Znovuzrození - Pyramida - nový díl 17.1.

Povídka se odehrává po konci SG: Atlantis, stím že události posledního dílu se nestaly. Celá povýdka bude vyprávěna Mikem Morganem. Z počátku se vám může zdát že je to podobné SGU, ale to je jen ze začátku. Tak přeju pěkné počtení a btw.: na Acta Bohemica se pracuju, jen mě nějak nenapadá jak pokračovat.

Úvod

Zazvonil zvonek a já jsem neochotně otevřel oči. Uviděl jsem nějakou slečnu na druhé straně postele, pěkná brunetka, všude po pokoji byly poházené věci moje i její. Zazvonil znovu, bože jak mě bolela hlava. Zakřičel jsem: „Jo, už jdu. Hlavně přestaň zvonit! ” Konečně ticho, alespoň chvíli. Pomalu jsem šel ke dveřím, zakopával jsem o různé věci, co se váleli po zemi. Moc jsem si na pořádek nepotrpěl. Podíval jsem se kukátkem, kdo mě otravuje, vždyť ještě není ani dvanáct. Armáda? Letectvo? Co ti tu chtějí? Otevřel jsem dveře.
„Dobrý den, jste Mike Morgan?” zeptal jsem mě prošedivělý generál letectva.
„Jo, to sedí, to budu já.“ Odpověděl jsem mu.
„Já jsem generál O´neill, pokud budete souhlasit, máme pro vás práci.“ Řekl klidným hlasem a já jsem na něj nechápavě zíral.
„Počkat, počkat, já už jednu práci mám.“ Odpověděl jsem.
„Ale no tak Miku, nesnažte se lhát. Oba víme, že vás minulí měsíc vyhodily a že toto je pro vás jediná pracovní nabídka. Po tom co jste udělal, už vás nikdo nezaměstná.“ Řekl generál.
„Dobře, dostal jste mě. Ale to nic nemění na tom, že žádnou práci nechci. “ Řekl jsem už trochu naštvaně.
„Jak chcete, tady je moje vizitka. Zavolejte, kdyby jste si to rozmyslel.“ Domluvil, vnutil mi vizitku, pomalu se otočil a odešel.
„Sbohem generále.“ Řekl jsem si už jen tak pro sebe a s úšklebkem na tváři jsem mu zamával. Generál to ale slyšel a odpověděl: „Já bych řekl, nashledanou pane Morgane.“

Konečně jsem byl zase sám se svými myšlenkami. Přemýšlel jsem o té práci, co mi nabízel ten generál. Neměl jsem žádnou práci, z té poslední mě vyhodily, neměl jsem na výběr, musel jsem tu práci vzít. Došoural jsem se k telefonu a vytočil číslo z vizitky. Chvíli se nic nedělo a pak mě pohltilo bíle světlo a všechno kolem mě se změnilo. Z pohodlí mého bytu se najednou stala obrovská místnost s velkým množstvím počítačů v několika řadách na jedné straně a se třemi obrovskými obrazovkami na druhé straně. A já jsem stál uprostřed toho všeho jen v trenkách a v županu.
„Pan Morgan, říkal jsem si, jak dlouho vám to bude trvat.“ Řekl generál O´neill a posměšně dodal: „Pěkný župan.“
„Jo jasně, dělejte si ze mě srandu.“ Odpověděl jsem na jeho provokaci.
„Tak k věci, podepište se tady, tady a tady.“ Ukazoval generál na různá místa ve stohu snad stovky papírů.
„A co že to vlastně podepisuju, generále?“ zeptal jsem se.
„Smlouvu o utajení, a tady máte schválenou bezpečnostní prověrku.“ Odpověděl generál.
„A k čemu to všechno? Myslel jsem, že budu nějaký bezvýznamný technik na nějakém druhořadém projektu.“
„Právě naopak Miku, jste pro nás důležitější než si myslíte.“ Řekl generál a zmizel v záři transportního paprsku.

