tak se zpožděním, které bylo jak z mé, tak z korektorovi strany jsem Vám naservíroval další díl, který je snad už poslední co se týče představování hlavních postav.
Povídka 7. část
V minulém díle dorazil na základnu Omega doktor Nicholas Rush, aby pomohl doktoru McKayovi s výpočty. Mezitím se major Daniel Peterson a doktorka Tamara Johansenová vrací z večeře, na kterou je pozvala dcera majora Petersona Jessica. Generál Mitchell a doktorka Nováková řeší problém s člověkem co vlastní ATA gen. Doktorka Nováková navrhla kapitána Ashley Grace, instruktorku na Telfordově Akademii. Generál Mitchell se sám vydal přesvědčit kapitána Grace, aby se k nim přidala.
Byt kapitána Grace, noc
Grace seděla na židli v tmavé místnosti. Potáhla si z cigarety a podívala se na neznámého muže, který ležel na její posteli přikrytý peřinou. Sama si pak opřela chodidla o stůl a z šuplíku vytáhla informace o Olymposu. Hodně přemýšlela o tom, co ji generál Mitchell řekl ohledně té její změny života. V tu chvíli svůj pohled upnula na fotky na stole. Byl na nich otec, matka obou sester, její fotka v uniformě první rok na Akademii a také fotka s jiným, neznámým, mužem, kde se oba dva líbají. Vzala poslední fotku, zvedla hlavu a ponořila se do vzpomínek:
Loď Daidalos. 25. květen 2020
Daidalos se právě vznášel nad Chulakem. Válka nevypadala dobře. Aliance ztrácela jednu planetu za druhou a ještě k tomu byl velitel pozemšťanů, generál Jack O'neill, zabit na planetě Revana a jeho místo zaujala generálporučík Samantha Carterová. Kapitán Grace a její letka Reaper byla pozvána na Daidalos ohledně nové operace. Na Daidalosu sloužil také její přítel, Kapitán Steve Knight. Kapitáni Knight a Grace si zrovna užívali, když se z rozhlasu ozval generálmajor Caldwell:
„Všichni piloti, nechť se dostaví do připravné místnosti, opakuji, všichni piloti nechť se dostaví do přípravné místnosti“
„Ale no tak, to nemohlo ještě chvíli počkat?“ řekl Knight a začal si na sebe navlékat kalhoty
„Můžeme ještě pokračovat. Nikomu nebude vadit, že tam chybíme“ podotkla Grace a pokoušela se znovu rozepnout Knighovy kalhoty. Ten ji ale zastavil
„Víš, možná u tebe na Phoenixu by to šlo, ale tady ne. Caldwell je ohledně těhle věcí velice striktní“ řekl jí a oblékl si uniformu.
„S tebou není zábava“ podotkla a začala se také oblékat
„Možná není, ale zase proto mě máš ráda ne?“
„Ráda? Já tě přímo miluju“ řekla a pořádně ho políbila.
„Miluju? Ale ale“ řekl
„Hele, jen jsem se přeřekla“ řekla a oblékla si na sebe bundu.
„Tak se uvidíme později“ řekl Knight.
„Dobrá“ odsekla mu a odešla z místnosti. Chvíli po ní šel i Knight.
Jakmile došla do přípravné místnosti bylo zde hodně narváno. Spousta pilotů z různých lodí a také velitelé lodí třídy Shadow. Posadila se na židli v první řadě. Chvíli po ní přišel Knight a posadil se na kraj v horních řadách. Pak do místnosti vešel generálporučík Caldwell a několik Jaffů.
někdo zakřičel:
„Pozor!“ a všichni se předpisově postavili.
„Pohov zavelel Caldwell a přešel k holografickému přístroji.
