Stargate Reborn, část čtvrtá - Hidden in shadows

Představení příběhu
Povídka se dějově vrací do období 3. série Stargate SG-1. Příběh se prolíná napříč celou galaxií, tedy nesleduje pouze určité lidi či týmy. Navíc, příběhová linie je od té seriálové pozměněna, a lišit se bude čím dál víc. Další podrobnosti a samotný příběh následuje v pilotním díle. Doufám, že se vám povídky budou líbit!

Stargate Reborn – Pilot

Goauldská mateřská loď v neznáme části vesmíru…
‚Můj pane, právě jsme vystoupili z hyperprostoru.‘ oznámil Jaffa obsluhující řídící panel.
‚Velmi dobře. Připrav své muže, Votare! Nechť jsou připraveni ve jménu svého boha obsadit tento svět!‘ odpověděl mu jeho pán s úsměvem na tváři. Konečně nalezli tak dlouho hledaný cíl.

Stargate Command, Colorado Springs…
‚Neplánovaná aktivace brány!‘ ozval se náhle skrze celou základnu hlas seržanta Waltera, následován poplašnými světly a alarmem.
‚Co se děje, seržante?‘ zjišťoval generál Hammond ihned po svém příchodu.
‚Někdo aktivoval bránu, pane. Zatím nepřijímáme žádný kód.‘ objasnil situaci seržant u počítače.
‚Jaké týmy máme venku, seržante?‘ pokračoval generál.
‚Momentálně pouze týmy 3, 5 a 9 pane. Ale nejdřív se mají vrátit až za 3 hodiny.‘ odpověděl Walter.
‚Uzavřete iris.‘ rozkázal generál a jeho zrak spočinul na bráně.
‚Červí díra aktivována!‘ ohlásil seržant.
Do místnosti konečně dorazili i členové SG-1.
‚Co se děje, pane?‘ zeptala se major Carterová.

Sokarův palác, Delmak…
Do místnosti začali pronikat dunivé zvuky, oznamující přicházejícího Jaffu. Vzápětí také vstoupil a poklekl před svým pánem. Ten na něho upřel svůj zrak.
‚O co jde, Shataku?‘ zazněl hrozivý hlas odněkud z kápě.
‚Můj pane, náš zajatec již promluvil.‘ pokorně odpověděl Shatak.
‚A co jsi tedy zjistil?‘ zvědavě se zeptal Sokar.
‚Pane, náš zajatec tvrdí, že Kronos získal souřadnice našeho cíle. Jeho loď údajně již dorazila k planetě.‘ znovu odvětil Jaffa.
‚Ty souřadnice, prozradil ti je?‘ zajímal se Sokar.
‚Ne, můj pane.‘ informoval Sokara jeho První muž.
Náhle se místnost otřásla, jak Sokar dal najevo svůj hněv. Udeřil do svého trůnu a poté vstal. Jeho První muž se chystal také vstát, a následovat svého pána, avšak ten si pouze vzal mučící tyč a nařídil mu, aby zůstal. Poté odkráčel ven z místnosti, velmi rozzuřen.

Goauldská mateřská loď, neznámá část vesmíru…
‚Můj pane, výsadek je již připraven.‘ ohlásil Kronosovi Jaffa.
‚Začněte!‘ pokynul mu jeho pán.
Lodní hangáry opustily dvě lodě a plnou rychlostí zamířily k povrchu planety. Jejich štíty úspěšně odolávaly žáru při průchodu atmosférou a dovolili tak několika desítkám Jaffů dostávat se stále blíž a blíž ke svému cíli. Vše sledoval Kronos osobně ze svého peltaku, s rukama založenýma za zády a s napětím v očích. To však náhle vystřídal údiv.
Výsadkové čluny vyslané k planetě náhle zmizely z radaru. Udiven však nebyl pouze Kronos, nýbrž i Jaffa, který sledoval radar spolu s ním. Okamžitě začal provádět všemožné úkony, aby zjistil, co se stalo.
‚Můj pane, naše lodě se ztratily ze senzorů!‘ vyslovil Votar zbytečně.
‚Zjistěte, co se stalo!‘ rozkázal Kronos a jeho oči zažhnuly.
Jaffa se ani nezdráhal odpovědět. Dále pokračoval ve své činnosti, snažíc se najít své bratry vyslané k planetě. V hloubi duše doufal, že snad atmosféra planety brání zachycení lokalizačního signálu, či se lodě porouchaly na povrchu. Senzory ho však z těchto úvah vyrušily.
‚Pane, senzory znovu zachytily naše lodě. Míří směrem k nám!‘ oznámil novou událost Votar.
‚Jak se opovažují vzepřít se svému bohu!‘ vykřikl rozzuřeně Kronos.
‚Nedokážu si to vysvětlit, můj pane.‘ odpověděl mu Jaffa.
‚Spoj mě s těmi hříšníky, nechť poznají hněv svého boha!‘ přikázal mu Kronos, a spolu s běžným zažhnutím očí tentokráte také zaťal pěst.
‚Spojení bylo navázáno pane, ale neodpovídají.‘ oznamoval dál Votar.
Kronos přistoupil k pultu a udeřil do něho oběma pěstmi. Sledoval, jak se obě dvě výsadkové lodě stále přibližují k Hata’ku. Letěly plnou podsvětelnou rychlostí a stále neodpovídali na volání.
‚Zničte ty sholvy!‘ otočil se ke svému služebníkovi.
‚Ale pane!‘ snažil se odporovat Votar.
‚Okamžitě splň můj rozkaz, nebo zemřeš v plamenech jako tví bratři!‘ neustoupil Kronos.
‚Jistě, můj pane. Provedu.‘ odpověděl Votar a přešel k ovládání zbraňových systémů. Zaměřil obě dvě lodě na kolizním kurzu a vypálil. Jenže se nic nestalo. Zkusil to tedy znova, avšak odezvy zbraňových platforem se nedočkal. Bezradně se otočil ke svému bohu.
‚Můj pane, zbraně nereagují.‘ vysvětlil mu.
‚Cože?‘ znovu vykřikl Kronos.
‚Nevím, pane. Zkusil jsem to několikrát, ale systémy nefungují.‘ pokračoval Votar.
‚Ustup!‘ rozkázal Kronos a sám se ujal řízení lodi. Avšak ani on nedokázal sestřelit letící lodě. Už se chystal něco přikázat svému Jaffovi, ale systémy lodi náhle zhasly. Všechny, včetně podpory života. Překvapení vystřídal zmatek, který propukl na celé lodi. Jaffové netušili, co se děje, a jeden po druhém začali bez kyslíku umírat.
Kronos, pozorujíc situaci, rychlým krokem vyšel z peltaku, a ještě rychlejším zamířil k hangáru. Ten však byl příliš daleko. Zásoba kyslíku pomalu, ale jistě začala docházet, a Kronos upadl na zem. Neschopen pohybu mu ještě naposledy zasvítily oči. Ty vzápětí vyhasly a goa’uld zemřel.

Stargate Command, Colorado Springs…
‚Pane, již přijímáme kód. Je to SG-9!‘ ohlásil seržant Walter.
‚Otevřít iris‘ reagoval ihned Hammond.
‚Pane, nemá se náhodou SG-9 vrátit až za několik hodin?‘
‚Ano, to má.‘ odpověděl Hammond a otočil se k bráně. Z ní však nevystoupili členové SG-9. Byl to někdo jiný. Byla to Tok’ra Anise.

