Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
páteční díl byl vydán jako vděk k přáním k mým osmnáctinám, dnes je neděle a jako obvykle vydám další díl. Toto je druhá, či-li i poslední část patnáctého dílu.
Takže přeji krásné čtení a doufám, že se vám bude líbit, jak ten předchozí. Prosím o zanechání komentáříku pod dílem.
Epizoda 15 : Skládačka, part 2
Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin, Sam a Jane byli na můstku a čekali jen na moment, kdy vystoupí z hyperprostoru. Kevin čekal, kdy přijde malá Kaila, která by si výstup z hyperprostoru nenechala ujít. A taky že nenechala. Šťastná Kaila s holografickým projektorem v rukou přišla za nimi. Kevin se na ni usmál, když ho objala kolem nohy.
„Děkuji.“ Kevin si ji posadil na stehna a řekl: „Kdybys cokoliv potřebovala, tak jen řekni. Tvé přání je mým rozkazem.“
„Řídit, řídit, řídit“, poskakovala přitom Kaila. Jane už věděla, co to znamená, a tak jí uvolnila místo u řízení a na křeslo hned vylezla Kaila.
„Co mám udělat?“ Tentokrát ji navigovala a vše ukazovala Jane. Když už Kaila věděla, co vše má udělat, tak se dala do práce.
Abydos, poušť, hangáry
Do společné zasedací místnosti přišel jeden důstojník, který oznámil: „Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„Výborně, přesně podle plánu“, řekl Steven a všech sedm důstojníků z místnosti odešlo.
Když všech šest důstojníků přišlo na lávku, viděli přistávací Odysseu přímo do hangáru. Jakmile usedla na své místo, vysunula se rampa až k přestupové komoře, u které čekal Kevin se Sam a Kailou. Jakmile se nad přepážkou rozsvítila zelená barva, otevřeli dveře a všichni šli rovnou za čekající šestici důstojníků.
„Zdravím. Jak se máte?“ zeptal se Kevin.
„Celkem dobře. Jsme rádi, že konečně budeme mít lepší zbraně“, odpověděl Steven. Malá Kaila přicupala ke Kevinovi a zeptala se: „Kdo to je?“ Kevin si dřepl a při ukazování prstem říkal: „To je plukovník Steven Caldwell, velitel Daedala. Vedle něj stojí plukovník Abraham Ellis, ten je velitelem Apolla. A s nimi přišli kapitán Dave Kleinman a kapitán Pat Meyersová, ti patří k Daedalu. Jinak to je kapitán Megan Cooperová a major Herbert Sommerfeld, ti patří k Apollu.“
„Ráda vás poznávám. Jsem Kaila, dcera Kvasira“, představila se jim Kaila. Dave se dobře zná s Kevinem a tak k němu přišel blíže a zeptal se: „Nejsou Asgardi mrtví?“
„Jsou, ale Kaila se vrátila do svého narozeného těla a pomáhá nám. Kvasir se tak rozhodl“, odpověděl Kevin. Dave dřepnul a řekl: „Ahoj Kailo.“
„Ahoj Dave“, odpověděla Kaila, a aby se také ještě jednou pobavila, tak se ho prstem dotkla. Dostal stejně, jako předtím Kevin, elektrickým šok. Dave spadnul na zadek a dal se na ústup.
„Co…? Co…? Co to bylo?“
„To…? To byl přivítací elektrický šok. Nebojte, nejste první. Já byl na seznamu jako první, když jsem jejímu tátovi řekl „šedivá prdelka““, řekl Kevin a vzal si Kailu do náruče, aby náhodou nešla po ostatních.
„Buď na ně hodná, jo?“ Kaila s úsměvem souhlasně kývla hlavou a podívala se na holografický projektor, který zatím nosí pořád s sebou.
„Je vše přichystáno?“ zeptal se Kevin velících.
„Vše je připraveno, čekáme jen na vás“, odpověděl Steven a pohlédl na Abrahama, jelikož se držel vzadu.
„Plukovníku, vy se nás bojíte, nebo jste pořád nakrknutý?“ zeptal se Kevin, jehož chování se za poslední dobu hodně změnilo.
„Zřejmě obojí“, odpověděl Abe.
„Já vás nekousnu. Možná tak doktorka Weirová“, řekl Kevin a vydal se na cestu k výtahu. Zbylí šli hned za ním.
Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Brána na Atlantidě byla aktivována. Přesně podle plánu se o půlnoci vrátila Elizabeth na Atlantidu s novými společníky, kteří se k nim přidali. V operační na ni čekala Teyla, ke které hned přišla.
„Vítej zpátky“, přivítala ji Teyla.
„Děkuji, Teylo.“
„Tak jaké to bylo být zpátky na Zemi?“ zajímalo Teylu při cestě do Elizabethniné kanceláře.
