se začaly objevovat nanité, kteří se snažili zacelit ránu, ale život to Vilimu bohužel nevrátilo.

Odin: „Nařiďte ústup, jen co zjistím, jak vyrobit ZPM, zničíme i Atlantidu, tady to stejně bouchne, takže jsme vlastně uspěli.“

- Všechny zbývající bojující lodě zažehnuly hypermotory a přímo uprostřed bitvy skočily zpět k Sorsii. Za sebou nechaly necelou desítku jumperů a tisícovku krvelačných mužů, kteří se právě probili hlavní branou bunkru. Když na orbitě ustaly boje mezi křižníky, railguny se pustily do jumperů a senzory pomalu zaznamenávaly průběh bojů u vchodu do bunkru.

Fetichov: „Bastardi, ať se postaví pravé ruské síle.“
Jevlanikov: „U vchodu do bunkru se mačká pořádná spousta bojovníků.“
Fetichov: „Kontaktujte generála, ať zapojí silová pole několik desítek metrů před vchodem, bude to bouchat.“

- Terek ihned spustil bezpečnostní štíty, které sice nezabránily průchodu člověka, ale přírodní živly zastavil perfektně. Před horou totiž explodovala dvojice asgardských paprsků, které z tisícovky vojáků udělaly necelou padesátku. Okrajová čtvrť kolonie byla srovnána se zemí, ale když měla Asgarda explodovat, bylo to ve výsledku jedno. Sto šedesát tisíc vojáků a policistů proti padesáti mužům. Z evakuující se masy se oddělilo asi dvě stě mužů, kteří se vydali naproti novým příchozím. Ti je zaskočili hned po třech stech metrech chůze chodbami, když dva členové ozbrojených složek skončili rozseknutí na zemi. Další a další hned následovali. Než se napadení rozkoukali, dvacet mužů padlo. Zbylých sto osmdesát nemohlo jen tak střílet a muselo chtě nechtě bojovat proti mnohem lépe vyzbrojenému nepříteli. Přední řady urychleně ulehly k zemi, aby vojáci za nimi mohli použít palné zbraně, které do nádherného brnění bušily, dokud nedošly náboje. V ten moment střílející řada padla k zemi, když je pětačtyřicítka Sorserýnů sundala díky energetickým zbraním. Ze zadní řady přilétla desítka granátů, která po chvíli tupého zírání Sorserýnů explodovala. Většina pozemských vojáků se dala na útěk a následnému zalehnutí k zemi. To Sorserýni neudělali a deset z nich, i přes ochranu brněním, padlo. Pětatřicet bylo nepříjemně zaskočeno, když k jejím nohám dopadly hlavy a ruce a jiné části těl mrtvých spolubojovníků. Obrovské peklo však teprve začalo, když se ze zadních řad propašovaly těžké zbraně, které se Sroserýny udělaly velice krátký proces. Jejich těla a brnění vypadala jako síta na nudle do polévky. Bitva byla u konce. Poslední jumpery se vzdaly a jejich posádka byla zajata s cílem získat bližší informace o možnostech krále Odina. Konec bitvy jasně ukázal, že je ještě šance na vítězství. S obrovským duněním a zemětřesením se z Asgardy odlepilo asgardské město, jež si to zamířilo na orbitu, kde právě probíhala evakuace zbylé šedesátky satelitů, osmapadesátky stíhačů a třiatřicítky bombardérů. Orbita Lantey byla přeplněna a stejně tak i místnost s bránou, kam se přemisťovali poslední přeživší z kolonie v galaxii Ida. Město na orbitě, díky své transportní technologii vzalo asi dvacet tisíc vojáků, ale zbytek se musel přesunout pomocí brány. Po necelých dvaceti hodinách byl i poslední muž celým svým tělem, každým atomem přítomen v galaxii Pegas. Carterová nechala v centru a v okrajových částech kolonie aktivované naquadrii obohacené nukleární hlavice. Časovač se pomalu blížil k nule, když exploze srovnala celou kolonii i s přilehlou oblastí v okruhu padesáti kilometrů se zemí. Na hlavní obrazovce byla zobrazena planeta a její jádro, jehož hodnoty nestability blikaly a červené písmo odpočítávalo poslední hodinu existence dříve nedobytné kolonie. Carterová lehce zamávala a se slzou kanoucí se po její rudé tváři odešla do své kajuty. Technikové nastavili kurs k novému domovu – Lantee, kdesi v galaxii Pegas. Město s hlasitým zahučením nabilo hypermotorové články a netrvalo dlouho, kdy se ocitlo v obrovském tunelu. Poslední hyperprostorový let v sluneční soustavě byl úspěšně proveden. Alespoň v nynější podobě. Přesně hodinu po skoku města dosáhla nestabilita jádra kritické hodnoty a avizovaná exploze nastala. Povrch planety se zemětřeseními mimo škálu měřitelnosti roztrhl a horká láva vyvřela ven. Následná exploze do vesmíru vrhla nepředstavitelné množství horniny a vlna z exploze se přiblížila k první ze sousední planety, která byla taktéž roztrhána. Naštěstí se energie nedostala až k slunci, a proto sluneční soustava přežila. Po dvou dnech se na souřadnicích původní planety otevřelo hyperprostorové okno z něhož se vyřítil Ikaros, nová chlouba pozemské tvorby. McKay několik dní a nocí nepřetržitě pracoval na zprovoznění všech nezbytných systémů, aby byl Ikaros plně bojeschopný. Nicméně bojová připravenost mu v současné době byla k ničemu, když totiž senzory zaznamenaly zkázu, nálada na můstku se z bojové změnila na smíšeninu strachu, smutku a beznaděje se špetkou nevědomosti. Obraz byl však zcela jasný, Asgarda padla a to bylo to jediné, co bylo v tuto chvíli jasné. Nikdo nic nevěděl o osudu kolonistů a lodí, které udatně bojovaly o přežití. Hawk letěl s Ikarem k nejbližší planetě, aby zjistil, jestli se tam někde kolonisté nenachází, ale bylo mu jasné, že pokud ano, nebude jich mnoho. Ikaros se poloviční možnou rychlostí blížil k planetě, na které by těžko mohl někdo přežít, ale Hawk si chtěl být jist. Pomalu s lodí obletěl celou planetu, když senzory zachytily kontakt. McKay přiskočil ke konzolím a uviděl jak se nad Asgardou otevírá hyperprostorové okno. McKay ihned zamaskoval Ikara, jenž se vydal k místu otevírání hyperprostorového okna, z něhož doslova vyskočil Hood, jehož hyperprostorový motor nevydržel. Nedošlo sice k explozi, ale motory byly v tahu.