Zasedací místnost, SGC…
‚Tak madam, co vás přivádí na Zemi?‘ zeptal se generál Hammond Anise.
‚Znáte to, pane, zase budeme muset nasadit svoje zadky pro záchranu galaxie.‘ odpověděl typickým způsobem plukovník O'Neill, za což byl odměněn vyčítavým pohledem jak generála, tak i Anise. Ostatní členové SG-1 jen napjatě čekali.
‚Generále Hammonde, přišla jsem vás požádat o pomoc.‘ řekla konečně Anise. Než však mohla pokračovat, přerušil ji plukovník.
‚A je to tady. Jen abyste věděla, nenechám vás na mě vyzkoušet ani nové kalhoty!‘ pronesl O'Neill. Sam se jen usmála, avšak Daniel bral situaci vážněji.
‚Mohli bychom znát detaily?‘ zeptal se Anise, která očividně tuto otázku čekala.
‚Děkuji, doktore Jacksone. Jeden z našich agentů ve službách Kronose byl přede dvěma dny zajat.‘
‚Ani náhodou.‘ znova přerušil Anise O'Neill.
‚Mohu vědět co, plukovníku?‘ opětovala mu Tok’ra.
‚Nezachráníme ho. Ani nápad!‘ pokračoval Jack.
‚I kdyby to byl otec major Carterové?‘ zeptala se Anise.
‚A je?‘ neustával Jack.
‚Ne, plukovníku, není.‘ přiznala Anise.
‚No tak vidíte.‘ odpověděl Jack, usmál se a pohodlně se opřel ve svém křesle s pocitem vítězství.
‚Neunáhluj se Jacku!‘ vyčítavě se na něho podíval Daniel.
‚Neunáhluju se, Danieli. Pamatuješ přeci, jak to bylo posledně, ne? Málem jsme zemřeli. Střelili mě!‘ hájil se Jack.
‚Ale no tak, Jacku.‘ vyčítal mu dál Daniel.
‚Střelili mě! Střelili!‘ reagoval Jack.
‚Pánové, už toho nechte. Vyslechněme si, co nám chce Anise říct.‘ zastavil je generál a otočil se zpátky k Anise.
‚Děkuji, generále. Takže, jak jsem již řekla, náš agent pracující v řadách Kronose byl před několika dny zajat. Nejdřív jsme si nebyli jisti, kdo a kde ho vlastně vězní, ale nakonec se nám podařilo ho zaměřit. Drží ho Sokar na své domovské planetě.‘ dokončila svou předběžnou zprávu Anise.
‚Mohu se zeptat, proč je ten agent tak důležitý?‘ vznesla svou otázku Sam.
‚Mezi goa’uldy se před nedávnem objevila informace, že společenství Linvrisu zanechalo na jedné ze svých držav svou tajně vyvíjenou zbraň. Mezi Vládci soustavy tento fakt způsobil velký rozruch, a ihned všichni začali tuto planetu hledat. V poslední zprávě, kterou náš agent odeslal, stálo, že Kronos zjistil souřadnice oné planety. Bohužel však ve zprávě tyto souřadnice nebyly obsaženy, a nyní je již v zajetí Sokara. Mezi Sokarovými přívrženci však Tok’rové nemají žádného špiona, a tak se o záchranu nemohou pokusit sami.‘
‚Zpomalte trochu.‘ zastavil Anise znovu Jack a vypadal dosti zmateně.
‚Z jakého důvodu nemáte u Sokara žádné zvědy?‘ zeptal se Teal’c.
‚Jak jistě víš, Teal’cu, Sokar má velmi účinná opatření proti vniknutí vetřelců. Již několik našich špionů zahynulo ve snaze dostat se k němu.‘ zodpověděla jeho dotaz Anise.
‚Chápu.‘ pokýval hlavou Teal’c a znova utichl.
‚Mohl byste mi někdo připomenout, kdo je Linvris?‘ zeptal se Jack.
‚Goa’uldská liga soupeřící s Vládci soustavy, plukovníku.‘ odpověděla mu Anise.
‚Ehm, díky.‘ poděkoval Jack a dál zpracovával informace.
‚Takže, abychom si to ujasnili. Váš agent je držen v zajetí na domovské planetě Sokara.‘ řekl Daniel a otočil se k Anise.
‚Ano.‘ přikývla Tok’ra.
‚A vy po nás chcete, abychom ho zachránili? To mi zní trochu jako sebevražda.‘ konstatoval Daniel.
‚Jen trochu?‘ reagoval Jack.
‚Za žádných okolností nepošlu své lidi na tak sebevražednou misi. Je mi líto!‘ pronesl Hammond. Anise se již připravovala na přiměřenou odpověď, ale byla překřičena poplachem.
‚Neplánovaná aktivace brány!‘

Co se stalo na Kronosově lodi? Dostane Sokar, co chce? A dokáže Anise přemluvit generála k záchranné misi? To vše a mnohem víc v dalším díle Stargate Reborn!

Toto je pilotní epizoda příběhu. Rád bych, abyste ho co nejupřímnějí ohodnotili, a bude-li ohlas kladný, budou následovat i další epizody. Pokud jste došli až sem, pak Vám přinejmenším děkuji, že jste si můj výtvor přečetli, a doufám, že se Vám také líbil!

Tak jako první - povídky patří do citace.
Teď k povídce, po gramatické stránce to není špatné (samozřejmě by se chyby našly, ale není jich zas tak moc, aby působily rušivě). Co se týče dějové stránky povídky, tam je to o poznání "zajímavější". Ten nápad, alespoň jak je prozatím prezentován, mi přijde celkem neoriginální, na druhou stranu může se rozvinout, takže zatím bych ho úplně neodsuzoval.
Dále určité chyby, kupříkladu Onei'll, který se ve skutečnosti píše O'Neill, nebo to, že zničení podpory života na Kronově lodi, bereš jako okamžitou ztrátu veškerého kyslíku. Ztráta podpory života je dle mého maximálně tak zastavení cirkulace vzduchu (+ztráta umělé gravitace a dalších věcí).

Celkově bych napsal to, co platí pro všechny povídky. Těžko se to dá hodnotit po úvodním dílu, na zevrubnější hodnocení jich budeš muset vydat víc .

Opraveny některé chyby na základě tvého upozornění, díky

Stargate Reborn, část druhá - Step forward

Sokarův palác, Delmak…
Sokar právě procházel ponuře osvětlenou chodbou. Cestou minul několik Jaffů, kteří skláněli své hlavy ihned poté, co ho zahlédli. V pravé ruce držel mučící trojzubec a na levé měl nasazenou ozbrojenou ruku. Pohled na něho vyvolával mrazení v zádech.
Ještě několikrát zahnul doprava i doleva, až nakonec došel ke dveřím, kde stál Jaffa v rudé zbroji. Ten automaticky levou ruku zaťatou v pěst položil na své pravé rameno a uklonil se.
‚Můj pane, zajatec je připraven k dalšímu výslechu.‘ řekl, když Sokar přistoupil až ke dveřím.
‚Otevři!‘ rozkázal Sokar. Jaffa na chvíli strnul. Ještě nikdy neviděl svého pána tak rozzuřeného. Stačila však chvilka, a byl znovu při smyslech. Přejel rukou přes panel ve zdi a dveře před Sokarem se otevřely. Tím se Goa’uldovi naskytl pohled, který ho doslova pohladil na duši.
V místnosti se šetřilo světlem ještě víc, než na chodbách. Jediné zařízení zde představoval stolek, umístěný v rohu ubikace, hned vedle dveří. Na postranních zdech byly připevněny dvě plápolající louče, které vrhaly své světlo doprostřed vězení. Tam bylo bezvládné mužské tělo připoutáno za ruce pomocí okovů, upevněných ke zdi železnými řetězy. Jeho ubohý stav potvrzovaly rány po celém těle, to jak se postupně střídali Jaffové ve snaze získat pro svého pána co nejvíce informací. To však ještě nebylo nic oproti tomu, co přicházelo právě teď.
‚Hm!‘ otočil se Sokar na Jaffu a hlavou pokynul k zajatci.
Jaffa popadl šálek s vodou ze stolku a vychrstl jeho obsah na zajatce. Toho to očividně probudilo, a stěží pozvedl svou hlavu, aby zaostřil na nově příchozího. Těžko říct, zda-li byl vystrašen, když spatřil Sokara. Byl již tak unavený, že jakékoliv pocity nebylo možné vysledovat.
‚Připrav to!‘ rozkázal znovu Sokar a Jaffa odkráčel ke stolku. Tam začal nalévat rudou tekutinu do šálku, který před chvilkou vyprázdnil. Postava v plášti mezitím udělala pár kroků, které stačily k tomu, aby Sokar měl zajatce na dosah ruky. Pohrdavě se na něho podíval a na jeho tváři se objevil lehký úsměv.
‚Víš, kdo já jsem?‘ promluvil k zajatci.
Ten však neodpovídal. Hodiny mučení mu sebraly všechnu sílu a odhodlání. To Sokara zřejmě nepotěšilo, jelikož přiložil hrot trojzubce k tělu zajatce. Ten se vzepjal bolestí a jeho slabý křik zněl Sokarovi jako píseň na dobrou noc.
‚Odpověz!‘ vyštěkl tentokrát Sokar.
‚S-s-s-sokar.‘ odpověděl s vypětím všech sil zajatec.
‚Hm. Pak tedy víš, že smrt je pro tebe vykoupením.‘ pokračoval Goa’uld. Mezitím k němu zezadu přistoupil Jaffa s šálkem plným rudé tekutiny v ruce. Sokar si ho však nevšímal.
‚Řekni mi, co chci vědět, a já ti tu laskavost prokážu.‘ vybízel zajatce Sokar.
‚Co chceš vědět?‘ zeptal se zajatec, a poté vyplivl na zem krev z úst.
‚Kam se vydala Kronosova loď?‘ odpověděla mu postava v plášti.
‚N-nemám tušení.‘ odvětil mu připoutaný muž, tentokrát se však zakašlal.
‚Hahahaha.‘ usmál se Sokar a rukou pokynul Jaffovi. Ten přistoupil k zajatci, uchopil jeho hlavu a počal své snažení vylít mu do chřtánu Sokarovu krev z šálku. Připoutaný muž ještě chvíli stačil odporovat, ale Jaffa byl silnější. Nalil tekutinu zajatci do úst a ta pak držel zavřená. Zajatci tak nezbylo nic jiného, než narkotikum spolknout.
‚A teď mi řekneš, co chci vědět!‘ spokojeně pronesl Sokar.

Kontrolní místnost, SGC…
Do místnosti sešli po schodech postupně všichni členové SG-1, následováni generálem Hammondem a Tok’rou Anise.
‚Někdo se vrací, seržante?‘ otázal se generál Hammond.
‚Ne, pane. Je to kódovaná zpráva od Tok’rů!‘ hlásil situaci seržant Walter.
‚Dokážete ji dešifrovat?‘ zeptal se znovu generál.
‚Jistě pane. Dejte mi minutku.‘ odpověděla mu major Carterová a usedla k počítači. Začala do něho zadávat různé příkazy, na což Jack zareagoval lehkým úšklebkem. Ostatní čekali, až Sam svou práci dokončí. Brána se mezitím uzavřela.
‚Červí díra deaktivována.‘ plnil dál svou povinnost seržant Walter.
‚Hotovo, pane!‘ oznámila major Carterová. Zraky všech spočinuly na monitoru počítače, kde bylo právě vyobrazeno několik řádků goa’uldských symbolů.

