,, Mám svůj svět jinak vymyšlenej ” … dost známá písnička od Michala Davida, která přesně popisuje mojí situaci.
Poslední dobou zdrhám z reality do svého paralerního, nereálného života, kde se ukrývám před myšlenkami, které mě neustále otravují a nedají mi klidného spaní. Teda, možná že právě v tom spánku, kdy si mohu vymyslet co chci a neřešit ostatní, se cítím svá. Uklidněná a čekající na spásu z hůry. Až mě někdo vysvobodí. Zatím to vypadá tak, že se vysvobozuji sama a to pomocí televizních seriálů.
Vím, že to co dělám se může zdát mnohým nesmyslné, ale pro mě je to jediný způsob jak se nezbláznit. Otupět své smysly nad scénkami z Námořní vyšetřovací služby, kde působím jako nasazená tajná agentka nebo v Hvězdné bráně: Atlantídě, jako smyšlená bílá vlčice, která pomáhá SGA týmu v boji proti Wreitům a chrání poslední Athosianské dítě. Jak to dělám? Prostě si nasadím sluchátka do uší, poslouchám MP3 nebo medituji v lese a snažím se odprostit od pozemského života.
Tak například na Atlantídě. Překrásné město, plné úžasných budov, které jsou skvost architekturického umění (snad jsem to napsala dobře). Jak jsem se tam dostala? Z planety Miracless. Nejsem jen tak ledajaká bílá vlčice. Dalo by se říci, že jsem prototyp vlkodlaka, ale s tím rozdílem, že já se měním na člověka pouze když jsem zraněná … čemuž se snažím logicky vyhýbat. Dostala jsem nabídku od lidí z Atlantídy, abych jim pomohla, protože Miraclessští vlkodlaci, to jsem já, jsou jedinými tvory v galaxii Pegasus, kteří svými myšlenkami dokáží ovládat replikátory. Proč? Replikátoři jsou jediní přirození nepřátelé obávaných Wraitů … tedy aspoň tak jsem to pochopila a souhlasila. Možná kdybych opravdu věděla do čeho se ženu, zůstala bych doma. Doma? Kde mám opravdový domov? Potom co se rodiče dozvěděli, že mám vlkodlačí gen se mě zřekli a následně byli zabiti a sklizeni Wraity a já se dostala do smečky stejně “nemocných” lidí, kteří se po dovršení dospělosti mění na skoro 1,20 metru vysoké bílé vlky. Jenže co je to za rodinu když musíte neustále bojovat o pozornost a nakonec jste vyhoštěni, protože vy jediní se zastáváte názoru, že spolupráce s lidmi nemusí být ku škodě.
Jako každý Miraclesský vlkodlak, tak i já, ovládám komunikaci pomocí přenosu myšlenek … něco na způsob telepatie, díky ní dokážu plynule hovořit jakýmkoliv jazykem s kýmkoliv. Když jsem se dostala na Atlantidu, hodně lidí jsem vyděsila … (ani se jim nedivím. Přerostlý bílý vlk, který s Vámi telepaticky mluví … pro mnohé lidi ze Země velký šok). Nebyla jsem jediná “cizinka”. Je zde i Ronon. Tento vysoký a nemluvný muž pochází z planety Sateda, kterou před několika lety napadli Wraitové. Mě však zaujala Teyla, Athosianka, která mnohým připadá chladná, odměřená a někdo jí bere jako bojovnici, která emocím moc nevládne, ale přitom se jediná o duši, která se bojí jediného … ztráty těch, které miluje a proto se nechce k nikomu “poutat”.
Dostala mě za spolupracovnici nebo spíše něco jako mou “průvodkyni”. Řekla mi vše co mám o Atlantidě vědět. Nějakou dobu trvalo týmu než si zvykli na mou přítomnost, ale já jim hned několikrát ukázala svou loajalitu a ochotu pomoct. Tým se stal mou rodinou a Teyla mi svou odtažitostí dala ten největší motiv k poznání………. (pokračování příště???)
