Stargate Universe - 3. série - aktuálně 3x09 (21.9.2011)

Zdravím příznivce seriálu Stargate a Universe zvlášť,

před několika měsíci nás SGU opustilo svou druhou sérií a byly tak ukončeny příběhy ze světa Stargate. Osobně považuji SGU za velice kvalitní, možná i nejlepší z trojice. Rozhodl jsem se tedy, že SGU věnuji jeho pokračování, které si rozhodně zaslouží. Doufám, že se budou díly líbit a budou Vás bavit. Nevím, jestli to bude Váš šálek kávy, ale i tak se o to pokusím.
Postavy čerpají z prvních dvou sérií a příběh navazuje na díl Gauntlet, takže pokud se zde nachází někdo, kdo SGU nedokoukal, tak ač jsem se snažil několik věcí připomenout, tak doporučuji shlédnout alespoň druhou polovinu druhé série. Přiznávám, že 3. série je divoká v porovnání s první a druhou, takže mi zarytí fanoušci SGU snad odpustí
Díly budou přidávat s lehkou nepravidelností, podle času. Na pravopis si zatím také nikdo neztěžoval, takže snad to bude v pořádku Kdyby se něco objevilo (nejsem bezchybný), tak to rád odstraním.

Přeji příjemné počtení.

Stargate Universe - 3. Série
3x01 – V temnotách
3x02 – V městských zdech
3x03 – Opuštění
3x04 – Nový začátek
3x05 – Dávný příběh
3x06 - Prázdnota
3x07 – Nic není tak, jak se zdá
3x08 - Vartheus
3x09 – Zásoby

3x01 – V temnotách

Prolog

Destiny se poklidně vznáší v prázdnu mezi galaxiemi. Po lodi se prochází samotná Ginn a Dr. Perryová.
„Opravdu si myslíš, že se jim to bude líbit?“ zeptala se Ginn. Amanda se na ni podívala a zasmála se: „ Tobě by se líbilo, kdyby tě vzbudili po 100 letech?“ Odpověď byla jasná, takže ani nepadla nahlas. Posádka promrhala 100 let života ve stázích a nyní se vznáší v prázdnu mezi galaxiemi, takže je jasné, že nadšení nebudou.
„Koho vzbudit prvního, co myslíš?“ položila otázku tentokrát Perryová. „Nick a Eli stačí.“ reagovala Ginn, „ostatní by pouze zdržovali.“ Poté obě postavy zmizely zpět do lodních systémů.

Probuzení
V tmavých stázových komorách spí posádka Destiny, nic netušíc o svém osudu. Když v tu chvíli se Rushova a Eliho komora rozsvítí a otevře. Oba se vypotácí ven a podívají se na sebe. „ Co se stalo?“ zeptá se Eli. Než stačí Rush odpovědět, objeví se Ginn: „Neboj se, vše bude v pořádku, jen Vás potřebujeme na můstku.“ Rush se na ni podívá a zeptá se na očividnou otázku: „ Co se děje?“ Ginn se usmála: „Budeme brzy dokovat.“
Poté, co je provedla tmavou Destiny kompletně bez života a energie na můstek se jim naskytl neuvěřitelný pohled. Přímo před lodí se vyskytoval obrovský komplex připomínající vzdáleně město Antiků v galaxii Pegas – Atlantis.
„Potřebujeme, abyste nastavili kurs.“ objevila se Perryová. „Mandy,“ rozsáhlý úsměv se objevil Rushovi na tváři, „chyběla jsi mi.“ Amanda se k němu otočila: „Ráda tě zase vidím Nicku, vyspal ses dobře?“ Oba se zasmáli.
„Co to je před námi?“ zeptal se Eli. „ Nevíme, objevilo se to na dálkových senzorech asi před měsícem a od té doby se Destiny snaží nastavit kurs, ale vždy jsou počítačové výpočty chybné. Pravděpodobně již není energie na masivní výpočty potřebné k dokování a forma naší existence nám neumožňuje zasáhnout, jelikož Destiny požaduje speciální protokoly, které nejsou ze systémů přístupné.“ vysvětlovala Perryová. „ Až když jsme se dostali blíže, zjistila jsem, že se to vlastně podobá Atlantidě, o které jsi mi vyprávěl, Nicku. Netušíme, proč tam Destiny chce, podle senzorů je město úplně bez energie, ale jak jsem říkala, Destiny si nenechá současný plán rozmluvit zevnitř, proto jsme probudily Vás dva.“ dokončila vysvětlení. Než se stačili na něco zeptat, tak se na můstku rozezněl hlasitý alarm. Celá loď se otřásla a prudce se otočila přímo k městu. Veškeré přístroje naskočily. Podobně, jako na Destiny, tak se objevila světla i ve městě, které již podle senzorů jeví známky energie. „ Vypadá to, že jsme uprostřed jakéhosi pole,“ oznámil Rush. „ Antikové museli energetické stopy ukrýt před okolním světem, aby si kdokoliv, kdo poletí kolem, myslel, že je město mrtvé.“ oznámil Eli.

Přiblížení
Celá loď začala prudce zpomalovat a natáčet se. Rush s Eliem jen korigovali drobnosti, ale vypadalo to, jako by na toto vše byla Destiny připravena. Jak se loď přibližovala, tak bylo jasné, že je město mnohem větší, než Atlantida a že Destiny je oproti němu jen trpaslík. Na četných věžích byly jasné rány po střelbě a ohořelé stopy. „ Město je rozhodně starší, než Atlantida, i než Destiny“ vyřkl ohromeně Rush.
Jak Destiny prolétala kolem věží, tak se před ní objevil jasně patrný obří dok. Všichni oněměli. V doku byly ještě jasně patrné zbytky dalších tří lodí třídy Destiny a jedné Seed Ship. Destiny se naposledy otočila a s lehkým drcnutím zakotvila vedle vraků.
„Tak a co teď?“ zeptal se Eli. „ Teď se snad dozvíme, proč jsme byli probuzeni pouze mi dva?“ podíval se tázavě Rush na Amandu a Ginn. „ Jste asi nejkvalifikovanější tady na lodi a navíc jsme měli energii pouze na obnovení dvou schránek. A dobře víš Nicku, že by se tu zbytek posádky jen pletl a navíc nebylo jasné, co Destiny zamýšlí a hlavně, jestli to zvládne.“ vysvětlila Perryová. Rush jen přikývl.

Průzkum
Poté, co Destiny zakotvila s městem, tak se na hlavním panelu objevila výzva v antičtině: „Vítejte, Destiny. Vaše zásoby energie jsou na 10% a náladový prostor je prázdný. Začínáme přečerpávat energii a prosíme, abyste si vyzvedli náklad ve skladišti 25. Dokovací správa.“
„ Tak si půjdeme vyzvednout náklad. Atmosféra ve městě je na minimu, takže budeme potřebovat skafandry.“ zareagoval na zprávu Rush. „ Ale nemůžeme tu nechat ostatní,“ namítal Eli. „My je pohlídáme,“ ubezpečila je Ginn. „ Do systému byla nahraná pozice skladiště, je to daleko, raději si vezměte raketoplán a pamatujte, že město asi není v pořádku po technické stránce, skoro žádná energie mimo skladiště. Ale potěším Vás, žádné známky života“ oznámila Perryová informace ze senzorů. Raketoplán se tedy vznesl nad Destiny a nad město, které se stále vznášelo ve vesmíru bez známky změny kurzu.
Asi po čtvrthodině nad městem Rush zahlédl okem známou kruhovou věc – Hvězdnou bránu. Brána stála na malém prostranství před dveřmi do jedné z nejvyšších věží. „ Aspoň tu je brána, kdybychom se odtud už nedostali lodí.“ poznamenal Eli. Po další půlhodině již měli obří skladiště na dohled. Budova kupolového tvaru se rozprostírala vedle dalších 6 podobných staveb. „ Tak to nevypadá slibně,“ oznámil Rush a ukázal na obrovskou díru v severní části budovy, pravděpodobně po zásahu zbraní, která poškodili i ostatní budovy. Otvorem by se provlekla i Destiny, takže raketoplán se tam úplně ztratil. Uvnitř skladiště bylo několik poničených beden s antickými nápisy a několik dalších raketoplánů, různě poházených od pravděpodobných výbuchů. Raketoplán přistál mezi troskami a oba členové jeho posádky vystoupili ve skafandrech ven. Postupně otevírali bedny s nápisy jídlo a ošacení, ale zub času již na všem nechal své stopy. „Tak tady asi nic nenajdeme“ oznámil suše Eli. Rush přikývl a oba se vrátili do raketoplánu. Při dalších cestách nad městem bylo jasné, že je již opuštěno a prodělalo těžkou bitvu. Ve chvíli, kdy se již chtěli vrátit na Destiny, tak zahlédli záblesk světla, nasměrovali tedy raketoplán tím směrem a odhalili menší budovu stále pokrytou štítem. Jakmile se přiblížili, zapnul se autopilot, štít se vypnul a raketoplán přistál u přechodové komory oné budovy. Když obezřetně vstoupili dovnitř, tak odhalili místnost s energetickou rozvodnou. „ Tady je problém, energie do města vůbec neproudí, byla odpojena“ zjistil Eli. Rush přesel k pultu a se svojí znalostí antického jazyka opět energii připojil. Veškeré městské části se postupně zapínaly. „Tak takhle se cítili na Atlantidě,“ vtipkoval Rush. „ Vrátíme se na Destiny a promyslíme, co dál,“ řekl Eli. Rush s Eliem tedy nastoupili zpět do raketoplánu a nad probouzejícím se městem se vraceli k Destiny. Po jejich návratu již byla Destiny skoro dobitá a připravená k dalšímu letu. „Byla by unáhlenost to tu opouštět,“ řekl Eli. Rush překvapivě souhlasil:“ Máš pravdu, poprvé vidím něco, co by stálo za to přerušit na nějaký čas misi.“ Postupně zjišťovali, že systémy Destiny se plně propojily s městem a že například hvězdná brána na Destiny byla přesměrována na tu městskou. Když procházeli nové informace a kontrolovali posádku, tak se znovu rozezněl alarm a Destiny oznámila, že ve městě došlo k příchozí aktivaci brány. Oba nastoupili do raketoplánu již bez skafandrů, jelikož město bylo znovu pod štítem a s vlastní atmosférou a doletěli k bráně. Tam k jejich překvapení nalezli lidské bytosti, které ovšem na první pohled nebyli lidmi, jak je Rush a Eli znali ze Země. K jejich překvapení zjistili, že osoby nesou znaky SGC, sice odlišné, ale ještě stále rozeznatelné. „ Odkud jste?“ zeptal se Rush příchozích, zatímco se Eli schoval do raketoplánu a i Rush, který ozbrojeným, nově příchozím moc nevěřil, se nevzdaloval od lodi.
„ Poručíku říkal jste, že jsou ve stázi!!“ okřikl jeden z vojáků druhého. „Měli být a hlavně tohle není Destiny, jak jsme jí chtěli“ odvětil druhý. „Dostaňte je, chci je mrtvé, nebo živé!!“ rozkázal velitel. V tu chvíli Rush zaběhl do raketoplánu a okřikl Eliho: „ Leť!!“ Raketoplán se vznesl, a ač schytal několik zásahů, tak si to namířil zpět k Destiny. „Myslím, že tu máme problém,“ řekl udýchaný Rush směrem k Eliovi.

Pokračování příště……

3x02 – V městských zdech

Před 98 lety
Destiny nerušeně pluje v FTL. Jsou tomu již dva roky, co se posádka uložila do stází, aby přečkala cestu mezi dvěma galaxiemi, za účelem úniku před útočícími drony. Po lodi se ovšem stále pohybuje osamělá postava, Eli, který se obětoval a rozhodl se zůstat vzhůru navzdory nejisté budoucnosti, když se jednu ze zbývajících stázových komor nepodařilo zprovoznit. Postupně, jak Eli prochází po lodi, tak jsou jasně patrné úsporné protokoly, které Destiny nyní využívá. Světla a přístroje fungují pouze tam, kde se právě nachází a ve chvíli, kdy oblast upustí, tak se její technika opět uloží ke spánku.
„Je to tu děsivé, že?“ zeptala se Ginn, která se před Eliem náhle zjevila. „ Tohle mi nedělej,“ vyděsil se Eli, „měl jsem ti přidat nějaký spouštěcí zvuk, když jsem tě pustil z karantény. Fuj, málem jsi mi způsobila infarkt.“ Ginn a Eli se zasmáli, poté se mu omluvila a nějakou chvíli nechala Elie vydýchat leknutí, pak opět promluvila: „ Procházela jsem informace v systému a dochází ti čas. Je mi to líto, ale budeme muset vyřešit tu rozbitou komoru a uložit tě v ní.“ Eli chvíli přemýšlel a poté souhlasil. „Čekal jsem, když jsem přesměrovával energii z raketoplánu, tak mi dá více času.“ dodal. Eli s Ginn se postupně přesunuli ke stázovým komorám, kde posádka spala svůj dlouhý spánek. Na poškozenou komoru bylo připojené zařízení, které se Eliovi podařilo vyrobit za pomocí stažené databáze z Novu. „ Je to přenosný zdroj, který ale nechce Destiny přijmout. Podařilo se mi přemostit poškozené obvody, ale tohle mi nechce jednoduše fungovat, přičemž, podle plánu je to dobře, i když za pomocí improvizace, protože ne všechny části byly k dispozici,“ ukázal Eli na zařízení s gestem zmaru. „ Možná pomůžu,“ reagovala Ginn a zmizela. Za malou chvíli se komora, za pomocí zařízení, rozběhla. Po chvíli se znovu objevila Ginn: „ A je to, jen stačilo obejít pár protokolů.“ Eli jí poděkoval a pomalu přešel ke komoře. „ Tohle použij, až ti tu bude smutno,“ Eli předal Ginn malý papírek, „ je to příkaz, který propustí doktorku Perryovou z karantény.“ Postupně se uvelebil v komoře a rozloučil se s Ginn: „ Zbožňuji tě, budeš mě ve stázi navštěvovat, že?“ Ginn reagovala: „ Samozřejmě.“ Za Eliem se zavřela komora a on „zamrzl“, jako zbytek posádky. Po chvíli se Ginn vrátila do lodních systémů.

