Jaký film jste naposledy viděli? (doporučte)

Trolljegeren (Lovec trolů)
Blérvič, co vlastně není ani tak horor, jako spíš komedie. Ale taky to pochází z Norska, kde je to v podstatě totéž.

9/10

Project X (USA 2012)
Emerická komedie o emerický party a kupodivu jsem se i bavil. Obsahuje všechny klasický demence, jako třeba prcičky, ale rovnou zazdívá hromadou dalších demencí ryze vlastních.

7/10

… and justice for all … (1979)
Největšími nepřáteli systému nejsou běžní lidé, tj. objekty jeho zájmu, ale nepotismus jeho prosazovatelů otupených pocitem vlastní nedotknutelnosti. Věčně aktuální téma o (ne)funkčnosti aparátu spravedlnosti a jeho přidružených složkách. Opojnost vlastní mocí je otravou justice. Perfektní Al Pacino, v imperfektním světě plné špíny, beznaděje a rezignace v podání těch, jejichž cílem je právo bránit a aplikovat, zjišťuje, že absolutní rovnost před zákonem je iluze, mýtus opřený o vrátké základy liberalismu. Geniální závěrečná, resp. úvodní řeč je pak smutným mementem pro budoucnost. Spravedlnost pro všechny možná neexistuje, přesto je hrstka idealistů zcela oddaná myšlence nalézi ji, mnohem důležitější než většina pasivně příhlížejích a s falešným úsměvem akceptujících systém takový jaký je ….

Hodnocení: 9/10

Ted (2012)
Jeden sarkastický, heterosexuální, večně zhulený a vulgárně hovořící a gestikulující plyšový mědvěd, hrdina pro všechny generace Flash“nikdy jsem o něm neslyšel“ Gordon, éterická Mila „Darth“Kuniz, nestandartně nadstandartní Marc Walhberg a řada popkulturní narážek a odkazů při kterých si pořádně protáhnete vaše ústní koutky, dělají z Teda největší komediální překvapení letošního roku. Úkol splněn. Mimochodem, volám po oscarové nominaci pro chlupatého plyšáka jménem Ted, poznávací znaky: made in China and accessories: missing …

Hodnocení: 8/10

Hunger Games (2012)
Nadšení přebíjí skepsi na plné čáře. O roku 2012 se bude ještě dlouho povídat a ještě déle se na něj bude vzpomínat. Jednoznačně nejnabitější a měřítkem kvality také nejlepší filmový rok v mnou pamatované historii. Nikdy jsem neodcházel z kina tolikrát oslněn jako letos. Viděno touto optikou, Hunger Games nejsou tím nejlepším, co jsme mohli na plátnech kinosálů tento rok vidět, jsou „jenom“ dalším důkazem nezapomenutelnosti ročníku s pořadovou číslovkou dvanáct. Svým vlastním způsobem. Tento film není zářným příkladem precizní režie, komplexního scénáře nebo úchvatných hereckých výkonů (nutno ovšem podotknout, že výkony Jennifer Lawrence a Woodyho Harrelsona snesou přísné měřítko). Je to vykalkulovaný produkt šitý na míru poptávce a potřebám 21. století., tj. CGI + akční sekvence + romantická linka (nejlépe tragická láska – star crossed lovers). Neočekávajte proto nic intelektuálně spektakulárního nebo hlubokomyslného. To nejlepší na celém filmu, resp. potencionální trilogii, je fiktivní svět, ve kterém se tento příběh odehrává. Připravte se na obě strany života v úchvatně podmanivém a zároveň děsivě ponurém světě, ve kterém pochopíte skutečnou hodnotu naděje. Stále je to ovšem film, jehož cílová skupina nemá v některých zemích dovoleno řídit auto nebo konzumovat alkohol . Škoda. Kdyby tvůrci přidali na přímočarosti, ubrali 20 minut, více přiblížili pohnutky a motivy hlavních postav, mohl jsem uvažovat o nejvyšším možném hodnocení. Takhle je to kvalitní film, který mně donutí přečíst si knižní předlohu.