Místnost s vězněm v Sokarově paláci, Delmak…
‚Prozraď mi, kam odletěl Kronos ve své lodi?‘ křičel Sokar na vězně před sebou.
‚J-já, n-ne-nevím.‘ stále odporoval zajatý muž.
‚Aaargh!‘ vykřikl Sokar a hrot mučícího trojzubce přložil ke spánku zajatce. Ukrutná bolest mu znovu projela celým tělem, které bylo čím dál tím blíž totálnímu zhroucení.
‚Můj pane!‘ ozvalo se náhle za zády Sokara. Ten podal mučící trojzubec Jaffovi stojícímu vedle něj a otočil se. Spatřil svého Prvního muže, jak klečí ve dveřích, v ruce držíc tyčovou zbraň a hlavu skloněnou. Byl celý udýchaný, nejspíše tedy měl důležitou zprávu.
‚Proč přerušuješ mé potěšení, Shataku?‘ chtěl vědět ihned Sokar.
‚Omlouvám se, můj pane, ale dostali jsme důležitou zprávu!‘ obhajoval své jednání Shatak, stále klečící a stejně udýchaný.
‚O co jde?‘ vyzvídal dál jeho pán.
‚Tvá loď na hlídce v sektoru Rok’mel zachytila slabou energetickou stopu z povrchu zdejší planety, odpovídající použití transportních kruhů. Velitel lodi tedy vyslal kluzáky, aby svými senzory danou oblast na planetě prozkoumaly.‘ hlásil Shatak.
‚A našli něco?‘ vyptával se Sokar.
‚Ano, můj pane. Podle předběžného průzkumu se jedná o tunely Tok’rů!‘ odpověděl mu jeho První muž.
‚Velmi dobře, Shataku.‘ pochválil Sokar Jaffu. V očích se mu odráželo světlo z loučí na zdi, a na jeho tváři se znovu objevil úsměv.
‚Připrav své muže, Shataku! Zničíme ty podzemní krysy jednou provždy!‘ rozkázal vzápětí Goa’uld a vydal se ven z místnosti. Zastavil ho však dotaz Jaffy, který hlídal vězně.
‚A co máme dělat s ním, můj pane?‘
‚Přesuňte ho na loď. Cestou si s ním ještě promluvím.‘ odpověděl mu Sokar a zmizel z dohledu. Místnost po něm opustil i Shatak, načež druhý Jaffa začal s odpoutáváním vězně. Ten v bezvědomí upadl na chladnou zem a několik kapek krve z jeho úst ji zašpinilo. Toho si však Jaffa nevšímal. Čekal na procházející stráž, která by mu pomohla s transportem zajatce na Sokarovu mateřskou loď.

Kontrolní místnost, SGC….
‚Díky, majore.‘ reagoval generál Hammond.
‚To je zlé.‘ řekl po pár sekundách Daniel.
‚Co? ‘ nechápal stále Jack.
‚Je to nouzová situace.‘ pokračoval Teal’c, snažíc se Jackovi nenadálou událost vysvětlit.
‚Hm, díky Teal’cu.‘ odpověděl mu Jack, na což Teal’c pouze pokýval hlavou.
‚Generále, musím se okamžitě vrátit zpátky!‘ požadovala Anise.
‚Co se to taky krucinál děje?‘ požadoval zase plukovník vysvětlení.
‚Ehm, Tok’rové evakuují.‘ odpověděl mu tentokráte Daniel.
‚Jo? A proč? Špatní sousedi?‘ pokračoval Jack.
‚Naše základna byla odhalena mateřskou lodí patřící Sokarovi.‘ zareagovala tentokráte Anise.
‚Ach tak. No to je pak smůla.‘ odvětil Jack.
‚Generále Hammonde, prosím, musím se okamžitě vrátit na základnu Tok’rů a pomoct s evakuací.‘ požádala znovu Anise.
‚Samozřejmě. Můžeme vám nějak pomoci? Máme volných několik týmů, které by vám mohli pomoci se stěhováním na novou planetu.‘ nabízel generál.
‚Toho si velmi vážíme, generále, avšak byli bychom radši, kdybyste znovu zvážili náš požadavek o záchrannou misi.‘ naléhala Anise.
‚Jak jsem řekl. Nepošlu své lidi na domovskou planetu nejmocnějšího Goa’ulda v galaxii. Taková mise by byla sebevraždou!‘ odporoval Hammond.
‚Generále! Chápu vaše obavy, i my bychom byli stejně skeptičtí, jako vy. Avšak za současné situace nebude brána tak silně střežena. Podle našich informací se brána na Sokarově domovské planetě Delmaku nachází někde uvnitř jeho paláce, jehož stráž i Sokar osobně však budou pravděpodobně již na cestě k základně Tok’rů. Již mnohokrát jste prokázali, že jste schopní bojovníci, a věřím, že dobře vyzbrojená skupina by byla schopna našeho člověka osvobodit. Musíte pochopit, že ty souřadnice pravděpodobně skrývají účinnou zbraň proti všem Vládcům soustavy. Není tak jen v našem zájmu ji najít.‘ přednášela své argumenty Anise.
Všichni členové SG-1 nyní spočinuli zrakem na generálovi. Napjatě čekali, jak se generál rozhodne.
‚Generále, Anise má pravdu. Sokarův palác nebude tak silně střežen, když sám Sokar nebude přítomen. Taková šance se již nemusí naskytnout.‘ řekla Sam.
‚Hm.‘ souhlasně pokýval Teal’c.
‚Víte, generále, pokud na té planetě je zbraň, kterou bychom mohli těm hadům konečně nakopat…ocasy, pak bychom měli…‘ chtěl pokračovat Jack.
‚Nenamáhejte se, Jacku. Už jsem se rozhodl. Váš návrh přijímáme.‘ otočil se k Anise.
Ta se jen uklonila, čímž projevila svůj vděk. Poté se otočila k zadávacímu počítači, aby mohla zadat adresu na základnu Tok’rů.

Základna Tok’rů, neznámá planeta…
Brána se aktivovala a z ní vyběhla Anise. Nad povrchem planety již prolétaly letky kluzáků a času bylo málo. Aby však mohla pomoci svým druhům, musela se dostat ke kruhům.

Kronosova mateřská loď, neznámá část vesmíru…
Na chodbách ležela mrtvá těla Jaffů i lidí, z nichž se stali hostitelé Goa’uldů. Celou loď zahalila tma a ticho. Náhle však nastala změna.
Systémy lodi opět naskočily. Světla v chodbách i místnostech se opět spustila a osvětlila ležící postavy bez života. Dveře hangáru se otevřely, a dovnitř vlétly oba dva výsadkové čluny. Hata‘k se poté lehce otřásl a pohled na planetu zmizel. Loď letěla hyperprostorem.

Místnost s bránou, SGC…
‚Všichni jste se dobrovolně přihlásili, abyste mohli podpořit tým SG-1. Vaší misí tedy bude proniknout na nepřátelské území a zachránit jednoho člověka od našich spojenců. Mějte na paměti, že jste hluboko v nepřátelském týlu, a že jste odkázáni pouze na sebe. Hodně štěstí!‘ dokončil svůj proslov generál Hammond a sestoupil z rampy. Poté se vydal do kontrolní místnosti. Jeho místo zaujal plukovník O’Neill.
‚Takže, dámy a pánové, všichni jste byli na dnešním briefingu, takže víte, o co jde. Já bych jen rád dodal: Nakopejte jim zadky!‘
‚Ano, pane!‘ jednohlasně odpověděli muži a ženy před ním.
Jack sestoupil z rampy právě včas.
‚Sedmý symbol…start!‘ ozvalo se z reproduktorů. Nestabilní energetický vír vyšlehl z brány stejně rychle, jako vzápětí zmizel.
‚SG týmy 1, 2, 4 a 7, máte zelenou! Vraťte se zpátky!‘ popřál jim ještě generál.
‚Vrátíme, pane!‘ odpověděl mu plukovník. Poté přistoupil k hranici červí díry a vhodil do ní dva omračující granáty. Začal odpočítávat od pěti.
‚SG týmy vpřed!‘ rozkázal, když dopočítal, a sám se vydal bránou jako první.

Sokarův palác, Delmak…
Před bránou ležela dvojice omráčených Jaffů. Místnost byla tentokráte kromě loučí osvětlena také aktivní červí dírou, kterou nyní procházeli členové všech čtyř SG týmů. Konečně prošel i ten poslední a brána se zavřela.
‚Teal’cu, postarej se o tady ty dva. Ostatní, zajistěte prostor!‘ rozkázal znovu Jack.

Toto je druhá a zatím poslední epizoda příběhu Stargate Reborn! O dalším osudu příběhu rozhodnete vy, čtenáři, svým ohodnocením. Enjoy!

zatim to vypadá dobře určitě piš dál

[Dragon]

ještě by neškodil krátký úvod povídky (do prvního příspěvku nad povídku) stačí pár slov, když pominu to že je to v pravidlech, tak je to pro čtenáře mnohem lepší... nemusím čís x dílů abych věděl o co jde... stačí opravdu jen pár stručných vět (bez spoileru)

Popis byl přidán na upozornění Dragona, děkuji

Tak mi to nedalo a přináším Vám třetí část příběhu Stargate Reborn! Enjoy it!

Stargate Reborn, část třetí - Fallen's Return

V minulých dílech jste se dočetli...