Spěšný návrat
„Raketoplán nebyl poškozen.“ oznámil Eli po kontrole všech systémů. „ Výborně, dostaň nás k Destiny co nejdříve, vypadá to, že ti vojáci šli po ní, jen je překvapilo, že se objevili na náměstí.“ reagoval Rush.
Raketoplán se postupně dostal až k Destiny, u které úspěšně zadokoval. Rush s Eliem doběhli na můstek a spustili senzory. „ Co se děje?“ zeptala se Ginn, která se s Perryovou právě objevila. „ Byli jsme pod útokem,“ reagoval Rush, „musíme zjistit přes senzory, kolik lidí, je ve městě a měli bychom dojít pro komunikační kameny, protože očividně ti, kdo nás napadli, byli z SGC.“ dovysvětlil. „ Dobře dojdu pro ně. A asi bychom měli začít probouzet ostatní, energie máme dost a budou se hodit,“ navrhl Eli. Ginn a dr. Perryová se na sebe podívaly a přikývly. „ Elii počkej s těmi kameny,“ oslovila ho Amanda, „je tu něco, co jsme Vám neřekly. Ve stázích jste byli více než sto let. Nevíme, co je na Zemi, nebo proč by na Vás někdo v uniformách SGC útočil, ale bylo by lepší zůstat skryti a za předpokladu, že Zemi neinformovali, jelikož Destiny nyní ovládá bránu, se s nimi můžeme vypořádat sami a nikdo se o tom nedozví. Jejich nadřízení si snad budou myslet, že se spojení nepodařilo a oni zahynuli v bráně.“ Eli se zastavil ve dveřích a chvíli přemýšlel. I Rush se zdál zaražen informacemi, které nyní zaslechl. „Kdy jste nám to chtěli říct?“ zeptal se Rush. „ Samozřejmě co nejdříve, asi nyní, i kdyby na Vás nezaútočili. Nechtěly jsme Vám lhát“ ujišťovala je Ginn. „ Dobře věříme Vám,“ ujistil je Eli „ale pro příště, ať už se to raději neopakuje.“
Po tomto rozhovoru se pozornost obrátila zpět k senzorům. Ty ukázaly asi 20 známek života roztroušených kolem brány a delší průzkum odhalil i několik beden se zásobami. „ Asi je na čase začít probouzet, tohle sami nezvládneme.“ konstatoval Rush.

Probuzení
Po té, co přešli ke komorám, tak postupně začali probouzet posádku z jejich spánku. Všichni byli zmatení. Mezitím, co Rush obstarával technické aspekty ohledně komor, tak Eli postupně vysvětloval probouzejícím se současnou situaci. Probouzení probíhalo bez problémů, již byli vzhůru plukovník Young, poručík Scott i TJ. Když ovšem došlo na komoru Chloe, tak ji systém odmítl otevřít. Rush přešel přímo ke komoře a zjistil, že mozková činnost Chloe klesla na úroveň kómatu a Destiny odmítá komoru otevřít, jelikož by tím ohrozila její život. „ TJ!“ zakřičel Rush přes celou místnost. TJ hned přiběhla, stejně jako Scott a plk. Young. „ Ustupte.“ řekla TJ, když se dostala ke komoře. Na připojeném ovladači se míhalo několik lékařských upozornění v antičtině. Po kratším zjištění vyšlo najevo, že komora detekovala zbytek pozměněné DNA, kterou v těle Chloe zanechali mimozemšťané. Tuto DNA poté Destiny vyhodnotila jako hrozbu a rozhodla se ji z těla Chloe odstranit. To však mělo za následky katastrofální selhání mozkové činnosti a Chloe tedy upadla ve stázi do kómatu. „ Je mi líto Matte, ale pravděpodobně jsme jí ztratili, je to jen schránka.“ vysvětlovala lítostivě TJ. Poručík Scott se poté zvedl a se slzami v očích zmizel v útrobách lodi.
Po této nešťastné události a úspěšném probuzení zbytku posádky se pozornost otočila zpět k městu. „Očividně je toto město prapůvodcem Atlantidy v galaxii Pegas,“ začal Rush s vysvětlením, „ očividně opustilo svou domovskou planetu, ale uvízlo zde, z neznámých důvodů. Po zadokování jsme obdrželi zprávu, že si máme vyzvednout náklad pro Destiny, ale skladiště bylo zničené. Při zpátečním letu se aktivovala městská brána a my byli napadeni neznámými osobami v uniformách SGC.“ Tato informace spustila mezi přítomnými šum a neklid. Rush pokračoval: „ Je tu ještě jedna věc, kterou byste měli vědět. Jak jste si všimli, tak nejsme v druhé galaxii. Podle zpráv od Ginn a Amandy Perryové, které na nás dávaly pozor během stáze, jsme asi před sto lety vystoupili z FTL a od té doby plujeme touto prázdnotou. Asi před měsícem zachytily senzory toto město a Destiny k němu od té doby zamířila, až jsme zadokovali. Problémem ovšem je, že máme ověřeno, že jednotka, kterou jsme potkali u brány, chce Destiny a pokusí se na ní dostat. Bude jim to chvíli trvat, jelikož musí po svých, takže máme čas se při.....“

Kontakt
Rushovu řeč přerušil alarm Destiny, který signalizoval přiblížení neznámého objektu. „Máme tu cizí kontakt.“ oznámil Brody, který seděl u senzorů. „Je to malá loď, už bychom měli mít vizuální kontakt.“ doplnil informace. Osazenstvo můstku se přesunulo k oknům a tam loď uviděli. „ Je to, co si myslím, že to je?“ zeptal se Young. „Očividně, pokud si dobře pamatuji hlášení, tak je to Jumper z Atlantidy, vypadá to, že dostali posilu.“ odvětil Rush.
Jak se Jumper blížil, tak senzory odhalily, že je plný, a že ve městě zůstaly pouze 6 známek života. „ Pravděpodobně se jedná o Vaše staré známé.“ komentoval Young směrem k Rushovi. „ Asi to bude výsadek.“ odpověděl Rush. „Poručíku Scotte, hlaste se u raketoplánu.“ rozkázal Young do vysílačky. „Greere, Jamesová, jdete také“ otočil se Young směrem k Jamesové a Greerovi. „Půjdu také.“ zvedl se Rush. Young přikývl. Destiny sice má bezpečnostní protokoly, které jí umožňují v doku vztyčit štíty, ale zbraně zůstaly zablokovány, tudíž bylo nutné, aby se tým přesunul do raketoplánu a postavil se útočníkům mimo Destiny. Než se k raketoplánu přesunuli, tak stihly štíty absorbovat několik ran, ale zatím držely. Po chvíli se vznesl raketoplán a namířil si to směrem k Jumperu. Posádka Jumperu na to okamžitě reagovala a zaútočila na raketoplán. Ten, ač byl o hodně větší, než Jumper, se obratně otočil a jedinou přesnou ranou prostřelil Jumper přesně napůl. Ten poté zničila sekundární exploze. „To bylo nějak snadné.“ pozastavil se nad zničením Jumperu Scott. „To teda jo.“ reagoval Greer. Raketoplán se postupně snesl až k bráně, kde překvapil zbytek příchozího týmu. Ti nejdříve začali střílet po raketoplánu, a když zjistili, že je to zbytečné, tak se rozhodli zmizet. Jeden z vetřelců připojil cosi na bránu a ta začala vytáčet adresu. „ Nesmí utéct, palte, ale netrefte bránu.“ přikázal Young Greerovi. Greer na jeho pokyn vystřelil a přesně zasáhl skupinu a její blízké okolí. Dým se rozptýlil až, když raketoplán přistál.

Ve městě
Poté, co bylo nebezpečí zažehnáno, jelikož dým odhalil těla 5 členů týmu a naštěstí neporušenou bránu, dožadoval se Rush prozkoumání města. Young pokýval hlavou a spojil se s Destiny: „Pane Brody, slyšíte mě?“ Z Destiny přišla kladná odpověď, tudíž Young pokračoval: „Doktor Rush by se rád podíval do města, řekněte Eliovi, ať se připraví a stáhněte prosím do raketoplánu plány, které Destiny stáhla při zadokování.“
Poté, co nechali nastoupit Elie, tak Rush vybral první destinaci. Na plánech byla jasně označena jedna budova, nad kterou bylo v antičtině napsáno archiv. „Vzhledem k tomu, jak Rushovi svítí oči nadšení, tak bychom měli začít tam.“ zavtipkoval Eli. Rush tuto poznámku přešel pouze s úsměvem a čekal, až dostane možnost pročíst městský archiv.
Raketoplán přistál před budovou archivu, ta vypadala velice zachovale, na to, jak rozbořené bylo okolí. Vysoká věž byla zakončena šikmou střechou a její zdi neobsahovaly žádná okna. Jediné posuvné dveře se na povel panelu, který se nacházel na jejich pravé straně, se skřípěním otevřely. Jakmile vešli dovnitř, tak rozsvěcející se světla odhalila velkou pracovnu s antickými monitory a dalšími přístroji. Jejich zachovalost byla až neuvěřitelná, vše v perfektní kondici, jakoby to vše bylo postaveno nedávno. Rush pomalu přešel k nejbližšímu terminálu a dotkl se ho. Na obrazovce se objevil text v antičtině. „Je to deník.“ oznámil Rush. „ Většina archivu je ztracena, jelikož mu očividně dochází energie a nedokáže udržet takové kvantum dat, ale části jsou stále dekódovatelné. Ještě máme místo v paměťových slotech na Destiny, začnu s přenosem, abychom o data nepřišli, jako na Novu. Transfer dat tedy začal a Rush našel první záznam a spustil ho.

Archiv

Záznam první
Dobře, tak tohle je prv... záznam našeho...chivu. Tady je starosta Geryk z města Tarsitus. Tento záznam musím nahrát do náhradního paměťového slotu, jelikož .... archiv není dokon.... Naše mise brzy započne. Nemůžu uvěřit, že se to Demophonu podařilo. No nic, musím se připra...
„ Co se jim podařilo, je tam toho víc?“ naléhal Eli. Rush listující skrze kapitoly odvětil: „ Je tu spousta nečitelných souborů, ale je tu také několik záznamu z, pravděpodobně, konce jejich cesty.

Záznam 387
...pátým rokem. Několik lidí... útok začal při plánování kurzu. ... velice silní, musíme najít Destiny. Několik dalších lodí se snažilo napodobit Demophon, ale pouze Destiny to zvládne. Pokud to nezvládneme a někdo nás nalezne, tak pamatujte, že všichni Lanteané jsou přesouváni do..... Nejdůležitější objev..... nesmíme.....

„Tímto to bohužel končí.“ řekl Rush po skončení záznamu. „ Až bude čas, tak se z archivu pokusím zachránit více.“ řekl Eli. „ Očividně byli napadeni, takže buďte opatrní.“ varoval Young. Jakmile procházeli místnost archivu, tak se od jednoho z terminálů ozvalo volání.: „Haló? Je tam někdo? Doktore Rushi, Elii, plukovníku, jste tam?“ Poté, co se sešli nad menší obrazovkou, tak se tam objevila mladá žena s delšími černými vlasy. Byla oblečena v obyčejném pozemském oblečení a nebyly na ní známky cizí rasy, které Rush s Eliem pozorovali na příchozích bránou. „ Odpovíme?“ zeptal se Rush. Young přikývl: „ Případně se rychle vrátíme do raketoplánu, kdyby se něco stalo.“ Rush tedy stiskl tlačítko pro odpověď a reagoval: „ Ano, jsme tu, co od nás potřebujete?“
Žena odpověděla: „ Jsem doktorka Emily Carterová a potřebuji s Vámi mluvit v ovládací místnosti, přes rádio to nejde, mohli by poslouchat.“

Pokračování příště........

3x03 – Opuštění

Záznam 16
...... Vypadá to dobře..... dní do startu. Každý se zde na to těší. Místní vědci jsou .... sám se nemohu dočkat ..... Nikdo tomu nevěřil, že je najdeme. Byly to stovky let.......

Záznam 25
...... den do startu. Vše vypadá v pořádku. Máme skvělou zprávu. Naše město poslouží jako vzor pro nová města, která osídlí novou galaxii Pegasus. Nedávno se odtud vrátili průzkumníci, vypadá to jako dobré místo pro stavbu nové sítě, i když je to až za dlouho......

Setkání
Po návratu do raketoplánu byly na obrazovce jasně označeny příchozí souřadnice, kde se mají s doktorkou setkat. Raketoplán opustil budovu archívu a zamířil k plošině, která se nacházela před hlavní městskou věží.
Poté, co raketoplán přistál, Rush, Young a Eli vystoupili a zbytek raketoplánu zůstal, aby hlídal místo přistání. Trojice se přesunula ke dveřím, které byly pokryty několika antickými nápisy a působily velice pevně. Ve chvíli, kdy předstoupili přímo před ně, tak se Rush podíval na Younga, ten kývl a zároveň si připravil zbraň. Rush se poté dotkl ovládání dveří a ty se otevřely. Chodbu zalilo světlo z kontrolní místnosti. Ta byla velice podobná té, kterou Rush poznával ze zpráv z Atlantis, jen trochu „opotřebovanější“. Uvnitř, u jediné fungující konzole, stála Emily. Její postava byla drobnější, než se zdála na obrazovce. Oproti dřívějšímu setkání přes obrazovku se na jejím obličeji objevily brýle. „ Těší mě, Emily Carterová.“ představila se a postupně si potřásla rukou se všemi přítomnými. Po představení přešla Emily přímo k věci: „Nemáme moc času, tudíž budu stručná. Předpokládám, že víte, že od té doby, co jste vstoupili do FTL, uplynulo 100 let. Za tu dobu se hodně změnilo. Atlantis, jak víte, zůstala na Zemi a to se stalo osudnou chybou. Poté, co jsme opustili Pegasus, tak Wraithi objevili způsob, jak masivně vyrábět lodě, které jsou poháněny antickou technologií. Rychle si podmanili Pegasus a na zapomenuté replikátorské planetě objevili sklad ZPM. Jejich flotila byla obrovská, když se objevili na orbitě, tak jsme v soustavě měli jen 4 lodě. Daidala, Odyseu, Apolla a Persea. Apollo odváželo ze Země evakuované. Zbylé tři lodě statečně bojovaly, až do vyčerpání veškerých zásob. Když už byla porážka neodvratitelná, tak dostalo Apollo rozkaz převést evakuované na stanoviště Beta a nechalo SGC jeho osudu. Několik týdnů po invazi bylo ještě SGC pod kontrolou našich jednotek, ale po použití wraithských omračovacích zbraní bylo obsazeno. Většina personálu byla popravena, včetně mé prababičky.“ Rush ji přerušil: „Vy jste pravnučkou Samanthy Carterové?“ Emily přikývla a pokračovala: „Wraithi navíc našli Michaelovu základnu, kterou v Pegasu zanechal, a objevili tam jeho výzkum hybridů. Tohoto výzkumu využili a z SG týmu nadělali své jednotky, které jste měli tu čest potkat. Do měsíce byla Země podmaněna.“ Rush se udivil: „ Ale co naši spojenci, to nikdo nepřišel na pomoc?“ Emily tedy pokračovala: „Nevíme, co se stalo, ale asi měsíc před útokem jsme nemohli nikoho kontaktovat. Wraithi pravděpodobně zaútočili na celou galaxii. Ale teď už k tomu, proč tu jsem. Podařilo se mi proniknout do týmu, který zajišťuje tuto misi. Antikové očividně předpokládali útok, který na ně přišel v Pegasu, a do tamních technologií zabudovali slabinu, která umožňuje technologiím, které jsou starší snadno proniknout novými štíty z expedice Pegasus. To proto jste tak snadno zničili ten Jumper. Střely raketoplánu využívaly zmíněnou slabinu. A právě Destiny je to, co Wraithi chtějí. Než obsadili SGC, tak se Atlantidě podařilo uniknout do hyperprostoru. Nyní nikdo neví, kde skončila, protože se za celou tu dobu neohlásili a jejich vysílače již nevysílají. Domníváme se, že ztratili energii a město se někde zřítilo, nebo zůstalo ve vesmíru. Každopádně, Wraithi vědí, že Atlantida je hrozba a chtějí Destiny, aby se jí mohli postavit. Proto vyslali tuto expedici, která Vás měla překvapit ve stázi. Musíme odtud, je tu totiž ještě skupina vedená wraithem, která prohledává město.“ Poté, co Emily domluvila, tak se rozezněl městský alarm. Na obrazovce před Emily se objevila výzva k evakuaci, jelikož byla spuštěna autodestrukce. „Musíme je najít a deaktivovat autodestrukci“ řekl Young. Vrátili se tedy k raketoplánu a Emily do něj zadala pozici, odkud byla aktivována autodestrukce. Poté, co raketoplán dorazil na místo, se Rush a Emily dostali do systému přes terminál, který se nacházel v menší místnosti se spoustou dalších přístrojů s vypnutými obrazovkami. Po několika minutách Rush prohlásil: „ Musíme odtud zmizet. Autodestrukci nelze zastavit.“ Při odchodu zahlédli v rohu šest těl v SG uniformách. Všech šest mělo na sobě znatelné stopy po wraithském krmení. „ A co všechno, co se tu můžeme dozvědět?“ zeptal se Eli. „ Stáhli jsme už celý archiv, ale to nám nepomůže, pokud se odtud nedostaneme. Destiny má doplněné zásoby, je na čase to tu opustit.“ reagoval Young. Všichni se tedy vrátili do raketoplánu a zamířili velkou rychlostí k Destiny. „ Destiny, máme problém. Je nutné, abyste okamžitě opustili.....“ oznámil Young do vysílače, než ho Rush upozornil na cizí raketoplán, který zamířil k lodi. „ Destiny, blíží se k Vám raketoplán, ale my v něm nejsme, postupujte opatrně.“ oznámil rádiem. Raketoplán se k lodi přiblížil a přistál. Poté přistál i Youngův raketoplán a nedlouho na to se Destiny odpoutala od města. Ještě v raketoplánu, Young oznámil: „ Na palubě může být Wraith. Potřebujeme všechen civilní personál ve svých ubikacích. Vojenský personál bude postupně prohledávat loď. A pamatujte, chceme ho živého. Autodestrukce města byla nastavena na 30 minut, tudíž máme pocit, že se pokusí....“ Younga přerušila zpráva od Volkera: „Plukovníku, ztratili jsme kontakt se skupinou u brány a došlo k dálkovému vytočení ve městě.“ Chvíli poté již senzory hlásili odlet raketoplánu. „ Zničte jej!“ přikázal Young můstku. Destiny se pomalu otočila a snažila se malý raketoplán zasáhnout. To se ovšem nepodařilo a wraith přistál u brány a následně jí prošel neznámo kam.