Hodnocení: 8/10

Nakoukávám filmy na státnice, takže vás několika větami oblažím svými připomínkami u každého z nich (taky si to sem píšu pro sebe). Šance je, že to nebudete číst (natož nakoukávat), ale občas se nějaká perla vyjeví.

Návrat ztraceného syna
"O člověku, který postupně začal v životě ztrácet sebezáchovnou imunitu proti všemu nepravému, nemravnému, polocharakternímu, co se tváří tak nevinně, samozřejmě a normálně; začal si to připouštět právě jako nepravé, nemravné a znehodnocující lidský život. Přestal to považovat za normální - a v tom okamžiku se ocitnul v konfliktu se sebou samým a se... ale vždyť je to vlastně fuck, Evald Schorm prostě 105 minut onanuje nad intelektuální rozervaností a pak mu naštěstí dojde filmový materiál."
To byla ale píčovina! Možná je to tím, že mě už poněkud irituje vidět tři filmy o trpících inteligentech/dělnících denně, ale Návrat ztraceného syna to téma zpracoval s horlivostí zapáleného úderníka! Možná to tím není, protože většinou jsou zajímavé. Tentokrát tomu tak není. Vizuál NMS není nijak nápaditý, vyprávění plné balastu, zvuk šumí, hudba není. Zbývají nám postavy. A ty buď letargicky chodí chodbami a koukají do prázdna, nebo vedou následující dialogy:

"(toužebně) Já tě moc potřebuju. Chci tí něco dát. Chci ti všechno dát... (o sekundu později hysterák) Bože já jsem trapná, jdi pryč!"

ORLY?

Celé to svou záměrnou vyprázdněností a emotivností působí jako reality show z prostředí blázince plného existencialistů. Což zní vskutku hrůzně.
Neviděl jsem předchozí Schormův film jménem Každý den odvahu. Ale OK, OK, tentokrát zcela subjektivně - na sledování NMS jsem poteboval odvahu každou vteřinu. Možná jsem nebyl v tom unikátním rozpoložení, které je na to nutné. Ale většina jiných artů se mi zamlouvala s gustem. Takže bych dodal, že občas se o nějaké snaze artovních režisérů tvrdí, že je komická. Často se to však tvrdí neprávem; ale Návrat ztraceného syna je příkladem par exellance rochnění se téhle utahané, unylé a šedivé pseudointelektualitě.

Spiklenci slasti
Někdy před rokem (či dvěma? :-O ) jsem tu psal o Freddyho úletu, a jak maniakálně osvobozujícím film to je. Kinematografický ekvivalent toho, když běžíte po ulici nazí a je vám to jedno. No a právě jsem viděl jeho českou odnož.
Myslím, že snímek, v němž by nahý Pavel Nový autoerotičil pomocí podomácku vyrobených ostrých udělátek a zpravodajka TV NOVA by zažívala v přímém přenosu klimax vlivem kaprů ocucávajících jí palce, nám tu chybí a potřebuje jeho větší propagaci!

WTF is over 9000 for sure, ale právě proto je to zábavné. Za mě nekonečno bodů a Freud by by se vystříkal z podoby...

Tak já se právě vrátil z kina z The Bourne Legacy. A řeknu to asi takhle: Tony Gilroy je dobrý scénárista... pokud ho někdo jako Paul Greengrass dokáže donutit přepsat scénář tak jak ho chce on... sám osobě není dobrý scénárista... a už vůbec né režisér (akčních filmů. Pokud by šlo o nějaký konverzační film tak to by mu mohlo aji jít)... jestli takhle byl napsaný Bourne Supremacy a Ultimatum, tak chápu proč se mu nelíbilo co s tím Paul Greengrass... doufám, že Universal bude mít dost rozumu ho k dalšímu případnému dílu nepustit

Za mě tohle byl zatím nejslabší Bourne film

Bourneův odkaz (2012)
Film, který nemá právo pyšnit se ve svém názvu slovem "Bourne". Prázdné, plytké ... bez výrazu. Tony Gilroy nevěděl, co přesně chce řici a nevýrazný Jeremy Renner tomu všemu nasadil korunku. Největší zklamání letošního roku.