„Šlo to lépe, než jsem si představovala. A jak to že nespíš? Je půlnoc“, zajímalo Elizabeth.
„Chtěla jsem tě jen přivítat. Takže přeji dobrou noc“, řekla Teyla a odešla z Elizabethiné kanceláře, kde její majitelka zůstala. Elizabeth si s sebou přinesla nějaké věci v krosně, kterou položila na křeslo. Pak si sedla na židli za stolem a povzdychla. Chtěla rezignovat a místo toho pořád velí Atlantidě. Nikdy by nepomyslela na to, že bude schvalovat bitvu proti nepříteli, který je málem zničil. Chvilku tam posedávala, než se rozhodla, že půjde do pokoje, kde si dá teplou vanu.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangáry – o čtyři hodiny později
Všichni důstojníci se shodli na tom, že by měl být prvně hotov Daedalus.
Sam s Jane zůstaly na Odyssee, kde pomocí Asgardského jádra vytváří přípravnou konstrukci paprskometů, kterých má být celkem šestnáct. Na každou loď osm. Pak je pomocí transportního paprsku přesouvají na určitá místa.
Caldwell s Ellisem tohle všechno chtěli nechat na technicích a tak odešli do společné zasedací místnosti, která spojuje všechny hangáry, které jsou kolem ní. Oba se zarazili v momentě, když viděli Kevina v montérkách.
„Přeji dobrou chuť“, popřál jim Kevin, když je viděl, že si tam sedí s kávičkou v ruce a s jídlem na stole. Oba dva s vykulenýma očima nevěděli, jak mají reagovat.
„On zřejmě není ten typ člověka, který sedí a popíjí kafíčko jako my dva“, řekl Abe.
„Jo“, souhlasil Steven.
Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena
Zamilovaný major Barta ležel ve své kajutě na posteli s tabletem v rukou a pročítal zprávu, kterou mu poslala Jane. Byl do té zprávy natolik začtený, že nevnímal okolí.
„Majore, hlaste se na můstku“, ozvalo se z interkomu v jeho kajutě. On ale nereagoval. Po patnácti vteřinách se znova ozvala Svitsová: „Majore, poklusem klus na můstek!“ I na to Barta nereagoval.
Helen vstala z velícího křesla a odešla z můstku. Namířila si to rovnou k Bartovi.
Pavel se zasmál, když dočetl zprávu od jeho milované.
„Jo!“
Vítězné křiknutí bylo slyšet až na chodbu, kde stála před jeho kajutou Helen, která pak na panelu zadala své heslo. Přepážka se otevřela a ona vstoupila dovnitř.
„Majore, majore… Vy mě zřejmě ignorujete, když mě neslyšíte z interkomu.“ Barta rychle „vystřelil“ z postele jako střela a dal se do pozoru.
„Pohov.“
„Omlouvám se, madam. Dostal jsem zprávu, kterou jsem musel přečíst.“
„Muselo to být zřejmě něco důležitého, když jste mi ani neodpověděl.“
„Ano, bylo.“
„A copak to bylo?“ začala vyzvídat Helen.
„Jane Marksová řekla svému bratrovi, že spolu chodíme. A jemu to nevadí, takže Jane a já budeme žít spolu“, odpověděl Pavel a Helen jen zírala. S otevřenou pusou sedla na židli a zírala na Pavla, který byl tak šťastný, když už o svém vztahu s Jane nemusí tajit.
„Tak tohle jsem nečekala.“
„Měla jste vidět její výraz, když jsem jí ukázal tu fotku z naší malé zábavy, kde jsem skončil zcela nahý. Smíchy se složila na zem a já ji chytal“, řekl Pavel se smíchem.
„Vy mě jednou přivedete do hrobu, Pavle. Tohle jsem nečekala. Začít si se sestrou Kevina, se kterým jsem chodila na stejnou školu, a kterého jsem ještě cvičila.“
„S Jane jsme se poznali pár dní potom, co nastoupila na Odysseu. No, a pak už to šlo hodně rychle“, zahuhňal radostí.
„Vy divochu. Ale dejte si pozor, Kevin si teďka hlídá sestru jako ostříž, takže, jestli ji odkopnete, během pár hodin ho očekávejte u dveří“, varovala jeho Helen.
„Nebojte se. Budu ten nejgeniálnější přítel, kterého si Jane zaslouží. Je to má sexy hnědovláska.“
„Budu dělat, že jsem tu poslední větu neslyšela. Takže nástup, musíme se zastavit u jedné planety.“
„Vždyť jsme ještě v Pegasu.“
„No, právě. Wraithové… Mateřský úl míří k obydlené planetě a Atlantida se s námi spojila, abychom to prověřili, a když tak jim i pomohli. Takže na můstek“, oznámila Helen a dala se na odchod. Pavel šel poslušně hned za ní.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala
Je to jen pár minut, co se dělníci dali do práce. Nejvíce si to užíval Kevin s Jane, jelikož jediní ti dva se pustili do montáže na vlastní pěst. A také vědí, jak celou práci zpříjemnit, tak si k interkomu připojili MP3, na které měli super písničky. Jakmile ji spustili, po celém hangáru se začala rozléhat písnička.