„Jak můžete vidět, válka se pro nás zatím nevyvíjela dobře, ale teď máme konečně možnost nepříteli vrátit úder. Před pěti dny naše hlídky nalezly tuhle věc. Ano, je to SuperHive“ řekl, na přístroji se objevila oblast kolem cíle a pak nadále pokračoval ve svém proslovu:
„Vzhledem k povaze SuperHive je nutné ji zničit. Poslali jsme na průzkum tři lodě třídy Shadow a ty nám poskytly hodně zajímavé informace. To hlavní je, že SuperHive není dokončená a nachází se na ní ZPM. Bohužel našemu úspěchu bráni tyhle dva asteroidy. Je na nich umístěno pět těžkých Wraithských baterií, které jsou chráněny protileteckými děly. Na těhle mini základnách jsou umístěny dvě letky Dartů, a okolí SuperHive brání třicetpět křižníků a dvě hive. Vzhledem k situaci na frontě jsme požádali o pomoc naše Jaffské spojence, kteří poskytnou pětadvacet svých Hataků. Plán je takový. Jaffské lodě vystoupí z hyperprostoru na druhé straně. Wraithi si budou myslet, že se snaží o frontální útok a tak pošlou většinu svých sil pryč. Jakmile se nachytají na návnady, tak útočná skupina vedená Daidalosem vystoupí z hyperprostoru blízko úlu a vyšle své stíhačky k útoku na asteroidy. Letka Angels bude mít na starosti levý asteroid, letka Reapers bude mít na starosti pravý a letka Devils bude kompletně vybavena atomovkami. Váš úkol bude vyřadit generátor hyperpohonu na Superúlu. Jakmile se Vám to povede, z hyperprostoru vystoupí lodě třídy Shadow, vypustí všechny atomovky na palubě, zatímco útočné lodě naberou zpátky své stíhačky, SuperHive vybouchne a mise splněna. Vyrážíme za dvanáct hodin. Rozchod“
Za dvanáct hodin. Loď Phoenix
Kapitán Grace právě seděla v kokpitu své F-310-tky. Motor byl připravený, stíhačka plně vybavená. V hlavě si přehrávala to co řekla Stevovi. Sice si oba od začátku řekli, že tady půjde jenom o sex, ale když je s ním, tak se cítí naprosto úžasně.
„Všem pilotům, za minutu vystoupíme z hyperprostoru“ ozvalo se z vysílaček od velitelky Phoeinxe, plukovníka Gantové.
„Dobrá tedy, je to tady. Letko Reaper, shromážděte se na runway“ nařídil velitel letky. Grace svůj stroj přesunula podle povelů. Hned za ní se seřadili ostatní.
„Všem strojům hlašte se“ nařídil velitel
„Reaper 2 připraven, Reaper 3 připraven, Reaper 4 připraven....“ a tak to pokračovalo dále dokud Grace neřekla svůj znak. Provedla poslední kontrolu svých systémů a nahlásila do vysílačky:
„Reaper 12 připraven“ Po chvíli se ozval poslední letoun a dveře hangáru se otevřely. Grace se poskytl pohled na to, jak loď cestuje hyperprostorem. Hned po otevření vrat loď vystoupila z hyperprostoru blízko superhive.
„Všichni Reapeři, vpřed“ nařídila plukovník Gantová. Grace přidala výkon a vyrazila vpřed.
Jakmile vyletěla, tak se zařadila k ostatním Reaperů a společně pokračovali k asteroidu. Před očima se jí ukázala mohutná SuperHive. Z vnější obrany tvořené křižníky a Hive spolklo návnadu pětadvacet jejich křižníků a jedna Hive. Útočná skupina vedená Daidalem začala útočit na zbylé hlídkující lodě, zatímco štíhači se přiblížili k asteroidům, chráníci SuperHive. Protiletecké baterie okamžitě zahájily palbu a Wraithské Darty byly vypuštěny. Když se nepřátelské stíhačky dostaly na dostřel, také zahájily palbu. Pozemské stíhačky uhýbaly střelám, dokud se nedostaly dost blízko, aby odpálily rakety, kterými byly vybaveny. Většinu Dartů se povedlo odstranit hned při první vlně, ale také bylo zničeno několik F-310.
„Reaper 12 až 15, tady je Reaper 1, odtrhněte se od skupiny a začněte útočit na nepřátelské děla“
„Tady je Reaper 12, rozumím pane“ odpověděla Grace a společně s třináctkou, čtrnáctkou a patnáctkou se vydali k Wraithským bateriím, zatímco ostatní zaútočili na Darty.
„Tady je Reaper 12, blížíme se k cíli, odjistěte atomovky. Reaper 13, zaměř druhé dělo, Reaper 14 třetí a Reaper 15 čtvrté“ nařídila.
„Reaper 13 rozumím“
„Reaper 14 rozumím“
„Reaper 15 rozumím“
Grace pak ve svém stroji odjistila atomovky a zapnula zaměřovací systém. Stejnou věc udělali i ostatní. Vzhledem k přítomnosti protileteckých děl v oblasti těžkých baterií museli piloti vypustit atomovky co nejblíže mohli, jinak by je protiletecká děla stihla zničit. Dostali se jen na několik kilometrů, vypustili každý po dvou atomovkách a otočili se zpátky ke kolegům, kteří nadále ničili Darty. Po chvíli dorazily atomovky ke svým cílům a zničily je. Páté dělo bylo těžce poškozeno výbuchem ostatních a po minutě také explodovalo. Grace se podívala za sebe, kde viděla vybuchující děla.