Harris: „Jsme zde, sice tak tak, ale zvládli jsme, to, i když další let hyperprostorem už nebude možný.“
Hall: „Klid, za chvíli přistaneme, dáme si voraz, nahlásíme, co jsme viděli a dáme sprchu.“

- V tom senzory varovně zapípaly, když detekovaly za zády nový kontakt.

Harris: „Sakra, někdo se nám právě objevil na senzorech.“
Hall: „Kdo?“
Harris: „To není možný…“
Hall: „Co se děje, kdo to je?“
Harris: „Loď třídy Leonidas, ale Leonidas to není. Moment, volají nás.“

- Na velkém HUDu se objevily hlavy doktora Hawka a Rodneyho McKaye, který byl přítomností Hooda lehce překvapen.

McKay: „Plukovníku, co zde děláte, a co se stalo s Asgardou?“
Hall: „Co by bylo s Asgardou?“
McKay: „Copak jste nekontrolovali senzory?“
Hall: „Harrisi, o čem to mluví?“
Harris: „Nechápu, jak to, že jsem si toho nevšimnul, ale Asgarda je pryč, zničena, o-omlouvám se pane, měl jsem dávat větší pozor.“
Hall: „Ale jak, když jsme odlétali, vše bylo v naprostém pořádku a byli jsme pryč jen pár dní.“
Hawk: „Generál Carterová si nechala poslat Ikara, když očekávala útok Sorserýnů.“
Hall: „Tak to možná tušila díky našemu zmizení z přijímače subprostorového signálu. Byli jsme vysláni zjistit, co objevila hlídka nad Sorsií, která byla zničena. Chvíli jsme skenovali danou oblast, ale nic jsme nenašli, když nás i přes maskování napadli a při úniku poškodili drony.“
McKay: „Moment, moment, moment drony?“
Hall: „Mají loď třídy Atlantis.“
McKay: „A sakra.“

TO BE CONTINUED

Díl byl super ,konečně po delší době nějáká větší vesmírná bitva kde bylo nad 50 lodí , moc se těšim na další pokračování, ale pospěš si s nim

Finále tak, jak má být
Krásná bitva a úžasný popis
Strašně se těším se na příští týden

Aspoň že se zachránili všichni kolonisti docela nezvik čekal sem že jich aspoň čtvrtina zahyne jako to tak zatim bylo.

Pravda Deadalos měl asi nějákou lidumilnou naladu že nevyhubil polovinu populace Asgardy

ikdyž říkám že vždy se něco (sorry) pos*re, tak někdy (v duchu ztráty celé planety) se může něco povést

Nikdo si nestežuje konečně jsi aspoň někoho zase jednou zachránil a odskákala to ,,jenom" planeta (sry nevim jak se mi na phonu píšou úvozovky)

Tak dnešní díl také kvalitní. Už se těším na konečné ukončení děje v galaxii Ida. Dlouho se tady nic nedělo a teď jsi toho na nás vyvalil víc než dost.

tak s tou smrští v Pegasu to bude tak minimálně čtyřikrát tolik...bylo tam opravdu dost nevyřešených situací... stejně tak i v Milky Way

Jen do toho já osobně se moc těšim