Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Pokud vám přišlo, že McCoy je kopírka McKaye, tento díl vám možná vysvětlí, jaký je mezi nimi rozdíl
Pátou část můžete očekávat opět o víkendu. Enjoy it! „Město je bez energie. Nemůžeme se vrátit.“
Evans a jeho tým měli zrovna namířeno do místnosti s bránou a chtěli se vrátit domů. McCoy zjistil, že se domů vrátit nemohou, protože město je bez energie. Tým přišel do místnosti s bránou a všichni očekávali, že McCoy něco vyřeší. Pustil se do diagnostiky systémů a oznámil všem, že si mají udělat pohodlí – na nějakou dobu tady zůstanou.
Evansovi to nedalo a vydal se na průzkum město Leutitia. Společně s Websterem a Thomsonovou prošli několik místností a hledali něco k jídlu a pití. Rázem je vyrušil nějaký pohyb v temné místnosti.
„Thomsonová, vy máte baterku. Posviťte tam.“ Řekl Evans.
Thomsonová vzala baterku a posvítila do temného kouta. Tam stál jeden z androidů.
„A do prdele.“ Prohlásil Webster.
McCoy zůstal s Gaiou v místnosti s bránou. Pracoval na tom, aby se mohli dostat zpět na Deserdi Videum a Gaia jen tak bloudila místností. Nechtěla McCoye rušit, protože se zdál být velmi vytížený.
„McCoyi.“ Gaia jej nakonec vyrušila. A měla k tomu dobrý důvod.
„Zdá se vám, že nemám co dělat?“ Odpověděl jí ironicky.
„Máme společnost.“ Gaia stála a schodů a nehýbala se. McCoy se nahnul a podíval se přes zábradlí dolů. Uviděl tam skupinku androidů, kteří mířili na Gaiu. McCoy na nic nečekal, vzal do rukou zbraň a začal po těch strojích střílet. Gaia vyběhla schody a namířila si to za McCoyem, který stále střílel na pochodující androidy.
„Omlouvám se vám.“ Tohle byl jeden z jasných rozdílů mezi McCoyem a McKayem. Mnozí McCoyovi vytýkali, že se chová jako McKay. Jenže mezitím, co McKay byl poseroutka, který rád jedl, McCoy uměl vzít do rukou zbraň a uměl se i omluvit.
Postupující androidi byli evidentně silnější než McCoy a tak se společně s Gaiou stáhli. To však také nepomohlo a tak se vydali na útěk. Proběhli několik pater a zavřeli se v jedné místnosti, kde McCoy odpojil ovládání dveří.
„Díky.“ Podotkla Gaia.
„Nemáte zač.“ Pokračoval v rozhovoru McCoy.
Oba byli celkem rozrušení z toho, co se stalo. Byli celkem rádi, že útok vůbec přežili. S tím se však naskytla další otázka: Co je s Evansovým týmem?
„Doktore, myslíte, že je major Evans a jeho tým stále na živu?“ Zeptala se McCoye Gaia.
„To nevím, podle toho, jestli se vůbec setkali s nějakými androidy. A jestli se vrátili do místnosti s bránou, tak je určitě čekalo nemilé překvapení.“ Odpověděl.
„Možná bychom je mohli zkusit kontaktovat.“ Podotkla Gaia.
„Pravda. Svatá pravda.“ Řekl McCoy, vzal do rukou vysílačku a promluvil: „Majore Evansi, jste tam?“
Chvíli oba čekali na nějakou odpověď. Ta však nepřícházela a tak McCoy zopakoval větu do vysílačky: „Majore Evansi, jste tam?“
Po další minutě nepřišla žádná odpověď. Gaia chtěla promluvit, ale McCoy ji přerušil: „Nevíme, co se s nimi stalo. Možná jen nemá čas odpovědět, nebo se jim poškodili vysílačky.“
Gaia jen kývla hlavou a mlčela. Oba přemýšleli nad tím, jestli je Evans, Thomsonová a Webster vůbec naživu. Oba přemýšleli nad tím, co se s nimi asi děje. Pokud jsou mrtví, je možné, že je androidi opustili a vydali se hledat McCoye a Gaiu.
„Jsme v bezpečí, že ano?“ Otázala se Gaia.
„Nemohu vám to říct se 100% jistotou, ale dveře jsou odpojeny od systému, takže je snad neotevřou.“ Odpověděl McCoy.