„Reaper 1, tady je Reaper 12 děla jsou zničena, opakuji děla jsou zničena“
„Reaper 12 skvělá práce, vraťte se zpátky k ostatním. Daidalos, tady je Reaper 1, děla jsou zničena“
„Skvělá práce Reaper 1, letka Angels taky zvládla zlikvidovat děla na druhém asteroidu. Nepřítel stihl vyslat volání o pomoc a blíží se k nám dvacetpět úlů. Letko Devils, zahajte útok na Wraithskou SuperHive.“
„Tady je Devil 1, rozumíme Daidalosi, jdeme na to“
„Reaper 1 všem Reaperům, skvělá práce, připravte se k obraně stíhačů při útoku na SuperHive“
všechny ostatní stíhačky včetně letky Devils se vydaly k útoku. Jakmile se všichni spojili, tak velitel letky Devils převzal vedení nad celým útokem.
„Daidale, tady je Devil 1, k základně se blížíme bez potíží. Vypadá to snadněji než jsem myslel. Letko Devils připravte se....“ v tu chvíli ho přerušil děsivý výjev. Před nimi se najednou zviditelnily dvě, dalo by se říct, menší vesmírné stanice poseté protileteckými děly, které ihned zahájili palbu.
„Můj bože, všem stíhačům stáhněte se, opakuji stáhněte se ááááááh...“ bylo slyšet z vysílačky, hned na to byla stíhačka velitele Devils zničena. Společně s ním bylo zlikvidováno ještě mnoho jiných stíhaček než se dokázali vzpamatovat a uhnout.
„Daidalosi, tady je Reaper 1, jsme pod těžkou palbou. Wraithi zde měli zamaskované pozice s děly. Spousta stíhačů zničena. Výsledek mise nejistý, žádám o rozkazy“
„Reaper 1, Daidalos, stáhněte se, opakuji stáhněte se. Nepřátelské lodě jsou od nás jenom pět minut. Nezvládli byste to“
„Rozumím Daidale, Reaper 1 všem stíhačům, stáhněte se opakuji stáhněte se zpátky na své lodě“
„To nemůžeme“ odpověděla Grace
„Zavři zobák Reaper 12 a vrať se zpátky
„Tuhle příležitost nemůžeme promrhat“ odsekla a otočila svou stíhačku směrem k SuperHive
„Co to děláš Reaper 12, okamžitě se vrať to je rozkaz!“ zakřičel do vysílačky, zatímco Grace ji jednoduše vypnula. Díky svým pilotním schopnostem se jí podařilo dostat skrz protiletecké pozice. Jakmile se dostala za ně, tak odjistila svou poslední atomovku. Zapnula zaměřovací systém a odpálila raketu. Jak se střela blížila ke svému cíli, tak SuperHive nahodila motory.
„No tak, no tak, no tak“ říkala si pro sebe, ale asi 15 vteřin od dosažení cíle loď vstoupila do hyperprostoru
„Sakra, kurva, kurva, kurva“ zanadávala si a otočila zase svou stíhačku zpátky na Phoenix
„Phoenix, tady je Reaper 12. Mise nesplněna. Střela nestihla doletět k cíli. Žádám o povolení k návratu. “
„Reaper 12, tady je Phoenix, rozumím, povolení uděleno“ ozvalo se jí z vysílačky a velmi naštvaná se vracela zpátky. Jakmile přistála, tak se objevili Wraithské posily a tak musely lodě Aliance ustoupit.
Pravý hangár Phoenixe
Na Phoenixu nepanovala zrovna dobrá nálada. SuperHive nebyla zničena a utrpěli těžké ztráty na pilotech i strojích. Grace zrovna zaparkovala svůj stroj a slezla z něj . Vzteky hodila na zem helmu a začala bouchat do všeho co jí přišlo pod ruku a přitom nadávala. Všichni zrakem spočinuli na ní. Pak přišel velitel letky
„Kapitáne, pozor!“ nařídil a ona se předpisově postavila do pozoru
„Co si myslíte, že jste tam dělala? Tady jste v letectvu a jsme ve válce. Nemyslete si, že když jste dobrý pilot, tak se vám všechno promine. Zmíním se o tomhle v mém hlášení a už vás pak na téhle lodi nechci vid...“ nestačil to doříct a do hangáru přišla plukovník Gantová
někdo řekl:
„Plukovník na palubě!“ a všichni se postavili do pozoru
„Pohov“ řekla a přiblížili se k Grace a jejímu veliteli letky
„Kapitáne odvedla jste tam skvělou práci. Nemusíte se obviňovat, byla to zatracená smůla a také zatraceně špatný průzkum“
„Děkuji madam“
„Madam, rád bych....“ chtěl říct velitel Reaperů, ale Gantová ho přerušila:
„A vy majore ji obviňujete z toho, že nesplnila rozkaz a vydala se zaútočit sama na SuperHive?“
„Dostal jsem rozkaz madam“
„Rozkaz, který vyšel z vašeho hlášení, že se přes to nemůžete dostat. Můžete mi tedy říct, jaktože ona pronikla dovnitř i ven?“
„Madam já.....“ začal koktat a zase ho Gantová přerušila:
„Tohle si vyřídíme někde jinde majore, pojďte se mnou. Máte co vysvětlovat. Kapitáne, dobrá práce.“
„Děkuji madam“ řekla a trochu se pousmála. Gantová pak s velitelem letky odešla pryč.