„Jak to sakra myslel.“ Říkal jsem si pro sebe.
„To se brzy dozvíte.“ Řekl brýlatý chlápek s účesem jako by právě proletěl křovím.
„A vy jste?“
„Omlouvám se, jmenuji se Jackson. Dr. Daniel Jackson,ale můžete mi říkat Danieli.“
„Mike Morgan.“ Řekl jsem a podal jsem mu ruku.
„Měl by jste si jít sbalit, zítra vyrážíme na McMurdo.“ Řekl Daniel a nechal mě transportovat zpět do mého bytu.

A pokud jste to přečetli tak nemusíte hned komentovat, je to jen úvod, vím že je krátký a nic neříkající.

dobrý. moc dobrý. pěkně se to čte,a dostal mě ten účes "jako by právě proletěl křovím"

Tak tohle je nářez člověče . Hned potom co jsme si přečetly tuto ktátkou povýdku, tak jsme v šoku, tedy jsem, abych začal fungovat relativně normálně. Na to, jak krátký text to je, je zajímavé, že i na tak malém prostoru se objeví takové chyby. Shoda podmětu s přísudkem habrovala a přišlo mi, že čárky jsou největším nepřítelem.

Abych se dostal k textu, tak musím říct, že i po dějové stránce je to hoooodně zajímavé. Zejména se mi líbí rozhodnost toho chlapa, který generála skoro pošle do pryč(mimochodem O'Neill se píše s velkým N) a vzápětí volá na dané číslo, že tu práci chce.
Už vůbec nebudu řešit, že ho transportují na loď, kde podepíše protokol o utajení a pošlou ho zase zpět domů, aniž by mu řekli, jakou práci vlastně podepsal.

EDIT: Pro jistotu připíši formuli, která je pravdivá a to jest, že tohle neber nějak příšerně osobně a taky jako impulz, abys přestal psát. Snad každá povídka tady na fóru má své odbytiště a své čtenáře. Já se mezi ně nezařadím, obávám se .

no,tak měním názor.já tu nejsem abych něco pořádně kritizoval,většinou to přelítnu abych věděl o co de,povídek je tu spoustu. no,k věci-jedno doplnění:
špatně: „Jo, to sedí, to budu já.“ Odpověděl jsem mu.
správně: „Jo, to sedí, to budu já.“ odpověděl jsem mu.
toto máš v celém díle. jinak souhlasím s dark angelem...

[Dragon]

bohužel hned první věta mi vyrazila dech... a to konkrétně použití první osoby (takové povídky moc nemusím), ale nakonec jsem si to tedy přečetl a:

dějově je to vskutku nadějné (i když mé osobě - ale ne všem se můžeš zavděčit, že? - nesedí ona první osoba)
ale co mi nejvíce vadilo - a to více než 1. osoba - je snad věše ostatní:
jako nevím jak ty, ale mě někam transportovat jen v županu a v trenkách, tak moc nadšen nebudu a když ani nevím že něco takového je možné, tak rozhodně má cca 3. věta nebude znít: 'myslel jsem že budu jen...' ale: 'co to *** je' popřípadě jiné alternativy podobného významu - a rozhodně by to byla asi moje první reakce) - takových věcí bych mohl vytknout více... ale na začátek je to dobré .)

The Piko:
to má špatně více lidí a myslím že mezi ně i patřím - tedy vím že mezi ně patřím, ale pak to letí korekcí a na tohle jsem se nikdy nezaměřil (po korekci), takže nevím

Mno jak tak čtu vaše komentáře, tak se radši vrátím do wordu a předělám spoustu věcí než sem dám další díl. A věřte nebo ne, bude mít i korekci.

Povídku jsme přeletěla a je to krátké na hodnocení, ale co chci říct, že jak dodržovat pravidla ohledně přímé řeči jsou již napsané v Povídkové poradně.
Jinak ještě doplnění The Pika: „Jo, to sedí, to budu já(čárka, ne tečka)“ odpověděl jsem mu.

