1. Těhotná Teyla
Filtrace vzduchu v jídelně byla vypnutá. Celou místnosti se nese úžasná vůně mořského vzduchu. Jídlo v ní chutná výtečně. Rodney a John si to také užívají. Místnost je téměř plná. U každého stolu řeší vědci z Atlantis každodenní problémy, jenom Rodney se pokaždé straní těchto rozhovorů. Atmosféra a moře asi na Rodneyho natolik zapůsobila, že najednou vykřikl Johnovo jméno. Jídlo mu přitom vyletělo z pusy a letělo kolem Johna. Jeho oči zářily jako dýňové hlavy o Halloweenu.
„Řekl jsem ti už, že jsme našli další Antickou stanici v slunečné soustavě, kterou jsme opustili při útoku replikátorů?“ V jeho hlase bylo cítit, že se chlubí a tónem dával najevo, že právě on to zjistil.
„Ne, tos mi tedy ještě neřekl. Dost zajímavá a závažná věc nemyslíš?“ John byl dosti překvapený, bylo to asi poprvé, co ho zajímaly technické záležitosti. Počítal s tím, že Antická stanice bude určitě něco jako sklad dronů, nebo paprskometový satelit.
„Jaký je účel té stanice?“ V jeho hlase bylo slyšet, jak moc ho to zajímá.
„No to nevíme. Ale určitě to bude něco, protože prolomit to a získat to z databáze byl docela oříšek. Samozřejmě nic co bych nezvládnul.“
Po velkých změnách na Atlantis dostal každý z Johnova týmu na starosti jednu část města. Po odchodu Ronona zpět k jeho lidem, co zbyli, přešla Atlantis celou řadou změn. Teyla měla pod svým vedením celé východní molo, kde žili všichni přeživší z planet, co zachránili kdysi dávno. Avšak její lid tam nebyl. Všechny stopy doposud naznačují to, že už nejsou naživu. Těhotenství, které Teyla tajila před Johnem, již nemohla dále skrývat. Pomalu se vydala k balkónu, který měla v hlavní věži. Zaujatě a přitom nevnímavě se dívá na molo, do kterého narážejí vlny a rozpadají se na vodu. Vysílačka ji najednou přeruší.
„Teylo, ozvěte se.“ Byl to hlas doktorky Kellerové. „Ano Jennifer, tady jsem. Co pro tebe můžu udělat?“ „Nejlepší by bylo, kdybys přišla hned za mnou k bráně.“ Tón, jakým to řekla, se Teyle vůbec nelíbil a nervózní běžela k transportéru. Během minuty byla u brány. Jenom viděla, jak se červí díra deaktivuje a před bránou stojí skupina lidí.
„Co se děje? Proč si mě volala?“ Ze schodů už jde pomalu i Sam. „Teylo, Jennifer, vás také poprosím,“ poslední poznámka byla mířena na lidi, kteří přísli skrze bránu „pojďte se mnou do zasedací místnosti.“ Teyla už tušila, že něco se děje, a že to má určitě souvislost s jejím lidem.
„Prosím. Posaďte se.“ Všichni se usadili v zasedací místnosti, kde většinou zasedá tým Johna a Sam. Dnes je to ale výjimečné zasedání. „Teylo, tady to jsou lidé z M8R-336. Jedna z dalších planet, ze které zmizeli lidé podobným způsobem jako tví.“ Teyle začalo silně bít srdce, podívala se upřeně do očí lidem z M8R-336. „Víte něco o mých lidech? Jsou na živu? Mluvili jste s někým?“ Hlas, ve kterém se snažila zadržet emoce, což se ji ale nepovedlo. Bylo slyšet a cítit obrovský smutek a stesk.
„Já jsem Moren. Jsem vůdcem lidí na naší planetě, nebo spíše už jenom nás.“ Jeho hlas zesmutněl. „My jsme všichni, co zbyli z našeho lidu.“ „Před 2 dny přiletěl na naši planetu Wraithský křižník. Vyšli z něho ale lidé, ne Wraithi. Hodně lidem se podařilo skrýt, ale když jsem viděli známe tváře, mysleli jsme si, že vše je v absolutním pořádku.“ Rozbrečel se. „Avšak nebylo.“ Odmlčel se jenom na pár vteřin. „Promiňte. Poznali jsme tam skupinu Athosianu, kteří vyšli z lodě. Vypadali jako lidé, avšak byli to Wraithi, ale úplně jiní.“ Slova se chopila Sam a mluvila směrem k Teyle a Jennifer. „Michael. Tak už začal sbírat lidi i z jiných planet. Je to ještě vážnější, než jsme si mysleli.“
Dál pokračovali v rozhovoru, slov se většinou chopila Teyla. Jakmile se dozvěděla vše o svém lidu, byla totálně zdrcená. Podívala se na Jennifer a Sam. Obě ji už stihly opětovat pohledy, ve kterých bylo cítit lítost. Michael zabil všechen Teylin lid, neboť to byla jeho první várka hybridů, která nebyla dokonalá.
