Ale je tu jedno ale

Většinu světového dění dnes určují nadnárodní společnosti a vlády. Pokud se to těmto subjektům bude jevit jako výhodné, můžou začít nabízet své produkty ve virtuálních světech. Ale jen v případě, že tam bude dostatečný počet uživatelů, tedy potencionálních zákazníků.
Jenže to je jaksi začarovaný kruh. Korporacím se to bude jevit výhodné jen pokud budou VR světy plné uživatelů. Uživatelé ale budou do VR světů chodit jenom pokud tam budou mít obchody ty korporace. Jediná větší naděje VR světů tedy je, že se stanou módní...
Každopádně kdybych prognózoval např. v roce 1988 vynález jménem Internet, tak by se mi vysmál nejeden věděc s tím, že to lidi nikdy nezaujme a že je lepší setkat se osobně

Když se podívám na uplynulých 10 let (od r. 1999), tak jsme udělali obrovský skok
No, čili evidentně jsi nezvolil rok 1988 náhodně. Sesíťované počítače samozřejmě existovaly i před internetem, pochybuju ale, že by více jak sto let po vzniku telefonu (a tisíce let po vzniku dopisů) nějaký věděc říkal, že lepší je se stýkat osobně a proto je internet nesmysl; poněkud děláš ze skeptiků neimaginativní idioty. To bych taky mohl dělat dementy z vizionářů a házet sem ty vize, že v roce 2000 budeme mít města na Měsici, na světě bude vládnout mír a auto bude pohánet atom, nebo jak se to obskurdně v historii předpovídalo.
To je právě to, o čem jsem mluvil - internet se prosadil, protože věci zjednodušil. Zjednodušil komunikaci, zjednodušil vzdělávání, zjednodušil nakupování (a především pirátění software) - k plnému rozvinutí svého potenciálu jenom potřeboval, aby měl dost uživatelů, k čemuž prostě za dvacet let postupně a pomalu došel. Jenže mě prostě nenapadá (a stále jsem se to nedozvěděl ani od tebe), v čem komunikaci, vzdělávání či nakupování ještě víc zjednodušují současné nebo brzké VR světy, když se na ně musím nalogovat, spustit nějaký engine a pěšky si tam dojít (nebo doletět) do obchodu, ve kterém si pak neohrabaným dvourozměrným pohledem vybírám de facto totéž, co si můžu z fotky a parametrů koupit na webu. V čem je tam komunikace lepší, když vidím nějakého nízkopolygonového avatara - a přitom pomocí skype, webky, icq či facebooku můžu dělat totéž s reálnými obrázky a rychleji? A v čem je tam lepší učení? Budu si snad moct projít historickou bitvu, o které si na wikipedii jen čtu? Jednou možná ano, ale v součastnosti tam nic takového myslím není.
Ano, až bude někdy za padesát let existovat ovládání myšlenkou a dokonalá virtuální realita, pak mohou VR světy existovat. Bude stačit pomyslet "chci si koupit ten šedesátijádrový PDA do 500 euro" a bude nakoupeno. To je přirozený vývoj, který by ale existoval i bez rychlokvašek jako je Second Life. Jednodušší než ťukat na klávesnici a rozhodně jednodušší než s avatarem lozit po obchodě. Současné technologie ale VR světům brání, stejně jako technologie roku 1968 bránily tehdejšímu vzniku/rozvoji internetu.
Když jsem někdy v roce 1995 viděl reklamu na internet, věděl jsem, že na něm můžu zároveň napsat dopis, zároveň koukat na fotky NASA a zároveň číst noviny. Věděli to i moji rodičové, jenom jim prostě chyběly peníze na zakoupení tehdy drahého připojení. Když se ale dnes podívám na Second Life, tak v něm prostě žádné koulervoucí výhody proti webu nevidím, ba spíše v něm vidím krok zpátky oproti rychlému user-friendly webu.
A taky tady máme postavu jménem Ray Kurzweil, vizionáře, který předpokládá vývoj technologií (procesorů) geometrickou řadou.
To musí být, panečku, ohromný vizionář, když o technologické singularitě se ví asi tak dvacet let.
Abych přeformuloval tvrzení, kterým tenhle flamewar začal - budoucnost internetu možná je ve VR světech. Ale to je jako kdybych řekl, že budoucnost lidstva je v kolonizaci galaxie. V zásadě asi nikdo nepochybuje, že k tomu jednou nevyhnutelně dojde, pokud nevymřeme, ale je otázka, jestli se toho dožijí alespoň naši pravnuci a zda-li to budoucí lidstvo bude připomínat dnešního člověka. Dnešní "VR světy" nemají s těmi budoucími společného snad nic.