Kronosova loď vstoupila do hyperprostoru. Kdo ji řídí a kam má namířeno?
Sokar se vydal k základně Tok’rů i se svým novým zajatcem. Podaří se mu zjistit, co potřebuje?
Anise se vrátila ze Země. Dostane se k transportním kruhům včas?
Jednotky SGC vedené plukovníkem O’Neillem pronikly do Sokarova paláce. Naleznou zde to, co hledají?

Dozvíte se v následujícím díle...

Sokarův palác, Delmak…
Místnost s bránou se právě teď jenom hemžila vojáky SGC. Ti zajišťovali všechny východy, aby je Jaffové nemohli překvapit a dostat se dovnitř.
‚Čistý!‘ ohlásil major Garris, velitel SG-4, když prozkoumal situaci u chodby po levé straně od brány, která vedla dál do nitra paláce.
‚Čistý!‘ ozval se tentokráte poručík Benningham, člen stejného týmu, jistící chodbu na opačné straně.
‚Díky.‘ poděkoval jim Jack a otočil se k Teal’covi, který právě dokončoval svou práci s omráčenými strážemi.
‚Hej, Teal’cu!‘ zavolal na něho O’Neill. Teal’c právě spoutal i druhého Jaffu, a otočil se k Jackovi.
‚Ano, O’Neille?‘ zeptal se ho.
‚Nevíš náhodou, kde tady můžou mít vězeňské cely?‘ chtěl vědět Jack.
‚Plány této stavby jsou mi neznámé, O’Neille. Zajatce mohou držet kdekoliv.‘ odpověděl mu jeho Jaffský přítel.
‚A víš alespoň, jak velké to tady může být?‘ vyzvídal dál Jack.
‚Přibližně stejně velké, jako mateřská loď.‘ oznámil mu Teal’c.
‚Takže hodně velké?‘ pokračoval Jack.
‚Ano, O’Neille.‘ reagoval Teal’c.
‚Dobře.‘ spokojil se s odpovědí Jack a otočil se ke svým lidem. Ti se rozmístili po místnosti do obranné formace.
‚Tak jo lidi, jdeme na to! Major Garris a jeho tým zde zůstanou hlídat bránu. SG-2 a SG-7, vy se vydáte tou levou chodbou. Velet vám bude tady major Griff.‘ dopověděl Jack a hlavou pokynul ke Griffovi. Ten mu jen spěšně zasalutoval a rukou podal znamení mužům, kteří byli právě svěřeni pod jeho velení. Ti se jeden po druhém začali ztrácet v postranní chodbě, tak tiše, že je skoro nebylo slyšet.
‚Dávej na ně pozor, Michaele.‘ stačil ještě říct Jack, než se i major Griff vydal následovat své muže.
‚Tak, to bychom měli. Carterová, Danieli, Teal’cu, my jdeme tou druhou chodbou.‘ dořekl a lehkým klusem se vydal na cestu jako první. Ostatní členové SG-1 ho nenechali dlouho čekat, a zanedlouho již v místnosti zbyla jen SG-4.
Dorozumívajíc se pouze tichými posunky rukou, se zbraněmi namířenými před sebe a zkoumajíc každou místnost, postupovala SG-1 velmi pomalu. Chodby se táhly do nekonečna, a v každé bylo několik vchodů a místností. Postup byl navíc zpomalen také Jaffskými strážemi, které tudy procházely. Pokaždé, když nějakou Jack zaslechl, zvednul ruku zaťatou v pěst, zrovna jako to udělal teďka.
Všichni se zastavili, ukryti v postranní chodbě. Zdálo se, že hlavní cesta tvoří jakýsi kruh, z jehož vnitřní strany se nacházely východy z různých ubikací, zatímco na tu vnější se napojovaly vedlejší chodby stejné, jako ta, v které se teď Jack se svým týmem nacházel. Na jejich konci se pak nacházely odbočky, které vedly k dalším místnostem, včetně k té, v níž se nacházela Hvězdná brána a nyní také SG-4.
‚Zdá se, že jsme došli k jádru budovy.‘ konstatovala Sam.
‚Jo. A taky že se to tu hemží Jaffy.‘ odpověděl jí plukovník.
‚Pane, možná tu někde bude počítač s informacemi a plány budovy. Mohli bychom pak urychlit náš postup.‘ pokračovala Sam.
‚A jste si jistá, že je to v tomto patře?‘ zeptal se jí Jack.
‚Ne, pane, ale je jen jediný způsob, jak to zjistit.‘ odpověděla mu Carterová.
‚Asi jo. Teal’cu.‘ pokynul Jaffovi plukovník.
Teal’c přeběhl přes celou šířku hlavní chodby a přitiskl se ke zdi na druhé straně. Následoval ho Daniel, zatímco je plukovník s majorem kryli. O’Neill se již chystal dát znamení Carterové, ale z jeho vysílačky se náhle ozval hlas.
‚Plukovníku, tady major Griff. Ozvěte se, přepínám.‘ znělo z rádia. Zprávu doprovázel zvuk palby jak z pozemských, tak i tyčových zbraní.
‚Tady plukovník O’Neill. Co se tam sakra děje?‘ chtěl vědět Jack.
‚Plukovníku, narazili jsme na silnou hlídku poblíž místnosti s kruhy. Chtěli jsme se stáhnout, ale obklíčili nás v jedné z postranních chodeb. Nevím, jak dlouho to vydržíme, pane. Přepínám.‘ dokončil své hlášení major Griff.
‚Vydržte, majore, jsme na cestě k vám! Přepínám.‘ řekl Jack do vysílačky, ale odpovědi se již nedočkal. Doufal, že to je pouze znamení toho, že major Griff pomáhá svým mužům odolat náporu Jaffů.
‚Pane?‘ otočila se k němu Carterová.
‚Griff a jeho muži mají problémy. Musíme je najít a pomoct jim. Víte, jak na to, majore?‘ objasnil situaci Jack.
‚No, jsem si jistá, že tato budova má zabudované i vnitřní senzory, pane. Pokud bych se dostala k řídícímu počítači a…‘ vysvětlovala Sam, ale Jack ji přerušil mávnutím ruky.
‚Takže potřebujeme najít počítač.‘ shrnul to plukovník, a major jen přikývla.

SG-2 a SG-7 se ocitli pod palbou...

Základna Tok’rů, neznámá planeta…
Brána se zavřela, to však byla Anise již několik desítek metrů od ní. Hlídky kluzáků, kroužící nad oblastí, ji ihned začaly pronásledovat. Několik střel dopadlo těsně za ni, avšak samotná Anise v těle Freyi stále unikala. Kluzáky ji však nakonec dohnaly, a energetická koule z jejich zbraní dopadla těsně vedle prchající Tok’ry. Tu to odhodilo několik metrů dopředu a způsobilo jí lehký otřes. Dopadla však do měkkého písku a symbiont udržoval hostitele při smyslech, a tak se postavila s úmyslem pokračovat dál. Náhle uslyšela něčí hlas.
‚Anise!‘ ozvalo se odněkud po její pravé ruce. Otočila hlavu tím směrem. Byl to Martouf a několik dalších Tok’rů, jen pár metrů od ní.
‚Pospěš, Anise!‘ křičel na ni její druh a rukou na ni zuřivě mával. Kluzáky se velmi rychle blížily a Tok’rové na zemi je ani s pomocí tyčových zbraní nedokázali zastavit. Anise se tedy rozběhla směrem k Martoufovi. Zvuk motorů se blížil čím dál tím víc a ona věděla, že není mnoho času. Když doběhla dostatečně blízko, skočila Martoufovi k nohám, načež se aktivovaly transportní kruhy. Zvuk motorů náhle zmizel a ona ležela místo na hřejivém písku na chladné zemi. Kolem ní zrovna prošli dva Tok’rové, nesoucí nákladní bednu a směřující dál systémem tunelů.

S pomocí Tok'rů se Anise dostala na základnu...

Sokarova mateřská loď, hyperprostor…
Po peltaku se zrovna procházel sem a tam Sokar. Stále přemýšlel, jak přiměje svého vězně, aby mu prozradil, kam odletěl Kronos. Z jeho zamyšlení ho vyrušil Shatak.
‚Můj pane, dálkové senzory hlásí jednu mateřskou loď na orbitu neobydlené planety. Blížíme se.‘ hlásil situaci ze senzorů.
Goa’uld se ani nezdráhal mu odpovědět. Dál přecházel po celém peltaku a pokračoval ve svých úvahách. Znovu se však ozval jeho První muž.
‚Můj pane, dorazila zpráva z vašeho paláce.‘ oznámil Shatak.
‚Co se v ní píše?‘ chtěl vědět Sokar, mírně podrážděný z neustálého přerušování jeho myšlenek.
‚Do tvého paláce pronikli vetřelci, můj pane! Hlídky je však zadržely v západním sektoru, poblíž místností s vězni. Jaké jsou tvé rozkazy?‘ zajímal se Shatak.
‚Cože?!‘ neudržel Sokar svůj hněv.
‚Můj pane, doporučuji…‘ chtěl něco navrhnout Shatak, avšak Goa‘uld ho mávnutím ruky umlčel.
‚Nařiď svým mužům na Delmaku, aby obsadili Chaapa’ai a okamžitě uzavřeli všechny východy! Chci ty vetřelce vyslechnout hned, jak se vrátím!‘ rozkázal svému Prvnímu muži Sokar.
‚Ano, můj pane!‘ odpověděl mu Shatak a otočil se zpátky k řídícímu pultu, aby splnil své rozkazy.

