Stargate: Enemies (2.7.2012) KOMPLET PDF + DOC

nabít zbraň: měkké i, zatím co nabýt, jako nabýt majetek od slova být je y

Dnes som si našiel čas na prečítanie a nebol som sklamaný. Možno povedať, že skôr nadšený, lebo po poviedkach typu "Zničme Zem" konečne niečo nedeprimujúce.
Boje boli vykreslené veľmi presvedčivo a kvalitne, ale aj celkový dojem z čítania tejto časti je príjemný. Napísal by som nenásilný, ale podľa obsahu ....
Takže sa na pokračovanie.

bezvadný díl nebyla oblast 51 zničena?

to sice ano, ale pořád se dá používat její název jako jakýsi styčný bod

EDIT: mám pro vás další info o finálovém - úplně posledním dílu, který má nyní ve své podobě 18 A4 a to jsem vyřešil jen řekněme vedlejší věci...=> na dílu se pilně pracuje a můžete očekávat minimálně 25 A4 stran na finálová díl plný bitev, překvapení, rozhovorů a finálních rozuzlení

Mám otázku: Bude další díl (je už finálovej, že?) rozdělený na ty dvě části???

ano bude, s Jakopem jsme našli ideální část a jako vždy cliffhangerovej, kdy si na rozuzlení budete muset počkat do dalšího dne nebo ob den...to bude více méně záležet na vás, jak si to budete přát, aby to nebylo moc, ale aby se vám to dobře navazovalo

Kam se vůbec poděla ta extrémně vyspělá loď "Modrásků"? Bylo řečeno, že se s ní bude osvobozovat Země.

Hope? s tou nebylo v plánu osvobozování Země... to sis to asi spletl, a pokud jsem to někam napsal, což myslím a doufám že ne...tak to byla blbost

Nenapsal jsi to přímo ty, ale v kontextu by to tak mohlo vyznít.

Speedy, tvá omezená představivost mě občas dojímá...odvaý se trochu teď když Země poznala samotný stavitele této kocábky, dá se vytunit na nejvyšší obrátky a s tím, že má neomezenej zdroj energie když je u slunce s tím se dá dělat věcí

SPeeDy: Ja bych řekl že máme velikou loď za nic, jen dozbrojit, trochu poladit ovládání a můžeme do boje

no ale z toho vůbec nevyznívá, že bych ji chtěl použít zrovna na ovobození Země....jen jsem naznačil, že by si s ní Antikoé mohli pohrát a pak by z ní v blízkosti Slunce mohl být solidní problém, pro řekněmě to obecně - nepřátelé

a nebo by se prostě a jednoduše mohla poslat zpět na cestu... ale tak uvidíte no

deadalos píše:

Prometheus to zvládl na oběžnou dráhu do několika sekund.

Jo, ale od povrchu ke konci atmosféry je to "jen" 100 km

[Dragon]

atmosféra je... mno složitější. Má své vrstvy a tak.. samotná atmosféra je někde u 10 tisíc?
těch tvých 100 je Karmanova hranice. Od této hranice se ne používá spojení "nad mořem", nýbrž "vzdálenost od vesmírného tělesa"
Jinak NASA stanovuje, že kdokoliv se pohybuje nad cca 80 kilometry je již astronaut .)

krulik píše:

deadalos píše:

Prometheus to zvládl na oběžnou dráhu do několika sekund.

Jo, ale od povrchu ke konci atmosféry je to "jen" 100 km

hranice atmosféry je relativní pojem, jelikož 1.) volně na ni navazuje vesmír
2.)její úbytek je jiný nad póly a jiný nad rovníkem

takže záleží na tom, co za považuješ ještě za atmosféru a co za vesmír

Hi bude dnes díl???