„Stále se však přes ně mohou dostat fyzickým otevřením.“ Podotkla Gaia.
„Pravda.“ Dokončil další rozhovor McCoy.
Oba jen tak seděli a přemýšleli, co bude následovat. Gaia byla zvyklá, že s ní nikdo moc nemluvil a tak jen seděla. Kdežto McCoy byl nervózní a chodil v kruhu.
„McCoyi! McCoyi! Jsme pod palbou! Můžete uzavřít místnost, ve které se nacházíme?“ Ozvalo se rázem v McCoyově vysílačce.
„Opakuji. Můžete uzavřít místnost, ve které se nacházíme?“ Evansův hlas se rozlehl místností ještě jednou.
„Majore Evansi! Měli jsme o vás strach. Podívám se, co pro vás mohu udělat.“ Odpověděl McCoy do vysílačky.
Vzal svůj tablet, přišel k jedné z antických konzolí, které se nacházela v místnosti, a připojil tablet. Brzy byl v systému a po chvíli viděl i známky života v jedné z mnoha místností.
„Mám to, uzavírám.“ Poté, co McCoy uzavřel dveře místnosti, kde se nacházel Evansův tým, zhasla všechna světla v místnosti. Elektronika také.
„Co se děje?“ Zeptala se Gaia a v tom okamžiku uslyšeli střílení do dveří.
„Máme problém.“ Ohlásil Gaie McCoy situaci.
„McCoyi, dveře jsou uzavřeny. Jsme v pohodě.“ Evans se opět ozval ve vysílačce.
„To je dobře. My máme problém.“ Odpověděl mu.
„Co se tam děje?“ Zeptal se ho Evans.
„Zhasla nám tu všechna světla a přístroje a do dveří začali ti androidé střílet. Nevíme, jak dlouho to tu přežijeme.“ Odpověděl mu McCoy.
„Hlavně zůstaňte v klidu a snažte se na sebe neupozorňovat.“ Poradil mu Evans.
„Mají detektor života!“ Zařval do vysílačky McCoy.
„Tak fajn, to fungovat nebude. Tak se zkuste nějak zabarikádovat.“ Zkusil mu poradit Evans znovu.
„Uděláme, co bude v našich silách. McCoy konec.“ Dokončil rozhovor.
„Gaio, máme nějaké baterky?“ McCoy jen těžce hledal Gaiu v té tmě.
„Máme.“ Odpověděla Gaia a posvítila McCoyovi do očí.
„Ale no tak!“ Zvolal.
„Omlouvám se. Jsou tady nějaké stoly a kusy nábytku. Měli bychom je dát ke dveřím.“ Poradila Gaia.
„To je dobře. Ale myslím si, že bychom měli opevnit sami sebe. Když prorazí dveře a nábytek, nemáme žádný štít.“ Opravil ji McCoy.
„Dobrá. Postavíme tedy nějaký bunkr.“ Pokračovala Gaia.
„Jako za mlada.“ Dodal McCoy.
Neměli bychom jít za nimi?“ Thomsonová by se zjevně ráda zachránila pozadí doktoru McCoyovi a Gaie.
„Musíme zůstat tady. Čekají, až otevřeme. Musejí si poradit sami.“ Odpověděl jí Evans. Přemýšlel nad tím, jestli McCoy zachoval chladnou hlavu.
„Já to tady nevydržím.“ Podotkla opět Thomsonová.
„Budete muset.“ Odpověděl jí rázně Evans.
„Je nějaká možnost, jak se z tohoto města dostat?“ Zeptal se Webster.
„Podle mě žádná není.“ Řekl Evans.
„Můžeme se zkusit prostřílet.“ Opravila ho Thomsonová.
„Vy jste s námi nebyla, když jsme jim ustupovali, že?“ Evans zvedl hlas a uklidnil Thomsonovou.
„Co jiného nám zbývá?“ Podotkla.
„Musíme tady prostě počkat.“ Dodal.
„Počkat na co?“ Pokračovala Thomsonová.
„Sakra, Thomsonová! Už se uklidněte! Jsme tady uvěznění a musíme vymyslet plán, jak se dostat k McCoyovi a Gaie!“ Zařval Evans.
„Mám vážně radost z toho, jak vy dva spolu vycházíte.“ Podotkl Webster. Thomsonová se ušklíbla a Evans hodil na Webstera vražedný pohled.