Odlet
Destiny poté musela narychlo opustit město, jelikož se odpočet chýlil ke konci. „ Přidejte!“ zakřičel Rush, který přiběhl na můstek. Brody přidal energii motorům a Destiny se vymanila z dosahu městských štítů. „Připravte se ke vstupu do FTL,“ ohlásil Rush. V tu chvíli se již ve městě objevovaly první exploze. Destiny vstoupila do FTL a hned na to tento kus vesmíru ozářila ohromná exploze. Těsně po explozi se ovšem Destiny v FTL otřásla. Všichni, kteří v tu chvíli nestáli pevně, nebo neseděli, se ocitli na zemi, veškeré přístroje se vypnuly z důvodu přetížení a Destiny opustila FTL v neovladatelné pozici. „ Motory se zastavily.“ oznámil Brody, který se zvedal z podlahy. „ Podívejte,“ ukázal Eli ven z můstku, „hvězdy.“

Pokračování příště......

3x04 – Nový začátek

Před 80 lety
„Dobré ráno, Thomasi.“ ozvalo se od vchodu řídící místnosti SGC. Thomas, který právě končil noční směnu odpověděl: „ Dobré ráno, generále.“ Generál Samantha Carterová, která obdržela povýšení za zásluhy ve službě převzala velení nad SGC již před půl rokem, poté, co generál Landry odešel do výslužby. „Nějaké zprávy z Atlantidy?“ zeptala se Sam. „Ne, madam. Ještě nezačali testovat, mají to na programu až dnes.“ odpověděl Thomas. Carterová ještě odpověď okomentovala s úsměvem: „Aha, tak to jsem si popletla datum. Budu ve své kanceláři, kdyby se něco dělo.“ Poté odešla po schodech s několika deskami s hlášeními z misí. Jen, co vešla do dveří kanceláře, tak ji přivítala známá tvář, Paul Davis. Ten byl také za své zásluhy při obraně Země povýšen na generála a po O´Neillovi nastoupil na místo velitele Homeworld Command. „ Sam, moc mě těší.“ přivítal jí Davis. „Také mě těší Paule, co se děje?“ odvětila. „ Máme problém s Atlantidou. Ač je mimo námořní trasy, tak se již dvakrát stalo, že se s nimi střetla výletní loď. Musíme je přesunout.“ informoval Davis. „Dnes budou testovat nový zdroj energie, tak snad to vyjde a budeme ji moc přesunout mimo planetu.“ odpověděla Sam. jen, co se začali s Davisem loučit, tak se rozezněl poplach a hlášení o příchozí červí díře. Poté, co oba sešli zpět do ovládací místnosti, tak již nalezli otevřenou hvězdnou bránu se zapnutým štítem. „Nějaký kód, nebo vysílání,“ zeptala se Carterová. „ Ne madam, nic.“ odpověděl Thomas. Poté se rozezněl telefon, který zvedl Davis: „Prosím, tady generál Davis z SGC.....Zopakujte to prosím, dám Vás na hlasitý odposlech.....Můžete.“ Z reproduktoru se ozval ženský hlas: „Tady je Homeworld Command. Naše satelity právě zachytily mnoho hyperprostorových oken, otevřených na okraji sluneční soustavy. Následně jsme zachytili masivní flotilu, která nabrala smě k Zemi. Podle prvních údajů se zdá, že jejich technologie vychází z wraithské, ale je nějakým způsobem pozměněna. Již jsme kontaktovali prezidenta, který nařídil odhalení programu a započetí evakuace.“ Carterová odpověděla: „ Rozumím, ale nyní máme obsazenou bránu, hned, jak ji Wraithi zavřou, jelikož už tuto taktiku použili, tak ji otevřeme na stanoviště Beta. Uveďte do pohotovosti lodě.“ Oba generálové odešli z místnosti, aby započali přípravy na invazi.

Volně
Destiny před několika minutami opustila FTL. Veškeré přístroje jsou mimo provoz a loď se zmítá ve vesmíru v přemetech různých směrů. Na můstku, kde se rozsypalo několik beden, se již všichni vzpamatovali. „Ještěže funguje umělá gravitace.“ poznamenal Eli. „Všechno je bez energie. Nemáme senzory, motory, nic kromě gravitace a podpory života.“ oznámil Rush. Ve chvíli, kdy to dořekl, tak se ode dveří ozvalo skřípění a ty se asi na metr pootevřely. Dovnitř vstoupil Greer. „ Jsem rád, že jste tu všichni v pořádku, celá loď je mimo provoz, musíte to dát do pořádku.“ informoval a při posledních slovech se otočil na Rushe. „Samozřejmě, už běžím.“ reagoval Rush sarkastickým tónem a zmizel v temných chodbách Destiny. Jak procházel chodbami do míst, kde se nacházela rozvodna, tak se mu na konci chodby zjevila postava. Byla velice nejasná a její obraz se třepotal. Z toho všeho usoudil, že se jedná o jakousi projekci. Nemohl rozpoznat žádnou podobnost s nikým, koho znal, jelikož byl obraz velice nekvalitní. „ Musí... spravit loď... Přijdou si pro ní......“ ozvala se postava, než opět zmizela. Rush stál jako opařen, ale po chvíli se znovu vydal k rozvodně.

Znovu světlo
Po záhadném setkání Rush dorazil do hlavní rozvodny Destiny. I zde bylo veškeré vybavení bez energie, až na jednu konzolu. Ta ukazovala, že v energetické síti došlo k přepětí a následnému odpojení veškerých přístrojů. Podle toho, co Rush zjistil na konzole, jsou veškeré systémy jen vypnuté. „ To je až moc jednoduché.“ pousmál se Rush a vložil do systémů několik příkazů. Po chvíli se začala znovu rozsvěcovat světla a nabíhat i ostatní konzole. Za okamžik se ale celá loď začala třást a otáčet. Rush se neudržel a upadl na zem. „ A už máme i stabilizační motory.“ poznamenal opět se sarkasmem, když se zvedal. „Plukovníku, už máme energii, vše by mělo být funkční. Mířím k Vám, Rush končí.“ oznámil do vysílačky. Poté se vydal zpět na můstek skrze již oživlou loď. Okamžitě, jak dorazil na můstek, tak začal Rush procházet informace o pozici Destiny a stavu jejích systémů. „Očividně nedošlo k velkým škodám. sice je několik sekci bez proudu, ale jsou to neobydlené části. Mnohem zajímavější je naše pozice.“ informoval o nových datech Rush. O tajemné postavě však mlčel. „Podle senzorů se nacházíme v galaxii, kam jsme původně mířili. Pravděpodobně výbuch města způsobil, že do FTL motorů se dostalo mnohem více energie a před přepěťovým vypnutím nás dostaly do další galaxie.“ doplnil Rushe Eli. Po chvilce se na můstku opět objevily Ginn a doktorka Perryová. „ Už jsem si myslela, že se energie nerozběhne,“ řekla Perryová, „máme ze systémů data, že veškeré hlavní systémy běží a nejsou v nich žádné poškozené části.“ Nic tedy nebránilo, aby se Destiny vydala znovu na naplánovanou cestu. Loď tedy znovu vstoupila do FTL.

FTL
„Doktore Rushi, potřebujeme Vás u stázových komor.“ ozvalo se do Rushovy vysílačky. Poté, co se k nim dostavil, tak uviděl dříve příchozího plukovníka Younga, společně s Greerem, Eliem, TJ a Ginn s Perryovou. „Máme tu pro Vás záhadu.“ začal Young, „ Při pravidelné prohlídce, kterou prováděla TJ se zjistilo, že Chloeina komora je prázdná.“ Rush, očividně překvapen novou informací, se zeptal: „ Jak je to možné? Vždyť to měla být pouze schránka.“ Young odpověděl: „ To nevíme, ale ještě zajímavější je, že ani Ginn, ani Perryová nemohou Chloeino tělo najít nikde na lodi. Tedy ne v částech, které jsou v provozu.“ Eli ho přerušil a zeptal se: „Kolik je oblastí bez energie?“ Rush odpověděl: „Asi tucet. Většinou na přídi.“ Jejich rozhovor ovšem přerušila jedna z konzol, která zahlásila, že je v dosahu brána, kterou chce Destiny vytočit. Skupina, tedy přerušila hledání Chloe a vrátila se na můstek. Rush začal zadávat standardní příkazy na výstup z FTL, ale loď ho nechtěla poslechnout. „Nemůžeme opustit FTL.“ oznámil Rush. Všichni se na něj udiveně podívali a on tedy začal vysvětlovat: „ Nemůžeme vystoupit z FTL, protože byl zadán příkaz, který jsem nikdy neviděl. V jeho důsledku je můstek odříznut od řízení.“ Ve chvíli, kdy to dořekl, tak se můstek začal uzavírat a zasouvat zpět do lodi. Všichni bezpečně stačili místnost opustit, než se uzamknula. Naštěstí zbytek systémů stále reagoval, tudíž dveře zůstaly průchozí a podpora života zůstala v provozu. „ Teď můžeme najít Chloe.“ řekl Eli. „ Než se systémy vypnuly, tak se mi podařilo získat polohu konzole, ze které byl příkaz zadán, předpokládám, že bychom ji tam mohli najít, ať se s ní stalo cokoliv.“ dodal.

Pátrání
Skupina, ve které se nacházejí Young, Eli, Rush, Greer a ještě dva vojáci, prochází chodbami Destiny, které jsou ještě napájeny. V těchto částech ještě nikdy nebyli, tudíž jsou velice opatrní. „ Tamhle to je.“ ukázal Eli ke dveřím na koni chodby. „Za těmito dveřmi je sekce, která není napájena. Alespoň podle lodních senzorů.“ doplnil ho Rush. Ke dveřím se nejdříve přesunuli vojáci a Greer. Ti pak pokynuli Rushovi, který přešel k ovládání dveří. Ty se ale na příkaz neotevřely. Rush tedy pokynul Greerovi a ten se vší silo dveře otevřel. Uvnitř byla naprostá tma. Než vešli dovnitř, tak se zjevila Ginn: „Nemohu Vám říci, co Vás uvnitř čeká, jelikož se nemůžeme do místnosti dostat a ani senzory nemohou nic zachytit. Počkám tu na Vás.“ Poté Greer pomalu vešel se světlem do místnosti. Následovali o oba vojáci a následně i zbytek. Uvnitř nebylo nic, co by nasvědčovalo přítomnosti kohokoliv již několik let. Vše bylo vypnuté a pokryté vrstvou prachu. „Vypadá to, že tu nic nenajdeme.“ řekl Greer. Jakmile to dořekl, tak se veškeré vybavení rozsvítilo, dveře se zavřely a zamknuly. když se všichni otočili od dveří, tak před nimi stála Chloe: „Co děláte na naší lodi? Chci vědět, co se stalo ostatním. Musíte mi to říci, oni si pro loď přijdou. Musíte mi pomoci a já odblokuji loď.“

Pokračování příště......

3x05 – Dávný příběh

Záznam 456
..... Několik stanovišť podlehlo... nahrát do systémů. Posádka bude uložena do té doby, než odejdou..... Začali jsme nahrávat okrajové sekce....

