Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

nádhera..povídka mi neuvěřitelně zlepšila náladu

jinak všem přeji veselé vánoce a štastný nový rok

[Aiwendill]

Pozerám, pozerám a stále len pozerám a nemôžem sa prestať priblblo usmievať. Šípková ruženka v stargate, to ma dostalo. Geniálny nápad, klaniam sa.

[andoriel]

Další pohádkářky! To jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Broukání a houkání už jsem zaznamenala dřív.
Zatím si nejsem jistá, jestli bych dokázala nějak popsat postavy Vašich povídek, ale žádná mi nevadí, takže mi čtení nedělá problémy To je, myslím, pozitivní. Aspoň pro mě

dobrá tedy, přestane si spolu s postavami houkat a broukat ...anebo to aspoň omezíme a budeme houkat a broukat méně

tak jsme tady s další povídkou, doufáme, že se bude líbit a hezké počtení

Mezi ledem a zemí

Mezi ledem a kamením

"Proč na tu planetu nemůžeme, až když tam bude tepleji?" zakňučel Tylor a koukal do složek. Vůbec se mu tam nelíbilo to číslo 20°C, před kterým bylo ještě mínus. Šli někam, kde bylo dvacet pod nulou!
"Protože tohle je tepleji," broukla Ginny.
"Ale není!" zakňučel.
"Sakra chlape, máš spalování za tři!" zavrčela seržantka. "Co teprve ti, co mají třetinovou výšku?"
"A váhu," dodal Ryan.
George Tylor se vážně zamyslel a pak z něj vypadlo: "Tím bych si tak jistý nebyl, kdybych měl vážit třikrát tolik co seržant, tak mám padesát kilo."
"Vy jste na mě hnusnííí!" zakvílela projednávaná.
"Mně se to líbí, neboj," zazubil se na ni George a dodal: "Vlastně mi ještě dlužíš přespání."
"No jo furt," zabručela. Dneska neměla nejlepší náladu.
"Takže jestli jste skončili, tak tam vyrážíme ve čtyři místního času. Na planetě bude osm ráno."
"Co?!" zaprotestoval poručík „medvěd“ Tylor. "Tak brzo?"
"Ne, my vyjdeme zítra ve čtyři odpoledne a tam bude osm ráno."
"Jooo tááák," oddechl si. „Já se jen lekl, že budu muset vstávat tak brzo.“ Mírně se nad tou myšlenkou zaklebil. Fuj! Vstávání ráno, raději kulku do hlavy, než tohle.

Ginny Smithová, která bohužel musela na noční před misí, se dostala do postele naprosto mrtvá. Představu, že za tři hodiny bude vstávat a půjde na ven, nenáviděla. Neměla ještě dělat papíry a vysvětlovat novému poručíkovi, co kde najde. Tušila, že tuhle směnu má poprvé, ale přesto ho nenáviděla. Měla dojem, že sotva lehla, už jí zvonil budík. Vyškrábala se z postele a plížila se do koupelny. Jenom se opláchla, trošku namalovala a natáhla na sebe jednu z nových bílých uniforem. Musela uznat, že tentokrát se to návrhářům povedlo a tušila, že to snad dělala i nějaká žena. Vzala si ještě bundu a šla si pro věci.

Když dorazila do šaten, slyšela Reedovou, jak nadává: "Ta uniforma je nepohodlná, jediné co je dobré, je to, že je teplá." Smithová se zamyslela. Olivie si stěžovala, že je nepohodlná uniforma? Svět se už totálně zbláznil, vždyť ona žila v uniformě! Nikdy ji neviděla, že by pochodovala po Atlantis v něčem jiném, než sportovním do tělocvičny, anebo v uniformě. Zakroutila nevěřícně hlavou. Vzala batoh, nějakou svačinu a šla k bráně.
"Já nikam nejdu," skuhral za Tylor a kapitán Ryan jen něco prskal. Černovlasá žena kupodivu neříkala ani slovo. Možná se i těšila. Hory zbožňovala.