Poslední dobou zdrhám z reality do svého paralerního, nereálného života, kde se ukrývám před myšlenkami, které mě neustále otravují a nedají mi klidného spaní. Teda, možná že právě v tom spánku, kdy si mohu vymyslet co chci a neřešit ostatní, se cítím svá. Uklidněná a čekající na spásu z hůry. Až mě někdo vysvobodí. Zatím to vypadá tak, že se vysvobozuji sama a to pomocí televizních seriálů.
Vím, že to co dělám se může zdát mnohým nesmyslné, ale pro mě je to jediný způsob jak se nezbláznit. Otupět své smysly nad scénkami z Námořní vyšetřovací služby, kde působím jako nasazená tajná agentka nebo v Hvězdné bráně: Atlantídě, jako smyšlená bílá vlčice, která pomáhá SGA týmu v boji proti Wreitům a chrání poslední Athosianské dítě. Jak to dělám? Prostě si nasadím sluchátka do uší, poslouchám MP3 nebo medituji v lese a snažím se odprostit od pozemského života.
Tak například na Atlantídě. Překrásné město, plné úžasných budov, které jsou skvost architekturického umění (snad jsem to napsala dobře). Jak jsem se tam dostala? Z planety Miracless. Nejsem jen tak ledajaká bílá vlčice. Dalo by se říci, že jsem prototyp vlkodlaka, ale s tím rozdílem, že já se měním na člověka pouze když jsem zraněná … čemuž se snažím logicky vyhýbat. Dostala jsem nabídku od lidí z Atlantídy, abych jim pomohla, protože Miraclessští vlkodlaci, to jsem já, jsou jedinými tvory v galaxii Pegasus, kteří svými myšlenkami dokáží ovládat replikátory. Proč? Replikátoři jsou jediní přirození nepřátelé obávaných Wraitů … tedy aspoň tak jsem to pochopila a souhlasila. Možná kdybych opravdu věděla do čeho se ženu, zůstala bych doma. Doma? Kde mám opravdový domov? Potom co se rodiče dozvěděli, že mám vlkodlačí gen se mě zřekli a následně byli zabiti a sklizeni Wraity a já se dostala do smečky stejně “nemocných” lidí, kteří se po dovršení dospělosti mění na skoro 1,20 metru vysoké bílé vlky. Jenže co je to za rodinu když musíte neustále bojovat o pozornost a nakonec jste vyhoštěni, protože vy jediní se zastáváte názoru, že spolupráce s lidmi nemusí být ku škodě.
Jako každý Miraclesský vlkodlak, tak i já, ovládám komunikaci pomocí přenosu myšlenek … něco na způsob telepatie, díky ní dokážu plynule hovořit jakýmkoliv jazykem s kýmkoliv. Když jsem se dostala na Atlantidu, hodně lidí jsem vyděsila … (ani se jim nedivím. Přerostlý bílý vlk, který s Vámi telepaticky mluví … pro mnohé lidi ze Země velký šok). Nebyla jsem jediná “cizinka”. Je zde i Ronon. Tento vysoký a nemluvný muž pochází z planety Sateda, kterou před několika lety napadli Wraitové. Mě však zaujala Teyla, Athosianka, která mnohým připadá chladná, odměřená a někdo jí bere jako bojovnici, která emocím moc nevládne, ale přitom se jediná o duši, která se bojí jediného … ztráty těch, které miluje a proto se nechce k nikomu “poutat”.
Dostala mě za spolupracovnici nebo spíše něco jako mou “průvodkyni”. Řekla mi vše co mám o Atlantidě vědět. Nějakou dobu trvalo týmu než si zvykli na mou přítomnost, ale já jim hned několikrát ukázala svou loajalitu a ochotu pomoct. Tým se stal mou rodinou a Teyla mi svou odtažitostí dala ten největší motiv k poznání………. (pokračování příště???)


dej si to do citace
A telepatie je skvělý prostředek k domluvě.