To víš že bude teda alespoň jeho první část...ještě nevím kdy bude druhá...jestli zítra nebo pozítří...ještě uvidím, každopádně jsme dospěli do finále a jsem moc rád, že jste zůstali i přes některé obtíže trpěliví a "věrní", tkaže jako takovou odměnu zde máte první část jednoho ze čtyř finálových dílů

ENJOY

korekci opět provedl Jakop, tentokrát to měl mnohem těžší a proto mu patří obrovský dík

71. Díl (Ida – Ida) Part I

Ida, Asgarda, Současnost
- Je to již devět měsíců, co se pozemská flotila v téměř plné síle střetla s mocným nepřítelem z Idy. Sorserýni, ze kterých se záhy vyklubali zlí Asgardé, si totiž díky svému králi, Thorovu otci Odinovi, vysloužili třetí místo na seznamu nepřátel. Po pomyslném masakru při operaci Bloodline se však Sorserýni stáhli z téměř celé galaxie. Stažení přišlo poté, co v Pegasu nenašli ani jednu jedinou stopu po čtyřech městských lodích typu Atlantida. Při průzkumu Pegasu se nicméně při pár příležitostech setkali s Wraithy. Ve dvou případech dokonce s loděmi podobnými pozemským 304kám. Ve zbylých případech se setkaly s obyčejnými úly a křižníky, které však v malém počtu nebyly nebezpečným nepřítelem. Jediné, co Odinovi dělalo vrásky na čele, byla přítomnost pozemské technologie v podobě Labrey, která dva těžké křižníky pěkně pocuchala. Nebýt dřívějšího souboje s Wraithy, tato skupina se nemusela vrátit. Se zjištěnými daty se všech deset křižníků vrátilo zpět do domovské galaxie. Odin nebyl spokojen, ale věděl, že tam městské lodě někde jsou. Ihned po operaci Bloodline proto nechal převézt veškeré výrobní zdroje na hlavní planetu, která byla pečlivě monitorována jedním taktickým bombardérem ATB-201. Ty se vždy po jednom až dvou týdnech měnily a zajímavá data Carterová ihned začala zpracovávat. Ikaros byl podle poslední zprávy těsně před dokončením a vývoj ochrany proti antickému paprsku nikam nevedl, tak se Carterová alespoň trochu snažila pomoci. Jedinou obranou technologii, kterou byla Carterová schopna vyvinout, byla protidronová obrana, kterou viděla u Sorserýnů. Taktický bombardér i přes svoji technologickou vyspělost nebyl schopen svými senzory proniknout dokonalým maskováním, které objevil nedaleko hlavního města. Tato oblast měla impozantní rozměry, které dosahovaly tří set kilometrů čtverečných. Energetická náročnost byla enormní, avšak s antickými znalostmi nebyl s napájením sebemenší problém. Antické generátory byly na vysoké úrovni, a i když to nebyly ZPM, jejich účinnost dosahovala šedesáti procentní síle modulu nulového bodu. Generalitu velice zajímalo, co se pod silovým polem skrývá, ale důležitost projektu byla tak velká, že bylo nemožné se pod maskovací pole dostat. Nejedna operace málem skončila katastrofou, když piloti ATBéčka unikli zpozorování na poslední chvíli. Při posledním pokusu však štěstí piloty opustilo. Jeden z nich byl zpozorován a než, aby padl do zajetí a podrobil se tak mučivému prohledávání mysli, raději se zastřelil. Druhý pilot nezpozorován opět unikl a se spuštěným maskováním unikl z kompromitované oblasti. Odin již delší dobu tušil, že je jeho projekt pod drobnohledem. Kromě monstrózního projektu nechal vystavět pár tisícovek menších sond, které měly v Pegasu najít Atlantidu. Některé sondy rozběhl a zaměřil jejich pole působnosti okolo maskované oblasti v okruhu deseti kilometrů. Když je propojil s antickými senzory, posílil lehce jejich efektivnost, čímž dokázal odhalit energetickou stopu, kterou ATB zanechávalo. Byla to šťastná náhoda, ale v konečném důsledku dokázal Odin překalibrovat senzory na požadovanou frekvenci. ATB nechal bez dotknutí na orbitě, jelikož věděl, že maskovacím polem stejně nepronikne. Různé skupiny pozemských pilotů se poté snažily opět v co nejmenším počtu a nejrychlejším čase proniknout skrz maskování, ale když už se to po pěti měsících konečně jednomu z týmů podařilo, jediné co zpozorovali, bylo nic. Pod maskovacím polem se nic nenacházelo. Bohužel poté, co někdo prošel maskovacím polem, byl ihned zastřelen. Po dlouhých devíti měsících však byla monstrózní stavba ukončena. Odin vypojil hlavní maskovací pole, které odkrylo „nic“ co jeden z týmů objevil, když vstoupil do jeho pole působnosti. Po odmaskování vypojil pole dilatace času, které umožnilo takto monstróznímu projektu vzniknout v tak relativně krátkém času. Veškeré zásobovací linie fungovaly posledních devět měsíců na pokraji kolapsu, ale jen díky zfanatizování byli všichni ochotni pro krále i zemřít. Senzory na ATB se ihned po druhém odmaskování zaměřily na objekty, které se právě objevily.