Hodnocení: 4/10

Marvel One Shot Item 47

Velmi překvapivě dobrý film, jenž navazuje na konec Avengerů a realisticky popisuje co by lidi dělali po invazi, herecky slušné a jako třešnička na dortu po opětovném shlédnutí A........ 7/10.

Plot: A couple find a gun from the Chitauri after the ending events of The Avengers and proceed to make some very negative decisions with it. Two S.H.I.E.L.D. Agents are given the assignment of stopping the crimes committed by Benny and Claire and retrieving the Chitauri weapon which S.H.I.E.L.D. has designated Item 47.

Battleship (2012)
Další z řady kolosálních finančních průserů letošního roku. Chápu, kde se ztratilo více než 200 milionů dolarů, co nechápu, je natvrdlost filmových tvůrců, kteří očividně stále žijí v iluzi, že když scenáristicky prázdné, herecky nevýrazné, příběhové nesčetněkrát využité a skrz na skrz průměrné „pohádce“ vstříknou žilou finanční doping ve výši 200 miliónů, tak se všichni bezmyšlenkovitě seřadíme do fronty a jejich štědrou investici jím s úsměvem vrátíme. Čas prozření je tady. Časy, oslíčku, otřep se, jsou, zdá se, nenávratně pryč. Letos dostala filmová studia několik pořádných facek, když se k tomu přičte, optikou návštěvnosti, nejslabší léto od roku 1993, mám neodbytný pocit, že celá řada účetních bude mít na konci roku „červeno před očima“.

Hodnocení: 6/10

Já teda nevím jestli účetní například v Marvelu budou mít "červeno před očima"

Marvel je kapitola sama pro sebe ...
Přirozeně do toho příliš nevidím, ale když takový John Carter udělá studiu sekeru ve výši 100 nebo 150 miliónů, tak se to asi musí ve výsledovce projevit.

no možná, ale vzhledem k tomu, že Disney spolupracovalo i na Avengers, tak se ta 150-ti milionová sekera nejspíš smaže.

no on Disney ani ne tak spolupracovalo na Avengers jako spíš koupilo celý Marvel

scenáristicky prázdné

Mno... Battleship jistě byl plný spousty klišé, avšak rozhodně nebyl scénáristicky prázdný:
"Given the minimum development and focus on the aliens, it is possible the whole conflict was a gigantic misunderstanding. After all, the Americans fire the first shot - albeit a warning shot - leading the aliens to respond in force. When the aliens do respond with force, they are more concerned with disabling infrastructure rather than causing harm. One alien avoids killing a kid, and another repeatedly pushes a human assaulting him with a large wrench aside rather than killing him.

Sure, we assume that the aliens are signalling home to call an invasion, but we never get confirmation one way or the other. All we have is the (rational) fears of the human characters. From the alien perspective, they've just lost one of their ships and come under fire from the natives. It makes sense they'd want to establish communication home."
Via. mimo jiné zde. Pro skutečnost, že Berg natočil popíchnutí všech Dnů nezávislosti, Transformerů a Válek světů a udělal záporáky z hlavních amerických patriotů, přičemž většina diváků to nepochopila (jak je dobrý zvyk mnoha kvalitních "parodií s vážnou tváří"), kvůli tomuhle tomu filmu odpustím HODNĚ. Nicméně, spousta lidí taky nepochopila, že Hvězdná pěchota byla satira...