Po tolika letech
Plukovní Young, doktor Rush, Eli a Greer stáli uprostřed místnosti, ve které objevili Chloe. Vše nasvědčovalo tomu, že již v jejím těle není Chloe, ale někdo naprosto jiný. „ S kým máme tu čest?“ zeptal se jako první Rush. „ Jmenuji se Kalvia, jsem hlavní konstruktérkou této lodi.“ reagovala neznámá. Rush a ostatní zůstali jako opaření. Vypadá to, že v těle chloe se nachází mysl antičky, která pomáhala vymyslet Destiny. „ Co děláte na mé lodi?“ opakovala Kalvia důrazně svou otázku. Následovalo tedy dlouhé vysvětlování veškerých událostí, které expedici potkaly. Po skončení řeči, kterou převážně vedli Rush a Eli se Kalvia nepatrně uklidnila: „ Tolik let,“ povzdychla si, „nikdy by mě nenapadlo, že to může dojít tak daleko. A kdybyste neprobudili počítače Tarsitu, tak jsem ještě tam.“ Rush se znovu odvážil Kalviu oslovit přímo: „ A co se s Vámi tedy stalo, proč jste nyní zde?“ Kalvia chvíli mlčela, ale poté souhlasila a začala vyprávět.
„Nemám moc informací o misi Destiny, jelikož ta byla přísně tajná. Ani mi nedovolili, abych věděla, kam se mé vrcholné dílo vydá. Všichni, kteří byli zasvěceni, tak byli nadšeni. Z toho se dalo usoudit, že Demophon splnil cíl, ať již byl jakýkoliv. Chtěli loď, která jej napodobí. A proto přišli za mnou. Samozřejmě, že jsem souhlasila. Destiny měla být první lodí, která ponese naši novou technologii. To se zase něco technologickému oddělení něco povedlo. Dokáže to přenést cokoliv na druhou stranu galaxie. Nazvali to hvězdná brána (pozn. přeloženo z antického výrazu pro hvězdnou bránu). Jelikož byl Demophon pouze sondová loď, tak byla naprogramovaná a nikdo v ní neletěl. Bylo mi řečeno, že Destiny poletí naprogramovaná, ale na ni se pomocí brány půjde dostat. Postupně jak čas plynul, tak se mi podařilo navrhnout loď, která splnila požadavky. A proto mě poslali bránou na Tarsitus, kde se měla loď postavit. První cesta bránou byla velice podivná. Takový pocit jsem nikdy nezažila. A pak, první okamžiky na Tarsitu. Obrovské město, ještě rozestavěné, které dýchalo novotou. Když mě vzali nad město, tak jsem zahlédla obrovskou stavbu na jeho okraji. Bylo to neuvěřitelné, byl to totiž hangár, kde by měla Destiny vzniknout. Trvalo to asi dva roky, ale nakonec byla Destiny dokončena.
Na oficiální vypuštění se sešlo mnoho lidí. Po několika proslovech a po pokřtění lodi došlo na samotný start. Vše šlo hladce, Destiny opustila dok a po chvilce opustila soustavu do FTL. Město postupně dostávalo informace o její cestě. Jak postupně potkávala nákladní lodě s bránami a sbírala od nich informace. Vše šlo výborně. Zůstala jsem na Tarsitu a pracovala na dalších lodích, které se měli vydat na cestu do různých částí Vesmíru. Asi po dvou letech od odletu Destiny přišla zpráva od dálkových senzoru, že obrovská masa neznámých těles se blíží k městu, podle předpovědí se k nám měla dostat až za několik let, tak jsme dostali příkaz, že máme s městem odletět na jinou planetu. Započali jsme tedy přípravy. Město bylo nové a nikdo netušil, zda cestu zvládne. Ve chvíli, kdy nastartovali motory, tak se vše začalo třást, bylo to neuvěřitelné, ale město se opravdu vzneslo. Poté, co jsme opustili atmosféru, tak Tarsitus vstoupil do FTL. Celá cesta měla trvat asi 4 roky, ale po roce a půl jsme dostali zprávu o tom, že naše město má následovat Destiny do cíle její cesty, nic víc, jen souřadnice. Vzbudilo to pobouření. Nikdo nechtěl následovat Destiny, protože netušili, co by je tam čekalo. Samozřejmě, že všichni věděli o plánovaném útoku, ale i tak změnili plán a rozhodli se vystoupit z FTL, aby mohli dostat bránou zásoby. Hned, jak jsme vystoupili z FTL, tak začala palba. Nepřítel náš překvapil. Byly to mechanické stroje, jak ukázaly senzory. Dříve, než jsme stačili vztyčit štíty, tak bylo zničeno několik budov, štíty nakonec vydržely dostatečnou dobu, abychom se stihli dostat do FTL. Po několika opakovaných výstupech a pokusech o kontakt a zásobování se radní rozhodli sáhnout po zoufalé možnosti. Rozhodli se, že mohou zbavit obyvatele města lidské schránky a uložit je do paměti města. Podobná technologie je nová a naši vědci se jí zabývali v rámci výzkumu vyšší úrovně bytí. Technologií byla vybavena i Destiny, ale nikdo ji nikdy nevyzkoušel. Většina souhlasila. Ti, kteří nesouhlasili, opustili město při posledním spojení bránou. Poté postupně přicházeli lidé, kteří se nechali nahrát do systémů. Vždy mě překvapovalo, že Tarsitus neměl stázové komory, ale to je nyní jedno. Město plulo vesmírem, ale zjistili jsme, že útoky porušili vedení energie. Pak se ukázala krátkozrakost našeho rozhodnutí. Nikdo nevlastnil hmotné tělo, tudíž nemohl systémy opravit. Postupně, jak město potřebovalo energii, tak začali mizet i lidé, jelikož na jejich uchování nezbyla energie. Jelikož město bylo v FTL, tak nebyl možný zásah zvenčí. A když došla energie i na FTL, tak bylo pozdě. Město se vypnulo a rezervy udržovaly jen několik systémů, jejichž energetická náročnost nebyla tak velká. Velice mě překvapilo, když jste přiletěli, že po probuzení systémů jsem se probudila i já. Nedokážu si vysvětlit, kde město vzalo tolik energie. Když jsem v něm byla naposledy, tak bylo mrtvé. Tedy po probuzení jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Destiny je zpět v hangáru. Naštěstí mi má forma dovolila se přenést do lodního počítače, než jste odletěli a město bylo zničeno. Poté jsem zjistila, že osoba ve stázi je schopna mé vědomí pojmout, tak jsem neváhala, protože se na Destiny nacházelo mnoho neznámých osob a já ji chtěla zachránit. Nyní vidím, že to bylo zbytečné.“
Poté, co Kalvia dokončila svůj příběh, se na okamžik v místnosti rozprostřelo ticho. „ Vy tedy nevíte o misi Destiny nic?“ přerušil mlčení Rush. Kalvia odpověděla: „ Ne, bohužel ne, jak jsem říkala, bylo to tajné.“ Young se otočil k Rushovi a poté ke Kalvii: „Můžete nás na chvíli omluvit?“ Poté s Rushem odešli. „Myslíte, že ji tu můžeme nechat?“ zeptal se Young. Dříve, než stačil Rush odpovědět, tak se objevili Ginn a doktorka Perryová. „ Už jsme si myslely, že se odtud nedostanete. Co se stalo a kde je Eli?“ zasypaly je otázkami. Poté, co jim vše vysvětlili, tak obě neskrývaly údiv. „Čili to, co se stalo nám, to vymysleli Antikové?“ zeptala se Perryová. „ Asi ano,“ reagoval Rush, „pravděpodobně šlo o jakýsi prvotní výzkum povznesení.“ Když obeznámili Ginn a doktorku Perryovou, tak se vrátili k původnímu rozhovoru o budoucnosti nové členky posádky. „ Já si myslím, že ji tu můžeme nechat, jelikož kdybychom ji chtěli vyhodit, tak bychom mohli špatně dopadnout.“ na konci věty se nepatrně usmál a pak pokračoval: „Konstruktérka lodi se tu bude hodit, pokud by nastaly problémy.“ Young tedy souhlasil a šel nabídnout Kalvii, aby se připojila k posádce. Ta souhlasila a opět tedy uvolnila můstek a ostatní systémy. Navíc se dohodla s plukovníkem Youngem, že mu přenechá velení na lodi, jelikož je schopen zajistit vojenskou obranu jejích obyvatel. Poté, co byl znovu zpřístupněn můstek, tak se Destiny mohla vrátit do FTL.

Nová galaxie
„ Zdá se, že Destiny zachytila planetu, která by stála za prozkoumání.“ informoval Brody na můstku. Rush souhlasil. destiny tedy opustila FTL, ale než se všichni stačili dostavit na můstek, tak již senzory zahlásily cizí kontakt. Před Destiny, asi ve vzdálenosti sto tisíc kilometrů, se nacházela cizí loď. Když přišla na můstek Kalvia, tak jakoby viděla ducha, pouze pronesla: „To není možné.“ Když se na ni osazenstvo můstku tázavě otočilo, tak vysvětlila: „Jedná se o loď, kterou jsme vyslali těsně po Destiny. Byla další ze série, která měla následovat Demophon. Co ale dělá zde? Měla být automatizovaná a letět po předem stanovené trase.“ Přerušil ji ovšem alarm Destiny. „ Útočí na nás“ oznámil Brody od senzorů. Chvíli poté se Destiny otřásla po zásahu. Následovalo několik dalších zásahů. Najednou zhasnula všechna světla a bylo cítit citelné zpomalení. „ Vypadá to, že přetížení přeci jen způsobilo větší škody.“ konstatoval Rush. Kalvia přiběhla ke zdi a jemným pohybem aktivovala posuvný panel, který se ve zdi nacházel: „Loď opravdu zaznamenala přetížení a další poruchy v rozvodné síti a proto vypnula dodávku energie.“ Po chvilce u panelu se opět můstek rozběhl, „Zapnula jsem náhradní zdroj, abyste měli alespoň základní systémy, ale na zbraně a štíty zapomeňte. Možná se dostane dostatek energie k podsvětelným motorům, ale ne moc.“ konstatovala, než se společně s Rushem a Eliem odebrali do rozvodny. Mezitím se ozvala ohlušující rána, když další střela zasáhla Destiny, tentokrát bez štítů. „ Úhybné manévry!“ zavelel Young a Destiny se započala střelám vyhýbat podsvětelnými motory. Rush společně s Kalviinou pomocí rychle přemostil poškozené obvody, ale mezitím další rána zasáhla můstek. Loď se opět začala nekontrolovatelně otáčet a v rozvodné stanici, kde se nacházeli Rush, Eli a Kalvia došlo k přetížení. Následný výbuch poničil strop, který se zřítil a utvořil otvor napříč několika podlažími.

Tvrdé probuzení
Plukovník Young se pomalu probíral ve svém křesle na můstku. Letmý pohled neodhalil žádné poškození, jen bylo vše vypnuté. Poté sebral sílu a zvedl se z křesla. Za okny můstku byl jasně patrný štít. Očividně náhradní zdroj převedl veškerou svou energii do štítu kolem můstku a pak vyhořel. Postupně se probouzeli i Volker a Brody. Destiny stále nekontrolovaná plula soustavou, kde předtím vystoupila z FTL. „Jsou pryč.“ řekl udiveně Volker při pohledu z oken. A opravdu, loď, která na ně zaútočila, byla pryč. „Pravděpodobně šlo pouze o varování.“ řekl Young. „ Rushi jste v pořádku, Rushi ozvěte se.“ pokračoval již do vysílačky. Nikdo se ovšem neozýval. Po chvilce obcházení můstku a snahy o spojení se zbytkem lodi si Young všiml, že dveře jsou pootevřené. Poté, co zabral s pomocí Brodyho a Volkera se dveře otevřely. Na jejich druhé straně nikdo nebyl. Poté Young vytasil zbraň a dal ji Brodymu: „Kdyby se tu objevil někdo, kdo sem nepatří, tak střílejte.“ Young poté odešel hledat zbytek posádky. Asi po deseti minutách procházení prázdné lodi se mu zjevila Ginn: „ Díky bohu, že tu někdo je.“ Young se zastavil a zeptal se: „Nemáme energii, co tu děláte?“ Ginn mu odpověděla: „Očividně energie je pouze kolem rozvodny, ale nedává mi to moc smysl, protože podle senzorů byla tamní část poničena výbuchem a i přesto odtud vychází silné známky přítomnosti energie.“ Young se zeptal: „Kde jsou ostatní?“ Ginn chvíli přemýšlela a poté odpověděla: „ V troskách strojovny jsou dvě známky života, pravděpodobně doktor Rush a ta antička. Jsou velice slabé, ale jsou tam. To je bohužel vše. Nikde jinde na lodi není žádná známka života.“

Pokračování příště......

3x06 - Prázdnota

Před 80 lety
„Ustupte!“ křičeli vojáci do neukázněného davu. Začali zatlačovat dav, který očividně neposlouchal, mimo betonovou plochu. Bylo vidět, že se na poušti kolem komplexu tísní miliony lidí. Když přistávací plochu opustila poslední skupina, tak se na obloze objevila známá silueta. Apollo se postupně sneslo nad poušť a přistálo. Z lodi vystoupilo několik uniformovaných jednotek a muž v obleku, který promluvil k davu: „Máme místo pro další skupinu. Prosíme ty, kteří mají na transportním příkazu číslo 124, aby se dostavili k nám.“ Bylo zřetelně vidět, jak se davem začalo prodírat několik skupinek směrem k Apollu. Davem se začaly nést výkřiky: „Pusťte mě tam. Zasloužíme si to. Nenechávejte nás tu.“ Postupně, jak se Apollo plnilo, tak se začali davem prodírat jednotlivci, kteří se nechtěli smířit s vyšším číslem na transportním příkazu a tím nejistou budoucností. „Zůstaňte ve vyhrazeném prostoru!“ začali znovu křičet vojáci. Ve chvíli, kdy Apollo začalo zahřívat motory, se v komplexu ozvaly první výstřely. Několik evakuovaných si přineslo zbraně a začalo se střelbou do vzduchu dožadovat místa na palubě. Bezpečnostní složky tedy začaly dav umravňovat vodními děly. Dav se ovšem uklidnil až, když se Apollo vzneslo a opustilo přistávací komplex. Poté se ozval rozhlas: „Další evakuační start se uskuteční za 4 hodiny. Bude se jednat o skupinu 125.“ Poté komplex utichl, až na šum vydávaný obrovskou skupinou lidí za jeho hranicemi.
Generálové Carterová a Davis se v tu chvíli vyskytovali ve velitelské místnosti, která byla zřízena v Homeworld Command. „Apollo je mimo Zemi. Start proběhl relativně dobře.“ informoval Davis, když ho velitel přistávacího komplexu o startu informoval. Mnoho obrazovek v místnosti ukazuje televizní vysílání z celého světa. Všem vévodí informace o přilétající flotile. Před třemi dny informovaly veškeré vlády o projektu Hvězdná brána a o nadcházející invazi. Svět ovládla panika. Bylo zřízeno pět evakuačních komplexů. Jeden se nachází v Arizoně, další na Sahaře, Sibiři, v Polsku. Ten pátý se nachází v Austrálii a je těsně před dokončením. Z těchto komplexů jsou již tři dny lidé nepřetržitě evakuováni loděmi třídy BC-304. Po ohlášení invaze došlo ve světě k několika ozbrojeným konfliktům, lidé podléhají rabování. Všem je jasné, že lodě neodvezou všechny.
„Daidalos zůstává na oběžné dráze. Vypadá to, že flotila na něco čeká, jelikož se ještě nepohnula. Nějaké zprávy o Atlantidě?“ zeptal se Davis. „ Ne, jen to, že pohon fungoval. Měli dostatek energie na start a vstup do hyperprostoru. Měla vystoupit nad stanovištěm Beta již před hodinou, ale zatím se neukázali. Nevysílají polohu, nikdo neví, co se stalo.“ odpověděla Carterová. Davis se udivil: „Myslíte, že mohla nestabilita pohonu způsobit potíže?“ Carterová reagovala pouze pokrčením rameny.