Finch: „Do psí prdele, kontaktuj Carterovou.“

- Hamschire v hlavní nabídce vyhledal pole Asgarda a po stisku „enteru“ se začalo navazovat spojení s kanceláří generála Carterové. Ta byla před dvěma měsíci konečně povýšena kvůli brzkému dokončení Ikara, jenž měl v Pegasu hlavní prioritu, po nečekané explozi Dia. Na Asgardě byla jedna hodina odpoledne. Slunce svítilo ze severní strany do její kanceláře. Velká LED obrazovka problikla, když upozorňovala na příchozí hovor. Sam zvedla svou překrásnou blonďatou hřívu od návrhu nové lodě, která měla být určena na boj se Sorserýny. Na dálkovém ovladači zmáčknula příslušné tlačítko. Na obrazovce se objevila překvapená tvář plukovníka Finche, který ihned spustil.

Finch: „Generále, máme novinky, Sorserýni odstranili maskovací pole a nevěřila byste, co postavili.“
Carterová: „Nenechte mě dlouho čekat.“

- Finch začal s nahráváním posílaných dat do subprostorového vysílače, když se před ATB odmaskoval sorserýnský těžký křižník, který jedním jediným paprskem provrtal pozemský bombardér. Carterová viděla ve videu křižník, který vysunul svoji hlavní zbraň a jedním paprskem zničil bombardér a zabil plukovníka spolu s desátníkem, kteří byli tou dobou na palubě. Spojení se ihned přerušilo a Carterová začala tušit, že se něco děje. Ovladačem v nabídce našla ministra obrany, kterému vysvětlila situaci.

Ministr obrany: „Generále, se vší úctou, nemůžeme teď poslat žádnou loď nad Sorsii. Za několik dnů má Generál O’Neill spolu s Thorem a Antiky zaútočit na Zemi. Sama víte, o co generál žádal, chtěl všechny lodě, které máme, aby se zúčastnily útoku na Zemi. Nemůžu vám ani jednu loď dát, pochopte mne.“
Carterová: „Ale na Sorsii se něco děje, plukovník Finch odhalil, co skrývali pod maskovacím polem, je to důležité.“
Ministr obrany: „Dobrá, dostanete ATB.“
Carterová: „Potřebuju 304ku, ta se dokáže ubránit po delší dobu jejich paprskům, aby oskenovala, co viděla a unikla před zničením.“
Ministr obrany: „Víte, co po posádce požadujete?“
Carterová: „Vím, a řeknu jim to sama, nemusíte se bát.“
Ministr obrany: „Mimochodem, koho pošlete?“
Carterová: „Hooda, jsou na to ti nejlepší.“
Ministr obrany: „Popřejte jim hodně štěstí. A pokud se nestihnou vrátit do plánovaného útoku, ať hlídají orbitu.“

- Carterová se lehce pousmála a jednoduchým zadáním si vyhledala plukovníka Halla z Hooda. Hall právě jedl své oblíbené lazaně, když jej generál Carterová kontaktovala. Zapojil obrazovku, ale přes svítící slunce nic neviděl. Zatemněl okna, utřel si ubrouskem svá špinavá ústa a pozdravil se se Sam.

Hall: „Sam, co pro vás mohu udělat?“
Carterová: „Mám pro vás nový úkol, budu potřebovat, abyste se svou lodí i s posádkou letěli k Sorsii.“
Hall: „K Sorsii? Víte, co po mně žádáte?“
Carterová: „Vím, proto vám volám osobně, musíte vyskočit z hyperprostoru, zaměřit místo s maskováním, získat co možná nejvíc dat a skočit pryč, dříve než vás stačí zničit.“
Hall: „Pochybuju, že budeme mít více jak minutu!“
Carterová: „V tom případě bude muset minuta stačit, kdyby to nebylo nutné neposílala bych vás a mít vlastní loď, letěla bych sama.“
Hall: „Fajn, kdy odlétáme?“
Carterová: „Do jedné hodiny, sežeňte svoji posádku a leťte co nejdříve.“