DAVE!
V původním komentáři jsem mluvil obecně, dokonce jsem nevěděl, že John Carter a Avengers patří pod stejnou distribuční společnost. Každopádně můj komentář směřoval spíše k tomu, že navzdory tomu, že letos máme hodně nabitý rok, dle mého názoru vůbec nejlepší co pamatuji, tak přesto zažíváme pokles v tržbách (navíc zvažte v úvahu inflaci a 3D Boost) a nejslabší návštěvnost za posledních cca. 15 let, můžeme se bavit o příčinách, jednu z kardinálních se podle mně nahoře popsal.

Ray
V mém komentáři jsem napsal, že studia dostala facku, nyní jsem dostal jednu i já. Typický žánrový záporák vs domnělý záporák. Mám na mysli, zda je to záporák "by choice" nebo obět situace, neštastně reagující na nejednoznačnou (viz. zahraniční recenze) situaci + přirozená lidská vlastnost tíhnout k horším variantám. Navíc drtivá většina armády mimo štít měla jen zprostředkované info, co se ve skutečnosti děje. Ve skutečnosti, pokud to bylo tak, jak říkáš, tak bych vůbec nemluvil o záporácích ani na jedné straně. Chápu ale tvoji pointu.
Nicméně už jenom varianta takové interpretace, kterou těžko budeme někdy moci s úplnou jistotou verifikovat, protože pokračování je nepravděpodobné, mně nutí revidovat moji větu o prázdném scénáři. A docela mně mrzí, že jsem se nad tím dvakrát nezamyslel, než jsem něco napsal, protože mi bylo přirozeně divné, proč se jejich útoky ve většině případů omezovaly pouze na neživé formy života.

Já to v tom pořád nevidim... ať se dívám jak chci, emzáci zaútočili první a to 3× po sobě, je vidět, že to nejde podle jejich plánu, ale herdek, vždyť jejich technika je postavená převážně z raketometů...
Všeobecně, pokud bych nad tim filmem začal sebemíň přemejšlet, musel bych ho hrozně odsoudit... ale kouká se na to pěkně

Avangers
Komixová hovězina - moc lidí mi tvrdilo, že je to lepší, než ostatní Marvelovky, ale nikdo z nich neměl pravdu...
2/10 za vtípky pána, co hrál Iron Mana

Air Force: To je právě krása takhle dvojatě pojatých děl - můžeš to tam vidět, ale taky nemusíš. Můžeš brát Starship Troopers film jako agitku za válku, ale taky jako satiru na agitky. Jinak ale kdy emzáci poprvé (třikrát) vystřelili? Jedna loď jim havarovala na Hong Kong nebo kam, a podruhé opětovali varovný výstřel od Navy, odkud fungovali autonomně a rušili infrastrukturu.

Důležité je v tomhle pochopit, jak funguje mediální dílo. Není to předělávka "reality" - všechno v něm má svůj smysl (i u dementních filmů jako Kameňák). Pokud máme třeba Vetřelce, vše od dizajnu alienovy hlavy po temná zákoutí Nostroma mají svůj smysl ve vzbuzování strachu z naprosto cizorodého organismu. Naopak je tomu v Battleship, kdy má zase vše od skoro-lidského dizajnu emzáků po jejich první útok v reakci na varovný výstřel taky svůj smysl. Můžeš to intepretovat různě, ale autoři to tam dali z nějakého důvodu.

Jinak zmíním pár worthy-seeing filmů, které jsem nakoukal ke státnicím. Záměrně v tom nezmiňuji řady, řady snímků, které by vás asi nezajímaly, od Tonka šibenice (1929 český film o prostituce) po Barvu granátového jablka (ruské WTF z 60. let). Kdyby někdo chtěl doplnit klíčové filmy světové kinematografie (dle mého i jiného seznamu) nebo si třeba ve volném čase chtěl načítat něco z filmovědy, ať mi napíše do poznámek, pošlu mu materiály. A ano, hodí se to lidem, kteří chtějí něco psát - je to totiž studnice nápadů.
Pokud by to někoho zajímalo, z druhého oboru (anglistika) jsem zkoušky posral, ale z filmovědy jsem je úspěšně složil. Ať žije Sľnko v sieti a semiologie!