Prázdné chodby
Destiny je po útoku stále bez energie. Plukovník Young za doprovodu Ginn dorazil k poškozené části, kde bývala rozvodna. V troskách se měli nacházet Rush, Eli i Kalvia. Když zatočili ke dveřím rozvodný, tak pouze zahlédli prázdnotu. Otevřela se před nimi tři patra hluboká průrva po zborcení stropu. Přímo před nimi se ale nacházela neporušená část rozvodny, která očividně byla v provozu. „To by vysvětlovalo, proč jste tu se mnou.“ řekl Young. V neporušené části se totiž nacházel zdroj, který napájel lodní základní funkce lodních systémů, včetně těch, které byly používány pro uchování Ginn a doktorky Perryové. „ Očividně byla ta část chráněna štítem, jako můstek.“ řekla Ginn. „Kde jsou Rush a Kalvia?“ zeptal se Young. Ginn se chvíli zamyslela a pak ukázala dolů: „ Známky života se nacházejí dole v troskách. Lze se tam dostat, ale musíte o tři patra níže.“ Když se tam Young dostal, tak mu Ginn ukázala, kde se Rush nachází. Poté, co odstranil menší části trosek, tak Rushe vytáhl do chodby. Byl naživu. Totéž provedl s Kalvií. „Jsou jen v kómatu.“ oznámila Ginn. Young se na ni podíval a zeptal se: „Neříkala jste, že jsou jejich známky života slabé?“ Ginn odpověděla: „Ano, ale nyní, když jsem blíže, tak jsou mnohem silnější. Pravděpodobně nemám k dispozici tolik energie a na větší vzdálenost jsou senzory neúčinné.“ První se probudil Rush. „ Co se stalo?“ zeptal se. Young mu tedy vše vysvětlil. „Eli není s Vámi?“ pokračoval Rush v otázkách. Young se překvapeně zeptal: „S námi? Mysleli jsme, že pomáhá Vám.“ Rush mu tedy vše vysvětlil: „ Když jsme sem dorazili, tak Kalvia zjistila, že Destiny se chystá použít úsporné a obranné mechanismy. Loď měla začít vypínat štít a nechat ho pouze kolem rozvodny a můstku. Energii měla použít pro nouzový FTL skok. Během nabíjení jsme byli několikrát zasaženi a došlo k přetížení. Bylo nutné vše vypnout okamžitě. Poslal jsem za Vámi Elie, aby Vám to vyřídil. Chvíli poté, co odešel, jsme zjistili, že byl můstek zasažen. A pak se na nás rozvodna zřítila.“ Young se tedy zeptal: „Kde je tedy Eli a posádka?“ Poté se probudila Kalvia. Když jí Young vysvětlil vše, včetně jejich rozhovoru s Rushem, tak také nevěděla, kam posádka mohla zmizet: „ Ta loď, která na nás zaútočila byla Arestus. Neměla by mít žádné transportní zařízení, ani jsme jí na palubu nedali bránu. Neměla být žádná možnost, jak se na její palubu dostat, jelikož se jednalo pouze o průzkumnou automatickou loď, která sloužila jako zesilovací maják pro Destiny a zálohovala informace, které z Destiny přišly.“ „ Pátrání můžeme odložit. Je nějaká možnost, jak znovu nahodit Destiny?“ zeptal se Rush směrem ke Kalvii. „Je tu možnost. Je tu ještě jedna rozvodna na přídi. Generátory by měly být netknuté, jsou totiž i jinde na lodi.“ odpověděla. „Zvládnete to tady?“ zeptal se jich Young. Oba přikývli a Young tedy zamířil k druhé rozvodně cestou, kterou mu Kalvia popsala. Po nějaké době se vrátil: „Energii jsem přesměroval, jak jste mi popsala, ale loď nejeví známky toho, že by to fungovalo.“ Kalvia se postavila a odpověděla: „Loď očividně funguje v nouzovém režimu a nepovoluje proudění energie do systémů samovolně, jen do ovládacích panelů a dále pouze na příkaz. Pokusím se dostat energii do této sekce.“ Poté přistoupila k panelu a zadala několik příkazů a poté jejich okolí zaplavila energie. Po malé chvíli Kalvia potvrdila, že na lodi je pouze pět známek života a loď utrpěla těžká poškození. „ Kde jsou všichni?“ zeptal se Young. Nastalo ticho, jelikož nikde na lodi nebyla těla. Poté, co dokončili průzkum systémů, tak Kalvia opět sekci uvedla do temnoty a všichni se navrátili na můstek.

Znovu na cestě
Poté, co se Rush, Kalvia a Young vrátili na můstek, tak již Kalvia zvládla vypnout energetická omezení a obnovila přísun energie k nepoškozeným částem lodi. Hlavní počítač ukázal, že hlavní poškození bylo přímo v oblasti rozvodny. „Jakoby šlo o cílený útok.“ řekla Kalvia. „Naštěstí jsme přidali tu druhou rozvodnu, o které očividně nevěděli.“ dokončila vysvětlení. „Ostatní systémy se zdají netknuté. Vše v pořádku.“ oznámil Volker. „Vypadá to, že tu nikdo nebyl, když vypadla energie.“ řekl Rush. „Myslíte, že se může jednat o únos?“ reagoval na diskuzi Young. „Je to možné.“ odpověděla Kalvia. „Můžeme vystopovat loď, která na nás zaútočila. Pokusím se upravit Destiny, aby se jí podařilo vyřadit systémy Arestu, aby na nás nezaútočil.“ dodala. Poté, co dostala od plukovníka Younga povolení, tak Kalvia zadala do navigačního počítače trasu Arestu a Destiny opět vstoupila do FTL. Ani po delší době se na lodi neprojevilo poškození, které by ovlivnilo závažné systémy. Po několika hodinách tedy Destiny vystoupila na plánované zastávce Arestu. V soustavě se nacházelo několik planet a v jejím centru byla dvojhvězda.

Návrat
Po několika minutách od vstupu do soustavy došlo k aktivaci brány. Young, Rush a Kalvia se přesunuli k bráně, kde očekávali další potíže. K jejich velkému překvapení ovšem našli několik členů posádky, jak vystupují z otevřené brány. Před bránou se tedy ocitli Eli, Jamesová, Greer a několik dalších. „Kde se tu berete?“ zeptal se Young. „To je dlouhý příběh.“ odpověděl Eli s úsměvem. „Už jsme si mysleli, že se tu neukážete. Potřebujeme Vás na můstku, máme co opravovat.“ reagoval Young. Poté, co se brána zavřela, tak Rush znejistěl a naklonil se k Youngovi. „Proč tu nejdou všichni?“ zašeptal. Young se nad tím zamyslel a zeptal se Elie: „Kde je zbytek?“ Eli reagoval překvapeně: „Byli hned za námi. Potřebuji na můstek, ta loď tu totiž ještě někde je.“ Young mu dal povolení a Eli za doprovodu Jamesové odešel směrem k můstku. Hned, jak zmizeli za rohem, tak Jamesová řekla: „Říkala jsem ti, že máme použít všechny, protože budou mít podezření.“

Pokračování příště......

3x07 – Nic není tak, jak se zdá

Před několika dny
„Běž je varovat!“ zakřičel Rush na Elie přes místnost. „Musíš jim říct, aby zůstali na můstku. Stáhneme štíty a pokusíme se o skok. Všechny ostatní musíš dostat k bráně. Je to největší místnost a měli bychom mít dostatek energie k jejímu ochránění.“ pokračoval. „A nezničí skok bez štítů celistvost lodi?“ zeptal se Eli. „Krátký skok by neměl. Loď jsme navrhli, aby přežila krátký FTL skok i se staženými štíty, ale ano, delší by ji zničil. Proto musím jeho délku přesně vypočítat.“ odpověděla Kalvia. Eli se tedy hned vydal k můstku. Jak probíhal chodbami Destiny, tak zjistil, že loď začíná zapínat nouzové režimy a postupně šetřit energii. Uvědomil si, že můstek bude ochráněn za každou cenu a změnil tedy směr a pokračoval k ubikacím s novým nápadem. Eli běžel po chodbě, otevíral dveře a křičel: „Všichni do místnosti s bránou, rychle!!“ Z místností vybíhali lidé a směřovali k bráně, která se zdála jejich jedinou nadějí. Když Eli oběhl všechny ubikace, tak se dostal až k pokoji, kde se nacházel vězeň – doktorka Emily Carterová, vnučka Samanthy Carterové, která se k posádce přidala poté, co antické město Tarsitus zničila autodestrukce. Od té doby je na základě rozkazu plukovníka Younga v hlídané místnosti. Eli otevřel dveře a Emily již stála připravena na evakuaci. „Už jsem si myslela, že na mě zapomenete.“ řekla s malým úsměvem v tváři. Eli chvíli mlčel a pozoroval ji. Její úsměv mu připomněl chvíli, kdy potkal Ginn. Vlastně ji shledal velice atraktivní, ale jeho myšlenky přerušil záblesk a výbuch v nedaleké chodbě. Uvědomil si, že Emily čeká na jeho vyjádření už nějakou chvíli, takže se mu podařilo znovu promluvit: „Potřebuji Vaši pomoc v místnosti s bránou. Útočí na nás a musíme evakuovat.“ Vyrazili tedy směrem k bráně, kde už byli připraveni všichni ostatní. Eli se tedy zhostil role řečníka a požádal skupinu o klid: „Prosím Vás o klid. Jak jste si všimli, tak jsme pod útokem. Útočníci využívají antickou technologii, tudíž jsou pro Destiny rovnocennými soupeři. Plukovník Young společně s Volkerem a Brodym zůstávají na můstku a Rush s Kalvií jsou v rozvodně. Chtějí uskutečnit nouzový FTL skok. Problémem je, že potřebují stáhnout štít. Původně měl pokrývat i místnost s bránou, ale podle posledních údajů loď zapíná nouzové protokoly a stahuje štít pouze nad můstek a rozvodnu. Je tu ještě jedna šance. Destiny detekuje v této soustavě bránu. Nevíme, kam vede, ale může to být jediná naděje. Pokud se skok nepodaří, tak bez štítu by se loď mohla rozpadnout a pokud ano, tak se pro nás časem vrátí. Posádka souhlasila. Hvězdná brána se tedy začala otáčet a zadávat neznámou adresu. Čekání na aktivní červí díru trvalo věčnost, v místnosti postupně zhasínala světla, a když se brána otevřela, tak zhasla všechna. Modrá záře horizontu události osvětlovala KINO, které pomalu vlétlo do brány. Po chvilce čekání se objevily údaje o druhé straně. Kamera viděla pouze temnou místnost a dveře, které osvětlovala modrá záře. „V místnosti je dýchatelně, teplota v normálu, žádné známky života v blízkosti. Můžeme jít.“ informoval Eli. Postupně tedy všichni vešli do brány. Eli ještě promluvil do vysílačky: „ Rushi, procházíme bránou, protože systémy to tu odmítly pokrýt štítem. Posílám Vám souřadnice. Pak nás prosím vyzvedněte.“ Rush se neozýval a Eli si všiml, že se na lodi rozprostřelo ticho. Poté následoval zbytek a vešel do brány, ta se za ním zavřela a místnost potemněla.
Po průchodu bránou Eli zjistil, že místnost, ve které se nacházejí, je rozhodně antického původu. Stěny částečně připomínaly chodby Destiny, ale byly mnohém více upravené, jakoby nové. Když Eli chtěl promluvit, tak ho Greer zarazil a naznačil všem, aby byli potichu. Poté gesty rozmístnil vojáky do okolí dveří. Místnost utichla. „Myslím, že to bylo tady.“ řekl neznámý hlas zpoza dveří. Poté byly slyšet pouze kroky, které se zastavily přímo před dveřmi do místnosti, kde se právě nacházela posádka Destiny. „Doktorko Carterová.“ zašeptal Eli. Emily se potichu přesunula. „Ovládání nefunguje, nemohu najít Destiny.“ řekl jí. „Myslíte, že už jsou pryč?“ zeptala se. Eli jen pokrčil rameny. Jejich rozhovor přerušil zámek dveří, které se začaly otevírat. Greer zaujal obrannou pozici přímo proti dveřím. Když se otevřely, tak se na jejich druhé straně objevili čtyři ozbrojení muži a mladá žena. Když uviděli Greera a vojáky, tak zaujali obranné pozice. „Nestřílejte!“ vykřikla náhle žena. Její menší postava vzbudila v ochrance respekt. Greer se tázavě otočil na Elie. „Neublížíme Vám.“ řekla neznámá klidně. Pak pokynula své ochrance, aby sklonila zbraně. Greer udělal, ač nerad, totéž. „Eli Wallace. Společně s doktorem Rushem hlavní vědecká kapacita na palubě Destiny. Ale doktora Rushe tu nevidím, kde se nachází?“ zeptala se žena. Elie, Greera a všechny ostatní překvapilo, kolik informací neznámá o Destiny má. Žena přešla k Eliovi a natáhla k němu ruku jako gesto pozdravu. Eli reagoval stejně a potřásl si s neznámou rukou. „ Jmenuji se Kayla, těší mě.“ Kayla měla hnědé vlasy až na záda, které jí z části zakrývaly její mladý obličej a modré oči. „Kde to jsme?“ zeptal se Eli. „Jste v antické laboratoři na planetě v galaxii Gerthis.“ odpověděla. Eli měl další otázky a Kayla to očividně poznala. „Prosím, nebudete přeci v nákladovém prostoru.“ řekla a rukou je pobídla, aby jí následovali. Když odcházeli, tak Greer chytil Elie a naznačil mu, aby se zdržel a pak zašeptal: „Byl jsem jediný, který si všiml, že tuto místnost nazvala nákladovým prostorem?“ Eli odpověděl: „Také mě to překvapilo.“ Jejich rozhovor přerušil otřes. „ Co to bylo?“ zeptala se Emily nahlas. „To nic není, Antikové to zde postavili blízko aktivního tektonického zlomu, aby zkoumali geotermální energii.“ odpověděla. „Mluvíte o anticích, jako byste to tu našli, vy nejste jejich potomci?“ zeptala se Camile Wrayová, jak procházeli chodbami. Kayla se zasmála: „Ne, kdepak. Jsme jen průzkumníci. Našli jsme to tu asi před rokem.“ Jejich klidnou chůzi opět přerušil otřes. Eli, Emily a Greer postupně zpomalovali, až šli na konci skupiny. „Já tomu nevěřím. Ty otřesy jsou moc krátké na seismickou aktivitu.“ řekla Emily. Eli souhlasil. „Co budeme dělat?“ zeptal se Greer. Oba chvíli mlčeli a pak Eli znovu promluvil: „Nevíme, jak je to tu velké a kde vůbec jsme. Jediná možnost je, že se dostaneme k bráně a vytočíme Destiny.“ Po této větě se zarazil. Sáhnul do batohu, který si přinesl s sebou a vytáhl KINO společně s jeho ovládáním. Rozhlédl se, a když se nikdo nedíval, tak jej položil na zem a pokračoval v chůzi. Jakmile zašli za roh, tak nechal KINO vznést a začal prozkoumávat komplex. Emily sledovala obraz také a po chvilce řekla: „Počkejte, otočte s tím napravo.“ Na obrazovce se objevila chodba, ve které bylo okno, první za celou jejich návštěvu. Když se KINO dostalo k oknu a otočilo se v jeho směru, tak se oba na sebe podívali, jestli je nešálí znak. Nejenže KINO potvrdilo, že jim Kayla lže, ale navíc ukázalo, že nejsou na planetě. Za oknem se rozprostíral vesmír. Pokračovali tedy přes KINO v průzkumu. Postupně odhalovali další oblasti lodi. Nebylo pochyb, že má antický původ. Viděli několik obrazovek a ovládacích konzol. Nyní vše vypadalo mnohem novější, než Destiny. KINO zalétlo na další roh a náhle spadlo na zem. Na obraze, který z něj stále přicházel, se objevily vojenské boty a poté obraz zmizel. „ Myslím, že to není dobré znamení.“ poznamenala Emily. Společně s Eliem se tedy začali prodírat svojí skupinou směrem ke Camile, která šla těsně za Kaylou. Eli jí dal lehce ruku na rameno a naznačil, aby se od Kayly vzdálila. Poté jí vše vysvětlil. Nyní jim začalo být velice podezřelé, proč Kaylu následuje jen několik členů posádky a ještě více je zajímalo, kde jsou všichni ostatní. V Eliově skupině zůstala pouze Camile, Emily, Greer, Jamesová, TJ a Scott, který po ztrátě Chloe stále moc nemluvil. Emily napadlo položit nevinnou otázku: „ Mohu se zeptat, kdy se setkáme se zbytkem expedice?“ Kayla, jakoby tuto otázku čekala, odpověděla velice rychle: „Vaší kolegové nás již očekávají v hlavní místnosti. Jen jsem Vám chtěla ukázat jednu specifickou část lodi.“ Po této větě se před nimi otevřely dveře, které vedly do větší místnosti. Uprostřed bylo antické křeslo, podobné tomu z Destiny, ale jako vše okolo vypadalo novější. Nedaleko od něj se nacházelo několik stázových komor. Poté se Kayla otočila ke skupině a řekla: „Vím, že vaše sonda prozkoumala část našeho zařízení. Byla bych ráda, kdybyste složili zbraně.“ Když se dveře na druhé straně místnosti otevřely a objevila se další ozbrojená skupina, tak Greer se Scottem pochopili, že by nemělo cenu bojovat a zbraně pomalu odložili na zem. „ Vy jste z Novu, že ano?“ zeptal se Eli. Ostatní se na něj tázavě otočili. Kaylu otázka očividně překvapila a zeptala se: „Jak jste na to přišel?“ Eli odpověděl: „Jedině oni mohou vědět, odkud jsme a kdo jsme. Navíc Vaše znalost angličtiny je velice pozoruhodná, což předpokládám, že není standardní tak daleko od Země.“ Kayla na Eliovu teorii reagovala již klidněji: „Máte pravdu. Naši předci skutečně pocházeli z Novu, ale to je již dávno. Naše skupina opustila Novus asi před 200 lety, abychom mohli prozkoumat tuto galaxii. Po příletu jsme založili kolonii a začali z průzkumem. Vše šlo podle plánu, dokud jsme neobjevili tuto loď. Tato loď zaznamenává informace z Destiny, lodi, o které jsme si mysleli, že je pouze legendou. Několik z nás si myslelo, že bychom měli Destiny najít, jelikož by to byla veliká šance, jak se dozvědět o naší civilizaci, ti nepochopili, jak může být loď užitečná z vojenského hlediska. Jak se podle počítačů Destiny blížila do této galaxie, tak se naše neshody zvětšovaly, až jsme se rozhodli rozdělit a dohodli jsme se, že skupina, která se na Destiny dostane první, tak ji získá pro své účely. Nezbývalo než jen čekat. S Novem jsme se již nedokázali spojit a zpět se také nešlo vrátit. Mě do sporu zapojili moji rodiče, kteří byli oba velice váženými členy armádního velitelství. Chtěli, abych se stala členkou vědeckého týmu, který má Destiny získat. Chápala jsem, že Destiny obsahuje vzácné a užitečné informace, ale proč nevyužít její vojenskou sílu k nastolení míru? Vždyť můžeme její informace studovat i tak.“ Když dokončila svůj příběh, tak se Emily zeptala: „ Mír? A pro koho? Pod Vaší nadvládou?“ Kayla se na Emily otočila: „Víte, tato galaxie je velice nebezpečná. Ostatní nechápou to, co my. Pro ně je Destiny skoro posvátná, oni by jí v obraně nepoužili. Máme sice rozkoly, ale musíme se ubránit. V této galaxii se vyskytuje rasa, kterou Antikové nazvali Seyvanli. Nikdy jsme je neviděli, ale přepadají naše průzkumné jednotky a tím zmenšují náš počet. Nikdy nás nekontaktovali, jen zabíjí naše lidi. Několikrát jsme ve vesmíru narazili na jejich sondy. Ty byly plně automatizované a útočily okamžitě, jak naše lodě vystoupily z hyperprostoru.“ Po tomto letmém popisu se Eli otočil na ostatní a řekl: „Už jsme se s nimi setkali. Na Destiny reagovali stejně, ale mysleli jsme, že jsme se jich zbavili už v předchozí galaxii. Říkala jste, že máte hyperpohon?“ Na tuto otázku reagovala Kayla velice stručně: „Ano, začlenili jsme jej po výzkumu antických databází, ale má jistá omezení, s nimiž nemůžeme dosáhnout Novu.“ Camile překvapilo, jak moc je Kayla sdílná ohledně citlivých informací o jejich technologii, ale než se stačila na cokoliv zeptat, tak promluvil znovu Eli a jen suše oznámil: „Novus byl zničen. Planetu roztrhala černá díra.“ Bylo vidět, jak tato informace Kaylu zasáhla. Poprvé se ke skupině odvrátila zády a jen vydala slabou větu: „Přežil to někdo?“ Eli jí vysvětlil, jak nalezli prázdné město, ale přeživší expedici zatím zamlčel. Tichou chvíli přerušily další postavy, které vstoupily do místnosti. Neznámý muž se ženou v uniformě přistoupili ke Kayle, chvíli mluvili a když odcházeli, tak bylo jen slyšet: „Už tu budou, připravte je. A pokuste se to nezkazit, může to být poslední šance.“ Poté dala Kayla rozkaz ochrance, která začala odvádět členy posádky Destiny ke komorám. „ Co uděláme s ní?“ zeptal se jeden ze členů ochranky a ukázal na Emily. Kayla zvedla příruční počítač a po chvilce řekla: „Není původním členem expedice, dejte ji ke zbytku.“ Muž zasalutoval a odvedl Emily. Ta se sice bránila, ale bylo jí to málo platné a byla odvedena mimo místnost. Když ochranka popadla Greera, tak ten, jak je v jeho přirozenosti, se začal bránit a udeřil oba muže, kteří jej obstoupili. Chvilkového zmatku využil i Scott, zbavil se své stráže a pokusil se mu sebrat i zbraň. Než to stačil udělat, tak ucítil v zádech palčivou bolest a upadl na zem. Totéž potkalo i Greera, jelikož Kayla je zasáhla ze své zbraně, kterou zvedla z nedalekého stolu. „Zabila jste je?“ zeptala se vyděšeně TJ. „Ne, jen omráčila. Na zabití jsou moc cenní. Upřímně, čekala jsem, kdy se jeden z nich pokusí o útěk.“ odpověděla Kayla a pokynula ochrance, aby je uložila do komor. Po chvilce se za Greerem i Scottem již uzavíral poklop komory, která opět vypadala jako ta, ve které přečkávali cestu mezi galaxiemi na Destiny. „My Vám nikdy nepomůžeme.“ zakřičela Camile na Kaylu. Ta se usmála a odpověděla: „Ani nebudete muset, máme své způsoby.“ Když se za posledním ze členů Eliovy skupiny zavřela stázová komora, tak Kayla přešla ke konzole a řekla do vysílačky: „Jsou připraveni, můžeme začít.“