Sokar ví o vetřelcích na Delmaku…

Západní sektor Sokarova paláce, Delmak…
‚Rogersi!‘ vykřikl major Griff, když muže před ním zasáhl výstřel z tyčové zbraně do ramene. Přiběhl k němu a odtáhl ho za vestu doprostřed chodby, kde bylo relativně bezpečno.
‚Zdravotníka!‘ otočil se poté k střílejícím mužům za sebou, snažíc se přivolat pomoc zraněnému vojákovi. Jeden z členů SG-2 k němu přiběhl, odhodil zbraň a rychle sundal svůj lékařský batoh ze zad. Položil ho před sebe, otevřel jednu z menších kapes a začal se v ní přehrabovat. Zároveň si prohlížel Rogersovo zranění.
‚Pane…pokud to nezvládnu, prosím…‘ chytil Griffa za rameno Rogers a snažil se mluvit, avšak major mu rukou naznačil, ať ve své snaze ustane.
‚Šetřete síly, kapitáne! Čeká nás ještě dlouhá cesta domů.‘ snažil se být optimistický.
‚Pane, rána je ošklivě spálená. S tím nemůžu nic moc dělat, dokud se nedostaneme zpátky na základnu.‘ hlásil situaci kapitán Harris, zdravotník týmu majora Griffa.
‚Udělejte, co se dá, kapitáne! Já se mezitím půjdu podívat, jak můžu pomoct támhle.‘ rozkázal mu Griff a poklepal mu na rameno. Poté vstal a zaujal pozici místo kapitána Rogerse.
Přestřelka mezi jeho muži a Jaffy ani trochu nepolevila na své intenzitě, spíše naopak. Jaffů přicházelo chodbami stále víc a víc, a i přesto, že nejméně dvě silné hlídky již vojáci SGC zabili, pomalu začali muži v rudých zbrojích získávat navrch. To koneckonců potvrzoval i zraněný kapitán Rogers, a major Griff to dobře věděl.
‚Jak jste na tom s municí, poručíku?‘ překřikoval hluk zbraní Griff, když jeho střely zasáhly a skolily dva Jaffy. Na jeho straně chodby vzápětí palba na chvíli ustala.
‚Dochází nám, pane. Moc dlouho to už nevydržíme!‘ oznámil mu další nepříjemnou zprávu poručík Green, a ze své zbraně vytáhl další prázdný zásobník. Rukou poté sáhl do jedné z kapes na své vestě a vytáhl nový, který s cvaknutím zasunul do zásobníkové šachty. Stejný úkon provedl i další člen SG-7 společně s majorem Griffem.
‚Toto je můj poslední.‘ dodal Green, než se na chodbě objevili další Jaffové, kteří ihned zahájili palbu. Nezbývalo, než jim přiměřeně odpovědět, a tak Griff spolu s ostatními palbu opětoval.
Trvalo několik dalších dlouhých minut, než se podařilo stráže udolat. Naštěstí muži na druhé straně chodby také přestali střílet, a to poskytlo majoru Griffovi možnost své síly přeskupit.
‚Zranění?‘ zvolal přes celou chodbu na tři muže, kteří pořád stáli v bojové pozici, připraveni odrazit další útok.
‚Negativní, pane!‘ odpověděl mu člen jeho týmu, poručík Mayers. Poté si však všimnul zraněného Rogerse na zemi, což v zápalu boje nedokázal.
‚Pane, kapitán Rogers…‘ chtěl opravit svou chybu Mayers, ale to už klečel major Griff vedle Rogerse.
‚Jak je na tom?‘ zeptal se kapitána Harrise.
‚Ošetřil jsem mu tu spáleninu a dal mu něco na bolest, ale to je vše, co nyní mohu udělat, pane.‘ odpověděl mu zdravotník.
‚Dobrá práce.‘ pochválil ho Griff a znovu mu poklepal na rameno. Poté vstal a pohledem zkontroloval muže na obou stranách chodby. Někteří z nich již drželi v rukou své záložní pistole.
‚Stav munice?‘ otočil se zpátky k poručíku Mayersovi.
‚Já a tady Growman jsme na nule.‘ hlásil mu situaci členů SG-2 Mayers.
‚Mě zbývá ještě jeden zásobník.‘ odpověděl mu muž vedle Mayerse, poručík Travis, člen SG-7.
‚Poručíku Greene, a vy?‘ požadoval hlášení i od mužů na druhé straně chodby.
‚Na nule. Všichni, pane.‘ obeznámil ho se situací poručík Green. Jeho hlášení potvrzovaly pistole v rukou obou mužů s nášivkami SG-7.
Major Griff chvíli uvažoval. Docházela jim munice a měli i zraněného. Tyto dvě skutečnosti mu stále probíhaly hlavou, až do chvíle, než se rozhodl. Přistoupil k Harrisovi, který klečel u zraněného Rogerse a kontroloval jeho stav.
‚Kapitáne, je schopen přesunu?‘ zeptal se Griff zdravotníka a ukázal na ležícího muže v bezvědomí.
‚Není to zrovna nejlepší, měl by zůstat v klidu. Ale myslím, že to zvládne, pane.‘ odpověděl mu Harris.
‚Dobrá.‘ reagoval major. Rukou poté ukázal na Mayerse, a vzápětí zase zpátky na Rogerse. Poručík Mayers zastrčil svou pistoli do pouzdra, došel k Harrisovu batohu, a vytáhl z něj skládací nosítka. Ty pak začal společně s kapitánem rozkládat. Major Griff vše sledoval, a když se konečně podařilo Rogerse na nosítka přesunout, uchopil vysílačku.
‚Plukovníku O’Neille. Jeden z našich mužů byl zasažen tyčovou zbraní a dochází nám munice. Vracíme se k bráně, abychom požádali o posily. Přepínám.‘ odvysílal zprávu veliteli SG-1.

Major Griff se se svými muži vrací k bráně…

Neznámá část Sokarova paláce, Delmak…
‚…racíme se k bráně, abychom požádali o posily. Přepínám.‘ ozvalo se z vysílačky Jacka. Ten zkontroloval bezpečnost situace, a poté uchopil vysílačku do ruky.
‚Rozumím, majore. Ohlaste situaci generálu Hammondovi. O’Neill, konec.‘ odpověděl a znovu nechal vysílačku vysílačkou. Carterová se na něho jen podívala, aby se ujistila, že si je vědom situace. Zdálo se, že je naprosto klidná a soustředěná, i přesto, že poslední dvě desítky minut strávili ve stejné chodbě kvůli kolem procházejícím hlídkám.
‚Tak Carterová, jdeme najít ten váš počítač.‘ řekl a znovu se podíval do hlavní chodby. Naštěstí nebyl nikde poblíž žádný Jaffa.
‚Ano, pane.‘ odpověděla mu Sam a chystala se něco dodat, ale přerušil je Teal’c.
‚O’Neille!‘ zavolal na Jacka a namířil svou tyčovou zbraň před sebe.
‚Co je, Teal’cu?‘ zajímal se O’Neill a prst měl připravený na spoušti.
‚Někdo se přemístil kruhy. Poslouchej.‘ zareagoval Teal’c a poté všichni utichli. Ten zvuk byl stále zřetelnější. Po chvíli již bylo také slyšet, co si přicházející Jaffové mezi sebou říkají.
‚Pane!‘ ozvala se náhle Carterová a pohledem naznačila za sebe. Rovněž odtamtud přicházela hlídka Jaffů.
‚Ehm, Jacku, takhle tu nemůžeme zkysnout navěky. Měli bychom se dostat ke kruhům.‘ navrhoval mu Daniel.
‚Jo, to bude asi nejlepší. Carterová, Danieli, kryjte nás. My s Teal’cem vyčistíme cestu.‘ rozkázal Jack.
Daniel, přitisknutý ke zdi, několika kroky překonal šířku hlavní cesty a vrátil se na svou původní pozici. Vytáhl z pouzdra svou pistoli, namířil její hlaveň směrem do chodby a sám se ukryl za zlatavým sloupem, který vystupoval ze stěny. Jack se mezitím přesunul na Danielovu pozici a zkontroloval zásobník. Poté svou zbraň namířil před sebe a čekal, zda hlídka dojde až k jejich pozici. Naneštěstí se na druhém konci postranní chodby, ve které byla Sam s Danielem, objevili dva muži v rudé zbroji. Carterová na nic nečekala a vystřelila několik projektilů v krátkých dávkách, čímž jednoho z Jaffů skolila k zemi. Jeho druh se však stihl vrátit do chodby, kterou přišli, připraven palbu opětovat.
‚Kel mek (vzdejte se)!‘ ozvalo se přes celou hlavní cestu a výstřel z tyčové zbraně těsně minul Jackovu hlavu. Zdálo se, střelba Sam přilákala i hlavní cestou procházející strážné. Jack s Teal’cem tedy rovněž vystřelili, ani jeden však svůj cíl netrefil.
‚Teal’cu, kryj mě!‘ otočil se ke svému Jaffskému příteli, který jen přikývl. Rukou rozepnul větší kapsu na své vestě a vytáhl z ní granát. Následovně odjistil pojistku a pár sekund čekal. Mezitím Jaffové na hlavní cestě stačili ještě několikrát vystřelit, avšak Teal’c plnil svou úlohu dobře.
‚Kryjte se!‘ zařval O’Neill poté, co odjištěný granát poslal vstříc nepříteli. Ještě se stačil otočit zády od svého cíle a zacpat si uši, avšak to bylo vše. Výbuch otřásl zdmi a rozmetal oba dva Jaffy na kusy.
‚Jdeme!‘ znovu křikl O’Neill a rozběhl se cestou tam, kde před chvílí explodoval granát. Teal’c obrátil svou zbraň do postranní chodby, aby mohl krýt Sam i Daniela, kteří v předklonu běželi za Jackem. Onen Jaffa, který byl skrytý ve své chodbě, instinktivně vystoupil ze svého úkrytu a zbraň namířil na oba dva prchající členy SG-1. Teal’c byl ovšem rychlejší, a rána z jeho tyčové zbraně zasáhla bojovníka na druhé straně do hrudi. Ten padl mrtev k zemi. Poté se i Teal’c vydal následovat Jacka, který již doběhl do místnosti s kruhy.
‚Dělej, Danieli.‘ pobízel ho Jack, když archeolog právě vbíhal do místnosti. Jako druhá doběhla Sam a posledním byl Teal’c. Z chodby se ozvaly hlasy Jaffů, a tak Sam zmáčkla několik tlačítek na ovládacím panelu. Ta jen zeleně zablikala, a vzápětí se platforma na zemi, která ukrývala kruhy, otevřela. Teal’c ještě svou zbraní stačil vystřelit na panel ve zdi, aby zabránil pronásledovatelům v jejich činnosti. Spolu s ostatními pak zmizel v záblesku bílého světla.