Akira
Asi nemá smysl říkat více. Mám zase o něco více rád anime. Co dovede zprostředkovávat pár barvičkama, je až dechberoucí.


Smrt si říká Engelchen
Československý majstrštyk o partyzánovi, jež z nemocničního lůžka flashbackuje na dobu války, doporučuji naprosto totálně úplně všem. Engelchen by mohl budit dojem, že půjde o žánrové soupeření partyzánů s náckovským vyhlazátorem á la Rudý úsvit. Trochu to tam je, spíše snímek ale řeší tradiční duševní devastaci války ("jsou partyzání viní za to, že Němci kvůli jejich raidu zabili pár civilistů; a i pokud nejsou, mohou partyzáni s takovým collateral damage vůbec dále po válce žit?") a kromě toho obsahuje naturalistický popis celého zápolení odbojářů.

Je supr si to dát s jinou zapomenutou perlou jménem Ať žije republika (1965), která se ještě více rochní s popisu posledních dnů války a mezi okupanty, Čechy a budoucí okupanty, dává docela brutální rovnítko. Navíc Ať žije republika využívá dětského hrdinu, čímž se oslím můstkem dostáváme k dalším dvěma kusům artu...


Ivanovo dětství
Původně jsme tento film chtěl avízovat jako "Johnyho dětství", přičemž bych tu čtenáře mystifikoval tím, že jde o snímek z čínské invaze do USA, v níž mladý Johny slouží jako spojka pro zdevastovanou americkou armádu a ukazuje při tom hrůzy války. Pak jsem ale byl příliš líny nafotošopovat obrazovou dokumentaci. Pointou ale bylo, že Ivanovo dětství (od r. Tarkovského, který nám dal Solaris a Stalkera) řeší Velkou vlasteneckou válku poměrně apoliticky (a uvědomte si, co to byl v CCCP za feat), byť stále dosti jednostraně, a hlavně ji přenáší efektem na dětské "práče". Které na konci umře. Což ale můžete ze syrové formy čekat. Poněkud rozbitý naravit ale spravuje, co může, svou magickou a až lyrickou kamerou, takže jde o ideální políček všem, kteří si myslí, že story o válce musí nutně obsahovat detonující svazy vojsk.


Welcome, or No Trepassing
Druhý ruský film, nyní vlastně dětský snímek popisující trampoty v nějaké pionýrskm táboře. Co může působit dementně, je ve skutečnosti chytrnou alegorií na sovětskou Rus, protože dítě je vlastně něco-jako-dizident, zatímco vedoucí tábora je něco-jako-diktátor. Je supr dát si to s double feature projekcí československého O slavnosti a hostech, které vlastně řeší úplně totéž velmi podobmě.


Thin Blue Line
Americký dokument sledující muže odsouzeného za smrt policisty, a paralelně muže, který s tím... nějak souvisí. Asi nebude úplně spoiler prozradím-li, že ten první byl uvězněn neprávem, protože čin vykonal ten druhý.
Thin Blue Line (NEPLÉST se stejnojmenným sitcomem s Rowanem Atkinsonem!) drží v historii pozoruhodné místo, protože jde o snímek převratný hned z několika hledisek:
- měl vliv na to, že jednoho neprávem odsouzeného vězně sprostil viny
- vynalezl moderní kriminální filmovou rekonstrukci á la CSI Whateva
- další skvělý soundtrack od Phillipa Glasse!
- neprávem odsouzený muž vypadá a zní skoro jako Liam Neeson, což tomu dodává grády jako nic jiného na světě!
- jde o fascinující postmoderní polemiku nad subjektivností vnímání (různé lidé "po Rašamonovsku" popisují tentýž čin jinak), takže je ideální dát si to jako double feature spolu s filmem M od Fritze Langa, které rovněž řeší kontrast různých zločinců (ten taky doporučuju, ale spíše pokud vás zajímá téma viny gangstera, který si své řemeslo zvolil, vs. viny úchyla, který se s nutností prznit děti narodil).