„Madam, ve svém pokoji máte hovor z Daidala“ řekl jeden z techniků v hangáru.
„Rozumím“ odpověděla a odešla do své kajuty. Tam si vysvlékla kombinézu a přijala příchozí hovor.
„Donalde?“
„Ash, já... musím ti něco říct“
„Snad mi nechceš vyznat lásku, nebo jo?“ zeptala se s úsměvem.
„Ne, já....“ snažil se jí něco říct, ale neustále ho přerušovala:
„Nechci ti ublížit jestli jo, ale jak asi už víš, tak jsem trochu zadaná a tak...“ nestihla to doříct
„Ash, Steven je mrtvý!“ zakřičel.
„Cože?“
„Je mrtvý, dostal to jak nás překvapili. Je mi to líto“ řekl smutně a ukončil hovor. Grace pak byla v šoku. Pořád nemohla uvěřit, že je mrtvý. Vzala fotku, kde jsou oba znázorněni, jak se líbají a začala brečet. Fotku si pak přitiskla na prsa a lehla si na postel, kde pořád brečela.
Byt kapitána Grace
Během jejího vzpomínání jí z očí vyhrkly slzy. Pak položila fotku a cigaretu a vzala svůj telefon, kde vytočila číslo na SGC. Z telefonu se jí ozvalo:
„Prosím?“
„Tady je kapitán Ashley Grace, služební číslo 258741, ráda bych mluvila s generálem Carterovou“ po chvíli ticha pokračovala.
„Generále? Kapitán Ashley Grace, volám ohledně té nabídky co jsem dostala od generála Mitchella, odejít na Olympos. Po dlouhém uvážení jsem se rozhodla, že půjdu“ vychrlila ze sebe.
„Ano generále, děkuji“ řekla do telefonu a položila ho. Podívala se na muže ležícího v posteli a rozsvítila světlo
„Co to děláš?“ zeptal se celý ospalý a oslepený
„Vstávej, konec zábavy“ odpověděla mu
„Jaký konec zábavy?“
„Musím jít pryč. Vezmi si své oblečení a vypadni“ řekla a dala mu jeho věci.
„Jak, co, proč...“ řekl
„Tak, to, proto. Prostě vstávej a zmizni“ řekla a oblékla si na sebe župan
„No dobrá, dobrá“ odpověděl. Když se mu povedlo obléknout, tak šel ke dveřím.
„Uvidíme se ještě?“ zeptal se
„To bych neřekla“ odpověděla mu
„Hele a co pusa na rozloučenou“ řekl, ale Grace za ním zavřela dveře a začala si balit kufry.
Základna Omega
Generál Mitchell a doktorka Nováková nadále pokračovali v hledání dalších členů expedice. Už měli téměř všechny vybrané, a zůstaval jenom jediný post. A to hlavní lékař. Na tuhle pozici měli několik kandidátů včetně doktora Becketta, ale ten i všichni ostatní odmítli. Oba nadále procházeli jednotlivé profily.