- Obraz se vypnul a Hall se zkaženou chutí k jídlu odhodil špinavý ubrousek pár centimetrů od odpadkového koše. Pomalu se zvedl z křesla, došel ke koši a ubrousek vyhodil. Hned na to odešel zpět k obrazovce, díky níž odeslal posádce lodi informační zprávu. Posádka se začala během půl hodiny scházet přímo na palubě. Harris rozehřál loď, do níž plukovník Hall přišel jako poslední. Podíval se osazenstvu můstku do očí, ale věděl, že je zbytečné cokoliv říkat. Vše bylo napsáno a nechtěl se o tom dále bavit. Usadil se do pohodlného křesla, které už mělo lehce vysezený důlek. Aniž by cokoliv řekl, Harris zvedl Hooda z doku a minimální atmosférickou rychlostí letěl na orbitu, kde hlídkoval Ares spolu s Johankou z Arku. Harris převedl do hypermotorů větší množství energie, čímž je uvedl do provozního stavu a během chvíle Hood zmizel v otevřeném okně. Hall se po chvíli přesunul do zadní části můstku, kde probíral taktiku s jedním z mužů. Na 3D holografické mapě si hráli s ideálním postavením lodi nad planetou, aby za co nejmenší čas proskenovali danou oblast. Nakonec se oba shodli na tom, že postaví loď přesně nad onu oblast. Hall poplácal seržanta po rameni a šel se projít po lodi. Věděl, že to může být naposledy a chtěl napsat dopis, pro případ nejhoršího. Když procházel kolem ubikací nižších důstojníků, zaslechl slastné výkřiky při orgasmu jedné z obdařených slečen. Lehce se pousmál a sám pro sebe si řekl: „Užijte si to, možná je to naposled.“ Zastrčil jednu ruku do kapsy a po vyťukání bezpečnostního kódu vešel do své kajuty. Ihned si rozsvítil, promnul oči a zasedl za svůj laptop. Vyjel si armádní verzi wordu a začal psát.

„Ahoj Shannon, je to již sedm dlouhých let, co jsme se neviděli. Celých těch sedm let jsem sbíral odvahu ti napsat, nebo se alespoň ozvat. Nevím, jestli ještě žiješ, ale pokud ano, královské letectvo Tě určitě najde. To co se mezi námi stalo, mě velice mrzí a pokud čteš tento dopis, už ani nebudu mít šanci to zkusit napravit. Pokud si budeš chtít přečíst, proč ti píši až teď, nepřestávej. Ihned po našem rozvodu jsem dobrovolně vstoupil do královského letectva, kde jsem se snažil na Tebe zapomenout. Čím víc jsem se snažil, tím víc jsem na Tebe myslel. Rvalo mi to srdce, že nemůžu být s Tebou a nemůžu si přičichnout k tvým krásným, po levandulích vonícím, vlasům. Obejmout Tě a poslouchat jak ti bije srdíčko. Tak moc mi chyběly společné chvíle u rozpáleného krbu, že jsem nemohl zůstat někde, odkud bych měl šanci se k Tobě lehce dostat. Proto jsem se s velkou snahou a po povýšení na plukovníka dostal až k velení nad svojí vlastní lodí. S tou jsem se dostal do jiné galaxie jménem Ida, odkud ti právě píšu. Právě letím k jedné z planet, na které jsou jedni z našich největších nepřátel a to co jsem předpokládal, se stalo skutečností. Má loď byla zničena. Vím, že jsem ti toho moc nenapsal, ale nevím co říct. Nenacházím ta správná slova, která by vystihovala smutek a hanbu, kterou cítím. Moc mě to mrzí. Abych ti to vše, alespoň trochu vynahradil, celé ty roky jsem šetřil peníze. Účet je u stejné banky, kde jsme měli účet dříve. Číslo účtu je 784-5896412/487. Heslo Shan. Miluji Tě z celého svého srdce. Andy.

- S poslední tečkou mu po tváři skanula slza, kterou otřel do kapesníčku. Zprávu zkomprimoval a zakódoval. Našel v kontaktech Sam a přidal dopis. Do zprávy ještě přidal.