Vetřelci
Když Eli a Jamesová dorazili na můstek, tak tam byli jen Volker a Brody. Volker je zachytil jako první a překvapeně se zeptal: „Kde se tu berete? Už jsme mysleli, že Vás nenajdeme.“ Eli se na chvíli zarazil a podíval se na Jamesovou, poté odpověděl: „Ehm, ani nenašli, dostali jsme se sem sami.“ Na konci věty se zasmál. „ Potřebujeme pomoci se senzory. Někde v soustavě se ukrývá antická loď, která pravděpodobně zaútočila na Destiny. Evakuovali jsme se na ní, jelikož to byla jediná brána v okolí, ale při příchodu nás zajali. Nyní drží zbytek posádky.“ vysvětlil ještě Eli situaci, než se přesunul k ovládání. Jamesová udělal totéž a zadala několik údajů do počítače, poté pokynula na Elie, který v zadávání pokračoval. Po několika krátkých okamžicích se na navigačním počítači Destiny objevila loď i brána, která na ni vedla. „Museli mít zapnuté nějaké bezpečnostní mechanismy.“ udivil se Volker nad novými daty. „Nikdy mě nenapadlo, že Vás budu vidět kalibrovat senzory, poručíku. Nevěděl jsem, že máte koníčka.“ zasmál se Brody. „Ano, doktor Rush mě zaučil.“ reagovala. Volker vypadal, jakoby chtěl něco namítnout, ale Eli ho předběhl: „Musíme se nyní vrátit k bráně. Můžeme je ztratit.“ Po této větě se Eli i Jamesová zvedli a odešli z můstku. „Nepřišli ti nějací divní?“ zeptal se Brody po jejich odchodu Volkera. „Spíš mi přišlo divné, že by Rush Jamesovou zaučil do systémů za tak krátkou dobu. Jejich úprava nevypadá vůbec jednoduše.“ odpověděl Volker, který zatím procházel nové řádky v kódu navigačního systému.
„Dobře, pokusím se.“ řekla Ginn, se kterou se doktor Rush sešel mimo místnost brány, aby zabránil nepovolaným uším zaslechnout jejich rozhovor. Poté Ginn zmizela. Rush se navrátil k do místnosti s bránou a pokynul hlavou na plukovníka, aby nenápadně potvrdil, že rozhovor s Ginn proběhl. Ten poté promluvil na příchozí: „Nuže, co se stalo?“ Vysvětlení celé situace se ujal Scott. Převyprávěl jejich evakuaci bránou a následné zajetí. Potvrdil také, že další skupina měla projít bránou ihned za nimi, ale také nevěděl, co se s nimi stalo. Po promluvě s plukovníkem zahlédl Scott Kalvii v Chloeině těle. „Omluvíte mě, pane?“ zeptal se směrem k plukovníkovi. Young na znamení souhlasu kývnul. Když Scott ke Kalvii přišel, tak ani nezaváhal a políbil ji. Kalvii to očividně velice překvapilo a pohlédla na Rushe s Youngem. Ti jen pokývali, aby Chloe chvíli hrála a Kalvia tedy odpověděla: „Ty jsi mi také chyběl.“ Pak polibek lehce opětovala. „Sejdeme se poté, musím pomoci doktoru Rushovi.“ řekla stále překvapená Kalvia Scottovi. Ten ji tedy pustil a ona mávla na Rushe, aby jí následoval. Young pokračoval v přípravách na záchranu zbytku posádky. Když Rush a Kalvia opustili místnost s bránou, tak Rush začal vysvětlení: „Vím, že to pro Vás musel být šok, ale děkuji, že jste situaci zvládla. Poručík Scott měl velice blízký vztah s Chloe, v jejímž těle se nyní nacházíte.“ Kalvia reagovala: „Ale on přeci musel vědět, co se stalo. Byl u toho.“ Rush přikývl a pokračoval: „Máme pochyby ohledně totožnosti osob, které prošly bránou. Vypadají jako naši lidé, ale chovají se úplně jinak, jakoby na Destiny byli poprvé. Situace, kterou jste zažila, tuto teorii jen potvrzuje. I Volker z můstku potvrdil, že Eli a Jamesová právě zadali do počítače několik set řádků kódu, které jsme nikdy neviděli. U Elie je to normální, ale Jamesová tvrdila, že jsem ji zaučil. Nikdy jsem to neudělal. Jen nevím, jak je to možné. Komunikační kameny jsou vypnuté, poslal jsem tam Brodyho. Myslím, že je někdo ovládá. Může být na té lodi taková technologie?“ Při posledních slovech se otočil na Kalvii. „Nevím o ničem takovém, Arestus neměl na palubě takovou technologii, ale to jsem si o bráně myslela také a očividně na palubě byla, ale ne, v původních plánech nic takového nebylo.“ odpověděla.
Eli a Jamesová procházeli stále prázdnými chodbami Destiny směrem k místnosti s bránou, když se jim zjevila Ginn. „Jsme ráda, že jsi zpět.“ řekla Eliovi. Ten se znovu nejistě podíval na Jamesovou a odpověděl: „Děkuji, už jsem si myslel, že se zpátky nedostaneme.“ Pak zahlédl panel na zdi a přešel k němu. „Podržela bys mi prosím batoh?“ zeptal se Ginn a podával jí svůj batoh. Ginn mu překvapeně řekla: „Elii, víš, že to nemůžu. Jsem přece nahraná v systémech lodi“ Eli znejistěl a odpověděl: „Aha, asi jsem na to zapomněl.“ Poté se s nimi Ginn rozloučila a poté, co opustili panel, tak i zmizela. Když Eli s Jamesovou zašla za roh, tak Eli řekl směrem k Jamesové: „ To bylo těsné, ale mám pocit, že mají podezření. Je nutné být více obezřetní. Mí rodiče obětovali získání Destiny celý život a tohle je naše největší šance. Jsme tady a nesmíme to zkazit.“ Jamesová poté zvedla vysílačku, která rozhodně nebyla původním vybavením expedice a zašeptala do ní: „Tady kapitán McRaffenová, můžeme mít problém. Právě nás s Kaylou pravděpodobně odhalila osoba, která je uložena v paměti lodi. Doporučuji nejvyšší opatrnost.“ Z vysílačky se oval hlas Camile Wrayové: „Rozumím, musíme je dostat mimo loď, pak můžeme zahájit fázi dvě. Zatím žádám rádiový klid.“