„To je opravdu nekonečné“ odsekla Nováková
„Co byste chtěla? Žádný lékař nepůjde kdovíkam bez návratu“ odpověděl jí Mitchell
„Ale budete přece zásobováni, ne?“
„To budeme, ale nevíte co se může stát. Podobný problém s hlavními lékaři měly i předchozí expedice“ řekl Mitchell a zrovna se z vysílačky ozvalo:
„Generále Mitchelle, tady je podplukovník Scott. Máte tady hovor od majora Petersona“
„Peterson?“ podivil se Mitchell
„Ano pane, generál Carterová je prý momentálně pryč a tak mu předala na chvíli vedení“
„Dobrá tedy, přepojte mi ho... Majore?“
„Zdravím pane, generál Carterová je momentálně pryč tak jsem....“ v tom ho Mitchell přerušil:
„Jo, jo vím. No tak Danny co potřebuješ?“
„Volala sem kapitán Ashley Grace, že na vaši nabídku kývne“
„To bylo rychlé“ podivil se
„No a taky mám, takovou osobní otázku. Už se vám povedlo vybrat hlavního lékaře expedice?“
„Ne. Máš snad nějaké kandidáty?“ zeptal se Mitchell
„A co třeba TJ, teda doktorka Tamara Johansenová“
„No ta mě napadla, ale myslel jsem, že po té zkušenosti z Destiny už se na podobné akce nenechá přemluvit.“
„No, já bych ji mohl přemluvit“ řekl kostrbatě Peterson
„A kde? V kuchyni nebo v posteli?“ usmál se Mitchell
„Počkat pane, my......“
„Klid majore, vím o vás dvou už dost dlouhou dobu. Jestli chce jít, tak může“
„Ano pane, děkuji pane. SGC konec“ řekl a vysílačka se odpojila
„Děje se něco?“ zeptala se Nováková, která si všimla usmívajícího Mitchella
„Právě jsme našli hlavního lékaře. Teda spíše lékařku“
„A koho?“
„doktorku Johansenovou“
„A jaktože najednou otočila?“
„Řekněme, že major Peterson dokáže být přesvědčivý“
„Aha“
„Takže v tom případě by hlavní členové expedice měli být vybráni. Moc vám děkuji doktorko za asistenci, bez vás by mi to trvalo nejméně půl roku“ řekl a vypl tablet
„Ráda jsem pomohla generále. Bude mi chvíli trvat než si sbalím věci“
„Tak se uvidíme u brány“ odpověděl jí a odešel z místnosti.
Později u brány
V místnosti s bránou stála doktorka Nováková a generál Mitchell, zároveň se vytáčela brána na Zemi.
„Ještě jednou doktorko děkuji za pomoc“ řekl a potřásl ji rukou
„To nic nebylo generále. Alespoň jsem v tom svém životním stereotypu v UNE poznala i něco jiného“
„Tak se přidejte k nám“
„Ne, děkuji. Sice je můj život stereotypní, ale jsem s ním spokojená. A taky mám báječnou přítelkyni“
„Vidíte, nikdy jsem se nezeptal co vlastně dělá?“
„Česká kontrarozvědka“
„Nebezpečná práce“ odpověděl
„Ne, zase tak ne, většinu času tráví v kanceláři. Akce si prý užila dosytosti“ řekla a zrovna se vytočila brána.
„No, tak ještě jednou děkuji“ řekl Mitchell
„Ještě jednou, nemáte zač“ odpověděla. Vzala si svůj kufr a prošla bránou.
Místnost s bránou, Země
Doktorka Nováková se objevila na Zemi, když před ní stály tři osoby. Major Peterson, neznámý muž a její přítelkyně Kateřina Filipová. Nováková se při pohledu na ni usmála a šla vesele k nim.
„Doktorko?“ začal mluvit major Peterson a jeho pohled byl v tu chvíli hodně chladný
„Majore? Děje se něco?“ zeptala se
„Doktorko, jsem agent Bauer, moji kolegyni Filipovou jistě znáte“
„Ano pane. Můžete mi říct o co jde?“
„Byli bychom rádi, kdybyste šla s námi“ řekla Filipová
„A proč?“ zeptala se
„Byla jste obviněna z korupce a vlastizrady. Podle obvinění jste přesměrovávala některé peníze, které měly jít z UNE na jiné projekty.“ řekl Peterson
„Počkat, já jsem zástupkyně delegáta v UNE a mám imunitu“ odsekla Nováková
„Už ne madam“ řekl agent Bauer a dal ji papír
„UNE vás zbavilo funkce. Tak vám tentokrát bez prosíků říkám, pojďte s námi“ řekl ze zvýšeným hlasem tentokrát
„Dobrá“ odpověděla a odešla společně s agenty kontrarozvědky pryč. Peterson se na ně podíval a zamyslel se, když v tu chvíli přišla do místnosti generál Carterová.
„Generále?“ řekl Peterson a předpisově zasalutoval
„Už jsou pryč?“ zeptala se
„Ano madam“ odpověděl.
„Děje se něco majore?“ zeptala se, když si všimla jeho pohledu
„No, jde o to madam, že ti agenti tu byli ještě dřív, než se ta kauza dostala přes prioritní kanály UNE. Něco se mi na tom nezdá“
„Nejspíš to je jenom váš pocit, ale taky se mi to nelíbí. Doktorka nám byla velmi prospěšná“
„Neznal jsem jí dlouho, ale nevypadala na ten typ“ podivil se Peterson
„Jak říkám, nechte to být majore“ řekla Carterová
„Ano madam“ odpověděl, zasalutoval a odešel pryč. Carterová se podívala na bránu a zamyslela se. V jedné věci měl Peterson pravdu, že ti agenti tu byli až příliš rychle.