Pomalu prošli bránou. Na druhé straně málem zmrzli v počátečním šoku.
"Chci domůůů," ozval se jako první Tylor. "Nic tu není!"
Ginny jenom stála s otevřenou pusou. Sníh, hory a krásně slunečná obloha. Kéž by tu byla nějaká sjezdovka. Tak sem pojede na dovolenou. Dokonalé... jen škoda, že ostatní bručeli. Vytáhla foťák a začala to dokumentovat. Tohle byla její nejoblíbenější část mise.
"Chcete si postavit sněhuláka?" rýpl Ryan, když viděl její nadšení.
"Můžu?!" svítily jí očka. "Aspoň jednoho andělíčka."
"Klidně, podle skeneru tu nikdo není, tedy když nepočítám nás."
Liv si jen povzdechla: "Chci zpět na Atlantis..."
"Do tělocvičny co?" rýpl si Tylor.
"Za...nejmenovaným?" broukl Ryan, zatímco si Ginny spokojeně udělala krásného andělíčka. Měla vločky i ve vlasech.
"Jakým zas? Mám pravidelně cvičit!" nafoukla se. "Doktor Beckett říká..."
"Ten ať si říká, co chce," mávl rukou Ryan, "já vím své."
"A nejenom on," zachichotal se George.
Za neustálého pošťuchování ženské části týmu se vydali k horám. Jediný, kdo si cestu užíval, byla Smithová.
"Prý tady podle antické databáze byla častá zemětřesení," ozvala se ta, které bylo vlastně jedno, jestli tahle planeta má, nebo nemá zemětřesení. Pro ni hrálo důležitou roli to, zda je tu sníh, či ne.
"Pokud ano, měli bychom si dát pozor," zamračila se seržant. "V noci je tu jak na Sibiři."
"Přes den jsou tu teploty okolo dvaceti pod nulou a přes noc i kolem minus čtyřiceti. Noc začíná asi za tři hodiny, i když tu bude jedenáct a bude trvat tak do tří do rána tohohle času," dodávala důležité informace druhá žena.
"No paráda," povzdechli si.
"Takže za chvíli můžeme čekat cokoliv, od vánice po pořádný mráz," oklepala se Reedová. "Proč já ještě nezůstala na ošetřovně dýl?"
"Nemohla bys okukovat pořádné chlapy v tělocvičně, pojď, ty Šmoulo, musíme jít," postrčil ji Tylor. Pohybem se zahřejí.

Slunce krásně svítilo a odráželo se ve sněhových vločkách, jako v diamantech. Vypadalo to, jako dokonalá podívaná, avšak nebezpečná. Nikoho nenapadlo, že by si jen na chviličku sundal sluneční brýle. Pomalým krokem došli k jedné z hor, která měla na stěně staré nápisy.
"Hm, byla tu nějaká svatyně," broukla Ginny po přečtení nápisů, „asi.“
"Jistě, ale byli tu i Wraithové," zahučela Olivie a ukázala na jeden nápis, který překrýval všechny a byl nanesen barvou.
"Tak se jdeme podívat dovnitř," navrhl William, který jako jediný měl pud sebezáchovy křečka.
"To není dobrý nápad," zahučela Ginny a přejela rukou přes stěnu skály. Drolila se. "Pokud bude další otřes..."
"Ale co? Ta databáze je tisíce let stará, věci se mění," mávl rukou mužský kapitán. Smithová radši mlčela.
"To je právě to, pane, co se nám snaží Wraithové říct, není to dobrý nápad... podle modrých kolegů." Zabrala se do překladu seržant. "Sice je to jen varování, ale Wraithové nikdy nepíšou po stěnách barvou jen tak."
"Je to staré, pojďte se jenom podívat."
"Nepřijde mi to tak staré," mračila se dál Reedová, "vlastně mi nejde do hlavy, proč Wraithové použili barvu!" začala šplhat k tomu nápisu, aby přišla na to, co to je.
"Kam lezeš?!" křikl George.
"Tohle je zajímavé, podívej, Wraithové nepoužívají takové... zajímavé!" koukla na to. "Dokonalé, jejich písmo je vždy buď v jejich „databázi“, anebo vyryté, to je poprvé, co jej vidím psané jen tak... muselo to být naléhavé."
"Co se tam píše?!" křikla Ginny. "Nelezte tam, sežereme vás?!"
"Nic, jen... Wraithština je docela složitý jazyk. Podobný antickému, ale tak strašně vzdálený... v angličtině se to dá vyjádřit něco jako POZOR, ale pro ně to má význam nebezpečí, něco jako: Nevstupuj, pokud je ti život milý. Jde o podobu toho písma... řekla bych, že Wraitština je komplikovaný jazyk." mračila se a nevšimla si, že na ní Tylor kouká s otevřenou pusou. "Tohle slovo vidím poprvé, tedy jeho podobu, určitě se jedná o to, co jsem říkala, jen má v sobě malé změny, to znamená, že jde buď o naléhavější formu, nebo to taky může znamenat: Vítej cizinče, rádi z tebe budeme mít oběd."
"Jdeme se podívat," rozhodl kapitán.
"Já tam nejdu, pane, i kdybyste mi to dal rozkazem," rozhodla se seržant. "Nejsem jazykovědec, ale momentálně jsem tu z vás jediný odborník na Wraithštinu a odmítám tam jít, klidně si mě dejte do hlášení."
"Srabe," šťouchl do ní George. "Pojď."
"Nejdu, počkám venku a zabezpečím to tu," zavrtěla hlavou a stoupla si ke vchodu.
"Tylore, vezměte ji, jdeme." houkl Ryan a s potěšením sledoval, jak velký poručík popadl drobnou seržantku a prostě ji bez jediné námahy nesl. Prošli několika metry do jeskyně, když se maličko zachvěla.
"Kapitáne," broukla Ginny, přesto šla za ním dál.
"Cítil jsem to, v pořádku, mají tu být jen drobné otřesy, nic víc, to zachytila sonda..."
"Jsme v jeskyni," zahučela znova. "Víte, co vyvolá i drobný otřes?"
"Neví, je totiž šílený! Padáme odsud!" vztekala se Olivie.
"Ne, jdeme dál!" trval na svém Ryan a pokračoval.
"KAPITÁNE!" zavrčela Ginny. Tylor se už taky mračil. "Ještě chvíli, pane, a vznikne tu rebelie, otáčíme se." Ryan jen protočil očima, nebyl to ani pořádný otřes, jen prostě viděli všechno možné. Něco zamručel a otočil se. "Dobře, vracíme se." V tu chvíli se roztřáslo všechno pořádně a ze stropu začaly padat kusy balvanů. Will jen tak tak stačil strhnout Ginny pod sebe a zakrýt ji vlastním tělem. Ani netušil, proč měl vlastně takový reflex. Všude byla tma a plno prachu.