„Sam, vím, že to je neobvyklé, ale chci Tě o něco požádat. Pokud by se stalo nejhorší a Hood by byl zničen, pošli prosím tento dopis na Zem. Nevím, jak to tam bude vypadat a jestli ještě vůbec nějaká „Země“ bude, ale pokud to alespoň trochu půjde, snažte se najít moji ženu a předejte ji tento dopis. Pokud proto můžeš něco udělat, zařiď, aby tento dopis nečetl nikdo jiný. Děkuji, bylo mi ctí s Tebou sloužit. Andy.“

- Dopsal poslední tečku a stiskem jediné klávesy se subprostorem odeslala zkomprimovaná zpráva. Sam ji během okamžiku přijala na svém osobním počítači. Zprávu otevřela a začetla se. Po přečtení žádosti přidělila zprávě nejvyšší možnou známku a odeslala na ministerstvo pod jejím jménem. Ministr se podíval na známku a dopis neotevíral. Jen jej poslal ke zbylé poště, která měla být po dobytí Země zpět pod nadvládu pozemšťanů, poslána. Jen co Sam došlo potvrzení, že je dopis ve frontě, přepnula obrazovku na soupis všech dostupných obranných možností Asgardy. Soupis lodí byl Hood, Johanka z Arku, Achilles, Ares, De Gaulle, Suvorov, 10 lodí třídy O’Neill a jedna asgardská městská loď. Kromě toho Asgarda disponovala hustou satelitní sítí, která čítala přes tři sta satelitů dvou typů (s raketami a s asgardskými zbraněmi) v poměru půl na půl. V podzemních hangárech se pak schovávalo na sto šedesát F-302jek a čtyřicet ATB-201ček spolu s třicítkou nejmodernějších pozemních tanků. Sam tušila, že se něco děje a po krátké poradě s generalitou uvedla veškeré vojenské osazenstvo a všechny stroje do bojové pohotovosti. Nechala se transportovat na Johanku z Arku a spojila se s Pegasem. Na hlídce byl Kutuzov s Hope, která byla konečně uvedena do plného provozu. Na obrazovce se objevily tváře plukovníka Younga a Gulova.

Carterová: „Plukovníci.“
Young, Gulov: „Generále.“
Carterová: „Potřebuji přepojit na někoho, kdo dohlíží na Lantee na stavbu Ikara, je to možné?“
Gulov: „Počkejte.“

- HUD na chvíli zhasnul, když se po chvíli objevila tvář postaršího šedivého muže. Jeho kaštanově hnědé oči byly zakryty silnými dioptrickými brýlemi, díky nimž byl schopen poznat tvář čerstvé osma třicátnice. Hezky se na ni usmál a spustil:
„Určitě voláte kvůli Ikarovi, že?“

- Carterová nevěděla co si o jeho úsměvu myslet, ale doufala v dobré zprávy.

Carterová: „Vidím, že mě máte přečtenou.“
Hawk: „Nenapadá mě nic jiného, proč byste volala osobně.“
Carterová: „Máte pravdu, poslední zpráva z minulého měsíce se zmiňovala o Ikarovi jen letmo, tak volám pro podrobnější detaily, podle mého výpočtu by už měl být hotov.“
Hawk: „Vaše výpočty se opět nezmýlily. Předevčírem byl dokončen a ještě testujeme systémy.“
Carterová: „To ráda slyším. Ale doufala jsem, že byste mi Ikara mohli poslat ještě dnes, mám nemilé tušení, že se Sorserýni chystají k útoku a každá volná loď by se nám tu hodila.“
Hawk: „Nelíbí se mi, že byste ho chtěla ihned použít do bitvy, když neprošel testem.“
Carterová: „Věřte mi, že kdyby to nebylo nutné, nežádala bych to.“
Hawk: „Fajn, zkusím se poptat nahoře.“
Carterová: „Děkuji.“

- Doktor Hawk odešel ze své stroze vybavené pracovny o několik pater výš přímo k náměstkovi ministra, který měl na starosti obranu celé planety. V transportéru zmáčkl tlačítko, jako tam kde se nacházel. Hned na to se zobrazila tabulka, kde si vybral příslušné patro. Bílá záře obalila jeho tělo, aby se následně objevil u dveří náměstka. Zaklepal a čekal na vyzvání. To přišlo záhy. Vešel dovnitř a málem oněměl tou nádherou. Samotná kancelář byla obrovská. Asi čtyřicet metrů čtverečných plných starého luxusního nábytku. Sekretářka uvedla doktora do pracovny, která s obrovským přijímacím pokojem sousedila.