Neznámé zařízení, Česko
Doktorka Nováková seděla v izolační místnosti, kde byl pouze stůl, židle a velké sklo za kterým stál prezident ČR Jiří Paroubek, agent Bauer a agentka Filipová. V místnosti byla již dvacet čtyři hodin a jediné čeho se dočkala, byl výslech.
„Zatím se nepoddala?“ zeptal se Paroubek
„Zatím ne“ odpověděl Bauer
„Je silná, nedá se jen tak zlomit“ poznamenala Filipová
„No, takže by ji v tom případě měl zlomit někdo, kdo ji velmi dobře zná“ řekl Paroubek a podíval se na Filipovou
„Ale..já..pane“ zakoktala. Bauer ji přitlačil ke zdi a zakřičel:
„Poslouchejte agentko uděláte co pan prezident řekl. Když jste s námi vstoupila do téhle hry, znala jste rizika a také, že ty peníze převáží rizika!“
„Dostanete dvojnásobek toho co dostáváte teď“ nabídl Paroubek
„Dobrá tedy“ řekla. Vzala si tablet se soubory a odešla do výslechové místnosti
„Začíná se nám vymykat z rukou“ řekl Bauer
„Ano. Budeme muset s tím něco udělat“ poznamenal Paroubek a pokračoval:
„Ale ještě uvidíme jestli jí přesvědčí. Pokud ne, tak se jich budeme muset zbavit“
„Souhlasim“ řekl Bauer
„Ahoj“ řekla Filipová a sedla si. Nováková ji nevnímala
„Podívej Veri, já vím, že teď se mnou nehodláš mluvit ale potřebuju se tě na něco zeptat“ řekla a Nováková na ni upřela pohled.
„Nic z toho jsem nikdy neudělala. Nikdy bych nezradila svou vlast“
„A co tyhle soubory?“ zeptala se a podala jí tablet
„Tyhle smlouvy jsem v životě neviděla“ odpověděla Nováková
„Ale je na nich tvůj podpis“
„Možná je, ale není můj. Udělejte analýzu a uvidíte, že není můj“
„Právě, že jsme ji udělali. Všechno souhlasí. Je to tvůj podpis“
„Přece mě znáš proboha, nikdy bych nic takového neudělala. Obvzlášť né tobě. Miluji tě a jsi pro mě celý můj život proboha!“ řekla a z očí se jí začaly hrnout slzy. Filipová byla taky naměkko a chytla Novákovou za ruku
„No tak, přestaň brečet, já...já vím, že jsi nic z toho neudělala.“ řekla
„Ano, jakto?“ podivila se Nováková, když v tu chvíli vtrhl do dveří Bauer držící dvě pistole s tlumičem a v černých rukavicích.
„Mohl jsem to tušit, ty pitomá děvko!“ zařval a zamířil na obě pistole.
„Co, co se to tady děje?“ podivila se Nováková a hrůzou odešla k zadní stěně. V tu chvíli do místnosti došel prezident
„Pane prezidente? Co se to tady děje?“ podivila se Nováková
„Co myslíte, že se tady děje? Děje se tady to, že agent Bauer míří na vás a vaší přítelkyni a je hodně naštvaný“
„Přesně tak pane. Dáš na její sladké řečičky ty huso. Neměla si do tohohle podniku vůbec vlézt“ zařval na Filipovou a namířil na její hlavu.