„Jdeme na to?“ zeptal se Kevin.
„Jdeme na to“, odpověděla Jane a oba se zahákli k lanu. Pomalu se začali spouštět, až k určitému bodu, kde bude namontován první paprskomet.
Po několika minutách tam přišel jak Ellis, tak i Caldwell, jelikož ten randál nešel přeslechnout.
„Já z nich zcvoknu“, prohlásil Ellis.
„Měli bychom se taky přidat, jinak si o nás začnou něco myslet“, navrhnul Steven a vydal se po rampě do lodi.
Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena, můstek
Všichni na palubě Atheny byli na svých místech připraveni na boj proti Wraithskému úlu.
Když byla Helen informována o jejich pozici, vydala rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru. Štíty na maximum! Nabijte paprskomety na přídi a zádi!“ Oba důstojníci u konzol kývnuli hlavou a dali se do práce.
Prostor, MH8-860, Athena, můstek
Athena vystoupila z hyperprostoru u planety, kterou právě teď dobývali Wraithi.
Helen vstala z křesla a vydala rozkaz k okamžité palbě na Wraithský úl, ze kterého vylétávaly šipky, které mířily na planetu.
„Úl nabíjí zbraně. Obracejí se na nás“, oznámil Barta.
„Palte na jejich hlavní zbraně, pak motory a nakonec zničte celou loď. Vypusťte F-302ky, ať jdou po šipkách.“
„Rozkaz“, zaznělo od obou důstojníků. Helen stála vepředu a sledovala, jak Wraithský úl dostává pěkné rány od paprskometů, které si s celým úlem poradily během pár vteřin. Nad planetou stále zůstalo mnoho šipek a tak Helen rozkázala, aby se F-302ky vrátily, že má nápad, jak je zničit najednou. Jakmile F-302ky byly zpátky v hangárech, zbylé šipky se vypařily hned, jakmile se v prostoru objevily tři hlavice typu Mark VII.
„Senzory nezaznamenávají v okruhu pěti set mil žádnou loď ani šipku“, oznámil Barta.
„Výborně. A co obyvatelé planety?“
„Podle senzorů jich je tam přes dvacet tisíc.“
„To se nám dneska povedlo. Pošlete subprostorem zprávu na Atlantidu, že úkol byl splněn bez problémů“, řekla spokojeně Helen.
„Ano, madam.“
„Kapitáne, vstupte do hyperprostoru. Chci se taky pobavit na Abydosu“, řekla při pohledu na Bartu, který se tomu tiše zachechtal.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala – o čtyři hodiny později
Všechny paprskomety byly přidělány k trupu Daedala a tak se mohli pustit do jejich naprogramování do lodních systémů. Tentokrát se k nim přidali oba velitelé, jelikož se chtěli zaučit se svými zástupci jako první.
Kevin už nemohl smíchy, když viděl oba plukovníky, jak se najednou zajímají o Asgardskou technologii.
„Během hodiny by měly být v provozu na padesáti procentech. Zbylých padesát naběhne během dne, jelikož jejich nabití bere spoustu energie“, oznámil jim Kevin, který seděl u taktické konzole.
„No, na Apollu už by to taky mohli mít. Takže jen to propojíme do lodních systémů a pro zbytek dne máme volno“, řekla Sam, která se těšila do postele.
„Kolik že je to hodin?“
„Půl šestý“, odpověděla Jane, která za nimi přišla na můstek.
„Cože? To už pracujeme devět hodin v kuse“, uvědomil si až teď, že vůbec neobědval.
„Chtěla jsem ti to říci, ale vůbec jsi mě neposlouchal. Takže až skončíme, tak se naobědváš“, řekla Sam a opřela se o jeho ramena.
„Až skončím, tak si dám sprchu. Páchnu jak cosi.“
„Athena vystoupí z hyperprostoru zítra o půl osmé. Elizabeth je poslala zpátky“, informovala všechny Jane.
„To se jim to lítá, když mají ZPM po Atlantidě, i když je skoro prázdné“, řekl Steven, jelikož Daedalus ani Apollo nedisponují ZPM moduly.
„To jo. My máme dvě, Athena jedno a Atlantida také jedno“, řekl s úsměvem Kevin a vstal z křesla.
„Takže Apollo“, řekl s povzdychem. Sam se usmála a na konzoly zmáčkla pár tlačítek. Během pár vteřin byli všichni přeneseni na můstek Apolla.