Dík za rady, snažil jsem se jimi řídit. Jinak opět přeju pěkné počtení a doufám že je to lepší než byl úvodní díl.

Cesta

Byt Mika Morgana
„Ale ne, už zase. Ten zvonek tu už dlouho nebude.“
Pomalu jsem se vydal otevřít, po cestě jsem se podíval na hodiny. Ukazovaly šest hodin. Otevřel jsem dveře a tam stál, stejně jako když jsem ho potkal včera.
„Zdravím Miku,“ zamával na mě s podivným úsměvem na tváři.
„Hej Danieli, víte kolik je hodin!?“
„Jo, je čas vyrazit na letiště,“ odpověděl na moji otázku.
„Ok, ok, už jdu. Jen na sebe něco hodím. Ne, že mě zas transportujete jen v trenkách.“
„Žádný strach, dnes cestujeme pěkně po staru. Autem, letadlem a pak tím co bude k dispozici.“
„Tak jo, dejte mi deset minut. Přijdu za vámi do auta, můžete počkat tam?“
„Jo, jasně,“ odpověděl Daniel a odešel.
„Podělaná práce, už teď ji nesnáším. Vstávat v šest? To není normální,“ stěžoval jsem si pro sebe.


O pár chvílí později jsem už seděl ve vládním speciálu letícím směrem na Antarktidu. A tehdy mě to poprvé napadlo. Generál O´neill, Dr. Daniel Jackson, ještě chybí Carterová, Teal´c a Mitchell a máme celou SG1.
„Danieli, nejsi náhodou doktor archeologie, že ne? “ zeptal jsem se.
„Náhodou jsem, proč se ptáš?“
„Jen tak, přemýšlel jsem, ale to je jedno,“ odpověděl jsem Danielovi a dál jsem se věnoval svému iPhonu a za chvíli jsem usnul.

„Všechno jasné?“ zeptal se muž v uniformě generála.
„Ano pane.“
„Dobře odcházíte za půl hodiny, běžte se připravit.“

„Brána aktivní, pane, červí díra stabilní, v okolí sondy nejsou žádné známky života!“ řekl seržant obsluhující zadávací počítač.
„Děkuji, seržante. SG1 máte zelenou,“ řekl generál.
Po té vlajkový tým prošel horizontem událostí a během několika vteřin se všech šest členů vynořilo z druhé brány na planetě na opačném konci galaxie.
„Tak jo, rozjedeme to. Danieli jdeš s Valou, Sam půjde s Mikem a Tyel´c se mnou. Tak snad tu najdeme nějaké pěkné antické hračky!“ rozděloval tým Mitchell a ukazoval, kterým směrem se mají týmy vydat. Všichni se vydali určenými směry a nováček se pomalu zapracovával do týmu.
„Miku, Sam, Danieli, Valo přijďte za námi, jsme asi půl míle východně od brány. Našli jsme něco velice zajímavého.“ ozvalo se všem z vysílačky.
„Už jdeme,“ odpověděla Sam a naznačila Mikovi směr.
„Za chvíli jsme tam,“ ozvalo se od Daniela.

„Hej, Came, co se ti stalo?“ zeptala se posměšně Samantha a přitom ukazovala na Cameronův krvácející nos.
„Vrazil jsem tady do toho,“ ukázal na obrovský kruh nápadně podobný bráně.
„Jak jsi to mohl přehlédnout? Vždyť je to obrovské.“ vysmívala se mu dál Sam.
„Bylo to zamaskované, když jsem do toho vrazil.“ bránil se Cameron.
„Dobře, zamaskovaná velká brána. Proč by něco takového Antikové stavěli?“ začala Vala přemýšlet nahlas.
„A navíc na ni nejsou symboly,“ dodala chvíli po té.
„Valo, Valo, brzdi zase ti to moc mluví,“ zastavil jsem ji.
„Vala má pravdu, sice to vypadá jako brána, ale nemá ani symboly ani chevrony,“ zastal se jí Daniel.