Nastalo několik minut přemýšlení, které byly doplněny nádherným nemluvením. Dokonce i Thomsonová byla zticha.
„Majore, pojďte sem.“ Webster stál zrovna u okna a přemýšlel jako všichni ostatní. Vyrušila ho neznámá loď, která vystoupila z hyperprostoru.
„To je Enterprise?“ Zeptala se přihlížející Thomsonová.
„Teď by se tu hodil McCoy.“ Podotkl Webster.
„K čemu? Aby nám řekl, jaký typ Enterprise to je?“ Zavtipkovala Thomsonová.
„Už zase?“ Zvedl hlas Evans a Thomsonová opět nahodila zpátečku.
„Každopádně – tohle Enterprise není. A by nám řekl i McCoy.“ Pokračoval Webster.
„Jsme odříznuti od hlavní místnosti, město má minimum energie a všude jsou androidi.“ Evans shrnul situaci.
„Ještě Klingony a Andoriány a jsme kompletní. Spocku?“ Zavtipkoval Webster.
„Myslím si, že teď není moc čas na vtípky. Doufejme, že když musejí ti androidi ochránit město, že ho ochrání i před tou lodí.“ Opravil ho Evans.
„Prostě další obyčejný den ve vesmíru.“
McCoy byl stále s Gaiou v uzavřené, temné místnosti bez oken. Postavili si provizorní bunkr a čekali, jestli se podaří androidům zničit dveře.
„Přestali pálit.“ Oznámila Gaia.
„Máte pravdu. Něco se stalo.“ McCoy si stoupl, zval do ruky vysílačku a promluvil: „Majore, jste živí?“
„Myslíte si snad, že je…dostali?“ Zeptala se Gaia.
„Raději jsem nad tím nepřemýšlel, ale mohlo se jim něco stát.“ Odpověděl jí.
„McCoyi, měli jsme o vás strach. Jste v pořádku?“ Evansův hlas se už prodíral vysílačkou.
„My jsme v pohodě. Přestali střílet.“ Odpověděl mu.
„Asi víme proč. Před chvíli se z hyperprostoru vynořila loď, která vypadá jako Enterprise. Teda, téměř.“
„Přestaňte si ze mě dělat srandu. Proč odešli?“ Zeptal se mírně rozzuřený McCoy.
„Protože přiletěla loď, která vypadá jako Enterprise! Zatím jen nehybně stojí na svém…“ Evans nedokončil větu. Celé město se otřáslo.
„Evansi, co se děje?“ Zařval do vysílačky McCoy.
„Sakra, nefunguje to.“ Pokračoval.
„Doktore, uklidněte se. Bylo to na jiné straně města. Nemusíte se ničeho bát, určitě žijí.“ Uklidňovala ho Gaia.
„A co když se jim něco stalo?“ Zeptal se McCoy.
„To je nepravděpodobné.“
„Snad máte pravdu.“
McCoy s Gaiou jen postávali ve svém bunkru a McCoy občas prohodil něco do vysílačky. Ta však stále mlčela.
Mezitím se město otřáslo ještě jednou – ta neznámá loď útočila a město. Velikost té lodi byla vskutku masivní a síla vskutku obrovská, prorazila totiž i antické štíty.
Palba lodě nechvíli ustála a androidé opět začali střílet do dveří. Brzy prorazili malý otvor. Ten se však brzy zvětšoval.
„A sakra.“ Oznámil vřele McCoy.
„Třeba se něco stane.“ Povzbudila ho Gaia.
„No jasně, přiběhne kapitán Kirk společně se Spockem a vystřílí všechny androidy?“ Odpověděl jí ironicky.
„Kdo je to kapitám Krik? A Spock?“ Zeptala se Gaia.
„Oh, to jsou dvě postavy z jednoho našeho seriálu. Plují vesmírem na lodi Enterprise a zkoumají nové světy.“ Odpověděl McCoy.
„Seriál?“ Zeptala se znovu.
„Oh, někdy jindy.“ Odpověděl.
Poté, co McCoy dořekl poslední větu, byli všichni transportováni nějakým paprskem na můstek té lodi.
„Evansi! Thomsonová! Webstere! Rád vás zase vidím.“ Zvolal McCoy.
„My vás taky, ale teď máme na starosti tohohle chlapíčka.“ Odpověděl mu Evans.
Před skupinkou nevinných lidí stála obrovská bytost. Byla štíhlá, dlouhá. Měla velké oči, dlouhé ruce a neměla žádné oblečení. A také žádné známky pohlaví.