Abydos, poušť, hangár pro Apolla, můstek
Všichni důstojníci krom Caldwella, Meyersové a Kleinmana se objevili na můstku Apolla, kde na ně čekala Kaila, která seděla u pilotní konzole, kterou si na všech lodí oblíbila.
„Kaily, teď se nikam neletí“, řekl s úsměvem Kevin. Ještě že tam s nimi nebyl Dave, ten by už dávno zdrhal zpátky na Daedalus. Kaila slezla z křesla a přicupala ke Kevinovi, který dřepnul, aby se jí mohl dívat přímo do očí.
„Paprskomety fungují na padesáti procentech. Skončila jsem před pár minutami“, oznámila Kaila.
„Šikulka. Jdeme na oběd. Všichni si jej zasloužíme, že?“
„Jop“, souhlasila Kaila.
„Co vlastně máš ze všeho nejradši?“
„Četla jsem v databázi, že všichni mají rádi kuřecí řízky s kaší. Taky bych to chtěla zkusit“, odpověděla Kaila.
„Mňam. Čteš mi myšlenky.“ Kevin vzal Kailu do náruče a Sam tentokrát přenesla sebe, Kevina, Jane a Kailu na Odysseu.
Abydos, poušť, hangár pro Odyssey, jídelna
Všichni čtyři se objevili přímo v jídelně, kde šéf kuchař přichystal pro ně bohaté pohoštění. Usedli ke stolu a popřáli si dobrou chuť. Kaila pečlivě obhlížela jídlo, jelikož nic takového ještě neviděla. Kevin se k ní otočil, když zahlédl, že chce jíst řízek rukama.
„Tak ne, Kaily. Tady toto je nůž a vidlačka“, poukázal na dvě věcičky, které držel v rukou. Padal je Kaile do rukou a navedl ji, jak má příbory správně používat.
„My tady rukama moc jídel nejíme, většinou používáme příbory.“ Kevin jí pomohl ukrojit kousek řízku, na který nanesl nožem trochu kaše.
„Tak, a teď to spapej.“ Kaila chvíli váhala, než sousto nového jídla spapala. Chvíli nic neříkala, ale pak se obrátila na Kevina a řekla: „Má to divnou, ale dobrou chuť. Už vím, proč vám to tak chutná.“
„Tak žádné mluvení a pusť se do toho, jinak ti to vychladne“, řekl Kevin.
Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Na Atlantidě touto dobou začalo svítat, to také znamenalo, že pro všechen personál začal nový pracovní den. Elizabeth byla na Zemi seznámena s veškerými podrobnosti o plánovaném útoku na planetu Replikátorů a tak naplánovala poradu na devátou hodinu, kde ostatní seznámí s plánem. Schůze začne, až všichni velící svých sekcí posnídají. Pozváni byli doktor McKay, podplukovník Sheppard, major Lorne a doktor Zelenka.
Všech pět se sešlo v konferenční místnosti, kde všichni měli před sebou položeny modré složky, ve kterých měly veškeré detaily.
„Kdy přesně začne ten útok?“ zeptal se jako první John.
„Na Apolla a Daedala právě přidělávají paprskomety. Cesta sem jim bude trvat tak tři dny, jelikož při cestě budou stavět na přestupní stanici a na stanoviště Alpha doplní zásoby. Přesně za týden proběhne bitva proti Replikátorům“, odpověděla Elizabeth na jeho otázku.
„Kolik lodí nám sem Země pošle?“ zajímalo Lornea.
„Bylo to těžké, ale za pomocí Markse se mi podařilo přesvědčit prezidenta a generála O’Neilla k vypuštění všech lodí. Odyssea, Daedalus i Apollo se zúčastní. Za Athenu rozhoduje Svitsová a ta s tím také souhlasila.“
„Čtyři lodě proti čtyřiceti osmi? Máme nějakou šanci?“ zeptal se John.
„Ano, máme. Odyssea bude v přední linii, její úkol je jasný. Athena dostala naše skoro prázdné ZPM, ta bude krýt záda Daedalu. Apollo bude mít na starost přesun jednotek na planetu, jelikož jsem jim poskytla všechny polohy ZPM modulů.“
„Ale jak se k nim dostanou? Všude budou Replikátoři. Nepozorovaně je nesebereme“, přidal se do konverzace Rodney.
„A to se právě mýlíš“, řekla Elizabeth.
„Co vlastně zamýšlíte s Marksem a ostatními veliteli?“ zeptal se John.
„To se všichni dozvíte, až sem přiletí“, odpověděla takhle Elizabeth, protože na to neznala odpověď.
„Takže mi chceš říci, že se pouštíme do bitvy a nevíme, co na ně pošleme?“ divil se John.