Sekretářka: „Kávu?“
Hawk: „Ne děkuji, nezdržím se dlouho.“

- Jen co sekretářka odešla, do místnosti vešel starší muž. Jeho šedivé vlasy lehce řídnuly a vrásky naznačovaly, věk kolem pětašedesáti. Přesto vypadal docela dobře.

Náměstek: „Tak doktore, co pro vás mohu udělat.“
Hawk: „No…nevím jak na to, takže to prostě vybalím.“
Náměstek: „Fajn, poslouchám.“
Hawk: „Potřebuju Ikara poslat do Idy, respektive generálovi Carterové, má pocit, že se Sorserýni chystají k útoku.“
Náměstek: „Tak v tom případě není o čem diskutovat, nepošlu jednu z našich nejmocnějších lodí, která je dokončena sotva den hned na zničení.“
Hawk: „Poletím taky, a provedu nezbytné úpravy lodi, aby byla bojeschopná, jakmile dorazíme. Teda, pokud mi dovolíte vzít s sebou i doktora McKaye.“
Náměstek: „Pokud bude Ikarus zničen, radši se nevracejte.“

- Hawk se usmál, zvedl se a podotkl:
„Rakve na atomy asi nevyrábíme, že?“

- Náměstek se usmál a odešel. To samé i doktor Hawk, který se vrátil do své pracovny a přes Kutuzova kontaktoval nedočkavou Carterovou.

Hawk: „Sam, sbalte si věci, za tři dny se budete stěhovat.“
Carterová: „Díky, doktore, věděla jsem, že se na vás můžu spolehnout.“
Hawk: „Nebudu říkat, že to bylo těžké, ale musel jsem s sebou vzít doktora McKaye a loď by měla zůstat pohromadě.“
Carterová: „Pokusím se, děkuji.“

Sorsia, O 27 hodin později
- Na samém okraji sluneční soustavy, ve které se nacházela dvě zářivá slunce, se po necelých třiceti hodinách z ničeho nic objevila pozemská majestátní loď třídy Daedalos, jménem Hood. Ačkoliv by si člověk myslel, že vyskočit na samém okraji sluneční soustavy měl plukovník Hall v plánu, opak byl pravdou. Odin nechal kolem celé soustavy rozmístit antické rušičky hyperprostorových oken, které zapříčinily nečekaný výboj v hyperprostorových článcích, který způsobil jeho vypnutí. Plukovník Hall ještě seděl ve své kajutě, když se loď silně otřásla.

Hall: „Hall můstku, co se děje.“
Harris: „Plukovníku, vystoupili jsme z hyperprostoru.“
Hall: „Nemělo nám to trvat ještě asi…pět minut?“
Harris: „Mělo, nevím, co se stalo.“

- Technici na Hoodu velice rychle přišli s řešením, které některé velice překvapilo.

Hall: „Co tady dělají rušičky, Finch se o ničem takovém nezmiňoval.“
Harris: „Finch byl na misi dva týdny a na zprovoznění potřebují jen pár dní, alespoň předpokládám.“
Hall: „Vědí o nás?“
Harris: „Těžko říct, ale asi bychom měli předpokládat, že ano.“
Hall: „Zamaskovat a leťte na souřadnice. Jakmile tam budete, zkuste chvíli skenovat, ale dle zkušeností z poslední bitvy předpokládáme, že nás dokážou najít i zamaskované.“
Harris: „Tak proč tam neletíme rovnou odmaskovaní?“
Hall: „Nevíme to jistě, ATBéčka buďto neodhalili, nebo pro ně neznamenali žádnou hrozbu a nechali je skenovat danou oblast, jelikož přes ni skenery neprošly.“

- Harris zamaskoval Hooda, a vydal se s ním na dlouhou, čtvrthodinovou plavbu vesmírem na souřadnice, které Hall s taktickým vypočítali.