Kus od nich se dělo skoro to samé, tentokrát ale Tylor chránil Reedovou. Měli větší náskok, a když cítili, že se celá skála třese, tak se rozeběhli. Nakonec dopadli na zem a chránili se. Když vše ustalo, vstali a ohlédli se. Na cestě, po které přiběhli, byla kamenná hradba. Koukli na val před sebou.
"Kapitáne?" křikl Tylor, když se oprášil. Na jeho výzvu však nikdo neodpovídal. Zkusili vysílačku, ale když se všude rozléhalo ticho, snažili se dohodnout, kdo půjde pro pomoc. "Zůstat tady nemůžeme, za hodinu bude tma," oznámil George, budou muset jít oba.
"Jdi pro pomoc, já tu počkám a ty se vrátíš s dekami a teplým čajem a s nějakým sexy vojákem na zahřívání, ano?"
"Ne, jdeme oba, teď nic udělat nemůžeme, pojď."
"Ale můžeme, musím zjistit, zda jsou v pořádku, jsi rychlejší, k bráně doběhneš dvakrát rychleji než já, jdi!"
"A jak to chceš zjistit, jsou na druhé straně závalu!"
"Budu na ně křičet. Jdi a sežeň pomoc, rychle, ano?" Zarazil se, v hlase měla jakousi naléhavost. Něco tu nesedělo. Stála na nohou, ale všechnu váhu měla přenesenou do pravé. Ve světle baterky byla bledší než obvykle, ale ničeho jiného si nevšiml.
"Co ti je?!" zavrčel.
Zavrtěla hlavou. "Jsem v poh... nedojdu k bráně, nepostavím se na levou nohu."
"Odnesu tě. Jak tu zůstaneš, zmrzneš," vzal ji do náručí.
"Georgi, nezmrznu, když si pohneš, bunda vydrží, budu se pohybovat, ale musíš se vrátit do čtyř hodin nejpozději."
"Jdem," broukl s ní v náručí. Byla skoro lehčí jak jeho batoh.
"Nemůžeš mě nést!" vztekala se. Skoro celou cestu až na Atlantis mu sprostě nadávala. "Navíc musím zjistit, z čeho je ten nápis, musím si ho vyfotit!"
"Vrátí se sem tým," broukl a zadával adresu.
"Jo, ale budou mít plné ruce práce a já skoro necítím nohy ani ruce, musíš mi sehnat toho vojáka na zahřívání," trvala na svém. Byla horší než mezek.
"To budou," souhlasil a prošel na Atlantis. "Potřebuji okamžitě záchranný tým!" zakřičel, jakmile se objevil na druhé straně. Jak čekal, upoutal pozornost. Vlastně dvoumetrový svalnatý muž většinou upoutá pozornost sám o sobě, jenže tohle patřilo k naléhavějším chvílím. Potřeboval mnohem více pozornosti.