SG-1 se přenesla transportními kruhy…

Hangár Kronosovy mateřské lodi, hyperprostor…
Pod desítkami zavěšených kluzáků a vedle několika nákladních lodí zde byly umístěny i oba dva výsadkové čluny, které se vrátily z planety. Dveře jednoho z nich se náhle otevřely, a z lodi vystoupila asi dvoumetrová postava v těžké zbroji a s maskou, zakrývající její tvář.
Chvíli trvalo, než se ona bytost v hangáru zorientovala. Poté se již vydala k východu, který však neotevřela pomocí ovládacího panelu ve zdi. Bytost zvedla svou paži, na jejímž zápěstí bylo připevněno zařízení podobající se velkému náramku, avšak s na první pohled viditelnou hlavní, která mířila směrem k samotné ruce a dál před ni. Objevilo se několik záblesků, a po dveřích již nebylo ani památky. Zjevně spokojen se svou prací, nebo snad s prací své zbraně, vyšel vetřelec z hangáru a namířil si to k peltaku.

Na lodi se objevil neznámý vetřelec…

Základna Tok’rů, neznámá planeta…
‚Anise!‘ ozvalo se náhle a vzápětí se objevila postava ve fialových šatech.
‚Rádkyně Garshaw!‘ zareagovala Anise. Uvědomila si, že stále leží na zemi, a tak se spěšně postavila na nohy a uklonila.
‚Ráda tě vidím, Anise, byť za těchto nepříznivých podmínek.‘ přivítala ji Garshaw z Belotu a rovněž se uklonila.
‚Jak pokračuje evakuace, rádkyně?‘ vmísil se do rozhovoru Martouf.
‚Podařilo se nám vyklidit a zničit většinu tunelů, avšak jak sám víš, nemáme nyní přístup k bráně. Snažíme se tedy vytvořit podzemní průchod až k Chaapa’ai, abychom se mohli přesunout na novou planetu.‘ oznámila mu současnou situaci Garshaw.
‚Půjdu tedy pomoct s evakuací zbylých částí komplexu. Rádkyně, Anise.‘ uklonil se Martouf a rozběhl se jedním z tunelů neznámo kam, následován pohledy jak Anise, tak Garshaw.
‚Přijali lidé z Tau’ri náš požadavek?‘ otočila se rádkyně zpátky k Anise.
‚Ano, rádkyně. Věřím, že se jim podaří Aldwina zachránit.‘ přikývla Anise.
‚Ano, to já taky. Ráda bych, aby ses nyní…‘ chtěla něco říct Garshaw, ale přerušil ji zezadu přibíhající Tok’ra.
‚Co se děje?‘ zeptala se rádkyně Tok’ry před sebou.
‚Rádkyně, naše senzory zachytily další mateřskou loď vystupující z hyperprostoru na orbitu planety, nejspíše Sokar osobně. Také jsme zaznamenali Al-Keshe, mířící k povrchu planety!‘ podal hlášení Tok’ra.
‚Již není čas. Musíme zabránit Jaffům v průniku do tunelů!‘ rozkázala Garshaw.
‚Ano, rádkyně.‘ přikývl Tok’ra a znovu odběhl pryč.

Al-Keshe míří k povrchu planety…

Pokračování příště...

Tak, i přes zatím ne moc velký ohlas Vám přináším již čtvrtou část příběhu Stargate Reborn. V tomto díle očekávejte i menší vesmírnou potyčku! ENJOY

Stargate Reborn, část čtvrtá - Hidden in shadows

V minulých dílech jste se dočetli…

Major Griff se vrací spolu s dalšími muži k bráně. Podaří se mu vytočit Zemi a podat hlášení generálu Hammondovi?
SG-1 pomocí kruhů uprchla Jaffským hlídkám. Kam je však kruhy zavedly?
Sokar dorazil na orbit planety Tok’rů. Co budou jeho další kroky?
Na Kronosově lodi se objevil příslušník cizí rasy. Jaké jsou jeho úmysly?