Záchranná mise
„Měl jste pravdu. Pravděpodobně to nejsou oni, jelikož Eli nevěděl o tom, že jsem uložena v Destiny a vypadal velice překvapeně, když se to dozvěděl. Každou chvíli by tu měli být.“ převyprávěla Ginn Rushovi své setkání s Eliem a Jamesovou. „Takže jsme měli pravdu.“ zamyslel se Rush „Budeme si muset dávat pozor, až tam budeme.“ dodal. „Vy tam stále chcete jít?“ zeptala se udiveně Ginn. „No, očividně ostatní zajali a tuto skupinu využili, asi, aby získali Destiny, ale nejsem si jist.“ odpověděl. „Tomu nevěřím, doktor Rush se hrdinně stará o životy svých přátel a riskuje pro ně svůj vlastní?“ usmála se Ginn. Nejdříve se na ni Rush podíval, jako by jí chtěl vymazat ze systému, ale poté se také usmál a pouze řekl: „Také je to šance prozkoumat další antickou loď.“ Poté se oba vrátili do místnosti s bránou, kde je již očekával plukovník Young, Kalvia, Scott, TJ, Greer a Camile Wrayová. „Kde máme Elie a Jamesovou?“ zeptal se Young. „Už jsou na cestě.“ odpověděla mu Ginn. Asi za pět minut se Eli a Jamesová skutečně ukázali. „Můžeme?“ zeptal se Eli. Young přikývl a za okamžik se brána začala otáčet. Když se brána otevřela, tak Young pokynul ke skupině: „ Až po Vás.“ Postupně tedy začali vcházet do brány, a když zbýval pouze Rush, Young a Kalvia, tak Rush jen poznamenal. „Měli jsme pravdu, dávejte si pozor.“ Oba přikývli a prošli bránou.
„Vyšlo to.“ zaradoval se Eli, když se všichni dostali do temné místnosti, ve které byla brána uložena. „Vyšlo? A co?“ zeptala se Kalvia. „Úprava systému, která povolí vytočení dvou bran ve stejné oblasti.“ odpověděl ji Eli. „Rozdělíme se.“ řekl Eli. „ Plukovník, Rush, TJ, Chloe a Scott půjdou najít ostatní. My tu budeme hlídat bránu a udržovat spojení s Destiny.“ dodal. Rush a Young tedy, ač si oba všimli, že Eli nazval Kalvii Chloe, souhlasili a následovali Scotta s TJ. Procházeli prázdné chodby. Nikde nebyla ani známka o tom, že by se tu někdo nacházel. Když se Young rozhlédl kolem a stále nikoho neviděl. Podíval se tedy na Rushe, ten kývl a Young řekl: „Je nám líto, ale tady se budeme muset rozdělit.“ Scott a TJ se otočili a uviděli Rushe i Younga s jakousi příruční zbraní. „Co děláte, plukovníku?“ zeptala se TJ. „Nehrajte si tady na naše lidi, víme, že to nejste vy.“ řekl Rush. „Dobrá, co tedy uděláte, zabijete nás?“ zeptal se Scott. „Ne, nevíme, jestli jsou uvnitř, nebo něco jiného, ale nebudeme riskovat. Toto jsme našli v bednách, které byly na Destiny.“ odpověděl Rush a ukázal na zbraň. „Jedná se o omračovací zbraně. Způsobí neskutečnou bolest a vyřadí Vás na několik hodin.“ vysvětlila vše Kalvia. „A teď nám řeknete, kde držíte mou posádku.“ řekl Young a namířil zbraní na Scotta. „To nepotřebujeme plukovníku, poznávám to tu. Existuje jen jedna místnost na této lodi, kde se může vyskytovat tolik lidí.“ skočila do debaty Kalvia. „Výtečně.“ řekl Young. „Pak tedy se rozloučíme.“ dodal a na TJ se Scottem vystřelil. Ti se v křečích svalili na zem a upadli do bezvědomí. „Určitě jim to neublíží?“ zeptal se Young směrem ke Kalvii. „ Rozhodně ne, testovali jsme je. A navíc jsou nastaveny na minimální výkon.“ uklidnila je. Poté se vydali najít posádku.
Po celou dobu procházení Arestu Kalvia kontrolovala lodní systémy na panelech, které se nacházely v některých chodbách, až se u jednoho zarazila. „Vypadá to, že loď prošla rozsáhlou modernizací, ale veškeré detaily jsou zamknuty nejvyšší radou. To by vysvětlovalo bránu a stázové komory, ale proč?“ vysvětlila nahlas údaje z obrazovky. „Vyčtete tam, kde se nachází posádka?“ zeptal se Young. Kalvia přikývla: „Jsou několik chodeb odtud.“ Po několika minutách místnost našli a Kalvia ji odemknula. Celá posádka byla uvnitř naživu. Místo dlouhého přivítání se ke dveřím prodrala. „Plukovníku, musíme zpět na Destiny.“ naléhala. „Samozřejmě, hned, jak to tu dokončíme.“ uklidňoval ji. „Ne, nerozumíte mi. Celá jejich posádka očekává posily a Eli s ostatními nejsou sami sebou.“ naléhala Emily znovu. „My víme, Emily, všechno bude v pořádku.“ uklidňoval ji znovu Young. „Ne, nebude! Oni to mají v plánu, nalodit se na Destiny.“ zvýšila hlas Emily. V tu chvíli to plukovníkovi došlo. Tato záchranná akce, měli ji v plánu od začátku, aby je dostali z lodi. „Musíme se vrátit, pojďte, rychle.“ zakřičel na zbytek. Všichni se tedy dali do pohybu. „Doktore Rushi.“ zavolala Emily na Rushe. „Co se děje?“ zeptal se. „Naposledy, kdy jsem viděla Elie a ostatní, tak byli u stázových komor. Pravděpodobně tam z nich udělali to, co jsou nyní.“ Rush se otočil na Younga. Ten je řekl: „Jděte.“ Rush tedy řekl Emily, aby je vedla a společně s Kalvií se vydali ke stázovým komorám, zatímco plukovník Young koordinoval skupinu evakuovaných.
Když Rush, Emily a Kalvia dorazili ke stázovým komorám, tak nalezli šest neznámých osob, které byly uloženy v jednotlivých komorách. „To je ona, ta to zde má na povel.“ ukázala Emily na komoru, kde se nacházela Kayla. Nebyl na ní poznat ani pohyb, oči měla zavřené, její hnědé vlasy splývaly přes její oblečení. Ve stejných situacích se nacházelo i pět ostatních. „Jmenuje se Kayla. Myslíte, že bychom ji mohli probudit?“ dodala Emily. Kalvia se podívala na ovládací prvky a odpověděla: „Toto je jen standardní zařízení na nahrávání mysli do lodního počítače a očividně i zpět. Musí to být vše nové. Za tu dobu udělali na této lodi obrovský pokrok.“ Emily jen jemně zakašlala. „Ano, samozřejmě, není to nikam napojené.“ dodala Kalvia. Rush, který poznal systém z Destiny, přistoupil k ovládacímu prvku komory, ve která se nacházela Kayla a spustil její otevření. Když se dveře otevřely, tak se Kayla probudila a vypotácela ven z komory, kde se ihned sesunula na zem. Rush k ní přistoupil a jemně na ni položil ruku: „Madam, jste v pořádku?“ Kayla se probrala a podívala se na něj a udiveně řekla: „Rushi, jste to vy? Jak jste se sem dostali s Kalvií?“ Kalvia, očividně překvapená, že Kayla zná její jméno a nenazvala ji Chloe, odpověděla: „Přišli jsme bránou. Jak znáte mé pravé jméno?“ Kayla se na ni udiveně podívala a řekla: „Proč bych ho neměl znát? To jsem přece já, Eli.“

Pokračování příště.......

Je to hezký mě osobně se to líbí je to pěkný a nic bych nevitk. Je to prostě dobrý. Sice nejsem zarputilý fanoušek SGU nejradši mám SG-1 ale je to pěkný. A teším se na osmí díl věřím že bude rychle ( Tedy doufám v to. ).

škoda, že scénáristi na něco podobnýho neměli nikdy koule, mě se to hodně líbí

Odvaha pustit se přímo do SGU, ale vyplatila se výtvorem je to, na co všichni fanoušci SGU čekali - rozzuzlení příběhu Destiny a její posádky.

dobry stačí 13 dílů a 3. série je hotová

Dobrý večer,
rád bych Vám nabídl k přečtení osmý díl mého pokračování SGU. Ocením jakékoliv dotazy, či výtky, aby jsem příběh pouze zlepšoval Doufám, že se Vám bude díl líbit. Případně se omlouvám za nějaké chyby, které by se v textu objevily, ač jsem text procházel, tak se mohlo stát, že nějaká unikla, takže jí případně hned opravím Přeji příjemné počtení

3x08 - Vartheus

Návrat na Destiny
„Může to být past,“ řekla Emily, když poodešli s Rushem dále od stázových komor. Rush se zamyslel a poté jí odpověděl: „Vysvětlovalo by to ovšem, jak se jim podařilo infiltrovat Destiny. Nic to však nemění na tom, že musíme zpět. Vezmeme je na loď a poté se rozhodneme.“ Postupně tedy začali otevírat zbytek komor. I ostatní, kteří se probudili ze stáze, tvrdili, že Rushe a ostatní poznávají a patří k posádce Destiny. Většina z nich již podobnou situaci zažila přes komunikační kameny, ale toto bylo odlišné. „Kde je plukovník?“ zeptal se jeden z mužů. „Ehm, kdo se ptá?“ zeptal se Rush. Muž odvětil: „Poručík Scott.“ Rush mu tedy objasnil situaci, ve které se právě nacházejí. Poté se všichni odebrali směrem k bráně. „Kde jsou všichni, na lodi bylo několik jednotek?“ zeptal se Eli. „Máme podezření, že se chtějí nalodit na Destiny,“ odpověděla Emily. Poté se všichni rychle vydali zpět k bráně. Když se k bráně dostali, tak tam nebyl ani Eli, ani plukovník Young se zbytkem posádky. „Doufejme, že není pozdě,“ řekl Rush a začal vytáčet Destiny, která stále byla v seznamu dostupných bran. Když došlo na pátý symbol, tak do místnosti vešel plukovník Young společně se zbytkem posádky. „To je ona, to ona nás zavřela!“ začal křičet jeden z jejích členů a prodírat se směrem k Eliovi, než ho zarazil Young. „Kdo to je?“ zeptal se plukovník a ukázal na skupinu s Rushem. „Tvrdí o sobě, že jsou z Destiny a že jsou to ti, které využili k její infiltraci,“ odpověděl mu Rush. Jejich konverzaci přerušila brána, která se otevřela a zahalila místnost svou modrou září. „Brody, Volkere, slyšíte mě?“ zeptal se Young do vysílačky. „Slyšíme Vás, plukovníku,“ přišla z Destiny Brodyho odpověď. „Výborně. Jste stále na můstku?“ pokračoval Young přes vysílačku. „Ano, plukovníku. Jsme tu oba. Nic zvláštního se zatím nestalo.“ odpověděl Brody. „Až na tu aktivaci brány, ale nic neprošlo. Senzory nic nezachytily.“ ozval se Volker. „Senzory byly vyřazeny z provozu. Na Destiny jsou vetřelci. Musíte zamknout můstek a zůstat tam. Jdeme za Vámi,“ poznamenal Rush. Plukovník vyzval několik vojenských členů expedice, aby předstoupili a řekl směrem k Rushovi s Eliem: „Půjdeme jako první. Jakmile to odsouhlasíme, tak můžete posílat další.“ Poté prošli bránou. „Můžete, nikdo tu není.“ ozvalo se z vysílačky. Rush tedy pokynul a lidé se začali vracet zpět na Destiny. Poté, co prošla Emily, tak Rush řekl: „Počkejte, něco se děje.“ A měl pravdu. Horizont událostí se stal nestabilním a po chvíli se zavřel. Asi dvanáct lidí zůstalo na Arestu. „Rushi, vytočte je znovu, musíme se tam vrátit.“ naléhal Eli, který také uvízl na antické lodi. „Jsou pryč, nemůžu najít souřadnice,“ odpověděl Rush. „Jak můžou být pryč?“ zeptal se Eli. „Promiňte, mladá dámo, ale za přibližně minutu jsem to nemohl vyřešit,“ poznamenal sarkasticky Rush a vysloužil si tím opravdu vražedný pohled od Eliova nového obličeje. „Musíme na můstek,“ řekl za okamžik Rush směrem ke Kalvii, která na Arestu také uvízla. Ta tedy skupinu odvedla na můstek, ze kterého zjistili velice znepokojující informaci. Výhled z oken potvrdil jejich obavy, Destiny byla pryč.

Získáme ji zpět
Když se brána za příchozí Emily zavřela, aniž by prošel kdokoliv další, tak plukovník Young znejistěl. Ihned poté všichni pocítili známý otřes, jak Destiny vstoupila do FTL. „Co se stalo?“ zeptal se Young směrem k Emily. „Brána se uzavřela, když zaznamenala vstup lodi do FTL. Doufejme, že nebyli na cestě,“ odpověděla mu a podívala se na bránu. „Ginn, jste tu někde?“ řekl Young. Po chvilce se Ginn objevila, tentokrát i s Amandou Perryovou. „Potřebujeme od Vás, abyste monitorovaly pohyb vetřelců, kteří se na Destiny dostali a podávaly nám zprávy,“ požádal je plukovník. „Momentálně se asi patnáct lidí nachází u jádra a další, přibližně čtyřicet prohledává loď,“ informovala jej doktorka Perryová. „Dobrá, rozdělíme se. Vy půjdete se mnou,“ ukázal na skupinu vojáků, kteří prošli bránou, než se uzavřela. „A co my?“ zeptal se Scott. Plukovník chvíli přemýšlel nad tím, jestli člověk, který mu položil otázku, je ve skutečnosti poručík Scott, ale nakonec si uvědomil, že dva lidé, kteří by případně zběhli, moc škody nenadělají. „Dobrá. Vytvořte týmy a prohledejte loď. Ty, kteří vypadají jako naši lidé, potřebujeme živé,“ řekl plukovník k další skupině. Když byly týmy utvořeny, tak začali postupně vycházet z místnosti s bránou. Několik vojáků zůstalo se zbytkem civilistů jako ochranka, ale všichni ostatní se do osvobozovací akce zapojili. „Plukovníku, tady Brody,“ ozvalo se do vysílačky, „nemohu vypnout FTL pohon, jakoby ovládání některých systémů přešlo do místnosti s jádrem.“ Plukovník mu krátce odpověděl: „Pracujeme na tom.“ Jeho tým, ve kterém byla i Emily, procházel chodby Destiny a zatím nenarazily na žádné cizí jednotky, když se objevila Ginn. „Mezi Vámi a místností s jádrem není nikdo, kdo by Vám bránil se tam dostat. Uvnitř se nachází ti, kteří se vydávali za Elie, Jamesovou, TJ a Wrayovou společně s několika ozbrojenci. Dva stojí hned u vchodu a ti ostatní procházejí místnost,“ informovala je o situaci. „Takže to dává deset proti sedmi,“ konstatoval Young, když se otočil na jeho skupinu. „Vy zůstanete stranou s Ginn, která Vás bude informovat o změnách. Jistě byste nechtěla přijít k úrazu,“ řekl plukovník směrem k Emily. „Umím se o sebe postarat, plukovníku,“ odpověděla mu rázným tónem. Plukovní se jen usmál a odpověděl jí: „Někdo bude muset znovu převést ovládání na můstek a nezvládnete to, když budete mrtvá.“ Emily překvapila důvěra, kterou ji plukovník dává a jen mu řekla: „Kdy jste mi začal věřit?“ Young se chvíli zamyslel a pak reagoval: „To jsem neřekl, ale nyní Vám věřím více, než těm, kteří jsou uvnitř. Zůstanete tedy s Ginn?“ Emily, ač na ní stále bylo vidět, že se jí to nelíbí, přikývla. Když se přiblížili k místnosti s jádrem, tak Young několika gesty zadal vojákům jejich pozice a rozkázal, aby nejdříve použili omračovací zbraně, které nedávno nalezli. „Odstupte od té konzole!!“ zakřičel plukovník, když vrazili do místnosti. Ozbrojenci, kteří byli na místě, se chystali ke střelbě, ale druhá část Youngova týmu, která vešla druhými dveřmi je velice rychle zneškodnila. „Opakuji! Odstupte od konzole!“ naléhal znovu Young směrem ke Kayle, která v Eliově těle stále pracovala na zadávání údajů. Plukovník tedy neváhal a Kaylu omráčil. Ostatní se poté vzdali, aniž by došlo k dalšímu výstřelu. „Stejně je již pozdě,“ utrousila Wrayová, když ji jeden z vojáků svazoval ruce. Hned poté se Destiny opět otřásla a vystoupila z FTL. „Plukovníku, potřebujeme Vás na můstku. Máme společnost,“ ozval se do vysílačky Volker ze stále uzavřeného můstku. „Já Vám to říkala,“ poznamenala opět Wrayová. „Poručíku, jaká je Vaše situace?“ zeptal se Young přes vysílačku. Jako odpověď se nejdříve ozvalo pouze chraptění a až po nějaké chvilce promluvil poručík Scott: „Několik jsme jich dostali, ale pár jich uniklo. Greer se je vydal pronásledovat. Podle zpráv od ostatních skupin je situace podobná. Je jen otázkou času, než je najdeme všechny. Vypadá to, že nejsou příliš dobře vycvičení.“ Plukovník mu, již na cestě zpět na můstek, odpověděl: „Míříme na můstek. Naprogramovali Destiny, aby vstoupila do FTL a nyní máme společnost. Postupujte s nejvyšší opatrností. Young končí.“ Když dorazili k uzavřeným dveřím můstku, tak se Emily ohlásila přes vysílačku a požádala Brodyho, aby jim otevřel. Vzápětí se zámek otočil a můstek se otevřel. Z oken bylo vidět, že se Destiny nachází v nové sluneční soustavě, ale nebyla v ní samotná. Několik set tisíc kilometrů od ní vyčkávalo neznámé plavidlo přibližně stejné velikosti.