"Nemůžeme vyslat tým," oznámila doktorka Weirová o pár minut později.
"Umrznou," poukázal na drobný nedostatek Tylor. Jenže se moc neovládal a nebezpečně vrčel, jako to měl občas ve zvyku Ronon. Nechtěl křičet. Vždy si opakoval, že se má k ženám chovat slušně... jinak by za chvíli muži na Atlantis pocítili, že jim chybí něžné pohlaví.
"Ale to vy taky. Podle sondy je tam už tma a teplota klesá rychle dolů.“
"Ano, ale -40 °C zvládne kde kdo, výbavu na to máme a pokud se budeme pohybovat, tak neumrzne nikdo," zahučel.
"Je mi líto, nemůžu vás pustit." hlesla.
"A kdy budete moc?" vrčel.
"Jakmile se oteplí. To znamená po rozednění. Na té planetě."
"Dobře, připravím tým, pokud vám to nevadí a vyrazíme hned po rozednění," odmítal o tom diskutovat.
"Dobře," přikývla. Rychle se rozeběhl verbovat vojáky. Obešel pár dobrých přátel, zkusil zapojit jejich týmy. Jediného, koho odmítl, byl major Lorne s tím, že je potřeba na ošetřovně.

William Ryan zvedl hlavu a podíval se kolem sebe. Všude byla tma, ticho a prach klesal dolů.
"Haló?" zkusil to a pomalu se postavil. "Kapitáne," šťouchl do ženy pod sebou.
"Řekněte mi, prosím, že se nestalo to, co se stalo?" zašeptala a zněla naprosto vyděšeně.
"No trošku nám to padlo no... měla jste pravdu, omlouvám se, ale podle sondy ty otřesy měly být slabé tak, že je jeskyně unese."
Žena se pomalu vyhrabala do sedu. "Pokračuje to dál nebo jsme uvízli úplně?"
"Ven se nedostaneme," zavrtěl hlavou a začal svítit kolem sebe. "Chodba se táhne dál, ale raději bych zůstal na jednom místě." Jenom přikývla. Poposunula se ke stěně a opřela se. Maličko ji předtím zmáčknul. "Jste v pohodě?" staral se.
"Nevím," zavrtěla hlavou.
"Dobře, prohlédnu vás."
"Nemusíte se namáhat," zahučela.
"Ale ano, musím," zavrčel a šel na věc, skoro hned dostal facku.
"Nemusíte," zopakovala. "Jste ten poslední člověk, se kterým tu chci být!"
"Ale ano musím a neserte mě, ženská."
"Dám vám otázku, ano? Proč jste na mě takový? Jenom na mě, ke všem se chováte jinak. Ke mně...jako bych vám vadila. Už ani nevím, jestli můžu něco říct!"
"Ne, nemůžete, vy jste na mě protivná," nafoukl se "a ještě jsem dostal facku!"
"Ano, dostal," přikývla. "Požádala jsem o přeložení," hlesla.
"No, prvně stejně musíte jít přeze mě," řekl nafoukaně.
"Dostala to rovnou Weirová."
"Ale vy nikam nepůjdete..." houkl.
"Proč?"
"Protože... nemůžete."
"Proč ne? Jeden jediný pádný důvod!"
"Protože vás potřebuju!" štěkl.
"Kvůli čemu? Kvůli překladu antičtiny? Máte dalších minimálně deset lidí lepších jak já."
"Ale proč hned myslíte na překlad antičtiny, mám tu specialistu na Wraithšitnu... potřebuji vás kvůli Reedové a... kvůli sobě."
"Proč?" zamrkala. "Kvůli sobě? Nemáte do koho jinak věčně rýt?"
"Protože jsem idiot?" zkusil to a sedl si na zem.
"To nedělejte, přimrzne vám zadek," zahučela, když dosedl. "Proč jste?" Jenom doufala, že neřekne to, k čemu to snad celou dobu směřovalo.
"Protože jsem... snažil jsem se vás odehnat a povedlo se to." Ginny na něho jenom vyjeveně koukala a třásla se. "Pojďte sem, klepete se." Jenom zavrtěla hlavou. Za žádnou cenu se nepřiblíží, protože ten průšvih by mohl být větší, než je teď. Jeden musí být rozumný. "To je rozkaz, kapitáne, za chvíli vám bude větší zima, teplota klesne pod čtyřicet stupňů, a pokud se povedlo Tylorovi dostat k bráně, pak pomoc přijde nejdřív ráno." Přišoupala se k němu blíž. Jenom na něho koukala. Stáhl ji k sobě a obejmul ji kolem ramen.
"V batohu budou možná nějaké užitečné věci," zahučela a natáhla se pro jeden z nich. Rozepla ho a vytáhla deku. "Máte v batohu taky?"
"Mám spacák…standardní výbava, stejně jako vaše deka," mrkl na ni.