Dozvíte se v následujícím díle…

Neznámá část Sokarova paláce, Delmak…
Temnou a tichou místnost náhle osvětlil jasný bílý záblesk, to jak se ze stropu náhle vynořily transportní kruhy. Jejich typický zvuk se odrážel od stěn, dokud znovu nezmizely a v místnosti neponechaly svůj náklad.
‚ Carterová?‘ ozval se zničehonic Jack.
‚Ano, pane?‘ odpověděla Sam. Mezitím si všichni až na Teal’ca zapnuli své svítilny.
‚Je tu tma.‘ konstatoval svým typicky humorným způsobem Jack.
‚Pokusím se s tím něco udělat, pane.‘ znovu zareagovala Sam a vydala se směrem dopředu, po směru světla ze své svítilny.
Trvalo nějakou tu chvíli, než se Sam podařilo najít ten správný panel. Poté již místnost osvětlilo několik bílé světlo vydávajících koulí, umístěných rovnoměrně na všech čtyřech zdech. Jack vzápětí svou zbraní namířil doprostřed ubikace, stále stojíc tam, kde ho zanechaly kruhy. Teal’c instinktivně udělal to samé se svou tyčovou zbraní.
‚Co to kruci je?‘ zašklebil se nad náhle spatřeným objektem Jack.
Doprostřed místnosti byla zabudována jakási komora na podporu životních funkcí. Kolem dokola se pak nacházely různé panely či stoly, na kterých ležely všemožné nástroje. Ovšem to, na co mířil Jack s Teal’cem, bylo uvnitř oné komory.
‚Vypadá to jako humanoid, pane. Avšak těžce raněný.‘ snažila se situaci objasnit Sam. Daniel mezitím sebral z jednoho stolu klasickou Goa’uldskou čtecí tabulku.
‚Opravdu?‘ reagoval podezíravě Jack.
‚No, má to hlavu, trup, dvě nohy i ruce. Rozhodně to má podobnou stavbu jako my, pane.‘ přejížděla pohledem postupně z jedné části na druhou Sam.
‚Nok’tar.‘ řekl nečekaně Daniel, což mu vysloužilo udivené výrazy jak Sam, tak i Jacka. Teal’c pouze zvedl hlavu a zamračil se.
‚Ehm, neboli nehostitel.‘ pokračoval Daniel v překladu Goa’uldské tabulky. Údiv však z tváří ani jednoho nezmizel. U Teal’ca se neprojevila žádná reakce, stále mířil na humanoida uvnitř komory.
‚Je to tak, že ano?‘ chtěl se ujistit Daniel a obrátil se na Jaffu.
‚Ano, Danieli Jacksone.‘ odpověděl mu Teal’c.
‚Říkal jste nehostitel?‘ zeptala se Sam, stále zírajíc na archeologa před ní.
‚Tak se to tu píše.‘ objasnil ji situaci Daniel.
‚A co se v té tabulce píše dál?‘ chtěl vědět Jack. Carterová mezitím přistoupila k jednomu z ovládacích pultů vedle komory, a začala zadávat různé příkazy.
‚Carterová!‘ okřikl ji hned Jack, a přerušil tak Daniela, který se chystal mu odpovědět.
‚Jen se snažím zjistit, jak se odsud můžeme dostat. Nevidím tu totiž žádné dveře.‘ vysvětlovala mu Sam. A opravdu, v místnosti nebyly žádné na první pohled patrné dveře, o čemž se Jack sám přesvědčil, když si celý prostor důkladně prohlédl.
‚Ale taky byste mohla tu věc probudit!‘ obával se nejhoršího Jack, a zbraní ukázal dovnitř komory.
‚Nebojte se, pane. Budu si dávat pozor.‘ ujistila ho Sam, zatímco se Daniel již obrátil k jednomu z dalších ovládacích panelů.
‚Myslím, že tu něco mám.‘ ozval se náhle, otočený k velkému displeji nad panelem.
‚Našel jsem tu nějaké záznamy, nejspíše Sokara. Teal’cu, mohl bys mi pomoci s překladem?‘ žádal o pomoc Daniel.
‚Jistě.‘ pokýval hlavou Teal’c a několika kroky došel až k Danielovi. Svůj zrak pak upřel na displej, kde bylo právě vyobrazeno několik řádků Goa’uldských symbolů.
‚Tak Teal’cu, mohl bys mi přeložit tady toto? Píše se tam něco o korábu, nebo tak něco, že?‘ ukázal mu Daniel na jeden z řádků.
‚Je to zmínka o tom, jak Sokarova hlídková loď nalezla v opuštěné části vesmíru velmi poškozenou loď. Z ní pravděpodobně transportoval toho mimozemšťana sem, do své laboratoře.‘
‚Dobrá, tak to bychom měli.‘ četl dál v textu Daniel, zpracovávajíc nové poznatky.
‚A co vy Carterová, jak pokračujete?‘ přistoupil nyní Jack k Sam.
‚No, vypadá to, že tento pult monitoruje životní funkce toho mimozemšťana uvnitř, pane.‘ odpověděla mu.
‚A jak na tom je?‘ zajímal se dál Jack.
‚Moc dobře ne, pane. Podle těchto údajů je na pokraji smrti.‘ dedukovala Sam z informací, které se jí ukazovaly.
‚Dobrá, hlavně tu potvoru neprobuďte.‘ poklepal jí na rameno a otočil se k Danielovi s Teal’cem. Ti stále překládali Goa’uldský text z obrazovky.
‚Teal’cu, máš tušení, jak se odsud můžeme dostat?‘ zeptal se a vyrušil tak oba dva z jejich činnosti.
‚Tato místnost je pravděpodobně skryta hluboko v podzemí, když zde vedou pouze kruhy. Ovšem měl by tu být únikový východ, pro případ nouze.‘ reagoval Teal’c.
‚Jasně. Víš co, nech překlad Danielovi a pojď mi pomoct ten východ najít.‘ řekl Jack a začal ohmatávat zdi. Teal’c to samé započal zkoušet na druhé straně laboratoře.
‚Pane?‘ ozvala se tentokráte Sam.
‚Jo, Carterová?‘ odpovídal jí Jack, stále hledajíc únikový východ.
‚Červeně to bliká.‘ pokračovala Sam.
‚Co červeně bliká?‘ zajímal se Jack.
‚Ten mimozemšťan.‘ hlásila dál Sam. Jack se náhle otočil, a s vyděšeným výrazem přeběhl k pultu, kde právě stála. Na hrudi mimozemšťana opravdu blikalo červené světlo.
‚Carterová, co jsem vám říkal!‘ obořil se na Sam.
‚Já ho neprobudila.‘ snažila se bránit.
‚Ale teď červeně bliká! To předtím nedělal.‘ dál soptil Jack.
‚To ne, pane.‘ uznala svou chybu Sam. Nyní se k nim otočil jak Daniel, tak Teal’c.
‚Máte aspoň tušení, proč to bliká?‘ uklidňoval se již pomalu Jack.
‚Ne, pane.‘ dodala Sam a podívala se znovu dovnitř komory.
‚Všiml jste si někdo, že ta komora není Goa’uldská?‘ ozval se Daniel a přešel ke komoře z druhé strany.
‚Co to podle vás znamená?‘ chtěla vědět Sam.
‚Podle těch záznamů, které se mi mimochodem bez Teal’ca překládaly velmi těžce, byl ten Nok’tar, jak jim říkají Goa’uldi, nalezen na opuštěné lodi uprostřed ničeho a poté přesunut Sokarem sem.‘ mluvil nadšeným tónem Daniel.
‚Na co narážíte?‘ stále vyzvídala Sam.
‚Jejich civilizace musela být přeci velmi vyspělá, když dokázala vybudovat vesmírné lodě a zajímá se o ně dokonce Sokar, ne?‘ pokračoval Daniel.
‚Ano, je to pravděpodobné.‘ nahrávala mu na konečný smeč Sam.
‚Chci tím říct, co když jsme aktivovali nějaké nouzové vysílání, které přivolá další z jeho rasy?‘ dokončil svůj objevný projev Daniel a pohledem přelétl všechny své přátele v místnosti.
‚Cože?!‘ neskrýval svoje rozhořčení Jack.
‚Přemýšlej, Jacku. Když byli, nebo jsou tak vyspělí, určitě mají i signál, kterým o sobě dávají vědět v případě ztroskotání. Něco jako jejich SOS.‘ snažil se mu svou teorii vysvětlit Daniel.
‚Chceš mi tím říct, že právě teď můžou být na cestě další tyhle potvory?‘ začínal chápat Jack.
‚Ano, přesně to se ti snažím říct, Jacku.‘ přikývnul archeolog.
‚Pane, Daniel může mít pravdu. Možná jsem omylem deaktivovala rušící pole, které tu Sokar nechal, a které bránilo tomu signálu v aktivaci.‘ souhlasila Sam s teorií.
‚Já vám říkal, že si s tím nemáte hrát.‘ podotknul Jack s pocitem, že měl zase pravdu.
‚Ano, pane. Ale mohla bych se pokusit to pole znovu aktivovat, pokud mi to dovolíte.‘ navrhla Sam další postup.
‚A máme snad jinou možnost?‘ ironicky se zeptal Jack.
‚Asi ne, pane.‘ odpověděla mu Sam a začala znovu manipulovat s ovládacím pultem před sebou.
‚Teal’cu, co kdybychom si trochu pohnuli s tím hledáním, hm?‘ dodal Jack a ještě rychlejším tempem začali s Teal’cem hledat cestu ven.

SG-1 se ocitla v Sokarově laboratoři…

Peltak Kronosovy mateřské lodi, hyperprostor…
Bytost v mohutné zbroji právě klečela u hlavního řídícího panelu, kde manipulovala s ovládacími krystaly a instalovala zde jedno z dalších vlastních zařízení. Loď mezitím dál letěla hyperprostorem, skryta před zraky všech, kdo by ji snad mohli hledat.
Vetřelec zrovna dokončil svou práci a znovu zasunul kryt ovládacích krystalů na své místo, když se nad panelem objevil holografický displej. Zobrazoval však zcela jiné informace než obvykle, včetně naprosto neznámých a negoa’uldských symbolů. Celou obrazovku nyní zabírala mapa galaxie s označenými cílovými body, kterými byly domovské planety různých Vládců soustavy. Vetřelec zatím jen stál a onu mapu si prohlížel.
Mapa se náhle změnila. Místo celé galaxie se objevil detailní pohled na Sokarovu domovskou planetu. V jednom místě pak blikalo červené světlo, což očividně zaujalo vetřelcovu pozornost. Přistoupil blíž k pultu a položil na něho obě své ruce. Obraz se opět změnil, náhled na planetu vystřídal detail Sokarova paláce. Červené světlo se nacházelo v jednom z podzemních pater.
Ještě několik momentů trvalo, než vetřelec zadal do počítače nové koordináty. Poté zkontroloval, zda generátory energie pro let hyperprostorem pracují na plný výkon. Spokojen se zjištěnými údaji se nyní přesunul k ovládání únikových modulů. Několika příkazy aktivoval automatický odpal určené souřadnice, které vzápětí do počítače doplnil. Pak už jen řídící panel uzavřel a sám vstoupil do jednoho z velmi těsných modulů. Ten se uzavřel, a nyní zbývalo jen počkat, než loď doletí do své cílové destinace.

Kronosova loď míří k novým souřadnicím...

Západní část Sokarova paláce, Delmak…
‚Pohyb chlapi, jdeme!‘ zavelel major Griff a první tři muži vyrazili kupředu. Následovali je dva muži, nesoucí zraněného kapitána Rogerse. Jako poslední jim kryli záda major Griff a jeden člen SG-7.
Jejich postup byl nečekaně velmi rychlý. Vraceli se stejnými chodbami, jako předtím, jenže nyní zde nebyly přítomny žádné Jaffské stráže, což majora Griffa velmi znepokojovalo. Neměl však čas uvažovat o tom, kam se všichni Jaffové poděli, a raději postupoval tak rychle, jak to jen bylo možné, dokud zde stráže nebyly. Jeden z mužů vepředu však náhle zvedl ruku zaťatou v pěst, a tak se všichni zastavili.
‚Poručíku, hlaste situaci!‘ zašeptal Griff a čekal na hlášení o okolním dění.
‚Jsme už jen pár chodeb od brány, pane, ale zdá se, že nejsme jediní, kdo tam má namířeno.‘ konstatoval Travis, jehož tvrzení potvrzovaly ozvěny Jaffských bot nesoucí se chodbami. Major Griff se jen zamračil. Poté vzal do ruky vysílačku a snažil se spojit s majorem Garrisem, jehož muži bránu hlídali.
‚Majore Garrisi, tady major Griff. Ohlašte situaci, přepínám.‘ řekl do rádia. Z něho se však místo odpovědi ozýval pouze šum.
‚Majore Garrisi, tady major Griff, ozvěte se.‘ pokračoval Griff, stále však bez úspěchu. K bráně se mezitím hrnulo čím dál tím víc Jaffů.