„Vítejte na naší lodi.“
Evans a jeho tým měli zrovna namířeno do místnosti s bránou a chtěli se vrátit domů. McCoy zjistil, že se domů vrátit nemohou, protože město je bez energie. Tým přišel do místnosti s bránou a všichni očekávali, že McCoy něco vyřeší. Pustil se do diagnostiky systémů a oznámil všem, že si mají udělat pohodlí – na nějakou dobu tady zůstanou.
Evansovi to nedalo a vydal se na průzkum město Leutitia. Společně s Websterem a Thomsonovou prošli několik místností a hledali něco k jídlu a pití. Rázem je vyrušil nějaký pohyb v temné místnosti.
„Thomsonová, vy máte baterku. Posviťte tam.“ Řekl Evans.
Thomsonová vzala baterku a posvítila do temného kouta. Tam stál jeden z androidů.
„A do prdele.“ Prohlásil Webster.
McCoy zůstal s Gaiou v místnosti s bránou. Pracoval na tom, aby se mohli dostat zpět na Deserdi Videum a Gaia jen tak bloudila místností. Nechtěla McCoye rušit, protože se zdál být velmi vytížený.
„McCoyi.“ Gaia jej nakonec vyrušila. A měla k tomu dobrý důvod.
„Zdá se vám, že nemám co dělat?“ Odpověděl jí ironicky.
„Máme společnost.“ Gaia stála a schodů a nehýbala se. McCoy se nahnul a podíval se přes zábradlí dolů. Uviděl tam skupinku androidů, kteří mířili na Gaiu. McCoy na nic nečekal, vzal do rukou zbraň a začal po těch strojích střílet. Gaia vyběhla schody a namířila si to za McCoyem, který stále střílel na pochodující androidy.
„Omlouvám se vám.“ Tohle byl jeden z jasných rozdílů mezi McCoyem a McKayem. Mnozí McCoyovi vytýkali, že se chová jako McKay. Jenže mezitím, co McKay byl poseroutka, který rád jedl, McCoy uměl vzít do rukou zbraň a uměl se i omluvit.
Postupující androidi byli evidentně silnější než McCoy a tak se společně s Gaiou stáhli. To však také nepomohlo a tak se vydali na útěk. Proběhli několik pater a zavřeli se v jedné místnosti, kde McCoy odpojil ovládání dveří.
„Díky.“ Podotkla Gaia.
„Nemáte zač.“ Pokračoval v rozhovoru McCoy.
Oba byli celkem rozrušení z toho, co se stalo. Byli celkem rádi, že útok vůbec přežili. S tím se však naskytla další otázka: Co je s Evansovým týmem?
„Doktore, myslíte, že je major Evans a jeho tým stále na živu?“ Zeptala se McCoye Gaia.
„To nevím, podle toho, jestli se vůbec setkali s nějakými androidy. A jestli se vrátili do místnosti s bránou, tak je určitě čekalo nemilé překvapení.“ Odpověděl.
„Možná bychom je mohli zkusit kontaktovat.“ Podotkla Gaia.
„Pravda. Svatá pravda.“ Řekl McCoy, vzal do rukou vysílačku a promluvil: „Majore Evansi, jste tam?“
Chvíli oba čekali na nějakou odpověď. Ta však nepřícházela a tak McCoy zopakoval větu do vysílačky: „Majore Evansi, jste tam?“
Po další minutě nepřišla žádná odpověď. Gaia chtěla promluvit, ale McCoy ji přerušil: „Nevíme, co se s nimi stalo. Možná jen nemá čas odpovědět, nebo se jim poškodili vysílačky.“
Gaia jen kývla hlavou a mlčela. Oba přemýšleli nad tím, jestli je Evans, Thomsonová a Webster vůbec naživu. Oba přemýšleli nad tím, co se s nimi asi děje. Pokud jsou mrtví, je možné, že je androidi opustili a vydali se hledat McCoye a Gaiu.
„Jsme v bezpečí, že ano?“ Otázala se Gaia.
„Nemohu vám to říct se 100% jistotou, ale dveře jsou odpojeny od systému, takže je snad neotevřou.“ Odpověděl McCoy.
„Stále se však přes ně mohou dostat fyzickým otevřením.“ Podotkla Gaia.
„Pravda.“ Dokončil další rozhovor McCoy.