Trůnní sál
- V trůnním sále Odin jako vždy posedával ve svém křesle. Již necelý rok měl ve své hlavě téměř nekonečné množství informací, které jeho hlava jen stěží zpracovávala. Během pár měsíců musel Odin přijít s něčím, co mu pomůže ve vývoji tak, aby byl schopen vstřebat víc a rychleji. To se mu nakonec podařilo, ale neúmyslně tím vyřadil z provozu nanity, které se starali o údržbu jeho těla. Každý týden jej na jeden den vyřadila nesnesitelná bolest hlavy, která se s každým týdnem horšila. Podobnou migrénu měl Odin i včera. Dnes se však cítil mnohem lépe a to mu dovolovalo se opět soustředit na vstřebávání a přemýšlení o dalších projektech, kterých měl na datovém krystalu už dvacet. Z jednoho takového rozjímání Odina vyrušil Vorgul, který bez zaklepání na monstrózní dveře vtrhl do sálu.

Vorgul: „Můj králi, jsou zde.“
Odin: „Ještě jednou sem takhle vtrhneš a nechám tě zastřelit.“
Vorgul: „O-omlouvám se.“
Odin: „A teď se uklidni a pověz mi kdo tady je?“
Vorgul: „Iďané.“
Odin: „Kolik?“
Vorgul: „Pouze jedna loď?“
Odin: „Třída?“
Vorgul: „Lehký křižník.“
Odin: „Nechte je doletět až na orbitu, stejně nic nezjistí. Předpokládám, že jsou zamaskovaní, takže nebudeme dávat najevo, že o nich víme. Jakmile doletí na stabilní orbitu, sestřelte je.“

- Na můstku Hooda prozatím panovala vzhledem k situaci dobrá nálada. Senzory nenaznačovaly jakékoli protiopatření vůči novému narušiteli vesmírného prostoru. Cesta byla velice dlouhá a kvůli bezpečnosti nechal Harris běžet výkon nepotřebných systémů na minimu a primárních systémů zhruba na třiceti procentech. Cesta se tak z původních patnácti minut protáhla na více než půl hodiny. Hall v této chvíli trpěl syndromem nervózních nohou. V křesle podupával na místě, až z toho Harris šílel. Nemohl se dokonale soustředit na prvotní dálkový sken, tak jak by potřeboval. Když už se chystal vybuchnout, Hall najednou přestal. Hood se totiž konečně blížil svému cíli. Přenádherná pozemská loď totiž míjela pátou planetu ze šesti a senzory se zaměřovaly na místo nahlášené anomálie – maskování. Z relativní dálky však ještě nic nezjistily. Postup Hooda Odin bedlivě sledoval a úsměv na jeho rtech se stále zvětšoval. Za posledních pár dní se kromě včerejšku Odinův mozek nezastavil, ale dnes se poslední čtvrt hodinu věnoval jen obrazovce a bavil se nad očekávanými událostmi. Po dlouhých dvaatřiceti minutách konečně Hood dorazil nad místo anomálie.

Hall: „Tak co? Nějaká aktivita?“
Harris: „Prozatím ne.“
Hall: „Výborně, převeďte dostupnou energii do senzorů a proskenujte to centimetr po centimetru, detailně.“

- Odin mezitím vydával rozkazy.

Odin: „Pět těžkých křižníků vyletí zpoza planety za dvě minuty, pětice bude čekat u čtvrté planety a pětice se bude soustředit na odříznutí jejich únikové cesty. No a jako takovou poslední perličku si schováme odhalení alespoň jednoho projektu, pro který si sem přišli, aby neřekli, že jsem lakomý.“

- Na monitoru se objevily velké hodiny, které odpočítávaly dvě minuty. Hall už pomalu přehodnocoval své dojmy z mise, když se ozval varovný signál.

Hall: „Hlášení?“
Harris: „Pět kontaktů vyletělo zpoza planety, nabíjejí hlavní zbraně.“
Hall: „Štít na sto procent, pusťte do něj co nejvíc energie a hlavně nás odsud dostaňte co nejrychleji pryč.“

- Harris během pár vteřin prováděl to, na co byl vycvičený. Z velkého množství tlačítek klikal na ta správná, která z maskované lodi udělala plně funkční, bojeschopnou hrozbu. Pět kontaktů bylo mimo dosah zbraní, čehož Harris využil a co nejvyšší možnou rychlostí otočil loď o sto osmdesát stupňů a s motory na plný výkon se Hood velice rychle vzdaloval pěti kontaktům.