„Do jakého podniku?“ zeptala se Nováková
„No, vzhledem k tomu, že za chvíli obě zemřete, tak vám to řeknu. Naše vlast kdysi patřila mezi nejvyspělejší státy v Evropě. Pak ale přišla druhá světová válka, později komunismus a pak střídavá volba pravice a levice. Tohle všechno udělalo z naší země to co je teď. Jsme jenom vřed v UNE. Nemáme žádnou velkou pravomoc, nemáme velký respekt na planetě. Za války jsme poslali nejvíce mužů a žen ze Střední Evropy a co z toho nakonec máme? Jednu kolonii a dvě lodě třídy Daidalos. A to jsem chtěl změnit“ prohlásil Paroubek
„Chtěl jste začít válku?“ zakřičela Nováková
„Ne, to by bylo přece bláznoství. Naše zbraně jsou na černém trhu a mezi teroristy velmi oblíbené. Takže jsme využili peníze z rozpočtu UNE na stavbu tajných výroben zbraní. Tyhle továrny jsou úplně skryté před světem“
„A jak do toho zapadá kontrarozvědka?“ podivila se Nováková
„Na to by jste se měla zeptat tady vaší princezny“ odpověděl Paroubek a kouknul se na ni. Filipová se nadechla a spustila:
„Vzhledem k monitorovacím systémům na Zemi je velmi obtížné kontaktovat černý trh a ještě horší je takovou zásilku převážet. Proto jsme využívali agenty kontrarozvědky. Ti nemají žádný problém tyhle věci převážet, takže jsme je využívali k pašování. Dostávali jsme za to pak podíly ze zisku. Vzpomínáš na to, když jsi viděla poprvé to naše budoucí hnízdečko? Viděla jsem v tvých očích tu radost, štěstí. Ale ten byt byl i nad naše možnosti. Proto jsem hledala jak si přivydělat. A skončila jsem tady“
„Ou, to bylo neuvěřitelně dojemné. Ale už toho necháme. Při obyčejném výslechu doktorka Nováková unavená a psychicky zdeptaná, využije nepozornosti agentky Filipové a sebere jí pistoli. Při následném souboji ji doktorka Nováková zastřelí. Doktorka Nováková si uvědomí co provedla a obrátí zbraň proti sobě. Nádhera“ usmál se Paroubek.
Bauer namířil na obě naráz a chystal se vystřelit, když se v tu chvíli před Novákovou objevil bílý záblesk, ze kterého se zhmotnil Peterson v nanoobleku. Bauer zpanikařil a namířil obě zbraně na Petersona a začal střílet. Kulky se od jeho obleku jenom odrazily. Bauer pak zamířil na Filipovou, v tu chvíli major vytáhl svou pistoli a čtyřmi ranami Bauera zastřelil. Prezident Paroubek se jenom leknutím otočil na tělo mrtvého Bauera a pak na Petersona, který mu mířil na hlavu.
„Mě nic nemůžete udělat milej pane. Mám diplomatickou imunitu UNE“ usmál se paroubek. V tu chvíli ale Peterson vystřelil a trefil ho do ramene. Paroubek se pak svalil na zem. Major vzal jednu pistoli z ruky mrtvého Bauera a dal ji Paroubkoví, který byl v agónii, do druhé ruky. Do ucha mu zašeptal:
„Právě byla zrušena“ V tu chvíli do místnosti vtrhlo speciální komando. Uviděli Paroubka jak drží pistoli a otočili se k Petersonovi.
„Co se stalo pane?“
„Pan prezident a agent Bauer se snažili zabít doktorku Novákovou a agentku Filipovou. Pak jsem se objevil já a oba po mě začali střílet. Když se jim to nedařilo, tak chtěli zabít doktorku a agentku a tak jsem byl nucen přistoupit k dramatičtějším metodám“
„To je lež!“ zařval Paroubek
„Vezměte pana prezidenta do věznice UNE ve Švýcarsku, pak informujte velitelství, že se akce povedla“ řekl.
Zatímco vojáci odnášeli zraněného Paroubka a mrtvého Bauera pryč, tak Peterson si všimnul, jak se obě ženy s brekotem objímají.
„Pane a co s agentkou Filipovou?“ zeptal se velitel komanda. Filipová se na něj podívala a řekla:
„Podílela jsem se na tom taky, prosím zatkněte mě“
„Ne, to nemůžeš. Určitě existuje nějaká polehčující okolnost“ řekla Nováková. Filipová ji pak pohladila po tváři a řekla:
„Pro to co jsem provedla neexistuje polehčující okolnost. Musím nést následky svých činů“
„To jste byla vy, že? Kdo vyslal signál a souřadnice.“ pochopil Peterson
„Ano, už jsem se na to nemohla dívat. Dám vám souřadnice těch výroben zbraní, ale jsou tam ještě lidé, kteří neví k čemu jsou. Prosím, že se o ně postaráte?“ řekla Filipová
„Udělám co budu moct“ odpověděl Peterson
„Děkuji majore, jste přesně takový, jakého vás všichni popisují“ řekla a Peterson se troch pousmál. Filipová se pak naposledy otočila na Novákovou, políbila ji a odešla společně s velitelem komanda pryč.
„Chcete hodit domů?“ zeptal se Novákové Peterson
„Ano, děkuji“ odpověděla
„Poseidone, tady je major Peterson, mise splněna. Rád bych, abyste mě a doktorku Novákovou transportovali na loď“ řekl do vysílačky a oba zmizeli v bílé záři.