Za chviličku seděli na dvou dekách a tulili se pod spacáky, které spojili k sobě.
"Možná...když tu jsme tak u sebe...mohli bychom si tykat," navrhl. Kapitán na něho koukla a přikývla.
"Ginny," podala mu ruku.
"Will.“ Jenom se pousmála."Z jakého jména to je?" zajímal se.
"Moje pravé jméno," trošku si povzdechla s úsměvem, "je Guinevra Madison Marion Demetria Charlotte Kanakaredes-Smithová." Pak se na něho pobaveně podívala. Zíral s otevřenou pusou.
"Dobrý vtip," houkl.
"To není vtip," broukla. "Ty první dvě jsou moje...jak to říct...moje vlastní. Marion je po mámě, Demetria po babičce z máminy strany a Charlotte po tátově babičce. U přijímaček se na mě taky dívali divně, tak prostě všude jinde jsem Ginny. Nemůžu za to. Jsem z rodiny, kde se na tohle dbá. Teda…babička dbala. Nepřežila by, kdybych měla to, co ostatní. Celé tohle jméno zabírá v rodném listě dva řádky," snažila se to vysvětlit. "Prostě...slyším na Ginny a sem tam mi nějací známí řeknou Madison. Toť vše."
Rozesmál se. "Tvoje rodina je šílená a měli by ji zavřít do blázince,"
"Táta říká, že nebyl u toho, když to máma zapisovala do rodného listu, a tvrdí, že to bylo ještě pod práškama," pousmála se.
"To je smutné," ušklíbl se.
"Ale tak...pro většinu lidí jsem Ginny," pokrčila rameny.
"Dobře, já jsem prostě jen William, prostě Will."
"Dobře, prostě Wille," pousmála se a zase se otřásla. Venku musela být šílená zima. Přitáhl si ji k sobě a obejmul. "Myslíš to vážně?" hlesla. "Co jsi naznačil."
"Zcela." přikývl. Jenom mlčela. Zavřel oči a opřel se o skálu. Jop, to si vždy přál, ženu v náručí a jednu "postel". Škoda, že byla zima. Příště si vybere tropickou planetu.

Major Lorne se se zamračením přihnal na ošetřovnu.
"Kampak, majore?" broukl Carson.
"Poručík Tylor říkal, že je mě tu prý potřeba.“ Vypadal hodně zmateně.
"Ehm....ano?" zamrkal Beckett. "A neříkal proč?"
"Ne," povzdechl si. "Nuž, asi to byl nějaký jeho vtípek, půjdu. Promiňte, doktore."
"Jo, v pohodě," broukl doktor a odešel si po svých.
"Majore?" ozvalo se odněkud z lůžek. Otočil se za tím hlasem a na posteli viděl Olivii. "Slyšela jsem, že vás sem poslal Tylor," snažila se nesmát, ale nakonec to zamaskovala pšíknutím.
"No...ano," přikývl.
"Víte..." rozesmála se, už to prostě nemohla vydržet. "Celou cestu nazpět jsem do něj hučela, aby mi sehnal někoho, kdo mě tu bude zahřívat, když půjdou ostatní ven zachraňovat kapitány. V životě by mě nenapadlo..."
"Mám vás zahřát?" zamrkal vyděšeně. To se rozesmála ještě víc a pak se rozkašlala. "Dobré?"
"Jo, v pohodě, jen je mi zima," pokrčila rameny a víc se zahrabala pod deku.
"Donesu vám další."
"Díky," brouka a povzdechla si. Proč jí sakra nemohl přihrát nějakého ochotného desátníka?
"Jo, kdykoliv," pousmál se a zase se otočil k odchodu.
"Díky a nic si z Tylora nedělejte," mávla rukou, kterou měla červenou a popraskanou. "Myslel si, že mi udělá radost."
"A udělal?" uchechtl se.
"Jistě," přikývla. "Alespoň jste se tu objevil a donesl mi deku, když už vás nemůžu použít jako výkonná kamna." Usmál se na ni a vydal se pryč. "Majore!" křikla za ním ještě.
"Ano?" otočil se.
Povzdechla si. "Tylor mi řekl o tom, co se stalo na té planetě."
Lorne zrudl. "No..."
Pousmála se. "Je škoda, že si to nepamatuju." Načež major zrudl ještě víc a radši rychle odešel. "Aha..." povzdechla si a zahrabala se do dek. Tylor se ani nemusel obtěžovat a ona měla být ticho, jenom ho naštvala. Pozdní večeři odmítla a odmítala Carsonovi říct, co se děje. Byla naštvaná.