Sokarova laboratoř, Delmak…
‚Mám to, pane!‘ zvolala Sam. Červené světlo z hrudi mimozemšťana v komoře zmizelo.
‚Dobrá práce, Carterová. Teď nám pojďte pomoct hledat cestu ven.‘ pochválil ji Jack, který stále marně pátral po východu.
‚Ehm, omluvte mě, že se tak blbě ptám, ale nebude to pole rušit i naše vysílačky?‘ chtěl vědět Daniel, který na chvíli přestal s překládáním Goa’uldských záznamů.
‚Ano, pravděpodobně ano.‘ odpověděla mu Sam, která však ještě neuposlechla Jackovu žádost.
‚Až se dostaneme ven, tak už to bude jedno.‘ uzavřel celou záležitost Jack a podíval se na Carterovou, která však pořád stála u ovládacího pultu.
‚Pane, ráda bych se pokusila napojit se na hlavní počítač a najít plány celé budovy.‘ žádala o svolení Sam.
‚Carterová, pamatujete se, jak to dopadlo naposledy?‘ zeptal se jí Jack.
‚Ano, pane, ale teď už vím, na co si mám dávat pozor. Žádná další nehoda by se již neměla stát. Navíc, je to asi nejlepší způsob, jak najít cestu ven.‘ podávala mu své argumenty Sam.
‚Dobrá, ale dívejte se, co mačkáte. A snažte si trochu pohnout.‘ řekl Jack a vrátil se ke svojí práci.

Západní část Sokarova paláce, Delmak…
Majoru Griffovi se stále nepodařilo navázat spojení s týmem hlídajícím Hvězdnou bránu. Navíc, cesta k ní byla nyní neustále a neprodyšně střežena Jaffskými ozbrojenci.
‚Pane, a co SG-1?‘ zeptal se Griffa poručík Travis.
‚Ani s nimi se mi nedaří navázat kontakt, poručíku. Myslím, že jsme v tom teď sami.‘ obeznámil ho se situací Griff.
‚Ano, pane. Co tedy podnikneme?‘ ptal se dál poručík.
‚Nemám tušení.‘ odpověděl mu major Griff a z jeho tváře se dala vyčíst bezradnost.

Cesta k bráně je zatarasena Jaffy…

Sokarova mateřská loď, orbit neznámé planety…
‚Můj pane, Al-keshe právě dorazily k povrchu a začaly bombardovat celou oblast. Jaké jsou tvé další rozkazy?‘ hlásil situaci svému bohu Shatak. Sokar se právě vrátil od výslechu svého vězně. Vypadal velmi rozhořčeně, což si jeho První muž vyložil jako následek mlčení mučeného zajatce. Obdivoval, že ten muž dokáže tak dlouho vzdorovat, avšak nyní se soustředil na sledování senzorů. Ty hlásily, že kluzáky započaly svůj návrat do svých mateřských lodí, přenechávajíc své místo nově příchozím Al-keshům.
‚Shataku, nařiď všem lodím na povrchu, aby se stáhly zpátky. Zničíme ty podzemní krysy z orbitu jejich planety!‘ rozkázal Sokar a přistoupil blíže k výhledu na planetu, připraven sledovat, jak jeho střely rozbrázďují její povrch.

Tok’erská základna, povrch neznámé planety…
‚Rádkyně Garshaw!‘ ozvalo se a Tok’ra ve fialových šatech se otočila. Stál tam Martouf.
‚Rádkyně, senzory hlásí, že se bombardéry i kluzáky stahují z povrchu planety. Znamená to snad, že se nás Sokar chystá vyhladit z orbitu?‘ vyděšeně podával hlášení.
‚Je to pravděpodobné.‘ odpověděla mu však s klidem Garshaw.
‚Co tedy budeme dělat, rádkyně? Proti dvou Sokarovým mateřským lodím nemáme šanci!‘ chtěl vědět Martouf.
‚Je čas, abychom ukázali svou pravou sílu. Zaveď mě do hlavní síně Nejvyšší rady!‘ rozkázala rádkyně a vydala se spolu s Martoufem chodbami plnými sem a tam pobíhajících Tok’rů, kteří stále přesunovali své zásoby a vybavení do bezpečnějších míst. Hlavní síň však nebyla daleko, a tak trvalo pouze nepatrnou chvíli, a oba dva již stáli před vchodem do ní. Rádkyně poté přešla ke stolu, ze kterého pomocí nějakého ovládacího zařízení na ruce vysunula komunikační kámen. Ten vzala do ruky a začala mluvit.

Sokarova mateřská loď, orbit neznámé planety…
Všechny kluzáky se již vrátily do svých hangárů a Al-keshe zaujmuly pozice vedle svých mateřských lodí. Sokar již netrpělivě vyčkával, až jeho lodě započnou zánik Tok’rů na povrchu planety. Jeho První muž se už chystal začít střílet, avšak holografický displej před ním zablikal a ukázal neznámou loď vynořující se zpoza měsíce, který planetu obíhal. Její konstrukci však senzory nerozpoznaly.
‚Můj pane, zpoza měsíce se právě vynořila neznámá loď a míří k nám!‘ oznámil Goa‘uldovi Shatak.
‚Nějaký výtvor Tok’rů?‘ posměšně se pousmál Sokar a na displeji sledoval, jak se k jeho lodím přibližuje nepřítel.
‚Hlídej, aby ti zrádci neuprchli z planety přes Chaapa’ai!‘ přikázal svému Prvnímu muži.
‚Ano, můj pane. A co ta loď, která míří k nám?‘ očekával další rozkaz Shatak.
‚Zničte ji.‘ řekl Sokar a znovu se usadil na svůj trůn. Shatak započal plnit jeho nejnovější příkazy, zatímco jeden z dalších Jaffů přistoupil k ovládání zbraňových systémů. Několik oranžových střel náhle zamířilo k neznámému plavidlu, což dalo signál i druhé Sokarově lodi, aby začala střílet. Zanedlouho již na trup lodě, mířící k Sokarovým Ha’takům, dopadla první salva energetických střel. Zdálo se však, že jí to v jejím postupu ani trochu nezpomalilo.
‚Můj pane, ta loď stále míří k nám!‘ popisoval situaci Shatak.
‚Vypusťte kluzáky a Al-keshe!‘ rozkázal mu Sokar. Velmi ho zaujala výdrž neznámého plavidla.
Bombardéry i s kluzáky opustily bezpečí svých mateřských lodí a plnou rychlostí zamířily vstříc nepříteli. Jejich střely se však minuly účinkem stejně, jako střely Ha‘taků, a loď pokračovala po svém přímočarém kurzu. Bylo očividné, že jí nechrání žádný štít, a ani neopětovala palbu, avšak její trup se zdál být velmi odolný.
‚Můj pane, loď opouští stovky menších útvarů!‘ zděšeně vykřikl Shatak. Nová událost donutila Sokara postavit se a převzít ovládání lodi. Shatak však nelhal, senzory skutečně hlásily stovky menších objektů na cestě k Sokarovým mateřským lodím. Velmi naštvaně byl nucen Goa’uld vydat rozkaz svým kluzákům, aby svou pozornost zaměřily na menší lodě, jelikož samotný Ha’tak by tolik cílů sestřelit nedokázal. Věděl však, že ani s pomocí kluzáků a dalších doprovodných lodí nezabrání, aby některé z těch vetřeleckých objektů dorazily až do svého konečného cíle. Aktivoval proto ochranný štít lodi na plný výkon.
Kolem obou Ha’taků se rozzářila oranžově zbarvená energetická bariéra, sloužící jako ochrana lodi. Kluzákům se mezitím podařilo sestřelit pár desítek nepřátel, avšak další a další jim unikali. Nakonec se museli nevyhnutelně střetnout i s mateřskými loděmi.
Spoléhajíc na štít, Sokara velmi překvapilo a rozzuřilo, když ty objekty prošly bariérou a zanořily se do trupu jeho lodi. Počítač náhle začal hlásit několik desítek průrazů v různých částech Ha’taku, kde také začala unikat atmosféra. Displej nad ovládacím pultem přehledně zobrazoval, v jakých místech na lodi se tak právě děje. Ovšem největší překvapení Sokara čekalo až v hlášení vnitřních senzorů, které ukázaly nové životní formy na palubě, vystupující z těch transportních modulů, jak si sám již odvodil účel těch ještě nedávno neznámých objektů. Ještě plný vzteku přikázal Shatakovi, aby se svými muži okamžitě ty vetřelce našel, a zničil. Sám pak udeřil do pultu takovou silou, že do něj málem prorazil díru. Jeho oči ještě naposled spočinuly na displeji, kde bylo vidět, jak jeho lodě stále střílí jednu salvu za druhou na to plavidlo, ze kterého byly moduly s vetřelci vystřeleny. Šlo vidět, že síla Goa’uldských zbraní se konečně začala projevovat, a trup vetřelecké lodi již byl značně poškozen. To Sokara alepoň na chvíli uklidnilo, než se rozhodl za doprovodu svých stráží vydat do hangáru.

Vetřelecká loď napadla Sokarovy mateřská plavidla…

Pokračování příště...

No musím tě pochválit, velice dobrá povídka. Troufám si říct že patří k nejlepším tady na fóru. Rozhodně piš dál, jsem zvědavěj jak se to vyvíjet.

Povídka vypadá celkem dobře, už se těším na pokračování.

Mě se to líbí je to moc hezké a ty obrázky to byl také vítečný nápad.

Mno, jedním slovem, "supr", to nepopíšu.. To chce tak celej řádek těch "suprů"..

Je to vinikající. Ty obrázky tomu dávají šťávu, styl psaní se velmi dobřer čte a těch několik dějů ten řpíběh dobře prodlužuje. Určitě piš dál, budu se těšit..

Cool další díl bude???

to by me tez zajimalo kdy bude dalsi dil