Teyla se zvedá od stolu a žádá Sam. „Prosím vás, můžu jít do své ubikace, je toho na mě moc.“ Oči měla zalité slzami a Sam s Jennifer měli také slzy na krajíčku. Sam ještě přerušila Teylu při odchodu. „Teylo, nedokážu si ani představit, jak špatně vám teď určitě je, proto si dejte volno a za vaši práci najdeme náhradu.“ Teyla se podívá na Sam a poděkuje jí. Odchází k transportérům, aby se dostala do svého pokoje.
Po smrti Elizabeth se na Atlantis zpřísnily předpisy. Jelikož Atlantis již není tak bezpečná, jako za dob Antiků, kteří měli neomezený přísun ZPM. Nynější expedice se musí spokojit pouze s jedním. S tím přišlo i mnoho změn, co se týče bezpečnosti lidí, jejich ochraně. Jedno z takových pravidel bylo bohužel osudné pro Teylu, která ani netušila, že takové pravidlo existuje. Nové předpisy ji už nepovolovaly práci na Atlantis.
V jídelně John a Rodney už dojedli a chystají se každý do své ubikace. Každý si to namířil opačným směrem. U Johnova transportéru na druhé straně již čekala Teyla. Transportér se otevřel a John uviděl Teylu. „Teylo co se děje?“zeptal se ji hned. „Všichni jsou mrtví,“ brečí Teyla. „Michael je zabil, neboť nenaplnili jeho očekávaní.“ „Pojď ke mně, nebudeme to řešit tady na chodbě,“ řekl John a bylo mu to dost nepříjemné, protože vůbec neví, jak se v takových situacích zachovat. Po dlouhém rozhovoru Teyla řekla Johnovi to, co se mu chystala říct již pěkně dlouho a to o jejím těhotenství.
Všichni s Teylou soucítili, ale po tom, jak to oznámila oficiálně, musela okamžitě opustit Atlantis v zájmu jejího bezpečí.
Týden po tom, co Teyla řekla Sam, že je těhotná.
„Máme přímé spojení se Zemí.“říká Chuck. U brány čekala Teyla a měla tam všechny své věci. Rozloučila se svým bývalým týmem a naposledy se otočila a vstoupila do brány, která ji poslala na Zemi, kde bude pokračovat ve svém životě dál.
Brána se zavřela a Sam se odebrala do své kanceláře. To samé udělali i ostatní.
O dva týdny později.
Rodneyho sektor.
Rodney volá do vysílačky Sam. „Sam mohla by si za mnou přijít. Mám pro tebe dokončený ten výzkum, který jsem ti předložil a tys mi ho mimochodem zamítla.“ Sam se do vysílačky pousmála. „Hmm hned jsem tam Rodney, jenom si tady něco ještě dodělám.“
Sam dodělala, co měla, a vydala se k transportéru. V ruce měla svůj PDA. Přistoupila k transportéru a dveře se samy otevřely. Klasicky klikla prstem na mapě Atlantis, kam chce jít, a hned tam byla. U transportéru ji už čekal Rodney.
„Tak konečně jsi tady. No musím uznat, že si měla pravdu, že mám tu misi, nebo výzkum, trochu více rozpracovat a zjistit co nejvíce informací se dá.“ Sam se překvapivě podívala na Rodneyho. „Vážně Rodney, no výborně, to jsem ráda.“ Usmívala se a dívala se na Rodneyho.
