A mně se to taky líbilo. Líbil se mi už i pátý díl, ale i kniha Half-Blood Prince je spíš přechodem k sedmičce. Na to, jak je ta kniha obsáhlá (v podstatě vypráví příběh Voldemorta), si s tím poradili dobře. A hlavně, jak jsem se bála těch milostných scén, protože ve čtyřce to díky režisérovi sklouzáválo někam k soap-opeře, tady jsem dokonce slyšela výbuchy smíchu. Hlavně díky tomu, že Yates, který se musel popasovat opět se scénářem Steva Klovese (důležité vynechá, blbosti nechá), to vůbec nebral vážně a scény jsou to vtipné, absurdní a zároveň to tam sedí. Přidal tam i reakce dospělých na milostné eskapády mladých, což mi v knize chybělo.Třeba jak se Ron nacpe mezi Harryho a Ginny s tácem koláčů, či romance Rona s Levandulí, to byly pěkné scény.
Bylo tam hodně Alana Rickmana, za což jsem ráda. Poprvé tu ukázali navíc nějaký vztah Brumbála k Harrymu. I ti mladí herci se dost zlepšili a už tu přítomnost hereckých veteránů spíš ustojí. Dokonce i Emma Watson tu je snesitelná, bez afektu. Tom Felton jako Draco mě velmi příjemně překvapil, a vedle Radcliffa už působí jako mladý muž a ne kluk s hůlkou.
Nejvíc to asi vtipem zachraňuje Ron: "Ta krev je ale tentokrát jeho vlastní" či skoro "rockový" moment při Famfrpálu.
A víte co? Tenhle konec mi nepřišel vůbec jako pozitivní či jak. To, že tam nebyl pohřeb mi vůbec nevadilo, jak jsem se bála. Ta scéna s hůlkami byla perfektní, a ten závěrečný pohled z okna, to je spíš melancholie a náznak toho, že to dobré definitivně skončilo. Možná jsem jediná, kdo to tak vidí, ale mně to tam sedlo.

Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.