Stargate - Příběh jednoho kluka

Ahoj tato povídka je příběh o jednom klukovy, který se dostane do programu SGC a projde výcvikem až dál po krátké velení lodi atd.

Stargate – Příběh jednoho kluka

1. Zřícení a program SGC
Je klidný večer. Jeden kluk, který se jmenoval Adam Skopal si vyšel ven na procházku, aby se mohl dívat na padající hvězdy. Lehl si tiše do trávy a představoval si, jaké to může být ve vesmíru. V tom začali padat hvězdy. Po chvíli začalo padat něco většího než je kámen, který spadl do atmosféry. Tento mohutný balvan spadl do blízkého lesa. Adam se lekl. „Co to bylo?“ řekl tichým hlasem a pomalým krokem šek ke kráteru. Když byl blíž, uviděl, že to není asteroid, ale nějaká loď. Šel se opatrně podívat blíž a našel dveře, které se sami otevřeli. Když vlezl dovnitř, nenašel žádné tělo. Jen uviděl křeslo, před kterým byla menší červená koule a spoustu tlačítek s neznámými symboly. Prohlížel si místnost a uviděl ještě jedny dveře. Přistoupil k nim a silně na ně zatlačil, aby se otevřeli, ale nic. Jen na levé straně byl jakýsi panel s osmi symboly. Vypadali jako Egyptské písmo. Skusil stisknout pár symbolů, jestli se neotevřou, ale neotevřeli. zkoušel to ještě párkrát, jestli se mu to nepovede. Když si myslel že už zkusil vše co se dalo a chtěl jít domů, dveře se otevřeli. Za dveřmi byla velká místnost plná beden a uprostřed na zemi vyrytý kruh. Otevřel pár beden, ale nic moc v nich nenašel. Ve dvou prvních bednách byli nějaké cihly, v další bedně byli nějaké koule a v poslední byli nějaké destičky. Protože si Adam Myslel že je to vše zbytečné zavřel bedny a šel domů se vyspat, protože byla už hluboká noc. Naplánoval si že se tam další den vrátí.
Druhý den si vzal zápisník a pár věcí a šel znovu k té lodi. Hned si do zápisníku napsal kombinaci k otevření dveří. Po chvíli po prohlížení dalších beden konečně našel něco co se mu líbí. Našel nějakou zlatou rukavici. Uprostřed byl drahokam. Pomyslil si že je to pěkná a jistě drahá věc a tuto bednu nechal otevřenou, aby se k ní pak vrátil a tento šperk si vzal. Poté šel ke křeslu a k pultu a díval se na tlačítka a chtěl vědět co dělá co, a proto zkoušel tlačítko po tlačítku co dělá co. U prvního se nestalo nic jen nějaké divné tiché hučení. U druhého se stalo něco divného. Zmizel stín lodi. Když vyšel z lodi ven, neviděl nic. Loď byla neviditelná. Vrátil se do lodi a maskování nechal zapnuté a zkoušel další tlačítka. Po několikátém tlačítku loď povyskočila. Adam si myslel že zapnul motory, a proto se chytil volantu, jak nazval červenou kouli předním. Dotkl se jí a loď vzlétla. Po chvíli obratů, převratů a cukání si Adam pomyslil, že už z touto lodí umí létat. Proto s touto lodí chce zkusit letět k babičce do stodoly, kam by se tato loď možná vleze. Po chvíli manévrování se do ní trefil, ale přitom urazil pár desek. Jakmile s lodí přistál, šel opravit díru, kterou omylem udělal. Cítil se šťastně, ale přitom měl strach, že babička do stodoly přijde, i když věděl že sem babička nechodí. Téhož dne se v rozhlase ozvalo, aby ti co viděli spadnout meteorit do lesa, aby přišli na obecní úřad. Protože Adam věděl oč jde tak tam nešel. Po hodině k němu přišla návštěva. Ptali se, jestli neviděl kde to spadlo, protože ho viděli, jak jde tím směrem pozorovat padající hvězdy. Protože se jim nedalo lhát, byly to muži v černých oblecích a vypadali vážně a vyhrožovali vězením, řekl jsem jim celou pravdu a zavedl jsem je do stodoly. Když to všechno viděli, řekli že je bystrý kluk, ale nesmí o tom nikomu říct a dali mu podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Když to podepsal řekli mu, že nejsme ve vesmíru sami a že toto je vesmírná přepravní loď goaldů. Vůbec jim moc nerozuměl a po té co s ní odletěli, odešel domů. Ze zápisníku vytrhl stránky o té lodi a schoval je pot matraci. Už o tom nikdy nemluvil. Jen se mu pořád stýskalo po lodi, kterou tehdy našel v lese.
O pár měsíců později.
Je obyčejný den a Adam se vrací ze školy. Když přijde domů oznámí mu matka, že mu přišel dopis, ale protože je do ruky, musí si pro něj jít na poštu. Jak mile dorazil na poštu a dostal dopis, hned ho netrpělivě otevřel. V tomto dopisu bylo pár stránek a ještě jeden dopis. Dříve než dorazil domů měl celí dopis přečtený a ten dopis co byl přiložený dal matce. V tomto dopisu bylo napsáno:
Byl jsi vybrán do projektu SGC. Je to něco, jako to, co si před pár měsíci našel v lese. Tento projekt se bude odehrávat ve Spojených Státech Amerických, proto musíš umět anglicky. Doufám že se k nám přidáš. Jestli ano pošli nám email... A mi ti pošleme dopis s letenkou. Tento přiložený dopis dej tvým rodičům, aby věděli co a jak. Zahajovací den je 15.9.2013, proto nám dej vědět co nejdříve min tři týdny do zahajovacího dne. Jako krytí používej že bylo losování....
Adam nemohl odolat a dal dopis matce. Ta se ho ptala co bude se školou. Adam jí na to odpověděl:„Mami, však to je škola, něco jako škola v zahraničí. Vždyť vis co myslím a máš to tam i napsané.“
„Ale jak ses k té škole vůbec dostal?“
„No přihlásil jsem se na internetu do losování. Stejně jsem si myslel že to nevyhraji.“
„No dobrá, ale budeš mi psát emaili a dávat na sebe pozor. A bude tam nad vámi nějaký dohled?“
„Ale mami to vše máš napsané v dopise, tak se mě pořád neptej.“
Takže matka to nakonec Adamovi dovolila. Adam se na to moc těšil, že se potká s novými kamarády, protože na škole, kam chodil, ho nikdo neměl rád a měl plno neslušných přezdívek(představte si že Adam je Simon z Misfits). Velmi se na to těšil a ještě téhož dne poslal přihlašující email pořadateli. Vše nutné si sbalil a koupil si notebook, aby byl ve spojení s rodinou. V den odjezdu na letišti celá jeho rodina smutnila, že jede pryč, jen bratr se vysmíval a smál se, že bude mít celí dům jen pro sebe. Cesta byla dlouhá. Nejvíce ho ovšem dojalo, když na letišti pro něj přijeli vojáci. Všichni okolo si myslely a taky se podle toho divně dívaly, že něco provedl. Cesta do hotelu v Colorado city trvala celkem rychle. Na recepci stál muž v modrém obleku od letectva. Měl šedivé vlasy a vrásčitý obličej. Tento pán nám řekl, až jsme tam byli všichni, abychom šli do vedlejší místnosti, kde nám řekne víc. Tam každému rozdal sešit. Jen mě a tomu co seděl vele mě nedal. Pak řekl že toto je smlouva o mlčenlivosti a že pár osob z nás ji už podepsalo. Po té, co všichni podepsali nám rozdal bloky, na kterých bylo napsáno TOP SECRET. V této složce ovšem nebilo skoro nic tajného. Jen rozdělení do družstev a pokoje, rozpis časů příjezdů autobusů, večerek a jídel. Začal se nám představovat:„Já jsem generál O´neill a bude náš velitel.“ Pak nás odvedli a začali ubytovávat po dvojicích do pokojů. Bál se, ale naštěstí mu dali pokoj s normálním bělochem. Co si s ním trochu povídal, tak řekl, že je z Německa a že má v Česku rodinu, takže umí trochu česky. Adam mu řekl, že umím trochu Německy. Začal si vybalovat věci. Dali jim do zítřka volno na seznámení. Skupina, v nichž byl Adam byla o něco méně početnější než ta druhá. Skupina si začala povídat o škole, rodině a samozřejmě o holkách. Když padlo slovo na Adama, řekl jim jednoduše, že na škole nebyl zrovna nejoblíbenější a že s holkami nemá žádné zkušenosti. Druhý den se podle rozpisu všichni sešli v hale a autobus je odvezl daleko od města. Adam žasl, když vjížděl do tunelu v Cheyenne mountain complex. Jakmile všichni sjeli výtahem do patra 15, generál nás odvedl a začal mluvit o programu Stargate a cestováním na jiné planety a ukázal nám pár videí brány po aktivaci a tak. Všichni žasli a vykulili oči. Poté nám zadal úkol, kdo všechno musí být na výpravě na cizí planetu. Skupina s Adamem na to šla logicky. Velitel, zdravotník, vědec, knihomol a nějaký obyčejný voják. Když se na to major díval, řekl, že je to dobré. Pak je generál s majorem zavedl na různá stanoviště vždy tým po týmu. V každém týmu ,jsou čtyři, bylo asi šest lidí, jen v “Adamově“ pět lidí. Je jako první zavedl na střelnici, ať si vyzkouší střílet. Každý z nich trefil na tři rány průměrně dvacet pět bodů. Adam si jen nasadil brýle a hned trefil o pár bodů víc. Po jejich dni ztráveným na střelnici si šli spokojeně lehnout. Do hotelu dorazili v sedm hodin večer, a odjezd byl v osm. Druhý den šli opět na střelnici. Poté jim generál řekl:„Toto berte jako trénink a výcvik. Jednou půjdete na misi. Každému týmu dávám označená SGJ-1 až 5 neboli SG junior...“ Všichni to začali brát vážně a všichni se začali snažit. Adam dostal označení SGJ-2. Po dni tréninku, při kterém dostal zabrat, protože se při tom začalo běhat a převalovat, si na pokoji v hotelu sedl a napsal matce správu, jak se mu vede. Jakmile dopsal a odeslal zprávu, šel spát, aby v příští den měl hodně sil na výcvik.