Oba jen tak seděli a přemýšleli, co bude následovat. Gaia byla zvyklá, že s ní nikdo moc nemluvil a tak jen seděla. Kdežto McCoy byl nervózní a chodil v kruhu.
„McCoyi! McCoyi! Jsme pod palbou! Můžete uzavřít místnost, ve které se nacházíme?“ Ozvalo se rázem v McCoyově vysílačce.
„Opakuji. Můžete uzavřít místnost, ve které se nacházíme?“ Evansův hlas se rozlehl místností ještě jednou.
„Majore Evansi! Měli jsme o vás strach. Podívám se, co pro vás mohu udělat.“ Odpověděl McCoy do vysílačky.
Vzal svůj tablet, přišel k jedné z antických konzolí, které se nacházela v místnosti, a připojil tablet. Brzy byl v systému a po chvíli viděl i známky života v jedné z mnoha místností.
„Mám to, uzavírám.“ Poté, co McCoy uzavřel dveře místnosti, kde se nacházel Evansův tým, zhasla všechna světla v místnosti. Elektronika také.
„Co se děje?“ Zeptala se Gaia a v tom okamžiku uslyšeli střílení do dveří.
„Máme problém.“ Ohlásil Gaie McCoy situaci.
„McCoyi, dveře jsou uzavřeny. Jsme v pohodě.“ Evans se opět ozval ve vysílačce.
„To je dobře. My máme problém.“ Odpověděl mu.
„Co se tam děje?“ Zeptal se ho Evans.
„Zhasla nám tu všechna světla a přístroje a do dveří začali ti androidé střílet. Nevíme, jak dlouho to tu přežijeme.“ Odpověděl mu McCoy.
„Hlavně zůstaňte v klidu a snažte se na sebe neupozorňovat.“ Poradil mu Evans.
„Mají detektor života!“ Zařval do vysílačky McCoy.
„Tak fajn, to fungovat nebude. Tak se zkuste nějak zabarikádovat.“ Zkusil mu poradit Evans znovu.
„Uděláme, co bude v našich silách. McCoy konec.“ Dokončil rozhovor.
„Gaio, máme nějaké baterky?“ McCoy jen těžce hledal Gaiu v té tmě.
„Máme.“ Odpověděla Gaia a posvítila McCoyovi do očí.
„Ale no tak!“ Zvolal.
„Omlouvám se. Jsou tady nějaké stoly a kusy nábytku. Měli bychom je dát ke dveřím.“ Poradila Gaia.
„To je dobře. Ale myslím si, že bychom měli opevnit sami sebe. Když prorazí dveře a nábytek, nemáme žádný štít.“ Opravil ji McCoy.
„Dobrá. Postavíme tedy nějaký bunkr.“ Pokračovala Gaia.
„Jako za mlada.“ Dodal McCoy.
Neměli bychom jít za nimi?“ Thomsonová by se zjevně ráda zachránila pozadí doktoru McCoyovi a Gaie.
„Musíme zůstat tady. Čekají, až otevřeme. Musejí si poradit sami.“ Odpověděl jí Evans. Přemýšlel nad tím, jestli McCoy zachoval chladnou hlavu.
„Já to tady nevydržím.“ Podotkla opět Thomsonová.
„Budete muset.“ Odpověděl jí rázně Evans.
„Je nějaká možnost, jak se z tohoto města dostat?“ Zeptal se Webster.
„Podle mě žádná není.“ Řekl Evans.
„Můžeme se zkusit prostřílet.“ Opravila ho Thomsonová.
„Vy jste s námi nebyla, když jsme jim ustupovali, že?“ Evans zvedl hlas a uklidnil Thomsonovou.
„Co jiného nám zbývá?“ Podotkla.
„Musíme tady prostě počkat.“ Dodal.
„Počkat na co?“ Pokračovala Thomsonová.
„Sakra, Thomsonová! Už se uklidněte! Jsme tady uvěznění a musíme vymyslet plán, jak se dostat k McCoyovi a Gaie!“ Zařval Evans.
„Mám vážně radost z toho, jak vy dva spolu vycházíte.“ Podotkl Webster. Thomsonová se ušklíbla a Evans hodil na Webstera vražedný pohled.
Nastalo několik minut přemýšlení, které byly doplněny nádherným nemluvením. Dokonce i Thomsonová byla zticha.