„Přesně tak.“
End
Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin, Sam a Jane byli na můstku a čekali jen na moment, kdy vystoupí z hyperprostoru. Kevin čekal, kdy přijde malá Kaila, která by si výstup z hyperprostoru nenechala ujít. A taky že nenechala. Šťastná Kaila s holografickým projektorem v rukou přišla za nimi. Kevin se na ni usmál, když ho objala kolem nohy.
„Děkuji.“ Kevin si ji posadil na stehna a řekl: „Kdybys cokoliv potřebovala, tak jen řekni. Tvé přání je mým rozkazem.“
„Řídit, řídit, řídit“, poskakovala přitom Kaila. Jane už věděla, co to znamená, a tak jí uvolnila místo u řízení a na křeslo hned vylezla Kaila.
„Co mám udělat?“ Tentokrát ji navigovala a vše ukazovala Jane. Když už Kaila věděla, co vše má udělat, tak se dala do práce.
Abydos, poušť, hangáry
Do společné zasedací místnosti přišel jeden důstojník, který oznámil: „Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„Výborně, přesně podle plánu“, řekl Steven a všech sedm důstojníků z místnosti odešlo.
Když všech šest důstojníků přišlo na lávku, viděli přistávací Odysseu přímo do hangáru. Jakmile usedla na své místo, vysunula se rampa až k přestupové komoře, u které čekal Kevin se Sam a Kailou. Jakmile se nad přepážkou rozsvítila zelená barva, otevřeli dveře a všichni šli rovnou za čekající šestici důstojníků.
„Zdravím. Jak se máte?“ zeptal se Kevin.
„Celkem dobře. Jsme rádi, že konečně budeme mít lepší zbraně“, odpověděl Steven. Malá Kaila přicupala ke Kevinovi a zeptala se: „Kdo to je?“ Kevin si dřepl a při ukazování prstem říkal: „To je plukovník Steven Caldwell, velitel Daedala. Vedle něj stojí plukovník Abraham Ellis, ten je velitelem Apolla. A s nimi přišli kapitán Dave Kleinman a kapitán Pat Meyersová, ti patří k Daedalu. Jinak to je kapitán Megan Cooperová a major Herbert Sommerfeld, ti patří k Apollu.“
„Ráda vás poznávám. Jsem Kaila, dcera Kvasira“, představila se jim Kaila. Dave se dobře zná s Kevinem a tak k němu přišel blíže a zeptal se: „Nejsou Asgardi mrtví?“
„Jsou, ale Kaila se vrátila do svého narozeného těla a pomáhá nám. Kvasir se tak rozhodl“, odpověděl Kevin. Dave dřepnul a řekl: „Ahoj Kailo.“
„Ahoj Dave“, odpověděla Kaila, a aby se také ještě jednou pobavila, tak se ho prstem dotkla. Dostal stejně, jako předtím Kevin, elektrickým šok. Dave spadnul na zadek a dal se na ústup.
„Co…? Co…? Co to bylo?“
„To…? To byl přivítací elektrický šok. Nebojte, nejste první. Já byl na seznamu jako první, když jsem jejímu tátovi řekl „šedivá prdelka““, řekl Kevin a vzal si Kailu do náruče, aby náhodou nešla po ostatních.
„Buď na ně hodná, jo?“ Kaila s úsměvem souhlasně kývla hlavou a podívala se na holografický projektor, který zatím nosí pořád s sebou.
„Je vše přichystáno?“ zeptal se Kevin velících.
„Vše je připraveno, čekáme jen na vás“, odpověděl Steven a pohlédl na Abrahama, jelikož se držel vzadu.
„Plukovníku, vy se nás bojíte, nebo jste pořád nakrknutý?“ zeptal se Kevin, jehož chování se za poslední dobu hodně změnilo.
„Zřejmě obojí“, odpověděl Abe.
„Já vás nekousnu. Možná tak doktorka Weirová“, řekl Kevin a vydal se na cestu k výtahu. Zbylí šli hned za ním.
Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Brána na Atlantidě byla aktivována. Přesně podle plánu se o půlnoci vrátila Elizabeth na Atlantidu s novými společníky, kteří se k nim přidali. V operační na ni čekala Teyla, ke které hned přišla.
„Vítej zpátky“, přivítala ji Teyla.
„Děkuji, Teylo.“
„Tak jaké to bylo být zpátky na Zemi?“ zajímalo Teylu při cestě do Elizabethniné kanceláře.
„Šlo to lépe, než jsem si představovala. A jak to že nespíš? Je půlnoc“, zajímalo Elizabeth.
„Chtěla jsem tě jen přivítat. Takže přeji dobrou noc“, řekla Teyla a odešla z Elizabethiné kanceláře, kde její majitelka zůstala. Elizabeth si s sebou přinesla nějaké věci v krosně, kterou položila na křeslo. Pak si sedla na židli za stolem a povzdychla. Chtěla rezignovat a místo toho pořád velí Atlantidě. Nikdy by nepomyslela na to, že bude schvalovat bitvu proti nepříteli, který je málem zničil. Chvilku tam posedávala, než se rozhodla, že půjde do pokoje, kde si dá teplou vanu.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangáry – o čtyři hodiny později
Všichni důstojníci se shodli na tom, že by měl být prvně hotov Daedalus.