Prozrazeni
„Co dělají?“ zeptala se Emily. „Vypadá to, že nic,“ udivil se Volker, „Jen tam stojí. Žádné vysílání, ani další známky aktivity. Ani antická databáze loď nepoznává.“ Young vzal do ruky vysílačku a znovu zavolal poručíka Scotta: „Poručíku, jaká je Vaše situace?“ Po chvilce se ozvala odpověď: „Zabezpečená. Všichni vetřelci byli podle Ginn nalezeni a nyní jsou zavřeni v cele.“ Plukovník chvíli přemýšlel a poté povolal Scotta s Greerem zpět na můstek. „Antická databáze tu loď mít nemůže,“ uvědomila si Emily a přeběhla ke konzole, ve které začala procházet databázi, kterou Destiny stáhla z Novu, „Tato loď tu totiž být nemohla, protože na ni Antikové nikdy nenarazili. Doufejme, že databáze jejich technologie je obsažená ve stažené části.“ Young byl očividně překvapen, jaké znalosti o Destiny Emily má. „Kdo Vám to vše řekl?“ zeptal se Brody. Emily mu, aniž by zvedla hlavu od obrazovky, odpověděla: „Eli mi do cely poslal jeho dokument, abych se nenudila.“ Plukovník na tuto informaci reagoval velice překvapeně: „Udělal co? Asi si s ním budu muset promluvit, až se vrátí.“ Plukovníkovy výtky na Eliovu adresu přerušila Emily jakýmsi vítězným povzdechnutím a gestem směrem k obrazovce: „Tady ji máte.“ Na obrazovce se nacházela identická loď s tou, na kterou se dívali přes okna můstku. „Experimentální bitevní křižník Vartheus. Plány byly uloženy v archivu, ale podle záznamů neměl být postaven.“ přečetla informace Emily. „Ale Novusané se o lodích nezmínili,“ poznamenal Volker. Zkoumání původu Varthea přerušila příchozí zpráva: „Velitelko, kód Bravo, Alfa šest. Můžeme provést fázi dvě?“ Youngovy myšlenky se nyní soustředily pouze na jediné rozhodnutí, zda odpovědět, nebo ne. Cizí loď očividně měla co dočinění s pokusem o převzetí Destiny a plukovník nevěděl, co se stane, pokud odpoví. Jeho rozhodnutí velice napomohl Scott, který vešel na můstek. „Poručíku, jdete jako na zavolanou,“ oslovil ho Young, „Potřebujeme, abyste zahrál jednoho z nich a odpověděl na vysílání.“ Young zasvětil Scotta do obsahu zprávy a otevřel komunikační kanál. „Tady Destiny. Velitelka nyní prochází loď, prosím o zasvěcení do fáze dvě,“ promluvil Scott. Následovalo ticho, které po několika minutách přerušila nervózně Emily: „To se mi nechce líbit, na co čekají?“ Až po dalších několika minutách přerušila ticho odpověď: „Kapitáne, jste to vy? Měl jste zůstat na Arestu. Co se to tam sakra děje? Kdo je to ve skutečnosti? Protože kapitán Ronders byl do plánu zasvěcen.“ Scott se otočil na plukovníka, jakoby žádal o radu, co dál. Než stačil cokoliv říct, tak se znovu ozval Vartheus: „Vzdejte se a připravte se na převzetí, jinak budeme muset použít síly.“ Tentokrát zareagoval plukovník Young: „A zničili byste Destiny a zabili Vaše lidi?“ Odpověď přišla okamžitě: „Pokud budu muset. Věděli do čeho jdou a pokud nebudeme mít Destiny my, tak nikdo jiný.“ Plukovník odpověděl také vzápětí: „Pokud budeme muset, tak se budeme bránit. Loď Vám nevydáme.“ Po odeslání této zprávy se nepřátelské plavidlo začalo přibližovat. „Vypadá to, že nabíjejí zbraně,“ oznámil Brody. Plukovník tedy okamžitě ohlásil současnou situaci celé posádce: „Tady plukovník Young, vetřelci, kteří nás napadli, přeprogramovaly cestu Destiny a přes FTL nás dostali k jejich křižníku. Nyní jsme pod útokem. Prosím veškerý personál, aby se na něj připravil. Nevíme, jak dobře jsou vyzbrojeni, ani jak bitva dopadne, ale Destiny jim nedáme. Young končí.“ Poté se Young usadil na své obvyklé místo na můstku a pouze řekl: „Připravte zbraně. Budeme je potřebovat.“

Boj za Destiny
„Úhybné manévry!“ rozkázal plukovník Young. Destiny se poté naklonila na bok a zamířila pryč od Varthea. Nepřátelská loď, která očividně byla na vyšší technologické úrovni, však s Destiny držela krok. „Jsme skoro bez štítů!“ křičela Emily. S každou další ránou, přicházela Destiny o další systémy. „Musíme pryč!“ přikázal Young. „Nejde to, jsme bez FTL motorů,“ oznámil Brody. „Jak to myslíte? Kde je Rush a Eli, když je člověk potřebuje?“ zeptal se Young. „Tak a je to, štíty jsou opět pryč. Začíná to být stereotyp,“ oznámil současnou situaci Brody. Pak palba ustala. „Vydejte nám loď a ušetříme Vaše životy,“ ozval se znovu kapitán Varthea. „Opravdu byste Destiny zničili? Je to přece Vaše historie,“ zeptal se Young. „Máme své rozkazy,“ odpověděl Vartheus. Celý můstek pozoroval plukovníka, jak se rozhodne. „Plukovníku, na další boj nemáme energii. Další zásahy by loď zničily. Měli bychom se vzdát,“ přesvědčovala plukovníka Emily. Young nakonec povolil: „Dobrá, vzdáváme se.“ Vartheus poté zaujal místo nedaleko od Destiny a jeho kapitán oznámil: „Připravte se na nalodění našich jednotek. O nic se nepokoušejte.“ Když již byl plukovník Young smířen s tím, že Destiny ztratí, tak Brody překvapeně oznámil: „Máme tu další těleso. Rychle se blíží na kolizním kurzu.“ A opravdu. Daleko od obou lodí se rychle přibližovala další loď. Jak se neznámý objekt stával větším a větším, tak v něm posádka začala poznávat známé tvary. Neznámá loď byl ve skutečnosti Arestus. „Destiny, tady Rush,“ ozval se z paluby Arestu doktor Rush. „Rushi, kde jste se tu u všech čertů vzal?“ zeptal se udiveně plukovník. „Není čas vyprávět. Připravte raketoplán, brána by mohla být riskantní. Musíme dát posádku do pořádku,“ odpověděl Rush. „Žádné vysvětlování, ani pozdrav. To musí být Rush,“ poznamenal Brody. „Připravte raketoplán a ty, které využili k infiltrování Destiny.“ řekl Young Scottovi. Scott poté s Greerem odešli směrem k zadržovací cele. Arestus, ač byl o polovinu menší, než obě lodě, zaujal pozici přesně na půli cesty mezi Destiny a Vartheem. „Měli byste si pospíšit, nemáme moc času.“ varoval je Eli. „Na tohle si asi nezvyknu,“ povzdychl si Young. „Plukovníku, Vartheus nabíjí zbraně a zaměřuje Aresta.“ informovala ho Emily. „Rushi…“ stačil říci Young, než se ozval Arestus: „Vidíme je.“ Arestus poté utržil první zásah. „Přivedli jste si posily, ale to vám stejně nepomůže.“ přišla opět další zpráva z Varthea. Arestus poté zahájil úhybné manévry a vyrovnal směr letu s raketoplánem, který se oddělil od Destiny. Poté, když nastala klidnější chvíle, přistál na Arestu. „Musíme si pospíšit,“ řekla Kalvia hned, jak se dveře raketoplánu otevřely. „Rushi, podle plukovníka se máte vrátit na Destiny. Je nutné opravit FTL,“ oznámil Rushovi Scott. „Budu ale potřebovat pomoc,“ zamyslel se Rush. „Můžu Vám pomoci, ale tato loď dlouho nevydrží. Možná bude potřeba manuálně usměrňovat energii, aby bylo možné proces dokončit,“ vstoupila do rozhovoru Kalvia. „Já půjdu,“ ozval se hlas z chodby. Byl to Eli, který prošel stejným procesem a nyní obýval tělo Novusanky Kayly. „Vrátím se s Rushem,“ dodal. „Tak Vám navrátíme Vaše tělo jako první, abyste se na Destiny mohl vrátit,“ řekla Kalvia. „Přiveďte Kaylu,“ řekl Rush jednomu z vojáků, kteří hlídali Novusany. Voják poté odešel do doku raketoplánu. Za chvíli se vrátil: „Je pryč.“ Všichni zpozorněli. „Jak pryč? Neměli jste jí hlídat?“ rozčiloval se Eli. „Musela nám proklouznout,“ bránil se voják. „Dobře. Spravte poručíka a jděte jí najít. Pak pokračujte s přenosem. Kalvia Vás bude informovat o situaci. Já se vrátím na Destiny,“ řekl Rush. „Půjdu s Vámi Rushi. Sám to tam nezvládnete,“ řekl Eli. „Ale to může znamenat, že se už nevrátíte zpět,“ udivila se Kalvia. „Jsem si toho vědom,“ odpověděl. Poté se raketoplán vrátil na Destiny a Kalvia začal s přenosem posádky do jejich původních těl.
„Stůjte!“ vykřikl Scott na Kaylu, když ji dostihli u únikových modulů. Té se ale podařilo rychlým zadáním několika příkazů uzavřít dveře, které ji nyní od Scotta oddělovaly. „Poručíku, musíte se vrátit,“ ozvala se Kalvia z místnosti se stázovými komorami. „Ale máme Kaylu, jen potřebujeme otevřít dveře.“ naléhal Scott. „Je pozdě. Sekce ztratila energii. Nemůžu se k ní dostat.“ odvětila Kalvia. Scott, ač nerad, musel dát rozkaz k návratu. „Přenos je skoro u konce. Tady Wrayová je poslední. Loď postupně přichází o energii. Musíme vytočit bránu a doufat, že se spojení udrží dost dlouho,“ vysvětlila situaci Kalvia. Když to ale dořekla, tak celá sekce zhasla a přístroje se vypnuly. „Co se stalo?“ zeptal se Greer. „Vypadla energie, jdeme,“ řekla Kalvia. „Počkejte. Co Wrayová?“ řekl Scott. „Výpadek energie při přenosu ji bohužel zabil. Je mi to líto, ale nyní není čas na truchlení. Musíme pryč, než se to tu rozpadne.“ reagovala Kalvia. Scott, ač si byl vědom ztráty, věděl, že je čas antickou loď opustit. „Vezměte zajatce.“ rozkázal ochrance a všichni zamířili bráně. „Neříkal Rush, že je brána riskantní?“ zeptal se jeden z civilistů. „Nemáme moc na výběr,“ odpověděla Kalvia. Když vcházeli do místnosti s bránou, tak se jednomu z Novusanů podařilo se oprostit od své stráže. V nastalém zmatku se to podařilo i ostatním vězňům a zmizeli neznámo kam. „Nechte je jít,“ uklidnil Scott Greera, který se již rozbíhal, aby je pronásledoval. Brána stále fungovala a i přes kolísání napětí udržovala spojení s Destiny. „Jdeme,“ zakřičel Scott a skupina prošla bránou, která se ihned uzavřela. Po příchodu na Destiny se ihned vydali na můstek, kde se již rozcházel Eli, aby se vrátil na Arestus. „Ehm. Co tu děláte?“ zarazil se, když Scotta a ostatní viděl. „Je mi to líto, ale málem jsme se odtud nedostali živí,“ vysvětlila Kalvia. „Spravili jste FTL?“ zeptala se poté Rushe. „No, něco jsme přesměrovali, ale ještě pár takových setkání a nebudeme mít přes co přesměrovávat,“ odpověděl. Poté jen zahlédli arestus, jak se na jeho trupu začaly objevovat exploze. Poté se loď rozpadla a explodovala. „Našli jste Kaylu?“ zeptal se Eli. Nastalo ticho, které přetrhl až Scott: „Er..., ano. Byla na Arestu u únikových komor, ale než jsme ji zadrželi, tak se uzamknula a hned poté jsme ztratili energii. Mohla ale stále použít únikovou kapsli. Čas na to byl.“ Eli se otočil na Rushe: „Něco jste zachytil?“ Rush zakroutil zamítavě hlavou a opověděl: „Destiny byla poškozena, senzory nebyly plně funkční, takže nic nezachytly. To ale nevylučuje, že neunikla. Ale vypadá to, že takhle chvíli zůstanete, mladá dámo.“ Při posledních slovech se zasmál a i ostatním se na tváři objevil úsměv. „Ha ha,“ pouze poznamenal Eli. Young se poté zeptal: „Kde je Wrayová?“ Kalvia opět odpověděla: „Bohužel, při jejím přenosu vypadla energie. Nemohla jsem nic dělat.“ Young tedy dal příkaz ke vstupu do FTL a Destiny tak unikla dalším střelám, které na ně Vartheus vypustil. V FTL konečně Destiny a její posádka dostála klidu.

Pokračování příště....

Tak já se jako první zhostím hodnocení. Po dějové stránce skvělý nápad, už jen proto, že jsi první, kdo přišel s pokračováním právě SGUčka. Co se týče pravopisu, tak jsem si žádné hrubky nevšiml, ale co mi trochu vadí a myslím, že nebudu sám, je opakovaní slov, jako je: pak, potom, že, když atd.
Dále zkus více rozepsat, resp. popsat situace. Máš to takové hrr.
Ale palec nahoru a určitě pokračuj, další díly si určitě přečtu.

Už jen protože, že má fantasie sahá jen k první eroticky nadržené scéně, budu číst tvou povídku a představovat si, že je to skutečně vysílané. Jinak četl jsem zatim první díl, čtu jen když se nudim, což moc často nejni ale zatim dobré pokračuj.