Ahoj.
Nevím jestli sis to po sobě přečetl a opravoval to, ale jestli ano, tak vážně potřebuješ někoho kdo ti bude dělat korekturu. Tedy za předpokladu, že budeš pokračovat ve psaní a vydávání. Nedíval jsem se ani moc na gramatické chyby, ale některé věty jsou trochu "kostrbaté". Taky se ti tam hodně často objevovalo "protože" a "po chvíli".

adventures.x píše:

V každém týmu ,jsou čtyři, bylo asi šest lidí, jen v “Adamově“ pět lidí.

adventures.x píše:

Po chvíli po prohlížení dalších beden konečně našel něco co se mu líbí. Našel nějakou zlatou rukavici.

Když se pustil do prohlížení zbývajících beden, našel zlatou rukavici, která se mu zalíbila.

Začátky bývají téměř vždy těžké, ale když se člověk odhodlá k pokračování a poučí se z chyb, tak může dílo dosahovat velmi hodně moc vysoké kvality

Nemám srdce se vyjadřovat k podání, protože kdybych se do toho pustil, už nikdy nic nenapíšeš (jako spousta pokusů před tebou. Ti na rozdíl od tebe zmršili komplet všechno). Místní čtenáři jsou vcelku tolerantní, pokud je storyline dostatečně zábavná, takže se toho neboj a pokračuj. Vím o tom svoje, první povídka byla z hlediska slohu naprostou katastrofou.
Příběhově to je fajnová oddechovka a pokud je psaní útěk z reality, nebo tě to prostě baví, s klidným srdcem pokračuj.

Že právě začínáš se psanim to jde ,snat se budeš zlepšovat

[Patas25]

Ahoj, rozhodně jde poznat, že je to tvoje první dílo, a když Storm se nechce vyjadřovat, tak to za něj zkusím převzít já.
Co se týče děje, tak chápu, je pěkná představa, jak se nevycvičený kluk dostane do stargate programu. Ale upřímně, nemá jim co nabídnou. To že pomačkal pár čudlíků a něco se stalo bylo spíše otázkou náhody než nějakého talentu. A ve skutečnosti by to probíhalo, tak, že onoho klučinu jako první pošlou na pořádnou školu a později jej naverbují do programu, když by už měli zájem. Proto piš více do hloubky, neskač od jedné věci ke druhé, aby si se někam dostal. Já osobně na tvém místě bych celý první díl psal o tom pádu lodi a o seznámení s hlavní postavou. Takhle rychle se dostat do SGC, to je podle mne škoda.