„Mám pro tebe tři důvody, proč nás musíš pustit na tuto misi. Tak za prvé: Nejspíš je to Antický satelit, podobný tomu, který bránil Atlantis při našem prvním útoku Wraithů. Co znamená možná technologie, která se dá zkopírovat, ale v našem případě asi nemožný. Ale mohli bychom to rozebrat a přinést sem.“ Sam se podívala udiveně na Rodneyho. „Ale néé dělám si legraci.“ A nahodil jeho usměv. „ Za druhé: Určitě tam je nějaký energetický zdroj možná i ZPM, a to teď potřebujeme. A za třetí, no jde o to, že se jedná o Antickou stanici tak to asi mluví samo za sebe.“
„Dobře Rodney, ale vem si to, že se tam nemáte jak dostat.“ Rodney přeruší Sam a říká ji. „Ale ne. Máme!‘“
BÝVALA SLUNEČNÍ SOUSTAVA ATLANTIS
Puddle Jumper letí už pěknou dobu, neboť na Atlantis nebyl momentálně ani Apollo, ani Deadalus. Hyperpohon na Jumperech má také jenom omezenou kapacitu, a proto museli z hyperprostoru vyskočit dřív, aby jim zbyla energie pro další, už přimou cestu k nejbližší hvězdné bráně. Rodney s Radkem provedli mnoho modifikací a úprav v hypermotoru na Jumperech. Dokonce už i vyvinuli pět Jumperů, které byli určeny právě pro hyperprostorové cestování. Všechny obsahovaly přídavný zdroj energie, který sestrojil Jack O’Neill, když měl poprvé v sobě znalosti Antiků. Zařízení, které sestrojil, mělo velký potenciál. Teď, s přístupem větší Antické technologie a většími znalostmi, jsme byli konečně schopni vyvinout lepší verzi tohoto zařízení.
Jak Puddle Jumper letí, už se před ním rýsuje planeta, která se zvětšuje čím je Jumper blíž a blíž.
„Tak už jsme tady.“ řekl Rodney směrem k Johnovi. „Ještě si něco ověřím.“ Ani nedořekl větu a senzory Jumperu zachytily vesmírnou stanici.
„Tak ta vypadá docela divně, je to jako…???“řekl John. Tvar stanice připomínal obrovský prsten.
„Tam“ ukázal Rodney na obrazovku. „Vstup pro Jumpery.“
Dva další vědci byli vzadu. Prováděli náhodné výzkumy, co jim zadával Rodney. Na tuto misi se připojili proto, že Sam chtěla, ať se také připojí někdo jiný a zaučí se v technologii. Oba vědci něco dělali na notebooku.
„Dr. McKayi, na planetě jsme zjisti, že je…“ řekl Andrew. Rodney ho přerušil „Ticho ticho ticho“ louskal při tom prsty, čímž se snažil dat důraz, ať ho nikdo neruší.
Jumper se blížil už k doku. „Vidíš to, Shepparde?“
„Jo vidím“ řekl mu John. „Vypadá to jako zásobníky odkud z Atlantis vylétají drony, ale tady to může být samozřejmě něco jiného.“
„Dr. McKayi!!!“ řekl Andrew. I vědec byl už naštvaný na to, jak se Rodney chová. Je totiž o něm známo, že se nerad dělí o nové zásluhy. Avšak teď byl vědec neoblomný a šel dopředu. Nabral dech a spustil, aby ho nemohl zase přerušit.
„Doktore, na povrchu jsme zachytili údaje, které odpovídají údajům…“ Zase neměl čas to dokončit. Rodney mu říká „K věci!“ Jumper už přistál a Rodney se snaží inicializovat stanici.
„NA POVRCHU JE HVĚZDNÁ BRÁNA“
John se podíval na Rodneyho pohledem, jako kdyby ho chtěl zmlátit.
„Tam dole je brána?! Takže jsme letěli tak dlouho jenom kvůli tvé neschopnosti?“
„Ale to jsem nevěděl a navíc nevím, proč by ji tam dávali.“ sekavým hlasem říká Rodney.
„Vrať se k tomu, co si dělal. Chceme to tady prozkoumat. Jasný?!“
Rodney se hned pustil do práce. Uběhla minuta „ Hmm a mám to. Žasnu sám nad sebou jak jsem dobrej.“ Odblokovat stanici bylo tak jednoduché, jako by ani nebyl zablokovaná. Hladina energie byla na minimální úrovni, aby mohla komunikovat, až se stane taková situace.