O 14 dní později
Proces ohledně tajných výroben zbraní financovaných z prostředků UNE byla největší senzace od doby, kdy Wraithi překročili hranice Mléčné dráhy. Doktorka Nováková byla očištěna, zatímco prezident Paroubek a šéf české kontrarozvědky obviněni z korupce a zneužívání pozemských peněz. Za tenhle prohřešek je trestem smrt. Paroubek se neustále obhajoval tím, že to dělal pro svou vlast. Bohužel mu to bylo k ničemu a tak ho, dva dny po vynesení rozsudku, za rozbřesku popravili. UNE nařídilo přísné vyšetřování. Vláda ve státě byla rozpuštěna, česká kontrarozvědka kompletně vyšetřována. Z tajných továren byli odváženi lidé z řad emigrantů, kteří dostávali za svou práci minimální peníze a byla jim poskytnuta mnohem lepší práce. Agentka Filipová, která se přímo podílela na pašování zbraní byla uznána vinou. Major Daniel Peterson se za ni postavil a obhajoval hlavně její pomoc při chycení prezidenta přímo při činu. Nakonec byla agentka Filipová odsouzena na šest let vězení což bylo mnohem méně než ostatní, kteří dostávali tresty v rozmezí dvacet let a více.
Budova UNE, Švýcarsko
Doktorka Nováková se po dlouhé dovolené vrací zpět do práce. Když se objevila v budově, upřely se všechny pohledy na ni. Ona si toho nevšímala a šla do své kanceláře. Hned jako první potkala svého asistenta.
„Ahoj Marku, jak to dneska jde?“ zeptala se. Její asistent se zatvářil překvapeně, že ji vídí, zatímco Nováková šla dále do své kanceláře
„Počkejte doktorko, tam nemůž....“ nestihl to doříct a Nováková otevřela dveře své kanceláře, kde seděl mladý muž s blond vlasy.
„Co tu děláte?“ zeptala se
„Doktorka Nováková předpokládám. Jsem váš nástupce“ odpověděl s chladným hlasem muž
„Jak můj nástupce? Tohle je moje kancelář, moje židle, můj stůl a támhle je můj asistent!“ řekla Nováková
„Už to není vaše kancelář, vaše židle, váš stůl a už vůbec né váš asistent. Pokud máte nějaké námitky, promluvte si s hlavním delegátem, on mě sem dosadil“ odpověděl muž.
„To taky udělám“ odpověděla a odešla za hlavním delegátem.
Jakmile tam dorazila tak narazila na jeho sekretářku
„Ano?“ zeptala se
„Doktorka Veronika Nováková, ráda bych si promluvila s hlavním delegátem“ odpověděla
„Ano, doktorka Nováková, hlavní delegát vás očekává“ řekla
„Teď?“
„Ano, teď“ odpověděla sekretářka. Nováková vstoupila do kanceláře.
„Doktorko Nováková“ řekl hlavní delegát, podal ji ruku a pokračoval:
„Hádám, že chcete vědět, proč vaše místo zaujal někdo jiný“
„Ano, přesně tak“
„No, tak začneme. I když jste byla osvobozena, vaše pověst tím hodně utrpěla. UNE si myslí, že nechat vás na pozici zástupce delegáta pro Českou Republiku by byl politicky velmi špatný krok. Proto jsme v rychlosti jmenovali někoho, kdo by byl schopen tuhle pozici vykonávat stejně dobře jako vy.“
„A co jako bude se mnou?“ zeptala se
„Máme pro vás nový úkol. Jak víte, tak Američané chystají expedici na místo zvané Olympos. Chceme, abyste tam jela jako zástupce UNE a přímý zástupce generála Mitchella.“
„Cože? Vy mě chcete poslat tam?“
„Myslíme si, že je to nejlepší možné řešení. Vzhledem k tomu, že jste posádku pomohla vybírat, tak si s nimi budete rozumět. A také jste si podle vašeho hlášení dobře rozuměla s generálem Mitchellem. Neznám lepšího člověka na tuhle pozici“
„A co když nechci?“
„Tak to bude mnohem horší. Okamžitě budete vyřazena z výplatní listiny UNE a postaráme se, abyste už v životě žádnou jinou práci nesehnala“
„to je vydírání!“ vykřikla
„To je politika. Jako diplomatka moc dobře víte, že politika je jenom o obchodu. Když přijmete zůstanete na naší výplatní listině, dokonce si přilepšíte a za to chceme abyste odešla s expedicí. Když odmítnete nebudete mít nic ani práci a peníze a skončíte jako bezdomovec nebo hůř. Takže jaké je vaše rozhodnutí?“ řekl hlavní delegát. Nováková se hluboce zamyslela a po asi pěti minutách řekla:
„Beru to“
„Skvělé. Ihned vám zařídím transport do SGC. Vemte si dovolenou na nezbytně nutné věci. Slyšel jsem, že vědci jsou téměř hotovi“