Co se týče gramatiky, mno nebudu nic nalhávat. Když si nějaké chyby všimnu já, tak to je už fakt co říct. Tady se prakticky nedá vydávat bez korekce (někdo kdo ti děj zkontroluje, opraví chyby jak gramatické a technické).
Taky by to chtělo si rozhodnout v jaké osobě píšeš. Ty tam střídáš pohled z první a třetí osoby. Je to věc základní školy a čtení bude příjemnější.
Pak když děláš přímou řeč, je dobré to dělat jako 98% autorů tady. Co řeč jiné postavy, to pěkně nový řádek. Je to přehledné a navíc ti díl nabere na objemu.
Vůbec se neboj používat tučné písmo a kurzívu, zase to přidá na přehlednosti.

Jinak, rozhodně se nenech odradit. Kdyby jsi se rozhodl přestat psát, ani nevíš, o co přijdeš. Psaní je jako film, seriál, hra, kde ty jsi pánem, kde ty máš hlavní slovo a vše jde podle tebe (teda pokud ti nedělá korekce Jakop). Určitě na tom zapracuj a vytvoř tady pro všechny další čitelné a zajímavé dílo.

Hele jak už psal patas, napřed by ho poslali do škol a podobně.Další věc že i když byli ve stargate programu zapojení německý vojáci (hlavně hlídali na atlantidě) tak proč by kluka z německa měli taky zapojovat do takového programu. V česku by tam buď přijali někoho mimořádně inteligentního nebo člena 601.Skupny speciálních sil a to i přesto že české armáda má jedny z nejlepších vojáků na světě. Další věc jak by mohl kdo nejspíš nikdy nevistřelil možná nějakou vzduchovkou střlel tak dobře to je nereálné stim by měla i spousta zkušených vojáků problém.A navíc by tam dostal tak 3 zbraně max pistoli útočnou pušku a samopal,a to jsou zbraně které na ovládání jsou asi stejné jako auto a letadlo.
Shrnul bych to pár slovami a to že autor povídky bude naivní člověk, protože tato povídka je jen naivita no.

adventures.x: Nápad máš dobrý. Pokud jde o styl, tak si přečti první povídky třeba Patase či St0rma a zjistíš, že jejich první díla také nebyla dokonolá, takže se nenech odradit. Každý se časem vypiluje k dokonalosti.

Musím ale souhlasit a tím, aby sis našel někoho na korekci. Ono člověk vlastní chyby nevidí a korektor dokáže pomoci i s dějem.

Jak už zmínil Patas , nesmí to být ale takový šťoura jako já, protože Daedalos304, St0rm, Dragon i Patas25 ti určitě potvrdí, že já dokážu jejich nápady rozcupovat na kousky, je fakt, že je dokážu i zdokonalit či společným stylem - já kus, ty kus - vytvořit něco dobrého i když většinou i šíleného (zde si vždy vzpomenu na obranný systém SGC Minotaurus v Stargate Enemies (Daedalos304)).

Takže moje rada - pokračuj dál a najdi si někoho, kdo to po tobě bude číst a poradí ti. Určitě tu někoho i najdeš.

Je to zajímavé, uvidíme co z toho bude, pokračuj
Deadale Češi maj jedny z nejlepších vojáků na světě, 601 SKSS v Český armádě nejlepší, pak možná URNA, 4 brigáda rychlého nasazení a Chemici z Liberce a piloti co prošli turnusem v Afgánistánu, ale jinak nevim.
Vim, že Americký generál hodně vychvaloval 601 skupinu, ale jestli to myslel vážně, tak to nevim

pěkný rád si přečtu další díl

Coldveli ano myslel to vážně dokonce řekl uplnou blbost že by mu ani nevadilo kdyby tam zustali jen češi amíci a kanaďani což nechápu vždit kanadani jsou potomci francouzů a o tšch je známo že bojovat nemí přesněji neumí vihrávat.A URNA jsou poldové ty netahaj k armádě a nespamujou pořád o té armádě v povídkové sekci to mi rači pošli zprávu.Povídka je velmi dobrá i když naivní, což je trochu škoda.

něco nového?

Tady chcipnul pes...

Stale nic?