Hall: „Kolik zbývá do zóny bezpečného skoku?“
Harris: „Teď když už nejsme maskovaní, ženu to co nejvíce, ale i tak zbývá zhruba dvanáct minut.“
Hall: „Nabijte coilgunovou hlaveň, asgardské zbraně a Noro, připravte se na vypuštění dronů.“
Harris: „Vypadá to, že nás nedoženou.“
Hall: „Jistota, je jistota.“

- Po třech minutách letu na plný výkon se Hood mihnul okolo čtvrté planety sluneční soustavy, u které podle plánů měla čekat druhá pětice těžkých křižníků. Ty byly takticky schovány za jedním z měsíců, ze kterého měly krásný výhled na přibližujícího se Hooda. Na palubě Hooda pětici lodí taktéž zachytili. Harris proto podle rozkazu plukovníka Halla změnil kurz o devadesát stupňů. Hranice hyperprostorových rušiček se však nacházela o mnoho dále, než dříve. K cíli teď zbývalo šestnáct minut, které se měli hodně rychle ztenčit na nulu. Po dvou minutách letu od pronásledující desítice těžkých křižníků se odmaskovalo posledních pět těžkých křižníků, které se v soustavě nacházely. Harris anomálie odhalil a než bylo odmaskování kompletní, dva z křižníků dostaly přímé zásahy coilgunovým projektilem či asgardskými paprsky. Jeden křižník ihned explodoval a druhý zůstal zcela bezmocně viset ve vzduchoprázdnu. Zbylé tři již stihly nahodit štíty, které zkrápěly railguny. Harris strhl řízení Hooda na původní trajektorii, která nebyla ničím a nikým hlídaná, jelikož se všech třináct lodí nacházelo buď v boku, nebo za lodí. Hall měl optimistický pohled na věc, když se všem patnácti lodím po tak lehkých manévrech začal Hood vzdalovat. Když se Hood nacházel necelou minutu od konce pole hyperprostorových rušiček, pole se náhle rozšířilo o desítky tisíc kilometrů.

Harris: „Pane, pole se náhle rozšířilo, bude to trvat trochu déle než předtím.“
Hall: „Kolik je trochu déle.“
Harris: „V celkovém měřítku to je bezvýznamné, ale přesto to zabere asi dvacet devět vteřin.“
Hall: „Nějaký nápad proč?“
Harris: „Nemám tušení.“
Hall: „Noro, připrav se vystřelit drony.“

- Zpoza poslední planety se obrovskou rychlostí vyřítilo obrovské množství dronů.

Hall: „Do háje, ihned nabijte ta nová protidronová sila.“
Harris: „Připraveni k vypuštění.“
Hall: „Proveďte, ty drony nás nesmí sejmout, musím si na Zemi ještě něco zařídit, než se nechám zabít.“

- Harris zvětšil svůj šibalský úsměv a vypustil několik desítek protidronových projektilů, které spolehlivě zničily přicházející první vlnu. Zdroj přicházejících dronů se náhle objevil na pravém boku prchajícího Hooda.

Harris: „Pane, tomuhle nebudete věřit.“
Hall: „Co je, co se děje?“
Harris: „Na pravoboku se nám právě zobrazilo toto, přepojím na obrazovku.“
Hall: „Tak tohle ty svině schovávaly.“
Harris: „Do skoku zbývá třicet vteřin.“

- Druhá a třetí vlna dronů na sebe nenechala dlouho čekat. Protidronová obrana již při takovémto množství nestačila a Nora se i bez přímého rozkazu rozhodla vypustit všechny drony, které měla proti přicházejícím projektilům. Pětistovka dronů se střetnula s osmi sty drony, které Sorserýnům po třetí vlně zbyly. Nora se velice snažila, aby při impaktu drony ihned neexplodovaly, ale podařilo se jí to zhruba o dvaatřiceti z nich. K Hoodovi se teď obrovskou rychlostí blížilo zhruba dvě stě padesát nažloutlých chobotniček, které čekaly na první zářez. Harris již odpočítával posledních pět vteřin do bezpečného skoku. Chobotničky Hoodovi nedávaly tolik času. Když Harris vykřikl jedna, do štítu se opřely první drony. Štíty rapidně klesaly a hypermotor se žhavil. Když se konečně objevilo hyperprostorové okno, objevil se mohutný výbuch v jednom z hangárů.

TO BE CONTINUED