„Majore, pojďte sem.“ Webster stál zrovna u okna a přemýšlel jako všichni ostatní. Vyrušila ho neznámá loď, která vystoupila z hyperprostoru.
„To je Enterprise?“ Zeptala se přihlížející Thomsonová.
„Teď by se tu hodil McCoy.“ Podotkl Webster.
„K čemu? Aby nám řekl, jaký typ Enterprise to je?“ Zavtipkovala Thomsonová.
„Už zase?“ Zvedl hlas Evans a Thomsonová opět nahodila zpátečku.
„Každopádně – tohle Enterprise není. A by nám řekl i McCoy.“ Pokračoval Webster.
„Jsme odříznuti od hlavní místnosti, město má minimum energie a všude jsou androidi.“ Evans shrnul situaci.
„Ještě Klingony a Andoriány a jsme kompletní. Spocku?“ Zavtipkoval Webster.
„Myslím si, že teď není moc čas na vtípky. Doufejme, že když musejí ti androidi ochránit město, že ho ochrání i před tou lodí.“ Opravil ho Evans.
„Prostě další obyčejný den ve vesmíru.“
McCoy byl stále s Gaiou v uzavřené, temné místnosti bez oken. Postavili si provizorní bunkr a čekali, jestli se podaří androidům zničit dveře.
„Přestali pálit.“ Oznámila Gaia.
„Máte pravdu. Něco se stalo.“ McCoy si stoupl, zval do ruky vysílačku a promluvil: „Majore, jste živí?“
„Myslíte si snad, že je…dostali?“ Zeptala se Gaia.
„Raději jsem nad tím nepřemýšlel, ale mohlo se jim něco stát.“ Odpověděl jí.
„McCoyi, měli jsme o vás strach. Jste v pořádku?“ Evansův hlas se už prodíral vysílačkou.
„My jsme v pohodě. Přestali střílet.“ Odpověděl mu.
„Asi víme proč. Před chvíli se z hyperprostoru vynořila loď, která vypadá jako Enterprise. Teda, téměř.“
„Přestaňte si ze mě dělat srandu. Proč odešli?“ Zeptal se mírně rozzuřený McCoy.
„Protože přiletěla loď, která vypadá jako Enterprise! Zatím jen nehybně stojí na svém…“ Evans nedokončil větu. Celé město se otřáslo.
„Evansi, co se děje?“ Zařval do vysílačky McCoy.
„Sakra, nefunguje to.“ Pokračoval.
„Doktore, uklidněte se. Bylo to na jiné straně města. Nemusíte se ničeho bát, určitě žijí.“ Uklidňovala ho Gaia.
„A co když se jim něco stalo?“ Zeptal se McCoy.
„To je nepravděpodobné.“
„Snad máte pravdu.“
McCoy s Gaiou jen postávali ve svém bunkru a McCoy občas prohodil něco do vysílačky. Ta však stále mlčela.
Mezitím se město otřáslo ještě jednou – ta neznámá loď útočila a město. Velikost té lodi byla vskutku masivní a síla vskutku obrovská, prorazila totiž i antické štíty.
Palba lodě nechvíli ustála a androidé opět začali střílet do dveří. Brzy prorazili malý otvor. Ten se však brzy zvětšoval.
„A sakra.“ Oznámil vřele McCoy.
„Třeba se něco stane.“ Povzbudila ho Gaia.
„No jasně, přiběhne kapitán Kirk společně se Spockem a vystřílí všechny androidy?“ Odpověděl jí ironicky.
„Kdo je to kapitám Krik? A Spock?“ Zeptala se Gaia.
„Oh, to jsou dvě postavy z jednoho našeho seriálu. Plují vesmírem na lodi Enterprise a zkoumají nové světy.“ Odpověděl McCoy.
„Seriál?“ Zeptala se znovu.
„Oh, někdy jindy.“ Odpověděl.
Poté, co McCoy dořekl poslední větu, byli všichni transportováni nějakým paprskem na můstek té lodi.
„Evansi! Thomsonová! Webstere! Rád vás zase vidím.“ Zvolal McCoy.
„My vás taky, ale teď máme na starosti tohohle chlapíčka.“ Odpověděl mu Evans.
Před skupinkou nevinných lidí stála obrovská bytost. Byla štíhlá, dlouhá. Měla velké oči, dlouhé ruce a neměla žádné oblečení. A také žádné známky pohlaví.
„Vítejte na naší lodi.“
určitě co nejdřív přihod pokračování 