"Jak dlouho už tu jsme?" hlesla Ginny, když koukala na světlo baterky, která se už moc k životu neměla.
"Hodně," ozval se přidušeně a pak zvuk mezi chrápnutím a povzdechem. Právě ho probudila.
"Je tu...mínus pět," hlesla a koukala na detektor. "A odhadovaná teplota venku je mínus 49°C."
"No, v tom případě doufám, že to tu moc neklesne, je ale pravda, v že v jeskynních bývá stabilně osm stupňů, ať je venku, jak chce."
"No tady evidentně ne," hlesla.
"Jsme v jiné galaxii," zahučel a otřásl se.
"Necítím skoro prsty," zašeptala.
"Mám vás zahřát?" uchechtl se a znělo to přesně tak, jak to myslel. Chlípník jeden! Smithová na něho koukala, než přikývla. Obětovala by celý tátův majetek za trochu tepla! Když se k němu kapitán tiskla, tak se druhý kapitán uchechtl, ale pak začal se zahřívání rukou. Přitiskla se k němu ještě blíž. Snažil se ji, kdo ví jak zahřát, ale netušil jak jinak. Teda tušil, ale to by bylo nevhodné. Když ani po několika minutách se klepat nepřestala, risknul to a políbil ji. Maličko překvapeně zamrkala.
"Co?" knikla.
"Je ti zima, mně taky..." pokrčil rameny.
"Pravda," hlesla a políbila ho zpátky. Uměl to naprosto dokonale. Přetočil si ji pod sebe a pokračoval. Jen doufal, že mu pak jednu nevrazí... jen tak preventivně.

"Jestli...jestli máme umřít, tak chci hned teď!" vydechla za pár minut později. "Chci umřít, když je mi teplo," zašeptala a tiskla se k Willovi.
"Do rána je času," řekl tak nějak s nadějí v hlase.
"Jo," šeptla.
"Však oni přijdou..." a doufal, že je to pravda.

"Poručíku, takže důvod proč jsem se měl hlásit na ošetřovně byl?" staral se Lorne a mračil se na Tylorovy nosní dírky.
"No...Reedová vás chtěla vidět."
"Vážně?" pozvedl obočí. "Prý jste jí měl sehnat něco na zahřátí."
"A sehnal jsem vás!"
"No ale…" chtěl namítnout, ale pak toho radši nechal.
"Vy jste ji nezahřál?" vydechl. "Víte, jaká tam byla zima! Musel jsem ji nést a celou dobu jí omrzaly nohy!" V koutkách mu malinko cukalo.
"Ještě že jenom nohy," uchechtl se.
"No, být vámi bych na to nesázel a šel si to ověřit..." zazubil se. "Adios, majore, jdu shánět dobrovolníky." Lorne jenom zůstal stát s otevřenou pusou. Zabije ho, jednoho krásného dne ho zabije. Měl samozřejmě pud sebezáchovy větší než lumík... ale lumík neuměl střílet. Nasupeně se vydal do tělocvičny. Potřeboval vypustit páru. Zabije ho někdy jindy. Věřil, že ho nemá cenu kárat ani mu vyhrožovat. Stejně do něj rýpal i jeho tým. Neměl nikdy Reedovou líbat na té planetě. A co že to udělali všichni? To nehrálo roli. Teď by alespoň spala a byl by klid. Vztekle praštil do pytle.