„Miku, Miku,“ třepal se mnou někdo. „Miku, vzbuď se.“
„Co, co se děje? A proč brána nemá symboly?“ zeptal jsem se rozespalým vylekaným hlasem a znovu jsem začal usínat.
„No tak, Miku, nespi, budeme přistávat a bude to dost házet,“ oznámil hlas.
„Jo. Co? Házet? Jasně.“

O chvíli později jsme s Danielem a jeho týmem mířili k základně, kde jsme měli počkat než nám připraví odvoz do vnitrozemí.
„Vítejte na McMurdo,“ řekl náš průvodce a pokračoval: „Moc se tu nezabydlujte, zítra pokračujete támhle tím směrem,“ ukazoval někam do dálky za obzor za obrovské hory sněhu a ledu.
„Jo a abych nezapomněl, budíček máte v pět. Přesně v pět.“ zdůraznil nakonec.
„Cože? V pět? Tak brzo jsem nevstával ani když jsem byl školou povinný!“ začal jsem si nenápadně stěžovat.
„Miku, přestaň, nemá cenu ho štvát.“ zastavil mě Daniel při pohledu na průvodcův rozzlobený obličej.
„Tak jo, jdeme, ať máme tohle místo za sebou.“ řekl jsem a šel jsem za naším průvodcem dovnitř.

Druhý den na McMurdo
„Dobré ráno, Danieli, tak kam to vlastně pojedeme?“
„Dobré Miku, něž ti řeknu kam pojedeme, musím tě zasvětit do programu.“ odpověděl mi Daniel i když jinak něž jsem chtěl.
„Cože? Do jakého programu? Myslel jsem že budu dohlížet na nějaké vybavení.“
„Tak to se pleteš Miku, v tomhle budeš mít mnohem větší roli, než si myslíš. Slyšel jsi někdy o Hvězdné Bráně?“ Zeptal se mně Daniel.
„Děláš si ze mě srandu? Myslíš ten seriál?“ ptal jsem se pobaveně.
„No, vlastně ano. Většina základních faktů ze seriálu je skutečných. Hvězdná brána, antikové, Atlantida, většina vesmírných lodí,“ řekl s naprostou samozřejmostí Daniel a zeptal se: „Kolik si toho ze seriálu pamatuješ?“
„Já ten seriál miluju, vyrostl jsem na něm. Takže co všechno je pravda?“ ptal jsem se zvědavě jako malé dítě, jako by byl zvědavý a nadšený každý fanoušek Hvězdné brány, kterému se právě splnil sen.
„Všechno kromě Furlingů, ve skutečnosti jsme před dvěma měsíci našli jejich město, je jen o něco menší než Atlantida. Války s Goauldy, s Orii i s Wraithy, všechno se stalo, a s Wraithy bojujeme i v této chvíli. Stojí před hranicemi naší galaxie a budují si tam předmostí. Staví si tam obrovskou stanici poháněnou ZPM.“
„Takže abych v tom měl jasno, Atlantida je ještě v Pegasu a Wraithi se ještě nepokusili zaútočit?“ ptal jsem se znovu.
„Zaútočily a my jsme je úspěšně odrazily, ale došly na způsob jak se dostat do naší galaxie i bez dalších ZPM,“ vysvětlil mi Daniel.
„Takže, jestli to dobře chápu tak máme hodně velkej problém, ale jakou roli v tom hraju já?“ ptal jsem se trochu s obavami v hlase.
„Pamatuješ tu Antickou základnu nedaleko odsud?“ zeptal se Daniel.
„Jo, jasně. Proč?“
„Protože podle databáze na Atlantis jsou tu ještě další dvě podobné základny asi 700 kilometrů od sebe a ty máš nejsilnější antický gen, jaký jsme zatím viděli. Tím pádem by měla být aktivace těchto základen snadnější a ty by jsi je měl být schopen bez problémů ovládat, jako bys to dělal odjakživa,“ Snažil se mě zasvětit do problému Daniel.
„Pánové, váš transport a zbytek průzkumného týmu čeká. Máte deset minut!“ oznámil nám voják v uniformě seržanta letectva.