Sam s Jane zůstaly na Odyssee, kde pomocí Asgardského jádra vytváří přípravnou konstrukci paprskometů, kterých má být celkem šestnáct. Na každou loď osm. Pak je pomocí transportního paprsku přesouvají na určitá místa.
Caldwell s Ellisem tohle všechno chtěli nechat na technicích a tak odešli do společné zasedací místnosti, která spojuje všechny hangáry, které jsou kolem ní. Oba se zarazili v momentě, když viděli Kevina v montérkách.
„Přeji dobrou chuť“, popřál jim Kevin, když je viděl, že si tam sedí s kávičkou v ruce a s jídlem na stole. Oba dva s vykulenýma očima nevěděli, jak mají reagovat.
„On zřejmě není ten typ člověka, který sedí a popíjí kafíčko jako my dva“, řekl Abe.
„Jo“, souhlasil Steven.
Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena
Zamilovaný major Barta ležel ve své kajutě na posteli s tabletem v rukou a pročítal zprávu, kterou mu poslala Jane. Byl do té zprávy natolik začtený, že nevnímal okolí.
„Majore, hlaste se na můstku“, ozvalo se z interkomu v jeho kajutě. On ale nereagoval. Po patnácti vteřinách se znova ozvala Svitsová: „Majore, poklusem klus na můstek!“ I na to Barta nereagoval.
Helen vstala z velícího křesla a odešla z můstku. Namířila si to rovnou k Bartovi.
Pavel se zasmál, když dočetl zprávu od jeho milované.
„Jo!“
Vítězné křiknutí bylo slyšet až na chodbu, kde stála před jeho kajutou Helen, která pak na panelu zadala své heslo. Přepážka se otevřela a ona vstoupila dovnitř.
„Majore, majore… Vy mě zřejmě ignorujete, když mě neslyšíte z interkomu.“ Barta rychle „vystřelil“ z postele jako střela a dal se do pozoru.
„Pohov.“
„Omlouvám se, madam. Dostal jsem zprávu, kterou jsem musel přečíst.“
„Muselo to být zřejmě něco důležitého, když jste mi ani neodpověděl.“
„Ano, bylo.“
„A copak to bylo?“ začala vyzvídat Helen.
„Jane Marksová řekla svému bratrovi, že spolu chodíme. A jemu to nevadí, takže Jane a já budeme žít spolu“, odpověděl Pavel a Helen jen zírala. S otevřenou pusou sedla na židli a zírala na Pavla, který byl tak šťastný, když už o svém vztahu s Jane nemusí tajit.
„Tak tohle jsem nečekala.“
„Měla jste vidět její výraz, když jsem jí ukázal tu fotku z naší malé zábavy, kde jsem skončil zcela nahý. Smíchy se složila na zem a já ji chytal“, řekl Pavel se smíchem.
„Vy mě jednou přivedete do hrobu, Pavle. Tohle jsem nečekala. Začít si se sestrou Kevina, se kterým jsem chodila na stejnou školu, a kterého jsem ještě cvičila.“
„S Jane jsme se poznali pár dní potom, co nastoupila na Odysseu. No, a pak už to šlo hodně rychle“, zahuhňal radostí.
„Vy divochu. Ale dejte si pozor, Kevin si teďka hlídá sestru jako ostříž, takže, jestli ji odkopnete, během pár hodin ho očekávejte u dveří“, varovala jeho Helen.
„Nebojte se. Budu ten nejgeniálnější přítel, kterého si Jane zaslouží. Je to má sexy hnědovláska.“
„Budu dělat, že jsem tu poslední větu neslyšela. Takže nástup, musíme se zastavit u jedné planety.“
„Vždyť jsme ještě v Pegasu.“
„No, právě. Wraithové… Mateřský úl míří k obydlené planetě a Atlantida se s námi spojila, abychom to prověřili, a když tak jim i pomohli. Takže na můstek“, oznámila Helen a dala se na odchod. Pavel šel poslušně hned za ní.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala
Je to jen pár minut, co se dělníci dali do práce. Nejvíce si to užíval Kevin s Jane, jelikož jediní ti dva se pustili do montáže na vlastní pěst. A také vědí, jak celou práci zpříjemnit, tak si k interkomu připojili MP3, na které měli super písničky. Jakmile ji spustili, po celém hangáru se začala rozléhat písnička.
„Jdeme na to?“ zeptal se Kevin.