Will se probudil za několik hodin. Podle hodinek bylo šest ráno místního času. To bylo dobré, byl naživu a věděl, že záchranný tým už je skoro na cestě. Přitiskl se ke kapitánce a snažil se ji probudit. Jenže ta se ani nehnula. Byla strašně studená. Několikrát ji propleskl. Ani to nepomohlo.
"No tak," zavrčel a zkusil puls. Cítil ho jenom hodně slabý a pomalejší, než obvykle. Zavrčel a snažil se ji rozehřát a nějak probudit.

Mezitím na Atlantis George a zbytek dobrovolníků nasedal do jumperů a prolétal bránou na planetu. Sluníčko právě vycházelo. Všichni měli šály a bundy dopnuté až po krk. Kapuce jim padaly do očí. Tylor jumper navedl před jeskyni a přistál.
"Je to zavalené, potřebujeme odstranit ty balvany!" křikl. Hned dostal několik nápadů jak, tedy muži mu sdělili, co si o tom myslí a jak by to měl nejlépe udělat.

Will z druhé strany slyšel kopání. "No tak, Ginny, probuď se, jsou tu!" zatřásl s ní. Pak jí dal pořádnou facku. Třeba zabere. Malinko pootevřela oči, ale hned je zase zavřela. Zatřásl s ní a několikrát jí plácl, než se trošku probrala. Zabalil ji navíc do své bundy. V tu chvíli se sám roztřásl ještě víc. Ale jí bylo tepleji.
"Kapitáne!" slyšel potichu nějaké hlasy volat.
"Tady!" zašeptal. "Co vám tak dlouho trvalo?"
"Prý tady byla velká zima!" křikl někdo hlasitěji zpoza balvanů. Některé se začaly sypat dovnitř.
"Ani si nedovedete představit. Kapitán na tom není nejlíp."
"Musíte ještě pár minut vydržet!"
"No, já snad ano, záleží na kapitánu," povzdechl si a stále se snažil upoutat pozornost Smithové. Ta mu pořád usínala. Nakonec se jim povedlo uvolnit dostatečnou díru, aby jí oba kapitány dotáhli do jumperu. Oba je zabalili do dek a Ginny dostala na sebe ještě další dvě bundy. Will se jenom schoulil a byl rád, že je v teple. Dokonce se mu v ruce objevila i placatice s nějakým alkoholem.
"Kde je Reedová? Myslel bych si, že se přilepila na jumper a odmítala vás pustit, dokud byste ji nevzali."
"Má něco s nohou," broukl George. "Nic vážného," dodal rychle.
"Ta ženská je schopná se zabít i jednou..."
"To jo," souhlasil George a proletěl bránou.

Na druhé straně si je přebrali doktoři a kapitán dostal pěkně vynadáno jak od doktorky Weirové, tak od Shepparda a nakonec od majora.
"Kam jste dal rozum?"
"Já..." hlesl a pořád natahoval krk, aby věděl, co je s druhým kapitánem. "Nevím...prostě..."
"Prostě se stalo, příště buďte opatrnější," pousmál se a poplácal jej Evan po rameni.
"Budu...nevíte, co je s kapitánem?" musel se zeptat. Jestli kvůli němu umře, půjde skočit z nějaké věže. Nesnesl by pomyšlení, že kvůli němu zemřel člověk.
"Spí, je jen hodně prochladlá, podle doktora," nasadil svůj optimistický úsměv, "nějakou dobu si poleží v teple a na ošetřovně." Will si jenom oddechl. "No, tak stejně teď máte volno, skoro celý tým vám marodí," uchechtl se.
"To jo," ušklíbl se. "Podělal jsem to."
"To ano a věřím, že vám to kapitán i seržant dají pěkně... sníst." Jenom přikývl. O tom nepochyboval.