A další díl nebude dřiv než za 14 dní, ještě dodělávám obrázky. A opět budu vděčný za rady a připomínky.

Tak doufám, že ti nebude vadit, že se ujmu jako první komentáře k tvé první epizodě!

K celému "Znovuzrození": Myslim si, že to bude poměrně povídka na úrovni!
K této epizodě: Na to, že je první tak z mého pohledu je VYNIKAJÍCÍ! Nevím jak se vám ostatním zdálo ale mě se zdálo, že jsi vystihl Daniela dobře!
Už se těším až si přečtu další epizodu!

A psal jsi, že děláš obrázky tak je sem doufám v příští epizodě dáš!!

Číbo, dám ti radu. Tu klávesu z vykřičníkem si vyndej a zahoď ji do kontejneru, nebo si zapamatuj, kde je tečka.
K povídce: Ale jo dobrý. Zatím brzo na hodnocení ale jen tak dál.

Já vim s těma vykřičníkama to někdy přehánim. Ale rád těm větám dodávám důraz

K povídce. Je určitě zajímavá, ale nepřikláním se k bouřlivým ovacím. Přijde mi to všechno strašně rychlé, možná až uspěchané a někdy to i pozbívá emoce. Hodně se všichni ptají a říkají. Zkus více popisovat. Co mi doopravdy vadí je to, že čtu jen rozhovor. Žádný popis, nic, jen někdo něco jen mluví. Pro mě se tímto stává spíše nezajímavá a nějak jsem si druhou část Cesty přečetla spíše v očekávání, že se dozvím více.

Tímto tě samozřejmě nechci odrazovat, ale zkus více popisovat, rozebírat. Nešťastně sis vybral ich formu, což je chvályhodné, ale někdy i docela těžké.

[Patas25]

Povídka se vyvíjí zatím zajímavě, tak to nezkaš. Musím se přiznat, že mě taky před nějakou dobou napadlo, podobné téma. Že seriál použili jako krytí pro skutečný program. Možná budu mít ještě někde rozepsaný ten úvod, ale nakonec jsem to nechal u ledu.

Jinak ještě něco musím vytknout. Když jej v úvodu přenesli na palubu, tak každý stargate fanoušek by poznal transportní paprsek, a prostředí lodi. Tak by mu došlo, že to je z toho seriálu. Mě osobně se to stát, tak by mi bylo uprdele vstávání v pět hodin.
Když už na stargate vyrůstal, tak to dej jako splněný sen. Trošku více nadšení a ne, že to dělá s odporem.

Povídka má velký potenciál, určitě pokračuj.
Navíc souhlasím s Patas25, Kdybych já byl v kůži Mika Morgana tak bych byl nadšený! Představte si to, Stargate fanoušek se dozví že brána skutečně existuje i s hlavními postavami!

no,příběh se mi líbí,ale zdá se mi že jsi mi ho ukrad
taky jsem měl skoro stejný nápad,že hvězdná brána je krycí seriál.
no, k povídce: neznám rasu ménem Wreighti
měl bys sis to po sobě přečíst víckrát,stále někdy zanecháváš tu chybu na kterou sem tě upozorňoval před tím.
Také mi vadí moc hovoru,ale to chápu,je to začátek a on se musí co nejvíc dozvědět. Ale moc nechápu,odkdy má Daniel na práci "takové kraviny jako zasvěcování nováčků" no,doufám že se zlepšíš,a že budou v dalších dílech nějaký bitvy-ty jsem od tebe ještě nečet,tak doufám že ty ti jdou líp než tohle