„Jdeme na to“, odpověděla Jane a oba se zahákli k lanu. Pomalu se začali spouštět, až k určitému bodu, kde bude namontován první paprskomet.
Po několika minutách tam přišel jak Ellis, tak i Caldwell, jelikož ten randál nešel přeslechnout.
„Já z nich zcvoknu“, prohlásil Ellis.
„Měli bychom se taky přidat, jinak si o nás začnou něco myslet“, navrhnul Steven a vydal se po rampě do lodi.
Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena, můstek
Všichni na palubě Atheny byli na svých místech připraveni na boj proti Wraithskému úlu.
Když byla Helen informována o jejich pozici, vydala rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru. Štíty na maximum! Nabijte paprskomety na přídi a zádi!“ Oba důstojníci u konzol kývnuli hlavou a dali se do práce.
Prostor, MH8-860, Athena, můstek
Athena vystoupila z hyperprostoru u planety, kterou právě teď dobývali Wraithi.
Helen vstala z křesla a vydala rozkaz k okamžité palbě na Wraithský úl, ze kterého vylétávaly šipky, které mířily na planetu.
„Úl nabíjí zbraně. Obracejí se na nás“, oznámil Barta.
„Palte na jejich hlavní zbraně, pak motory a nakonec zničte celou loď. Vypusťte F-302ky, ať jdou po šipkách.“
„Rozkaz“, zaznělo od obou důstojníků. Helen stála vepředu a sledovala, jak Wraithský úl dostává pěkné rány od paprskometů, které si s celým úlem poradily během pár vteřin. Nad planetou stále zůstalo mnoho šipek a tak Helen rozkázala, aby se F-302ky vrátily, že má nápad, jak je zničit najednou. Jakmile F-302ky byly zpátky v hangárech, zbylé šipky se vypařily hned, jakmile se v prostoru objevily tři hlavice typu Mark VII.
„Senzory nezaznamenávají v okruhu pěti set mil žádnou loď ani šipku“, oznámil Barta.
„Výborně. A co obyvatelé planety?“
„Podle senzorů jich je tam přes dvacet tisíc.“
„To se nám dneska povedlo. Pošlete subprostorem zprávu na Atlantidu, že úkol byl splněn bez problémů“, řekla spokojeně Helen.
„Ano, madam.“
„Kapitáne, vstupte do hyperprostoru. Chci se taky pobavit na Abydosu“, řekla při pohledu na Bartu, který se tomu tiše zachechtal.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala – o čtyři hodiny později
Všechny paprskomety byly přidělány k trupu Daedala a tak se mohli pustit do jejich naprogramování do lodních systémů. Tentokrát se k nim přidali oba velitelé, jelikož se chtěli zaučit se svými zástupci jako první.
Kevin už nemohl smíchy, když viděl oba plukovníky, jak se najednou zajímají o Asgardskou technologii.
„Během hodiny by měly být v provozu na padesáti procentech. Zbylých padesát naběhne během dne, jelikož jejich nabití bere spoustu energie“, oznámil jim Kevin, který seděl u taktické konzole.
„No, na Apollu už by to taky mohli mít. Takže jen to propojíme do lodních systémů a pro zbytek dne máme volno“, řekla Sam, která se těšila do postele.
„Kolik že je to hodin?“
„Půl šestý“, odpověděla Jane, která za nimi přišla na můstek.
„Cože? To už pracujeme devět hodin v kuse“, uvědomil si až teď, že vůbec neobědval.
„Chtěla jsem ti to říci, ale vůbec jsi mě neposlouchal. Takže až skončíme, tak se naobědváš“, řekla Sam a opřela se o jeho ramena.
„Až skončím, tak si dám sprchu. Páchnu jak cosi.“
„Athena vystoupí z hyperprostoru zítra o půl osmé. Elizabeth je poslala zpátky“, informovala všechny Jane.
„To se jim to lítá, když mají ZPM po Atlantidě, i když je skoro prázdné“, řekl Steven, jelikož Daedalus ani Apollo nedisponují ZPM moduly.
„To jo. My máme dvě, Athena jedno a Atlantida také jedno“, řekl s úsměvem Kevin a vstal z křesla.
„Takže Apollo“, řekl s povzdychem. Sam se usmála a na konzoly zmáčkla pár tlačítek. Během pár vteřin byli všichni přeneseni na můstek Apolla.
Abydos, poušť, hangár pro Apolla, můstek
Všichni důstojníci krom Caldwella, Meyersové a Kleinmana se objevili na můstku Apolla, kde na ně čekala Kaila, která seděla u pilotní konzole, kterou si na všech lodí oblíbila.
„Kaily, teď se nikam neletí“, řekl s úsměvem Kevin. Ještě že tam s nimi nebyl Dave, ten by už dávno zdrhal zpátky na Daedalus. Kaila slezla z křesla a přicupala ke Kevinovi, který dřepnul, aby se jí mohl dívat přímo do očí.