„Tak to bylo fakt rychlé. Tak teď se můžeme rozdělit. Rodney, tak ty a Simons běžte zkontrolovat co je toto místo zač a jestli se nám to vůbec nějak hodí. Já a Andrew půjdeme zkontrolovat planetu,“ řekl John. Netrvalo ta ani dvě minuty a Jumper už byl skoro ve vzduchu.
V JUMPERU
John říká nováčkovi: „Tak je docela těžké pracovat s takovým člověkem jako je Rodney, že?“
„To si ani nedokážete představit,“odpovídá mu Andrew. „Všechno pětkrát po vás zkontroluje, nepustí vás jen tak k něčemu. Většinu pracujeme na tom, co jeho už nebaví a co se mu nepovedlo tak, jak si představoval.“
Jumper vstupuje do atmosféry a nabízí se mu pohled na krajinu, kde před 1000 lety teprve začal existovat život.
„Tam za tím, co vypadá jako hora, by to mělo být,“ říká Andrew. Jumper přeletěl přes horu. Když se dostali na druhou stranu, naskytl se jim pohled, na který jen tak nezapomenou. Andrew měl oči, jako kdyby mu někdo řekl, že bude otcem

Pro někoho možná dobrá zpráva, pro někoho zas tak dobrá ne, ale pohled určitě stejný a nepopsatelný.
Rozstřílený Antický bojový křižník třídy Aurora a další, možná tři lodě, které ještě neviděli, ale určitě Antického designu. Tak to je něco. „ Jste si jistý, že tady někde je ta brána?“ ptá se John. „Určitě ano. Už vím i kde je. U ocasu Aurory.“ „Dobře. Zkusíme zadat bránu.“ John zadal poslední symbol, ale nic se nestalo. Andrew mu oznámil, že brána je nejspíš rozbitá, ale i tak by to stalo za prozkoumání. No ne? John si vědce docela oblíbil. „Hele, docela se mi zamlouváte. Teď máme v týmu jedno volné místo, neboť Teyla musela opustit Atlantis a odejít na Zemi kvůli jejímu těhotenství. Neměla na výběr. Bylo to jenom pro její dobro. Bohužel se s ní už asi neuvidíme, nebo alespoň pěknou dobu ne. Pokud by byla ta možnost, klidně byjste mohl s námi vycestovat mimo Atlantis.“ Vědec byl nadšený. „To by bylo fakt super. Děkuju za tuto nabídku. Nechám si to projít hlavou.“ „Jasné je to jenom na vás.
„Tak a jsme tady.“
Chvilka odmlky.
„Tak to je zajímavé. Jdeme to zkontrolovat.“
Zadní vrata Jumperu se otevřely a John a Andrew vyšli směrem k bráně. Andrew říká, co vidí. „Páne jo. To vypadá jako dvě brány spojené vesmírnými nosiči. Prohlídnu si to pořádně ze všech stran. Wov tak ta druhá brána nemá chevrony. Je úplně hladká. To vidím poprvé.“ Andrew přistoupil ještě blíž k bráně a k panelům, co udržují bránu ve vesmíru. Ozval se nárůst energie a brána se vynesla o metr do výšky. John z reflexu zvedl zbraň a zamířil na bránu. „Co se děje?“ ptal se dosti vyděšené. Andrew mu řekl, že to právě aktivoval. „A zjistil jsem také, že je možné bránu připevnit k jumperu a můžeme to vzít spolu s námi na Atlantis.“ „Dobrý nápad.“ Detektor známek života, který měl John, začal pípat, že by už měli odejít, neboť radiace je už nebezpečná.
Jumper vzlétá a odlétá k bráně. Ta se sama otočila a připevnila na spodek Jumperu. „Tak máme bránu a jedeme za Rodneym.“
Rodney a Simons nebyli tak ukecaní jako John a Andrew. Oba jsou vědci a tak je zajímají technické údaje a soustředí se více na techniku než na vztahy. Možná to byl i Rodenyho problém a důvod, proč si nedokázal udržet žádný vztah.
„Doktore, získáváte také ty samé informace jako já?“ Simons zvedl hlavu od tabletu a podíval se na Rodneyho. Ten udělal to samé.
„Toto je výzkumná stanice, nebo továrna? nebo sklad pro drony, co zásobovali vesmírné lodě Antiků. Zajímavé.“
Z Rodneyho vysílačky se ozvalo: „Jsme tady, a máme sebou i bránu. Ta bohužel nefunguje, ale je divná. Však uvidíš sám.“
....