Uplynulo několik dní, než ho doktor pustil za kapitánem Smithovou.
"Zrovna spí, tak ji nebuďte!" nafoukl se, když ho nechával přede dveřmi jejího pokoje. Povzdechl si a potichu vešel. Sedl si potichu vedle. Ginny se zavrtěla a otevřela oči.
"Jak se vede?" staral se. "Jednu chvíli jsme se bál, že tě neprobudím."
„Celkem fajn, už jsem rozmrzla," trošku se pousmála.
"Ale dlouho si kostky ledu si do pití nedáš..." mrkl na ni. "Nebo snad jo?"
"Nevím," pousmála se. "Nepamatuju si skoro nic," maličko se pousmála. "Jenom strašnou zimu, to je všechno."
"Skoro nic?" polkl. "Ani to, jak jsem tě zahříval?" odkašlal si. Jenom se rozesmála.
"To je nezapomenutelné."
"Uf," oddechl si. "Už jsem se, kdo ví proč, bál, že jsem zapomenutelný." Jenom na něho koukala a usmívala se.
"Ztráty na životech nemáme, k tvojí smůle." ušklíbl se a podal jí čokoládu.
"Díky," pousmála se. "Proč k mojí smůle?"
"Nevšiml jsem si, že bys ty dva nějak zbožňovala, ale nebýt jich, tak umrzneme."
"Já...nevadí mi, ale jsem tu asi dva měsíce, Wille. Chvilku mi trvá si pustit lidi k tělu," broukla.
"Ale je mají všichni rádi, jsou neškodní," pokrčil rameny. "Klidně ti o nich řeknu všechno," zarazil se, "tedy o Tylorovi."
"Nechci mluvit o nich," zahučela. Jenom přikývl.
"Měli bychom si promluvit o...nás."
"Jo, to měli," souhlasila a podívala se na něho.

tak snad se povídka líbila, samozřejmě se zase těšíme na vaše komentáře atd. a další bude tak nějak asi zase za týden

do nového roku všem přejeme hodně štěstí, zdraví a úspěchů v čemkoliv, co zrovna potřebujete

užijte si Silvestra, bacha na oči a jiné tělesné orgány

[Aiwendill]

hmmmm...

začína sa to vyvíjať celkom zaujímavým smerom. Som zvedavý naďalšie pokračovanie...

[andoriel]

Konečně jsem se k tomu dokopala.
Brrr. Taková zima. Tenhle díl měl přijít v létě, to se čte o mrazu líp.
A kdo vymýšlel tady jméno? Guinevra Madison Marion Demetria Charlotte atakdál

prosím já se hrdě hlásím a ani mi to netrvalo dlouho
jak někdo bude chtít, klidně vysvětlím i původ

[Aiwendill]

Ja chci...

Ja tiež. Ale nie, pôvod mena.
Nakľko som nebol na nete tak dlho aby som stihol prečítať a okomentovať všetky poviedky ktoré tu čítam (postupne to naprávam), tak aj vám najskôr prajem: Všetko najlepšie v Novom roku , veľa dobrých nápadov, zdravie, šťastie v škole (práci), ale aj v osobnom živote.
Príbeh je celkom zaujímavý a čtateľný, len aj mňa trošku "brzdí" pri čítaní

Pořád tam někdo brouká a houká.

, kniká (sú aj iné výrazy pre tieto slová) atď.
Napriek tomu sa teším na pokračovanie.
a

puk: snažíme se to broukání a houkání omezit, jak to jde už si na to dáváme pozor
jinak taky samozřejmě všechno nejlepší do nového roku


tak a jméno:
Ginny to měla být odjakživa - ale teď se uvažovala, z jakého jména - původně to byla Virginia - jenže to už je druhé jméno u Mac v mojí povídce a krom toho pochází z řekněme dobře situované rodiny, takže jsme nakonec vymyslely Guinevra
Madison - no to prostě mělo být druhé jméno (v úúúplně nejdřívější verzi to bylo první jméno, potom jsme to přehodily)
Marion - zrovna jsem si četla o Indianu Jonesovi, když se to psalo
Demetria - poslouchala u toho písničku Demi Lovato (Demi je z Demetria)
a Charlotte - no to nevím...to už pak jelo samospádem

[Aiwendill]

Mackenzie: a to máš problém s vymýšľaním mien a názvov a máš odvahu hovoriť o guláši mien a názvov v mojej poviedke Last of Ancients? tss tss tss

Wow, tak to jméno...
Ale jinak super

Aiwendill: ale joo, zas jako hlavní postavy jsme měly rychle ...a když píšem s Mooony, tak na jméno nějak příjdem vždycky...horší bylo, když jsem psávala sama a teď ta krize, jak jsem měla něco vymyslet a to bylo vždycky: Mamíííí, řekni jméno

[Aiwendill]

noooo, v tej najlepšej poviedke roku 2008 si s názvami očividne problémy nemala... nebude nejaký ďalší podobný veľký projekt, ktorý by potešil čitateľov?