„Paprskomety fungují na padesáti procentech. Skončila jsem před pár minutami“, oznámila Kaila.
„Šikulka. Jdeme na oběd. Všichni si jej zasloužíme, že?“
„Jop“, souhlasila Kaila.
„Co vlastně máš ze všeho nejradši?“
„Četla jsem v databázi, že všichni mají rádi kuřecí řízky s kaší. Taky bych to chtěla zkusit“, odpověděla Kaila.
„Mňam. Čteš mi myšlenky.“ Kevin vzal Kailu do náruče a Sam tentokrát přenesla sebe, Kevina, Jane a Kailu na Odysseu.
Abydos, poušť, hangár pro Odyssey, jídelna
Všichni čtyři se objevili přímo v jídelně, kde šéf kuchař přichystal pro ně bohaté pohoštění. Usedli ke stolu a popřáli si dobrou chuť. Kaila pečlivě obhlížela jídlo, jelikož nic takového ještě neviděla. Kevin se k ní otočil, když zahlédl, že chce jíst řízek rukama.
„Tak ne, Kaily. Tady toto je nůž a vidlačka“, poukázal na dvě věcičky, které držel v rukou. Padal je Kaile do rukou a navedl ji, jak má příbory správně používat.
„My tady rukama moc jídel nejíme, většinou používáme příbory.“ Kevin jí pomohl ukrojit kousek řízku, na který nanesl nožem trochu kaše.
„Tak, a teď to spapej.“ Kaila chvíli váhala, než sousto nového jídla spapala. Chvíli nic neříkala, ale pak se obrátila na Kevina a řekla: „Má to divnou, ale dobrou chuť. Už vím, proč vám to tak chutná.“
„Tak žádné mluvení a pusť se do toho, jinak ti to vychladne“, řekl Kevin.
Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Na Atlantidě touto dobou začalo svítat, to také znamenalo, že pro všechen personál začal nový pracovní den. Elizabeth byla na Zemi seznámena s veškerými podrobnosti o plánovaném útoku na planetu Replikátorů a tak naplánovala poradu na devátou hodinu, kde ostatní seznámí s plánem. Schůze začne, až všichni velící svých sekcí posnídají. Pozváni byli doktor McKay, podplukovník Sheppard, major Lorne a doktor Zelenka.
Všech pět se sešlo v konferenční místnosti, kde všichni měli před sebou položeny modré složky, ve kterých měly veškeré detaily.
„Kdy přesně začne ten útok?“ zeptal se jako první John.
„Na Apolla a Daedala právě přidělávají paprskomety. Cesta sem jim bude trvat tak tři dny, jelikož při cestě budou stavět na přestupní stanici a na stanoviště Alpha doplní zásoby. Přesně za týden proběhne bitva proti Replikátorům“, odpověděla Elizabeth na jeho otázku.
„Kolik lodí nám sem Země pošle?“ zajímalo Lornea.
„Bylo to těžké, ale za pomocí Markse se mi podařilo přesvědčit prezidenta a generála O’Neilla k vypuštění všech lodí. Odyssea, Daedalus i Apollo se zúčastní. Za Athenu rozhoduje Svitsová a ta s tím také souhlasila.“
„Čtyři lodě proti čtyřiceti osmi? Máme nějakou šanci?“ zeptal se John.
„Ano, máme. Odyssea bude v přední linii, její úkol je jasný. Athena dostala naše skoro prázdné ZPM, ta bude krýt záda Daedalu. Apollo bude mít na starost přesun jednotek na planetu, jelikož jsem jim poskytla všechny polohy ZPM modulů.“
„Ale jak se k nim dostanou? Všude budou Replikátoři. Nepozorovaně je nesebereme“, přidal se do konverzace Rodney.
„A to se právě mýlíš“, řekla Elizabeth.
„Co vlastně zamýšlíte s Marksem a ostatními veliteli?“ zeptal se John.
„To se všichni dozvíte, až sem přiletí“, odpověděla takhle Elizabeth, protože na to neznala odpověď.
„Takže mi chceš říci, že se pouštíme do bitvy a nevíme, co na ně pošleme?“ divil se John.
„Přesně tak.“
End
Na tomto fóru byla rozjeta soutěž o SG Barda. Takže, kdo má alespoň trochu rád tuto povídku, tak hlasujte.
a myslim ze budou chtit zase zmrazit replikatory,ale to se ddozvime az za tyden
Jinak jak už jsem v minulosti zmiňovala, fyziologii Asgardů jsem hodně pozměnila, a jestli budu mít čas, tak to i sepíšu, ale zkráceně 
Jsem jen holka, mám jiný myšlení než ostatní 
(Samozrejme /ako vždy/ nechávam to plne v Tvojej kompetencii. 
)
